Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Wenzela a druhů ministrovi pošt a telegrafů a ministrovi obchodu, průmyslu a živností, aby byly vydány nevyplněné složenky pro československé vkladatele,

II. posl. Tichého, Stenzla, Eckerta, Hodiny a druhů ministrovi školství a nár. osvěty o vedlejší vládě různých soukromých spolků, zvláště místních skupin Národní jednoty,

III. posl. Zierhuta a druhů ministrovi železnic a nezákonitém tajném výnosu,

IV. posl. dra Spiny, dra Feierfeila, Horpynky, Simma, Stenzla a druhů ministrovi školství a nár. osvěty o restrikci na německých obecných a občanských školách,

V. posl. dra E. Schollicha a druhů ministrovi železnic o užívání jazyka v železniční dopravě,

VI. posl. Windirsche a druhů vládě, aby byla vydána opatření, jimiž by se zamezil převod závodů a nemovitosti, které jsou v držbě domácích průmyslníků,

VII. posl. Windirsche a druhů ministrovi vnitra o provádění zemědělských prací v den státního svátku (28. října),

VIII. posl. Windirsche a druhů ministrovi financí o vyplacení úroků z dluhopisů podle zákona ze dne 30. září 1924, č. 216 Sb. a. a n. o konečné úpravě rakouských a uherských válečných půjček,

IX. posl. Windirsche a druhů ministrovi obchodu a ministrovi financí o likvidaci družstva pro nákup bavlny,

X. posl. dra Spiny, Simma a druhů ministrovi školství a nár. osvěty o poměru okresního školního inspektora prof. Františka Kempfa v Ústí nad Labem k tamějšímu učitelstvu.

Příslušníci obchodního a živnostenského stavu již několikráte poukázali na to, že v Německu lze všude koupiti t. zv. nevyplněné složenky, totiž složenky, na nichž majetník účtu není vytištěn.

Platí-li někdo majetníku účtu, napíše prostě na složenku jeho jméno, čímž se ušetří značné částky poštovného. Jméno a číslo majetníka účtu zjistí z každého účtu, nebo nahlédnutím do seznamu majetníků účtů, který by byl vyložen u každého poštovního úřadu, jako jest tomu v Německu.

Tyto složenky jsou velmi vhod, byl-li účet zaslán bez složenky nebo ztratila-li se, což se často stává. V takovémto případě musí československý vkladatel zaslati peníze poukázkou, což, jak již poznamenáno, jest spojeno se značnými útratami. Všechny zájemnické skupiny žádají tedy, aby byly i v Československé (republice zavedeny takovéto nevyplněné složenky.

Poněvadž již všechny obchodní a živnostenské svazy a obchodní a živnostenské komory několikráte žádaly u ministerstva pošt o zavedení takovýchto složenek resp. aby tyto snahy byly podporovány, táží se podepsaní:

Jest pan ministr ochoten při návrhu na reorganisaci šekového řízení učiniti opatření, aby bylo možno zavésti nevyplněné složenky?

Již několikráte musili jsme upozorniti, že různé soukromé spolky a korporace-zvláště místní skupiny Národní jednoty - úřadují vedle německých místních, okresních a zemských školních rad a tvoří tak vedlejší vlády těchto úřadů.

Náhodou dostalo se nám do rukou podání odboru Národní jednoty v Šilperku, jehož obsah i forma ukazuje, s jakou troufalostí se tyto soukromé spolky vměšují do věcí, do kterých jim vůbec nic není:

Ministerstvu školství a národní osvěty v Praze.

