Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Ustanovení tohoto zákona platí pro pracovní poměr osob, které nejsou trvale činny jako dělníci, ať jsou zaměstnány v podnicích výrobních, dopravních, obchodních, zemědělských, lesních, důlních, hutních, průmyslových, vůbec v podnicích výdělečných či nevýdělečných, v provozovně i mimo ni, v kancelářích a pisárnách, či v jiném obdobném pracovním poměru, taktéž pro učně, pokud tento zákon pro ně neobsahuje zvláštních ochranných ustanovení.

(2) Zákon tento platí tedy zvláště pro zaměstnance:

1. ve všelikých podnicích, na které se vztahuje živnostenský řád;

2. v úvěrních a peněžních závodech, u bankéřů, ve finančních kancelářích, spořitelnách, záložnách, v akciových, komanditních společnostech, společnostech s obmezeným ručením, ve společnostech vůbec, ve výdělkových a hospodářských společenstvech, v konsumních, výrobních, stavebních, hospodářských, zemědělských, nákupních, prodejních a jiných družstvech, v zastavárnách, v zaopatřovacích důchodových ústavech, v nemocenských pokladnách, v zapsaných pokladnách pomocných, ve všelikých pojišťovnách bez rozdílu, zdali provozují soukromé pojišťovací obchody nebo slouží účelům veřejnoprávního pojišťování, jakož i ve svazech uvedených ústavů neb podniků a pod.;

3. v redakci, správě neb prodeji periodického tiskopisu, jakož i v nakladatelství, u fotografů, v pomocných kancelářích (překladatelských, rozmnožovacích atd.) a pod.;

4. v kancelářích advokátů, notářů a patentních zástupců;

5. u lékařů a zvěrolékařů, zubních techniků, v lékárnách, v nemocnicích, v léčebných ústavech, zotavovnách, u dobročinných ústavů, civilních inženýrů, úředně oprávněných civilních techniků, architektů a civ. geometrů;

6. v prodejnách předmětů státního monopolu a loterních sběrnách;

7. u obchodních dohodců, sensálů směnečných, zboží, lodních, agentů bursovních, zprostředkovatelů soukromých obchodů, v informačních, tiskových kancelářích, v revisních a odborných kancelářích, poptavárnách a pod.;

8. v učelištích, opatrovnách, vychovatelnách a pod.;

9. v organisacích, spolcích a jich svazech, ať dobrovolných či nucených (v obchodních a živnostenských komorách, společenstvech, v hromadách pomocnických atd.) a pod.;

10. v divadlech, v podnicích zábavních, u stálých hudebních sborů, výstavách, u stálých sportovních sdružení a pod.;

11. u trhovců a v pouličních stáncích;

12. v horách na vyhražené nerosty i v dílech, zřízených podle horních propůjček podle § 131 všeobecného horního zákona ze dne 23. května 1854 čís. 146. ř. z.; 13. u náboženských a církevních společností.

(3) Podléhají tudíž tomuto zákonu zvláště: adjunkti, aranžéři výkladních skříní, akvisitéři, asistenti, aspiranti, barvíři samostatní, celní deklaranti, číšníci hotelových pokojů, desinatéři, dílovedoucí, dozorci, důlní lezci, faktoři, fotografové, hajní, hajní výpomocní, hospodářští, hoteloví vrátní, chemikové, inkasisté, instrumentářky, kalkulanti, kancelářští a pisárenští zaměstnanci zejména také všichni zaměstnanci kanceláří advokátních a notářských, kinooperatéři, kontroloři, korektoři, kresliči, laboranti, lesní, lihovarníci, manipulanti, meteři, mistři, čekatelé mistrovství, mládkové, modeláři, moleteuři, montéři, nadhajní, nadsladovní, nakupovači, obchodní cestující, obchodní pomocníci, obchodní zástupci, obstaravatelé dvora, operační sestry, ošetřovatelky diplomované, pantografisté, podmistři, podsládkové, pojezdní, pokladní v živnosti hostinské, poklasní, políři, porybní praktikanti, přijímači zboží, prodavači přetahovači zboží, registrátoři, relieveři, revisoři korektur, rysovači, rytci, řidiči výbušných motorů, skladníci, skladní pomocníci, sklepmistři, skontisté, sládkové, sluhové spileční, stárkové, stavební dozorci, stavbyvedoucí, stoliční, strazzisté, strojní tiskaři, strojmistři, strojníci, střelci, šafáři, techničtí, telefonisté topiči, účetní, učitelé soukromí, účtující číšníci úpravčí, upravovači stavů, strojů, vážní, volontéři, vrchní číšníci, vrchní kuchaři, vychovatelé soukromí, výpravčí, vzorkáři, zahradníci, zahradničtí příručí, zubní technici.

