Předseda (zvoní): Byly mně
podány jednak návrhy posl. Bradáče
a druhů, posl. dr Franke a druhů a posl.
Hampla a soudr., aby o prohlášení pana
předsedy vlády a ministra národní
obrany se zahájila rozprava v příští
schůzi, jednak návrh posl. Hakena, aby rozprava
zahájila se ihned.
Dám o těchto návrzích hlasovati.
Žádám paní a pány poslance, aby
zaujali místa. (Děje se.)
Sněmovna jest způsobilá se usnášeti.
Kdo souhlasí s návrhem posl. Hakena, aby
rozprava byla zahájena a provedena ihned, nechť pozvedne
ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh ten jest zamítnut.
Kdo nyní souhlasí se souhlasnými návrhy
posl. Bradáče a druhů, dr Franke
a druhů, posl. Hampla a soudr., aby rozprava
o prohlášení p. předsedy vlády
a ministra národní obrany byla provedena a zahájena
v příští schůzi, nechť pozvedne
ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím byla rozprava
odhlasována a bude zahájena v příští
schůzi.
Budeme nyní pokračovati v přerušeném
projednávání odst. 4 pořadu.
4. Zpráva zemědělského výboru
o vládním návrhu zákona (tisk 2197),
kterým se doplňují a částečně
mění některá ustanovení honebně-policejní,
zejména o hájení zvěře (tisk
2215).
Dávám slovo dalšímu přihlášenému
řečníku p. posl. Geyerovi. (Předsednictví
převzal místopředseda Slavíček.)
Posl. Geyer (německy): Slavná sněmovno!
Tiskem 2197 má se sněmovna zabývati několik
hodin, aby jí nedošel dech, poněvadž není
jiných návrhů. Jest to jen pláštík,
aby se pod záminkou několika změn v době
hájení vloudilo do starého honebního
zákona několik důležitých paragrafů
"o volném uvážení". S tohoto
stanoviska dlužno také hodnotiti oněch málo
positivních zlepšení, jež návrh
přináší. Neboť jsou příliš
draze vykoupena §§ 3 až 5, která všechna
zákonná ustanovení, vložená do
§u 1, kdykoliv dávají volnému uvážení
okresního hejtmana atd. Chci zaujmouti pouze stanovisko
k jednotlivým paragrafům a počínám
§ 1, při němž již někteří
řečníci kritisovali různé věci.
Měl-li návrh zákona provésti jakousi
unifikaci doby hájení jednak v Čechách
a jednak na Moravě-Slezsku atd., nebylo by bývalo
nic lehčího, než oba honební zákony
přivésti na společného jmenovatele
zájmů ochrany honby. Než to se vždy nestalo.
Bylo připojeno také několik dodatků,
které jsou nepochopitelné nejen se stanoviska ochrany
zvěře, a proto by měly býti vypuštěny.
Tak pro laně a danělky stanoví se doba hájení
do 31. října od 1. ledna a připojuje se tam
výraz "kolouši jelení a dančí".
Výslovně bych konstatoval, že již se stanoviska
ochrany zvěře kolouši nemají býti
zařazovaní do zbývající doby
odstřelu. Proto měla by býti tato poslední
slova škrtnuta a mělo by se od odstřelu upustiti.
Totéž platí o další rubrice "srna
a srnče", neboť srnče jest ještě
příliš mladé a slabé, jest tedy
jeho maso pro požívání ještě
příliš méněcenné, takže
by mělo býti raději ponecháno k racionálnímu
dalšímu chovu a nemělo by býti odstřelováno;
proto měl by býti tento výraz škrtnut.
Pro srnce rozšiřuje se doba hájení podle
starého moravského honebního zákona
do 1. června a bylo by se doporučovalo, aby tato
doba hájení byla ponechána, poněvadž
tím, že srnec mění srst a v zimě
má špatnou výživu, stojí za střílení
teprve koncem tohoto měsíce. Že také
u zajíců se doba hájení poněkud
předčasně zakončuje dnem 31. srpna,
toho příčinou jest, že právě
pozdní zaječice, které v srpnu nebo počátkem
září obřezly a jejichž mláďata
ještě v září sají, bývají
často odstřelovány, jako březí
nebo kojící samice. Proto se také zde doporučuje
nejen z důvodů ochrany honitby, nýbrž
i aby byla chráněna zvěř, rozšířiti
dobu hájení do 30. září. Pokud
jde o tetřevy a tetřívky, platí o
kohoutovi, neméně než o slepici, aby se zabezpečil
náležitý dorost, že počátek
doby odstřelu má býti pokud možno položen
na konec doby tokání, takže doba hájení
měla býti rozšířena do 15. dubna
místo do 15. března. Pro divoké husy a kachny
a jiné lovitelné vodní ptáky bylo
by rovněž třeba rozšíření
do 31. července, poněvadž mláďata
nedovedou ještě létati. Kačerové
ještě pelichají, takže s užitkem
lze odstřeliti jen staré samice, jichž bylo
by lze ještě použíti k vychování
mláďat. O slukách a kvíčalách
se v návrhu nemluví. Ale i ony, zvláště
první, zasluhovaly by ochrany, proto navrhujeme pro sluky
dobu hájení od 1. ledna do 28. února nebo
od 6. dubna do 30. září a pro druhé
dobu hájení od 1. ledna do 31. srpna.
