Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Na darech a zápůjčkách bylo do konce r. 1928 vyplaceno 83,188.033 Kč.

Kapitalisací bylo dosud povoleno asi 2400. Náklad na tyto kapitalisace činí asi 20 milionů Kč. Kapitalisace se povolují na zařízení živností, na zvelebení živností, na postavení domků, na opravu domků, na zakoupení realit, strojů, živnostenského inventáře a na dokončení studií.

Jak kapitalisace, tak také zápůjčky povolovány jsou z největší části na osamostatnění válečných invalidů a možno tvrditi, že v mnohých případech se tento způsob řešení otázky invalidní osvědčil a že řádní váleční poškozenci použili skutečně povolených jim kapitalisací a zápůjček na zařízení živností, obchodu a vůbec k svému osamostatnění tak, že ubyli z péče zákonné.

Zvláštní kapitolou jest invalidní družstevnictví.

Ihned po převratu tvořila se invalidní družstva s horečnou rychlostí, a právě tak rychle, jak se tvořila, upadala. Dokladem toho jest, že v Čechách bylo utvořeno r. 1920 161 invalidní družstvo, r. 1924 zbyla pouze 82 a tento počet klesá stále. Vinu hledati jest ve členech družstva samotných, a to ponejvíce proto, že členové družstev nechápali důležitosti a účelu družstevnictví. Také ministerstvo soc. péče, přesvědčivši se o stavu družstev, přestalo již od r. 1924 povolovati zápůjčky invalidním družstvům v značnějších částkách. Celkem bylo povoleno na zápůjčkách invalidním družstvům téměř 6 milionů Kč.

Velice důležitou složkou péče charitativní o válečné poškozence je péče o amputované válečné invalidy. Všech válečných invalidů, potřebujících ortopedických pomůcek, jest 28.666, druhů ortopedických pomůcek jest 61.799. Náklad na opatřování ortopedických pomůcek válečných invalidů činil do konce r. 1928 částku 101,372.852 Kč.

Jak z uvedeného je patrno, věnoval stát československý v mezích svých finančních schopností a příslušných zákonů velkou péči válečným poškozencům a vybudoval hlavně péči o nemocné a amputované válečné invalidy tak, že se může jejími výsledky pochlubiti i před cizími státy.

Sociálně-politický výbor doporučuje posl. sněmovně tento zákon ke schválení. (Souhlas.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový - p. posl. Rýparovi.

Zpravodaj posl. Rýpar: Slavná sněmovno! Dne 30. června t. r. pozbývá platnosti zákon o hranici příjmové, která vylučuje z nároku na důchod pro válečné poškozence. Vláda připravuje řadu opatření, aby otázka válečných poškozenců v Československé republice byla konečně vyřešena, ježto plně chápe neudržitelnou situaci čsl. válečných poškozenců a jich naléhavé žádosti, které stále a stále bývají podávány.

Jak ze zprávy pana zpravodaje soc.-politického výboru už bylo zcela jasno, otázka tato nenaráží nikde na nedostatek úhrady potřebné částky, nýbrž svou komplikovaností je příliš těžká k vyřešení a potřebuje hlubokého studia, aby důkladně se všech stran byla vyřešena. Již číslice, které pan zpravodaj soc.-politického výboru přednesl, ukazují jasně, jak těžko je tuto otázku řešiti, tím více ještě, když uvážíme další statistiku počtu válečných poškozenců k 31. prosinci podle procent ztráty výdělečné schopnosti. Ta se jeví takto: V celé republice 20 - 25%ních invalidů je 31.090, 25 - 34%ních 34.492, 35 - 44%ních 13.714, 45 - 54%ních 10.853, 55 - 64%ních 4115, 65 - 74%ních 4102, 75 - 84%ních 5591, 85 až 100%ních 3211, tedy dohromady 107.168. K tomu přijdou vdovy, sirotci, předkové a pozůstalí, takže všech důchodců je celkem 426.999. Pokud se týče úhrady, nebylo by, myslím, námitek, poněvadž dosud bylo na válečné poškozence vydáno 4 a  1/2 miliardy a preliminováno bylo podle rozpočtů 5.175,371.108 Kč. A při tom opravdu s podivem musím se pozastaviti nad dnešní zprávou ústředního orgánu čsl. soc. dem. strany, neúřední ovšem, podanou některým panem členem rozpočtového výboru nebo jiným způsobem, nevím jakým, která zní takto: Rozpočtový výbor ve včerejší schůzi zabýval se ještě hranicí příjmů vylučující válečné poškozence z invalidní renty. Na konec jednání referent o této předloze, lidovec Rýpar, vystrojil všem pozměňovacím a zlepšovacím návrhům, podaným stranami oposičními, jednoduchý pohřeb z důvodu, že není úhrady.

