A nejsmutnější při tom bylo a dodnes
je, že oba, jak výčepník, tak obchodník
s lihovinami, přestupovali očividně a pod
patronancí úřadů zákon Šrobárův,
že potajmo čepovali lihoviny hostům na stopky
a menší odměrky. Při tom ovšem
nebyla na Slovensku a Podkarpatské Rusi nikterak zamezena
touha po pití lihovin. Jako každé prohibiční
opatření v celém světě selhává,
tak i toto částečné prohibiční
opatření na Slovensku a Podkarpatské Rusi
selhalo. Jestliže pití lihovin doznalo na Slovensku
úbytek, o to má zásluhu ne zákon Šrobárův,
nýbrž vysoké ceny za lihoviny a průmysl
pivovarnický, který velmi utěšeně
nejenom v těchto zemích se rozvíjí,
nýbrž také pivy velmi dobré jakosti
z historických zemí je zásobován.
Jestliže dnes děje se postupně náprava
a odvykání pití lihových nápojů,
je to také zásluhou slovenského mužského
dorostu, který ve své vojenské povinnosti
v historických zemích zvyká si pití
piva a přenáší tento dobrý zvyk
po odbyté vojenské službě do své
otčiny.
Jak na Slovensku a Podkarpatské Rusi zuřilo pašování
lihovin v neprospěch státních financí,
je známo, slavná sněmovno, vám a zejména
finančním úřadům, které
vynasnažovaly se sice pašování co nejvíce
omeziti, což se jim však plně nepodařilo.
Byl pašován i denaturovaný líh, který
byl v důsledku přísně praktikovaného
zákona Šrobárova požíván
lidmi právě hospodářsky nejslabšími.
Konečně uznala vláda neudržitelnost
zmíněného zákazu pohárkování
a ministerstvo obchodu podalo senátu návrh (tisk
782 a 836), který přijat senátem (tisk 2186),
učinil nápravu, kterou na Slovensku a Podkarpatské
Rusi jistě se vzbudí respekt a úcta k našemu
živnostenskému právu. Hostinstvo bude zbaveno
velké dosavadní sekatury, bude mu zase vráceno
jeho živnostenské právo, což bude také
míti vliv na úpravu výčepnické
živnosti a hospodářské poměry.
Od zavedení živnostenského řádu
pro Slovensko a Podkarpatskou Rus ze dne 1. června 1925
měli jsme na Slovensku a Podkarpatské Rusi velkou
živnostensko-právní diferenci mezi hostinskými
licencemi a hostinskými koncesemi, udělovanými
právě unifikačním zákonem živnostenským.
Byla dvě různá povolení k výčepu
alkoholických nápojů. Jedno povolení
ze starší doby, tak zvaná "licence",
kterou do června 1925 povolovaly finanční
úřady a vybíraly z ní každoročně
licenční poplatky, a druhé "hostinská
koncese", již od 1. června 1925 měly právo
udělovati pouze živnostenské úřady.
Majitelé licenčních poplatků nebyli
povinni přistupovati ke společenstvům. Byli
a dodnes jsou mimo společenstva, kdežto majitelé
hostinských koncesí jsou povinnými členy
společenstev a podléhají úřadům
živnostenským. Právo či lépe
řečeno živnostenské oprávnění
k výčepu alkoholických nápojů
zůstává v obou případech stejné.
Bylo tedy přirozeným požadavkem zájmových
kruhů, domáhati se nápravy, kterážto
snaha byla silně zvýšena od doby unifikace
živnostenského řádu pro Slovensko a
Podkarpatskou Rus.
Jestliže ministerstvo obchodu a vláda v obou případech
vychází vstříc oprávněnému
požadavku slovenského hostinstva, činí
tím velmi spravedlivý krok k odstranění
bezpráví živnostenského, ve kterém
žil náš slovenský hostinský a výčepník.
Je mylné mínění, že tímto
zákonem uvolní se snad větší
výčep a odbyt lihovin. Právě naopak.
