Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky československé souhlasí s úmluvou o zjednodušení celních formalit sjednanou 3. listopadu 1923 v Ženevě, jakož i s připojeným k ní protokolem.

Od 15. října do 3. listopadu 1923 konala se v Ženevě mezinárodní konference svolaná na základě usnesení Rady Společnosti národů ze 16. října 1922 a 30. ledna 1923. Úkolem této konference bylo zjednodušiti celní a podobné formality a odstraniti zbytečné, bezúčelné a tíživé podmínky proclívání a celního propouštění.

Nástin programu této konference byl vypracován Hospodářským Výborem Společnosti národů. Prozkoumán a doplněn na základě dobrozdání celních expertů řady států, mezi nimiž bylo také Československo, tvořil pak základ pro jednání mezinárodní konference, jejímž výsledkem jest předkládaná "Mezinárodní úmluva o zjednodušení celních formalit" ze 3. listopadu 1923.

Hlavní ustanovení úmluvy, vycházející ze zásady spravedlivé vzájemnosti, jsou tato:

V článku prvém: Aby se uplatnila zásada čl. 23 paktu Společnosti národů, smluvní státy se zavazují neklásti svým vzájemným obchodním vztahům překážek zbytečnými a libovolnými celními nebo obdobnými formalitami. K tomu cíli zrevidují všechny své příslušné předpisy, aby taková ustanovení zjednodušily nebo odstranily.

V článku 2. je vyslovena zásada slušného nakládání obchodem ostatních smluvních států, pokud jde o celní a podobné formality, jakož i nepřípustnost nespravedlivého diskriminování na úkor některého z nich.

Článkem 3. je vyslovena zásada, aby dovozní a vývozní zákazy byly omezeny na nejnižší míru, pokud je to možno. Dokud však povolovací systém trvá, zavazují se státy, že všechny podmínky a formality potřebné k získání dovozních a vývozních povolení budou zjednodušeny a uvedeny ve všeobecnou známost, zajištěno jich rychlé vyřizování a učiněna opatření proti zneužívání.

Článek 4. stanoví povinnost každého smluvního státu publikovati vhodným způsobem všechny své předpisy týkající se celních formalit, celních tarifů, dovozních a vývozních zákazů, jakož i jejich změn. Žádné ustanovení nemá býti zpravidla uvedeno v účinnost před svým řádným vyhlášením.

Článek 5. Celní tarify smluvních států musí vykazovati nejen cla vybíraná při dovozu neb vývozu, nýbrž v přehledném sestavení i všechny jiné dávky vybírané ve prospěch státu celními úřady při vyclívání (tedy též daně spotřební, obratové, poplatky vedlejší, manipulační atd.) a pod.

Zvláště při tom nutno označiti ony dávky spotřební a pod., které jsou jednostranně uvaleny jen na zboží cizozemské.

Článek 6. zajišťuje, aby každý smluvní stát prostřednictvím zastupitelských úřadů vyrozuměl bez prodlení ostatní smluvní státy o všech změnách svých celních předpisů a tarifů. Vedle toho obsahuje ustanovení týkající se publikace těchto změn Společnosti národů a Mezinárodním ústavem pro publikace celních tarifů v Bruselu.

Článek 7. zavazuje státy, aby zabránily libovolnému neb nespravedlivému provádění celních a podobných ustanovení dokonalým zabezpečením práva stížnostního.

Článek 8. V případech celních sporů nemá býti zboží, jež jest předmětem sporu, zadržováno úřadem, neexistuje-li na toto zboží zákaz dovozní, neb není-li zadržení tohoto zboží nezbytno pro rozřešení sporu.

Článek 9. Společnost národů chce sledovati pokrok učiněný v důsledku ustanovení této úmluvy, proto uložen jest smluvním státům závazek do roku ode dne účinnosti úmluvy dodati Společnosti národů přehled všech učiněných zjednodušení. Takové přehledy budou dodávány později periodicky vždy po 3 letech.

Článek 10. upravuje podrobně bezcelný dovoz vzorků obchodních cestujících.

Článek 11. pojednává o osvědčeních původu zboží požadovaných při dovozu.

Článek 12. omezuje právo požadovati při dovozu t. zv. konsulární faktury, t. j. faktury, jež musí býti potvrzeny konsulárními úřady dovozního státu.

Článek 13, doporučuje, aby smluvní státy dle potřeby vzájemnými dohodami zmírnily dovozní podmínky v těch případech, kdy dovoz je podmíněn zvláštním rozborem, analysí neb zkouškou dováženého zboží.

Rovněž Článek 14. doporučuje uskutečnění četných směrnic a pokynů, sestavených v "přídavku" k tomuto článku, týkajících se organisace a provádění celní služby, jakož i rychlého odbavování celními úřady, dále výhod a úlev dovozců a jejich zástupců (deklarantů), prohlídky zavazadel cestujících, celních skladišť, spolučinnosti pohraničních celních úřadů sousedních států atd.

