Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Nemůže-li zaměstnanec konati práci pro plnění branné povinnosti za mobilisace nebo za války, podrží nárok na své peněžité požitky po jeden měsíc a trval-li pracovní poměr nejméně šest měsíců po jeden a půl měsíce. Všechny tyto požitky jsou splatny dnem opuštění zaměstnání.

(2) Měl-li skončiti pracovní poměr dřívější výpovědi jeden měsíc před povoláním (odvodem, tříděním) k plnění branné povinnosti nebo později, trvá pracovní poměr dále a může býti teprve po návratu do zaměstnání (odst. 6.) řádnou výpovědí rozvázán. Měl-li skončiti pracovní poměr uplynutím času jeden měsíc před povoláním (odvodem, tříděním) k plnění branné povinnosti nebo později, pokládá se pracovní poměr za smluvený na neurčitou dobu a trvá dále a může býti teprve po návratu do zaměstnání řádnou výpovědí rozvázán. Zaměstnanec může trvati na skončení pracovního poměru dnem původně stanoveným.

(3) Ode dne, kdy vejde ve známost, že zaměstnanec mohl by býti povinným touto brannou povinností, až do skončení demobilisace, jest jeho pracovní poměr nevypověditelný a pracovní poměr na určitou dobu ujednaný pokládá se za smluvený na neurčitou dobu. Byl-li však pracovní po měr smluven na delší dobu než jeden měsíc, prodlouží se smluvní čas pracovního poměru o dobu, po kterou trvá překážka vykonávat práci pokud by řádná výpověď nebyla pro zaměstnance výhodnější. Pracovní poměr bez výpovědi může býti zrušen toliko v případech v § 39 uvedených.

(4) Aniž by byl dotčen nárok zaměstnancův na plat podle odstavce 1., nepřísluší mu za dobu, pro kterou pro brannou povinnost nemůže svého zaměstnání vykonávati, plat, avšak tato doba započítá se mu do prakse. (§ 21 odst. 2.) Zaměstnanci, který se do zaměstnání vrátí, přísluší dřívější plat (§ 11), který měl před nastoupením branné povinnosti. Budou-li v době trvání branné povinnosti požitky pro příslušnou skupinu zaměstnanců nově upraveny platí tato úprava i pro zaměstnance povolaného k branné povinnosti. Zaměstnanci, který má nárok, aby byl zařaděn do vyšší stupnice platové, přísluší zvýšené požitky. To platí také, je-li zaměstnanec oprávněn žádati po určité době výslužné od zaměstnavatele.

(5) Po dobu překážky v odst. 1. uvedené zůstávají nedotčeny nároky příslušníků rodiny v pojištění nemocenském. Pokud pro o nárok proti nemocenské pokladně jest závažnou doba členství započítá se doba překážky do doby členství. Po dobu překážky jest zaměstnanec pojištěn podle zákona o pensijním pojištění z 5. února 1920 č. 89 Sb. z. a n. neb vládního nařízení z 19. ledna 1923 č. 16. Sb. z. a n. za předpokladu že byl již dříve pojištěním povinen nebo že vstoupí do pojištění v šesti měsících po pominutí překážky. Pokud nárok na důchod podle zákona o pensijním pojištění předpokládá, že uplynula doba čekací, započítají se příspěvkové měsíce po dobu překážky do doby čekací, pokud jich k tomu třeba, jinak až na konci průběhu pojištění, pokud jinaké započtení není pro výši důchodů výhodnější. Pojistné za dobu této překážky zaplatí stát na základě výkazů každoročně předkládaných ministerstvem národní obrany příslušnému nositeli pojištění pensijního podle nejvyšší třídy služného.

