Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

 

Překlad.

Mezinárodní úmluva o zjednodušení celních formalit.

V Ženevě, dne 3. listopadu 1923.

NĚMECKO, RAKOUSKO, BELGIE, BRAZILIE, BRITSKÁ ŘÍŠE (SE SOUSTÁTÍM AUSTRALSKÝM, JIHOAFRICKOU UNIÍ, NOVÝM ZÉLANDEM A INDIÍ), BULHARSKO, CHILE, ČÍNA, DÁNSKO, EGYPT, ŠPANĚLSKO, FINSKO FRANCIE, ŘECKO, MAĎARSKO, ITÁLIE, JAPONSKO, LITVA, LUCEMBURSKO, PROTEKTORÁT REPUBLIKY FRANCOUZSKO V MAROKU, NORSKO, PARAGUAY, NIZOZEMSKO, POLSKO, PORTUGALSKO, RUMUNSKO, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, SIAM, ŠVÉDSKO, ŠVÝCARSKO ČESKOSLOVENSKO, VLADAŘSTVÍ TUNISU (FRANCOUZSKÝ PROTEKTORÁT) A URUGUAY.

Přejíce si uskutečniti zásadu slušného nakládáni s obchodem, vyjádřenou v článku 23. paktu Společnosti národů,

jsouce přesvědčeny, že uvolnění mezinárodního obchodu od zbytečných, přehnaných nebo libovolných celních nebo podobných formalit znamenalo by důležitý krok k dosaženi tohoto cíle,

uvažujíce, že nejlepší methodou k dosaženi přítomného účele jest mezinárodní dohoda založená na spravedlivé vzájemnosti,

vysoké smluvní strany rozhodly se

uzavříti k lomu cíli úmluvu, za kterýmžto účelem ustanovily svými plnomocníky:

President Německé říše:

p. Willy Ernsta,

ministerského radu v říšském ministerstvu financí;

President Republiky Rakouské:

p. E. Pflügla,

splnomocněného ministra, zástupce spolkové vlády rakouské u Společnosti národů;

Jeho Veličenstvo král Belgů:

p. Jules Bruneta, splnomocněného ministra, presidenta "Bureau international pour la publication des tarifs douaniers", a

p. Armanda L. J. Janssena,

generálního ředitele cel;

President Spojených Států Brazilských:

p. Julia Augusta Barboza Carneiro,

obchodního přidělence u brazilského velvyslanectví v Londýně;

Jeho Veličenstvo král Spojeného království Velké Britanie a Irska a Britských Zámořských Držav, císař Indický:

Sira Hubena Llewellyna Smitha, G. C. B.,

národohospodářského poradce britské vlády;

Za Soustátí Australské:

p. C. A. B. Campiona,

ředitele "Commonwealth Bank of Australia" v Londýně;

Za Jihoafrickou Unii:

Sira Huberta Llewellyna Smitha, G. C. B.,

národohospodářského poradce britské vlády;

Za Dominium Novo-Zélandské:

Ctihodného Sira Jamesa Allena, K. C. B.,

Vysokého komisaře Nového Zélandu ve Spojeném Království;

Za Indii:

Velectihodného lorda Hardingea of Penshurst, K. G., G. C. B., G. C. S. L, G. C. M. G., G. C. I. E., G. C, V. O., I. S. O.,

tajného radu, bývalého místokrále, bývalého velvyslance;

Jeho Veličenstvo král Bulharů:

p. D. Mikoffa,

chargé d'affaires v Bernu;

President republiky Chilské:

p. Jorgea Buchanana,

bývalého senátora, obchodního poradce chilské legace v Londýně;

President republiky Čínské:

p. J. R. Loutsengtsianga,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Švýcarské Spolkové rady;

Jeho Veličenstvo král Dánský:

p. A. Oldenburga,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Švýcarské Spolkové rady, zástupce Dánska u Společnosti národů;

Jeho Veličenstvo král Egyptský:

p. T. C. Macaulaye,

generálního ředitele egyptských cel, a

p. Ahmeda Beye Abdela Khaleka,

ředitele celnice v Kahýře;