Článek 15. určuje případy, kdy zavazadlo může býti z vnitrozemí poukázáno do ciziny bez prohlídky na hranicích.

Článek 16. pojednává o dočasné bezcelnosti zboží a předmětů, dovážených neb vyvážených ku zpracování, na veřejné výstavy, k pokusům a ukázkám, dále cestovních vozidel, nábytkových vozů, obalů atd. a doporučuje, aby smluvní státy řídily se v této příčině zásadami a směrnicemi sestavenými v "přídavku" k tomuto článku.

Článek 17. až 21. obsahuje řadu výhrad, jež týkají se jednak přípustnosti výjimečných opatření v případech vážných událostí ohrožujících bezpečnost země neb jejich životních zájmů, dále nedotknutelnosti práv a povinnosti smluvních stran jako členů Společnosti národů, ulehčení pro území spustošená válkou a j.

Dle ustanovení čl. 19. zůstávají v platnosti závazky převzaté smluvními státy v oboru celních formalit před sjednáním této úmluvy. Smluvní státy však se zavazují uvésti je v soulad s touto úmluvou co nejdříve a nejpozději při jich uplynutí.

Článek 22. řeší otázku urovnání sporů vzniklých mezi smluvními stranami o výklad nebo provádění této úmluvy. Není-li možno smírné řešení ponechává se stranám na vůli dříve než se uchýlí k rozhodčímu neb soudnímu řízení, aby předložily spor technickému sboru, jejž k tomu účelu určí Rada Společnosti národů za účelem podání poradního, pro strany nezávazného posudku, což však nikterak není na újmu odvolání se k jinému rozhodčímu jednání, mimo jiné též ke Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti.

Pouze při sporu o výklad neb použití 2. a 3. odstavce čl. 4. nebo čl. 7. této úmluvy jsou strany povinny na žádost kterékoliv z nich předložiti předmět sporu k rozhodnutí Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti v Haagu.

Článek 23. až 30. obsahuje ustanovení o podepsání, ratifikaci, účinnosti, výpovědi a event. revise této konvence. Úmluva nabude platnosti v 90. den po převzetí páté ratifikační listiny generálním sekretářem Společnosti národů, později pak, pokud jde o tu kterou smluvní stranu, 90. den po převzetí ratifikační listiny této strany. Výpověď nabývá účinnosti za rok od převzetí výpovědní listiny generálním tajemníkem Společnosti národů.

Texty francouzský a anglický jsou autentickými texty úmluvy.

V protokolu ke konvenci uvedeny jsou výhrady některých států, jimiž vylučují pro sebe platnost některých ustanovení čl: 13., 5., 10. a 11.

Co se týče obsahu a rozsahu "Mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit" nutno výslovně uvésti, že ani Rada Společnosti národů, ani konference nechtěla a neměla se zabývati otázkami celní a hospodářské politiky smluvních států, nýbrž měly býti projednávány jen záležitosti a otázky celních a podobných formalit.

Ve příčině závaznosti ustanovení úmluvy nutno zdůrazniti, že ustanovení článku 1.12., 15. a 17.-30. jsou smluvními závazky (jus cogens), kdežto ustanovení čl. 13., 14. a 16. jsou pouhá doporučení (recommandace) směrnic pro jednostrannou nebo bilaterální úpravu.

Touto mezinárodní úmluvou nebyl a nemohl býti sledován účel dosáhnouti uniformity celních předpisů, avšak jistý krok k tomuto cíli tato úmluva učinila. Všechny státy, které touto konvencí se zaváží, budou povinny své celní a podobné předpisy přizpůsobiti konvenčním ustanovením, některé budou nuceny provésti mnoho změn, některé jen málo. Pro tyto poslednější státy bude z konvence plynouti prospěch právě z toho, že mnoho států povznese svá celní zřízení na hladinu, určenou konvencí jako normální.

Československé celní a ostatní předpisy jsou v normálním stavu určeném touto konvencí, neboť, přihlížíme-li k ustanovení čl. 4., jež dosud neexistovalo, vyplývá pro Československou republiku z této úmluvy jen několik málo změn, ponejvíce podružného rázu.

Lze tudíž jen uvítati s hlediska ulehčení mezinárodních obchodních styků, že i v oněch státech, kde tomu dosud tak není, celní a obdobné formality budou smluvně na základě této úmluvy upraveny ve smyslu jejich ustanovení.

Po stránce formální předkládajíc tuto úmluvu současně oběma sněmovnám Národního shromáždění vláda projevuje přání, aby úmluva byla předložena v poslanecké sněmovně výboru zahraničnímu a výboru pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností a v senátu výboru zahraničnímu a výboru národohospodářskému s tím, aby o ní podaly zprávu v době co nejkratší.

Text úmluvy se předkládá ve zvláštním výtisku ve znění francouzském a anglickém a v českém překladu.