Zjedná se pořádek a slovenští
konsumenti lihovin budou jejich menšími odběrateli,
neboť nebudou si kupovati domů do zásob lihoviny
v lahvích, které potom nejen pil zvyklý konsument,
nýbrž velmi často i členové rodiny,
kteří pak zhusta propadali alkoholismu.
A v druhé části zákona je konečně
dovršena míra živnostensko-právní
spravedlnosti, že totiž majitelé licencí
byli zrovnoprávněni s majiteli hostinských
koncesí a tím také zvýhodněni
po stránce finanční povinnosti.
Na Slovensku a Podkarpatské Rusi je potřeba ještě
veliké a ohromné práce k povznesení
živnostnictva a obchodnictva po stránce organisační,
kulturní a hospodářské. Je opravdu
krásná snaha živnostenských odborů
v historických zemích, že všímají
si této těžké situace živnostnictva
a obchodnictva na Slovensku, jako na př. naše ústřední
hostinské organisace: Jednota svazů českých
společenstev hostinských a výčepníků
pro Čechy v Praze a Ústřední jednota
čsl. hostinství "Hostimil" pro Čechy
v Praze, Zemská jednota hostinských a kavárníků
pro Moravu a Slezsko v Brně, Zemský svaz českých
společenstev hostinských pro Moravu v Brně,
Zemský svaz českých společenstev hostinských
ve Slezské Ostravě, Svaz hotelierů v Československé
republice, Svaz kavárníků v Československé
republice, jež sledují jenom ten cíl, aby živnost
hostinská a výčepní na Slovensku a
Podkarpatské Rusi přiblížila se svojí
úpravou a praktickým provozem hostinskému
stavu v historických zemích. Děje se tak
i se strany ostatních odborů živnostenských
a jest si přáti, aby živnostenské odbory
u nás, které dosavad nezačaly a nepodporovaly
podobné odbory na Slovensku, co nejdříve
tak učinily.
Z uvedených důvodů dovoluji si jako zpravodaj
o tomto zákonu žádati slavnou sněmovnu,
aby byla schválena zpráva výboru pro záležitosti
průmyslu, živností a obchodu o usnesení
senátu (tisk sněm. 2186) o vládním
návrhu zákona (tisk sen. 782 a 836), ktorým
se zrušuje zák. čl. XXV/1899 o štátnom
dôchodku z výčapu nápojov, ďalej
§ 11 zákona zo dňa 10. decembra 1918, č.
64 Sb. z. a n., o mimoriadnych prechodných ustanoveniach
na Slovensku, a doplňuje živnostenský zákon
pre územie Slovenska a Podkarpatskej Rusi. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, debata odpadá.
Měli bychom provésti hlasování.
Nebude-li námitek, přikročili bychom nyní
k projednávání 4. odstavce pořadu
schůze a potom bychom provedli odložené hlasování
o tomto 1. odstavci. (Námitek nebylo.)
Námitek není.
Přistoupíme tedy k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
4. Zpráva výboru zemědělského
o vládním návrhu zákona (tisk 2197),
kterým se doplňují a částečně
mění některá ustanovení honebně-policejní,
zejména o hájení zvěře (tisk
2215).
Zpravodajem jest p. posl. Nejezchleb-Marcha. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Nejezchleb-Marcha: Slavná sněmovno!
Zemědělský výbor předkládá
dnes sněmovnímu plénu osnovu zákona,
kterým se doplňují a částečně
mění některá ustanovení honebně-policejní,
zejména o hájení zvěře.
V Československé republice máme několik
honebních zákonů, doplňků a
nařízení, které se svou právní
stránkou od sebe neobyčejně liší.
Jiný honební zákon platí pro království
České, jiný pro Moravu, jiný pro Slezsko
a jiný pro Slovensko a Podkarp. Rus. Některé
z těchto zákonů jsou úctyhodného
stáří a je nesporno. že bude nutno nahraditi
je jedním velkým unifikačním zákonem
honebním, který bude platiti pro celý stát.
Honební zákon, který platí pro Čechy,
je sdělán r. 1866 a doplněn částečně
r. 1870. Zákon slezský je sdělán r.
