Úterý 4. června 1929

A nejsmutnější při tom bylo a dodnes je, že oba, jak výčepník, tak obchodník s lihovinami, přestupovali očividně a pod patronancí úřadů zákon Šrobárův, že potajmo čepovali lihoviny hostům na stopky a menší odměrky. Při tom ovšem nebyla na Slovensku a Podkarpatské Rusi nikterak zamezena touha po pití lihovin. Jako každé prohibiční opatření v celém světě selhává, tak i toto částečné prohibiční opatření na Slovensku a Podkarpatské Rusi selhalo. Jestliže pití lihovin doznalo na Slovensku úbytek, o to má zásluhu ne zákon Šrobárův, nýbrž vysoké ceny za lihoviny a průmysl pivovarnický, který velmi utěšeně nejenom v těchto zemích se rozvíjí, nýbrž také pivy velmi dobré jakosti z historických zemí je zásobován. Jestliže dnes děje se postupně náprava a odvykání pití lihových nápojů, je to také zásluhou slovenského mužského dorostu, který ve své vojenské povinnosti v historických zemích zvyká si pití piva a přenáší tento dobrý zvyk po odbyté vojenské službě do své otčiny.

Jak na Slovensku a Podkarpatské Rusi zuřilo pašování lihovin v neprospěch státních financí, je známo, slavná sněmovno, vám a zejména finančním úřadům, které vynasnažovaly se sice pašování co nejvíce omeziti, což se jim však plně nepodařilo. Byl pašován i denaturovaný líh, který byl v důsledku přísně praktikovaného zákona Šrobárova požíván lidmi právě hospodářsky nejslabšími.

Konečně uznala vláda neudržitelnost zmíněného zákazu pohárkování a ministerstvo obchodu podalo senátu návrh (tisk 782 a 836), který přijat senátem (tisk 2186), učinil nápravu, kterou na Slovensku a Podkarpatské Rusi jistě se vzbudí respekt a úcta k našemu živnostenskému právu. Hostinstvo bude zbaveno velké dosavadní sekatury, bude mu zase vráceno jeho živnostenské právo, což bude také míti vliv na úpravu výčepnické živnosti a hospodářské poměry.

Od zavedení živnostenského řádu pro Slovensko a Podkarpatskou Rus ze dne 1. června 1925 měli jsme na Slovensku a Podkarpatské Rusi velkou živnostensko-právní diferenci mezi hostinskými licencemi a hostinskými koncesemi, udělovanými právě unifikačním zákonem živnostenským. Byla dvě různá povolení k výčepu alkoholických nápojů. Jedno povolení ze starší doby, tak zvaná "licence", kterou do června 1925 povolovaly finanční úřady a vybíraly z ní každoročně licenční poplatky, a druhé "hostinská koncese", již od 1. června 1925 měly právo udělovati pouze živnostenské úřady. Majitelé licenčních poplatků nebyli povinni přistupovati ke společenstvům. Byli a dodnes jsou mimo společenstva, kdežto majitelé hostinských koncesí jsou povinnými členy společenstev a podléhají úřadům živnostenským. Právo či lépe řečeno živnostenské oprávnění k výčepu alkoholických nápojů zůstává v obou případech stejné. Bylo tedy přirozeným požadavkem zájmových kruhů, domáhati se nápravy, kterážto snaha byla silně zvýšena od doby unifikace živnostenského řádu pro Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Jestliže ministerstvo obchodu a vláda v obou případech vychází vstříc oprávněnému požadavku slovenského hostinstva, činí tím velmi spravedlivý krok k odstranění bezpráví živnostenského, ve kterém žil náš slovenský hostinský a výčepník. Je mylné mínění, že tímto zákonem uvolní se snad větší výčep a odbyt lihovin. Právě naopak. Zjedná se pořádek a slovenští konsumenti lihovin budou jejich menšími odběrateli, neboť nebudou si kupovati domů do zásob lihoviny v lahvích, které potom nejen pil zvyklý konsument, nýbrž velmi často i členové rodiny, kteří pak zhusta propadali alkoholismu.

A v druhé části zákona je konečně dovršena míra živnostensko-právní spravedlnosti, že totiž majitelé licencí byli zrovnoprávněni s majiteli hostinských koncesí a tím také zvýhodněni po stránce finanční povinnosti.