(6) Odpadne-li překážka v odst. 1. uvedená, jest zaměstnanec povinen nastoupiti opět práci. Nenastoupí-li do třiceti dnů, má se za to, že vystupuje, leč by včasné nastoupení bylo znemožněno z důležité příčiny bez jeho zavinění. Zaměstnanec jest povinen podle možnosti oznámiti bez prodlení tuto příčinu zaměstnavateli. Je-li zabráněno zaměstnanci po ukončení branné povinnosti z nějakého, na tuto povinnost se vztahujícího důvodu, bez jeho zavinění zaměstnání opět nastoupiti, nebo je-li z téhož důvodu neschopen vykonávati slíbené nebo okolnostmi přiměřené práce, buď mu dán plat (§ 11) za tři měsíce. Jsou-li v platu naturální požitky, musí se poskytnouti zaměstnanci k jeho žádosti místo smluvených naturálních požitků přiměřená náhrada v penězích.

(7) Osobám, jež byly povolány k branné povinnosti, jsou na roveň postaveny osoby povolané podle zákona o válečných úkonech, anebo k zvláštním úkonům podle branného zákona a rukojmí a osoby občanského stavu, jež padly v zajetí.

(8) Branná povinnost podle odst. 1. a násl. pokládá se za ukončenou uplynutím dne, kdy zanikla povinnost k činné branné povinnosti u osob jmenovaných v odst. 7. dne, kterého zanikla povinnost konati ony úkony, nebo dne, kterého nabyly možnosti se vrátiti do území Československé republiky.

(1) Trvá-li pracovní poměr v témže podniku alespoň šest měsíců, náleží zaměstnanci každého roku nepřetržitá dovolená, za níž má nárok na plat (§ 11). Jsou-li v platu naturální požitky, musí se poskytnouti zaměstnanci místo smluvených naturálních požitků, pokud jich nepoužije, přiměřená náhrada v penězích.

(2) Dovolená činí po více jak šestiměsíční praksi (§ 21, odst. 2.) čtrnáct dní, po více jak dvouleté praksi tři týdny, po více jak pětileté praksi čtyři týdny, po více jak desetileté praksi pět týdnů a po více jak patnáctileté praksi šest týdnů.

(3) Do dovolené nezapočítá se doba, po kterou zaměstnanec nemohl konati práci pro nemoc, úraz, nehodu a pod., brannou, veřejnoprávní povinnost, po kterou nepozbývá nároku na plat. (§§ 21, 22, 26 až 30.)

(4) Nastoupení dovolené určí se dohodou, při čemž musí býti stejnoměrně při hlédnuto k potřebám zaměstnancovým i k provozovacím poměrům podnikovým.

(5) Výpovědí neruší se nárok zaměstnancův na dovolenou ve výměře podle odst. 2.

(1) Zaměstnavatel nesmí brániti zaměstnanci, aby nastoupil dovolenou, leda z nepředvídaných, včasně neodstranitelných provozovacích poměrů, v kterémžto případě přísluší zaměstnanci o polovinu vyšší náhrada, než která je stanovena v § 31 odst. 1.

(2) Pokud v těchto ustanoveních není výhodnějšího předpisu, platí předpisy o placené dovolené pro zaměstnance.

(1) Zaměstnavatel jest povinen svým nákladem opatřiti, zaříditi a udržovati pracovní místnosti a nářadí, potřebné pro výkon práce tak, aby život zaměstnancův i jeho zdraví byly chráněny.

(2) Zejména má zaměstnavatel o to pečovati, aby pracovní místnosti byly po pracovní dobu světlé, čisté a prosté prachu, aby byly přiměřeně vytápěny a aby bylo dosti sedadel pro zaměstnance v pracovních přestávkách.

(3) Zaměstnavatel jest povinen učiniti vhodná opatření, aby netrpěla mravnost zaměstnanců, zejména hledíc k jejich věku a pohlaví. V kancelářích advokátních, notářských, informačních nelze proto zaměstnávati zaměstnanců mladších šestnácti let.

(1) Zaměstnanec nesmí bez zaměstnavatelova svolení vykonávati jiné zaměstnání, nebo býti jakkoliv činným v jiném podniku, bylo-li by to na újmu jeho pracovním povinnostem anebo podniku, v němž jest ustanoven.

