Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podle časopiseckých zpráv přešla nedávno továrna na porculán v Ceše u Lokte do japonských rukou. Tato zdánlivě nevinná zpráva budí velmi veliký zájem, poněvadž s touto změnou držby souvisí nejen ztráta podniku specificky staročeského průmyslového odvětví, nýbrž poněvadž lze z něho poznati, že rozpínavost japonského kapitálu dosahuje již z východní Asie až do Československa a jest možno, že ještě také jiné podniky dostanou se do japonského majetku. Kdyby se takovéto záměry uskutečnily, bylo by to nebezpečím pro naše poměry v mnohém směru.

Především, kdyby se takovéto změny držby staly všeobecnými, mohlo by to poškoditi domácí dělnictvo, poněvadž nic tomu nebrání, aby postupem času nebylo nahraženo japonskými dělníky. Dále, zisky z provozu neprospívají vlastnímu národnímu hospodářství, nýbrž unikají do daleko vzdálené ciziny, která ještě k tomu jest v jiném dílu světa a obývána cizím plemenem. Kdežto evropské státy, mezi nimi také Československá republika, mají neustále plnou hlavu starostí, jak náležitě umístiti přebytek obyvatelstva, ukazuje se, že se naše území má státi kolonii japonského kapitálu, do něhož nejprve přicházejí sice japonské peníze, za nimiž však později mohou přijíti Japanci a také příslušníci jiných plemen. Aby tedy naše plemeno bylo chráněna, jest třeba věnovati asijskému vpádu největší pozornost. Zatím co se dva národy bydlící na půdě Čech, příslušníci bílého plemene, nemohou z národních pohnutek bohužel dorozuměti, snaží se zde usaditi nyní asijský národ oběma těmto národům cizí.

K takovémuto počínání nelze přihlížeti lhostejně a proto se tážeme:

1. Jest vláda ochotna oznámiti, které průmyslové a jiné závody, podniky a nemovitosti přešly od 28. října 1918 do vlastnictví cizích státních občanů, kteří nejsou příslušníky bílé rasy?

2. Jest dále ochotna učiniti opatření, aby pro převod vlastnictví nemovitostí na cizí státní občany, kteří nejsou příslušníky bílého plemene, bylo třeba zvláštního schválení?

Zákonem ze dne 3. dubna 1925 č. 65 Sb. z. a n. byl den 28. října postaven na roveň s nedělí, kdy zajisté živnostenské a průmyslové práce mají odpočívati. Jinak jest tomu však v zemědělství, které, když toho vyžadují poměry, také v neděli musí vykonávati nutné práce nejen doma a ve chlévech, nýbrž také venku na polích a lukách. Prací v neděli jest však zvláště tenkrát zapotřebí, když v obdobích nutné práce pro nepříznivé počasí, trvající po celé týdny, všechny práce venku musily býti zastaveny a když blížící se zima mimo to nabádá ke spěchu při úpravě polí a výsevu. Pak dlužno, když to jen trochu jde, využíti každé minuty také v neděli, aby se dodělaly opožděné polní práce. Také nepříznivé počasí na sklonu léta a na podzim minulého roku 1925 celé týdny znemožňovalo rolníkům, aby dodělali své práce a proto se musí smířiti, aby také v neděli a ve svátek dohonili opožděné práce. Při tom musila se v mnohých krajinách pracovati také 28. října. Četná četnická velitelství, n. p. v okrese chrastavském, považovala to za snižování státního svátku a pracující rolníci musili se z toho odpovídati. Dosud sice nevíme, že by byli rolníci potrestáni, avšak kromě zbytečného rozčilování musili znovu zanedbati práci, jelikož byli vyslýcháni. Jest to tím citelnější, poněvadž tito rolníci jako drobní rolníci musí sami konati všechny práce a nevyužité pracovní hodiny byly pro ně bez náhrady ztraceny.

Aby rolnictvo bylo příště uchráněno před takovým týráním, tážeme se pana ministra vnitra, je-li ochoten vydati pokyny, aby se zemědělské práce dne 28. října posuzovaly právě tak, jak to dosud bylo zvykem u nedělních prací?

