133. Pozměňovací návrh posl. Schmerdy
a soudr.:
§ 55 nechť zní:
"Všechna doručení podle předpisů
tohoto oddílu jsou platná a způsobují,
že lhůty počínají běžeti,
stala-li se k rukám účastníků
nebo jejich zmocněnců."
134. Pozměňovací návrh posl. dr Wintra,
Johanise, Tayerle a soudr. k §u 55:
Slovo "všechno" budiž škrtnuto.
Slova "stala-li se k rukám účastníků
nebo jejich zmocněnců" buďtež nahrazena
slovy "byla-li doručena účastníkům
nebo jejich zmocněncům."
135. Pozměňovací návrh posl. Schmerdy
a soudr.:
§ 56 nechť zní:
"Stížnosti podané podle ustanovení
tohoto oddílu buďtež rozhodčím
soudem k rozhodnutí o stížnostech odmítnuty,
jsou-li opožděné nebo nepřípustné,
zejména podává-li je osoba, jíž
právo stížnosti nepřísluší.
Rozhodnutí rozhodčího soudu jest konečné."
136. Pozměňovací návrh posl. Schmerdy
a soudr.:
§ 57 budiž škrtnut.
137. Pozměňovací návrh posl. dr Wintra,
Johanise, Tayerle a soudr.:
§ 57 budiž škrtnut.
138. Eventuální pozměňovací
návrh posl. dr Wintra, Johanise, Tayerle a soudr.:
Nebude-li přijat náš návrh na škrtnutí
§u 57, navrhujeme k §u 57, st. 2:
Za slova "se dopustí" budiž vsunuto slovo
"tohoto". Slova "označeného v odstavci
předchozím" buďtež škrtnuta.
139. Pozměňovací návrh posl. Schmerdy
a soudr.:
V §u 58 buďtež odst. 2, 3 a 4 škrtnuty.
140. Pozměňovací návrh posl. Blatné
a soudr.:
V §u 58 budiž odst. 3 doplněn takto:
"Ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné
výchovy jest povinno rozhodnouti o stížnosti
do 6 týdnů ode dne, kdy byla podána."
141. Pozměňovací návrh posl. Blatné
a soudr.:
V §u 59, odst. 1 má poslední věta zníti:
"V tomto případě má dozorčí
úřad provésti nové volby do tří
měsíců."
142. Pozměňovací návrh posl. Schmerdy
a soudr. k §u 59:
Odst. 1 nechť zní:
"Rozpuštěním zastupitelstva lékařské
komory je dozorčí úřad povinen do
3 měsíců učiniti opatření
potřebná k zahájení voleb."
Odst. 2 budiž škrtnut.
143. Pozměňovací návrh posl. dr Wintra,
Johanise, Tayerle o soudr.:
V §u 59, odst. (1) budiž v druhé
větě za slova "k zahájení voleb"
připojena věta "které jest provésti
v dalších třech měsících."
144. Pozměňovací návrh posl. Blatné
a soudr.:
V §u 64, odst. 2 nechť druhá věta zní:
"Než se ustaví lékařské
komory podle tohoto zákona, dosavadní komory vykonávají
dále svou činnost."
Předseda (zvoní): Dávám
slovo k doslovu o obou osnovách nejprve zpravodaji výboru
pro veř. zdravotnictví - p. posl. dr Matouškovi.
Zpravodaj posl. dr Matoušek: Vážené
Národní shromáždění! Z
debaty, která byla vedena o obou předlohách,
nevzešly v podstatě zásadní námitky
proti předlohám, naopak vycházela snaha po
ještě intensivnější léčebné
péči, z kteréžto snahy vyrostly také
pozměňovací návrhy. Vedle toho v debatě
byly vznášeny vážné apely na ministerstvo
pro veřejné zdravotnictví, pokud se týče
správy, administrace nemocnic, jmenovitě Všeobecné
nemocnice pražské. Tato věc nemůže
býti řešena v rámci našeho referátu.
Doufám a mohu jako referent zdravotnického výboru
potvrdit, že celý zdravotnický výbor
byl toho náhledu, že tyto věci je potřeba
řádně vyšetřiti a pak na tomto
základě provésti určité nápravy.