Jeho Veličenstvo král Španělský:

p. Emilia de Palacios y Fau,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Švýcarské Spolkové rady;

President republiky Finské:

p. Niilo Mannioa,

generálního tajemníka ministerstva sociální péče, a

p. Urho Toivola,

vyslaneckého tajemníka;

President republiky Francouzské:

p. Ernesta Bolleye,

státního radu, generálního ředitele cel v ministerstvu financí;

a pokud se týče protektorátu republiky Francouzské v Maroku:

p. Pierre Paul Serra,

ředitele šerifských celnic;

a pokud se týče vladařství Tunisu (francouzský protektorát):

p. Charles Odea,

ředitele tunisských cel;

Jeho Veličenstvo král Řeků:

p. Vasilia Colocotronise,

vyslaneckého radu, a

p. Dimitria Capsalia,

tajemníka první třídy v ministerstvu zahraničních věcí;

Jeho jasná Výsost vladař Maďarska:

p. F. de Parcher de Terjekfalva,

chargé d'affaires v Bernu;

Jeho Veličenstvo král Italský:

Dra Carlo Pugliesiho,

generálního místoředitele cel;

Jeho Veličenstvo císař Japonský:

p. Yotaro Sugimura,

místoředitele císařského japonského úřadu u Společnosti národů;

President republiky Litevské:

p. Gaëtana Dobkeviciuse,

vyslaneckého radu, a

Dra Petrase Karvelise,

radu ministerstva financí, obchodu a průmyslu;

Její Královská Výsost velkovévodkyně Lucemburská:

p. Charles Vermairea,

lucemburského konsula v Ženevě;

Jeho Veličenstvo král Norský:

p. Dra Fridtjofa Nansena,

universitního profesora v Kristianii;

President Republiky Paraguayské:

Dra Ramona V. Caballeroa,

chargé ďaffaires v Paříži;

Její Veličenstvo královna Nizozemská:

p. E. Mentena,

Chargé d'Affaires a. i. v Bernu pro království v Evropě, a

p. W. I. Doude van Troostwijk,

mimořádného vyslance a splnomocněného ministra u Švýcarské Spolkové rady pro nizozemskou Indii, Surinam a Curaçao;

President Republiky Polské:

p. Jana Modzelewskiho,

mimořádného vyslance a splnomocněného ministra u švýcarské Spolkové rady;

President Republiky Portugalské:

p. A. Bartholomeua Ferreira,

mimořádného vyslance a splnomocněného ministra republiky Portugalské u Švýcarské Spolkové rady;

Jeho Veličenstvo král Rumunský:

p. Nicolase Petresco-Comnenea,

mimořádného vyslance a splnomocněného ministra u Švýcarské Spolkové rady;

Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců:

p. Radmilo Bouyditche,

inspektora cel v ministerstvu financí, a

p. Valdemara Lounatchka,

tajemníka Obchodní komory v Záhřebu;

Jeho Veličenstvo král Siamský:

p. Phya Sanpakitche Preecha,

mimořádného vyslance a splnomocněného ministra u Jeho Veličenstva krále Italského;

Jeho Veličenstvo král Švédský:

p. Hjalmara Brantinga,

zástupce Švédska v Radě Společnosti národů;

Spolková Rada švýcarské Konfederace:

p. Samuela Häusermann-a,

generálního inspektora a přednostu třetí sekce generálního celního ředitelství v Bernu a p. Emila Ferdinanda Leuté-a,

ředitele VI. celního okrsku v Ženevě;

President republiky Československé:

p. Jana Dvořáčka,

splnomocněného ministra a přednostu národohospodářské sekce ministerstva zahraničních věcí a

p. Dr. Augustina Schönbacha,

ministerského radu v ministerstvu financí;

President republiky Uruguayské:

p. Dra D. Enrique E. Buero-a,

mimořádného vyslance a splnomocněného ministra republiky Uruguayské u Švýcarské Spolkové rady.

kteří vyměnivše své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě, dohodli se takto:

Článek 1. Aby uplatnily mezi sebou zásadu a ustanovení čl. 23. paktu Společnosti národů ohledně slušného nakládání s obchodem, zavazují se smluvní státy, že svým obchodním vztahům nebudou činiti překážek přehnanými, zbytečnými, libovolnými celními nebo jinými podobnými formalitami.