V §u 12 zákona ze dne 24. června 1920, č. 417 Sb. z. a n. o IV. státní půjčce republiky Československé a o účasti majitelů rakouských a uherských válečných půjček na jejich upisování bylo ustanoveno, že válečné půjčky osob, jejichž jmění podle zákona z 8. dubna 1920, č. 309 5b. z. a n. činí nejvýše 25.000 Kč, mají býti upraveny zvlášť. Ode dne vyhlášení tohoto zákona (9. července 1920) uplynulo přes 4 roky, než zákonem ze dne 30. září 1924, č. 276 Sb. z. a n. byla vydána zvláštní ustanovení o úpravě válečných půjček osob se jměním do 25.000 Kč. V § 13 tohoto zákona bylo ustanoveno, že příslušným vlastníkům válečných půjček budou vydány 3%ní slosovatelné dluhopisy a že zúročení těchto papírů počíná dnem 1. července 1924. Podle vládního nařízení ze dne 13. prosince 1924, č. 276 Sb. z. a n. byly pak nároky na výměnu válečných půjček za 3%ní dluhopisy ohlášeny a nyní se čeká na vydání výměnných papírů a zahájení výplaty úroků. Osoby oprávněné padle tohoto zákona, které jistě pocházejí z nejchudších a nejpotřebnějších vrstev obyvatelstva, které již dříve neměly nijakého prospěchu ze svých válečných půjček a které od vzniku československého státu marně doufaly ve spravedlivou úpravu válečných půjček stále ještě musí čekati na úroky, které jim patří.

Tento stav jest nesnesitelný a proto se tážeme pana ministra financí, je-li ochoten učiniti opatření, aby čekatelé svrchu zmíněných dluhopisů co nejdříve dostali do rukou papíry, které jim přísluší, a z nich plynoucí úroky.

Nedávno uveřejnily časopisy zprávu, že se ministerská rada v jedné z posledních schůzí usnesla na likvidaci družstva pro nákup bavlny a že ztráta, která vznikla z obchodu tohoto družstva, činí prý 30 milionů Kč. Poněvadž na tomto podniku byl zúčastněn také stát, tážeme se pánů ministra obchodu a ministra financí:

1. Proč nebyla likvidace družstva pro nákup bavlny provedena a ukončena již mnohem dříve?

2. Jak velký byl podíl státu na družstevní jistině?

3. Čím byla způsobena ztráta 30 milionů Kč?

4. Jakou část ztráty má uhraditi stát a z jakých peněz ji uhradí?

Tím, že tisk obšírně vylíčil případ okresního školního inspektora profesora Františka Kempfa, dověděla se širší veřejnost, že se jeho poměr k učitelstvu ústeckého okresu stal přímo nesnesitelným. Základ užitečné spolupráce inspektora a učitelstva, vzájemná důvěra, jest hluboce otřesena, tak že následky tohoto stavu lze zřetelně pozorovati již i ve školním vyučování. Učitelstvo si stěžuje do nikoliv nestranného jednání svého inspektora a může uvésti mnoho jeho úředních činností, jimiž lze toto tvrzení prokázati. Tak podle zpráv použil pan inspektor Kempf restrikčního zákona č. 286/1924 Sb. z. a n. k tomu, aby k restrikci navrhl především ony učitele, proti nimž jest osobně zaujat. Tímto způsobem neohlížeje se na směrnice pro restrikci dal na listina osob, které měly býti propuštěny, učitelku Vilemínu Tischerovou, která měla vždy dobrou kvalifikaci, ačkoliv má teprve 12 služebních let, poněvadž na příkaz ústecko-chabařovického učitelského spolku podala dne 9. února 1925 předsedovi ústeckého okresního školního výboru stížnost proti inspektoru Kempfovi, která do dneška není vyřízena. Stejně jest tomu s výpomocným učitelem Josefem Hudlem, jenž se k této stížnosti připojil. Tento má 11 služebních let, velmi dobrou kvalifikaci, jest ženat a otcem jednoho dítěte. V tomto případě inspektor Kempf přímo užil svého vlivu a dosáhl, že byl vzat na listinu propuštěných. Podobně jest tomu s učitelem Karlem Baumgartlem ve Střekově III, jemuž inspektor Kempf dal špatnou kvalifikaci, ačkoliv za dřívějších inspektorů měl bez výjimky kvalifikaci velmi dobrou. To jest jen několik případů z mnoha. Jest oslava, že pan inspektor Kempf bude ve své úřední činnosti, při níž se neřídí nestrannými úvahami, nýbrž subjektivními city, pokračovati, zvláště po provedení zákona 286/1924.

Považujeme za nezbytné, aby školská správa důkladné vyšetřila interpelovanou věc a tážeme se pana ministra:

1. Jest pan ministr ochoten vyšetřiti případ inspektora Kempfa?

2. Jest ochoten naříditi, aby okresní školní inspektor prof. František Kempf byl dán mimo službu, než se vyšetřování skončí?