Do jisté míry lze ještě chápati
znění a důvody §u 2, který ponechává
na vůli zemskému úřadu, aby, jak při
příliš velkém vzrůstu škod
působených divokou zvěří, zkrátil
v zájmu zemědělství dobu hájení
pro jednotlivé druhy zvěře a právě
tak naopak, aby ji opět prodloužil v zájmu
chovu divoké zvěře, ohroženého
živelními pohromami nebo jinými okolnostmi.
Jestliže se však dále v §§ 3, 4 a 5
toto zmocnění přenáší
nejen na okresní úřady, jestliže se
toto zmocnění dělí a přenáší
na jednotlivé obvody okresu a na jednotlivé honitby,
pak jsem jist, že v praksi z tohoto zmocnění
podle §§u 3 až 5 může vzniknouti největší
zmatek a že se především rozmůže
ohromná protekce, politické a nepolitické
keťaství. Na jedné straně budou to obchodníci
a nájemci honitby a na druhé straně majetníci
honitby a gruntovníci, kteří budou obléhati
politické úřady se svými zvláštními
přáními. " Volné uvážení"
povede k smlouvání jednoho o prodloužení,
jiného o zkrácení doby hájení
a třetího opět, aby pro svou "honitbu"
vytloukl zvláštní výhody. Konečně
povětrnostní poměry v jednom okrese, a také
pokud jde o výživu, nejsou v jednotlivých částech
politického okresu tak různé, že by
pro každou honitbu mělo býti vydáváno
zvláštní opatření. Nemá-li
tedy býti zaváděn chaos, nemá-li tedy
býti zaváděno - nerad bych řekl hned
korupce - politické a nepolitické keťaství
s těmito paragrafy, musí býti škrtnuty.
Jak velice zde mám pravdu, vysvítá z prakse.
Dne 26. dubna t. r. vydal zemský politický úřad
v Praze výnos pod č. 215640/27, resp. 1730/3 ai
1929, jímž se vzhledem k neobyčejně
kruté letošní zimě, která způsobila
těžké ztráty chovu srnců, nařizuje,
že se pro rok 1929 rozšiřuje doba hájení
pro srnce od 1. června do 30. června a že se
odstřel přísně zakazuje. Ještě
není konec května a týž zemský
úřad, táž instance, vydává
znovu opatření, které prvé opatření
z části ruší, a to pokud jest to časově
ještě možno, a prohlašuje dobu hájení
za skončenou dnem 31. května. Zatím se asi
uplatnily různé vlivy. Kdyby se byly tyto vlivy
uplatnily snad o několik dnů dříve,
bylo by snad také možno, že by zmíněné
opatření bylo padlo již 15. květnem
nebo že by snad nebylo bývalo nařízeno
vůbec žádné prodloužení
doby hájení. Tu musíme se již tázati:
Jak to přijde, že když zemský politický
úřad došel k mínění, poněvadž
letošní zima byla tak krutá, že stav divoké
zvěře byl velmi silně zdecimován,
že dlužno prodloužiti dobu hájení,
týž úřad po uplynutí právě
14 dnů upouští od svého důvodu,
podle něhož nařídil prodloužení
doby hájení? Musíme se tázati, na
jaká podání, na jaká zakročení
to činí, že upouští od zásadních
důvodů výnosu směřujících
ke zlepšení stavu srnců, a aniž se nějak
věcně a přirozeně změnila skutečnost,
která byla podkladem jeho prvního rozhodnutí
a vydává rozhodnutí právě opačné.
Děje-li se nyní toto u zemského úřadu,
jak zmatené mohou býti poměry v okresech,
jaké vlivy se budou uplatňovati u okresních
úřadů, kde budou zasahovati bohatí
nájemci honitby, důvěrní přátelé
okresních hejtmanů, pokud sami nejsou lovci, nebo
zuřiví nepřátelé honby, nebo
kde zasahují do jednotlivých honiteb straničtí
nepřátelé jednotlivců! K jakým
nepřístojnostem to povede nejen po stránce
věcné, nýbrž i osobní! Bylo mi
tedy mou stranou uloženo, abych se postavil proti znění
§§ 3, 4 a 5 a žádal o jejich škrtnutí.