V tom smyslu, myslím, vyhoví ministerstvo zdravotnictví
přáním, jež byla přednesena,
a po důkladném šetření učiní
opatření, jichž bude třeba.
Jak jsem řekl, debata vyzněla vlastně ještě
pro intensivnější léčebnou péči
a tak všechny pozměňovací návrhy
nesměřují vlastně proti osnově,
nýbrž chtějí, aby tyto osnovy měly
pronikavější, intensivnější
vliv na důkladnou léčebnou péči.
Poněvadž pozměňovací návrhy
a pochybnosti o osnově o lékařských
komorách vzešly vlastně ve výboru soc.-politickém,
a to s hlediska soc.-politického a organisačního,
nebudu mluviti o těchto návrzích - promluví
o nich referent výboru soc. politického p. dr Viškovský
- a omezím se jen na posudek pozměňovacích
návrhů, pokud směřují ke změně
osnovy zákona o lékařské praksi. Ale
ani zde nebudu mluviti o jednotlivých návrzích,
nýbrž promluvím jen o hlavních změnách,
které sám jako referent výboru zdravotnického
budu doporučovati.
Jde v prvé řadě o to, že z debaty a
úvah dalších vyrostla snaha, aby t. zv. první
pomoc byla důkladněji v zákoně stilisována,
aby nebylo pochybnosti, kdy a za jakých okolností
je třeba první pomoc poskytnouti. Vedle toho při
této první pomoci vzpomenuto bylo na okolnost, která
se často vyskytuje, že v určitém městě
v neděli, o svátcích nebo v památných
dnech není dosti lékařů pohotově,
aby mohli přispívati léčebnou péčí
nemocným. Pro tyto případy stilisován
určitý odstavec podle pozměňovacího
návrhu posl. Bradáče, dr Budaye, dr
Dolanského a druhů, kteří žádají,
aby v § 10 bylo výslovně řečeno,
že tato první pomoc má býti poskytnuta
v každé době denní a noční.
Souhlasím s tímto návrhem, ačkoli
přiznám, že jsem sám byl toho přesvědčení,
že není třeba toho dodatku, poněvadž
v důvodové zprávě jsem výslovně
podotkl, že se rozumí samo sebou, že, když
jde o první pomoc, musí býti poskytnuta v
každé době denní i noční,
ale, aby nebylo sporu, souhlasím, aby toto ustanovení
expressis verbis bylo dáno do zákona.
Dále bylo žádáno, aby pohotovost o nedělích
a svátcích byla provedena tímto způsobem:
V místech, kde bydlí větší počet
lékařů praksi konajících, může
příslušný zemský úřad
naříditi, aby měl vždy jeden nebo několik
lékařů pohotovost k poskytnutí první
pomoci v každé době, zejména v době
noční, o nedělích, dnech svátečních
a památných, a zároveň určiti
po dobrém zdání lékařské
komory všechny podrobnosti. Vznášeny byly proti
tomuto dodatku určité námitky se strany organisací
lékařských, ale po delším jednání
uznali lékaři, že je třeba určitých
opatření. Namítali ovšem, že podle
dosavadní praxe stejně se to tak dělo a že
není potřeba, aby to výslovně bylo
v zákoně uvedeno. To však nikterak nevadí,
aby to bylo do zákona vloženo, poněvadž
nevíme, nenastanou-li okolnosti, kdy takového výslovného
ustanovení v zákoně bylo by třeba.
Bylo také namítáno, že za tuto pohotovost
není lékař zvláště honorován.
O té věci bylo také uvažováno,
ale v úvaze, že lékař stanovený
k pohotovosti, bude zároveň odměňován
pacienty, kteří k němu při pohotovosti
přijdou, uznali jsme, že zrovna totéž,
co platí pro lékárny, které když
mají pohotovost, nedostávají zvláštní
honorář, platí také pro lékaře
za pohotovosti.
