Naproti tomuto provokačnímu návrhu ministerstva
veř. prací, zpracovanému k návrhu
uhlobaronů, odpověděli horníci spontanním
odporem, v jehož čelo postavila se komunistická
strana a rudé odbory. Nástup do boje proti tomuto
návrhu a za zachování hornického pojištění
byl spontanní a horníci sjednoceni, odhodláni
k boji za hornické pojištění do všech
důsledků, což vše mělo za následek,
že uhlobaroni i s reakční vládou pod
tímto tlakem horníků ustoupili, ale nevzdali
se svého plánu, hornické pojištění
zhoršiti.
Také správa státních báňských
podniků postavila se první r. 1926 k útoku
na hornické pojištění. Horničtí
pensisté státních báňských
podniků hned za starého Rakouska požívali
od bratrské pokladny k nedostatečným provisím
zvláštních přídavků, které
jim byly placeny ze státní pokladny, a Československá
republika, která převzala po rakouském státu
státní podniky, byla vázána k těmto
povinnostem, které ovšem r. 1924 značně
omezila, a konečně r. 1926 při útoku
na hornické pojištění sáhla k
odbourání drahotních přídavků
k hornickým pensím a tím dala signál
k odbourávání hornických provisí
vůbec. Jedině spontánním bojem horníků
pensistů byla státní správa přinucena
k ústupu a tak si pensisté státních
podniků zachovali drahotní přídavky
ve výši 50%. Ale i přesto trpí pensisté
státních báňských podniků
ohromnou bídou, jak to dokazují nesčetné
případy na Příbramsku a Podkarpatsku,
kde ve slatinských dolech požívají provisionisté
několika korun denní pense a podvýživou
vysíleni klesají k zemi.
R. 1927 byl podniknut druhý útok na hornické
pojištění. Od r. 1926 bylo uhlobarony a reakční
vládou pracováno na dalším zhoršení
hornického pojištění. A tak došlo
v říjnu 1927, kdy objevil se druhý návrh
z útočného plánu reakce proti hornickému
pojištění pod heslem "Sanace hornického
pojištění" k obrannému boji horníků.
V tomto druhém tajném návrhu ministerstva
veř. prací se sice už nemluvilo o zrušení
hornického pojištění přímo,
ale zato o jeho citelném poškození a pozvolném
odbourání až k jeho převedení
k sociálnímu pojištění. V druhém
návrhu se žádalo: 1. Snížení
provisí o 1/3 v provisi se nalézajícím
důchodcům. 2. Snížení nároků
aktivních horníků na roveň třídy
A všeobecného pojištění. 3. Zvýšení
hranice věkové pro nárok starobní
provise z 55 na 65 let a zrušení nároku na
důchod invalidní při neschopnosti k hornickému
povolání. 4. Zavedení nového příspěvku
vedle dosavadního pro horníky na sanaci hornického
pojištění v roční částce
6,960.000 Kč.
Na tuto druhou provokaci odpověděli horníci
24hodinnou všeobecnou stávkou. Z obranného
boje horníků na ochranu hornického pojištění
vzala si vláda, uhlobaroni i s reformistickými vůdci,
kteří dnes tvoří trojspolek proti
dělnické třídě, poučení.
Bylo by neodpustitelnou chybou, kdyby se horníci domnívali,
že uhlobaroni s reakční vládou se vzdali
svého úmyslu zhoršiti hornické pojištění.
Naopak, pracují ke zhoršení hornického
pojištění plnou parou, ale prostředky
jinými a po jiných cestách. Dnešní
reakční režim poznal velmi brzo, že k
prosazení zhoršení hornického pojištění
nestačí mu dosavadní prostředky a
proto v prvé řadě sáhl k rozbíjení
sjednocených horníků zasazením klínu
mezi rudé odbory a komunistickou stranu jako vůdkyni
revolučních dělníků a horníků.
Na tomto plánu, jak horníky rozraziti, pracuje reakční
vláda ruku v ruce s uhlobarony. Jeden z prvých plánů
k rozražení horníků byl Haisův
puč v MVS, který měl rozraziti rudé
odbory, zejména ucelenou jednotu hornické sekce.