Na Slovensku a Podkarpatské Rusi je potřeba ještě veliké a ohromné práce k povznesení živnostnictva a obchodnictva po stránce organisační, kulturní a hospodářské. Je opravdu krásná snaha živnostenských odborů v historických zemích, že všímají si této těžké situace živnostnictva a obchodnictva na Slovensku, jako na př. naše ústřední hostinské organisace: Jednota svazů českých společenstev hostinských a výčepníků pro Čechy v Praze a Ústřední jednota čsl. hostinství "Hostimil" pro Čechy v Praze, Zemská jednota hostinských a kavárníků pro Moravu a Slezsko v Brně, Zemský svaz českých společenstev hostinských pro Moravu v Brně, Zemský svaz českých společenstev hostinských ve Slezské Ostravě, Svaz hotelierů v Československé republice, Svaz kavárníků v Československé republice, jež sledují jenom ten cíl, aby živnost hostinská a výčepní na Slovensku a Podkarpatské Rusi přiblížila se svojí úpravou a praktickým provozem hostinskému stavu v historických zemích. Děje se tak i se strany ostatních odborů živnostenských a jest si přáti, aby živnostenské odbory u nás, které dosavad nezačaly a nepodporovaly podobné odbory na Slovensku, co nejdříve tak učinily.

Z uvedených důvodů dovoluji si jako zpravodaj o tomto zákonu žádati slavnou sněmovnu, aby byla schválena zpráva výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu o usnesení senátu (tisk sněm. 2186) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 782 a 836), ktorým se zrušuje zák. čl. XXV/1899 o štátnom dôchodku z výčapu nápojov, ďalej § 11 zákona zo dňa 10. decembra 1918, č. 64 Sb. z. a n., o mimoriadnych prechodných ustanoveniach na Slovensku, a doplňuje živnostenský zákon pre územie Slovenska a Podkarpatskej Rusi. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá.

Měli bychom provésti hlasování.

Nebude-li námitek, přikročili bychom nyní k projednávání 4. odstavce pořadu schůze a potom bychom provedli odložené hlasování o tomto 1. odstavci. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

4. Zpráva výboru zemědělského o vládním návrhu zákona (tisk 2197), kterým se doplňují a částečně mění některá ustanovení honebně-policejní, zejména o hájení zvěře (tisk 2215).

Zpravodajem jest p. posl. Nejezchleb-Marcha. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Nejezchleb-Marcha: Slavná sněmovno! Zemědělský výbor předkládá dnes sněmovnímu plénu osnovu zákona, kterým se doplňují a částečně mění některá ustanovení honebně-policejní, zejména o hájení zvěře.

V Československé republice máme několik honebních zákonů, doplňků a nařízení, které se svou právní stránkou od sebe neobyčejně liší. Jiný honební zákon platí pro království České, jiný pro Moravu, jiný pro Slezsko a jiný pro Slovensko a Podkarp. Rus. Některé z těchto zákonů jsou úctyhodného stáří a je nesporno. že bude nutno nahraditi je jedním velkým unifikačním zákonem honebním, který bude platiti pro celý stát.

Honební zákon, který platí pro Čechy, je sdělán r. 1866 a doplněn částečně r. 1870. Zákon slezský je sdělán r. 1903 a zákon, týkající se Slovenska a Podkarp. Rusi, je sdělán roku 1883. Toliko moravský zákon je vlastně nejmodernější, poněvadž je v platnosti teprve od r. 1914.

Dosavadní zákony, vyjma zákon moravský, nemají, pokud jde o ochranu zvěře, dosti pružná ustanovení, jak toho vyžaduje nejen zájem zemědělský, nýbrž i zájem myslivecký.

Po novém unifikačním zákonu honebním bylo v naší republice voláno už řadu let. Ministerstvo zemědělství pečlivě shrnulo všecek materiál, týkající se tohoto zákona, provedlo příslušné jednání a vypracovalo velký moderní, unifikační zákon honební.

Je nesporno, že otázka honebního práva, dále ochrany majetku před zvěří, k tomu také ochrana zvěře, je velmi sporná a má svoje přívržence i odpůrce, které možno rozdělit zrovna na 6 skupin. Je tedy jisto, že i tento velký unifikační a moderní zákon bude předmětem živého zájmu a snad i zápasu a boje, jakmile se octne na pracovním stole našeho Národního shromáždění.

