Jak se postupovalo proti zemědělskému dělnictvu
na Slovensku? Ještě před vypuknutím
stávky došlo k zatýkání řady
dělnických důvěrníků,
to jest dělníků, o kterých se vědělo,
že mají mezi dělnictvem důvěru,
že mohou dělnictvo organisovat k boji za zvýšení
mezd. Jakmile došlo k vypuknutí stávky, prohlášeno
tak zvané statarium v okresích, kde stávka
vypukla, to jest určitý druh výjimečného
stavu, který mohou prostě vyhlašovat politické
správy, to jest na Slovensku okresní náčelníci.
Tedy koaliční právo dělnictva, volnost
shromažďovací, svoboda slova a pod., jest tam
úplně suspendováno. Vládní
moc tu vystupovala s největší bezohledností
na obranu zájmů zemědělských
magnátů proti chudému zemědělskému
dělníku. A při tom se říká,
že práce jest zbožím, o jehož ceně
má dělník právo rozhodovat. Zde četníci
českoslovenští pažbami a bajonety nutili
dělníky, aby pracovali za mizernou mzdu, kterou
jim maďarští, židovští, němečtí
a českoslovenští velkostatkáři
platí. Zde českoslovenští četníci
nutili bajonety a pažbami dělníky, aby se vzdávali
svého práva prodat svoji práci za takovou
mzdu, která by jim právem náležela.
Nutili je pracovat prostě za mzdu, která jim byla
kapitalistickými zemědělskými magnáty
nadiktována. Dělnická shromáždění
nesměla se vůbec konat, dělnická shromáždění
byla zase žandarmerií, bodáky a pažbami
rozháněna. Rozšiřování
letáků, i když tyto prošly censurou a
byly shledány nezávadnými, bylo prohlášeno
za protizákonné, a ti, kteří je rozšiřovali,
byli zase pozatýkáni a vsazeni do kriminálů.
A při tom se říká: vždyť
žijeme v demokratické republice, všichni občané
jsou si před zákonem rovni. Hajte si své
právo na vyšší mzdu, vždyť vám
to nikdo nebere, vždyť to máte v zákoně
napsáno, že k tomu máte právo! Ale jakmile
prakticky k tomu sáhnete, jest zde celá vládní
moc, pak jsou tu služní, okresní náčelníci,
pak je tu žandarmerie a policie, aby toto právo suspendovala.
Podobné věci odehrávaly se na Slovensku při
boji dělnictva na pilách v popradské a gelnické
dolině. Značná část tamních
pil je v majetku cizího kapitálu. Jsou to společnosti,
jako Karpathia a pod., na kterých je nejvíce zúčastněn
maďarský kapitál. Mzdy, které se tam
platí dělnictvu, jsou přímo křiklavé.
Dělníci jsou bezohledně vykořisťováni.
Když podali své požadavky a živnostenský
inspektorát svolal jednání, zástupci
cizáckých kapitalistických společností
vůbec se k jednání nedostavili, a když
dělníci vstoupili do stávky, aby bojem donutili
zaměstnavatele k splnění spravedlivých
požadavků, okamžitě byla alarmována
nejen četnická, nýbrž i vojenská
pohotovost proti dělníkům.
Mám dopis důvěrníka z Popradu, který
píše: "Úřady postupují velmi
brutálně a stále svůj postup zostřují.
Okresní náčelník, hejtman, vydal vyhlášky,
ve kterých se zakazuje shlukování a shromažďování,
takže více než tři dělníci
nesmí se nikde, ani v soukromém bytě, pospolu
zdržovati. Je to t. zv. statarium. Dne 31. máje dovedli
do našeho závodu 90 vojáků v plné
výzbroji se dvěma kulomety a tito měli býti
k disposici správě závodu proti stávkujícím.
Mimo to je zde 75 četníků, takže to
vypadá u nás na pile jako na frontě".
To je jen jedna ukázka. Těchto případů
tam byla řada. Je tam maďarská firma Ofa ve
Spišské Nové Vsi, a ta má četnickou
stanici přímo ve svém závodě,
na své pile, dává eráru pro četníky
zadarmo byty, dříví, zkrátka korumpuje
četníky, kupuje si je. Pochopitelně, když
došlo na pile Ofa ke stávce, okamžitě
vyrukovali četníci v plné zbroji, patrolovali
kolem pily, zastavovali každého, kdo šel i po
cestě kolem pily, žádali, aby se legitimoval,
každého vykázali tam odtud, nikdo nesměl
k pile jíti, jen aby právo, v tomto případě
maďarských kapitalistů, na vykořisťování
slovenského dělníka bylo úplně
obhájeno, aby boj slovenských dělníků
byl zlomen.