Prosím, slavná sněmovno, já jsem o tom vůbec v rozpočtovém výboru nemluvil, naopak. Prohlašuji tuto zprávu, která může jen pobouřiti válečné poškozence, za nepravdivou, zdůrazňuji jasně a otevřeně, že úhrada je preliminována v rozpočtech pro tato léta, ale otázka je těžká k vyřešení, má-li býti všem na všechny strany vyhověno, a jen z toho důvodu žádá vláda, aby byla prodloužena lhůta platnosti tohoto zákona. Mluvil jsem v rozpočtovém výboru o zcela něčem jiném. Na řeči řečníků z oposičních stran, že prý v rozpočtovém výboru při každém návrhu zákona je oposice bagatelisována a parlamentarismus znehodnocován, poněvadž prý vládní většina s oposicí spolupracovati nechce a nedává oposici dostatečného vlivu, jsem odpověděl a poukázal také na její práci. Nedávno zvítězila dělnická strana v Anglii, MacDonald stal se ministerským předsedou a ač tato dělnická strana nemá většiny v parlamentě anglickém, přece MacDonald nevzal ani jediného člena z liberální i z konservativní strany do svého kabinetu, ačkoliv labouristická strana jest přímo na tyto strany odkázána při hlasování. Jak jinak jedná nynější vládní většina s oposicí! Ač hlasů oposice nepotřebuje, přece oposice, jak jsem to pronášel v rozpočtovém výboru, má v kabinetě svého člena ministrem, má v rukou výbor zahraniční, jehož předsedou jest p. posl. Tomášek, má v rukou výbor kulturní, jehož předsedou je p. posl. Sladký z čsl. strany národně socialistické, tedy výbory velmi důležité. O nějakém bagatelisování stran oposičních nemůže tudíž býti ani řeči.

Proč nepřijímáme pozměňovací návrhy, jsem již prohlásil; podle jednacího řádu jest povinen každý navrhovatel s pozměňovacími návrhy podati i rozpočet, kolik pozměňovací návrh bude vyžadovati nákladu, a zároveň naznačiti, jakým způsobem se má získati příslušná úhrada. To, prosím, nepodal ani jeden z pánů navrhovatelů, a když bylo vytýkáno, že vládní většina po tak dlouhou dobu prý nic neučinila - koalice jistě pracuje, aby tato otázka byla vyřešena - pak docela klidně jsem řekl, že oposice měla právě tak dlouhou dobu a podala méně než vládní většina na ochranu válečných invalidů. Že by na to nebylo úhrady, nezmínil jsem se ani slovem, a proto ještě jednou prohlašuji zprávu ústředního orgánu čsl. sociálně demokratické strany dělnické za úplnou a čistou nepravdu.