Letošní krutá zima způsobila na zvěři lovné i na ptactvu takových škod, že žurnalistika i veřejnost naše se denně interesovala, jaké kroky příslušné státní instituce učiní na ochranu lovné zvěře.

Vyskytly se všeliké názory. Někteří nájemci honiteb psali v novinách, že by bylo nejlépe zakázat odstřel zvěře, zvláště koroptví a zajíců nejméně na dva roky. Vyskytly se i takové názory, že by se nájemcům měla nějakým ustanovením zákona nebo úředním nařízením prodloužiti doba nájemní v tomto případě o dvě léta. Ba dokonce se vyskytl i tak ideální názor, že by měli nájemci v takovém případě býti zbaveni placení nájemného. Nejprotilehlejší názory ve veřejnosti střetly se s názory nejkonservativnějšími. Názor nejkonservativnější byl ten, že je nutno opravdu pro ochranu zvěře lovné v Československu učiniti nějaké opatření a při tom dbáti, aby už tím byl dán jakýsi základ pro příští velký unifikační zákon honební.

Jak otázka hájení lovné zvěře je u nás důležitá, vysvítá z toho, že už 16. března 1929 ministr zemědělství dr Srdínko, ministr vnitra Černý a ministr školství dr Štefánek odpovídají na interpelaci posl. Zeminové a druhů o nezbytném zvýšení ochrany užitečného ptactva, jakož i o zvýšení ochrany polní i lesní zvěře v kritickém letošním roce. O tomto zájmu svědčí také návrh, který podali posl. Koudelka, inž Nečas a soudr. s vypracovanou osnovou zákona, která velmi energicky žádá ochranu polní i lesní zvěře lovné a jejíž znění je rázu velmi přísného.

Poněvadž nebylo naděje, že by připravený velký unifikační zákon honební mohl se lehce projednat tak, aby nabyl účinnosti a tím i praktického významu pro letošní rok, podalo ministerstvo zemědělství osnovu zákona výše vzpomenutého, kterému obecně říkáme "malý honební zákon" a který má do té doby, než skutečný honební zákon vejde v platnost, do jisté míry unifikovati stávající čtyři honební zákony v Československu.

Nový zákon, který je předložen poslanecké sněmovně, bude jistě s radostí akceptován i zemědělským obyvatelstvem, jemuž záleží na tom, aby zvěř netropila mu škody na polích a lesích, ale stejně i ochránci myslivosti a lovné zvěře jakož i nájemci honiteb a těmi, kteří se lovectvím zabývají.

§ 1 tohoto zákona především sjednocuje předpisy, týkající se hájení zvěře, a činí je v celém státě jednotnými. Až dosud tomu tak nebylo.

Myslím, že by bylo nutno, abychom v dnešním plénu v §u 1 parlamentárním způsobem opravili dobu hájení, pokud jde o odstřel bažanta. Podle předlohy má bažant dobu hájení do 39. září, poněvadž však v četných místech, kde jsou bažantnice, způsobovány jsou velké škody na polích, stačí, když tato lhůta hájení bude změněna a uvedena do 15. září.

Důležitý je § 2 nového zákona. Podle tohoto paragrafu mají zemské úřady možnost, aby jmenovaly dobu hájení zvěře, jak toho poměry kde vyžadují. Až dosud byla v Čechách, na Slovensku a Podkarp. Rusi pevně stanovena doba hájení zvěře a nebylo žádného opatření, aby doba tato mohla být buď zkrácena nebo prodloužena. Vzhledem k letošní kritické zimě, jíž za oběť padlo mnoho koroptví a zvěře, bylo toto patření nutné.

Hájili jsme v zemědělském výboru stanovisko, že není možno zakázat odstřel zvěře v zákonem ustanovené době v celém státě, poněvadž v každé zemi a v každém kraji jsou poměry jiné. Abychom však dali možnost opravdové ochrany zvěře tam, kde je toho třeba, vyslovili jsme to §em 2.