Stejně tak samozřejmě vystupuje se na ochranu
slovenských kapitalistů, na ochranu českých
kapitalistů, a ještě ostřeji pak vystupuje
se proti dělnictvu jiných národností,
proti dělnictvu maďarskému, německému
a pod.
Mám zjištěno, že okresní náčelník
Hoviak v Popradu, když dělníci si přišli
stěžovati na nedodržování zákona
o osmihodinové době pracovní - na těchto
pilách se pracuje všeobecně 14 až 16 hodin
- jim prohlásil: "Zákon je jen na papíře,
a vy dělejte třebas 12, 14, 16 hodin, když
to váš zaměstnavatel potřebuje."
Prosím, tu je pán, který má zákony
hájiti, který má donucovati kapitalisty,
aby šetřili zákonů a když přijdou
k němu dělníci stěžovati si,
řekne: Pro dělníky je zákon jen na
papíře, co si to myslíte? A když vás
zaměstnavatel nutí, vy jste povinni nedbati zákona
a dělati tak, jak to on potřebuje.
Ještě lepší ukázku, jak páni
okresní náčelníci vykládají
zákony nebo jak se chovají k porušování
zákonů! Na pile v Margecanech je kapitalista Korach.
Je to žid, na tom však nezáleží.
Ať je to Slovák nebo žid, jsou všichni stejní.
Na jeho pile se přímo brutálně vykořisťuje
dělnictvo. Dělníci jsou tam přímo
okrádáni a zaměstnavatel se dopouští
vyložených podvodů, platí tam totiž
dělníkům mzdu 8 až 10 Kč denně,
při tom jim strhuje příspěvky do nemocenské
pokladny z celé částky 8 až 10 Kč,
dělníky do nemocenské pokladny však
přihlašuje jen na polovinu mzdy, na 4 - 5 Kč,
takže platí poloviční příspěvky.
To znamená, že podvodným způsobem ušetřuje
sebe, aby nemusil platiti povinný zákonný
příspěvek nemocenské pokladně.
Tímto způsobem celý nemocenský příspěvek
pokladně a na sociální pojištění
zaplatí dělník a zaměstnavatel tam
neplatí nic. Ano, podvodným způsobem defrauduje,
okrádá dělníky a dělníci
si na toto jednání stěžovali! V Gelnici
bylo jednáno o této věci za přítomnosti
okresního náčelníka, [Další
věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 13. června 1929 podle §u 9, lit. m)
jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké
zprávy.] a přítomný pan okresní
náčelník Mareš z Gelnice se tomuto vtipu
p. zaměstnavatele na československé zákony
přívětivě usmíval. Dělníci
se nedovolali svého práva. Zaměstnavatel
je má právo okrádati, zaměstnavatel
vedle toho, že jim platí mizerné mzdy, může
na ně podvodným způsobem převalovati
placení celého nemocenského pojištění
[Další věty byly usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 13. června 1929 podle §u
9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z
těsnopisecké zprávy.] Pak se chce mluviti
o nějakém právu občanském,
pak se chce mluviti o nějakém právním
stavu, který existuje v Československé republice
pro chudého pracujícího člověka.
A je to pochopitelno! Někdo by mohl říci,
že za jednání takového úředníka
vláda nemůže, vláda s tím nesouhlasí.
Já říkám ne, páni takové
úředníky přímo vychovávají
a říkají jim: zákonů musíte
šetřiti jen tam, kde se jedná o prospěch
bohatých a mocných [Další věty
byly usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 13. června 1929 podle §u 9, lit. m)
jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké
zprávy.] Důkazem pro to je psaní vládních
žurnálů. Mám tu "Venkov" z
8. června 1929. "Venkov" píše o jedné
příhodě na Slovensku: "Hajný
postřelil 3 sestry, které sbíraly konvalinky.
V lesíku u Dunajské Středy sbíraly
v neděli odpoledne 3 setry Göndörové konvalinky.