Smluvní státy zavazují se tudíž zrevidovati vhodnými zákonodárnými nebo administrativními prostředky opatření týkající se celních a podobných formalit, které jsou stanoveny jich zákony, řády, předpisy nebo instrukcemi vydanými administrativními úřady, aby je zjednodušily a přizpůsobily čas od času potřebám zahraničního obchodu a ušetřily jej všech překážek s výjimkou oněch, jichž je nevyhnutelně zapotřebí k zabezpečení podstatných zájmů země.

Článek 2. Smluvní státy zavazují se zachovávati přesně zásadu slušného nakládání s obchodem ohledně celních a podobných formalit a řízení, formalit při udělování povolení, method ohlédacích nálezů neb analysování, a při všech ostatních věcech, o nichž se jedná v této úmluvě, a v důsledku toho souhlasí zdržeti se v těchto věcech všeho nespravedlivého rozlišování, namířeného proti obchodu jiného smluvního státu.

Shora uvedená zásada má býti uplatňována i v případech, ve kterých by se určité smluvní státy ve shodě se svým zákonodárstvím neb obchodními smlouvami dohodly, vzájemně si přiznati větší ulehčení než ona, která vyplývají z této úmluvy.

Článek 3. Vzhledem k vážný m překážkám, jež kladou mezinárodnímu obchodu dovozní a vývozní zákazy a omezení, zavazují se smluvní státy přijmouti a použíti, jakmile to okolnosti dovolí, všech opatření vhodných k omezení těchto zákazů na nejnižší míru a v každém případě učiniti všechna vhodná opatření v otázkách povolení, jež se udělují výjimkou ze zákazů dovozních a vývozních:

a) aby podmínky, které mají býti splněny, a formality, které mají býti zachovány za účelem získání oněch povolení, byly ihned uvedeny v obecnou známost v nejjasnější a neurčitější formě;

b) aby způsob vydávání těchto povolení byl co možná nejjednodušší a nejstálejší;

c) aby zkoumání žádosti a vydávání povolení žadatelům. bylo prováděno s největším urychlením;

d) aby systém vydávání povolení byl takový, aby zabráněno bylo obchodování těmito povoleními. Za tím účelem povolení, vydávaná jednotlivcům, mají označovati jméno oprávněného a nemá býti možno, aby jich bylo použito jinou osobou;

e) aby v případě stanovení kontingentů formality požadované dovozním státem nebyly takové povahy, aby překážely rovnoprávnému rozvržení množství zboží, jehož dovoz jest povolen.

Článek 4. Smluvní státy mají bez odkladu uveřejniti veškerá nařízení, týkající se celních a podobných formalit i všech jejich změn, které dosud nebyly uveřejněny, takovým způsobem, aby umožnily zájemníkům obeznámiti se s nimi a aby bylo zabráněno újmě, která by mohla vzniknouti použitím celních formalit, o nichž by oni neměli vědomosti.

Smluvní státy se zavazují, že neuvedou v platnost žádného opatření, týkajícího se celních předpisů, dříve, než bude uveřejněno, a to buď v úředním listě dotyčné země aneb jakoukoli jinou vhodnou úřední nebo soukromou cestou publikační. Týž závazek předběžného uveřejnění vztahuje se na všechny věci, týkající se celních tarifů i dovozních a vývozních zákazů a omezení.

Nicméně v případech výjimečné povahy, kde by mohlo předběžné uveřejnění poškoditi podstatné zájmy země, pozbývá ustanovení 2. a 3. odstavce tohoto článku závaznosti. V takových případech má se však uveřejnění státi pokud možno zároveň s uvedením v účinnost dotyčného nařízení.

Článek 5. Každý smluvní stát, který měnil částečnými opatřeními nebo postupnými přídavky svůj tarif pro značnější množství druhů zboží, má uveřejniti v lehce přístupné formě úplný výkaz všech ukládaných dávek, jakožto výsledek všech platných opatření.