1903 a zákon, týkající se Slovenska
a Podkarp. Rusi, je sdělán roku 1883. Toliko moravský
zákon je vlastně nejmodernější,
poněvadž je v platnosti teprve od r. 1914.
Dosavadní zákony, vyjma zákon moravský,
nemají, pokud jde o ochranu zvěře, dosti
pružná ustanovení, jak toho vyžaduje nejen
zájem zemědělský, nýbrž
i zájem myslivecký.
Po novém unifikačním zákonu honebním
bylo v naší republice voláno už řadu
let. Ministerstvo zemědělství pečlivě
shrnulo všecek materiál, týkající
se tohoto zákona, provedlo příslušné
jednání a vypracovalo velký moderní,
unifikační zákon honební.
Je nesporno, že otázka honebního práva,
dále ochrany majetku před zvěří,
k tomu také ochrana zvěře, je velmi sporná
a má svoje přívržence i odpůrce,
které možno rozdělit zrovna na 6 skupin. Je
tedy jisto, že i tento velký unifikační
a moderní zákon bude předmětem živého
zájmu a snad i zápasu a boje, jakmile se octne na
pracovním stole našeho Národního shromáždění.
Letošní krutá zima způsobila na zvěři
lovné i na ptactvu takových škod, že žurnalistika
i veřejnost naše se denně interesovala, jaké
kroky příslušné státní
instituce učiní na ochranu lovné zvěře.
Vyskytly se všeliké názory. Někteří
nájemci honiteb psali v novinách, že by bylo
nejlépe zakázat odstřel zvěře,
zvláště koroptví a zajíců
nejméně na dva roky. Vyskytly se i takové
názory, že by se nájemcům měla
nějakým ustanovením zákona nebo úředním
nařízením prodloužiti doba nájemní
v tomto případě o dvě léta.
Ba dokonce se vyskytl i tak ideální názor,
že by měli nájemci v takovém případě
býti zbaveni placení nájemného. Nejprotilehlejší
názory ve veřejnosti střetly se s názory
nejkonservativnějšími. Názor nejkonservativnější
byl ten, že je nutno opravdu pro ochranu zvěře
lovné v Československu učiniti nějaké
opatření a při tom dbáti, aby už
tím byl dán jakýsi základ pro příští
velký unifikační zákon honební.
Jak otázka hájení lovné zvěře
je u nás důležitá, vysvítá
z toho, že už 16. března 1929 ministr zemědělství
dr Srdínko, ministr vnitra Černý
a ministr školství dr Štefánek
odpovídají na interpelaci posl. Zeminové
a druhů o nezbytném zvýšení
ochrany užitečného ptactva, jakož i o
zvýšení ochrany polní i lesní
zvěře v kritickém letošním roce.
O tomto zájmu svědčí také návrh,
který podali posl. Koudelka, inž Nečas
a soudr. s vypracovanou osnovou zákona, která
velmi energicky žádá ochranu polní i
lesní zvěře lovné a jejíž
znění je rázu velmi přísného.
Poněvadž nebylo naděje, že by připravený
velký unifikační zákon honební
mohl se lehce projednat tak, aby nabyl účinnosti
a tím i praktického významu pro letošní
rok, podalo ministerstvo zemědělství osnovu
zákona výše vzpomenutého, kterému
obecně říkáme "malý honební
zákon" a který má do té doby,
než skutečný honební zákon vejde
v platnost, do jisté míry unifikovati stávající
čtyři honební zákony v Československu.
Nový zákon, který je předložen
poslanecké sněmovně, bude jistě s
radostí akceptován i zemědělským
obyvatelstvem, jemuž záleží na tom, aby
zvěř netropila mu škody na polích a
lesích, ale stejně i ochránci myslivosti
a lovné zvěře jakož i nájemci
honiteb a těmi, kteří se lovectvím
zabývají.
§ 1 tohoto zákona především sjednocuje
předpisy, týkající se hájení
zvěře, a činí je v celém státě
jednotnými. Až dosud tomu tak nebylo.