Ačkoliv bylo zřejmé, že sbírají
jen květiny a nedopouštějí se žádného
pychu, byl jejich přítomností v lese popuzen
hajný Michal Nach tak, že v nepochopitelném
výbuchu hněvu strhl s ramene pušku a na skupinu
děvčat z nevelké vzdálenosti vystřelil.
Všechna tři děvčata klesla hned na zem
a svíjela se v bolestech, zasažena jsouc náboji."
"Venkov" tady odsuzuje čin toho hajného.
Proč jej odsuzuje? Poněvadž prý bylo
na první pohled patrno, že ta děvčata
se nedopouštěla polního pychu. Co to v jiné
řeči znamená na adresu všech hajných?
Kdyby tam byla ta děvčata trhala trávu, t.
j. dopouštěla se polního pychu, tak měl
hajný plné právo do nich stříleti,
a my bychom to byli schválili a byli bychom ho hájili,
poněvadž tam, kde se někdo dopouští
polního pychu, kde chudý dělník nebo
žena si utrhne trochu trávy, panští hajní,
střílejte do těch lidí pro trochu
trávy, utrácejte životy, to je v zájmu
kapitalistické společnosti, to kapitalistická,
selská morálka úplně schvaluje! Jen
zatněte chudákům žílu, střílejte
do nich, když poškozují naše zájmy!
(Posl. Mikulíček: To je vidět, že
nejsi z venkova, že neznáš jeho zájmy,
že jsi z městských parasitů!) Já
náhodou jsem z venkovské rodiny.
Tyto věci mají jiné pozadí. Když
"Venkov", orgán vládní strany,
orgán ministerského předsedy, takovýmto
způsobem se dívá na právní
poměry ve státě, když tu přímo
říká, že do chudých lidí
se může stříleti a že chudí
lidé mohou býti vražděni, když
si utrhli trochu trávy, pak se nedivme, že na Slovensku
dochází k takovým případům
při dělnických bojích a stávkách,
poněvadž dělnická stávka v očích
kapitalistického světa poškozuje zájmy
kapitalisty a zaměstnavatele více než utrhnutí
kousku trávy. Když již pro utrhnutí kousku
trávy je možno stříleti do lidí,
jak radí "Venkov", tak je pochopitelné,
když je stávka a jsou ohroženy nejživotnější
jejich zájmy, jejich měšec a plná kapsa,
že se může se vší brutálností
vystupovati proti dělníkům; a pak jsou v
plném právu žandarmi, četníci
a služní, kteří je komandují
k největším násilnostem proti stávkujícím
dělníkům. Nedivme se potom, že dochází
ke krveprolití a k utrácení lidských
životů, poněvadž to je systém vládnoucí
kapitalistické společnosti, který tato vláda
a všichni její stoupenci přímo vtloukají
do hlav a myslí těch, které si kupují,
aby jim sloužili. To je vražedný systém
kapitalistický, který došel svého největšího
vyvrcholení ve světové válce a který
znovu se chystá připraviti lidstvu nové takové
lázně, jakými byla světová
válka. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Podobné poměry jako
na Slovensku známe i v historických zemích.
I v historických zemích vystupuje četnická
moc stejně brutálně proti dělnickým
schůzím, proti dělnickým projevům,
proti dělnickým demonstracím, proti dělnickým
stávkám, jako na Slovensku. Nebudu uváděti
případy z dřívějších
dob, jako ve stávce v závodech kaolinových
na Karlovarsku a jinde. Teď právě je stávka
kamenodělníků na Frývaldovsku. Tam
je ve stávce na 2.000 dělníků. To
jsou lomy na zpracování mramoru a žuly, ve
kterých jsou nejbídnější mzdy
dělnické v tomto oboru snad na celém světě.
Neexistuje takové vydírání dělnictva
kamenolomařského odboru, jako v dolech ve Frývaldově.
Tyto lomy mají výbornou konjunkturu a vyvážejí
své výrobky do celého světa, do Anglie,
Německa, Maďarska a jinam. Je-li dnes průměrná
mzda kamenického dělníka na př. v
Praze a v Čechách 7 až 8 Kč za hodinu,
ve Frývaldově v nejlepším případě
vydělává kamenický dělník
3·60 Kč za hodinu. Takové jsou tam poměry,
nehledě potom ke mzdám pomocného dělnictva.