Místo toho byl by se měl zákon o ochraně
honby zabývati mnohem spíše doplněním
několika nutných ustanovení. Mám při
tom na mysli požadavek spolků na ochranu zvířat
nebo i svazu lovců, aby bylo zákonem zakázáno
stříleti na srnce a daňky broky nebo běhounky.
Následky, jaké tento druh střelných
ran působí, nemusím líčiti,
znáte je snad více nebo méně z vlastní
zkušenosti. V duchu racionální honby bylo by
třeba, aby štvanice na jeleny a srnce byly pokud možno
omezeny a když již se takovéto štvanice
konají, aby se dovolovaly v honebním obvodu jen
jednou.
Bylo by také velmi nutno - při tom mám na
mysli naše obecní finance - aby nynější.
obyčejně 6leté, pronájmy honiteb,
byly prodlouženy a aby veškerý provoz myslivosti
byl racionalisován po té stránce, aby byly
vypěstovány pravidelné a zajištěné
stavy divoké zvěře a aby byly zachovány,
což by v zájmu obcí zaručovalo také
zajištěné příjmy, zvláště
v nynějších bídných poměrech,
poněvadž je zákon o obecních financích
připravil o všechny jiné příjmy,
takže by mohly častokráte pronájmem
svých honiteb uhraditi jiné úbytky. Znám
obce, které dostávají 30.000 až 40.000
Kč za pronájem obecních honiteb. Aby tyto
částky staly se pro ony obce trvalým příjmem,
bylo by třeba, aby místo §§ 3, 4 a 5 bylo
vloženo ustanovení - takový návrh podávám
- aby nájemce nebo majetník honitby nesměl
v posledních letech odstřelovati více než
odstřelil průměrně ve třech
posledních uplynulých letech. Tímto způsobem
zabránilo by se decimování stavu zvěře
a drancování honiteb.
K §u 6, který jest poněkud nejasný,
bylo by snad připojiti dodatek. Praví se v něm:
"Ustanovení §§ů 1, 2 a 4 neplatí
o zvěři chované v oborách, nemůže-li
přebíhati přes ohrazení obory."
Musilo by ovšem býti učiněno opatření,
aby obora byla skutečně ohrazena. Známe však
sami státní lesy, v nichž jsou chováni
jeleni, ale ohrazené nejsou. Již několikráte
došlo k excesům a procesům, poněvadž
státní zvěř vyběhla na pole
rolníků. takže tamější nájemci
honitby nebo držitelé honitby měli nepříjemnosti.
Od mnohého držitele pozemku bylo dokonce žádáno,
aby své pozemky sám ohradil, aby zvěř
ze státních lesů nemohla na ně přebíhati,
a byl odkazován. aby si vypůjčil od železnic
chránidlo proti sněhu v době, kdy ho železnice
nepotřebují. Zde musila by se také sama správa
státních lesů postarati, aby se od rolníků
nežádaly takovéto nesmyslné věci,
a sama se postarati o nápravu, aby pro odstřel přecházející
zvěře nedocházelo ke rvačkám,
zbytečným výstupům a sporům.
K §u 7, odst. 2, který mluví o sbírání
vajec užitkové zvěře pernaté,
bylo by třeba připojiti ustanovení, aby se,
abych tak řekl, zabránilo přímo neurvalému
drancování hnízd. Sice se zde praví,
že ke sbírání vajec je třeba
zvláštního povolení okresního
úřadu, ale musilo by zde býti ustanoveno,
že toto povolení okresních úřadů
nesmí býti nikdy tak rozšířeno,
aby nasbíraná vejce byla vyvezena do ciziny. Z prakse
vím, že jest to velmi čilý obchod. Bylo
mi řečeno, že někteří
obchodníci žádali za vejce pernaté zvěře
užitkové až 100 Kč, kdežto sběračům,
většinou mladým chlapcům po vyjití
školy, platili za kus nejvýše 50 až 80 haléřů,
snad 1 až 2 Kč. Tím jsou skutečně
hnízda pustě drancována a mimo to vidíme
zde ohromnou lichvu při prodeji zdejších vajec
do ciziny, čemuž by se mělo zabrániti
v zájmu domácího chovu.
Celkem se honitba posuzuje častokráte ještě
jako věc hořejších desíti tisíc.
