Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: inž. Dostálek,
dr Buday, Horák, Slavíček,
Stivín, Zierhut.
Zapisovatelé: Rýpar, Špatný.
183 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda Udržal,
ministři Černý,
dr Labaj, dr Mayr-Harting, dr Nosek,
inž. Novák,
dr Spina, dr Srdínko, dr Šrámek,
dr Štefánek, dr Tiso, dr Vlasák.
Z kanceláře sněmovny: zástupci sněm.
tajemníka Nebuška,
dr Mikyška, dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji
202. schůzi poslanecké sněmovny.
Došla oznámení o změnách ve výboru.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Soc.-politický
výbor zvolil ve své dnešní
schůzi: předsedou posl. Al. Petra;
místopředsedy posl. inž. Hrdinu,
Hvozdzíka, Johanise; zapisovateli posl. Kvasničku,
Kaňourka, Pechmanovou.
Do výboru soc.-politického vyslal
klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické
posl. Vlčka za posl. Tučného, klub
poslanců čsl. živn.-obch. strany středostavovské
posl. Vávru za posl. Jiráčka.
Předseda: Došla naléhavá
interpelace.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Naléhavá interpelace posl. inž. Nečase,
Bečko, dr Dérera, Tayerle a soudr. vládě,
že zemský úřad Podkarpatské Rusi
zavádí dětskou práci a 12tihodinovou
pracovní dobu a porušuje jiné platné
zákony republiky.
Předseda: Počátkem schůze byly
tiskem rozdány odpovědi.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
2266. Odpověď ministra vnitra na interpelaci posl.
Kopasze a druhů o brutálním chování
sliačských četníků (tisk 2211).
2267. Odpověď ministra financí na interpelaci
posl. Horpynky a druhů, aby pensisté všech
druhů byli postaveni na roveň (tisk 2200).
2283. Odpověď vlády na interpelaci posl. inž.
Nečase, Koudelky, Kleina, Tayerle a soudr., že se
nedodržuje zákon o osmihodinné
pracovní době na Podkarpatské Rusi, a o nepokojích
z toho v zemi vzniklých (tisk 2202).
2288. Odpověď ministra pošt a telegrafů
na interpelaci posl. Pika a soudr. o autobusové dopravě
v Plzni (tisk 2209).
2289. Odpověď vlády na interpelaci posl. Hampla
a soudr. o výbuších v Semtíně
(tisk 2210) a na interpelaci posl. Netolického a druhů
téže věci se týkající
(tisk 2274).
2292. Odpověď vlády na interpelaci posl. Kurťaka
a druhů o soudním sporu mezi urbariálními
občinami obcí Dubové a Krasnošory a
ředitelstvím stát. lesů o upravení
poměrů vlastnictví půdy (tisk 2204).
Předseda: Počátkem schůze byla
tiskem rozdána Těsnopisecká zpráva
o 198. schůzi posl. sněmovny.
Přikazuji výboru živnostenskému:
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
2296. Vládní návrh zákona, kterým
se živnost mlynářská prohlašuje
za řemeslnou.
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání prvého odstavce pořadu,
jímž jest:
1. Pokračování v rozpravě o vládním
prohlášení předsedy vlády a ministra
nár. obrany Udržala.
Přihlášeni jsou ještě řečníci
na straně "proti": pp. posl. Netolický,
dr Stern, Hrušovský, dr Dérer
a David.
Dávám slovo p. posl. Netolickému.
Posl. Netolický: Vážená
sněmovno! Prohlášení p. předsedy
vlády o výbuchu dne 26. a 29. dubna v továrně
na výbušné látky v Semtíně
pokládáme za jednostranné a neúplné.
Sama továrna nemohla by podati jiné prohlášení
na vysvětlení katastrofy, která v továrně
té se stala, nežli se stalo ústy p. předsedy
vlády. Prohlášení toto jest jednostranné
proto, poněvadž se zabývá
jen stanoviskem, které prohlašuje správa továrny,
ale neuvádí druhého důležitého
činitele, nečiní zmínky o dělnictvu,
jakým totiž způsobem je s ním zacházeno
a jak je postaráno o jeho bezpečnost. V prohlášení
vidíme jen dvě zmínky o dělnictvu:
p. předseda vlády uvedl,
že se dělnictvo při katastrofě zúčastnilo
neobyčejně obětavým způsobem
zachraňovacích prací, a jako důvod
k tomu uvedl, že dělnictvo jest a bylo v továrně
spokojeno. Postrádáme v prohlášení
samozřejmou věc. Když byla konstatována
tato skutečnost, měl p.
předseda vlády nalézti také slova
uznání a díků pro dělnictvo,
které za okolností jistě velmi nebezpečných,
nedbajíc, že by snad nové výbuchy mohly
je připraviti o život, zúčastnilo se
jednak hašení požáru, jednak odklízení
trosek způsobem takovým,
jaký sám p. předseda vlády musil oceniti.