Myslím, že by bylo nutno, abychom v dnešním
plénu v §u 1 parlamentárním způsobem
opravili dobu hájení, pokud jde o odstřel
bažanta. Podle předlohy má bažant dobu
hájení do 39. září, poněvadž
však v četných místech, kde jsou bažantnice,
způsobovány jsou velké škody na polích,
stačí, když tato lhůta hájení
bude změněna a uvedena do 15. září.
Důležitý je § 2 nového zákona.
Podle tohoto paragrafu mají zemské úřady
možnost, aby jmenovaly dobu hájení zvěře,
jak toho poměry kde vyžadují. Až dosud
byla v Čechách, na Slovensku a Podkarp. Rusi pevně
stanovena doba hájení zvěře a nebylo
žádného opatření, aby doba tato
mohla být buď zkrácena nebo prodloužena.
Vzhledem k letošní kritické zimě, jíž
za oběť padlo mnoho koroptví a zvěře,
bylo toto patření nutné.
Hájili jsme v zemědělském výboru
stanovisko, že není možno zakázat odstřel
zvěře v zákonem ustanovené době
v celém státě, poněvadž v každé
zemi a v každém kraji jsou poměry jiné.
Abychom však dali možnost opravdové ochrany zvěře
tam, kde je toho třeba, vyslovili jsme to §em 2.
§em 4 je zavedena zásada, obsažená doposud jen v zákoně moravském, kterou přebíhavá zvěř jelení a dančí v honitbách převážně polních se může odstřelovat. Pro zemědělce, rolníky a majitele zemědělských objektů je v tomto malém honebním zákoně správné a zdravé opatření. Tam, kde by se zvěř rozplemenila, zvláště zvěř tak zv. vysoká, že by ohrožovala zájemníky, může zemský úřad k odvrácení škod, které by zvěř způsobila jak na hospodářství polním, tak i lesním, naříditi odstřel přes
to, že v §u 1 existuje vymezená doba hájení.
Odstřelu tohoto mohou se domáhat na základě
tohoto zákona zájemci, aniž by musili vyčkávat,
až úřad tak učiní sám
ze své iniciativy.
Jsem přesvědčen, že znění
§u 7 přijme slavná sněmovna s plným
uspokojením. Tento paragraf omezuje chytání
koroptví do sítí, sbírání
vajec užitkové zvěře pernaté,
vyvážení jich za hranice a činiti je
předmětem obchodu. Sbírati vejce užitkové
zvěře pernaté je dovoleno jen osobám
k vykonávání honebního práva
oprávněným a je k němu potřeba
zvláštního povolení okresního
úřadu.
§ 9 tohoto zákona bude jistě uvítán
na Slovensku a Podkarpatské Rusi zemědělskými
kruhy, poněvadž praví, že škody,
způsobené zvěří černou,
mají být hrazeny stejně jako škody způsobené
zvěří jelení a dančí.
Zde se vyskytuje ve značné míře zvěř
černá a způsobuje tam velké škody
na polích, které až doposud nikým hrazeny
nebyly.
Konečně §em 10 nastává zostření
trestních ustanovení a tato změna byla provedena
v důsledcích znehodnocení měny. Dřívější
pokuty přestupků honebních jsou v zákonech
obsaženy podle staré měny předválečné.
Bylo tedy nutno tímto paragrafem vyjádřiti
to v měně nynější.
Zemědělský výbor schválil také
dvě resoluce k tomuto zákonu.
Prvá resoluce vyjadřuje jistě přání
nás všech, když ukládá, aby k ústavnímu
projednávání předložen byl zákon
o ochraně ptactva, jehož stav byl letošní
zimou decimován. Druhá resoluce pak požaduje,
aby v nejbližší době byl předložen
sněmovně celý státní zákon
honební.
Zemědělský výbor je přesvědčen,
že tento provisorní zákon byl nutný
a že vykoná také svůj úkol. Jako
zpravodaj zemědělského výboru doporučuji
posl. sněmovně, aby znění jeho schválila.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): K této věci
jsou přihlášeni řečníci,
zahájíme proto rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická stanovena byla 30 minutami. (Námitek
nebylo.)