(2) Zejména nesmí zaměstnanec bez zaměstnavatelova svolení provozovati samostatný obchodní nebo živnostenský podnik téhož druhu neb na něm se zúčastniti, ani obchodovati v zaměstnavatelově odvětví na svůj nebo cizí účet. Rovněž nesmí přijímati na svůj nebo cizí učet příkazů spadajících do obchodní činnosti zaměstnavatelovy, pokud to jest na újmu zaměstnavatelovu obchodnímu zájmu, ani zúčastniti se zároveň téže soutěže hospodářské.

(3) Když zaměstnavatel, přijímaje zaměstnance, věděl, že provozuje jiné zaměstnání, samostatný podnik, anebo se ho zúčastní a neujednal s ním výslovně, že toho zanechá, anebo trpí-li po tři měsíce od doby, kdy se o tom dověděl, aby obchodoval na svůj nebo cizí účet, má se za to, že zaměstnavatel dal k tomu své svolení.

(4) Přestoupí-li zaměstnanec tento předpis, může zaměstnavatel žádati náhradu způsobené škody, nebo místo ní žádati, aby obchody, ujednané zaměstnancem na vlastní účet, byly považovány za obchody ujednané na účet zaměstnavatelův a aby zaměstnanec při obchodech ujednaných na cizí účet vydal odměnu, nebo postoupil nárok na ni.

(5) Zaměstnavatelovy nároky zaniknou po třech měsících.

(1) Byl-li pracovní poměr ujednán na určitý čas, skončí se jeho uplynutím.

(2) Byl-li pracovní poměr ujednán na zkoušku, aneb na čas přechodné potřeby, může být každou stranou zrušen v prvním měsíci kdykoliv a nemusí býti nastupován. Po prvním měsíci může býti zrušen jen řádnou výpovědí, není-li důvodu pro okamžité rozvázání (§§ 38 a 39). Je-li z opětovného ujednání smlouvy na určitou dobu patrno, že jde o pracovní poměr obdobný poměru na neurčitou dobu ujednanému, pokládá se pracovní poměr za ujednaný na neurčitou dobu.

(3) Bylo-li v pracovním poměru podle odst. 1. neb 2. pokračováno, má se za to, že jde o pracovní poměr ujednaný bez určení času, neodporoval-li bez prodlení zaměstnavatel.

(1) Byl-li pracovní poměr ujednán bez určení času, nebo považuje-li se za prodloužený na neurčitý čas (§ 35), může býti zrušen výpovědí..

(2) Není-li pro zaměstnance ujednání (§ 5) příznivějšího, může zaměstnavatel zrušiti pracovní poměr uplynutím každého kalendářního čtvrtletí předchozí výpovědí. Výpovědní lhůta činí šest neděl a zvyšuje se po dokonaných třech letech trvání pracovního poměru na tři měsíce, po pěti letech na čtyři měsíce, po deseti letech na šest měsíců, po patnácti letech na osm měsíců, po dvaceti letech na deset měsíců, po dvaceti pěti letech na jedenáct měsíců, po třiceti letech na dvanáct měsíců.

(3) Není-li pro zaměstnance ujednání (§ 5) příznivějšího, může zaměstnanec zrušiti pracovní poměr posledním dnem kalendářního měsíce, zachovav jednoměsíční výpovědní lhůtu. Tuto výpovědní lhůtu lze úmluvou zvýšiti až na dobu půl roku, avšak lhůta, kterou má zachovati zaměstnavatel, nesmí býti kratší výpovědní lhůty ujednané se zaměstnancem.

(4) Pracovní poměr ujednaný načas života nebo na dobu delší pěti let, může býti vypověděn zaměstnancem po pěti letech aspoň na šest měsíců tak, aby výpověď končila posledním dnem kalendářního měsíce.

(5) Výpověď stává se účinnou doručením druhé straně.