(4) Pro otázku, zda zaměstnanec podléhá tomuto zákonu, není směrodatným, zda jest veden v seznamu dělnickém či jinde, k jaké kategorii zaměstnanců se počítá, zdali požívá služné nebo mzdu a jaké jest jeho služební pojmenování neb označení. Rozhodnou jest pouze povaha prací neb služeb zaměstnancem skutečně konaných.

(5) Za zaměstnance podléhající tomuto zákonu, pokládati nutno zvláště i zaměstnance, na něž se vztahuje pojistná povinnost podle zákona o pensijním pojištění z 5. února 1920, čís. 89 Sb. z. a n., nebo podle vládního nařízení ze dne 19. ledna 1923, čís. 16 Sb. z. a n., byť i byli podle § 2 uvedených předpisů z pojistné povinnosti vyňati.

(1) Zaměstnanci v § 1 uvedení, ustanovení státem, veřejným fondem, zemí, župou, okresem, obcí neb osadou v jejich úřadech, podnicích aneb ústavech, podléhají ustanovením tohoto zákona jen tehdy, spočívá-li jejich pracovní poměr toliko na soukromoprávní smlouvě.

(2) Služebního poměru osob, které byly ustanoveny úředníky nebo zřízenci státu státních ústavů a fondů státem spravovaných anebo jinými veřejnými úředníky nebo zřízenci podle zvláštních předpisů upravených veřejným právem, tento zákon se nedotýká.

(1) Ustanovení tohoto zákona nevztahují se na zaměstnance námořní plavby a drah všeho druhu pro veřejnou dopravu, pokud se ho nedovolávají zákony o nich zvláště platné.

(2) Dále nelze jich použíti na obchodní jednatele a zástupce na provisi, kteří ujednané obchody provádějí na vlastní účet.

Vládním nařízením mohou býti po slyšení příslušných odborových organisací a korporací zahrnuti zaměstnanci dalších skupin podniků do účinnosti tohoto zákona.

(1) Je-li zaměstnanec členem odborového sdružení, s nímž zaměstnavatel nebo sdružení zaměstnavatelů ujednalo hromadnou smlouvu, řídí se druh, způsob a rozsah pracovních úkonů a plat za ně, jakož i podrobné pracovní podmínky ujednanou smlouvou hromadnou a úchylky od ní připouštějí se toliko potud pokud jsou pro zaměstnance výhodnější.

(2) Není-li hromadné smlouvy, platí za úmluvu ujednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o druhu způsobu a rozsahu pracovních úkonů a platu za ně, jakož i o podrobných pracovních podmínkách. O hranici smluvních podmínek platí obdobná ustanovení odst. 3.

(3) Není-li ani hromadné, ani zvláštní smlouvy nebo není-li v nich příslušného ustanovení, určují se druh, způsob a rozsah pracovních úkonů a plat za ně místním zvykem, platným pro tento druh podniku. Za místní zvyk považuje se ustanovení hromadné smlouvy pro nejbližší stejný neb podobný druh podniku. Není-li toho, buďtež konány práce přiměřené poměrům a rozsahu podniku a za ně dán též takový plat. Tento plat nesmí klesnouti pod hranici platů sjednaných hromadnými smlouvami pro dotyčný druh podniku.

(4) Vyšle-li zaměstnavatel zaměstnance mimo provozovnu, je povinen nahraditi mu výlohy a přiměřený denní plat (dietu).