Síla a jednotnost sekce horníků byla nezdolná,
jak se ukázalo ve všeobecné stávce horníků
proti zhoršení hornického pojištění
a proto také všecky zásahy Haisova puče
na rozbití rudých odborů odrážejí
se dnes nejvíce o sekci hornickou, na kterou jsou podnikány
nejsprostší útoky, jak dokazují v poslední
době pokusy na Kladensku, kde lidé pochybného
charakteru vystupují již přímo jako
rozbíječi jednotné sekce horníků.
Hradní fašisté v dohodě s uhlobarony
podnikli útok na nejsilnější tvrz komunistickou
v domnění, že rozražením kladenských
horníků podaří se jim provésti
všechny protidělnické zákony. Hradní
fašisté za pomoci finanční kapitálu
nasadili do předních řad komunistické
strany Československa a rudých odborů své
agenty, jako tomu nasvědčuje činnost likvidátorských
vůdců, kteří přešli na
povel hradního fašismu k přímému
útoku na komunistickou stranu, zrazují buržoasii
válečný plán světového
komunismu ve svých plátcích, počínaje
"Rovností" přes "Komunistu"
až k "Obraně svobody" na Kladně.
A buržoasie z vděčnosti za tyto služby
tiskoviny likvidátorů podporuje. To jsme viděli
nejlépe, jak v době povstání kladenských
likvidátorů na Václavském náměstí
byla kladenská "Svoboda" jediným listem,
který buržoasie přímo zbožňovala.
Likvidátoři dopouštějí se nejčernější
zrady, která kdy na dělnictvu byla spáchána,
v době největšího nebezpečí
války, v době, kdy buržoasie sahá na
poslední válečné vymoženosti
dělnické a v době, kdy hornické pojištění
je nejvíce ohroženo.
Hradní fašismus a buržoasie jásaly spolu
s reformistickými vůdci, že se jim podaří
komunistickou stranu rozvrátiti a rudé odbory rozraziti
a uskutečniti tak svůj plán na zotročení
a zbídačení dělnictva.
V této době, kdy hradní fašismus zfašisoval
již celý hradní aparát, vystupuje do
popředí po třetí otázka sanace
hornického pojištění. Tentokráte
reakční vláda s uhlobarony chystá
provésti útok na hornické pojištění,
když napřed připravila si cestu k pokusům
rozbíti komunistickou stranu a rozraziti rudé odbory,
zejména až doposud jednotnou sekci horníků,
která jediná byla s to, zabrániti zhoršení
hornického pojištění.
Reakční vláda doufá, že za pomoci
rozšířené fronty protikomunistické
o likvidátory provede zhoršení hornického
pojištění. Chystá se tu zločin,
který má býti spáchán na 130.000
hornících a hutnících, na 90.000 hornických
provisionistech, vdovách a sirotcích po hornících.
Na interpelaci posl. Lance odpověděl předseda
vlády hradního fašismu, že má býti
předložen co nejdříve návrh na
sanaci hornického pojištění. Sanace
hornického pojištění má býti
provedena na účet provisionistů, na účet
aktivních horníků zvýšením
příspěvků a snížením
provisí. Hornické pojištění má
býti zhoršeno v těchto směrech: 1. snížením
dosavadních provisí o 1/3. Co by toto snížení
znamenalo, ukazuje srovnání provise přepočtené
na den, snížené o 1/3 podle návrhu.
Až dosud za členskou dobu podle zákona č.
242 za 10 roků požíval důchodce 3.78
Kč, podle návrhu chystaného má požívati
jen 2.52 Kč. Vdova, která až dosud za 10 mužových
odpracovaných let požívala 1.89 Kč,
má požívati podle návrhu chystaného
1.26 Kč. Také sirotci, kteří až
dosud měli po 10leté práci otcově
95 haléřů denně, mají napříště
požívati jen 64 haléřů denně,
a tak za 20 let invalida, který až dosud dostával
6.41 Kč, má 4.28 Kč. Vdova, která
dostávala až dosud 3.20 Kč, dostane 2.14 Kč.
Sirotek, který dosud měl 1.60 Kč, dostane
1.06 Kč. Za 40letou práci horník, který
40 let pracoval na dolech a stal se invalidním, má
z dosavadních 11.67 Kč dostati pouze 7.78 Kč.
Vdova po tomto, která až dosud dostávala 5.83
Kč, dostane 3.88 Kč, sirotci místo dosavadních
2.91 Kč pouze 1.94 Kč. Na výživu jednoho
policejního psa podle státního rozpočtu
připadá 8 Kč denně, ale na starého,
sedřeného horníka, který pracoval
30 let, nebude tedy vycházeti ani 8 Kč denně.