Odbor Národní jednoty v Šilperku jako menšinová organisace, která sdružuje veškeré české živly bez rozdílu politického přesvědčení, s roztrpčením vzala na vědomí, že byla v Šilperku zřízena německá pokračovací živnostenská škola, která byla povolena výnosem ze dne 29. září 1924 a protestuje proti tomu co nejostřeji. Česká živnostenská pokračovací škola byla zde zřízena v roce 1922. Všichni čeští a němečtí živnostníci posílali do ní své učedníky a němečtí živnostníci neměli nikdy nejmenších námitek proti české živnostenské pokračovací škole. Teprve nyní úsilím zdejších nacionálů a zvláště vlivem šovinistických neživnostníků byl vzbuzen odpor proti zdejší pokračovací živnostenské škole, přes to, že ve škole byla německé menšině učební látka vykládána německy, ačkoliv všichni němečtí žáci ovládají český jazyk. V čelo této akce se postavil učitel zdejší něm. obec. školy Kessler, naprosto neloyální člověk, a jeho úsilím, zvláště však také klamnou statistikou učedníků, v níž byli uvedeni i učedníci, kteří již vychodili českou školu, bylo dosaženo zřízení německé pokračovací živnostenské školy. Školní výbor české pokračovací živnostenské školy varoval III. odbor ministerstva školství doporučeným dopisem ze dne 9. června t. r., č. 49, aby tuto zbytečnou německou školu nepovoloval. Zároveň protestoval také zdejší odbor Národní jednoty, než na odeslané dopisy odpověď nedošla. Nestaly se vůbec předmětem úředního šetření a německá škola byla ochotně a velmi rychle povolena. Následky tohoto činu jsou nedozírné. Němečtí živnostníci podlehnouce teroru německých nacionálů, budou opět přijímati jen učedníky německé národnosti, budou je přiváděti z dalekého okolí, jen aby škola mohla býti zachována při životě. Šilperk ztratí velké množství českých učedníků, česká škola se rozejde, každá práce (míněno jest ovšem počešťování) bude znemožněna, pokud jde o úspěch pro stát, jehož česká menšina od převratu dosáhla a octneme se tam, kde jsme byli před 28. říjnem 1918. To všechno ministerstvo školství vědělo ze svrchu uvedených dopisů. Poněvadž zde, na národních hranicích, jest strašlivá situace, žádáme v zájmu státu, v zájmu práce, která zde byla vykonána v menšině pro stát, aby německá pokračovací živnostenská škola v Šilperku byla zrušena. Za žádných okolností a na žádný způsob nesmí učitel Kessler ve škole učiti nebo ji říditi, neboť jsme přesvědčeni, že živnostenská mládež bude vychována v duchu státu nepřátelském, jak jest to v této krajině. Česká pokračovací živnostenská škola v Šilperku nesmí býti zrušena, ani poklesne-li počet žáků.

V době všeobecného šetření, uzavírání tříd a také celých škol (!) jsme překvapeni zprávou, že ministerstvo školství povolilo zřízení německé pokračovací živnostenské školy ve Frankštátě u Šumperka, která jest úplně zbytečná a to z těchto důvodů: Frankštát jest přímo u Šumperku, v zákonitém obvodu tamnější německé pokračovací živnostenské školy, která jest již úplně zařízena a vybavena potřebnými pomůckami. Učedníci z Frankštátu mohou tedy velmi dobře buď pěšky nebo v místě jest železniční stanice - drahou dosíci pokračovací živnostenské školy v Šumperku, jak to dělá velké množství školních dítek, které docházejí do občanské nebo střední školy a jak také čeští učedníci dojíždějí do české pokračovací živnostenské školy v Šumperku. Žádáme tedy ministerstvo, aby udělené povolení odvolalo, aby tak peníze, které se tím ušetří, mohly býti věnovány účelům v místě nutnějším".

Tážeme se:

1. Co zamýšlí pan ministr podniknouti, aby učinil přítrž tomuto vylíčenému, troufalému řádění Národní jednoty v Šilperku?

2. Jest pan ministr ochoten toto štvaní Národní jednoty v Šilperku namířené proti pokračovací německé škole v Šilperku a ve Frankštátě uvésti na pravou míru?

3. Jest pan ministr ochoten naříditi podřízeným úřadům, aby nedbaly takovýchto a podaných podání soukromých sborů, která nespadají do oboru jejich působnosti?