§em 4 je zavedena zásada, obsažená doposud jen v zákoně moravském, kterou přebíhavá zvěř jelení a dančí v honitbách převážně polních se může odstřelovat. Pro zemědělce, rolníky a majitele zemědělských objektů je v tomto malém honebním zákoně správné a zdravé opatření. Tam, kde by se zvěř rozplemenila, zvláště zvěř tak zv. vysoká, že by ohrožovala zájemníky, může zemský úřad k odvrácení škod, které by zvěř způsobila jak na hospodářství polním, tak i lesním, naříditi odstřel přes

to, že v §u 1 existuje vymezená doba hájení. Odstřelu tohoto mohou se domáhat na základě tohoto zákona zájemci, aniž by musili vyčkávat, až úřad tak učiní sám ze své iniciativy.

Jsem přesvědčen, že znění §u 7 přijme slavná sněmovna s plným uspokojením. Tento paragraf omezuje chytání koroptví do sítí, sbírání vajec užitkové zvěře pernaté, vyvážení jich za hranice a činiti je předmětem obchodu. Sbírati vejce užitkové zvěře pernaté je dovoleno jen osobám k vykonávání honebního práva oprávněným a je k němu potřeba zvláštního povolení okresního úřadu.

§ 9 tohoto zákona bude jistě uvítán na Slovensku a Podkarpatské Rusi zemědělskými kruhy, poněvadž praví, že škody, způsobené zvěří černou, mají být hrazeny stejně jako škody způsobené zvěří jelení a dančí. Zde se vyskytuje ve značné míře zvěř černá a způsobuje tam velké škody na polích, které až doposud nikým hrazeny nebyly.

Konečně §em 10 nastává zostření trestních ustanovení a tato změna byla provedena v důsledcích znehodnocení měny. Dřívější pokuty přestupků honebních jsou v zákonech obsaženy podle staré měny předválečné. Bylo tedy nutno tímto paragrafem vyjádřiti to v měně nynější.

Zemědělský výbor schválil také dvě resoluce k tomuto zákonu.

Prvá resoluce vyjadřuje jistě přání nás všech, když ukládá, aby k ústavnímu projednávání předložen byl zákon o ochraně ptactva, jehož stav byl letošní zimou decimován. Druhá resoluce pak požaduje, aby v nejbližší době byl předložen sněmovně celý státní zákon honební.

Zemědělský výbor je přesvědčen, že tento provisorní zákon byl nutný a že vykoná také svůj úkol. Jako zpravodaj zemědělského výboru doporučuji posl. sněmovně, aby znění jeho schválila. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická stanovena byla 30 minutami. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest přijata.

Ke slovu jsou přihlášeni řečníci: na straně "proti" p. posl. Schweichhart; na straně "pro" p. posl. Špaček.

Dávám slovo p. posl. Schweichhartovi.

Posl. Schweichhart (německy): Slavná sněmovno! Předložená novela k honebnímu zákonu chce změniti nebo sjednotiti jednotlivé honebně-policejní předpisy. Poněvadž v republice platí několik různých honebních zákonů, jest reforma veškerého honebního práva jistě nutnou věcí. Návrh zákona omezuje se však jen na úpravu hájení zvěře, která se po letošní nanejvýš kruté zimě s velkými ztrátami zvěře jeví skutečně nutnější než kdy jindy. O rozměrech hájení zvěře ovšem se mínění dosti mezi sebou liší. Na př. svaz německých lovců "St. Hubertus", jenž má 17.000 členů, chce v zájmu udržení zvěře částečně zavésti podstatně delší doby hájení, než jaké ustanovuje návrh. Tak má býti doba hájení na př. u srnců prodloužena o 14 dní, u zajíců dokonce o celý měsíc. S odborného stanoviska se odůvodňuje tento požadavek tím, že v květnu u srnce ve vyšších polohách ještě nenastalo přebarvení, že zvěřina jest méně hodnotná a že by se v září odstřelovalo mnoho březích a kojících zaječích samic. Nelze ovšem přehlížeti, že v otázce hájení zvěře zájem lovce se často sráží se zájmem zemědělce. Lovec ze sportu rád by pokud možno choval co nejvíce divoké zvěře, ale méně již pomýšlí na to, aby zaplatil často dosti značné škody zvěří způsobené. Proti tomu zemědělec jest pochopitelně nepřítelem nemírného chovu zvěře.