Pracovní poměr může býti zrušen každou stranou z důležitých příčin a to, byl-li ujednán na určitý čas, před jeho uplynutím, jinak bez výpovědi.

Důležitou příčinou, pro kterou zaměstnanec jest oprávněn opustiti ihned práci jest zejména:

1. stane-li se neschopným konati práci nebo nemůže-li ji dále konati bez újmy pro své zdraví, nebo mravnost;

2. zadržuje-li zaměstnavatel bezprávně zaměstnanci plat (§ 11), anebo jiné mu příslušející požitky nebo ho v nich zkracuje, zejména poskytuje-li mu nedostatečnou nebo nezdravou stravu nebo nezdravý byt nebo porušuje-li jiná podstatná ustanovení smlouvy, zvláště neposkytne-li mu splatné vyšší požitky nebo nutí-li zaměstnance vykonávati práce jemu nepříslušející nebo mění-li svémocně místo pracovní nebo omezuje-li občanská práva zaměstnancova, zejména právo na členství v odborových organisacích;

3. vzpírá-li se zaměstnavatel vyhověti zákonným povinnostem na ochranu života, zdraví, nebo mravnosti zaměstnancovy (§§ 32 a 33), zvláště neplní-li své povinnosti ohledně pojištění zaměstnancova pro případ nemoci, úrazu a v pojištění pensijním;

4. ublíží-li zaměstnavatel skutkem zaměstnanci nebo příslušníku jeho rodiny, poruší-li mravnost, dopustí-li se hrubé urážky proti němu aneb odepře-li chrániti zaměstnance proti takovým jednáním příslušníka rodiny nebo jiné osoby u něho zaměstnané.

(1) Důležitou příčinou, pro kterou zaměstnavatel může zrušiti okamžitě pracovní poměr jest zejména jestli zaměstnanec:

1. jedná v práci nepoctivě nebo spáchá trestný čin ze zištnosti poškozuje zaměstnavatele úmyslně, dává si poskytnouti od jiných osob neoprávněné platy nebo výhody ve své činnosti bez vědomí nebo svolení zaměstnavatelova, zvláště přijme-li proti ustanovení § 16 provisi nebo jinou odměnu;

2. přestoupí ustanovení § 34 o jiném zaměstnání a soutěži;

3. nekoná bez překážky v zákoně odůvodněné práce po dobu delší tří dnů nebo pro překážku podle § 27 přes čtrnáct dní nebo do roka přes třicet dní anebo zpěčuje se trvale konati svou práci nebo se podrobiti zaměstnavatelovým rozkazům, které jsou odůvodněny obsahem smlouvy, nebo předmětem pracovního výkonu;

4. porušuje opětovně jinak hrubě své pracovní povinnosti, zvláště nepodrobí se kontrolním opatřením, anebo se zpěčuje činiti účty, vydati majetkové věci, spisy, doklady a podobné věci mu svěřené; ohrozí svou neopatrností, ač varován, bezpečnost podniku, závodu a pod.;

5. ublíží skutkem zaměstnavateli, příslušníku jeho rodiny, nebo jiné osobě u něho zaměstnané, poruší mravnost anebo do pustí se hrubé urážky proti nim anebo nezabrání takovým jednáním příslušníku své rodiny.

(2) Vstoupí-li zaměstnanec na poukaz organisace do hospodářského boje nebo zúčastní-li se ho, nemůže proto zaměstnavatel zrušiti okamžitě pracovní poměr.

Kdo zruší předčasně pracovní poměr, je povinen neprodleně udati, proč tak činí.

Při předčasném zrušení pracovního poměru náleží zaměstnanci přiměřený díl odměny za výkony již provedené, i když odměna za ně dosud nedospěla.