Za tímto účelem mají býti všechna cla a poplatky vybírané celními úřady uvedeny soustavně, ať jde o celní sazby, vedlejší dávky, daně spotřební neb z obratu, poplatky manipulační nebo podobné a vůbec všechny poplatky jakéhokoliv druhu, při čemž se rozumí, že se tento závazek omezuje na cla a dávky, které jsou ve prospěch státu vybírány při vyclívání ze zboží dováženého neb vyváženého.

Kromě tohoto jasného uvedení dávek, jimž zboží je podrobeno, jest třeba zvláště vyznačiti, zdali je cizozemské zboží při proclívání podrobeno ve prospěch státu zvláštní nějaké dávce spotřební neb jiné, jež výjimečně nepostihuje ani zcela ani částečně zboží tuzemské. Smluvní státy zavazují se učiniti potřebná opatření, aby umožnily obchodníkům zaopatřiti si úřední informace ohledné celního sazebníku a jmenovitě o výši cel, jimž určitý druh zboží podléhá.

Článek 6. Aby umožněno bylo smluvním státům a jich příslušníkům seznámiti se co možná nejrychleji se všemi opatřeními, zmíněnými v článku 4. a 5., která se týkají jejich obchodu, zavazuje se každý smluvní stát oznámiti diplomatickému zástupci každého z ostatních států aneb kterémukoliv jinému za tím účelem označenému zástupci, sídlícímu na jeho území, všechny publikace, vydané u provádění uvedeních článků. Toto oznámení má býti učiněno dvojmo a ihned po jich uveřejnění. Není-li takového diplomatického neb jiného zástupce, bude oznámení učiněno dotyčnému státu takovou cestou, kterou si pro tento účel určí.

Každý smluvní stát zavazuje se mimo to zaslati sekretariátu Společnosti národů ihned, jakmile vyjdou tiskem, deset výtisků všech publikací vydaných u provádění článku 4. a 5. Každý smluvní stát zavazuje se rovněž zaslati ihned, jakmile budou vydány tiskem, "Mezinárodnímu ústavu pro publikaci celních tarifů" v Bruselu, který jest pověřen mezinárodní úmluvou z 5. července 1890 překládáním a uveřejňováním těchto tarifů, 10 výtisků všech celních tarifů a, jich změn.

Článek 7. Smluvní státy zavazují se učiniti jak cestou zákonodárnou, tak i administrativní nejvhodnější opatřeni, aby zabráněno bylo libovolnému neb nespravedlivému prováděni jejich zákonů a nařízení v oboru celním a podobném, jakož i dopomoci k právu cestou správní, soudní neb rozhodčí těm, kdož by utrpěli újmu zneužitím těchto zákonů.

Všechna opatření tohoto druhu, která jsou v přítomné době nebo budou později v platnosti, mají býti uveřejňována způsobem, o němž jednají čl. 4. a 5.

Článek 8. Mimo případy zákazu dovozu a případy, kdy by zadržení zboží bylo nezbytno pro rozřešení sporu, musí zboží, pro něž vznikl spor ohledně použití celního tarifu, ohledně původu, místa odeslání nebo hodnoty, býti na žádost deklarantovu ihned dáno jemu k disposici, aniž by se čekalo na rozřešení sporu, ovšem s výhradou opatření nutných k ochraně zájmů státních. Rozumí se, že vrácení složeného obnosu neb zrušení záruky, dané deklarantem, nastane ihned, jakmile spor bude rozhodnut, což v každém případě musí se státi co možná nejrychleji.

Článek 9. Aby byl seznán pokrok, který byl učiněn ve všech věcech týkajících se zjednodušení celních a mých podobných formalit, o nichž jednají předcházející články, má každý smluvní stát během 12 měsíců ode dne, kdy tato úmluva nabyla pro něho platnosti, dodati generálnímu tajemníku Společnosti národů úhrnný přehled všech opatření, jež učinil, aby docíleno bylo onoho zjednodušení.

Podobné přehledy budou předkládány po té každé tři roky a kdykoliv o to požádá Rada Společnosti národů.