Námitek není. Navržená lhůta
jest přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni řečníci:
na straně "proti" p. posl. Schweichhart;
na straně "pro" p. posl. Špaček.
Dávám slovo p. posl. Schweichhartovi.
Posl. Schweichhart (německy): Slavná
sněmovno! Předložená novela k honebnímu
zákonu chce změniti nebo sjednotiti jednotlivé
honebně-policejní předpisy. Poněvadž
v republice platí několik různých
honebních zákonů, jest reforma veškerého
honebního práva jistě nutnou věcí.
Návrh zákona omezuje se však jen na úpravu
hájení zvěře, která se po letošní
nanejvýš kruté zimě s velkými
ztrátami zvěře jeví skutečně
nutnější než kdy jindy. O rozměrech
hájení zvěře ovšem se mínění
dosti mezi sebou liší. Na př. svaz německých
lovců "St. Hubertus", jenž má 17.000
členů, chce v zájmu udržení zvěře
částečně zavésti podstatně
delší doby hájení, než jaké
ustanovuje návrh. Tak má býti doba hájení
na př. u srnců prodloužena o 14 dní,
u zajíců dokonce o celý měsíc.
S odborného stanoviska se odůvodňuje tento
požadavek tím, že v květnu u srnce ve
vyšších polohách ještě nenastalo
přebarvení, že zvěřina jest méně
hodnotná a že by se v září odstřelovalo
mnoho březích a kojících zaječích
samic. Nelze ovšem přehlížeti, že
v otázce hájení zvěře zájem
lovce se často sráží se zájmem
zemědělce. Lovec ze sportu rád by pokud možno
choval co nejvíce divoké zvěře, ale
méně již pomýšlí na to,
aby zaplatil často dosti značné škody
zvěří způsobené. Proti tomu
zemědělec jest pochopitelně nepřítelem
nemírného chovu zvěře.
Značný význam má § 2 osnovy,
jenž připouští jisté výjimky
pokud jde o dobu hájení. Podle něho může
zemský úřad pro jednotlivé nebo všechny
honitby jednoho nebo několika politických okresů
nebo i pro celý svůj obvod měniti dobu hájení
určitých druhů zvěře, pro které
jest podle tohoto zákona nebo podle dosavadních
honebních předpisů stanovena doba hájení,
je-li změna ta odůvodněna místními,
klimatickými nebo jinými poměry, přihlížeje
zejména k tomu, aby jednak nepoměrným rozmnožením
některých druhů zvěře nebylo
ohroženo provozování polního, lesního
a rybničního hospodářství,
jednak, aby všechny druhy zvěře zůstaly
zachovány. V mimořádných poměrech,
na př. při živelních pohromách,
kterými byl stav některého druhu zvěře
povážlivě ztenčen, lze takto stanoviti
i celoroční dobu hájení.
Tato ustanovení jsou jistě nutná a nelze
proti nim jistě nic namítati. Ale jinak jest tomu
s ustanoveními §§ 3 až 5. Výjimky
ze zákazů obsažených v předpisech
o hájení zvěře může totiž
povoliti okresní úřad v jednotlivých
případech, je-li toho třeba, aby byl zachován
zdravý stav zvěře, nebo aby bylo zabráněno
jejímu degenerování. Na první pohled
jest zřejmo, že otázky příslušnosti
nejsou jasně vymezeny. Hrozí tedy nebezpečí,
že vyjdou ustanovení a nařízení
navzájem si odporující a že se silně
uplatní místní vlivy. Jednou budou větší
vliv na okresní úřad míti lovci ze
sportu, jindy zase jiné skupiny. Jistě by se doporučovalo,
aby jen zemský úřad dostal právo ve
zcela zvláštních výjimečných
případech měniti ustanovení o hájení
zvěře.