Vynálezů nebo vzorů, jichž původcem stal se zaměstnanec, vykonávaje tím svou práci, může použíti zaměstnavatel, byl-li zaměstnanec smlouvou výslovně zavázán k vynálezům nebo k tvoření vzorů, jinak jsou výlučným právem zaměstnancovým. Je-li vynález nebo vzor většího hospodářského významu, přísluší vynálezci přiměřená odměna.

Zaměstnavatel jest povinen dáti zaměstnanci písemné potvrzení o právech a povinnostech z pracovní smlouvy a podrobnostech pracovního poměru plynoucích z hromadné nebo zvláštní smlouvy neb místního zvyku. Jak smlouva, tak potvrzení o smlouvě jest bez kolků a poplatků.

Zaměstnanci jenž, byv vyzván zaměstnavatelem, osobně se představil nebo přišel ujednat pracovní smlouvu, přísluší náhrada hotových výloh, souvisejících s dostavením se.

(1) Zaměstnavatel může ustoupiti od smlouvy, nenastoupí-li zaměstnanec práci v smluvený den nejsa zdržen nezaviněnou nebo neodvratnou překážkou anebo zpozdí-li se nastoupení pro takovou překážku o více než čtrnáct dní. Zaměstnanec je povinen oznámiti takovou překážku bez prodlení zaměstnavateli.

(2) Zaměstnanec může ustoupiti od smlouvy dříve než nastoupil, doví-li se o důvodu který ho opravňuje rozvázati pracovní poměr bez výpovědi. Rovněž může ustoupiti, zpozdí-li se nastoupení zaměstnavatelovým zaviněním nebo pro nehodu stihnuvší zaměstnavatele, více než čtrnáct dnů.

(3) Byl-li uvalen konkurs na zaměstnavatelovo jmění před nastoupením, může zaměstnanec ustoupiti od smlouvy. Ustoupí-li před nastoupením od smlouvy správce konkursní podstaty má zaměstnanec proti podstatě nárok na plat (§ 11) za dobu smluvené neb zákonné výpovědní lhůty.

(4) Kdo od smlouvy před nastoupením odstoupí, musí o tom zpraviti druhou stranu neprodleně, nejdéle do pěti dnů, udaje důvod odstoupení, jinak by z tohoto důvodu od smlouvy odstoupiti nemohl.

(1) Nastoupil-li zaměstnanec místo přes to že se zpozdilo jeho nastoupení podle § 9, odstavce 1. náleží mu plat (§ 11) ode dne kterého měl podle úmluvy nastoupiti.

(2) Odstoupí-li však zaměstnavatel, nemaje zákonného důvodu, od smlouvy nebo dal-li svým zaviněným chováním zaměstnanci důvodnou příčinu, aby od smlouvy odstoupil před nastoupením, má zaměstnanec nárok:

a) byl-li pracovní poměr smluven na zkoušku, na plat (§ 11) za jeden měsíc,

b) byl-li pracovní poměr smluven na určitý čas, na plat (§ 11) za smluvenou dobu,

c) byl-li pracovní poměr smluven na neurčitý čas na plat (§ 11), který mu náleží ode dne kterého měl nastoupiti podle úmluvy, až do doby, kdy by byl skončil pracovní poměr po řádné výpovědi dané onoho dne.

(3) Stejné nároky příslušejí zaměstnanci proti podstatě, ustoupí-li od smlouvy správce konkursní podstaty zaměstnavatelovy.

(4) Ustanoveními odstavce 2. a 3. nejsou obmezeny nároky na náhradu další škody snad povstalé.

(5) Nenastoupil-li zaměstnanec neb odstoupil-li od smlouvy, nemaje zákonného důvodu, neb dal-li svým zaviněným chováním zaměstnavateli důvodnou příčinu, že odstoupil od smlouvy, může zaměstnavatel žádati na něm náhradu škody.

(6) Jestli obě strany zavinily, že byla smlouva zrušena, rozhodne soud podle volného uvážení, zda a v jaké výši náhrada přísluší.

(7) Nároky, které nebyly do šesti měsíců ode dne kdy měla býti práce nastoupena, soudně uplatněny, zanikají.