Značný význam má § 2 osnovy, jenž připouští jisté výjimky pokud jde o dobu hájení. Podle něho může zemský úřad pro jednotlivé nebo všechny honitby jednoho nebo několika politických okresů nebo i pro celý svůj obvod měniti dobu hájení určitých druhů zvěře, pro které jest podle tohoto zákona nebo podle dosavadních honebních předpisů stanovena doba hájení, je-li změna ta odůvodněna místními, klimatickými nebo jinými poměry, přihlížeje zejména k tomu, aby jednak nepoměrným rozmnožením některých druhů zvěře nebylo ohroženo provozování polního, lesního a rybničního hospodářství, jednak, aby všechny druhy zvěře zůstaly zachovány. V mimořádných poměrech, na př. při živelních pohromách, kterými byl stav některého druhu zvěře povážlivě ztenčen, lze takto stanoviti i celoroční dobu hájení.

Tato ustanovení jsou jistě nutná a nelze proti nim jistě nic namítati. Ale jinak jest tomu s ustanoveními §§ 3 až 5. Výjimky ze zákazů obsažených v předpisech o hájení zvěře může totiž povoliti okresní úřad v jednotlivých případech, je-li toho třeba, aby byl zachován zdravý stav zvěře, nebo aby bylo zabráněno jejímu degenerování. Na první pohled jest zřejmo, že otázky příslušnosti nejsou jasně vymezeny. Hrozí tedy nebezpečí, že vyjdou ustanovení a nařízení navzájem si odporující a že se silně uplatní místní vlivy. Jednou budou větší vliv na okresní úřad míti lovci ze sportu, jindy zase jiné skupiny. Jistě by se doporučovalo, aby jen zemský úřad dostal právo ve zcela zvláštních výjimečných případech měniti ustanovení o hájení zvěře.

Podle §u 4 může okresní úřad v každé době povoliti odstřel jelení a dančí zvěře, která v polní honitbě přebíhá, a to tak dlouho, pokud půda není pokryta sněhem. Podle toho může býti zastřelena i vysoce březí samice s mládětem, co jistě nelze označiti za odborné. § 4 zmocňuje okresní úřad, aby dal odstřelovati zvěř i v době hájení, je-li to v zájmu poškozeného zemědělství a lesního hospodářství. I v tomto :případě mohou býti odstřeleny samice, i když mladá zvěř tím zhyne. Je-li se zřetelem na dostatečnou ustanovenou dobu odstřelu takové kruté ustanovení nutné, jest sporné. Doufejme, že se taková opatření budou prováděti jen zřídka.

Na čem my sociální demokraté v honební otázce máme největší zájem a čeho dnes se vším důrazem žádáme, jest demokratisace honebního práva. Honba a rybolov, které byly dříve volné, staly se během doby stále více výsadou majetné třídy, zvláště velkostatkářů. Toto přednostní právo bylo velice přísně hájeno. Pytláctví a lesní pych byly v tak zvaných starých dobrých časech trestány často i smrtí. Ještě dnes jsou nepoměrně vysoké tresty na pytláctví a lesní pych.

Také členové Svazu zemědělců, kteří se vždy vydávají za zachránce drobných zemědělců, zastávají stejně jako velkostatkáři, světští nebo duchovní, mínění, že honební právo jest nerozlučně spojeno s vlastnictvím půdy. Usilují pouze o jisté omezení honebního práva velkostatkářů, a to v tom směru, aby držitelé mohli samostatně vykonávati honební právo jen na pozemcích úplně a trvale ohrazených. Aspoň to bylo v návrhu zákona, jejž v této sněmovně podali v červenci 1925 posl. Heller, Křepek a druhové. Tehdy ovšem byli členové Svazu zemědělců ještě v oposici a nejedli ještě menších nebo větších vládních knedlíků, na nichž si dnes libují. Zatím se ovšem něco změnilo. Občanský blok poskytl velkostatkářům proti právu a zákonu velké ústupky v otázce pozemkové reformy. Místo 250 ha zůstane mu tisíce hektarů půdy, převážně lesa. S druhé strany jsou i novopečení majetníci zbytkových statků, samí správní agrárníci, přáteli honby a napodobují i jiné chování staré šlechty, jak dokazuje činnost pražského agrárního klubu.

Proto poskytne snad i Svaz zemědělců dnes svým soupeřům větší ústupky než v r. 1925. Někteří držitelé zbytkových statků hájí svůj zájem na honbě zcela zvláštním a odporným způsobem. Na panství hornolibchavském, v okrese českolipském, které dříve patřilo Maltézskému řádu a nyní patří jisté veličině české agrární strany, byl les ohrazen ostnatým drátem. Následkem toho se zvěř těžce zraňuje. Jednoduchý drát by také stačil.

