Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

poslanců H. Bergmanna, Fr. Zeminové a spol.,

aby byl vydán nový zákon o obchodních pomocnících a jiných zřízencích.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 rakouského říšského zákona se zrušuje.

Tímto zákonem se upravuje služební poměr zaměstnanců označených v §§ 1 až 4.

Na místo VI. titulu prvé knihy rakouského obchodního zákoníka platí pro obchodní pomocníky ustanovení tohoto zákona.

Článek 56. obchodního zákoníka se zrušuje.

Ustanovení tohoto zákona platí pro služební poměr osob zaměstnaných u obchodníka konáním služeb převážně obchodnických (obchodní pomocníci, prodavači, komptoiristé, skladníci, účetní, korespondenti, pokladníci, disponenti, prokuristé, magistři, pomocníci v lékárnách, cestující, obchodvedoucí, místní zástupci, inkasisté, aranžéři a pod.) nebo konáním neobchodnických služeb vyšších a odborných (technikové, mechanikové, dílovedoucí, mistři, kresliči, chefové reklamy, ředitelé, strojníci a pod.).

Ustanovení tohoto zákona platí pro služební poměr osob zaměstnaných konáním služeb obchodnických, vyšších nebo odborných v podnicích a ústavech druhu dále uvedeného, byť i podnikatel nebo ústav nebyl obchodníkem ve smyslu obchodního zákoníka:

1. v podnicích všeho druhu, pro něž platí živnostenský řád;

2. v ústavech úvěrních, spořitelnách, záložnách, výdělkových neb hospodářských družstvech, v konsumních a spotřebních družstvech, nebo spolcích všeho druhu, v nákupnách a prodejnách všeho druhu, zastavárnách, ústavech zaopatřovacích a důchodových, v nemocenských pokladnách všeho druhu, v pojišťovnách všeho druhu, ať provozují soukromé obchody pojišťovací nebo slouží-li účelům pojištění veřejnoprávního, ve svazech jmenovaných zde ústavů, jakož i pobočkách těchto ústavů nebo svazů, v nemocnicích, sanatořích, v ústavech vychovávacích;

3. u obchodních zprostředkovatelů, jednatelů, komisionářů, zástupců na provisi, u obchodních, dovozních a vývozních společností a družstev, u společností akciových, komanditních, u společností s ručením obmezeným, u obchodních dohodců;

4. v redakci, správě a prodeji novin, periodických tiskopisů, v nakladatelství časopisů, knih, obrazů, reprodukcí;

5. u soukromých úředně autorisovaných techniků, u zástupců patentů a v patentových kancelářích, u stavitelů, architektů, oprávněných zednických mistrů, u civilních geometrů, v kancelářích realitních, zprostředkovatelských, informačních, zpravodajských, revisních a odborně poradných, u soukromých bankéřů a v soukromých finančních kancelářích;

6. v kancelářích advokátních a notářských;

7. v prodejnách tabáku a předmětů státního monopolu;

8. v loterních sběrnách, prodejnách a kancelářích;

9. ve spolcích, svazech spolků, v odborových a politických organisacích a ve svazech těchto organisací.

Ustanovení tohoto zákona platí pro služební poměr osob, které jsou zaměstnány v podnicích a ústavech uvedených v §§ 1 a 2 pomocnými pracemi jako obchodní a kancelářští zřízenci (sluhové), jestliže vykonávají toto povolání nepřetržitě alespoň 5 let. Do té doby platí pro ně předpisy řádu živnostenského. Obchodními a kancelářskými zřízenci ve smyslu předešlého odstavce rozumí se oni zaměstnanci, kteří vykonávají převážnou měrou pomocné služby, související bezprostředně s obchodním řízením podniku nebo s vedením kanceláře.

Provozuje-li stát, státní ústav, veřejný fond, země, župa, okres nebo obec podnik toho druhu, jenž jest označen v §§ 1 a 2, podléhají osoby v něm zaměstnané konáním služeb obchodnických, vyšších, odborných nebo pomocných (po 5 letech praxe) předpisům tohoto zákona tehdy, spočívá-li jejich služební poměr na soukromoprávní smlouvě.

