Byli jsme tak smělí a domáhali jsme se při
rozpočtu a při mnoha jiných příležitostech,
aby se nám dostalo přesného vyčíslení
nákladu na platy státních zaměstnanců,
abychom to aspoň mohli srovnati s tím, co nás
ti státní zaměstnanci stáli před
úpravou r. 1925 a co nás stojí nyní,
řekněme v r. 1927. To zůstalo ovšem
tajemstvím pro zástupce lidu v zákonodárném
sboru. (Posl. dr Macek: Stejně tak jako výnos
přímých daní!) Ale novinářům
se podařilo leckde něco uloviti a tak jsme četli
v "Lidových Novinách" z 13. května
1929 pod značkou j. b., že platy státních
zaměstnanců činily před úpravou
v roce 1925 okrouhle 3955 mil. Kč. Ale r. 1927 po provedení
zákona čís. 103 úprava platů
stát. zaměstnanců činila jenom 3.424,000.000
Kč, tedy státní zaměstnanci stáli
po úpravě o 501 milion méně. (Slyšte!
- Posl. Tomášek: Jak je to možně?)
Těchto 501 mil. korun se vydělalo prostě
na zákoně čís. 103. Budu míti
příležitost ještě na tyto věci
poukázati. Ovšem na tento větší
náklad na hrazení nákladů v důsledku
zákona čís. 103 byla vyžádána
bohatá úhrada - já jsem se již o ní
zmínil - bylo to oněch 700 mil. Kč mezi jiným
tíživé daně spotřební,
daň z cukru, z lihu, zpřísněná
daň z obratu atd. A tak, jako se ušetřilo na
státních zaměstnancích půl
miliardy, tak se ovšem šetří na všech
ostatních stát. zaměstnancích ve státních
podnicích.
Dnes, prosím, se nám trousí řeči,
že na platech státních zaměstnanců
u stát. drah ušetřilo se proti r. 1925 jenom
maličkost 1 miliarda. O jednu miliardu je vypláceno
méně než bylo vyplaceno r. 1925. (Posl.
Srba: Takhle oni pomáhají lidu!) Ovšem
tyto úspory, jejichž oprávněnost - máme-li
vůbec věřiti cifrám v rozpočtu
- bylo by potřebí vysvětliti, jdou na vrub
zřízenecké bídy. Pořád
se nám říká a tvrdí: "není
prostředků", při projednávání
rozpočtu pokrytecky se říká: "žel,
my nemůžeme valorisovati platy stát. zaměstnanců".
Dále jdou tyto úspory na útraty všech
pensistů, kteří se po mnoho let marně
domáhají zrovnoprávnění, a
konečně tyto úspory jdou na škodu všeho
obyvatelstva, všech občanů tohoto státu,
poněvadž tito lidé jsou zatěžováni
nesmírnými daněmi spotřebními,
které tímto způsobem nemají skutečně
příslušného vyúčtování.
Chceme věřiti, že tyto přebytky - ukázal
jsem při dani z obratu, že dnes už platy učitelů
jsou pevně zaúčtovány, mají
svou pevnou úhradu - jdou také na placení
našich dluhů. Táži se, je-li tohle za
daných okolností nejrozumnější
politika, aby ti, kteří skutečně nejvíce
utrpěli, kteří musili přetrpěti
ony bědy válečné, kteří
utrpěli ztrátu na zdraví a ukrácení
života, měli zaplatiti všechno to, co dnes stát
jako břímě válečných
dluhů nese, či není-li daleko správnější,
aby také budoucí generace, které budou žíti
ve snesitelnějších poměrech, hleděly
toto břímě státu uplatiti. (Výkřiky
posl. Srby.)
Nemůžeme se ovšem zbaviti obav, že zde je
péče ne o celou přítomnou generaci,
nýbrž jenom o část té přítomné
generace, která je dnes ušetřena od daňových
břemen, jak nás o tom poučuje velmi jasně
neustálý pokles daní přímých,
jak nám o tom dává zřejmé vysvědčení
4 1/2 miliardy nedoplatků
na daních přímých, kterých
státní pokladna jistě neuvidí, které
budou jistě odepsány, a přivádí
nás to dále k tomu, že ona stereotypní
poznámka pana ministra financí "není
úhrady" není zcela pravdivá. Ona zde
úhrada jest, ale ne úhrada pro široké
zájmy obyvatelstva, nýbrž jenom pro ty, kteří
dnes tento stát ovládají.