Aus den Kreisen des Handels- und Gewerbestandes wurde wiederholt hingewiesen, daß in Deutschland sogenannte Blanko-Erlagscheine, das sind Erlagscheine ohne Aufdruck des Konto-Inhabers überall zu Kaufe aufliegen.

Bei Zahlungen an den Konto-Inhaber wird dessen Namen durch den Zahler einfach eingesetzt, was eine nicht unbeträchtliche Portoersparnis darstellt. Den Namen und die Nummer des Konto-Inhabers erfährt er aus jeder Rechnung oder durch Einsicht in ein Verzeichnis der Konto-Inhaber, welches bei jedem Postamt aufzulegen Ware, wie das beispielsweise in Deutschland der Fall ist.

Diese Erlagscheine sind wertvoll, wenn die Rechnung ohne Erlagschein überreicht wurde oder wenn der beigelegte Erlagschein in Verlust geraten ist, was sehr oft vorkommt. In diesem Falle ist der tschechoslowakische Zahler genötigt, sich einer Postanweisung zu bedienen, was, wie bereits bemerkt, mit nicht unbeträchtliche Portospesen verbunden ist. Die Einführung eines derartigen Blanko-Erlagscheines wird daher auch in der Čechoslovakischen Republik von allen Interessentengruppen gefordert.

Nachdem alle kaufmännischen und gewerblichen Verbände, sowohl die Handels- und Gewerbekammern wiederholt bei dem Postministerium um Einführung derartiger Erlagscheine, bezw. Förderung dieser Bestrebungen ersucht haben, stellen die Gefertigten folgende Anfrage:

Ist der Herr Minister bereit, bei dem Entwurf über die Reorganisation des Scheckverkehres jene Maßnahmen zu treffen, um die Einführung der Blanko Erlagscheine zu ermöglichen?

Wir mußten wiederholt darauf verweisen, wie verschiedene private Vereine und Körperschaften besonders Ortsgruppen der "Národní Jednoty" neben den deutschen Orts-, Bezirks -und Landesschulräten amtieren und Nebenregierungen dieser Behörden bilden.

Der Zufall spielte uns nachfolgende Eingabe der Sektion Schildberg der "Národní Jednota" in die Hände, die wegen ihres Inhaltes und wegen der Form zeigt, mit welcher Anmaßung sich diese privaten Vereine in Dinge hineinmengen, die sie gar nichts angehen:

Die Sektion Schildberg der "Národní Jednota" als Minderheitsorganisation, welche jegliches tschechische Element ohne Unterschied der politischen Überzeugung vereinigt, nahm mit Erbitterung die Errichtung einer deutschen gewerblichen Fortbildungsschule in Schildberg zur Kenntnis, welche mit Erlaß vom 29. September 1924 bewilligt wurde, und protestiert dagegen auf das schärfste. Die tschechische gewerbliche Fortbildungsschule wurde hier im Jahre 1922 errichtet. In sie schickten sämtliche tschechischen und deutschen Gewerbetreibenden ihre Lehrlinge und niemals hatten die deutschen Gewerbetreibenden die geringsten Einwendungen gegen die tschechische gewerbliche Fortbildungsschule. Erst jetzt wurde durch die Anstrengung der hiesigen Nationalen und besonders durch Don Einfluß der chauvinistischen Nichtgewerbetreibenden künstlich der Widerspruch gegen die hiesige gewerbliche Fortbildungsschule hervorgerufen, trotzdem in der Schule der deutschen Minderheit der Lehrstoff in deutscher Sprache erklärt wurde, obwohl alle deutschen Schüler die tschechische Sprache beherrschen. An die Spitze dieser Aktion trat der Lehrer der hiesigen deutschen Volksschule Keßler, ein durchaus unloyaler Mensch, und durch seine Anstrengungen, hauptsächlich durch eine falsche Lehrlingsstatistik, worin auch die Lehrlinge, welche die tschechische Schule bereits verlassen hatten, angeführt waren, wurde die Errichtung einer deutschen gewerblichen Fortbildungsschule erlangt. Der Schulausschuß der tschechischen gewerblichen Fortbildungsschule warnte in einen rekommandierten Brief vom 9. Juni d. J., Z. 49, die Sektion III des Schulministeriums vor der Bewilligung dieser überflüssigen deutschen Schule. Gleichzeitig protestierte auch die hiesige Sektion der Národní Jednota, doch auf die abgesandten Briefe kam keine Antwort. Sie wurden überhaupt nicht Gegenstand einer amtlichen Nachforschung und dito deutsche Schule war bereitwillig und sehr schnell bewilligt. Die Folgen dieser Handlung sind unabsehbar. Die deutschen Gewerbetreibende werden unter dem Terror der deutschen Nationalen wieder nur Lehrlinge deutscher Nationalität aufnehmen und werden sie aus der weiteren Umgebung herbeiholen, damit die Schule am Leben erhalten bleibe. Schildberg verliert eine große Menge tschechischer Lehrlinge, die tschechische Fortbildungsschule wird sich auflösen, jede Arbeit (gemeint ist natürlich Tschechisierungsarbeit D. Sch.) wird unmöglich gemacht, im Hinblick auf den Erfolg für den Staat, den die tschechische Minderheit seit dem Umsturz erreichte, und wir werden dorthin zu stehen kommen, wo wir vor dem 28. Oktober 1918 waren. Das alles war dem Schulministerium wohlbekannt aus den oben erwähnten Zuschriften. Da es hier an der nationalen Grenze schrecklich steht, so fordern wir im Interesse des Staates, im Interesse der hier in der Minderheit für den Staat geleisteten Arbeit, daß die deutsche gewerbliche Fortbildungsschule in Schildberg aufgelöst wird. Es darf unter keinen Umständen und keineswegs der Lehrer Kaßler in der Schule unterrichten oder sie leiten, denn wir sind überzeugt, daß die gewerbliche Jugend in einem dieser Gegend entsprechenden, staatsfeindlichen Sinne erzogen wird. Die tschechische gewerbliche Fortbildungsschule in Schildberg