Podle §u 4 může okresní úřad
v každé době povoliti odstřel jelení
a dančí zvěře, která v polní
honitbě přebíhá, a to tak dlouho,
pokud půda není pokryta sněhem. Podle toho
může býti zastřelena i vysoce březí
samice s mládětem, co jistě nelze označiti
za odborné. § 4 zmocňuje okresní úřad,
aby dal odstřelovati zvěř i v době
hájení, je-li to v zájmu poškozeného
zemědělství a lesního hospodářství.
I v tomto :případě mohou býti odstřeleny
samice, i když mladá zvěř tím
zhyne. Je-li se zřetelem na dostatečnou ustanovenou
dobu odstřelu takové kruté ustanovení
nutné, jest sporné. Doufejme, že se taková
opatření budou prováděti jen zřídka.
Na čem my sociální demokraté v honební
otázce máme největší zájem
a čeho dnes se vším důrazem žádáme,
jest demokratisace honebního práva. Honba a rybolov,
které byly dříve volné, staly se během
doby stále více výsadou majetné třídy,
zvláště velkostatkářů.
Toto přednostní právo bylo velice přísně
hájeno. Pytláctví a lesní pych byly
v tak zvaných starých dobrých časech
trestány často i smrtí. Ještě
dnes jsou nepoměrně vysoké tresty na pytláctví
a lesní pych.
Také členové Svazu zemědělců,
kteří se vždy vydávají za zachránce
drobných zemědělců, zastávají
stejně jako velkostatkáři, světští
nebo duchovní, mínění, že honební
právo jest nerozlučně spojeno s vlastnictvím
půdy. Usilují pouze o jisté omezení
honebního práva velkostatkářů,
a to v tom směru, aby držitelé mohli samostatně
vykonávati honební právo jen na pozemcích
úplně a trvale ohrazených. Aspoň to
bylo v návrhu zákona, jejž v této sněmovně
podali v červenci 1925 posl. Heller, Křepek
a druhové. Tehdy ovšem byli členové
Svazu zemědělců ještě v oposici
a nejedli ještě menších nebo větších
vládních knedlíků, na nichž si
dnes libují. Zatím se ovšem něco změnilo.
Občanský blok poskytl velkostatkářům
proti právu a zákonu velké ústupky
v otázce pozemkové reformy. Místo 250 ha
zůstane mu tisíce hektarů půdy, převážně
lesa. S druhé strany jsou i novopečení majetníci
zbytkových statků, samí správní
agrárníci, přáteli honby a napodobují
i jiné chování staré šlechty,
jak dokazuje činnost pražského agrárního
klubu.
Proto poskytne snad i Svaz zemědělců dnes
svým soupeřům větší ústupky
než v r. 1925. Někteří držitelé
zbytkových statků hájí svůj
zájem na honbě zcela zvláštním
a odporným způsobem. Na panství hornolibchavském,
v okrese českolipském, které dříve
patřilo Maltézskému řádu a
nyní patří jisté veličině
české agrární strany, byl les ohrazen
ostnatým drátem. Následkem toho se zvěř
těžce zraňuje. Jednoduchý drát
by také stačil.
Boj proti vlastní honbě velkých kapitalistů jest ostatně naprosto oprávněn.
Vzpomeňme si jen, jak za starého Rakouska zvláště
v alpských krajinách Rothschild, Gutmann, Wittgenstein
a jiní napalovali sedláky. V horním Štyrsku
bylo během doby vykoupeno 42.639 ha, ve středním
Štyrsku 24.116 ha selské půdy a přešlo
do majetku velkých honebních pánů.
V některých okresích Salcburska vykoupili
bohatí sportovní lovci 20 až 40% všech
pastvin a tím je odňali provozu selského
hospodářství. Jeleni velkých statkářů
zatlačili sedlákovy krávy. I u nás
se staly podobné případy. Selská honitba
byla stále více potlačována. Před
několika lety konstatoval to i budějovický
agrární časopis "Dorfbote".