Jakým jiným způsobem je pečováno
o jiné resorty! Náklad na zemědělství
vzrostl od r. 1925 z 209.7 milionů Kč v rozpočtu
na r. 1929 na 245.6 milionů Kč. Veliké náklady
k zrestaurování našeho zemědělství
ihned po válce jistě jsou omluvitelné, ale
že tento náklad ještě neustále
stoupá v době mírové, se mi zdá
býti nesmírně povážlivé.
Tento rozpočet vzrůstá docela úměrně
každým rokem o 7 milionů Kč. A když
se podíváme blíže do rozpočtu,
musí nás přímo dojímati péče,
s jakou se skutečně ministerstvo zemědělství
o různé druhy svého podnikání
stará. Tak pouze přímá péče
o zemědělce činila loni 45 milionů,
letos 50 milionů, vodní hospodářství
loni 63 milionů, letos 89 milionů, zemědělská
výroba činila loni 81 milionů, letos činí
něco méně, ale přece značnou
číslici 77 milionů, v tit. 5, zpeněžení
a ochrana zemědělské výroby loni činila
11.3 milionů, letos 11.6 milionů Kč. Dodávám,
vážení pánové: máme-li
na chov hovězího a vepřového dobytka,
ovcí, mlékařství atd. 16,332.000 Kč,
pro chov koní § 3 tit. 4 22.2 milionů Kč,
jistě bychom také našli úhradu na zmírnění
lidské bídy. Pak se nemůžeme diviti,
že lidé, kteří toto všechno nevědí,
ale kteří se toho správně dohadují,
jsou plni trpkosti a dávají své trpkosti
průchod v časopisech a že tento průchod
pravdy bývá často konfiskován. Musím
proto pomoci na světlo řádkům, které
byly zkonfiskovány. V časopise válečných
invalidů "Nový život" v č.
21 v úvodníku našel pisatel velmi přiléhavá
slova o tomto hospodářství právě
v ministerstvu zemědělství a říká
tam: "Snad jen ty kobyly, pro které vláda uvolnila
laciný cukr, kdyby dovedly mluviti, chválily by
dnešní režim do nebes za to, že jim dala
cukr odtržený od úst chudákům.
Stejnou řečí mluvili by závodní
hřebci, plemenní býci, ztučnělí
vepři, kteří mají k vedoucím
státu určité vztahy, poněvadž
je vždy pro tato boží hovádka více
citu a pochopení, než pro válečné
poškozence. Vždyť ve chvíli, kdy na pražských
ulicích kráčel smutným pochodem průvod
zmrzačených, osleplých válečných
invalidů, sedřených vdov a hladových
sirotků, válel se líně na hospodářské
výstavě v Praze vypasený dobytek ze státních
peněz a subvencí, o který je opravdu tak
vzorně postaráno."
Můžeme se diviti, že neustále a právem
pobuřuje předloha o generálských pensích,
jež trčí v senátě, kde schází
odvaha tuto předlohu, která je skutečně
ostudou v dnešních poměrech, nějakým
způsobem sprovoditi se světa? Můžeme
se diviti, že tito ubožáci s trpkými pocity
srovnávají vzestup nákladů na ministerstvo
zemědělství z 216.1 milionu na 245.6 milionu
Kč, když na druhé straně náklad
na ministerstvo soc. péče každým rokem
klesá? A jaký smutný a trapný dojem
zklamání v řadách válečných
invalidů musí vyvolati, když slavnostní
sliby, třeba že byly dávány na řádných
sjezdech, zůstávají jen sliby, jen volebními
volavkami. Za takovou sjezdově volební volavku musíme
považovati jednání strany agrární,
která se vyslovila pro vyplacení důchodů
- neznámo zda zvýšených, stávajících
či snad zmírněných - pro prodloužení
přihlašovací lhůty, pro zvýšení
důchodové hranice podle §u 3 zákona
o přímých daních z r. 1927 na 7000
Kč a pro slevu přebraných požitků
těm, jichž zdanitelný příjem
nepřesahuje 13.000 Kč ročně. Nyní,
vážení pánové, při projednávání
tohoto zákona byla velmi vážná příležitost
ona slova z toho valného sjezdu vtěliti v čin,
ale resoluce zůstala pouze na papíře. Váleční
poškozenci jsou opět o jednu zkušenost bohatší
a o jednu naději, že usnesení resoluční
se také plní, chudší.