Zmínil jsem se také dále, že zde z obou stran, jak z oposice, tak z koalice byly podány návrhy iniciativní. Jsou to iniciativní návrhy tisk 549 Schubertův, tisk 557 Zajičkův, tisk 698 Čuříkův, tisk 454 Kopaszův a tisk 494 Kopaszův. Návrh Zajičkův stál by 529 mil. Kč, návrh Kopaszův o 1.990,000.000 Kč více. Tak bylo vypočteno od vládní většiny. Ovšem oposice se nenamáhala, aby podala, kolik by návrh stál a odkud vzíti úhradu. To všechno jsem zdůraznil a prosil jsem oposici, aby v zájmu péče o válečné poškozence, jimž věnuje vládní většina opravdovou pozornost, chtějíc opravdu otázku vyřešiti, stejnou péči věnovala i oposice této otázce, aby s námi spolupracovala tak, abychom opravdu ku prospěchu válečných poškozenců tuto otázku vyřešili. Tedy nijak jsem se nedotkl úhrady. Vláda se postará, aby úhrada byla získána, jakmile těžká otázka sociálně-právnická a jiné budou vyřešeny. Rozpočtový výbor vůbec ani neměl příčiny zabývati se úhradou, poněvadž v návrhu vládním se výslovně žádá prodloužení nynějšího zákona, kde úhrada je úplně zajištěna, takže rozpočtový výbor podle jednacího řádu vůbec ani neměl příčiny o úhradě jednati. Z toho důvodu také rozpočtový výbor, když projednal vládní návrh tisk 2314 ve schůzi dne 14. a 18. června 1929, připojil se k návrhu, jak byl přijat soc.-politickým výborem, a navrhuje sněmovně znění vládního návrhu k přijetí tak, jak bylo přijato v soc.-politickém výboru. Já také dovoluji si jménem rozpočtového výboru jako zpravodaj navrhovati tento vládní návrh ve znění, jak se na něm usnesl soc.-politický výbor, k laskavému přijetí.

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahajuji proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 40 minut pro řečníka. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není. Návrh je tudíž přijat.

Na straně "proti" jsou přihlášeni řečníci: pp. posl. Chalupa, Červinka, Kirpalová, Simm, Vrtaník, Kopasz.

Uděluji slovo prvnímu řečníku "proti", p. posl. Chalupovi.

Posl. Chalupa: Slavná sněmovno! Dříve než se obrátím k vlastnímu předmětu, je nutno, abych několika slovy ukázal na nedorozumění, které vzniklo mylným výkladem zprávy, která byla v "Právu Lidu". Prosím, co zde bylo řečeno panem referentem, spočívá také na nepravdě, a to prostě proto, že zde nebyla řeč o úhradě skutečných nákladů na válečné poškozence, která jest v rozpočtu, nýbrž o úhradě, která by směřovala ke zlepšení. A já myslím, že právě členové majority, kteří se zavázali, že do 30. června předloží novelisaci zákona, měli se také o tuto úhradu starati. Z toho, co se děje, vidíme nevážnost k celé věci. Oni se nepostarali o úhradu, ani o to, aby zákon byl novelisován. Pokud se týče vývodů pana referenta o tom, jaké poměry jsou u nás v parlamentě a chování ke koalici, myslím, že srovnání s anglickými poměry neobstojí. Panu kol. Rýparovi poněkud ušlo, že v Anglii je systém dvou stran a že tam vládne vždy jedna strana, nejvýše za blahovolné neutrality druhé strany. Tedy srovnávati poměry ty s našimi, kde máme všeobecné rovné hlasovací právo poměrné, ze kterého přirozeně vyjde mnoho stran a každá většina jest odkázána na spolupráci více stran, myslím, že je základní nedorozumění.

Vážení pánové! Já jsem si dovolil již při projednávání závěrečných účtů na r. 1927 poukázati, že přebytky, které jsou vykázány, nečiní žádného dojmu solidnosti, a dovozoval jsem, že tyto přebytky jsou vykázány na úkor nouze státních zaměstnanců, na úkor bídy pensistů, a dnes mám příležitost konstatovati, že tyto přebytky, které jsou vykázány ve státním závěrečném účtě, jsou také na účet bídy těch nejpotřebnějších, válečných poškozenců, kteří ztratili štěstí rodiny, kteří ztratili zdraví. V tomto směru myslím, že majorita, která má příležitost v této věci pracovati, vykazuje velmi malou činnost, ačkoli stát vykazuje na druhé straně značné přebytky. Věc je tím bolestnější, že zde nejen chybí ochota, ale že na celou věc je pohlíženo s krajní nevážností. Zákon o zaopatření válečných invalidů od ledna r. 1922 nedoznal vážné změny a vládní majorita při sedminásobném prodlužování zákona o hranici příjmů, jež vylučuje z rent válečné poškozence, nikdy nenavrhla vážnější změny. Vždycky při prodlužování jen uspávala veřejnost sliby, že bude předložena novela. Také poslední prodloužení, které bylo terminováno do 30. června t. r., bylo provázeno slibem, že bude předložena novela. Žel, že tyto sliby jsou jen obvyklou dekorací, a tak dnes přicházíme k tomu, že zákon o hranici příjmů pro poskytování rent válečným poškozencům skutečně zůstává a ovšem také zůstane nezměněn. Tady se hraje do značné míry nevážná hra. Jde-li o prodloužení tohoto zákona, o němž právě jednáme, říká se, že se bude novelisovati, a když se má novelisovati, říká se prostě, že jde jen o prodloužení. Této hry mají jistě váleční poškozenci již dosti. Dosud se alespoň zachovávala určitá míra toho slibu. Vládní majorita si dávala termín, že po půl roce nebo nanejvýše po jednom roce bude předložena novelisace zákona o válečných poškozencích. Ale nyní od tohoto termínu upouští a říká, že tato hranice bude platiti do novelisace zákona o válečných poškozencích, což ovšem za daných poměrů neznamená nic jiného, než že to bude vlastně trvati, pokud tato vláda bude, poněvadž tato vláda novelisace zákona o válečných poškozencích neprovede.