Ministerstvo železnic vydalo podřízeným úřadům tajný výnos, jenž má býti vyhlášen úřednictvu. V tomto výnose se zakazuje úředníkům, aby německým poslancům a senátorům, uvedeným podle jmen, udíleli úředně zprávy nebo aby vůbec s nimi úředně jednali. Úředníkům, kteří by jednali proti tomuto nařízení, hrozí se disciplinárním řízením a propuštěním ze státní služby podepsaní táží se pana ministra železnic:

1. Čím může pan ministr železnic odůvodniti tento výnos, jehož nelze ničím ospravedlniti, jenž jest paškvilem právního citu a jenž těžce uráží důstojnost zvolených zástupců lidu?

2. Jest pan ministr železnic ochoten ihned učiniti opatření, aby tento výnos byl odvolán, a jeho původce pohnati k nejpřísnější odpovědnosti?

Když byla provedena v srpnu a září 1925 restrikce německého školství, které padlo za obět v Čechách 681 tříd, na Moravě 110 a ve Slezsku 65, dohromady tedy 856 tříd, německý parlamentní školní výbor zakročil dne 3. září u tehdejšího ministra školství a národní osvěty dra Markoviče a odevzdal mu stížnosti do provádění restrikce na německých školách. Ministr Markovič přislíbil, že restrikci přezkoumá a vyprosil si, aby mu právní námitky byly podány písemně a to tak, aby námitky směřující proti opatřením, která nemohou právně obstáti před zákonem, byly odděleny od námitek odůvodňujících zmírnění restrikčních nařízení z důvodů sociálních a výchovných. Ministr slíbil, že se o tomto podnětu bude konati v ministerstvu porada, při níž má také býti učiněno usnesení, zda se má zachovati organisace škol přes nynější restrikční opatření, aby bylo možno těžké následky restrikce pro budoucnost zmírniti a přivoditi uvolnění napětí.

Parlamentní školní výbor splnil toto přání odevzdav obšírný písemný výklad. V tomto výkladu bylo hlavně zdůrazněno, že restrikce v Čechách byla prováděna mnohem krutěji než na Moravě. Kdežto moravská zemská školní rada vytyčila si za zásadu pro omezení školy, že má-li zůstati, musí míti dvoutřídní škola aspoň 45 dětí, trojtřídní 90, čtyřtřídní 120 a pětitřídní 150, předsednictvo zemské školní rady v Čechách zaujalo značně přísnější stanovisko vyžadujíc pro každou třídu průměrně 36-37 dětí, tedy aby byla zachována trojtřídní škola, aspoň 108 dětí, čtyřtřídní 144 a pětitřídní 180 dětí. Vezme-li se jako rozhodující číslo pro zachování tříd průměrně 36-37 dětí v jedné třídě, jest to chybou již potud, že průměrná školní docházka při zápisech dne 1. července 1925 činila v samotných Čechách 36 žáků. Musilo býti přece jasné, že velké množství tříd nedosáhne tohoto průměru a mohou tedy býti bez ochrany zrušeny, kdežto naopak opět velká část tříd měla mnohem vyšší průměr, který se, pokud jde o organisaci školy, nemohl projeviti příznivěji. Mimo to ani takovéhoto průměru nelze uvésti v soulad s předpisy § 7, odst. 2 zákona ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb, z. a n.

Opírajíce se o tento slib ministrův, že restrikční opatření budou přezkoumána, mnoho německých místních školních rad zaslalo předsednictvu zemské školní rady v Čechách rozklady a žádosti o jejich zmírnění. Učinily to buď ve 14 ti denní lhůtě k podání stížnosti po dodání restrikčního výnosu anebo později. Předsednictvo zemské školní rady v Praze postavilo se nyní na velmi pohodlné stanovisko; žádosti podané později beze všeho odmítá nepouštějíc se ani v nejmenším do přezkoumání věcí. Tím učinilo slib ministrův, že restrikci přezkoumá, úplně ilusorním. Toto stanovisko lze tím méně odůvodniti, že ministr učinil své prohlášení v době, kdy 14 ti denní stížnostní lhůta ve většině případů již byla prošlá a ministr slíbil přezkoumání samo teprve tehdy, až mu předsedové zemských školních rad podají zprávu o restrikci. Ostatně obce i místní školní rady zakročily po uplynutí odvolací lhůty vždy ve formě žádosti a pro podání žádosti není přece nijaké časově omezené lhůty.