Článek 10. Vzorky a modely, které podléhají dovoznímu clu a jichž dovoz není zakázán, dovážené výrobci neb obchodníky, usazenými v kterémkoliv ze smluvních států, ať již jimi osobně neb prostřednictvím obchodních cestujících, budou dočasně propouštěny beze cla na území každého smluvního státu, složí-li se obnos dovozního cla aneb poskytne-li se záruka za jeho případné zaplacení.

Aby dosáhli této výhody, musí výrobci neb obchodníci a obchodní cestující vyhověti příslušným zákonům, nařízením a celním formalitám, předepsaným dotyčnými státy; tyto zákony a nařízení mohou požadovati, aby interesované strany opatřily si legitimace.

Při provádění tohoto článku mají býti považovány za vzorky neb modely veškeré předměty, představující určitý druh zboží, s tou dvojí výhradou, že jednak bude možno zjistiti totožnost uvedených předmětů při zpětném vývozu, jednak, že předměty takto dovážené, posuzovány úhrnem, nepřevyšují ani množstvím, ani cenou obvyklý pojem vzorků.

Celní úřady kteréhokoliv smluvního státu budou uznávati za postačitelné pro další zjišťování totožnosti vzorků neb modelů značky, které byly připevněny celním úřadem některého ze smluvních států, pod podmínkou, že vzorky neb modely jsou doprovázeny popisem, ověřeným celními úřady tohoto státu. Další značky mohou však býti celním úřadem dovážející země připevněny ke vzorkům neb modelům ve všech případech, když by tento úřad považoval tuto dodatečnou záruku za nezbytnou, aby se zajistila totožnost vzorků neb modelů při zpětném vývozu. Vyjímajíc tento poslední případ, omezí se celní ověření na uznání totožnosti vzorků a na stanovení výše cla a dávek, jimž by případně podléhaly.

Doba, v níž dovolen zpětný vývoz, stanoví se nejméně na 6 měsíců a může býti prodloužena celní správou země dovozu. Po uplynutí povolené lhůty bude clo vymáháno ze vzorků, které nebyly zpět vyvezeny.

Vrácení cla zaplaceného při dovozu neb osvobození od záruky za zaplacení tohoto cla provedeno bude bez prodlení každým úřadem pohraničním neb vnitrozemským, pokud bude k tomu oprávněn, a to případné po odečtení cla ze vzorků neb modelů, které nebyly zpět vyvezeny. Smluvní státy uveřejní seznam úřadů, jež byly k tomuto úkonu zmocněny.

Požaduje-li se legitimace, musí souhlasiti s formulářem připojeným k tomuto článku a býti vydána úřadem schváleným k tomuto účelu státem, v němž výrobci neb obchodníci mají sídlo svého závodu. Pod podmínkou vzájemnosti nebude požadováno ani konsulární ani jiné visum na legitimacích, leč by stát prokázal, že zvláštní a výjimečné okolnosti jej nutí je požadovati. V tomto případě musí býti příslušné poplatky co nejmenší a nesmějí převyšovati náklady této služby.

Smluvní státy si co nejdříve oznámí přímo navzájem a také sekretariátu Společnosti národů seznam úřadů, oprávněných k vydávání legitimací.

Až do zavedení systému shora popsaného nebudou dosavadní výhody, jež jsou státy již udělovány, omezeny.

Ustanovení tohoto článku, vyjímajíc ustanovení o legitimacích, bude použito při vzorcích a modelech, které podléhají dovoznímu clu a jichž dovoz není zakázán, jsou-li dováženy továrníky, obchodníky neb obchodními cestujícími, kteří mají sídlo v některém ze smluvních států, i když řečené vzorky nebo modely nejsou doprovázeny jmenovanými výrobci, obchodníky neb obchodními cestujícími.

(Vzorec.)

Jméno státu.

(Vydávající úřad.)

Legitimace pro obchodní cestující.

Platná na dvanáct měsíců ode dne vydání

Platí pro...................................., č. listu.......

Tímto se osvědčuje, že majitel tohoto listu

pan............................, narozený v...............

bydlící v....................ul.................č........

má¹⁾............................................................

v....................................................................

pod firmou..................................................