V mnohých krajinách tomu tak snad jest, ale ve většině
venkovských obcí tomu dnes již tak není,
poněvadž myslivost vykonávají obce samy,
honitbu již nepronajímají, a jestliže
ji pronajímají, pronajímají ji občanům
v obci usedlým. Národohospodářský
užitkový výsledek honitby, z níž
přichází na trh přes 150.000 q masa,
jest ohromný a číslicemi se nedá vždy
dobře vyjádřiti. Uvážíte-li,
co souvisí s myslivostí, nehledě ke státním
poplatkům, licencím a kolkům, hajným,
zbrojařskému průmyslu, ať již jde
o střelivo nebo o zvláštní oděv
a boty atd., jestliže to všechno uvážíte.
pochopíte význam honby pro národní
hospodářství. Informované lovecké
kruhy odhadují celkový hospodářský
výsledek honby, obrat, jaký má honba na území
státním, na tři miliardy Kč. Snad
jest tato číslice příliš vysoká,
ale i kdybychom řekli, že správná jest
jen polovice toho, musíme uznati, že honba jest důležitým
činitelem našeho národního hospodářství
a potřebuje tedy ochrany. Ovšem byli bychom očekávali,
že vláda učiní více než
předložený návrh, že podá
úplný honební zákon, neboť z
kousků a zase kousků nikdy nebude celek. Při
takovýchto částkách ztrácí
se smysl celku, poněvadž o celku lze zřídka
mluviti. Bohužel, při dnešním stavu koalice
jest málo naděje, že většina zaujme
k našim rozumným doplňovacím návrhům
kladné stanovisko a uzná je za hodné přijetí,
a ke konci musím prohlásiti: Přihlížejíce
ke svým pozměňovacím návrhům,
budeme hlasovati pro tento zákon. (Potlesk poslanců
něm. strany nár. socialistické.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Mikulíček. Uděluji mu slovo.
Posl. Mikulíček: Je charakteristickým
zjev pro posouzení poměrů v tomto státě,
že při projednávání zákona
o ochraně zvěře, kde každý a
zvláště novopečení páni
velkostatkáři a la pan Špaček mají
veliký zájem, aby zvěř byla šetřena
- bez jakéhokoli hlubšího pohnutí, bez
jakéhokoli projevu sympatie k padlým ve výrobě
střelných a výbušných prostředků
vyslechne tato sněmovna prohlášení pana
min. předsedy, zatleská ještě, poněvadž
tam padlo prý chválabohu jenom pět občanů,
a pokračuje se v zákoně, který bude
hájiti srnce, zajíce, jeleny, daňky, bažanty
atd.
Vážení pánové a dámy,
pokud jste tu z vládních stran, myslím, že
tohle je pěkná fotografie, zač je zde ceněn
člověk a zač je zde ceněna zvěř,
která je pro pracovitého venkovana jistě
škodliva.
Projednávaný vládní návrh dokazuje,
že duch všech zákonů, upravující
právní poměr k půdě, hospodaření
na orné neb lesní půdě, event. ničení
nebo rozmnožování zvěře, která
obvykle pracujícímu rolníku ničí
jeho celoroční práci, nese se tím
směrem, že tendenčně hájí
zájmy bohatých statkářů, ať
už jsou rekrutováni ze staré šlechty rodové
anebo šlechty nové, která za pomoci Státního
pozemkového úřadu vyrostla prostřednictvím
zbytkových statků ve většině
z válečných lichvářů
a keťasů.
Komu má sloužiti projednávaný vládní
návrh? Majitelům ohromných komplexů
půdy lesní, která v nejbližší
době bude rozdána podle vzoru pozemkové reformy
opět protekčním dětem, které
už dnes se pilně připravují k uchvácení
tučné kořisti a zakládají tak
zv. družstva k získání lesů za
směšně nízkou cenu, družstva, která
se mnohdy skládají z několika rodných
bratrů, švakrů a jiných příslušníků
rodiny.
A komu uškodí tento vládní návrh
nejvíce? Pracujícím domkářům
a malorolníkům, jejichž políčka
leží většinou v pohraničí
lesů a kde skrovná úroda je na první
ráně zvěří, která za
jitra i v podvečer z lesa vybíhá, aby se
v poli nasytila, napadána a kde jest úroda touto
zvěří ničena.
Již stará šlechta v dobách nevolnictví
rozkradla pro sebe nejkrásnější půdu
na rovinách, od lesů co nejvíce vzdálených
a tím od ničení zvěře chráněných;
a jestliže panský lán hraničil s lesem,
postarali se páni, kteří pozemkovou reformu
prováděli, aby velkostatkáře anebo
nového majitele, kterým přidělili
zbyťák, tohoto pasivního lánu zbavili,
a toto méněcenné pole bylo v 90% přiděleno
drobným domkářům a malorolníkům.