darf auch bei verminderter Schülerzahl nicht aufgelöst werden.

In der Zeit des allgemeinen Sparrens, des Schießens von Klassen und auch von ganzen Schulen (!) sind wir überrascht von der Nachricht, daß das Unterrichtsministerium die Errichtung einer deutschen gewerblichen Fortbildungsschule in Frankstadt bei Mähr. Schönberg bewilligte, welche vollkommen überflüssig ist, und zwar aus folgenden Gründen: Frankstadt liegt in unmittelbarer Nähe Schöneres im gesetzlichen Wirkungskreise der dortigen deutschen gewerblichen Fortbildungsschule, welche schon vollkommen eingerichtet und mit den notwendigen Hilfsmitteln ausgestattet ist. Es können also die Lehrlinge aus Frankstadt ganz gut entweder zu Fuß oder - es ist im Orte eine Eisenbahnstation - mit der Bahn in die gewerbliche Fortbildungsschule nach Schönere gelangen, wie dies eine ganze Reihe von Schulkindern tut, um die Bürgender Mittelschule zu besuchen, und auf welche Weise auch die tschechischen Lehrlinge in die tschechische gewerbliche Fortbildungsschule nach Schöneren gelangen. Wir fordern vom Ministerium, daß die erlassene Bewilligung widerrufen werde, damit das dadurch ersparte Geld den im Orte notwendigeren Zwecken zugeführt werde".

Wir fragen:

1. Was gedenkt der Herr Minister zu tun, daß diesem geschilderten anmaßenden Treiben der "Národní Jednota" in Schildberg ein Ende bereitet werde,

2. ist der Herr Minister bereit, das gegen die errichtete deutsche Fortbildungsschule in Schildberg, Frankstadt gerichtete Kesseltreiben der "Národní Jednota" in Schildberg in die richtigen Schranken zu weisen,

3. ist der Herr Minister bereit, die ihm unterstehenden Behörden anzuweisen, solche und ähnliche Eingaben privater Körperschaften, die außer dem Wirkungskreise liegen, unbeachtet zu lassen?

Das Eisenbahnministerium hat an die untergeordneten Stellen einen Reservat-Erlab herausgegeben, welcher der Beamtenschaft zu verlautbaren ist. In diesem Erlaß wird der Beamtenschaft verböten, namentlich genannten deutschen Abgeordneten und Senatoren im Amte Auskünfte zuerteilen oder überhaupt mit ihnen im Amte zu verhandeln. Beamten, welche dieser Verfügung zuwiderhandeln sollten, wird das Disziplinarverfahren und die Entlassung aus dem Staatsdienste angedroht.

Die Unterzeichneten stellen an den Herrn Eisenbahnminister die Anfrage:

1. Wie kann der Herr Eisenbahnminister diesen durch nichts zu entschuldigenden, jedem Rechtsgefühl spottenden, die Würde der gewählten Volksvertreter auf schwerste verletzenden Erlaß begründen?

2. Ist der Herr Eisenbahnminister geneigt, sofort den Widerruf dieses Erlasses zu veranlassen und den Verfasser zur strengsten Verantwortung zu ziehen?