(Hlas: 110 Kč za týden!) Já tu mluvím
o mzdě kvalifikovaného kamenického dělníka,
který vydělá ve Frývaldově
nejvýše Kč 3·60 za hodinu.
Na tyto poměry bylo poukazováno na mezinárodní
konferenci v Madridě zástupci anglického
dělnictva, jaká špinavá konkurence je
prováděna na základě těchto
výrobních mezd, které jsou dělníkům
placeny ve frývaldovských lomech při zpracovávání
kamene. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Dělníci předložili zde své
požadavky nejdříve prostřednictvím
reformistických organisací. Reformistické
organisace samy žádaly 30%ní zvýšení
mezd, ale pak přistoupily bez boje na drahotní výpomoc,
která nerepresentuje ani 2%, tedy s 30% okamžitě
sjely sotva na 2%! Dělníci nebyli s tímto
vyřízením věci spokojeni, ale jakmile
vstoupili do boje, celý obvod byl zaplaven četníky
a okamžitě přistoupeno k zatýkání
a žalářování dělníků.
Protože dělníci konají stávkové
hlídky, proto jsou zavíráni. Když stávkující
dělníci chtějí svolati schůzi
stávkujících, vpadne do místnosti
ozbrojená četnická moc a násilně
rozhání shromáždění. Schůze
stávkujících jsou zakazovány a proti
stávkujícím je vystupováno s největší
brutalitou. Hájí se zase zájem těch
kapitalistů, jejichž vykořisťování
dělnictva jest opravdu světovým skandálem
(Tak jest!), který nesnese přirovnání.
Ale čsl. vládní moc, četníci
samozřejmě musejí tu okamžitě
přistoupiti na ochranu zájmů kapitalistů
proti zájmům dělníků.
Je druhá stávka v proudu, a to ve Štramberku
v tamějších cementových závodech.
Jak tam se postupuje? Cituji tu o postupu četníků
proti štramberskému stávkujícímu
dělnictvu ne naše časopisy, nýbrž
"Právo Lidu", a to proto, že právě
přede mnou zde pan posl. Brodecký prohlásil,
že přece soc. dem. časopisům se nemůže
předhazovati, že by snad provozovaly protistátní
anebo nějakou odbojnou činnost a propagandu, že
ony jsou státotvorné až hrůza. My to
plně potvrzujeme (Výkřiky komunistických
poslanců.) a s oceněním, jak zde charakterisoval
posl. Brodecký soc. dem. časopisy, plně
souhlasíme. Oni jsou komisní a státotvorní
více než každý komisní knoflík,
jak se říká, ale "Právo Lidu"
přesto píše:
"Ačkoliv stávkující dělnictvo
po celý čas ani v nejmenším neporušilo
veřejný pořádek, politické
úřady nakomandovaly do Štramberku přes
20 četníků, takže Štramberk vypadá
jako v době obležení. Správa závodu
namáhá se všemožně stávku
zlomiti a pod různými záminkami dopravuje
do závodu na jméno cizích podnikatelů
buď v železničních vozech neb nákladních
autech pod ochranou četníků z různých
končin sebrané dělnictvo, které není
sobě ani vědomo, že je tam stávka a
tak nevědomky stává se stávkokazy,
nežli se podaří přesvědčiti
je o situaci. Když však seznají situaci a chtějí
závod opustiti, správa závodu současně
s četnictvem jim překáží. Stávkovým
hlídkám četnictvo zabraňuje přístup
k těmto verbovaným dělníkům
před odchodem do závodu, aby je nemohli o situaci
informovati, ba dokonce v jednom případě
postupovali s nasazenými bodáky proti stávkujícím,
aby jim zabránili styk s dopravovaným dělnictvem
do závodu. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Tento postup četnictva jinak klidné
dělnictvo přímo provokuje. Když nepomohlo
zakročení stávkového výboru
u politické správy v Nov. Jičíně,
obrátili se stávkující na městskou
radu se žádostí, aby u okresního úřadu
zakročila." Tato také skutečně
zakročila. "Kromě toho žádala,
aby okresní úřad pokusil se o zprostředkování
jednání mezi stávkujícími a
správou závodu. Deputace města však
nebyla se strany okresní správy příznivě
přijata a ještě se jí dostalo určitých
výhrůžek, že se obec nemá do této
záležitosti míchati, a požadavky obce,
aby četnictvo bylo odvoláno a aby okresní
úřad ujal se zprostředkování
ve vyjednávání, byly odmítnuty."