Druhá změna, kterou doporučuji, týká
se ožehavé otázky mobilisace. Lékaři
vznášeli, jak jsem již ve svém referátu
uvedl, proti §§ 16 a 17 vážné námitky,
a to proto, že prý to nepatří do regulérního
zákona, který má upravovati normální
léčebnou péči. Nevznášeli
námitek proti meritornímu znění §§
16 a 17 doznávajíce, že jako jiné stavy,
tak i lékařský stav je povinen v dobách
abnormálních, v dobách povodní, epidemií
nebo v době války přispívati k blahu
a k záchraně občanstva, ale tvrdili, že
jednak již je postaráno o tyto věci v tak zv.
zákonech epidemijních, jednak že bude museti
beztoho dojíti k zvláštnímu zákonu,
který bude tyto případy reglementovati. Také
ve zdravotnickém výboru jednomyslně jsme
přijali názor, že bude museti dojíti
v nejbližší době k reglementaci takových
případů, a proto jsme přijali, že
můžeme vynechati §§ 16 a 17. Ale tu se ukázalo,
že přece jen ministerstvo zdravotnictví potřebuje
pro určité případy v zájmu
léčebné péče určitá
opatření nebo zmocnění, aby učinilo
příslušná opatření pro
určité konkretní případy. Ukázal
bych, kam směřuje dodatek pánů navrhovatelů,
na určitém konkretním případu,
který se může státi, snad ne u nás,
nýbrž na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Určitá
obec se značným počtem obyvatelů nebude
tam míti vůbec lékaře ani okresního,
ani státního, a tu by ministerstvo zdravotnictví
rádo poskytlo těmto lidem, kteří postrádají
léčebné péče, lékaře.
Lékař tam však nemůže jíti,
poněvadž by se v první době neuživil,
a tu by chtělo ministerstvo zdravotnictví pro tento
případ sjednati s některými lékaři
v obvodu zemské správy užhorodské, aby
na toto místo šli, slíbiti jim snad byt, po
př. určitý honorář, aby o léčebnou
péči těchto lidí bylo postaráno.
Pro tyto případy nebylo v zákoně vůbec
žádného ustanovení a proto navrhují
posl. Bradáč, dr Buday, dr Dolanský
a druzi tento dodatek jako 4. odst. §u 12: "Není-li
poskytnutí léčebné péče
zajištěno lékaři, kteří
k tomu jsou povinni podle svých úředních,
služebních nebo jiných zákonných
předpisů, může zemský úřad
po dobrém zdání příslušné
lékařské komory k tomu cíli učiniti
vhodná opatření." Jde tedy o to, není-li
poskytnutí lékařské péče
zajištěno lékaři, kteří
k tomu jsou povinni podle svých úředních,
služebních nebo jiných zákonných
předpisů. Lékaři obávali se
toho všeobecného ustanovení tvrdíce,
že by mohlo ministerstvo zdravotnictví zneužíti
tohoto předpisu a snad poslati lékaře z obvodu
českého někam na Podkarpatskou Rus. Již
ze znění pozměňovacího návrhu
vidíme, že obavy tyto nejsou opodstatněny,
že podle výslovného znění návrhu
pozměňovacího nemůže ministerstvo
veř. zdravotnictví ukládati lékaři
jiné povinnosti, než které jsou již stanoveny
jednak v zákoně o epidemiích, jednak v zákonech,
jež dnes usnášíme. Přiznávám,
že původní návrh, který zněl
velmi všeobecně, byl pro lékaře nebezpečný.
Tenkráte místo §u 16 a §u 17 chtělo
se vložiti jako 4. odst. do §u 12 toto znění:
"Ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné
výchovy může, objeví-li se toho potřeba,
učiniti vhodná opatření, aby všeobecná
léčebná péče byla zajištěna
potřebnou lékařskou pomocí."