Dělnictvo zúčastnilo se těchto prací
nikoliv z toho důvodu, že bylo spokojeno, nýbrž
z důvodů vyšších, poněvadž
cítilo bratrskou soudržnost s obětmi katastrofy,
a snažilo se proto trosky odstraniti, aby zachránilo
případně ještě některou
z obětí a přispělo tak k ukončení
jejích muk. (Tak jest!)
Továrna na výbušné látky v Semtíně
má monopol na výrobu výbušných
látek v Československé republice. Dozor v
tomto závodě provádějí v zastoupení
vlády tři ministerstva, a to zástupce ministerstva
nár. obrany, zástupce ministerstva financí
a ministerstva vnitra. Z toho důvodu troufáme si
tvrditi, že vláda nese také jistou odpovědnost
(Tak jest!), jednak za bezpečnost
při výrobě, jednak má míti
také řádný vliv na to, aby s dělnictvem
v tak nebezpečném závodě a při
tak nebezpečné výrobě zacházeno
bylo tak, aby bylo uspokojeno a s klidem, nerušeně
mohlo se výrobě tak nebezpečného produktu
věnovati.
Druhou zmínku učinil pan předseda vlády
o dělnictvu, kdy vypočítával, jakého
odškodného dostalo se pozůstalým obětem.
Zapomněl uvésti, že to nebyl první případ,
kdy padlo 7 lidských životů nebezpečné
této výrobě za oběť, nýbrž
že již r. 1924 vyžádal si dvě oběti,
a sice dělníka Markalouse a Čiháka.
Je zajímavo porovnávati, jaké
odškodné a v jaké výši dáno
bylo pozůstalým v tomto letošním případě
a jakého dostalo se pozůstalým r. 1924. Letos
podle prohlášení pana předsedy vlády
dostane pozůstalá rodina dvouletou mzdu a každé
nezaopatřené dítko 10.000 Kč. Pozůstalým
z r. 1924 vyplatila továrna na
výbušné látky v Semtíně
po 5000 Kč úhrnem. (Slyšte!)
My ve své pilné interpelaci jsme žádali,
aby revidovány byly také případy z
r. 1924, a jistě právem, poněvadž se
domníváme, když dnes správa továrny
pod tlakem veřejnosti byla nucena vyšší
částkou pamatovati na pozůstalé po
obětech katastrofy, že totéž právo
mají pozůstalí z r. 1924. Ovšem hodnotiti
a zaplatiti život lidský sebe vyššími
částkami naprosto nelze. Byť i pozůstalým
dostalo se odměn ještě daleko větších,
jsou podle mého názoru přece
jen nedostatečné, uvážíme-li,
že rodina ztratila svého živitele, že dítky
ztratily otce, manželka svého muže a je tak odkázána
jedině sama na sebe. Tedy vidíme, že lidský
život oceniti, hodnotiti a zaplatiti penězi se vůbec
nedá a že je nutno trvati na
tom, aby bezpečnostní opatření při
výrobě třaskavin byla co nejdokonalejší
a nejmodernější.
Nynější závod trvá již 7
roků. Z toho odvozujeme, že nebezpečí
výbuchu při dlouholetém používání
výrobních zařízení bude stále
větší a větší a že
je proto nemožné ponechati správě továrny,
aby ona od případu k případu milostivě
odhadovala život živitele a otce rodiny a dávala
pozůstalým náhradu, nýbrž že
je potřebí - a to těžce postrádáme
v prohlášení vlády - aby zaměstnancům
továrny semtínské byla pro příští
dobu pevně zaručena náhrada,
jaké každému se dostane v případě
neštěstí, které při tak nebezpečné
výrobě naprosto se odstraniti nedá.