My se zde názorně učíme z práce této majority, jaký význam mají usnesené resoluce. Dne 30. listopadu 1926 právě při prodlužování takového zákona o hranici příjmů byla usnesena resoluce, aby na základě iniciativních návrhů tisky 549, 557 a 698 z r. 1926 byla předložena novelisace zákona o válečných poškozencích, a to co možná nejdříve.

Vážení pánové! Navrhovatelé nejsou ze řad oposice. Návrh tisk 557 podal pan kol. Zajiček, německý křesťanský sociál, návrh tisk 549 německý agrárník Schubert a návrh tisk 698 podal příslušník české strany lidové Čuřík. Přes to, že to jsou strany majoritní a dohromady representují značnou část této majority, nebyla podána žádná novela. Oč běží v této novele? Jen o základní ulehčení válečným poškozencům, jde o prodloužení lhůt k přihláškám. Jistě žádný solidní stát by nemohl těžiti z nevědomosti svých občanů. Ti, kteří pro neznalost zákona neučinili přihlášky, nemohou přece býti vykořisťováni a stát jim nemůže zadržovati, co jim po právu náleží.

Dále se žádalo v těchto resolucích povinné zaměstnání válečných poškozenců, ale máme jich mnoho tisíc doposud ještě nezaměstnáno. Co jest uváděno na uchlácholení, výkazy, neodpovídají žádným způsobem skutečné potřebě. Slevení přeplatků na rentách válečným invalidům považujeme za docela přirozené, poněvadž většinou jde zde o největší chudáky, kteří nemohou býti trestáni tím, že přebrané renty jsou jim strhovány ještě z rent ponechaných.

Především však žádá tato resoluce a návrhy iniciativní, aby byl novelován požitkový zákon o válečných poškozencích. Tento zákon, jak jsem již řekl, je zralý pro novelisaci. Od r. 1922 se neučinilo nic, ačkoli v té době jiné státy, Francie, Německo, ba i to Rakousko, které hospodářsky je daleko za námi, novelisaci již provedly. U nás se jen jednou jednalo vážně o válečných poškozencích, ovšem ne v jejich prospěch, ale v neprospěch. Pánové se zajisté pamatují, že v exposé p. ministra financí na r. 1927 byl položen základní požadavek, že snížení rent musí býti provedeno, aby byla udržena rovnováha ve státním rozpočtu. Tato bída válečných poškozenců je konstatována dnes nejen u nás doma, nýbrž i na mezinárodních sjezdech válečných poškozenců, ať to bylo v Ženevě, ve Vídni, v Paříži, v Berlíně nebo v Praze. Předseda tohoto sjezdu odebral se k předsedovi vlády Česko slovenské republiky a stížnosti mu přednesl. Žel, výsledek nebyl žádný. Je to smutným faktem, tím smutnějším, že to bude míti určitý doplněk, poněvadž také pensisté dnes jsou syti onoho neustálého oddalování a budou si stěžovati u Společnosti národů.