Zástupci na provisi, kteří jsou služební smlouvou zavázáni zastupovati jednoho zaměstnavatele, podléhají předpisům tohoto zákona.

Ustanovení tohoto zákona neplatí pro úředníky s zřízence státu, státních ústavů a fondů státem spravovaných, je-li jejich služební poměr upraven zákonem nebo jiným veřejnoprávním opatřením.

Ustanovení tohoto zákona neplatí pro učně, podléhající předpisům živnostenského řádu nebo zákona o učních a praktikantech; dále pro pomocné síly, vykonávající převážně nekvalifikované práce podřadné; pro obchodní a kancelářské zřízence, kteří nedovršili 5 let nepřetržité praxe (§ 3); pro zaměstnance železných a pouličních drah; pro zaměstnance v podnicích zemědělských a lesních, pokud nejsou obchodními pomocníky; pro zaměstnance podléhající předpisům horního zákona.

Praktikanti, volontéři, elévové, jichž školské vzdělání nahrazuje učebnou dobu v obchodech, počítají se do pomocníků. (§ 1.)

Jakmile byla uzavřena mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem písemná neb ústní smlouva, že zaměstnanec nastoupí určitého dne službu, nastává služební poměr od onoho dne, na který bylo nastoupení smluveno.

Vyzve-li zaměstnavatel zaměstnance, aby se za účelem jednání o uzavření služebního poměru osobně k němu dostavil, náleží zaměstnanci, ať dojde k uzavření služebního poměru či nikoli, náhrada hotových výloh za jízdné, stravu, nocleh a jiná přiměřená vydání, jež s představením se nerozlučně souvisí.

Zaměstnanec jest povinen nastoupiti službu přesně v ustanovený den. Nemůže-li nastoupiti v tento den pro nepřekonatelné, jím nezaviněné překážky do 10 dnů, jest zaměstnavatel oprávněn od smlouvy ustoupiti a nastoupení odříci. Před nastoupením služby jest zaměstnavatel oprávněn odříci nastoupení, jestliže zaměstnanec nenastoupí službu z jakýchkoli důvodů do 15 dnů, nebo zjistí-li zaměstnavatel okolnosti, které by ho opravňovaly propustiti zaměstnance bez výpovědi, kdyby již služební poměr trval. Zaměstnanec jest oprávněn nastoupení služby odříci, zjistí-li okolnosti, které by ho opravňovaly k okamžitému opuštění služby, kdyby služební poměr již trval. Stejně jest oprávněn odříci nastoupení, jestliže k němu do 15 dnů vinou nebo nehodou zaměstnavatelovou nedošlo. Nastoupí-li však zaměstnanec v poslednějším případě přece, náleží mu plat a jiné požitky ode dne, kdy měl službu nastoupiti. Byl-li na jmění zaměstnavatelovo uvalen konkurs před nastoupením služby, jest zaměstnanec oprávněn nastoupení odříci. Správce konkursní podstaty jest povinen zaplatiti mu náhradu za příslušnou lhůtu výpovědní.

Odřekne-li zaměstnavatel nastoupení bez zákonného důvodu, nebo dá-li zaměstnanci zákonitou příčinu, aby nastoupení odřekl, jest povinen zaplatiti zaměstnanci náhradu platu, případně i jiných požitků za příslušnou lhůtu výpovědní. Byl-li služební poměr smluven na zkoušku, náleží zaměstnanci náhrada platu a jiných požitků za jeden měsíc.

Byl-li služební poměr smluven na určitý čas, jest zaměstnavatel povinen nahraditi zaměstnanci plat a případně jiné požitky za celý tento smluvený čas, nepřesahuje-li 6 měsíců. Byl-li služební poměr smluven na určitý čas delší, náleží zaměstnanci náhrada pouze za 6 měsíců.

Tímto ustanovením nejsou omezeny nároky na náhradu případné další škody.