Boj proti vlastní honbě velkých kapitalistů jest ostatně naprosto oprávněn.

Vzpomeňme si jen, jak za starého Rakouska zvláště v alpských krajinách Rothschild, Gutmann, Wittgenstein a jiní napalovali sedláky. V horním Štyrsku bylo během doby vykoupeno 42.639 ha, ve středním Štyrsku 24.116 ha selské půdy a přešlo do majetku velkých honebních pánů. V některých okresích Salcburska vykoupili bohatí sportovní lovci 20 až 40% všech pastvin a tím je odňali provozu selského hospodářství. Jeleni velkých statkářů zatlačili sedlákovy krávy. I u nás se staly podobné případy. Selská honitba byla stále více potlačována. Před několika lety konstatoval to i budějovický agrární časopis "Dorfbote".

S národohospodářského hlediska dlužno rozhodně odmítnouti potlačování zemědělství honbou. Při tom dlužno ještě uvážiti, že poptávkou velkých honebních pánů po půdě byla tržní cena půdy vyhnána nad její užitkovou cenu. Ale to není v zájmu usedlého zemědělce, poněvadž umělé přehodnocení půdy vede k zadlužení selského stavu. Vidíme, že vyhánění cen selské půdy za války a po válce má nyní osudné účinky jen proto, že užitková cena klesla. Máme-li dospěti k tomu, aby se příště zabránilo, aby jeleni velkostatkáře nepotlačili sedlákovy krávy, dlužno zásadně zrušiti vlastní honební právo a honební právo na velkostatku musí býti přeneseno na obce.

Účinkem takového pronikavého opatření by bylo, že by selský chov dobytka získával půdy na útraty panských honebních a lesních práv. Cena půdy přestala by stoupati, rovněž přestala by se půda přehodnocovati.

Zatím co velkostatkáři vykonávají své honební právo sami pro své potěšení, mohou to sedláci činiti jen tehdy, když patří k honebnímu družstvu. Honební družstvo nebo obec může honbu na selských pozemcích buď propachtovati nebo dáti provozovati znalcem. Výnos z honby rozdělí se mezi majitele pozemků v poměru k jejich držbě pozemků.

Podle našeho mínění měly by obce úplně nezávisle rozhodovati, jak se má honební právo vykonávati. Tam, kde obecní obvody jsou příliš malé, než aby se na nich racionálně vykonávalo honební právo, měly by se utvořiti účelné svazky několika obcí. Již dávno podali jsme návrh na utvoření účelných svazků obcí ke společnému hospodaření v lesích, ale většina, bohužel, tohoto návrhu k po radám nepřipustila.

Kdyby obec převzala honební právo na pozemcích velkostatku, měla by z toho velký užitek a stalo by se to pro ni zdrojem příjmů, jehož by nebylo lze podceňovati. Proto netřeba se ani obávati, že by zvěř mohla býti úplně vyhubena.

Pokud jde o to, aby se honební právo na selských pozemcích stalo společným, mohou míti proti tomu námitky jen velcí sedláci, poněvadž jsou přednostními poživateli výnosů z honby. Drobní zemědělci dostávají z toho jen nepatrný podíl, bezzemci vůbec nic.

Členové Svazu zemědělců v honebních otázkách hájí pouze zájmy velkých sedláků. V návrhu zákona posl. Hellera, Křepka a druhů z r. 1925, o němž jsem se již zmínil, jest volební právo držitelů půdy v honebním výboru odstupňováno podle velikosti držené půdy. Na držbu půdy pod 5 ha připadá podle tohoto ustanovení, myšleného úplně v duchu Svazu zemědělců, 1 hlas, od 5 do 10 ha 2 hlasy atd., za každých 5 ha o 1 hlas více, až jediný držitel může disponovati čtvrtinou všech hlasů. Po nějaké rovnoprávnosti nebylo by tedy jako dříve ani stopy. Proslavené obecní společenstvo má býti udrženo v dosavadní formě nadvlády několika velkých sedláků nad většinou drobných sedláků. Že v zájmu drobných zemědělců a domkářů nikdy nebudeme pro takovou křivdu, jest samozřejmé.