Zaměstnancův plat jest úhrnný jeho příjem, který může pozůstávati v pevném peněžitém služném, v provisi, v podílu na zisku ve zvláštní odměně (remuneraci), novoročném a v jiných peněžitých nebo naturálních požitcích (§ 5).

Pevné služné buď vyplaceno nejpozději za každý kalendářní měsíc pozadu. Úmluva, že má býti placeno po delších obdobích, jest neplatná ujednáno však býti může, že bude placeno v kratších obdobích, anebo v jiný den.

(1) Bylo-li umluveno že zaměstnanec obdrží provisi nebo jinou odměnu toho druhu (§ 18 odstavec 3.) za obchody, které ujedná nebo zprostředkuje přísluší mu, není-li výhodněji umluveno, provise obvyklá pro toto obchodní odvětví v místě závodu, pro který jest činný.

(2) Ujednal-li zaměstnanec, který jest pověřen jen zprostředkovati obchody, obchod s někým jiným za zaměstnavatele za podmínek zaměstnavatelem stanovených, považuje se ohledně nároků proti zaměstnavateli obchod za ujednaný. V jiných případech má se za to, že zaměstnavatel tento obchod schválil, neprohlásí-li bezodkladně potom, kdy se o ujednání dověděl, zákazníkovi, že obchod odmítá. Zaměstnavatel jest povinen oznámiti zaměstnanci důvody, pro které obchod v těchto případech odmítl nebo nevyřídil.

(3) Zaměstnanec nabude nároku na vyplacení provise, jakmile byl obchod ujednán.

(4) Provise jest splatna, není-li výhodněji ujednáno, koncem každého kalendářního měsíce. Zruší-li se pracovní poměr jest provise splatna při vystoupení. Náleží-li provise ze smluv ujednaných s postupným plněním, jest splatna i po rozvázán pracovního poměru po celou dobu po každém plnění.

(5) Zaměstnanec má právo nahlédnouti do obchodních knih, dokladů a žádati výpis o obchodech jím ujednaných anebo zprostředkovaných nepozbývaje tím práva aby žádal za předložení knih.

(1) Není-li výslovně jinak umluveno, přísluší zaměstnanci provise také z obchodů, které byly za jeho pracovního poměru ujednány bez jeho přímého spolupůsobení mezi zákazníkem jemu přiděleným anebo jím získaným a zaměstnavatelem.

(2) Nebyl-li obchod zaměstnancem ujednaný nebo zprostředkovaný zcela anebo částečně proveden, anebo nebylo-li druhou smluvní stranou zcela nebo částečně plněno pro zaměstnavatelovo chování, aniž bylo pro to důležitých důvodů v osobě druhé smluvní strany, může zaměstnanec požadovati provisi.

(3) Je-li zaměstnanec výslovně ustanoven za jediného zaměstnavatelova zástupce pro určitý obvod (obvodový zástupce), přísluší mu provise také za obchody z tohoto obvodu, které byly ujednány za pracovního poměru i bez jeho přímého spolupůsobení zaměstnavatelem anebo pro něho jakkoliv.

Znemožní-li zaměstnavatel proti smlouvě zaměstnanci, aby vydělal provise nebo denní platy (diety) v rozsahu smluveném, anebo v rozsahu, v kterém se jich mohl nadíti podle ujednaných smluv, přísluší zaměstnanci za ně přiměřená náhrada. Toto ustanovení vztahuje se obdobně i na zaměstnance s pevným platem.

(1) Zaměstnanec, jemuž zaměstnavatel svěřil ujednati nebo zprostředkovati obchody nesmí bez zaměstnavatelova svolení přijmouti provisi nebo jakoukoliv jinou odměnu od jiného za to, že obchod ujedná nebo zprostředkuje.

(2) Zaměstnavatel může žádati, aby zaměstnanec mu vydal provisi neb odměnu neprávem přijatou. Tento nárok musí býti do tří měsíců soudně vymáhán, jinak zanikne.