Odřekne-li zaměstnanec nastoupení bez zákonného důvodu, nebo zavdá-li zaměstnavateli zákonnou příčinu k odřeknutí, má zaměstnavatel nárok na náhradu utrpěné škody, kterou věcně prokáže.

Jsou-li obě strany vinny na odřeknutí služebního poměru, rozhodne soud, zda a komu přísluší náhrada a v jaké výši.

Při uzavření služebního poměru, najisto však před jeho nastoupením, budiž mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem sjednána písemná služební smlouva, která má zejména obsahovati podmínky: o způsobu a rozsahu práce zaměstnancovy, o místě (sídle závodu), v němž má býti vykonávána, o odměně za práci (služné a jiné požitky), o práci přes čas, o lhůtě výpovědní, o novoročném, o dovolené, jakož i o jiných okolnostech, které tvoří podstatnou část služebního poměru.

Kdyby písemná služební smlouva z jakýchkoli důvodů uzavřena nebyla, nebo kdyby vznikl spor o věcech, jež nejsou ve služební smlouvě obsaženy, rozhodne soud po slyšení znalců, jmenovaných odborovými organisacemi obou stran, nejsou-li odborní znalci zastoupeni již ve složení soudu.

Organisace nebo sdružení zaměstnavatelů a zaměstnanců, ať veřejnoprávní či soukromé, mohou uzavříti prostřednictvím svých zástupců smlouvu kolektivní, a to buď pro všechna příbuzná odvětví souhrnně, nebo pro jednotlivé obory či jednotlivé závody, buď pro určitou obec, obvod, nebo zemi, nebo pro podniky určitého odvětví v celém státě.

Kolektivní smlouva jest právně závaznou, jakmile jest potvrzena dozorčím úřadem, určeným k tomu účelu ministerstvem sociální péče.

Je-li uzavřena ve smyslu předcházejících odstavců kolektivní smlouva, jest platna pro všechny záležitosti služebního poměru. V tom případě bude služební smlouva obsahovati pouze ustanovení o záležitostech, které nejsou kolektivní smlouvou řešeny (způsob a rozsah práce a pod.).

Připouští-li kolektivní smlouva zvláštní smlouvy mezi jednotlivými zaměstnavateli a zaměstnanci, dlužno v těchto zvláštních smlouvách uvésti všechny podstatné podrobnosti služebního poměru.

Zvláštní smlouvy nebo smlouvy kolektivní pro zaměstnance příznivější, uzavřené v jednotlivých oborech, závodech nebo individuelně mezi jednotlivými zaměstnavateli a zaměstnanci, podrží platnost i tehdy, je-li uzavřena pro dotčený obor nebo závod povšechná smlouva kolektivní.

Smlouvy, týkající se služebního poměru, ať služební, kolektivní či zvláštní (jednotlivé), nepodléhají kolkování, ani jiným poplatkům.

Služební poměr na zkoušku může býti smluven nejdéle na jeden měsíc. Po uplynutí jednoho měsíce nemůže býti služební poměr na zkoušku ani obnoven ani o další lhůtu prodloužen.

Uplynutím zkušebné doby nastává pravidelný služební poměr (na dobu neurčitou).

Služební poměr může býti smluven na určitý čas, vymezený přesně datem započetí a ukončení.

Je-li služební poměr na určitý čas smluven na dobu delší 6 měsíců, může býti zrušen zaměstnancem po uplynutí šesti měsíců výpovědí, ustanovenou v § 37, odst. 2.

Služební poměr, uzavřený na celý čas života zaměstnancova neb na dobu delší pěti let může býti zaměstnancem po uplynutí pěti let vypověděn podle ustanovení § 37, odst. 33.

Služební poměr uzavřený bez udání doby, po kterou má trvati, služební poměr na zkoušku po uplynutí jednoho měsíce, služební poměr na určitý čas po uplynutí šesti měsíců jest služebním poměrem na dobu neurčitou (pravidelným) a může býti rozvázán toliko výpovědí, stanovenou v § 37, odst. 4.