Avšak i tam, kde předsednictvo zemské školní rady z věcných důvodů samo učinilo nové rozhodnutí, ve většině případů nesplnilo ani nejskromnějších nadějí v přezkoumání restrikce. Restrikční nařízení byla odvolána jen ve vzácných případech. Přiznání provisoria, které ministr slíbil, bylo spojeno s předpoklady, které za dnešních poměrů dlužno pokládati téměř za nedosažitelné. Předsednictvo uvažovalo o takovém provisoriu teprve, když průměrný počet žáků ve třídě přesahoval v jednotlivém případě 45. Tedy teprve, když celkový počet dětí dosáhl čísla mnohem vyššího než čísla, při němž se na Moravě vůbec ani nepřikročilo k redukci školy. V mnoha případech bylo i toto provisorium nabídnuto obcím a místním školním radám jen pod nátlakem, že dříve stížnost odvolají a že proti novému opatření nebudou si již vůbec stěžovati. To se stalo i v případech, kdy k restrikci došlo jen tím, že byly porušeny zákonné předpisy. Předseda zemské školní rady v Čechách prohlásil ve schůzi zemské školní rady dne 13. října t. r., že se při dvoutřídních školách nezrušovala jedna třída, bylo-li přes 50 dětí, že však i tehdy, činil-li počet dětí méně než 50, avšak přes 40, místo zrušení bylo nařízeno pouze prozatímní spojení obou tříd. Bohužel tato tvrzení byla ve velkém počtu případů úplně vyvrácena provedenou restrikcí. Rovněž nebylo vyhověno ani žádosti o přezkoumání, i když v oněch případech byl tento počet dětí.

Právních vývodů parlamentního školního výboru uvedených v pamětním spise nebylo dbáno ani v jediném případě. Zvláště nabylo odvoláno zrušení, když v některé jiné třídě na škole bylo přes 60 dětí nebo když bylo nařízeno zrušení definitivní postupné třídy a byla ponechána prozatímní pobočka, nebo když organisace školy byla snížena a při tom byly zachovány definitivní pobočky. Revise nebyla nařízena, byly-li děti rozděleny špatně, nikoliv podle učebných osnov, rovněž tak byly-li spojeny třídy různých občanských škol. Ani při přezkoumání nebylo dbáno právních názorů nejvyššího správního soudu na prozatímní pobočky jak seto dosud projevuje v praxi zemské školní rady vůbec. Nebylo dbáno námitky, že byly zrušeny prozatímní pobočky, které koncem školního roku 1924/1926 byly by musily býti podle předpisu zákona o definitivních třídách přeměněny na třídy definitivní. Také umělé omezení počtu dětí tím, že děti nebyly započítány, nebylo odstraněno ani při přezkoumání. Ani oněch mnoho případů, kdy při letošní restrikci bylo zvráceno prozatímní spojení tříd, nařízené loňského školního roku, nebylo zmírněno tím způsobem, že tato organisace zůstává i nadále, přes to, že se s jejím zrušením nemohlo dosíci ani nejmenší úspory pro státní pokladnu. Že se nedbalo nestejného lokte, s jakým se v jednotlivých místech měřilo českým menšinovým školám proti německým veřejným školám, nelze se ani diviti při láskyplné praxi, jaké se těšily české menšinové školy.