V takových případech snad lékaři
mohli se oprávněně obávati, že
by ministerstvo zdravotnictví mělo příliš
široké pole, poněvadž by na ministerstvu
zdravotnictví záleželo, kdy uzná, že
je potřebí takového zvláštního
opatření, když takové opatření
nebylo by vázáno stávajícími
zákony Ale dnes podle tohoto znění, které
navrhují posl. Bradáč, dr Buday, dr
Dolanský a druzi, je výslovně v zákoně
řečeno, že jen tenkráte může
ministerstvo zdravotnictví toto opatření
učiniti, když není o léčebnou
péči postaráno lékaři státními,
a že to může učiniti jen podle stávajících
předpisů, tedy podle předpisů epidemických
a podle předpisů zákona, který dnes
schvalujeme. Toto znění je náležitě
omezeno. Také myslím, že můžeme
konstatovati, že navrhovatelé neměli na mysli
- a ze znění tohoto pozměňovacího
návrhu je viděti, že neměli a nemohli
míti na mysli - že by se tímto způsobem
měla upravovati regulérně léčebná
péče, nýbrž že jde o výjimečné
případy a že tudíž nejde o to,
aby lékař byl někde na trvalo postaven, aby
léčebnou péči poskytoval, nýbrž
že se chce jen pro přechodnou dobu dáti ministerstvu
veř. zdravotnictví možnost, aby pro tuto abnormální
přechodnou dobu mohlo se postarati o léčebnou
péči pro kraje a lidi, kteří by léčebné
péče potřebovali, ale neměli jí.
Znovu upozorňuji, že lékaři nemusí
míti obavu, že jde o trvalé opatření,
poněvadž ze znění samotného je
viděti, že jde o opatření pro dobu výjimečnou
a přechodnou.
Není-li poskytnutí lékařské
péče zajištěno lékaři,
kteří jsou k tomu povinni podle svých úředních,
služebních nebo jiných předpisů,
je viděti, že v normálních dobách
je v zemích o léčebnou péči
všude postaráno.
Může se tedy jednati pouze o přechodnou dobu
a pro tuto přechodnou dobu musíme dáti ministerstvu
zdravotnictví možnost, aby pro přechodné
nenormální poměry upravilo věc tak,
aby o léčebnou péči lidí, kteří
jí postrádají, bylo postaráno.
To jsou v podstatně dvě základní změny,
jež jsou navrhovány a za něž se přimlouvám.
Vedle toho navrhuji, aby byl přijat též pozměňovací
návrh posl. Bradáče a druhů
na přestilisaci §u 12, odst. 1 a 3 a §u 13, odst.
2. V těchto návrzích jde v podstatě
pouze o jasnější stilisaci.
Ostatní návrhy, které byly podány
k osnově zákona o lékařské
praksi, nedoporučuji k přijetí, a to jednak
proto, že mnohé z nich vlastně vyjadřují
myšlenku, která v zákoně jest již
buď výslovně, expressis verbis řečena
nebo kterou, jak jsem ve výboru slíbil a také
slovo dodržel, vyložil jsem v důvodové
zprávě. Není tak sporné, že by
zde důvodová zpráva nemohla platiti. Neobstojí
zde námitka, že důvodová zpráva
není zákonem, neboť důvodová
zpráva, kterou jsem uvedl k určitým ustanovením,
jasně vykládá smysl zákona, takže
mnohých pozměňovacích návrhů
není třeba, protože, jak pravím, buď
v zákoně samotném nebo v důvodové
zprávě je myšlenka a věc, kterou navrhovatelé
chtěli uplatniti, obsažena.
Zamítnutí některých návrhů
doporučuji také proto, že návrhy ty
narážejí na administrativní potíže
ministerstva zdravotnictví a celé organisace léčebné
péče, takže by vlastně přijetím
těchto návrhů nebyla zintensivněna
léčebná péče, nýbrž
byly by činěny překážky, a proto
nemohu již s ohledem na intence, z nichž vyrostly obě
předlohy, návrhy tyto doporučiti.
Pokud se týče předlohy o lékařských
komorách, vyhrazuji výklad o pozměňovacích
návrzích panu zpravodaji výboru soc. politického,
poněvadž tyto změny vyrostly z pochybností
vyslovených právě v tomto výboru z
hledisek soc. politických a organisačních.
Ze všech těchto důvodů navrhuji, aby
zpráva o výkonu lékařské prakse
byla přijata podle znění zprávy výborové
se změnami, které jsem doporučil. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji - za výbor soc. politický
- p. posl. dr Viškovskému.