S národohospodářského hlediska dlužno
rozhodně odmítnouti potlačování
zemědělství honbou. Při tom dlužno
ještě uvážiti, že poptávkou
velkých honebních pánů po půdě
byla tržní cena půdy vyhnána nad její
užitkovou cenu. Ale to není v zájmu usedlého
zemědělce, poněvadž umělé
přehodnocení půdy vede k zadlužení
selského stavu. Vidíme, že vyhánění
cen selské půdy za války a po válce
má nyní osudné účinky jen proto,
že užitková cena klesla. Máme-li dospěti
k tomu, aby se příště zabránilo,
aby jeleni velkostatkáře nepotlačili sedlákovy
krávy, dlužno zásadně zrušiti vlastní
honební právo a honební právo na velkostatku
musí býti přeneseno na obce.
Účinkem takového pronikavého opatření
by bylo, že by selský chov dobytka získával
půdy na útraty panských honebních
a lesních práv. Cena půdy přestala
by stoupati, rovněž přestala by se půda
přehodnocovati.
Zatím co velkostatkáři vykonávají
své honební právo sami pro své potěšení,
mohou to sedláci činiti jen tehdy, když patří
k honebnímu družstvu. Honební družstvo
nebo obec může honbu na selských pozemcích
buď propachtovati nebo dáti provozovati znalcem. Výnos
z honby rozdělí se mezi majitele pozemků
v poměru k jejich držbě pozemků.
Podle našeho mínění měly by obce
úplně nezávisle rozhodovati, jak se má
honební právo vykonávati. Tam, kde obecní
obvody jsou příliš malé, než aby
se na nich racionálně vykonávalo honební
právo, měly by se utvořiti účelné
svazky několika obcí. Již dávno podali
jsme návrh na utvoření účelných
svazků obcí ke společnému hospodaření
v lesích, ale většina, bohužel, tohoto
návrhu k po radám nepřipustila.
Kdyby obec převzala honební právo na pozemcích
velkostatku, měla by z toho velký užitek a
stalo by se to pro ni zdrojem příjmů, jehož
by nebylo lze podceňovati. Proto netřeba se ani
obávati, že by zvěř mohla býti
úplně vyhubena.
Pokud jde o to, aby se honební právo na selských
pozemcích stalo společným, mohou míti
proti tomu námitky jen velcí sedláci, poněvadž
jsou přednostními poživateli výnosů
z honby. Drobní zemědělci dostávají
z toho jen nepatrný podíl, bezzemci vůbec
nic.
Členové Svazu zemědělců v honebních
otázkách hájí pouze zájmy velkých
sedláků. V návrhu zákona posl. Hellera,
Křepka a druhů z r. 1925, o němž
jsem se již zmínil, jest volební právo
držitelů půdy v honebním výboru
odstupňováno podle velikosti držené
půdy. Na držbu půdy pod 5 ha připadá
podle tohoto ustanovení, myšleného úplně
v duchu Svazu zemědělců, 1 hlas, od 5 do
10 ha 2 hlasy atd., za každých 5 ha o 1 hlas více,
až jediný držitel může disponovati
čtvrtinou všech hlasů. Po nějaké
rovnoprávnosti nebylo by tedy jako dříve
ani stopy. Proslavené obecní společenstvo
má býti udrženo v dosavadní formě
nadvlády několika velkých sedláků
nad většinou drobných sedláků.
Že v zájmu drobných zemědělců
a domkářů nikdy nebudeme pro takovou křivdu,
jest samozřejmé.
V návrhu zákona podaném členy Svazu
zemědělců r. 1925 bylo i příznačné
ustanovení, že dělníkům, pracujícím
za denní mzdu, nepatří zbrojní pas.
Tím byli by vyloučeni i od honebního práva.
Agrární obecní společenstvo odhaluje
se stále více jako dělníkům
nepřátelské. V důvodové zprávě
k tomuto návrhu zákona se tvrdilo, že se tím
vyhovělo zásadě rovnoprávnosti všech
státních občanů. To jest čirý
výsměch drobného, těžce pracujícího
venkovského lidu.