(1) Propustí-li zaměstnavatel předčasně bez důležitého důvodu zaměstnance, nebo může-li mu býti přičtěna vina na tom, že zaměstnanec zrušil bez výpovědi pracovní poměr, může zaměstnanec, nepozbývaje dalších nároků na náhradu škody, požadovati kromě dílu platu (§ 11), přiměřeného dosavadním výkonům, také služné a jiné požitky, které mu náležejí podle smlouvy za čas až do skončení pracovního poměru uplynutím smluvené doby nebo řádnou výpovědí.

(2) Plat a náhrada jsou splatny při rozvázání pracovního poměru.

Žádná ze stran není povinna obnoviti pracovní poměr, zrušený druhou stranou výpovědí, danou bez důležitého důvodu předčasně nebo nesprávně a nepozbývá nároků podle §§ 41 a 42, odepře-li poměr obnoviti.

Jsou-li obě strany vinny na předčasném zrušení pracovního poměru, rozhodne soudce, zdali a v jaké výši náhrada náleží.

(1) Trval-li pracovní poměr nepřetržitě tři leta, přísluší zaměstnanci při zrušení pracovního poměru odbytné. Odbytné činí dvojnásobný plat (§ 11), který náleží zaměstnanci za poslední měsíc pracovního poměru a zvyšuje se po pěti letech pracovního poměru na trojnásobný, po deseti letech pracovního poměru čtyřnásobný, po patnácti letech pracovního poměru na šestinásobný, po dvaceti letech pracovního poměru na devítinásobný a po dvacetipěti letech pracovního poměru na dvanáctinásobný měsíční plat (§ 11). Odbytné se vyplatí dnem, kdy zaměstnanec vystupuje.

(2) Zemře-li zaměstnanec, činí odbytné polovinu částky v odst. 1. uvedené a vyplatí se vdovci, vdově, není-li vdovy, družce, není-li těchto osob, stejnými díly dětem zaměstnancovým a není-li ani těchto, pozůstalé matce, není-li jí, pozůstalému otci, jinak dědicům zaměstnancovým.

(3) Nároku na odbytné zaměstnanec pozbývá, zruší-li bez podstatných důvodů předčasně pracovní poměr, anebo zaviní-li předčasné propuštění (§ 39).

Nároku z předčasného zrušení pracovního poměru (§§ 41 a 42) dlužno se domáhati soudně v šesti měsících ode dne, kterého byl poměr zrušen, jinak zanikají.

Byl-li uvalen konkurs na zaměstnavatelovo jmění, vstoupí konkursní podstata do smlouvy; do měsíce ode dne, kdy byl konkurs prohlášen, může však zaměstnanec zru šiti pracovní poměr bez výpovědi správce podstaty výpovědí na smluvenou, je-li delší, jinak na zákonnou dobu. Zruší-li správce podstaty pracovní poměr předčasnou výpovědí, může zaměstnanec, nepozbývaje dalších nároků na náhradu škody, žádati uspokojení svého nároku podle § 42 jako pohledávku proti podstatě.

(1) Zemře-li zaměstnanec, kterému přenechal zaměstnavatel pracovní smlouvou byt, nelze vymáhati vyklízení dříve než po šesti měsících, měl-li zaměstnanec vlastní domácnost, jinak až po uplynutí jednoho měsíce. Doba vyklízení bytu musí spadati do stěhovacích termínů.

(2) Nemocní a šestinedělky nesmějí býti nuceni vykliditi byt, dokud nemohou jej bez újmy pro své zdraví opustiti.

(1) Je-li zaměstnanec povinen vydati účet, musí tak bez prodlení učiniti při vystoupení, jakož i odevzdati jmění a věci jemu svěřené a v jeho uschování jsoucí doklady, listiny a pod.

(2) Zaměstnavatel může na zaměstnanci za pracovního poměru kdykoliv žádati účet anebo věci svěřené zaměstnanci.

(3) Aby mohl vydati účet, budiž zaměstnanci dovoleno nahlédnouti do knih a dokladů týkajících se jeho působnosti.