Řekl jsem, že důchody válečných poškozenců neodpovídají žádným způsobem potřebě. Mám po ruce tabulku, kde je srovnání požitků válečných poškozenců v 10 státech. Jen je vyjmenuji: je to Německo, Rakousko, Belgie, Bulharsko, Amerika, Francie, Anglie, Italie, Polsko a Československá republika. Ta není jenom skutečně naposled v tom jmenování, nýbrž i ve výši požitků, jež poskytuje válečným poškozencům. Tabulka je velmi správná, poněvadž zde jsou důchody přiměřené skutečně ke drahotním poměrům v jednotlivých těch státech, a to srovnávány jsou se mzdou dělníka vyučeného a nevyučeného.

Tedy u takového Rakouska, které je v hospodářských poměrech daleko za námi, činí válečná renta 67% nevyučeného dělníka a u vyučeného dělníka 44%. U Bulharska, které tak nesmírně utrpělo, činí válečná renta u vyučeného dělníka 53%, u nevyučeného dělníka dokonce 100%. V Československé republice naproti tomu ve srovnání s dělníkem vyučeným činí válečná renta celkem jen 26% a ve srovnání s dělníkem nevyučeným 42%.

Když béřeme větší důchody, kde válečný poškozenec má také rodinu, plnou rentu válečného invalidy se 2 nezaopatřenými dětmi, a srovnáváme-li to podobně jako dříve, vidíme, že Rakousko dá 81% v poměru k nevyučenému dělníku a 53% k vyučenému dělníku, Bulharsko 100% v poměru k nevyučenému dělníku a 53% v poměru k vyučenému dělníku a Československá republika v poměru k nevyučenému dělníku 51%, k vyučenému 31 %.

To je jistě ilustrace velmi názorná, jakým způsobem je postaráno o nejubožejší, kteří dnes nejvíce trpí. Požadavky válečných poškozenců nesou se proto přirozeně nejdříve na zmírnění bídy v tomto směru. Nežádají nic neobyčejného. Žádají pouze 150% zvýšení drahotního přídavku. Tedy 50% drahotní přídavek jest, jde jen o další zvýšení 100%.

Dále je nutno si uvědomiti, že u nás invalidita není rozlišována. Ve všech ostatních zemích mají specielní zákony pro slepce a požadavky válečných slepců jsou jistě oprávněné. Oni se domáhají, aby minimální renta jejich byla 24.000 Kč ročně. Dále chtějí, aby byla zrušena všechna ustanovení, která omezují příjem invalidů příjmem plynoucím ze soukromé výdělečné činnosti. Konečně chtějí, aby tato péče byla také rozšířena na ony válečné slepce, kteří oslepli při válečných dějích r. 1918 a 1919 na Slovensku.

To jsou věci naprosto odůvodněné. Oslepnutí není možno srovnati s jinou invaliditou, třebas 100%ní. Také při invalidech není zde onoho vzájemného poměru mezi pojišťovnami a pojištěnými. Zde byl prostě příkaz docela jednostranný a nynější invalida jako zdravý člověk musel nasaditi život a zdraví. Proto ovšem spočívá celá tíha na státu, který tento příkaz dává.

Výše požadované renty - 24.000 Kč - snad by se někomu zdála velká, ale odpovídá zcela požitkům, které jsou vypláceny v jiných zemích. Ve Francii jest zaopatřovací plat pro slepce 19.460 franků. Tento důchod se ovšem stupňuje a při ztrátě končetiny může dosáhnouti 48.860 franků. Je zajímavo, jak se rovnoprávně ve Francii postupovalo vůči oněm občanům německým, kteří v Elsasku a Lotrinsku stáli ve světové válce proti Francii. Neztenčeně jim ten důchod poskytují.

V Rakousku má válečný slepec důchod 361 šilinků, to jest našich 1805 Kč. Všichni váleční slepci jsou zaopatřeni trafikami, ale ne tak jako u nás, že se dává trafika dvěma poživatelům.

Německo vykonalo pro slepce velmi mnoho. Tam jest i individuální hodnocení, při němž se uvažuje, v jakém prostředí onen slepec žil, jaké jsou jeho hmotné poměry a jaké byly před válkou. Podle toho rozpadají se jejich požitky na základní renty válečných poškozenců, na příplatky pro těžké poškozence, na místní přídavky podle 4 tříd podle životních potřeb. Dále mají vyrovnávací příplatky pro ty, kteří museli se vzdáti svého povolání, k jehož výkonu bylo třeba zvláštních vědomostí, zvláštní ošetřovací příplatek, stravné pro psy jako vůdce slepců, rentu doplňkovou a ovšem příspěvek na manželku i na děti.