V případech, v nichž předsednictvo zemské školní rady nezměnilo rozhodnutí samo, byl celý spis předložen k rozhodnutí ministerstvu. Tam se stala podivuhodná věc, že úřad, v jehož čele stál ministr Markovič, který sám slíbil, že věc bude přezkoumána, všechna takováto přezkoumání bez výjimky prostě odmítl. Působí to dojmem, jakoby ministr svému vlastnímu oddělení, které mělo zpracovati ona přezkoumání, vůbec svého slibu neoznámil, přes to, že mu bylo osobně oznámeno, že žádosti za přezkoumání byly podány.

Rovněž tak nebylo provedeno přezkoumání restrikcí jednotřídních německých obecných škol a expositur, které byly nařízeny loňského školního roku, což rovněž ministr slíbil a postižené německé obce dodnes ještě čekají na splnění tohoto slibu, který by vysvobodil jejich děti z nesnesitelných poměrů.

Tážeme se tedy pana ministra:

Jest ochoten postavě se na mírnější moravské stanovisko neprodleně úředně přezkoumati zrušení německých škol a tříd, které se vylíčeným způsobem vymkly slíbenému přezkoumání, a splniti oprávněná přání německých obcí?

Jest ochoten vydati nařízení, že všechna omezení, provedená letošního roku nebo dříve, jest pokládati za prozatímní, a že se proto odvolávají, jestliže stoupnutím počtu dětí v jedné třídě na takovéto postižené škole bude přes 60 dětí?

Ministerstvo železnic předloží brzy sněmovně návrh nových organisačních stanov pro československé státní dráhy jež podle zákona jsou obchodním podnikem. § 26 těchto stanov - poněvadž prováděcí nařízení k jazykovému zákonu nebylo vydáno - má téměř úplně znemožniti užívání německého jazyka ve styku s orgány státních drah.

Návrh byl předložen schůzi československé ústřední železniční rady dne 23. listopadu 1925, jak jest zřejmo z výtahu ze zápisu (Věstník pro železnice a plavbu, č. 98 z 9. prosince 1925).

§ 26, mající nadpis "Ustanovení jazykově-právní", ustanovuje, že český jazyk jest jediným jazykem služebním a jednacím v ústním a písemném styku železničních orgánů se stranami. Výjimka platí jen pro ony strany (orgány), které bydlí v soudním okrese s nejméně 50% příslušníků národnostní menšiny, nebo tam vykonávají svou službu, nebo pro orgány, které jsou podřízeny samostatnému služebnímu místu, majícímu sídlo v takovém kvalifikovaném soudním okrese. Jen takovým orgánům jest dovoleno přijímati návrhy v jiném jazyku než československém, a to jen ve styku s úřady, ústavy a podniky obcí (nikoliv měst), dále se zastupitelstvy a veřejnými sbory, není-li jejich jednacím jazykem český, dále se zdejšími soukromými sbory, které neúřadují česky. Užívání německého jazyka ve styku se všemi těmito právními podměty jest vázáno podmínkou, že každý z nich bydlí v soudním okresu, v němž bydlí nejméně 50% Němců. Dlužno ještě poznamenati, že jest zůstaveno volnému uvážení oněch orgánů, aby k úředním projevům připojily nezávazný překlad.

Podle těchto ustanovení závisí tedy užívání německého jazyka na tom, je-li sídlo onoho orgánu státních drah a bydliště strany v území, jež vykazuje 50% německého obyvatelstva. Na cizince a cizinecké podniky se tato výjimečná ustanovení vůbec nevztahují.

Ještě dalekosáhlejší omezení při užívání německého jazyka obsahuje bod 5 uvedeného paragrafu. Zní takto:

"Přijímati návrhy v úředním styku v jiném jazyku, než československém a připojovati k úředním vyjádřením dobrovolný nezávazný překlad v jazyku strany jest však úplně vyloučeno ve styku:

a) s advokáty, notáři, civilními inženýry, geometry, reklamačními kancelářemi, pokud nejednají ve vlastní věci, nýbrž jako zástupci stran;

b) s podniky a ústavy, které byť jen přechodně nebo byť šlo jen o pobočky - zaměstnávají přes 100 zaměstnanců a se železničními podniky (nevyjímaje vlastníky vleček, Lesních a polních drah);

c) s dodavateli železničních podniků nebo s vlastníky neb zástupci podniků, provozovaných na železničních pozemcích nebo v železničních budovách nebo železničních vozech československých státních drah."