(1) Po výpovědi a až do doby, kdy si vyhledá nové zaměstnání, buď dán zaměstnanci na jeho žádost přiměřený volný čas aspoň dvou souvislých všedních dnů anebo čtyř všedních půldnů v týdnu, aby si vyhledal nové zaměstnání.

(2) Zaměstnanec nepozbývá nároků na své požitky za tento volný čas.

(1) Zaměstnavatel jest povinen vydati při skončení pracovního poměru zaměstnanci na jeho žádost písemné vysvědčení o době a způsobu zaměstnání. Žádá-li toho zaměstnanec, budiž potvrzeno, jaké práce vykonával a k jeho přání i ocenění činnosti. Rozvázal-li zaměstnanec pracovní smlouvu musí i to k žádosti jeho ve vysvědčení býti uvedeno. Zápisy a poznámky, jakož i zprávy, kterými by se ztížilo zaměstnanci nové místo, nejsou dovoleny. Pokud jest třeba k nastoupení živnosti vysvědčení úředně ověřeného, jest zaměstnavatel povinen opatřiti i toto ověření.

(2) Smluvení černých listin, zvláštních značek ve vysvědčení nebo jiné úmluvy zaměstnavatelů, které jsou s to, aby ztížily zaměstnanci nové místo najíti neb udržeti, jsou jednáním nedovoleným

(3) Žádá-li zaměstnanec za pracovního poměru vysvědčení budiž mu vydáno na jeho náklady.

(4) Zaměstnavatel nesmí si podržeti vysvědčení zaměstnancových a jiných jeho listin.

(5) Poruší-li zaměstnavatel předpisy v odstavci 1., 2. a 4., může zaměstnanec žádati plat (§ 1 1) za dobu, pokud neobdrží řádného vysvědčení jinak plat (§ 11) za dobu do tří měsíců, ve všech případech bez újmy dalších nároků na náhradu škody.

Zřízení záruky se zapovídá, výminka zříditi záruku považuje se za nedoloženou.

(1) Úmluva mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, která obmezuje zaměstnance pro dobu po skončení pracovního poměru v jeho výdělečné činnosti (soutěžní doložka), zaměstnance nezavazuje:

1. je-li zaměstnanec v čas úmluvy nezletilý;

2. dal-li si zaměstnavatel slíbiti splnění pod čestným slovem nebo podobným ujištěním;

3. nepřesahují-li zaměstnancovy požitky při skončení pracovního poměru Kč 40.000 ročně.

(2) Je-li plat při skončení poměru vyšší zavazuje taková úmluva zaměstnance, pokud:

1. slouží k ochraně oprávněných výrobních zájmů zaměstnavatelových, zejména nahlédl-li zaměstnanec za pracovního poměru do výrobních tajemství zaměstnavatelova závodu a

2. vztahuje se obmezení toliko na činnost ve výrobním odvětví zaměstnavatelově a nepřesahuje dobu jednoho roku po zrušení pracovního poměru a

3. neztíží nespravedlivě zaměstnancovy výživy, hledíc k předmětu místu a času a k zájmu, jaký má zaměstnavatel na splnění.

(3) Neplatnou jest úmluva, kterou jiná osoba přejímá za zaměstnance závazek, že zaměstnanec ukončiv svůj pracovní poměr omezí svou výdělečnou činnost.

(1) Úmluva o obmezení výdělečné činnosti stane se neplatnou zruší-li zaměstnanec pracovní poměr pro zavinění zaměstnavatelovo. (§ 38, č. 2. až 4.).

(2) Rovněž stane se neplatnou vypoví-li zaměstnavatel zaměstnance, nemaje zákonného důvodu a nezaváže-li se, že po čas obmezení bude platiti plné požitky, jež měl zaměstnanec naposled anebo neplatí-li jich.

Úmluva kterou se zavazuje zaměstnavatel jinému zaměstnavateli, že nepřijme anebo jen za určitých výjimek přijme zaměstnance do práce, není závazná a žalovatelná. Ustanovení § 51 odst. 5. budiž použito obdobně.