"Právo Lidu" pláče nad tím,
že p. okresní hejtman, když tam přišli
prositi, aby četníky odvolal a zprostředkoval
u zaměstnavatele, zástupce obce vyhodil.
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Upozorňujem pána rečníka, že
už dávno prekročil ustanovenú rečnícku
lehotu.
Posl. Zápotocký (pokračuje): My
se tomuto postupu vůbec nedivíme. Je to přirozený
postup, že tam, kde dělníci přicházejí
prositi, úřady je vykopávají ze dveří.
Je to obvyklý postup lidí, kteří se
dostali k moci, kteří zpychli a myslí si,
že si vůči chudákovi mohou všechno
dovoliti. Mne zajímá právě závěr
a proto také cituji "Právo lidu".
"Právo lidu" píše, že se s tím
nespokojilo a p. posl. Chalupník intervenoval v
této věci u ministerstva a p. ministr nakonec přislíbil,
že dá věc vyšetřiti a shledá-li,
že je možno četnictvo z části odvolati,
že tak nařídí a kromě toho se
obrátí na ministerstvo soc. péče,
aby společně cestou úřední
byl učiněn pokus o zprostředkování
jednání za účelem ukončení
stávky. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
To je typický úkaz politiky, jakou dělají
odborové organisace reformistické, místo
aby vyvodily důsledky z těchto činů,
které jsou samozřejmé v kapitalistickém
pořádku, aby řekly dělníkům
"Úřady, státní a vládní
moc tak dlouho do vás bude kopati, dokud vy jí také
neukážete zuby", místo aby řekly
dělníkům: "Proti této kapitalistické
společnosti, proti tomuto šlapání zákonů
nohama tam, kde jde o chudé pracující lidi,
je třeba postaviti jednotnou bojovnou frontu veškerého
dělnictva, je třeba nespoléhati se na sliby,
nechoditi s poníženými prosbami a suplikami,
pucovati ministerské kanceláře - ten ministr
není ničím jiným, než služebníkem
toho kapitalistického pořádku, zastáncem
všech těchto svinstev a šlendriánů."
Je zbytečno říkati dělníkům:
Podívejte se, pan ministr to a to slíbil a protože
pan ministr slíbil, tak vy nechte boje a jděte do
práce, ono se to nějak slepí. Já přecházím
právě k té hanebné úloze, kterou
hrají reformistické odborové organisace v
dělnických bojích. Tyto organisace dnes srůstají
s kapitalistickým řádem. Ony se stávají
třetím činitelem v tom trojspolku, který
dnes vystupuje proti dělnictvu. Kapitalistická bezohlednost,
vládní moc a reformistické organisace, reformistické
stávkokazectví - to jsou ty 3 moci, které
dnes vystupují proti dělnické třídě,
proti bojovnému náporu dělnické třídy,
proti organisování bojů a stávek.
Reformisty dnes nenapadá dělnictvo poučovati,
kam spěje dnes kapitalismus, že kapitalismus připravuje
novou světovou válku, novou krvavou lázeň.
Proto to bezohledné potlačování koaliční
dělnické svobody, proto šlapání
nohama dělnických práv, proto to upevňování
žandarmerie, proto ta persekuce celé dělnické
třídy, poněvadž kapitalistická
třída potřebuje zdecimovati dělnickou
třídu, aby měla volné ruce pro své
imperialistické choutky, pro svá nová válečná
tažení a nová válečná
vraždění! A reformistická politika napomáhá
těmto přípravám války, reformistická
politika proklamováním hesla průmyslového
míru a dohody s kapitalisty oslabuje bojovnost dělnické
třídy a tříští jednolitost
a bojovnost dělnického tábora.
Stejnou součástkou tohoto oslabování
bojovnosti dělnické třídy je dnes
taktika: místo boje za spravedlivou úpravu dělnických
mezd a zvýšení dělnických mezd
- uspokojování dělnictva nicotnými
drahotními výpomocmi a jednorázovými
přídavky. Co znamená tato politika? Stabilisovati
nízké dělnické mzdy, které
by byly základnou pro kapitalistickou kalkulaci, říkati
dělníkům: Vy musíte napřed
dříti, musíte napřed za malé
mzdy pracovati a teprve, když umožníte kapitalismu
na základě kalkulace s těmito nízkými
mzdami nadměrné zisky, můžete přijíti
a žádati, aby vám kapitalisté z těchto
svých nadměrných zisků poskytli jednorázovou
drahotní výpomoc. Poskytnutí této
drahotní výpomoci závisí potom ne
od pohotovosti a boje dělnické třídy,
nýbrž od toho, je-li kapitalista milostivě
ochoten dáti nějakou almužnu čili nic.