Prohlášení vlády v tomto směru
neříká ani slova. Tam jest jen konstatováno,
kolik se dostalo odškodného pozůstalým
po letošních obětech, ale jakým způsobem
má býti učiněno opatření
pro dobu příští, vládní
prohlášení úplně pomíjí
a správa továrny nikterak nechce přistoupiti
na to, aby zaměstnanému dělnictvu v ohromném
počtu, 1600 duší, zabezpečila v případě
nějaké katastrofy určitou
bezpečnou náhradu. Kdybychom měli porovnávati
případy z r. 1924 a z r. 1929, viděli bychom,
že správa továrny má úplnou libovůli
hodnotiti a pozůstalým po obětech finančně
dávati to, co chce, nebo konečně co za dobré
uzná.
O spokojenosti dělnictva v semtínské továrně
dovolte mi promluviti několik slov. Nejlepším
dokladem pro tuto spokojenost byla manifestační
schůze, která pořádána byla
v Pardubicích dne 12. května. Byl bych přál
p. předsedovi vlády, aby byl slyšel spontánní
projevy nespokojenosti dělnictva,
které v převážné většině
této schůze se zúčastnilo. Vyjadřována
byla nespokojenost a stížnosti dělnictva na
správu továrny a na některé vedoucí
úředníky. Případy další
tuto nespokojenost a bezohlednost správy továrny
ještě plně potvrdily. Měl býti
propuštěn dělník,
který byl vyslán továrnou, aby po výbuchu
poslal ihned dělníky pryč, proto, poněvadž
běžel od jednoho objektu ke druhému a neobrátiv
se na mistry volal: Všichni z dílen ven! Zato, že
z formálního důvodu neudělal to, co
udělati měl, aby totiž mistři poslali
dělníky, měl býti propuštěn
a vyhozen na dlažbu. (Výkřiky.) A když
dělnictvo se za něj postavilo, p. ředitel
Šedivý vynakládal veškerou svou moc a
pokládal snad za svoji osobní prestiž, aby
ten dělník v továrně nezůstal.
Když však hrozila stávka, po určitém
ujednání ředitel přece ustoupil a
tak dělník propuštěn nebyl. 17. května
však neodpustila si správa továrny, aby nedala
vyvěsiti plakáty varující dělnictvo
v továrně semtínské, aby neposlouchalo
různé socialistické neodpovědné
štváče, kteří
do továrny přicházejí. (Slyšte!
Slyšte!) Tím tedy nejlépe charakterisován
jest poměr mezi dělníky a správou
závodu v Semtíně, o kterém tak blahosklonně
a chvalně mluvil p. předseda vlády.
Dělnické mzdy v semtínské továrně
regulovány byly kolektivní smlouvou z r. 1926. Tuto
kolektivní smlouvu podepsali zástupci dělnictva
a zástupce průmyslníků dr Verunáč,
a podle ní rozděleni jsou dělníci
v továrně semtínské na tři
třídy. Do čtvrté třídy
spadají dělnice. Nejvyšší mzda,
kterou platí kolektivní smlouva a která
přísluší dělnictvu kvalifikovanému,
jest 6.40 Kč za hodinu. Tedy při tak ohromném
risiku každodenního nebezpečí, ohrožení
života, dávání života v sázku,
správa továrny dává nejvyšší
kolektivní mzdu 6.40 Kč. Ale zajímavo je
zjistiti, že tuto nejvyšší mzdu
má jen několik málo jednotlivců mezi
1600 zaměstnaných dělníků a
dělnic v továrně semtínské.
(Slyšte!) V I. třídě
je mzda za hodinu 5 až 6.40 Kč, ve II. tř.
4 až 5.50 Kč, ve III. třídě 4.10
až 4.60 Kč a pro ženy 2 až 3.80 Kč
za jednu pracovní hodinu. Samozřejmě, že
dělnictvo bylo vzrušeno tímto případem
a následky toho risika práce, které v tak
nebezpečné továrně nese. Jsme si vědomi,
že také risiko továrny jest určité,
ale jest jen finanční, věcné, kdežto
risiko dělníka je daleko vyšší,
poněvadž dává v sázku
svůj vlastní život a snad v menším
případě svoje vlastní zdraví.