Základní měsíční plat válečného slepce jest 247·87 Mk, to jest 1983 Kč. Ale při rodině asi dvoudětné činí měsíční plat asi 3204 Kč.

A nyní, prosím, jaký náklad činil by nárok válečných slepců u nás při vytýčení požadavku 24.000 Kč jakožto minima ročně? Celkem bylo by třeba - poněvadž u nás je 618 válečných slepců - nákladu kolem 12 mil. Kč. Ale z těch bylo by nutno odpočítati náklady, které jsou dnes vypláceny v částce 1,776.00 Kč. Tedy zbyl by na konec náklad 10,224.000 Kč. Tato částka činí asi jednu šestinu toho, co ušetřujeme každoročně na válečných poškozencích odúmrtím, dospěním atd. Tedy příležitost zde skutečně jest.

Jest třeba podtrhnouti, že válečným poškozencům není věnována péče také v jiném směru. Pro 35.000 válečných sirot nemáme v Československé republice ještě ani jediného útulku. Všechny návrhy naše, všechno úsilí o zlepšení osudu válečných poškozenců rozbíjejí se o známou zaříkací formulku pana ministra financí: není úhrady. (Výkřiky.) Myslím, že opakování tohoto důvodu nemá absolutně žádné pravdivosti, poněvadž víme, když jde o subvenci některé vládní straně, že úhrada se zde najde, třeba na ni v rozpočtu pamatováno nebylo. My dnes naopak přicházíme k přesvědčení, že zde úhrada pro poskytnutí vyšších požitků válečným poškozencům jest a že tato úhrada jest již v rozpočtu. V našem rozpočtu jsou obrovské reservy, a když se nám říká, že se musí dodržovati rozpočet, dodržujeme rozpočet falešný. Důchody státu neustále stoupají a při konkrétních případech, když jde o válečné poškozence, vydání na válečné poškozence neustále klesá. Úhrada tedy je zde. A nyní, když se pouštějí zkušební balonky do veřejnosti, že rozpočet na r. 1930 bude větší, byli bychom velmi zvědavi, o co a kde se zvýší vydání, pro která musí býti úhrada. Ovšem tato úhrada, jak ukáži, zde je ve velkých reservách v našem rozpočtu.

Jednou z těch velkých reserv jsou důchody, které plynou z tabákové režie. Račte se podívati, jakým způsobem stoupá výnos tabákové režie. Na r. 1925 bylo v rozpočtu okrouhle 1013 mil. Kč jako dosažitelný důchod. Skutečně dělal tento důchod 1064 mil. Kč, více o 51 mil. R. 1926 zase do rozpočtu velmi opatrně se dává 1016 mil. Kč, ale vybráno bylo 1297 mil. Kč. Zde je již větší zisk o 280 mil. Kč. R. 1927 do rozpočtu se dává 1066 mil. Kč, skutečně dosaženo bylo 1321 mil. Kč; více bylo skutečně dosaženo o 255 mil. Kč. R. 1928 zase opatrně, a poněvadž se to opakuje, zúmyslně, bylo dáno do rozpočtu pouze 1051 mil. Kč, podle novinářských zpráv čistý zisk za r. 1928 činil 1465 mil. Kč, tedy více o 400 mil. Kč se vydělalo proti skutečnému rozpočtu.

Můžeme konstatovati, že výnos tabákový rozpočítáván je v našem státním rozpočtu falešně. Tam je skutečně daleko větší zisk. Tento výnos je úmyslně zatajován.