Smlouvy uzavírané na základě t. zv.
jednorázových výpomocí znamenají
potom ve skutečnosti snižování dělnických
mezd. Reformisté nám říkají:
Dělníci jsou s tím spokojeni, dělníci
berou tyto jednorázové výpomoci. Pochopitelně,
když dělníka postavíme před tuto
situaci: Buď vezmeš tuto almužnu anebo když
půjdeš do boje za zvýšení mzdy,
já ti vpadnu v zad a budu ti dělati stávkokazeckou
politiku, budu verbovati stávkokaze a budu ten tvůj
boj lámat a zrazovat co má v takovém případě
dělati? Je samozřejmé, že dělník
řekne: Když vidím, že můj boj bude
zrazen, když zde budou organisace, které by měly
proti mně verbovati stávkokaze, je lépe ten
vrabec v hrsti než holub na střeše, tak se s
tím spokojím, mně to nic nepomůže.
Tedy vymlouvání se v tomto případě
na dělníka není ospravedlněním
politiky, kterou provádějí dnes reformistické
organisace.
Reformistická politika směřuje k tomu, aby
odborové organisace přestaly býti bojovným
nástrojem v rukou dělnické třídy
v bojích proti kapitalistům, aby se staly součástí
kapitalistického zřízení a hrály
jen úlohu zprostředkovatele mezi kapitalistou a
dělníkem. Proto se reformisté snaží
podlamováním stávek a stávkokazectvím
zlomiti v dělnictvu víru v bojovný postup
a utvrditi je v přesvědčení, že
je lépe s kapitalisty prostřednictvím vůdců
se smlouvati, než o své požadavky bojovati. K
zlomení bojovnosti odborových organisací
a k zlomení bojovnosti dělnické třídy
pracuje se dnes všemi prostředky. Důležitou
úlohu v tomto směru hrála u reformistů
také otázka t. zv. gentského systému,
to jest vyplácení podpor nezaměstnaným.
Podle reformistů měl gentský systém
přinésti ohromnou výhodu dělnické
třídě. Zákon o gentském systému
byl dokonce prohlašován reformisty za jeden ze socialistických
zákonů. (Výkřiky komunistických
poslanců.) A čím se stal tento zákon
ve skutečnosti? Dnes ani reformisté a reformistické
odborové organisace neodvažují se vystupovati
na ochranu tohoto zákona, dnes sami kritisují toto
své dílo, které bylo jejich činem,
o kterém dělnictvu říkali, že
je třeba je přijmouti, že prý znamená
velkou vymoženost a proto dělali pro ně kapitalistickému
táboru ohromné ústupky a úsluhy. Gentský
systém vyřadil ve skutečnosti úplně
zaměstnavatele z povinnosti pečovati o nezaměstnané,
dal mu úplné právo dělníka
vyssát a pak ho vyhoditi na dlažbu, nestarati se o
něho, když je krise a nezaměstnanost a když
ho nepotřebuje. Gentský systém ulehčil
dále v ohromné míře kapitalistickému
státu péči o nezaměstnané,
to jest sňal tu povinnost s kapitalistického státu
a uvalil ji na bedra dělnictva samého, poněvadž
hlavní břemeno platební převalil na
dělníky. Dělník musí si napřed
platiti příspěvky, aby mohl v nezaměstnání
dostávati podporu. A když je veliká nezaměstnanost
a podpora nedostačuje, když dělníci
vyčerpají podporu a nemají již žádných
podpor, neobrací se jejich hněv proti kapitalistickému
státu, nýbrž proti odborovým organisacím,
poněvadž na ně byla převalena povinnost,
vypláceti podpory v nezaměstnání,
ony však nemohou svým povinnostem dostáti.