(nebo) je obchodním cestujícím ve

službách firmy....................................

firem

v...................................................................

která má¹⁾....................................................

které mají

pod firmou.................................................

Jelikož majitel tohoto listu zamýšlí v zemích výše označených vyhledávati zakázky na zboží a kupovati zboží pro zmíněnou firmu (firmu), osvědčuje se, že jmenovaná(é) firma(y) je (jsou) oprávněna(y) provozovati svou (své) živnosti a obchod(y) v............... a platí tam daně za tím účelem zákonem předepsané

..............r............................ 19........

Podpis šéfa firmy (firem):

Popis majitele:

Věk..................................

Postava............................

Vlasy..............................

Zvláštní znamení.............

Podpis majitele:.......................

¹⁾ Označení továrny nebo obchodu.

N. B. Rubriku I. formuláře dlužno vyplniti pouze, jde-li o šéfa obchodního nebo průmyslového závodu.

Článek 11. Smluvní státy omezí co nejvíce možno případy, ve kterých se požadují osvědčení původu.

V souhlasu s touto zásadou a srozuměny s tím, že celní správy podrží plné právo zkoumati skutečný původ zboží a následkem toho také moc požadovati bez ohledu na předložené osvědčení jakýkoli jiný důkaz, který budou pokládati za nutný, smluvní státy souhlasí, že budou zachovávati následující ustanovení:

1. Smluvní státy učiní opatření za účelem co největšího zjednodušení a spravedlivého provádění řízení a formalit spojených s vydáváním a uznáváním osvědčení původu a budou uváděti ve veřejnou známost případy, ve kterých taková osvědčení se požadují a podmínky, za kterých se vydávají.

2. Osvědčení původu mohou býti vydávána nejen oficielními úřady smluvních států, nýbrž i kteroukoli z organisací, jež jsou k tomu oprávněny, skýtají nezbytné záruky a byly dříve k tomu uznány každým z interesovaných států. Každý smluvní stát oznámí co nejdříve sekretariátu Společnosti národů seznam organisací, které pověřil vydáváním osvědčení původu. Každý stát vyhrazuje si právo odvolati svoje uznání, udělené kterékoliv z organisací takto oznámených, zjistí-li, že tato organisace vydávala osvědčení nesprávným způsobem.

3. V případech, kdy zboží se nedováží přímo ze země původu, nýbrž přichází územím třetí smluvní strany, budou celní správy přijímati osvědčení původu, vydané oprávněnými k tomu organisacemi této třetí smluvní země, avšak s výhradou práva přesvědčiti se o správnosti takovýchto osvědčení stejným způsobem, jako o osvědčeních vydávaných zemí původu.

4. Celní správy nebudou požadovati předkládání osvědčení původu:

a) když se zájemník vzdá nároků na výhodu režimu, jehož použití je závislým od předložení takového osvědčení;

b) když sama povaha zboží nepopíratelně určuje jeho původ, a jestliže byla předem o této věci sjednána dohoda mezi dotyčnými státy;

e) když zboží je provázeno osvědčením, které potvrzuje, že zboží má právo na regionální označení původu, s výhradou, že toto osvědčení bylo vydáno organisací ustanovenou k tomu cíli a schválenou státem dovozním.

5. Jestliže tomu nepřekáží zákonodárství dotyčných států a za předpokladu vzájemnosti budou celní správy:

a) osvobozovati rovněž od průkazu původu - kromě případů, kdy je podezření zneužití - dovezené zboží, které zřejmě není obchodní povahy, nebo které - ač povahy obchodní - má jen nepatrnou hodnotu;

b) přijímati osvědčení původu vydaná na zboží, jehož vývoz nemohl býti ihned proveden, s podmínkou, že toto zboží bude vypraveno v době buď jednoho nebo dvou měsíců dle toho, zda země vývozní a země určení sousedí čili nic; tyto lhůty možno prodloužiti, postačují-li důvody udané pro vysvětlení průtahu v dopravě zboží.