A k těmto drobným venkovanům nemá
nynější vládní koalice naprosto
žádných ohledů, tito zedření
malorolníci budou projednávaným zákonem
odsouzeni, aby pod trestem pokuty nebo žaláře
mlčky přihlíželi, jak jim panský
bažant vyhrabává zasetou pšenici anebo
zajíc, králík, srnec, daněk pasením
ničí obilí, sotva na několik centimetrů
ze země vyrostlo, a toto obilí je touto zvěří
ničeno potud, pokud ho pracující rolník
svázané ve snopy s pole neodveze. A toto všecko
musí malorolník trpěti proto, aby majitel
lesů anebo páni z měst, různí
doktoři a různí radové, jinak nájemci
honitby, mohli si z luxusu pro ukrácení dlouhé
chvíle střeliti po pernaté nebo srstnaté
zvěři.
Odůvodňovati zvýšenou ochranu zvláště
srstnaté zvěře tím, že je nutná
pro větší výrobu masnou, mohou jen ti,
kteří nikdy na vlastních polích nezkusili,
kolik nadělá zajíc nebo jiná, zvláště
srstnatá zvěř škody, než na ní
jeden kilogram masa přiroste. Dnes zvláště
ti, kteří se ještě nepřesvědčili
a neinformovali - ne u svých žen, poněvadž
jejich ženy jsou daleky toho, aby připravovaly zvěřinu,
na to mají proletářky, které se musejí
potiti v parné dny u plotny - ale zapomněli se informovati
u těchto žen, kolik takový kousek zvěřiny
stojí, než je připraven k chutnému jídlu.
Každý rozumný hospodář ví
- a nemluvil jsem jen s jedním, znám to z vlastní
zkušenosti - že nejlacinějším kouskem
masa vzhledem k tomu, co spotřebuje, je řádně
se vyvíjející ve chlévě vepř.
Tam se vyrobí nejlacinější kousek masa.
Dnes si stěžoval v zemědělském
výboru mluvčí agrární strany
pan dr Zadina, že zemědělství
je v krisi nejen cenové, nýbrž i odbytové,
a zvláště je v odbytové krisi odbor
výroby cukerní a výroby masné. A v
době, kdy zemědělství je v odbytové
krisi a nemůže odbýti své masné
výrobky, vepře, skot a jiné, přichází
se s návrhem na ochranu zvěře. Kdybychom
počítali všechnu škodu, kterou zvěř
způsobí na pšenici od chvíle, kdy se
zrno zaseje do pole, až do sklizně a zvláště
před sklizní, kdy vylezou jeleni, srnci a daňci,
a obilí úplně zmrví, a nechce-li zemědělec
síci, když je obilí zelené, tedy ho
polovic vytlučou - přijde kilogram srnčího
masa ne na 20 Kč, nýbrž na 40, 50 Kč;
to je ta pravá národohospodářská
škoda.
Když panstvo chce zvěř pro luxus, ať si
obdělá určité procento půdy
lesní někde uprostřed ohromných komplexů.
Pozemek by se na to vždy našel. Znám ohromné
lesy na př. kol Buchlova, které jsou v jednom komplexu
na 10.000 ha, a co je tam krásných rovin uprostřed,
kde by bylo možno najíti vhodný pozemek, který
by se zasel, a tam ať pánové pěstují
plodiny k výživě zvěře potřebné,
a nenechají si zvěř živiti na účet
těch, kteří se dřou na poli ne proto,
aby živili panské zajíce a jinou zvěř,
nýbrž proto, aby tam měli kousek chleba, brambor
nebo jakékoliv jiné plodiny.
Zákony děláme pro celou republiku. Myslím,
že tu neděláme zákon zvlášť
pro Moravu a Slezsko, nýbrž i pro východní
části našeho státu. Vloni jsem jezdil
3 neděle po Podkarpatské Rusi, po Verchovině,
po okrese vereckém a jiných, a tam Rusín
u každého bramborového pole, jakmile zasází
brambory, musí si postaviti boudu, t. zv. kolibu, v níž
ode dne, kdy zasadil brambory, až do dne, kdy je sklízí,
musí každou noc hlídati pole, aby mu divoké
svině sadbu nevyrýpaly. Téměř
5 měsíců po 30 nocích ten člověk,
místo co by si měl odpočinouti, aby byl ráno
schopen práce, místo aby byl se svou rodinou a hájil
svůj skromný majetek, musí dva, tři
kilometry od domu k horám a tam ležeti a hlídati.