Gentský systém zatížil též
velikými povinnostmi odborové organisace a snížil
jejich bojeschopnost, poněvadž dělnické
organisace musejí nejen vypláceti podpory v nezaměstnání,
nýbrž i zakládati stát, půjčovati
státu ještě, vypláceti napřed
státní příspěvek v nezaměstnanosti,
který dostanou zúčtovaný od státu
teprve za několik měsíců později,
aniž by dostaly úhradu i jen úrokové
míry a pod. Tímto způsobem jsou obraceny
bojovné fondy odborových organisací v docela
jiném směru a bojovná schopnost odborových
organisací je podlamována. - A konečně
gentský systém úplně vyřadil
z práva na podporu v nezaměstnání
neorganisované dělníky. Reformisté
mají pro to zase svůj název, říkají:
Neorganisovaní dělníci, to je Lumpenproletariat,
to jest chamraď, o kterou není třeba se starati.
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Upozorňujem znovu pána rečníka,
že jeho rečnícka lehota uplynula.
Posl. Zápotocký (pokračuje): Fakt
je ten, že dělnictvo naprosto odsoudilo ve své
velké většině vymoženost, která
mu byla presentována reformisty a tehdejší
vládou.
Máme v Československu na 3 mil. průmyslových
dělníků a jen asi 1 mil. dělníků
jest odborově organisován. To znamená, že
dvě třetiny dělníků nejsou
odborově organisovány, tedy 2 mil. dělníků
nemá nároku na podporu v nezaměstnání,
nemá nároku na gentský systém, gentský
systém naprosto odmítá 2 miliony dělníků.
To jest také viděti ze statistických zpráv
o nezaměstnanosti.
Ze statistických zpráv o nezaměstnanosti
vidíme, že v lednu 1928 bylo hlášeno 57.148
nezaměstnaných; podporu v nezaměstnání
bralo 20.369, tedy ani ne polovina, skoro jen třetina dělníků.
Tak je tomu i r. 1929, kdy v lednu bylo 53.247 nezaměstnaných
a podporu bralo 31.819. Tu je potřebí ještě
přihlížeti k tomu, že to jsou statistické
zprávy, sestavované na základě zpráv
okresních zprostředkovatelen práce. U těchto
okresních zprostředkovatelen hlásí
se většinou jako nezaměstnaní ti dělníci,
kteří mají právo na podporu v nezaměstnání,
kdežto ti, kteří právo na podporu nemají,
vůbec se nehlásí a v důsledku toho
také zprávy o nezaměstnanosti nijak neodpovídají
skutečnému počtu nezaměstnaných.
Ale pak také poměr počtu nezaměstnaných,
kteří dostávají podporu v nezaměstnání
k těm, kteří skutečně jsou
nezaměstnáni, je daleko horší.
Přicházím nyní k otázce rudých
revolučních odborových organisací.
K těmto organisacím soustřeďuje se v
poslední době největší zájem
kapitalistů i vládních orgánů
i reformistů. Důvody této pozornosti jsou
na snadě. Rudé odborové organisace a hlavní
kádr jejich členstva nejsou ochotny likvidovati
třídně bojovný základ odborových
organisací. Tyto odborové organisace stávají
se dnes jedinou překážkou t. zv. průmyslového
míru. Ony vystupují v roli organisátora,
vůdce dělnictva v hospodářských
bojích a zápasech. V těžké situaci
dělnictva, kdy kapitalisté útočí
a reformisté zrazují, zdvihají heslo dělnické
bojovné solidarity a budování jednotné
bojovné fronty dělnické proti kapitalismu.
(Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)
Zdůrazňují proti mezinárodnímu
sdružování se průmyslového, finančního
i zemědělského kapitálu nutnost mezinárodního
souručenství dělníků, příslušnost
i československého dělnictva k rudé
odborové internacionále. A proti nebezpečí
imperialistických válek, které mají
býti na úkor pracujícího lidu vedeny,
vytyčují nutnost třídního boje
na podkladě hesla: "Třída proti třídě".
(Výborně!)
Proti tomuto jedině správnému heslu pochopitelně
se bouří celá vládnoucí kapitalistická
společnost. Bouří se a hledá všechny
možné prostředky, které má po
ruce, všechny prostředky mocenské i všechny
prostředky persekuční, aby jejich pomocí
vystoupila proti skutečně bojovným dělnickým
organisacím. Kapitalisté tu požívají
tohoto trojspolku, o kterém jsem již mluvil. Tento
trojspolek má býti v poslední době
doplňován a posilován tou akcí likvidátorů
jak v rudém odborovém hnutí, tak také
v komunistické straně.