(1) Záleží-li zaměstnancův plat podle ujednání zcela nebo částečně v podílu na zisku ze všech aneb z určitých obchodů, nebo má-li býti jinak podle smlouvy rozhodným zisk pro výši platu, vyplatí se za uplynulý obchodní rok podle účetní uzávěrky není-li výhodněji umluveno. Zaměstnavatel jest povinen vydati zaměstnanci bez prodlení po obchodním roku účet. Ustanovení § 13 odstavec 5. platí obdobně.

(2) Netrval-li pracovní poměr po celý rok, přísluší zaměstnanci, není-li výhodněji umluveno, podíl na zisku poměrnou částkou podle doby pracovního poměru.

(1) Přísluší-li zaměstnanci zvláštní odměna za jeho činnost (remunerace) a byl-li pracovní poměr zrušen před dospělostí nároku, náleží zaměstnanci díl této odměny pode poměru doby do zrušení pracovního poměru (§§ 35 až 39) k období za které se odměna poskytuje.

(2) Zaměstnanec má nárok na novoročné aspoň ve výši posledního měsíčního platu (§ 11), při platech týdenních nebo za kratší období ve výši posledních třiceti pracovních dnů jinak jest novoročné jedna dvanáctina úhrnného ročního přijmu v penězích. Byl-li pracovní poměr zrušen před dospělostí nároku na novoročné, platí obdobně ustanovení odstavce 1. Novoročné jest splatné nejpozději 24. prosince.

(3) Odměna slíbená zaměstnanému prodavači podle procent z tržby anebo zaměstnanci jako tantiema částkou číselně určitou bez ohledu na účetní uzávěrku, jest v pochybnost i remunerací podle tohoto ustanovení nikoliv provisí nebo podílem na zisku.

(1) Zaměstnavatel je povinen k žádosti zaměstnancově vyplatiti mu peněžité požitky před jich splatností (§ 12) podle doby od poslední výplaty uplynulé. Pokud v platu je provise, může zaměstnanec požadovati zálohu podle nároků již nabytých, nehledě k jich splatnosti

(2) Nároky zaměstnancovy z poskytnutých splátek a záloh nutno soudně vymáhati nejpozději během jednoho roku, jinak zanikají

(3) Při rozvázání pracovního poměru může zaměstnavatel započítati poskytnuté splátky a zálohy jen částkou, kterou platy zaměstnancovy podléhají exekuci.

(1) Vláda může na návrh ministerstva sociální péče, když byly slyšeny organisace (odborové organisace zaměstnanecké, hromady pomocnické a pod. i organisace zaměstnavatelské, obchodní a živnostenské, advokátní, notářské, lékařské, inženýrské komory zemědělské rady, gremia, obchodní a živnostenská společenstva a pod.), kterým náleží zastupovati příslušné zájmy, zapověděti nařízením pro podniky určitého druhu nebo pro určitá místa neb obvody, aby nebyly zaměstnancům poskytovány obytné místnosti nebo strava na srážku platu.

(2) Poskytne-li zaměstnavatel byt nebo stravu, jest povinen to činiti svým nákladem tak, aby to vyhovovalo zdraví, mravnosti a náboženskému přesvědčení zaměstnancovu. Naturální požitky buďtež poskytovány v obdobích v místě obvyklých a okolnostem přiměřených.

(3) Hodnota naturálních požitků počítá se podle místních průměrných cen a zaměstnanec jest oprávněn bez újmy trvání smlouvy požadovati na zaměstnavateli místo naturálních požitků náhradu v penězích podle místních průměrných cen.

(4) Nabídne-li zaměstnavatel zaměstnanci místo smluvených naturálních požitků peněžitou náhradu a přistoupí-li zaměstnanec k této nabídce, je povinen opustiti dosavadní místnosti, dal-li mu zaměstnavatel potřebný čas k vyhledání nového bytu, případně k vyhledání jiného stravování a podařilo-li se zaměstnanci získati náhradu.

(1) Nemůže-li zaměstnanec vykonávati práce proto, že onemocněl anebo že utrpěl úraz, nebo pro jinou nehodu, podrží nárok na plat (§ 11) až do dvou let prakse dva měsíce, do šesti let prakse čtyři měsíce, do osmi let prakse šest měsíců. Za každých dalších pět let prodlužuje se tento nárok o jeden měsíc.