6. Jakmile není dovozci z dostatečného důvodu možno předložiti osvědčení původu při dovozu zboží, mohou mu celní úřady poskytnouti lhůtu, potřebnou k předložení tohoto dokladu za podmínek, které uznají vhodnými k záruce cla, které by případně bylo zapraviti. Pakliže bylo osvědčení předloženo dodatečně, bude obnos, kterým bylo clo případně přeplaceno neb zaručeno, navrácen co možno nejdříve.

Při prováděni tohoto ustanovení bude přihlíženo k poměrům, které by případně nastaly následkem odpočtu kontingentů:

7. Osvědčení mohou býti buď v jazyce dovozní země nebo v jazyce země vývozní, při čemž si celní úřady dovozní země ponechávají právo požadovati překlad, jakmile by měly o obsahu dokladu pochybnosti.

8. Osvědčení původu nepotřebují zásadně konsulárního visa, zejména pocházejí-li od celních úřadů. Jestliže se výjimečně konsulární visum požaduje, mohou zájemníci podle své vůle předložiti svá osvědčení původu k vidování buď konsulu svého okresu nebo konsulu okresu sousedního. Výlohy za visa budou co nejnižší a nemohou přesahovati hotové výlohy, zejména při zásilkách nepatrné hodnoty.

9. Ustanovení tohoto článku vztahují se na všechny doklady užívané jako osvědčeni původu.

Článek 12. Doklady zvané "konsulární faktury" nebudou požadovány, leč by jich předložení bylo nutným buď za účelem zjištění původu zboží dováženého v případech, kde by původ mohl míti vliv na podmínky, za kterých se připouští dovoz zboží, nebo za účelem určení hodnoty zboží při clu hodnotném, pro jehož použití obchodní faktura by nestačila. Forma konsulárních faktur bude zjednodušena tak, aby se zamezily všechny spletitosti nebo obtíže a aby se příslušnému obchodu usnadnilo vyhotovování těchto dokladů. Výlohy za visa na konsulární faktury budou stanoveny určitým poplatkem, který budiž co nejnižší; k jedné a téže faktuře nebudou se požadovati více než 3 opisy.

Článek 13. Závisí-li režim, jehož lze použiti na některý druh dováženého zboží, od splnění zvláštních technických podmínek, vztahujících se na jeho složení, čistotu, jakost, zdravotní stav, výrobní území nebo na jiné podobné podmínky, vynasnaží se smluvní státy sjednati dohody, dle kterých budou uznávány osvědčení, známky nebo značky vydávané nebo připojené ve vývozní zemi jako záruka splnění řečených podmínek, aniž by toto zboží bylo podrobováno druhému rozboru nebo jiné zkoušce v zemi dovozní, avšak s výhradou zvláštních záruk, když by vznikla domněnka, že požadované podmínky nejsou splněny. Dovoznímu státu má býti poskytnuta veškerá záruka pokud jde o úřady vydávající osvědčení, jakož i o druh a povahu zkoušek vyžadovaných v zemi vývozní. Vedle toho celní správa dovozního státu měla by též podržeti právo, učiniti druhý rozbor, kdykoli by pro to měla zvláštní důvody.

Za účelem zevšeobecnění takových dohod bylo by účelno, aby obsahovaly:

u) methody, jichž by jednotně bylo používáno všemi zkušebnami,ustanovenými k provádění rozborů nebo jiných zkoušek, při čemž by tyto methody mohly býti občasně revidovány na žádost jednoho nebo více států zúčastněných na takových dohodách;

b) povahu a druh zkoušek, jež by se prováděly v každém ze států zúčastněných na takovýchto dohodách, při čemž by bylo pečováno o to, aby požadovaná míra čistoty při různých výrobcích byla určena takovým způsobem, aby to nevedlo ke skutečnému zákazu.

Článek 14. Smluvní státy budou zkoumati buď samostatně neb společnými akcemi nejpříhodnější methody, jež by vedly k zjednodušení, k větší jednotnosti a zároveň k větší účelnosti formalit, týkajících se rychlého proclení zboží, prohlídky zavazadel cestujících, systému ukládání zboží v celním skladišti, skladních dávek a jiných věcí, jimiž se zabývá přídavek tomuto článku.

K provedení tohoto článku podrobí smluvní státy blahovolné úvaze doporučení obsažená v tomto přídavku.