Některý z vážených pánů
kolegů ukázal na podporu průmyslu. Musím
se o této podpoře zmíniti. Je to především
podpora zemědělského průmyslu, je
to podpora cukrovarnictví, a to v trojím směru:
Jednak v území tohoto státu je poskytnuta
možnost zvýšení cen cukru. To se stalo
hned po kartelu r. 1927 o 14 h na kile, což při 3
a 1/2 mil. q konsumu znamená
49 a 1/2 mil. Kč,
a stalo se to loňského roku, kdy znovu zdražen
byl cukr o 25 h na 1 kg, tedy celkem o 87·5 mil. Kč,
jež zaplatí konsumenti. Ale prosím, jde dále
o přímou subvenci, která se tomuto bohatému
průmyslu dává, pro kterou nebylo úhrady
ve státním rozpočtu, a přece byla
provedena, (Slyšte!) subvence, která spočívá
ve slevě 45 mil. daní obchodových a 35 mil.
daní z obratu, čili celkem 80 mil. Kč z kapes
poplatnictva; a dále vysoká ochrana celní
dává možnost vykořisťovat konsumenty
do krajnosti v území tohoto státu. To jsou
závratné cifry, co konsumenti doplácejí
v tomto státě na udržování cukerního
průmyslu. Jsou to ovšem ceny z prosince r. 1928, ale
myslím, že se valně nezměnily. Základ
cukr-krystal v Československé republice byl v prosinci
346 Kč za 1 q, tentýž náš cukr
na newyorkské burse v téže době stál
182 Kč, to znamená, že my platíme svůj
vlastní cukr na 1 q o 164 Kč dráže,
než-li ho platí cizina, a při 3 a 1/2
mil. q domácího konsumu znamená to, že
platíme ročně na cukerní průmysl
574 mil. Kč; připočítáme-li
k tomu těch 80 mil. direktní podpory, stojí
nás cukerní průmysl v Československé
republice 654 mil. Kč. Zde je úhrada velmi bohatá,
která může sloužiti za poučení,
že kde je dobrá vůle nalézti úhradu,
úhrada se najde.
Je velmi zajímavé srovnání, co si
vlastně váleční poškozenci sami
ve spotřebních daních na své důchody
platí! Beru zde za základ jen ony 4 druhy státních
důchodů, o kterých jsem se zmínil:
tabák, cla, obratovou daň a spotřební
daně. Těmto daním nikdo v území
tohoto státu neujde; kdo konsumuje, musí platit.
Tyto daně vynášejí: tabák 1465
mil., cla 1367 mil., daň z obratu 1907 mil. a spotřební
daně 1714 mil., celkem 6.453 mil. Kč. Počítám,
že dnes se obyvatelstvo v republice Československé
- podle sčítaní z r. 1921 bylo 13,600.000
- rozmnožilo na 14 mil. Na hlavu z těchto spotřebních
daní připadá 403 Kč, a počítáme-li,
že se přihlásilo válečných
poškozenců 951.148 o důchod, pak těchto
951.148 válečných poškozenců
platí na těchto daních obrovskou sumu 383,312.000
Kč. Náklad na válečné poškozence
na r. 1929 činí 482 milionů. Co dává
tento stát vlastně těm poškozencům
víc, než co si sami zaplatí? Nějakých
100 milionů Kč.