Zpravodaj posl. dr Viškovský: Slavná
sněmovno! Obě zprávy o osnovách: o
výkonu lékařské praxe a o komorách
lékařských byly předmětem živé
diskuse také v plenu slavné sněmovny. Tato
diskuse nepotírala principy, na kterých se zakládají
osnovy, nýbrž obracela se proti jednotlivým
ustanovením. Pan referent výboru zdravotnického
zaujal už stanovisko k některým námitkám
a já si dovolím ještě o jiných
promluviti.
Slavná sněmovno! Upravujeme těmito zákony
poměry stavu, kterému svěřujeme jednu
z nejvyšších hodnot lidství, t. j. naše
zdraví. Jeden z vynikajících francouzských
politiků revolučních pravil: "Dejte
národu chléb a školy." Já bych
řekl, že by bylo doplniti toto okřídlené
slovo ještě tím, že dlužno národu
zabezpečiti také zdraví. A tato myšlenka
je právě vedoucí v těchto osnovách.
Škody, které nedostatkem péče o zdraví,
nemocmi, zejména nakažlivými, epidemiemi, jsou
působeny, nemají jenom dosah hospodářský
a národohospodářský, nýbrž
mají v zápětí ztrátu výkonnosti.
Vedle toho jsou však tu důsledky také pro obor
pojišťování sociálního,
neboť předčasná invalidita, předčasná
ztráta živitele a následkem toho potřeba
širší podpory vdov a sirotků zdražuje
nám naše opatření sociální.
Avšak jsou tu také morální škody,
které působí ještě více:
morbidita a mortalita. Rodina, která ztrácí
svého otce nebo svou matku, trpí tím jistě
značně morálně. Sirotci jistě
nemají té výchovy, toho ošetření
jako děti v rodinách. Tělesně zdravý
národ má jistě také zdravý
životní názor, a na to nutno jistě klásti
váhu u národa, který má před
sebou tak veliké úkoly jako národ náš.
Náš národ v boji životním vnitřně
i v zápase a soutěži s ostatními národy
musí se opírati o pevné tělesné
a nervové zdraví. A toto zdraví nemůžeme
riskovati ani ubíjeti, ať běží
o škody, které jsou působeny v dílnách,
v práci, špatným opatřením škol,
či jiným způsobem.
Poslání lékařovo musí se měřiti
také těmito cíli. Běží
tu nejen o péči, o zdraví určitého
nemocného, nýbrž také o součást
zdravotní péče veřejné, kterou
i lékař soukromý musí svou prací
obstarávati. Oceňujeme jistě plně
velikou odpovědnost lékařovu v jeho povolání,
obtížnost jeho práce a velikou nebezpečnost
v jeho povolání. Zákony, které máme
zde před sebou, jsou jen malou splátkou lékařům
za veškeré tyto oběti a nebezpečí.
Ale tyto zákony také přinášejí
vážné povinnosti stavu lékařskému.
Za to poskytujeme lékařům pevný řád,
zabezpečení vnitřní kázně,
ochranu proti nekalým nebo neukázněným
živlům, poskytujeme jim úpravu tarifu lékařského
a některé jiné předpisy, které
si žádali.
Diskuse ukázala, že principy, na kterých spočívají
obě osnovy, jsou dobré. Pan posl. Johanis sám
konstatoval, že osnovy nejsou v rozporu ani se zájmy
soc. pojišťování a ani se zájmy
ústavů, které jsou nositeli soc. pojišťování,
a že specielně otázky tarifu a otázka
řádu lékařského nejsou nikterak
v rozporu s těmito zájmy.
Výbor při projednávání osnov
posuzoval velmi objektivně návrhy, ať podány
byly se strany jakékoli, neuzavíral se seriosním
návrhům se žádné strany, ani
se strany oposice, a dal tím příklad nepředpojaté
parlamentární práce. Otázka sociální,
která tvoří jádro také těchto
předloh, spojila nás k jistému stupni spolupráce.