Navrhovali jsme, aby aspoň tito lidé, kteří
tak krajně trpí divokou zvěří,
mohli tuto zvěř se zbraní v rukou zaháněti,
ale není jim ani dovoleno, aby tuto zvěř
honili se sekerou, ba ani se železnou tyčí
v ruce, poněvadž by porušili práva pánů,
kteří tam mají honitbu. Letos při
ohromné zimě noviny byly plné zpráv,
že do ukrajinských vsí na Podkarpatské
Rusi vnikli vlci, rozsápali nejen zvěř, nýbrž
i děti, ba rozsápali i dospělé lidi.
Ale běda kterémukoliv Rusínovi, kdyby si
opatřil brokovnici, dvojku, která by se i v případě
revoluce jistě ukázala méněcennou
zbraní proti vojenské a četnické pušce,
která nese na vzdálenost 10 až 12kráte
větší než lovecká puška. To
nejsou příslušníci Československé
republiky? To nejsou lidé?
Bylo mně řečeno - nebyl jsem náhodou
přítomen - že velikého ochránce
měla zvěř zde v této sněmovně
v p. poslanci Špačkovi. Nedivím se tomu.
Proč? Pan posl. Špaček jako dlouholetý
odborník zemědělství a lesnictví
- jest takto povoláním samosprávním
úředníkem ve Slezské Ostravě
- nabyl, nedostal přídělem - víme,
jaké jsou ty nabývací cesty - koupí
"stateček" na Fulnecku; není toho mnoho,
okrouhle asi 8.000 měřic. On ovšem, chudák,
se tolik nalopotil jako dřevorubec, tolik si nadělal
mozolů na rukách jako oráč a sekáč,
tolik se nalopotil na své půdě, že si
zasloužil, aby dostal present od těch, kteří
o těchto věcích rozhodují. Sám
jsem do této věci zasvěcen, poněvadž
jeho partnera z agrární strany jste odškodnili
za to, že jste mu vyrvali Světlov - tento partner
jest blízkou mojí rodinou. Nedivím se, že
pan posl. Špaček hájí zvěř,
aby co nejvíce se rozmnožila a co nejvíce chudákům
požrala toho, čeho nutně potřebují
ke svému živobytí. To jest pravý typ
takového velkostatkáře, třeba ne rodového,
který se třeba narodil na vesnici, ale dnes zapomněl,
že byl synem malorolníka, že jeho tatík
klel, když viděl všechno zničeno, ne-li
úplně, tedy aspoň z části,
ale dnes si myslí: Já jsem pán a nastoupím
místo těch pánů z Waldsteinů
nebo jak se všichni ti bývalí majitelé
panství jmenují. Ale pracující venkovan
nemůže se nikdy vysloviti pro to, aby zvláště
srstnatá zvěř jakýmkoliv ustanovením
byla chráněna.
Určité druhy pernaté zvěře,
zvláště koroptve, jsou pro rolníka neobyčejně
důležité, což se pozná nejlépe,
když se uloví a rozřízne. Tu se shledá,
že nemá v útrobách zrno, nýbrž
jen plevel nebo různé škodlivé chrobáky,
kteří poškozují práci rolníka.
Kdyby žádného zajíce, žádného
srnce nebylo, žádná škoda by tím
nevznikla. Co nám vypravujete, jak by příroda
vypadala, kdyby tam nepobíhali zajíci, srnci, jeleni?
Kolikrát přírodu vidí 120 tisíc
horníků, pracujících v Československu,
kolikrát vidí přírodu nižší
kategorie veřejných a státních zaměstnanců,
kolikrát vidí přírodu textiláci,
kováci a všichni ostatní? A když do přírody
jdou, zajíci a srnce neuhlídají, poněvadž
ti vycházejí buď za časného jitra
nebo pozdě v podvečer. Proto zákon se dělá
čistě ve prospěch těch, kdo si dělají
laskominy, až lesy, které patřily dosud Lichtensteinům,
Schwarzenbergům atd., budou rozděleny mezi jejich
družstva, že budou dělati totéž.
Vždyť ten duch nese se poslední tři léta
stále stejným tempem.
Dělali jsme tu před rokem t. zv. zákon na
ochranu lesů, který původní zákon
na ochranu lesů zhoršoval. Na př. původní
zákon na ochranu lesů trestal toho, kdo devastoval
lesy, pokutou až 1 milionu Kč, po případě
až půlročním kriminálem. Mimo
to úředníci, kteří to oznámili,
byli imunní, nemohli býti stíháni,
ani propuštěni. My v tom novém zákoně,
protože je tady naděje, že lesy dostanou mnozí,
kteří tu dnes mají vliv na zpracování
zákonů, měníme pokutu z 1 milionu
Kč na 100.000 Kč a vězení ze 6 měsíců
na 14 dnů a kromě toho neponecháváme
v tomto novém zákoně naprosto žádnou
imunitu, nedotknutelnost zaměstnanců, kteří
by takové devastování lesů ohlásili.