Ale nejenom to, musím poukázati, že náklady
na válečné poškozence neustále
klesají. Podle výkazů, které se nám
dostaly ke státnímu rozpočtu na r. 1929,
ve finančním zákoně dovídáme
se, že na příklad invalidů-důchodců
r. 1923 bylo 155.588, r. 1927 již jenom 112.210. Přibližně
klesá počet jejich ročně o 5%. Vdov-důchodkyň
r. 1923 bylo 121.215, r. 1927 již jenom 91.353, přibližně
každým rokem počet vdov-důchodkyň
klesá o něco méně než 5%. Sirotci
jako důchodci činili značný počet;
r. 1923 238.156, r. 1927 již jenom 188.981. Zde je pokles
pravidelně o něco více než 4%. A my
se můžeme docela klidně o této věci
přesvědčiti, poněvadž nám
tentýž výkaz ukazuje velmi jasně, že
proti r. 1924, kdy byly ještě mimořádné
poměry, poněvadž zde běželo o zadržené
důchody a kdy se vyplácelo 911.4 mil. Kč,
r. 1927 vyplácelo se již jenom 502.9 mil. Kč.
Srovnáme-li to s r. 1926, kdy se vyplatilo 566·2 mil.
Kč, můžeme říci, poněvadž
jsou to již roky absolutně normální,
že náklad na válečné poškozence
každým rokem klesá o 60 mil. Kč.
Vážení pánové, myslím,
že to minimální, co se ušetří
na těchto válečných poškozencích,
nemá sloužiti jako reserva, nýbrž jako
nadlepšení těm, kteří zde ještě
dnes zbyli.
Není potřebí podotýkati, že nás
k těmto vývodům, které jsme učinili,
vedly především důvody lidskosti, ale
já bych byl rád, aby si především
uvědomily strany majority, že zde jde také
o dalekosáhlý důvod státní.
Ti, kteří dnes vedou zápas o lepší
své postavení (Výkřiky.), skýtají
opravdu mladé generaci velmi smutný obraz. Ti, kteří
se dnes domáhají toho minima ke své existenci,
jistě tu mladou generaci, která po nich přichází,
žádným způsobem nenadchnou k tomu, aby
v době potřeby a v době nebezpečí
státu nasadila své zdraví a své životy,
když takovýmto způsobem stará se stát
o válečné poškozence v této době.
Myslím, že řiditelé tohoto státu
měli by se zamysliti nad touto okolností a neměli
by dopustiti, aby váleční poškozenci
na svých sjezdech a průvodech musili vykřikovati
svoji bídu, aby skutečně upozorňovali
veřejnost, že stát k nim nekoná svou
povinnost; řiditelé tohoto státu neměli
by tyto ubožáky dávati na pospas dravosti dnešních
drahotních poměrů a strašiti je zrušením
zákona o ochraně nájemníků.
Žel, opatření, které nalézáme
právě v této předloze, jest jen prodloužením
bídy válečných invalidů, neboť
tato vládní majorita již není schopna
ani zlého, ani dobrého, a po tom, co se skutečně
událo v rozpočtovém výboru, že
všechny naše zlepšovací návrhy byly
zamítnuty, nemůžeme míti jiného
stanoviska k této předloze, než stanovisko
zamítavé. (Výborně!) Potlesk poslanců
čsl. strany soc. demokratické.)
Předseda (zvoní): Přerušuji
projednávání tohoto odstavce, jakož
i pořadu dnešní schůze.
Učiním ještě některá presidiální
sdělení.
Došlo oznámení o změně ve výboru.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Do výboru zásobovacího vyslal klub
poslanců čsl. nár. demokracie posl. Votrubu
za posl. dr Reháka.
Předseda: Mezi schůzí byl tiskem rozdán
a současně přikázán výboru
iniciativnímu návrh.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
2370. Návrh posl. Bradáče, dr Budaye,
dr Dolanského, dr Kramáře, Mlčocha,
dr Luschky, Stenzla, Windirsche a druhů na poskytnutí
pomoci postiženým živelními pohromami.
Předseda (zvoní): Podle usnesení
předsednictva navrhuji, aby se příští
schůze konala v pondělí dne 24. června
1929 ve 3 hod. odpol. s
Nevyřízené odstavce pořadu 208. schůze.
Jsou snad proti tomuto návrhu nějaké námitky?
(Nebyly.)
Není jich. Návrh můj jest přijat.
Končím schůzi.