Příspěvek státní na jednoho
trestance činí průměrně 19
Kč denně, ale na hornického pensistu nepřispěl
stát dosud ani jedním haléřem.
O kolik milionů ročně byly by sníženy
provise horníků, kdyby byl tento návrh přijat,
ukazuje toto srovnání:
1. Roční potřeba pro krytí provisí
činí. 161 milion Kč bez režijních
nákladů. Sníží-li se tato potřeba
o 1/3, bude snížení činiti 52,380.000
Kč ročně. Tedy 52,380.000 Kč má
se ušetřiti podle receptu uhlobaronů na ubohých
hornických pensistech. Tyto ušetřené
miliony mají býti vraženy do chřtánu
uhlobaronům.
2. Věková hranice pro dosažení starobního
důchodu má býti zvýšena z 55
let na 65 let, což bude znamenat, že při dnešní
racionalisační výrobě, kde o jednu
třetinu byl zvýšen výkon horníka
proti době předválečné, bude
ze sta horníků jeden jediný, který
se dožije tak vysokého věku, neboť podle
statistiky v průměru dožije se horník
pouze 56 let. A pak ovšem umírá úplně
vysílen buď na tuberkulosu nebo jinou proletářskou
nemoc. V žádném jiném odboru není
tolik úrazů a předčasných úmrtí
jako v hornictví. Ale reakční vláda
vidí v hornících pouhý důlní
inventář a v uhlobaronech jediné nositele
blaha demokratické republiky.
Jak těžké a nebezpečné je povolání
hornické, dokazuje sama státní statistika,
která obsahuje největší obžalobu
tohoto fašistického režimu. V tomto státě
vidíme, že r. 1919 bylo v horách zabito 240
horníků, těžce zmrzačeno 3866.
R. 1920 zabitých 176, zmrzačených 3405. R.
1921 - 175 zabitých, zmrzačených 4495. R.
1922 - 107 zabitých, zmrzačených 5572. R.
1923 - 128 zabitých, zmrzačených 5980. R.
1924 - 164 zabitých a zmrzačených již
6919. R. 1925 - 123 zabitých a zmrzačených
6245. R. 1926 - 153 zabitých a zmrzačených
6553. R. 1927 stoupl počet zabitých na 144, ale
těžce zmrzačených na 7869. A tak tu
máme bilanci. Za 9 let bylo v horách zabito 1409
horníků a 50.904 horníků zmrzačeno.
To jsou ty dividendy horníků, to je to blaho horníků.
Dále má býti příspěvek
aktivních horníků zvýšen. Příspěvky
aktivních horníků, které již
dnes činily 33 Kč měsíčně,
mají býti podstatně zvýšeny,
a to v prvních pěti letech o 7,200.000 Kč,
ve druhých pěti letech o 5,400.000 Kč, ve
třetích pěti letech o 3,600.000 Kč
a ve čtvrtých pěti letech o dalších
1,800.000 Kč, a to jenom proto, aby byly zachráněny
ohromné zisky uhlobaronů, které jdou zejména
v posledních letech do ohromných milionů.
Jak je možno provésti sanaci hornického pojištění,
ptají se zejména dnes horníci. A na tuto
otázku odpovídáme: Sanace hornického
pojištění může býti provedena
ihned na účet ohromných zisků uhlobaronů
bez zvýšení ceny uhlí. Sanace hornického
pojištění mohla už býti provedena
dávno na účet fondů uhelných
společností, o jejichž výši nemá
tušení ani státní správa ani
veřejnost. Jsou tu u uhelných společností
stabilisační fondy, které přesahují
stovky milionů. Stačilo by propočítání
a převedení položky 20, 30, 50 milionů
Kč u každé společnosti těžařské
na konto bratrské pokladny jako splátky za vydrancované
bratrské pokladny uhlobarony v dobách předválečných
a po válce a bylo by sanováno úplně
hornické pojištění.
Jsou tu vedle toho ohromné zisky uhelných společností,
které jsou uveřejňovány teprve po
náležité úpravě. V době,
kdy se zdálo a dokonce tvrdilo, že uhelné podniky
trpí krisí, jsou vykazovány stále
stoupající ohromné zisky u všech těžařských
společností. Stačí jen uvésti
ohromný vzrůst společností, abychom
si uvědomili finanční rozsah zisků
uhlobaronů. Tak na př. Severočeské
uhelné doly, akciová společnost v Mostě,
ocenila svoje investice r. 1925 částkou 41,322.000
Kč a zhodnotila je k 1. lednu 1927 na 320 mil. Kč.