V zákoně je na př. také zmínka,
kdy mají úřady naříditi potřebné
opatření k ochraně rybničního
hospodářství. Avšak je už stará
pranostika, že zákon platí jen pro chudáka.
Na př. kol nás teče říčka
Dřevnice a za loňského sucha, kdy byl neobyčejně
nízký stav vody, pustil tam ten "dobrodinec"
ze Zlína tolik dobroty pro ty ryby, že na povrchu
vody u jezu v Otrokovicích plavalo při nejmenším
30 až 35 tisíc kusů otrávených
ryb, takže hladina jimi byla úplně pokryta.
Telefonoval jsem okresní politické správě,
co se stalo, že je velké nebezpečí epidemie
následkem hnití těchto ryb. Přišla
komise, ale nic se nestalo. Žádné trestní
stíhání, žádné pokuty,
žádné odsouzení. Proč? Inu proto,
že to udělal milionář, který
všechny vlivné činitele má v rukávě,
když neřeknu v kapse. Běda chudáku,
který by šel s udicí nebo s čeřenem
si ulovit kilo nebo 2 kila ryb, kdyby ho četník
chytil. Dostane za to 14 dní nebo měsíc vězení.
Ale tam vinou takového ohromného boháče
zničí se desetitisíce kusů ryb. A
jak se to omlouvá? Opominutím nebo nedbalostí
nebo čímkoliv se stalo, že ty chemikálie
se pustily do vody, která náhodou následkem
horka měla tak nízký stav, že ryby se
otrávily a shnily.
Tak se dělají a dodržují u nás
zákony. Ať se naši drobní venkovští
lidé, kteří těmito novými zákony
o ochraně lovu trpí, zeptají, jaké
zákony o lovu zvěře a ryb existují
tam v tom prvém socialistickém státě,
který je vámi tak proklínán. Zeptejte
se těch, kteří tam byli jako zajatci nebo
jako legionáři, a ti vám musejí potvrditi,
že po vítězné revoluci nastoupivší
sovětský režim neomezeně dovolil každému,
kdo zastihl na svém pozemku zvěř škodu
dělat, bezohledně a bez jakýchkoliv honebních
a jiných lístků ji odstřeliti. Myslíte,
že toto je otázka, která se dá zde v
této místnosti odbýti jen úsměškem?
V mé obci jsme trpěli několik roků
pod takovým režimem a oddechli jsme si, když
se nám tomu podařilo udělati konec. Usnesli
jsme se, že raději obětujeme něco na
prach těm střelcům, kteří nás
té trýzně zbaví. Nebo podívejte
se na př. na Židlochovice, jaké je to krásné
místo, a nejsou tam bolševici, nýbrž měšťáci.
Tam rolníci nemohou kolem lesů vůbec obdělávati
půdu, poněvadž je to zbytečné,
neboť veškerou úrodu tam zničí
zvěř.
Při této příležitosti je nutno
- budu stručný - podrobiti s tohoto místa
co nejostřejší kritice způsob, jakým
vládnoucí třída v tomto státě
hodlá prováděti lesní reformu. Měli
jsme dosti bohatých zkušeností, jak přímo
chabrusácky se prováděla pozemková
reforma s půdou. Několik případů
při přídělu lesů ukazuje, že
protekce a korupce bude v reformě lesní při
přidělování ohromných komplexů
lesních, které representují ohromné
bohatství, rozhodujícím činitelem.
Provádění pozemkové reformy dělo
se čistě podle protekčního a korupčního
klíče, ale způsob, jakým se prováděla
pozemková reforma na Slovensku, po nápravě
nejen křičí, nýbrž přímo
řve.
Byl jsem celý měsíc květen na Slovensku.
Komu patří nejkrásnější
půda kolem Trnavy, položená tak, že tam
nemá voda spád? V Pudměřici od Trnavy
13 km jest majitelem dvou dvorů ve výměře
téměř 2.000 měřic p. Sonnenfeld.
Podle zpráv, které jsem zjistil na úřadech,
získal tuto půdu výkupem, a to 1700 Kč
za katastrální hon, který má 1600
sáhů, a domy na přídavek. V Horním
Čepenu mají dva velkostatky dva bratří
Reichové, v Šurovcách má statek Tartelbaum,
v Trnavě má zbytkový statek Gros, vesměs
patrně "čeští legionáři",
samí "invalidé z války", lidé,
kteří byli jistě "členy československé
Maffie" a kteří "se zasloužili o
vítězné skončení naší
nacionální revoluce" v tomto státě.