Tedy tyto mzdy při tak značně neobyčejném
risiku jsou jistě směšné. Dělnictvo
rozhodlo se položiti požadavky a žádati
o zvýšení mezd. Žádalo, aby v prvé
třídě byla zvýšena sazba na 8
až 10 Kč, ve druhé na 6 až 8 Kč,
ve třetí na 4.5 až 6 Kč, a ve čtvrté
na 3.5 až 4.5 Kč. Tyto požadavky vedle požadavků
zabezpečujících v případě
výbuchu rodiny a pozůstalé po postižených
byly předloženy správě továrny.
Správa továrny odmítla však jednati
o těchto požadavcích,
postoupila návrh dělnictva Svazu průmyslníků,
který však ani k výzvě politické
okresní správy k anketě o dohodě,
týkající se těchto mezd, se nedostavil
a odmítl každé bližší vyjednávání.
Tedy vidíte, vážené paní a pánové,
že správa továrny semtínské,
továrny monopolní, která jest jediná
svého druhu u nás v Československé
republice, která vydělává ohromné
miliony ročně, nemá toho nejmenšího
pochopení, aby dělnictvu také slušně
zaplatila a aby v případě nebezpečí
také učinila nějaká závazná
zabezpečující opatření. Zajímavý
jest vážená sněmovno, výnos závodu
za rok 1928 a já jej ciferně chci prokázati.
Podle účetní závěrky vydělala
tato továrna při akciovém kapitálu
60 mil. Kč hrubých 48 mil. Kč. (Slyšte!)
Těchto 48 mil. Kč bylo rozděleno
tímto způsobem: Na amortisace 16,400.000 Kč,
zisk se ziskem z r. 1927 cca 9 mil. Kč (Slyšte!),
správní výlohy 4,700.000 Kč, věcné
náklady 2,800.000 Kč, pojištění,
daně a poplatky 8 mil. 300.000 Kč, tedy dohromady
48,000.000 Kč. Ze 60 mil. Kč závodního
kapitálu již ten vykázaný zisk 9 mil.
Kč značí 15% ní zúročení.
Ale, prosím, zajímavo je, že na samotnou amortisaci
odepsali v účetní závěrce 16
mil. 400.000 Kč, tedy více než 25 %
závodního kapitálu odepsali za
pouhý rok. Co to znamená? Že ten obrovský
velký zisk upotřebují jako amortisaci, aby
měli skryté reservy pro doby příští,
aby snad ten vykázaný příští
zisk a ta ohromná dividenda, kterou by musili vypláceti
a vykázati, nezpůsobovala pohoršení.
Takovým způsobem skrývá se zisk do
zákulisí. Tím, že 16,400.000
za jediný rok se odepisuje na amortisace a že vykazuje
se jen 9 milionů čistého zisku, tedy ani
ne polovina z toho, kolik se odepíše na amortisace,
jest jistě erár, poněvadž pouze vykázaný
zisk se zdaňuje, okrádán - abychom nehledali
dalekého slova - o ohromné
částky na daních, které by tento podnik
musil jinak zaplatiti.
Jistě tedy při takovémto výnosu a
takovémto provozování jest úplně
oprávněný a opodstatněný požadavek
dělnictva, aby jednak bylo dobře honorováno
a jednak též pro každý případ
bylo náležitě zabezpečeno.
Správa továrny má však též
své zvláštní fondy, a to jednak fond
pro požární a explosivní ztráty
18,800.000, a pak fond pro ztráty na životech následkem
výbuchu 3,100.000. V těchto fondech je tedy skryto
okrouhle 22 mil. Kč. (Výkřiky posl. Zeminové.)
A z tohoto fondu pro explosivní ztráty
dává správa továrny jako náhradu
za věcné škody, které byly výbuchem
26. a 29. dubna 1929 způsobeny v okolí továrny,
50.000 Kč. V samotném Bohdanči, lázeňském
místě vzdáleném několik kilometrů,
byla výbuchem způsobena v radnici trhlina, v okolí
byla poškozena všechna okna, poškozena novostavba
atd. Proto vzhledem k tomu ohromnému fondu 18,800.000 zdá
se mi ten capart 50.000 Kč nedostatečný k
náhradě škody a správa továrny
by měla se zřetelem na nebezpečí,
které továrna svým
umístěním okolí působí,
vzniklé škody lepším způsobem hraditi.