(1) Slíbí-li zaměstnanec smluvní pokutu pro případ, že by jednal proti soutěžní doložce, může zaměstnavatel žádati toliko smluvní pokutu, nemůže však ku platnosti přiváděti nárok na splnění nebo požadovati náhradu další škody.

(2) Soudce má právo zmírniti smluvní pokuty.

(1) Zcizí-li zaměstnavatel svůj závod, změní jeho právní formu, pronajme nebo propachtuje jej k provozování, vstupuje nabyvatel, nájemce, anebo pachtýř do pracovního poměru; zaměstnanec může zrušiti poměr do jednoho měsíce bez výpovědi. Dřívější zaměstnavatel jest povinen nahraditi zaměstnanci škodu za dobu, která by byla prošla až do zrušení řádnou výpovědí, vystoupil-li zaměstnanec proto, že se změnily jeho pracovní úkony nebo že měl k tomu důležité příčiny z osoby nového zaměstnavatele.

(2) Vstoupí-li zaměstnanec do pracovního poměru k nabyvateli (nájemci, pachtýři a j.) závodu zprošťuje se dosavadní zaměstnavatel ručení za budoucí požitky. Nabyvatel ručí však vedle dosavadního zaměstnavatele za dospělé platy za poslední rok a za odbytné (§ 45) za celkovou dobu pracovního poměru, ztráveného u předchůdce.

Zemře-li zaměstnavatel, může zaměstnanec do měsíce zrušiti pracovní poměr; právní nástupci zaměstnavatelovi jsou povinni dodržeti smlouvu i ohledně jejího skončení.

Učněm podle tohoto zákona jest kdo vstoupí u majitele obchodní živnosti, nebo u konsumního, nákupního neb prodejního družstva do zaměstnání, aby se vycvičil v kupeckých službách, ať za konané práce se platí odměna čili nic.

(1) Učně může zaměstnávati, kdo má dostatečné vědomosti zařízení a provozovací způsob, aby poskytl řádný odborný výcvik anebo zaměstnává osoby které tak učinit mohou.

(2) Živnostenský úřad může po slyšení korporací, jimž náleží zastupovati příslušné zájmy, navždy nebo na určitý čas vzíti právo míti nebo podržeti učně těm, kdo se dopustili hrubého porušení svých povinnosti proti učni neb proti nimž svědčí skutky které je po stránce mravní činí nezpůsobilými, aby měli učně. Zaměstnavatel nesmí svěřiti výcvik osobám takovými vadami stiženým.

(1) Učební smlouva budiž písemně ujednána ve dvou stejnopisech, z nichž jeden uloží zaměstnavatel nejpozději do čtrnácti dnů po nastoupení do učení u obchodního gremia nebo příslušného společenstva, není-li jich pro zaměstnavatele, u obecního úřadu. Pro ně bud veden zvláštní záznam. Druhý stejnopis povinen jest zaměstnavatel vydati učni, je-li zletilý, jinak jeho zákonnému zástupci. Jak smlouva, tak její stejnopisy jsou bez kolků a poplatků.

(2) Učební smlouva musí obsahovati:

1. název, druh a místo závodu;

2. jméno a příjmení, věk a bydliště učňovo;

3. jde-li o učně nezletilého, jméno, zaměstnání a bydliště jeho rodičů jeho poručníka nebo jiného zákonného zástupce;

4. datum smlouvy, doba, kdy učební poměr začíná a kdy končí;

5. ustanovení, že - bez újmy ostatních zákonných závazků jež oba kontrahenti mají - zaměstnavatel zvláště se zavazuje osobně neb způsobilým k tomu zástupcem vyučovati učně kupeckým službám;

6. ujednání o platu (§ 11), zvláště o stravování, ošacení i bytu.

(3) Nedovoluje se smluviti učebné, propadnutí určitých věcí učňových po skončení učební smlouvy; zřízení záruky, zvláště za případné škody (§ 52).