Je to jeden čert, má-li statek židák
nebo křesťan, oba stejně na něm vykořisťují.
Ale, když se na jedné straně útočí
na určité politické strany a nejvíce
na stranu naši, že má ve svých řadách
židy, že jest ve vleku židů, táži
se, kdo jsou tito pánové? Vezměte si seznam
majitelů zbytkových statků na Slovensku a
počítejte percentuelně, jakými jsou
příslušníky ti, kteří
dostali zadarmo půdu - 700 Kč, ba i 540 Kč
za měřici půdy, která má prodejní
skutečnou hodnotu 5 až 7 tisíc Kč u
nás. To je přímo zadarmo.
A jak zacházejí tito lidé s příslušníky
československého národa, s dělnictvem
na statcích. Celý minulý měsíc
jsem cestoval po Slovensku, kde se odehrával jeden z největších
mzdových zápasů. Zemědělské
dělnictvo na Slovensku pracuje za takových hospodářských
podmínek, že snad jedině otroci v Číně
a v temné Africe jsou odsouzeni pracovati za horších
podmínek a nižší mzdy. Mzda činí
- smlouvu mám v kapse, každému mohu ji ukázati,
je ujednána na okresní politické správě,
která se tam jmenuje náčelnický úřad
- 90 haléřů za hodinu, v druhé kategorii
1 Kč, ve třetí kategorii 1.40 Kč za
hodinu, bez jakýchkoli naturálních přídavků.
Smlouva, kterou v březnu letošního roku uzavřely
čistě fašistické organisace luďáků,
domovinářů a sociálních demokratů,
nejen že nepřinesla žádného zvýšení
mezd, nýbrž přeložením jednotlivých
platových oblastí do nižších platových
tříd mzdy ještě snižovala. Uzavřeli
ji také tajemníci, za kterými žádné
zemědělské dělnictvo nestojí.
Tito generálové bez vojska neměli ovšem
při svém jednání na zřeteli
zlepšiti přímo zoufalé poměry
země-robotníkům, nýbrž jejich
zrádným úmyslem bylo zabezpečiti co
největší zisky velkostatkářským
parasitům, vydřiduchům, kteří
pod hrozbou propuštění z práce nutili
dělnictvo, aby smlouvu podepsalo. To je jistě dostatečným
důkazem, že smlouva byla uzavřena jenom ku
prospěchu nenasytných statkářů,
neboť smlouvu, která by byla výhodná
pro dělnictvo, by dělnictvo rádo podepsalo.
Tímto s hlediska dělníků zrádným
a přímo darebáckým paktem, ujednaným
mezi statkáři a tajemníky fašistických
organisací, operovali při jednání
slovenští vládní byrokraté. Byly
požadavky zeměrobotníků i s hlediska
měšťansky orientovaného občanstva
oprávněné? Zde jsou ty požadavky vytištěny,
byly předloženy okresním i krajinským
úřadům. Co se v těchto požadavcích
žádá? Na prvém místě se
žádá 8hodinová doba pracovní
na poli, kromě toho tři hodiny krmiti. Prosím
vás, pánové, zvláště z
těch prostředních řad, 11 roků
se již oháníte tím, že u nás
je uzákoněna 8hodinná doba pracovní
a že i v tomto zákoně jsou trestní sankce,
kdo by tuto 8hodinovou dobu pracovní porušil. Mně
samému se podařilo před 5 lety vyheverovati
na okresní správě v Uher. Hradišti první
takovou sankci na Tomáše Baťu ve výši
3.000 Kč. Popřeli mi to, ale viděl jsem to
na vlastní oči, a nedalo se s tím nic dělat,
a zde za 11 roků trvání zákona o 8hodinné
době pracovní dělnictvo žádá
ne osmihodinnou, nýbrž 11hodinnou dobu pracovní,
poněvadž to krmení je také práce,
čištění toho dobytka je také
práce. Kdo myslí, že to práce není,
ať to jde zkusiti. Přesto se nenajdou vlivní
činitelé, kteří by rozumně
do takového boje zasáhli, aby řekli: Ti lidé
tomu vašemu měšťáckému zákonu
sjednávají průchod. Místo toho se
pošlou sta a sta četníků, kteří
nemají jiné práce, než zatýkati
stávky-vedoucí nebo zatýkati ženy, kteří
přemlouvají štrajkolomce, stávkokaze,
aby nepodlamovali boj, který má přinésti
lepší život pro ně i pro ty stávkokaze.