Agrárníci ostatně bijí se sami svými
vlastními více nebo méně duchaplnými
důvody. R. 1912 uveřejnil časopis "Deutschschlesische
Bauernbündler", vycházející v Budějovicích,
článek o dani z honebního práva, jímž
se hájil požadavek selské honitby. Poukazovalo
se v něm i na to, že při okupaci Bosny a Hercegoviny
bylo pod prapory povoláno několik ročníků
záložníků. Skládaly se většinou
ze selských synků, nebyl v nich žádný
městský sváteční střelec
a sotva jeden střelec z povolání. V palbě
za bitvy, jež rozčiluje nervy, bylo by pak velkou
výhodou míti pokud možno mnoho jistých
rukou ve střelecké čáře. Toho
lze dosáhnouti jen tehdy, zaručí-li se mladému
sedláku, který vyhověl své aktivní
služební povinnosti, že i doma bude moci zacházeti
se zbraněmi a že se mu neodebéře ani
to poslední potěšení, které si
může opatřiti. Aby mohli racionálně
stříleti lidi, má býti tedy selským
synkům dovoleno stříleti zajíce.
Podle tohoto agrárního důvodu musilo by se
přece i domkářským synkům a
dělníkům přiznati honební právo,
neboť z nich se skládá většina
vojska. Ale o tom nechtějí agrárníci
vůbec nic věděti. Zde přestává
agrární solidarita. Jim jde jen o to, aby sedláci
jako hospodářsky povznesená třída
vedle velkostatkářů mohli míti radost
z honby. Ostatní pracující lid jest pro ně
bezprávnou lůzou, kterou chtějí s
rozmyslem vyloučiti od účasti na moci a na
zábavě.
Ve Francii je to po té stránce přece ještě
demokratičtější. Tam se totiž mohou
účastniti honby na zajíce a ptactvo všichni
obyvatelé obce. Ostatně obce mají plnou možnost
upravovati honební praxi podle potřeby. Aspoň
by měli drobní zemědělci, dělníci,
také někdy vyhlídku - nikoliv vždy a
všude - že se budou moci baviti honbou. Aspoň
by to všechno bylo pod ostřejší kontrolou
a všeobecné zájmy požívaly by zvýšené
ochrany.
Ze všech těchto důvodů žádáme,
aby honební právo bylo demokratisováno. S
tím by musila býti spojena i reforma rybářského
práva.
Při tom se naprosto neoddáváme klamu, že
nyní vládnoucí kapitalistická třída
vyhoví našemu požadavku. Dnešní parlamentní
většina hájí velice houževnatě
výsady majetné třídy. Ale přijde
den, kdy i demokratisace honebního a rybářského
práva nebude již pustým šílenstvím.
Zemědělští nohsledové velikých
kapitalistů nemohou zadržeti vývoje. Příklad
Anglie, nádherné volební vítězství
anglické dělnické strany ukazuje nezadržitelný
postup demokratického socialismu. Ten pak vyřeší
ještě zcela jiné otázky než otázku
honby a rybolovu. Doufáme, že se pracující
venkovský lid více než dosud odpoutá
od kapitalistických stran a ve svém vlastním
zájmu podá ruku městskému pracujícímu
lidu ke společnému boji proti společnému
velkokapitalistickému nepříteli. Velice správně
píše orgán anglické dělnické
strany, že skvělé výsledky voleb prokázaly,
že socialismus nenahání již strachu milionům
lidí ze všech společenských tříd.
Dnes ještě se pokoušejí agrárníci
zesíliti svou posici tím, že svým přívržencům
nahánějí strachu před socialismem.
Před několika lety byl v jednom kalendáři
nakreslen socialista jako palič, který spěchá
od vesnice k vesnici a podpaluje domy.
Ve chvíli, kdy tyto lži a pomluvy nebudou již
působiti a kdy většina pracujícího
lidu ve městě a na venkově jasně pozná
pravou podstatu socialismu, bude navždy konec panství
mezinárodního kapitalismu. (Potlesk poslanců
něm. strany soc. demokratické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Špaček. Dávám mu
slovo.