Služným rozumí se souhrnný měsíční nebo roční příjem zaměstnancův, jako celková odměna za vykonanou práci. Byt, strava, zaopatření, provise, promile, diety, podíl na zisku, novoročné a jiné požitky, ať peněžité či naturální, tvoří, jsou-li ujednány smlouvou kolektivní nebo služební, nebo vyplývají-li z ustanovení tohoto zákona, nerozlučnou část služného. Výplata služného, jež zaměstnanci náleží, budiž provedena nejpozději koncem každého měsíce.

Celým zaopatřením rozumí se, že zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci byt, stravu, praní a žehlení prádla; že předměty nutné k ubytování, jakož i k vypravení lůžka: postel, peřiny a ložní prádlo obstará a v pořádku udržuje zaměstnavatel na svůj účet.

Poskytování bytu, stravy a jiného zaopatření jako části platu může býti ministrem sociální péče zakázáno nařízením, a to buď všeobecně nebo pro závody určitého druhu nebo pro určité obvody míst.

Má-li zaměstnanec obdržeti vedle stálého platu také provisi, promile, nebo jinou odměnu toho druhu, musí býti písemně ujednána buď ve smlouvě služební nebo smlouvou zvláštní. Ve smlouvě o provisi nebo jiné odměně toho druhu musí býti zejména uvedeno: výše provise nebo jiné odměny, z jakých obchodů se poskytuje, jak a kdy se vyplácí.

Nebylo-li smlouvou ujednáno něco jiného, náleží zaměstnanci nárok na provisi při prodejích teprve po zaplacení a jen v poměru k zaplacené částce, při jiných obchodech hned, jakmile byl obchod uzavřen.

Súčtování splatné provise se děje, nebylo-li smlouvou ujednáno něco jiného, ke konci června a ke konci prosince každého roku. V závodech detailních koncem každého měsíce. Rozváže-li se služební poměr před uplynutím některé z těchto lhůt, děje se súčtování při vystoupení ze služby.

Zaměstnanec má právo žádati výpis z knih o obchodech při jeho činnosti uzavřených, aniž by ztrácel práva na předložení knih na základě jiných zákonných předpisů.

Zaměstnanci náleží provise i z takových obchodů, které byly uzavřeny za trvání služebního poměru mezi odběratelem mu přiděleným nebo jím získaným, i bez jeho přímé součinnosti.

Je-li zaměstnanec ustanoven pro určitý obvod jediným zástupcem zaměstnavatelovým, nebo jsou-li mu přiděleni určití odběratelé jmenovitě dle určitého druhu, či dle obcí, náleží mu provise také z takových obchodů, které byly uzavřeny za trvání služebního poměru v tomto obvodu nebo u těchto odběratelů bez jeho součinnosti ať zaměstnavatelem, či pro něho jakýmkoli jiným způsobem.

Neprovede-li zaměstnavatel bez důležité příčiny, která spočívá v osobě odběratelově, obchod zaměstnancem uzavřený nebo zprostředkovaný, nebo provede-li jej pouze částečně, má zaměstnanec nárok na plnou provisi. Stejný nárok má zaměstnanec, nedojde-li k provedení obchodu proto, že odběratel nesplnil svého závazku, ač jej splniti mohl.

Zaviní-li zaměstnavatel, že zaměstnanec nemůže si vydělati provisi, denní diety nebo jiný příjem toho druhu, a to buď v rozsahu smlouvou ustanoveném nebo dle ní očekávaném, náleží zaměstnanci náhrada této ztráty.

Zaměstnanec, jemuž zaměstnavatel svěřil, aby proň uzavíral nebo zprostředkoval obchody, nesmí bez svolení zaměstnavatelova přijmouti od toho, s nímž obchody uzavírá nebo zprostředkuje, ani provisi ani jakoukoli jinou odměnu.