Dále, prosím, je to při clech. Výnos cel r. 1925 měl činiti podle rozpočtu 603.7 mil. Kč, vybráno bylo 930.6 mil. Kč, tedy více o 327 mil. Kč. V r. 1925 činil rozpočet 845 mil. Kč, platba činila 893 mil. Kč; přebytek 47 mil. Kč. R. 1926 rozpočítáváno zase opatrně 807 mil. Kč, platba dělala 993 mil. Kč. Cla již vynesla o 185 mil. Kč více. R. 1927 zase zúmyslně rozpočítáváno velmi opatrně, 1043 mil. Kč předpis, vybráno bylo 1367 mil. Kč, přebytek 323.9 mil. Kč. Na r. 1928 dáno je do předpisu 1100 mil. Kč, na rok 1929 1169 mil. Kč, o něco více, ale žádným způsobem ne to, co skutečně u nás cla vynesou. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

To, co jsem si dovolil tvrditi o zatajeném výnosu tabákové režie, platí také při clech, poněvadž tam každým rokem zůstávají daleko větší výnosy, než máme skutečně rozpočteno.

Při dani z obratu rozpočítává se poměrně dosti správně, ale musíme se pozastaviti nad obrovským výnosem. Je-li r. 1925 rozpočteno 1593 mil. Kč, vidíme, že na r. 1929 jest v rozpočtu již 2271 mil. Kč. To vyzveduji zvláště proto, že se neustále tvrdilo, že musíme míti úhradu na učitelské platy. (Výkřiky posl. dr Macka.)

Zde ta úhrada na učitelské platy je, dokonce je tato úhrada na r. 1929 počítána výše o 100 mil. Kč proti r. 1928. - V r. 1928 jest rozpočteno 600 mil. Kč, na r. 1929 jest 700 mil. Kč, ačkoli nevíme, kde a jakým způsobem platy učitelské o 100 mil. Kč budou zlepšeny.

Myslím, že zde je reserva jiného druhu, totiž že se dává do rozpočtu více než pravděpodobně bude vydáno.

Musím jíti k jinému výnosu, a to k výnosu daní spotřebních, kde od r. 1925 z rozpočtených 1.288·9 mil. Kč přicházíme r. 1927 k výnosu 1.714 mil. Kč. Zde je třeba konstatovati onen vzestup z 1.288.9 mil. r. 1925 na skutečný výnos 1.714 mil. r. 1927. Je to ve třech letech na daních spotřebních více o 425 mil. Ačkoliv i tento rozpočet je brán opatrně, přece ještě můžeme proti tomuto rozpočtu každoročně počítati okrouhle 40 mil. Kč výnosu více, poněvadž stoupnutím populace i dodávky i dávky spotřební vynášejí více.

To jsou reservy jednoho druhu. Musím však ukázati ještě na reservy jiného druhu. V našem rozpočtu nejsou všecky reservy jen v těch preliminovaných menších příjmech, ony jsou však také kryty ve výše preliminovaných vydáních. Žel, že tyto věci nedají se tak přesně zjistiti, ale jistě budí všeobecné podezření k určitým položkám. Jednou z takových položek je historie s úpravou platů státních zaměstnanců. Podle zákona č. 103 Sb. z. a n. z r. 1926 požadovala se původně úhrada 700 mil. Kč na větší náklad spojený s touto úpravou. Do rozpočtu na r. 1928 byla podle uzávěrky dána pro státní zaměstnance globální částka 450 mil. Kč, z čehož se vyúčtovalo pro státní zaměstnance skutečně jen 336 mil. Kč. Zbytek 114 mil. Kč měl posloužiti k úhradě platů učitelských. Podle téže uzávěrky na str. 25, § 1a, bylo však na nové platy vojenské vydáno 20.9 mil. Kč a na str. 30, rovněž § 1a, bylo vydáno na platy vojenské 393.8 mil. Kč. Podle téhož §u 3a na služební platy civilních osob u vojenské správy bylo dáno 28·6 mil. Kč. Tedy jen v těchto třech položkách bylo vydáno na platy důstojníků a úředníků vojenských 443.3 Kč. Všechno to v rozpočtu nebylo, všechno to je mimo rozpočet, pro to se úhrada našla. Podle mého dohadu je tento náklad zcela nadsazen, poněvadž je nemyslitelno, aby desetkrát větší počet státních zaměstnanců vyžádal si jen 336 mil. Kč a desetkrát menší počet důstojníků a úředníků vojenských vyžádal si více než 10násobek.

Tedy po té stránce musí zde býti značná reserva. Buď je zde předstírán přílišný náklad, anebo - o čem je dlužno ovšem pochybovati - jsou důstojníci a úředníci vojenští placeni 10krát lépe než úředníci civilní.