A myslím, že žádná strana, která
seriosně posuzuje věc, nemůže si stěžovati
na nedostatek dobré vůle při projednávání
těchto osnov, pokud běží o souvislost
jejich s potřebami a otázkami sociálními,
ale také ne na nedostatek dobré vůle při
projednávání otázek sociálních
vůbec. Hledejte, velevážení pánové,
druhý stát v Evropě, který by byl
za 10 let vykonal ve věcech sociálních tolik,
který by byl uplatnil tolik dobré vůle, a
to nejen theoreticky, nýbrž také obětmi
- a hlubokými obětmi - hospodářskými
v sociálních věcech, jako to učinil
stát náš. My jsme nově vytvořili
starobní a invalidní pojišťování,
které jsme nezdědili po nikom, my jsme ohromně
rozšířili pojišťování
nemocenské, které jsme zejména rozšířili
na celý obor zemědělského dělnictva.
Vykonali jsme řadu, kterou snadno nelze vypočítat,
velikých prací sociálních a jsme ochotni
zaujmouti positivní stanovisko ke každé vážné
sociální potřebě i v budoucnosti.
Uvažme, že nemocenské pojišťování
zahrnuje dnes téměř 2 a 1/2
mil. členů. V tomto pojišťování
zahrnuta je však také péče o příslušníky
domácností těchto členů. Dále
je třeba uvážiti, že pojišťování
nemocenské rozšířeno bylo také
na státní zaměstnance a že bude rozšířeno
i na vyšší zaměstnance soukromé.
Jak ohromná to instituce a kolik dobra činí
a při náležité organisaci, při
náležitém vybudování mohla by
teprve činiti!
Ovšem jestliže mluvilo se zde, a zejména p. posl.
Wenzel, se kterým nikterak nechci se ztotožňovati,
o způsobu provozování nemocenského
pojišťování, tedy chci přece jenom
konstatovati tolik, že nemocenské pojišťování
musí sledovati a plniti svůj nejvlastnější
účel, t. j. léčení a zabezpečení
zdraví.
Kde jest hledati těžiště nemocenského
pojišťování? Jistě ne v prvé
řadě tak v nemocenském platu, jako to často
bývá surogátem nezaměstnanecké
podpory, nýbrž právě v pečlivé
léčbě. Jestliže tam bude hledáno
a nalezeno těžiště sociálního
pojišťování, pak bude také pojištění
nemocenské zároveň oporou pojišťování
starobního a invalidního, neboť bude brániti
předčasné invaliditě, bude brániti
také ovdovění, osiření členů
rodiny pojištěnce.
Pokladniční praxe - a tu dlužno to konstatovati
sine ira et studio - ještě stále je daleko
za pokroky vědy. A hromadná léčba,
o které mluvil p. posl. L. Wenzel, nevykazuje nejideálnějších
výsledků a nestojí vždycky na výši.
Námitka, která se činí a která
ovšem do jisté míry je závažná,
je otázka výloh. Ale tu musíme se tázati,
zdali se vždycky spoří na pravých místech
a zdali se používá prostředků
nemocenského pojišťování právě
v prvé řadě na nejpřednější
účel, t. j. na léčbu. A tu myslím,
že musíme hájiti stanovisko: žádný
luxus, ale vše, co káže potřeba lidskosti.
Ne na jedné straně luxus, ozdravovny, lázně
a na druhé straně pak povrchní odbývání
léčby.
Pravil jsem, že zdravotní poměry u nás
vyžadují dalšího zlepšení.
Bude to veliká práce, bude to veliké dílo,
které vyžaduje také veliké organisace.
A toto dílo, jak jsem se zmínil, souvisí
úzce také s prací kulturní, neboť
bez vzdělání a bez povznesení úrovně
vzdělání našeho obyvatelstva nelze také
dosíci žádoucích pokroků v oboru
zdravotnictví. Lékař a léčebná
péče jsou bezmocni proti nevědomosti, proti
odporu obyvatelstva a jeho předsudkům.
Co zbývá dělati v oboru zdravotnictví,
je vidno mimo jiné z následujících
čísel: na 1000 obyvatel připadá v
Čechách ročně 27 případů
tyfu, na Moravě již 49, na Slovensku 64 a na Podkarpatské
Rusi 160.