(2) Praksí rozumí se doba zaměstnání u posledního a předchozích zaměstnavatelů podle § 1 tohoto zákona. Do prakse včítá se doba vysokoškolských a odborných studií v mezích předepsané studijní doby. Praksi nepřerušují překážky jmenované v §§ 21, 22, 26 až 30.

(3) Pro překážku v konání práce z některé z těchto příčin, když nepřesahuje dobu, po kterou jest nárok na plat, nemůže býti zaměstnanec propuštěn a pracovní poměr může skončiti řádnou výpovědí (§ 36) po této době danou. Byla-li dána výpověď před onou překážkou nebo měl-li býti pracovní poměr zrušen uplynutím času, na který byl ujednán, zanikají nároky na plat bez ohledu na překážku. V případech, kde překážka jest v souvislosti se zaměstnáním, může pracovní poměr skončiti řádnou výpovědí, danou po odpadnutí překážky.

(1) Zaměstnankyně podrží nárok na plat po šest neděl po slehnutí; po tuto dobu nesmí býti připuštěna k práci. Onemocní-li v této době, platí ustanovení § 21, odstavce 1., ode dne porodu, pokud nemoc souvisí se slehnutím.

(2) Vykáže-li se lékařským vysvědčením, že pravděpodobně slehne v příštích šesti nedělích může v té době přerušiti práci, aniž se tím pracovní poměr zruší a aniž má nárok na plat až do slehnutí. Onemocní-li však v této době, platí ode dne jejího onemocnění až do slehnutí ustanovení § 21.

(3) Pokud kojí své dítě, má právo na dvě přestávky potřebné k tomu účelu, vždy do půlhodiny za pracovní doby, kromě přestávek podle zákona o osmihodinné pracovní době.

Zaměstnanec jest povinen podle možnosti oznámiti bez prodlení zaměstnavateli, nemůže-li konati pro nemoc, úraz neb jinou nehodu práci a žádá-li to zaměstnavatel, předložit mu potvrzení příslušné nemocenské pokladny nebo osvědčení úředního neb obecního lékaře na útraty zaměstnavatelovy Nevyhoví-li zaměstnanec těmto povinnostem, má zaměstnavatel právo zatím zadržeti mu plat ve smyslu tohoto ustanovení.

Částky kterých se dostává zaměstnanci po dobu neschopnosti k práci z veřejnoprávního pojištění nesmějí mu býti započteny zaměstnavatelem. Nároky zaměstnancovy proti zaměstnavateli nesmějí zmenšiti nároku pojištěncova proti nositeli veřejnoprávního pojištění.

Zaměstnancův nárok podle §§ 20 a 21 zaniká byl-li zaměstnanec oprávněně propuštěn z jiné příčiny (§ 39).

Zaměstnankyně nesmí býti propuštěna pro překážku v práci související s těhotenstvím (§ 21 odst. 2.) nebo porodem. Dal-li jí zaměstnavatel výpověď v šesti nedělích před porodem nebo po porodu nemůže výpovědní lhůta počítati se dříve, než od osmi neděl po porodu. Je-li zaměstnankyně neschopna nastoupiti opět práci pro nemoc která podle lékařského vysvědčení povstala z jejího těhotenství nebo porodu, může skončiti pracovní poměr podle §§ 20 a 24.

(1) Zaměstnanci přísluší po čtrnáctidenním zaměstnání nárok na plat (§ 11) nejvýše půlměsíční i tenkráte když z důležité příčiny, týkající se jeho osoby, nemohl vykonávati práci pokud si toho nepřivodil úmyslně nebo hrubou nedbalostí.

(2) Zaměstnancův nárok jest však podmíněn tím, že oznámí zaměstnavateli buď napřed anebo ihned, jak mu to bude možno nastalou překážku.

(1) Nemůže-li zaměstnanec konati práci plně veřejnoprávní povinnosti (jako porotce, svědek přísedící veřejného úřadu nebo člen sboru veřejného práva, jako člen závodního výboru, závodní a revírní rady aneb v jiné podobné činnosti) podrží svůj plat.