(Výkřiky posl. dr Patejdla.) Víme,
jak se ty škody odhadovaly. Správa továrny
dala se slyšeti, že tentokráte škody nebude
hraditi z toho důvodu, poněvadž prý
výbuch nebyl zaviněn její vinou, nýbrž
byla to vis major, vyšší moc, a proto prý
není povinna k náhradě škod. Pod tímto
dojmem vyjednávala správa továrny s poškozenými
a umluvila tento přímo směšný
capart jako náhradu ohromných škod, které
výbuchem byly způsobeny.
Vedle toho je pro nás, vážená
sněmovno, jistě zajímavým fakt, že
vyšetřující výbor, který
příčiny výbuchu hledá již
6 neděl, ještě je nenašel. Neslyšeli
jsme také ve vládním prohlášení
ani zmínky, z jakých důvodů explose,
zvláště 29. dubna, vznikla. Ale my máme
také určité námitky
proti složení vyšetřujícího
výboru. Ve vyšetřujícím výboru
není ani jediný dělník (Slyšte!),
který by z praktické stránky mohl
své zkušenosti dáti vyšetřujícímu
výboru k disposici. Neboť kdo může lépe
znáti manipulaci v závodě, jak se tam pracuje,
jaká jsou zařízení bezpečnostní
atd., nežli právě dělník, který
je v závodě zaměstnán? Vidíme
však, že ani jediný dělník, ani
jediný člen závodního výboru
do vyšetřovací komise povolán nebyl.
(Slyšte!) Proto přirozeně
vyšetřující komise ty příčiny
výbuchu nalézti nemůže - a pravděpodobně
také nenalezne. (Výkřiky posl. dr Macka.)
Ti dva dělníci, kteří zemřeli
26. dubna při výbuchu, Linhart Jan a Hrubý
František, a těch 5 dělníků,
kteří obětovali své životy při
explosi dne 29. dubna, jsou obětí, těžkou
obětí risika práce.
Nám, vážené dámy a pánové.
se dnes snadno mluví o obětech, ale byl bych přál
každému, aby byl prodělal smutné okamžiky
jednak při pohřbívání obětí
(Tak jest!), jednak ještě
smutnější, když dělnictvo, odklízející
trosky v semtinské továrně, nacházelo
kousky těl těchto nebožáků mezi
ostatním rozmetaným materiálem. A těchto
5 dělníků, zaměstnaných při
výrobě nitroglycerinu, bylo placeno 5 Kč
za 1 hodinu (Slyšte!), jen
těch 5 dělníků zaměstnáno
bylo při této výrobě a teď také
všichni přinesli svůj život v oběť.
V okolí továrny se proslýchalo, že správa
továrny, poněvadž nemá zapracovaných
dělníků, shání a zjednává
si dělníky jiné a nabízí anglickým
dělníkům za 1 pracovní hodinu 20 Kč.
(Slyšte!) Místním
dělníkům zdráhá se zaplatiti
5 nebo 8 korun, ale dělníku, který je odborným
a zapracovaným, nabízí pak třikrát
až čtyřikrát tolik. Z toho je patrno,
že správa továrny využitkuje nahodilé
okolnosti, že totiž dělnictvo v okolí
Pardubic, nemajíc jiného zaměstnání
(Souhlas.) a
jsouc vázáno na tu továrnu, podstupuje
těžký boj a nese těžké a
nebezpečné risiko práce za obnos tak nepatrný.
K spokojenosti dělnictva nepřispívá
nikterak také, že zapracované mužské
síly, lépe placené, nahrazovány jsou
silami ženskými za poloviční mzdu. Tedy
má-li dělník pracovati při výrobě
tak choulostivého a nebezpečného předmětu,
musí býti především kliden, nemá
býti rozrušován domněnkami a obavami,
že bude svého místa zbaven, že bude přeložen
jinam, že bude nahrazen silou levnější,
silou ženskou. Správa továrny měla by
se v prvé řadě snažiti o to,
aby dělnictvu vyšla v každém případě
vstříc, aby ono, jsouc spokojeno, s patřičným
klidem a opatrností mohlo se věnovati výrobě
třaskavin a tím také aby nebezpečí
výbuchu bylo pokud možno omezeno na nejmenší
míru.