Mostecká uhelná společnost zhodnotila investice
z 53,068.000 Kč v témže čase na 325
milionů Kč. Vykázaných skrytých
reserv a zhodnocení investic použily obě společnosti
předně k zvýšení akciového
kapitálu vydáním gratis akcií a za
druhé k dotování reservního fondu.
Akciový kapitál Severočeských uhelných
dolů byl zečtyřnásoben a druhá
společnost zvýšila akciový kapitál
2 1/2kráte. Dividendy akcionářů
obou společností rostou jako houby po dešti
a každým rokem stoupají stále, jak ukazují
samotná úřední data. Tak na př.
Severočeské doly vyplácely na dividendách
na rok 1923 15 1/2%, n rok 1924 17%, na rok 1925 již
22%, na rok 1926 dokonce 25% a na rok 1927 daleko přes
30%. Mostecká uhelná společnost přes
ohromné investiční náklady vyplácela
na dividendách r. 1923 10%, na r. 1924 11.25%, na r. 1925
již 15%, na r. 1926 18.75% a na r. 1927 daleko přes
20%. Tak to jde do nekonečna. Zisky všech uhelných
společností v Československé republice,
zejména v letech 1927 a 1928 se zvýšily, ale
to nevadí, aby se ještě zhoršením
hornického pojištění zvýšily
dvojnásob zisky uhelných společností
z mozolů, potu a krve dělníků, kteří
mají býti na stará kolena připraveni
o to, co až dosud měli, ba dokonce o to, co jim staré
Rakousko dalo.
Mají-li uhlobaroni ohromné zisky, nahrabal i stát
miliony, uvážíme-li, že jen na dávce
z uhlí, tedy mimo daní, za posledních šest
let vybráno bylo přes 3 miliardy Kč. Ale
tentýž stát, který nahrabal tyto miliardy
z potu a krve horníků, nedal sedřeným
horníkům ani haléře na hornické
pojištění, naopak přichází
na přání uhlobaronů s návrhem
na odbourání hornického pojištění
a tím zdvojnásobení bídy hornických
pensistů.
Reakční vláda v dohodě s uhlobarony
pro záchranu svých ohromných zisků
učinila již poslední přípravy
k útoku na hornické pojištění.
Reakce chce provésti sanaci hornického pojištění
na účet hornických pensistů zkrácením
jejich důchodů na účet aktivních
horníků zvýšením příspěvků,
dáti správu hornického pojištění
uhlobaronům a fašistické byrokracii k pozvolnému
odbourání.
Proti této provokaci, proti tomuto zločinu vyhlásí
horníci mobilisaci všech horníků k boji
na obranu hornického pojištění již
dnes ve spojení s celou pracující třídou;
postaví se sjednoceni přes všechny pokusy hradního
fašismu hornické řady proraziti, postaví
se do bojovné fronty světového proletariátu,
vedeného komunistickou internacionálou, proti novým
imperialistickým válkám, na ochranu prvého
dělnického státu sovětského
Ruska, postaví se do boje proti zrušení ochrany
nájemníků, za zvýšení
mezd a životní úrovně pracující
třídy.
V hodině největšího nebezpečí
ohrožení hornického pojištění
vyhlašují horníci hradním fašistům
a uhlobaronům bezohledný boj na obranu hornického
pojištění a proti jeho zhoršení,
za sanaci hornického pojištění na účet
uhlobaronů a státu namísto výdajů
na zbrojení a válečné přípravy;
za placení celého pensijního příspěvku
na hornické pojištění uhlobarony; za
zvýšení starobních a invalidních
provisí do výše mzdy; za úplnou samosprávu
hornického pojištění bez jakéhokoliv
vlivu a zásahu uhlobaronů pod heslem: "Hornické
pojištění hornickým pojištěncům!"
(Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Přerušuji
projednávání tohoto odstavce i dalšího
pořadu dnešní schůze.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští
schůze konala zítra v úterý dne 25.
června 1929 v 9 hod. dopol. s
Nevyřízené odstavce pořadu 210. schůze.
Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky?
(Nebyly.)
Není jich. Návrh můj jest přijat.
Končím schůzi.