Je tu viděti, jak jest zapotřebí nejen lékařského
ošetření, ale zejména prevence, a jaké
dobro pro lidstvo, pro obyvatelstvo zejména na Slovensku
a Podkarpatské Rusi vykonalo by řádné
opatření obyvatelstva pitnou vodou, jejíž
nedostatek způsobuje právě toto veliké
zvýšení morbility tyfem na Slovensku a Podkarpatské
Rusi. A pánové, nezapomeňme také na
poslední kalamitu s pitnou vodou, která se objevila
v Praze a kterou také nelze podceňovati. Nechci
mluviti o vině nebo nevině, to je mně zcela
nerozhodné, jen chci poukázati k tomu, že běží
zde o interesy 1/20 obyvatelstva
celé republiky, když nastává pochybnost
o tom, zdali voda pražská je závadná
či bezzávadná, a že nad touto otázkou
dlužno se velmi vážně zamysliti. Jestliže
obyvatelstvo místo skvělé vody káranské
dostává vodu pochybné jakosti, o níž
se praví, že snad není s hlediska infekce nebezpečná,
ale přes to není pitná, jak prohlásil
sám šéf zdravotní služby městské,
jsme hozeni vlastně o celé 1/4století
zpět k poměrům, které byly před
zavedením skvělé pitné vody káranské.
Abych uvedl ještě některá čísla
o zdravotních poměrech u nás, připomínám,
že případů trachomu na 100.000 obyvatelů
objevuje se v Čechách 10, na Moravě 28, na
Slovensku 52. A dále zajímavé cifry týkající
se spály a záškrtu, kteréžto nemoci
jsou zase specifickými nemocemi Čech, neboť
v Čechách připadá na 100.000 obyvatel
a na rok 173 případů spály a záškrtu,
více než ve kterékoli zemi ostatní a
více než je říšský průměr,
který činí 139. Tedy ani zde v Čechách
nemáme ve všech směrech nejideálnější
poměry, pokud běží o nemoci infekční,
specielně o infekční nemoci, které
zasahují náš dětský dorost.
Zajímavý pro posouzení našich zdravotních
poměrů je také obraz o počtu a hustotě
lékařstva - míním lékařstva
soukromého, nikoli úředního. Soukromých
lékařů připadá v Čechách
na 100.000 obyvatel 53, avšak tato číslice
musí se bráti s jistou reservou, poněvadž
Praha má na 100.000 obyvatel 157 lékařů,
takže pro města mimo Prahu a zejména pro venkov
hustota lékařů velmi značně
se snižuje. Morava na 100.000 obyvatelů 38, Slovensko
34, Podkarpatská Rus 23.
Ale neméně zajímavé jsou cifry o hustotě
lékařů v poměru k ploše. A tu
dlužno konstatovati, že na 100 km2
Čechy čítají 6·7 lékaře,
Morava 4·5, Slovensko 2·1 a Podkarpatská Rus
1·2. Je tedy zřejmo, že Podkarpatská Rus
na poměrně značné ploše 10krát
10 km vykazuje velmi omezenou pomoc lékařskou. Nelze
se proto diviti, jestliže návrh koaličních
poslanců k §u 13 pečuje o to, aby zabezpečeni
byli také lékaři v oněch obvodech,
kde dosud o dostatečnou lékařskou pomoc není
postaráno. Nejde tu, jak bylo z některých
stran na to poukazováno, o žádné komandování
lékařů k vykonávání
soukromé lékařské praxe, nýbrž
o to, aby státní správa bděla nad
tím, aby jisté obvody nezůstaly bez léčebné
péče a aby usnadnila usazování se
lékařů v takových obvodech buďto
poskytováním bytu nebo poskytnutím příspěvků,
stipendií a pod. V podobném smyslu také chce
působiti návrh koaličních poslanců
stran vzájemného zastupování lékařů
soukromých, který byl podán k §u 12.
Pokud jde o zákon o komorách, podána byla
poslanci koaličními řada návrhů
pozměňovacích, které však nejsou
rázu zásadního, nýbrž upravují
po většině stilisaci.