Nemůžeme vzíti prohlášení
p. předsedy vlády z těch důvodů
na vědomí, poněvadž jednak je jednostranné,
jak jsem již uvedl, vycházejíc se stanoviska
správy továrny a nikterak nedbajíc druhého
činitele, jistě stejně důležitého,
jako je dělnictvo, ale také nikterak se nestarajíc
o to, aby zájmy a potřeby dělnictva byly
správou státní náležitým
způsobem podporovány a také prosazovány.
Vznáším důtklivý apel, aby státní
správa svým dozorem působila - a jistě
tu moc nepopiratelně má - aby dělnictvo v
této továrně bylo pro každý případ
nebezpečí plně zabezpečeno (Tak
jest!), zabezpečeno předem zajištěnými
náhradami a kvotami náhrad a ne aby bylo potom odkázáno
na milost a dobrou vůli správy továrny, jakým
obnosem ona chce odměniti pozůstalé.
Tedy jen v tom bychom viděli jakýsi dobrý
výsledek této tragedie, kdyby tím způsobem
vůči dělnictvu bylo postupováno, a
také neustaneme, dokud v plné míře
požadavky dělnictva po této stránce
nebudou uspokojeny. Z toho důvodu nemůžeme
vzíti prohlášení pana ministerského
předsedy o katastrofě v
Semtíně na vědomí. (Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické.)
Předseda (zvoní): Dále
je ke slovu přihlášen pan posl. dr Stern.
Dávám mu slovo.
Posl. dr Stern (německy):
Před několika dny, když zde předseda
vlády přečtl prohlášení,
zažili jsme v této síni velmi poučné
a zvláštní divadlo. Viděli jsme, že
nehledě k nepoddajným komunistům, utvořila
ze zde v této sněmovně jednotná fronta
národního smutku. Všechny strany bez rozdílu,
od nejkrajnější pravice až k německým
sociálním demokratům poslouchaly
toto prohlášení takřka s dojetím,
poslouchaly je jako prohlášení, že obrana
kapitalistické vlasti jest ohrožena. Všechny
jsou prodchnuty týmž duchem a projevilo se to nejen
výrazem slavnostního mlčení, s nímž
toto prohlášení vyslechly, nýbrž
i v chování veškerého
tisku a při rozpravě zde dožili jsme se téže
hry. Pro všechny tyto strany byla rozhodující
jen jediná otázka: Jest bezpečnost státu
zaručena? Sociálně demokratický orgán
"Sozialdemokrat" přišel s otázkou,
zda tolik peněz, které se vyhazují, plní
také svůj účel,
mohou-li se přihoditi takové věci, jako vyzvědačská
aféra. Všechny tyto strany byly ovládány
jen jedinou myšlenkou, že vlast musí býti
hájena a že tato událost musí býti
posuzována jen s tohoto stanoviska. A tato skutečnost,
že i zástupci stran, za
nimiž, bohužel, stále ještě stojí
mnoho dělníků, stojí v jednotné
frontě s občanskými stranami v otázce
hájení vlasti, tato skutečnost jest při
přípravě války nejnebezpečnější.
Není jen nebezpečné zbrojení buržoasie
kapitalistických států, nýbrž
nejnebezpečnější
jest zmatek, který se snaží zanésti
do řad pracujících lidí a jímž
mají býti pracující lidé ukonejšeni
a dějí se pokusy, části dělníků
přivésti pomocí reformistických vůdců
do jednotné fronty obhajoby vlasti, aby dělníci
roztříštěni, rozdvojeni
a zmateni, kdyby vypukla válka, byli bezbranní,
aby se nemohli brániti a již nyní před
vypuknutím války bojovati proti válce.
Vidíme tutéž hru v celé II. internacionále,
u všech různých frakcí, hru, která
se ukazuje při této otázce v II. internacionále.
V internacionále máme křídlo, které
tyto ideje a myšlenky zastupuje a hájí docela
otevřeně a docela otevřeně stojí
za touto politikou, kterou dělala II. internacionála
r. 1914, v internacionále máme však také
jiné křídlo, které hledí opakovati
poněkud více politiku,
kterou dělala II. internacionála před válkou,
kde se snažila masy klamati, kde se snažila vzbuditi
v masách dojem, jako by byla proti každé válce,
aby pak v té chvíli, kdy válka vypukla, ukázala
svůj pravý obličej. V tuto skutečnost,
že sociálně-demokratičtí
vůdcové, vůdcové II. internacionály,
pracují ve všech zemích o přípravě
k válce a jsou odhodláni v případě
války právě tak státi na straně
buržoasie jako r. 1914, v tuto skutečnost nemůže
mnoho dělníků dobře věřiti.