Aby však bylo dosaženo vrcholu boje o vyhlazení německého jazyka, neostýchali se vložiti do bodu 13 ustanovení podle něhož správa československých státních drah jest povinna uzavírajíc smlouvy a udílejíc koncese trvati na tom, aby zaměstnanci podzemku provozovaného na železničních pozemcích nebo v železničních budovách nebo v železničních vozech československých státních drah ovládali český jazyk, dále aby vyvolávání nebo nabízení věcí nebo služeb cestujícím, dělo se v českém jazyku. Výjimky jsou dovoleny jen za zcela určitých předpokladů a že dále zmíněné podniky v každém ohledu budou dbáti českého jazyka.

Pokud jde o nápisy na železničních budovách a železničních vozech, smějí býti v jazyku menšiny, jen po předchozím rozhodnutí nejvyššího správního úřadu a jen v územích, jejichž obyvatelé z 50% patří národní menšině.

Tato ustanovení nepřipouštějí zajisté pochybnosti, že přes všechna opačná ujištění jde podniku československých státních drah o boj k vyhlazení německého jazyka. Že nerozhodovaly věcné úvahy, vyplývá zajisté jasně z těchto ustanovení. Nebo orgány státních drah smějí jen v oněch stanicích přijímati také německé přípisy stran, které leží v soudním okresu, z jehož obyvatelstva jest aspoň 50%, Němců. Kdežto železniční dopravní řád ze dne 1. srpna 1921, § 56, prováděcí ustanovení XVII, připouští, že ve stanicích, v obvodu jejich obcí jest nejméně 20% Němců, mohou býti nákladní listy psány také v německém jazyku, původcům těchto organisačních stanov zdálo se toto ustanovení příliš snášenlivé po stránce národnostní a skočili tedy z požadovaných 20% na 50% a neuvěřitelným způsobem vzali za základ soudní okresy, jejichž rozloha a počet obyvatelstva nemá již vůbec nic společného s obchodním stykem železniční stanice, která neudržuje přece obchodní styk jen s jedním velikým hospodářským podnikem. Dále jen malé vesnické obce, které nemají ještě tajemníka, který umí česky, mají míti právo úřadovati se železnicemi v německém jazyku. Města, hospodářské podniky s nejméně 100 zaměstnanci, advokáti, civilní technikové atd. smějí se obraceti na železnici jen česky. Najal-li si někdo malou skládku na železniční stanici, jeho čeledín smí ve styku s orgány státních drah užívati jen českého jazyka.

Poslední ustanovení považovali dokonce čeští členové státní železniční rady za příliš dalekosahající a projevili mínění, aby toto ustanovení bylo z návrhu vyloučeno a přenecháno úvaze státních úřadů při uzavírání nájemních smluv, které pak mohou se stranami činiti, co chtějí.

Tento pokus omeziti užívání německého jazyka ve styku se železničními orgány jest výsledkem šovinistického jednání právníků z ministerstva železnic, na něž jsem ukázal již ve dřívějších interpelacích, a kteří usilují dokázati svou zchytralost prohlašujíce, že poněvadž dráha jest obchodní podnik a nikoliv okresní soud, jest také po stránce jazykové oprávněna znemožniti německým zasílatelům, jichž jest v tomto státě většina, aby užívali německého jazyka.

Podepsaní táží se tedy pana ministra železnic: Bude tento nehorázný návrh, jenž jest paškvilem dokonce ústavy usnesené v českém revolučním výboru a ochrany menšin, zaručené v tak zvaných mírových smlouvách, brzy sněmovně předložen a jak ospravedlní pan ministr toto neuvěřitelné rdousení německého jazyka?