Zaměstnavatel jest oprávněn žádati na zaměstnanci vydání provise nebo odměny přijaté neprávem, aniž by ztrácel nároku na náhradu škody, která mu snad povstala.

Záleží-li plat zaměstnancův zcela nebo z části v podílu na zisku, nebo je-li podíl na zisku směrodatným pro výši platu, musí býti o tom ustanovení ve smlouvě služební nebo ve smlouvě zvláštní. Ve smlouvě budiž zejména uvedeno: výše platu, výše podílu, kdy a jakým způsobem se vyplácí.

Súčtování podílu na zisku děje se na základě bilance za uplynulý obchodní rok. Zaměstnanec má právo zúčastniti se provádění inventury a nahlédnouti do knih, pokud je toho třeba ke zkoušení správnosti bilance.

Zaměstnancům, pro které platí předpisy tohoto zákona, náleží novoročné nejméně ve výši průměrného měsíčního příjmu.

Remunerace nebo zvláštní odměny jakéhokoli druhu musí býti písemně ujednány. Vyplácejí-li se však zaměstnancům stejné kategorie po dvakráte za sebou, aniž byly ujednány, nabývají na ně zaměstnanci téže kategorie nárok.

Zaměstnancům, pro které platí předpisy tohoto zákona, náleží v době od 1. května do 30. září každého roku nepřetržitá dovolená dle této stupnice:

V 1. roce praxe, trvá-li služební poměr

Nastoupení dovolené nutno po vzájemném dorozumění včas určiti s ohledem na provozovací poměry závodu.

V závodech zaměstnávajících více než 20 zaměstnanců budiž každoročně do konce března sestaven rozvrh dovolené a předložen živnostenskému inspektorovi ke schválení.

Za dovolené podrží zaměstnanec nárok na všechny požitky, tvořící jeho služné. Do dovolené nesmí býti započítán čas, po který nemohl zaměstnanec konati službu pro nemoc nebo neštěstí, pro vykonávání vojenské služby, nepřevyšující jeden měsíc; rovněž ne čas potřebný k vyřízení nutných záležitostí úředních nebo rodinných, nepřesahující v jednom případě 5 dní a zaneprázdnění jiného druhu, nepřesahující v jednom případě 3 dny. Meškal-li by zaměstnanec v jednotlivých případech delší dobu mimo závod, může mu býti do dovolené započítán pouze čas, převyšující uvedenou zde výměru.

Dojde-li k rozvázání služebního poměru v době od 1. května do 30. září, aniž zaměstnanec užil oprávněné dovolené, budiž mu poskytnuta před vystoupením ze služby, a to bez ohledu, zda původně byla dovolená určena na jinou dobu.

Zaměstnancům, pro které platí předpisy tohoto zákona, náleží příspěvek na dovolenou dle této stupnice:

Dovolená budiž užita. Poskytovati náhradu za dovolenou jest přípustno pouze tehdy, není-li možno užíti dovolené pro nepřekonatelné překážky. V tom případě náleží zaměstnanci za nepoužitou dovolenou náhrada ve výši posledního měsíčního služného, kromě příslušného příspěvku na dovolenou.

Okolnost, že zaměstnavatel potřebuje služby zaměstnancovy, se za nepřekonatelnou překážku nepovažuje. Ve sporných případech rozhodne soud. Odpírá-li zaměstnavatel poskytnouti dovolenou bez zákonné příčiny, opravňuje to zaměstnance k okamžitému zrušení služebního poměru. Místo toho může se zaměstnanec domáhati poskytnutí dovolené soudním rozhodnutím. Zahájením soudního sporu o poskytnutí dovolené není v tom případě nikterak dotčeno další trvání služebního poměru.