Nemohou věřiti, že by něco
tak strašlivého bylo pravdivé. Část
dělníků dává se zmásti
frázemi levého křídla, které
se snaží vzbuditi právě opačný
dojem. Proto jest nutno nespokojiti se tvrzením, že
II. internacionála usiluje o takovouto politiku, nýbrž
uvésti jasné a nezvratné důvody
toho, že tomu skutečně tak jest, aby i soc.-demokratičtí
dělníci, kteří v tuto stranu ještě
věří, kteří věří,
že tato strana chce bojovati proti válce, aby tito
dělníci jasně viděli, jak se věci
ve skutečnosti mají, a aby viděli, že
není pro ně jiné cesty,
pro ně, kteří mají skutečně
dobrou vůli bojovati proti válce, než společně
s komunistickými dělníky pod vedením
komunistické internacionály zahájiti boj
proti válečnému nebezpečí,
proti buržoasii a proti reformistům.
Pro II. internacionálu máme platné
usnesení, usnesení bruselské. Toto usnesení
bylo tam přijato jednomyslně. Celá II. internacionála,
jak levé, tak pravé křídlo, stojí
za tímto usnesením a nepraví se v něm
vlastně nic jiného než negativní formou,
aby také levice mohla pro to hlasovati, ale
jasně a nedvojsmyslně, nic jiného, než
že sociální demokrati ve všech zemích
jsou ochotni hájiti tak zvanou vlast, to jest příslušný
kapitalistický stát, v němž tato strana
žije. Co se praví v tomoto bruselském usnesení?
Praví se v něm, že sociální demokracie
jest odhodlána potírati každou vládu,
která sáhne k válce, aniž se podřídila
závaznému rozhodčímu usnesení,
aniž se podřídila rozsudku rozhodčího
soudu. Vypadá to tak, jako by soc. demokrati chtěli
bojovati proti těmto vládám, které
by chtěly vésti válku.
V tomto usnesení se dokonce praví, že sociální
demokracie jest ochotna bojovati proti takovýmto vládám
nejrevolučnějšími prostředky,
a této formulace se využívá k oklamání
dělníků, aby se jim namluvilo, že vše
jest v nejkrásnějším pořádku,
že II. internacionála jest
útočištem míru. Ale co se praví
tímto usnesením ve skutečnosti? Toto usnesení
v té formulaci, že mají býti potírány
ony vlády, které se nepodřídí
rozhodčímu soudu, jest jen jiná formulace
starého, již poněkud opotřebeného
podvodného prohlášení,
že soc. demokracie chce ve válce podporovati jen ony
vlády, které povedou válku obrannou. Tato
formulka s rozhodčím soudem má jen objasniti,
jak se pozná, vede-li vláda válku obrannou
či nikoliv. V praksi to ovsem nebude možno. Viděli
jsme to r. 1914. Všechny vlády
prohlásily, že byly napadeny, všechny prohlásily,
že nikdy nechtějí války útočné
a také to v Kelloggově paktu podepsaly. Každá
vláda ovšem sociálním demokratům
prokáže - ani jim to nepotřebuje prokazovati,
soc. demokrati ji při tomto podvodném
důkazu budou sami pomáhati - ze byla napadena a
že jest povinností dělníků hájiti
stát. Toto usnesení má však ještě
jinou stránku. Práví se tam, že se bude
bojovati i nejrevolučnějšími prostředky
proti všem vládám, které se nepodrobí
takovémuto rozhodčímu
výroku, to znamená, že soc. demokratická
strana, že II. internacionála chce zde míti
podklad - a tu by nezůstalo při pouhé frázi
- aby mohla bojovati proti sovětskému Rusku, nikoliv
revolučními prostředky, nýbrž
kontrarevolučními prostředky násilí,
jestliže se nepodrobí rozhodčímu
výroku měšťáckých států.
Toto usnesení má umožniti II. internacionále
vylíčiti sovětské Rusko, kdyby došlo
ke konfliktu, jako útočníka, nepodrobí-li
se tento proletářský stát měšťáckému
rozhodčímu výroku, aby mohla říci
dělníkům, že musí bojovati proti
prvému dělnickému státu na světě.