(2) Zaměstnanec jest povinen oznámiti bez prodlení zaměstnavateli nastalou překážku a pokud možno udati dobu po kterou nebude moci pracovati.

(3) Pro takovouto překážku v práci nemůže býti pracovní poměr bez výpovědi zrušen.

(1) Nemůže-li zaměstnanec konati práci pro plnění své branné povinnosti mimo mobilisaci a válku, podrží nárok na své peněžité požitky po jeden měsíc a trval-li pracovní poměr nejméně šest měsíců po jeden a půl měsíce. Všechny tyto požitky jsou splatny dnem opuštění zaměstnání. Zaměstnanec ujednávaje pracovní smlouvu jest k výzvě zaměstnavatelově povinen učiniti mu údaje o své branné povinnosti.

(2) Měl-li skončiti pracovní poměr dřívější odpovědi jeden měsíc před povoláním (odvodem) k plnění branné povinnosti nebo později, trvá pracovní poměr dále a může býti teprve po návratu do zaměstnání (odst. 6.) řádnou výpovědí rozvázán. Měl-li skončiti pracovní poměr uplynutím času jeden měsíc před povoláním k plnění branné povinnosti (odvodem) nebo později, pokládá se pracovní poměr za smluvený na neurčitou dobu a trvá dále a může býti teprve po návratu do zaměstnání řádnou výpovědí rozvázán. Zaměstnanec může trvati na skončení pracovního poměru dnem původně stanoveným.

(3) Při překážce v práci uvedené v odst. 1 může býti zrušen pracovní poměr bez výpovědi toliko v případech v § 39 uvedených.

(4) Aniž by byl dotčen nárok zaměstnancův na plat podle odstavce 1. nepřísluší nu, není-li výhodněji umluveno, za dobu, pro kterou pro brannou povinnost nemůže svého zaměstnání vykonávati, plat, avšak tato doba započítá se mu do prakse. (§ 21 odst. 2.) Zaměstnanci který se do zaměstnání vrátí, přísluší dřívější plat (§ 11) který měl před nastoupením branné povinnosti. Budou-li v době trvání branné povinnosti požitky pro příslušnou skupinu zaměstnanců nově upraveny, platí tato úprava i pro zaměstnance povolaného k branné povinnosti. Zaměstnanci který má nárok aby by zařaděn do vyšší stupnice platové příslušejí zvýšené požitky. To platí také, je-li zaměstnanec oprávněn žádati po určité době výslužné od zaměstnavatele.

(5) Po dobu překážky v odst. 1. uvedené zůstávají nedotčeny nároky příslušníků rodiny v pojištění nemocenském. Pokud pro nárok proti nemocenské pokladně jest závažnou doba členství započítá se doba překážky do doby členství. Po dobu překážky jest zaměstnanec pojištěn podle zákona o pensijním p jištění z 5. února 1920 č. 89 Sb. z. a n. neb vládního nařízení z 19 ledna 1923 č. 16 Sb. z. a n., za předpokladu, že byl již dříve pojištěním povinen, nebo že vstoupí do pojištění v šesti měsících po pominutí překážky. Pokud nárok na důchod podle zákona o pensijním pojištění předpokládá že uplynula doba čekací započítají se příspěvkové měsíce po dobu překážky do doby čekací, pokud jich k tomu třeba, jinak až na konci průběhu pojištění, pokud jinaké započtení pojištění není pro výši důchodů výhodnější. Pojistné za dobu této překážky zaplatí stát na základě výkazů každoročně předkládaných ministerstvem národní obrany příslušnému nositeli pojištění pensijního podle nejvyšší třídy služného.

(6) Odpadne-li překážka v odst. 1. uvedená, jest zaměstnanec povinen nastoupiti opět práci. Nenastoupí-li do čtrnácti dnů, má se za to že vystupuje, leč by včasné nastoupení bylo znemožněno z důležité příčiny bez jeho zavinění. Zaměstnanec jest povinen podle možnosti oznámiti bez prodlení tuto příčinu zaměstnavateli.

(7) Tato ustanovení vztahují se i na osoby povolané k občanským službám vojenským.