Zaměstnanci zůstává plný nárok na služné, je-li mu vykonávání služby znemožněno důležitými jím nezaviněnými překážkami, jež týkají se jeho osoby, rodiny, rodičů neb sourozenců, nepřesahuje-li jeho nepřítomnost v závodě v jednotlivém případě 5 dní. Trvá-li déle pěti dnů, má zaměstnavatel právo odpočítati si ze služného částku, připadající na dobu, která pět dní převyšuje. Trvání služebního poměru se tím neruší, nepřesahuje-li celková lhůta v jednotlivém případě 14 dní. Nemůže-li zaměstnanec vykonávati službu, protože byl povolán ke službě vojenské, nepřesahující jednoho měsíce, zůstává mu plný nárok na služné, trval-li služební poměr u téhož zaměstnavatele nepřetržitě alespoň 6 měsíců. Trvání služebního poměru se tím neruší.

Byl-li zaměstnanec povolán k pravidelné službě vojenské, náleží mu, trval-li služební poměr u téhož zaměstnavatele nepřetržitě alespoň 6 měsíců, služné za další jeden měsíc, počítaje od dne vystoupení ze služby.

Nastoupením pravidelné vojenské služby se služební poměr neruší, nýbrž po skončení vojenské služby se automaticky navazuje, byl-li zaměstnanec před nastoupením vojenské služby zaměstnán u téhož zaměstnavatele nepřetržitě alespoň 5 let. Zaměstnanec jest v tom případě povinen nastoupiti službu do 14 dnů po definitivním propuštění z vojště.

Služební poměr zaměstnanců, kteří byli v den nařízení mobilisace zaměstnáni, nemůže býti výpovědí zrušen. Výpovědi dané před tímto dnem pozbývají platnosti, jestliže nevypršel s před nastoupením vojenské služby zaměstnancovy. Služební poměr těchto zaměstnanců se po definitivním propuštění zaměstnancově z vojště automaticky navazuje, nastoupí-li zaměstnanec znova službu do 14 dnů. Nárok na opětné nastoupení služby zůstane zaměstnanci zachován, je-li z vojště definitivně propuštěn, ale po čase znova k ní povolán.

Stane-li se zaměstnanec za války invalidním, zůstává mu nárok na opětné nastoupení dřívějšího místa, nepřesahuje-li jeho invalidita 50%.

Zaměstnavatel není povinen splniti uvedené zde povinnosti vůči zaměstnanci, jestliže se jeho majetkové poměry zhoršily tou měrou, že bez ohrožení vlastní existence není s to, aby je splnil.

Přijde-li závod, u něhož není okolností uvedených v předcházejícím odstavci, do rukou jiného majitele nebo jiných majitelů, buď prodejem, dědictvím, postupem, přeměnou nebo jiným způsobem, jsou noví majitelé povinni splniti vůči zaměstnanci povinnosti původního majitele.

Za vojenskou službu považuji se také výkony pomocné, související s vedením války.

Není-li zaměstnanec schopen práce následkem nemoci, úrazu nebo neštěstí, náleží mu nezkrácený nárok na služné a jiné požitky:

V době neschopnosti k práci, pokud ona nepřesahuje lhůty zde uvedené, nemůže býti zaměstnanec ze služebního poměru vypověděn. Po uplynutí těchto lhůt může býti služební poměr rozvázán bez výpovědi. Nestane-li se tak do 14 dnů po vypršení některé z uvedených lhůt, trvá služební poměr dále a může býti zrušen toliko řádnou výpovědí.

Byl-li před nastalou neschopností k práci služební poměr vypověděn, končí vypršením lhůty výpovědní. Částky, kterých se zaměstnanci dostává po čas neschopnosti k práci na základě veřejnoprávního pojištění nebo ze zvláštního podpůrného zřízení závodního, nesmějí býti odpočítány od nároků obsažených v předcházejících odstavcích.

Poplatky za pojištění nemocenské a pensijní za zaměstnance platí zaměstnavatel.

Platí-li zaměstnavatel za zaměstnance jiné poplatky, jež vyplývají nebo souvisí se služebním poměrem (daň z příjmů), budiž při nejbližším súčtování služného odečtena. Není-li odečtena při třetím súčtování, počítaje ode dne zaplacení oněch poplatků, má se za to, že zaměstnavatel platí je ze svého a zaměstnanec není povinen je nahražovati.