V návrhu zákona podaném členy Svazu zemědělců r. 1925 bylo i příznačné ustanovení, že dělníkům, pracujícím za denní mzdu, nepatří zbrojní pas. Tím byli by vyloučeni i od honebního práva. Agrární obecní společenstvo odhaluje se stále více jako dělníkům nepřátelské. V důvodové zprávě k tomuto návrhu zákona se tvrdilo, že se tím vyhovělo zásadě rovnoprávnosti všech státních občanů. To jest čirý výsměch drobného, těžce pracujícího venkovského lidu.

Agrárníci ostatně bijí se sami svými vlastními více nebo méně duchaplnými důvody. R. 1912 uveřejnil časopis "Deutschschlesische Bauernbündler", vycházející v Budějovicích, článek o dani z honebního práva, jímž se hájil požadavek selské honitby. Poukazovalo se v něm i na to, že při okupaci Bosny a Hercegoviny bylo pod prapory povoláno několik ročníků záložníků. Skládaly se většinou ze selských synků, nebyl v nich žádný městský sváteční střelec a sotva jeden střelec z povolání. V palbě za bitvy, jež rozčiluje nervy, bylo by pak velkou výhodou míti pokud možno mnoho jistých rukou ve střelecké čáře. Toho lze dosáhnouti jen tehdy, zaručí-li se mladému sedláku, který vyhověl své aktivní služební povinnosti, že i doma bude moci zacházeti se zbraněmi a že se mu neodebéře ani to poslední potěšení, které si může opatřiti. Aby mohli racionálně stříleti lidi, má býti tedy selským synkům dovoleno stříleti zajíce.

Podle tohoto agrárního důvodu musilo by se přece i domkářským synkům a dělníkům přiznati honební právo, neboť z nich se skládá většina vojska. Ale o tom nechtějí agrárníci vůbec nic věděti. Zde přestává agrární solidarita. Jim jde jen o to, aby sedláci jako hospodářsky povznesená třída vedle velkostatkářů mohli míti radost z honby. Ostatní pracující lid jest pro ně bezprávnou lůzou, kterou chtějí s rozmyslem vyloučiti od účasti na moci a na zábavě.

Ve Francii je to po té stránce přece ještě demokratičtější. Tam se totiž mohou účastniti honby na zajíce a ptactvo všichni obyvatelé obce. Ostatně obce mají plnou možnost upravovati honební praxi podle potřeby. Aspoň by měli drobní zemědělci, dělníci, také někdy vyhlídku - nikoliv vždy a všude - že se budou moci baviti honbou. Aspoň by to všechno bylo pod ostřejší kontrolou a všeobecné zájmy požívaly by zvýšené ochrany.

Ze všech těchto důvodů žádáme, aby honební právo bylo demokratisováno. S tím by musila býti spojena i reforma rybářského práva.

Při tom se naprosto neoddáváme klamu, že nyní vládnoucí kapitalistická třída vyhoví našemu požadavku. Dnešní parlamentní většina hájí velice houževnatě výsady majetné třídy. Ale přijde den, kdy i demokratisace honebního a rybářského práva nebude již pustým šílenstvím.

Zemědělští nohsledové velikých kapitalistů nemohou zadržeti vývoje. Příklad Anglie, nádherné volební vítězství anglické dělnické strany ukazuje nezadržitelný postup demokratického socialismu. Ten pak vyřeší ještě zcela jiné otázky než otázku honby a rybolovu. Doufáme, že se pracující venkovský lid více než dosud odpoutá od kapitalistických stran a ve svém vlastním zájmu podá ruku městskému pracujícímu lidu ke společnému boji proti společnému velkokapitalistickému nepříteli. Velice správně píše orgán anglické dělnické strany, že skvělé výsledky voleb prokázaly, že socialismus nenahání již strachu milionům lidí ze všech společenských tříd. Dnes ještě se pokoušejí agrárníci zesíliti svou posici tím, že svým přívržencům nahánějí strachu před socialismem. Před několika lety byl v jednom kalendáři nakreslen socialista jako palič, který spěchá od vesnice k vesnici a podpaluje domy.

Ve chvíli, kdy tyto lži a pomluvy nebudou již působiti a kdy většina pracujícího lidu ve městě a na venkově jasně pozná pravou podstatu socialismu, bude navždy konec panství mezinárodního kapitalismu. (Potlesk poslanců něm. strany soc. demokratické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Špaček. Dávám mu slovo.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP