Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Stát přejímá stavbu 250.000 dělnických rodinných, obytných domků v různých městech průmyslových a zemědělských krajích a to v těchto stavebních obdobích:

Domky budou vystavěny podle klíce, jak toho budou vyžadovati poměry:

a) na hranicích měst pro městský proletariát, v poloze, kde jest zdravé ovzduší,

b) v průmyslových střediscích ve venkovských územích, kam nevniká kouř, plyny, prach a jiná atmosferická znečištění, kazící zdraví,

c) v zemědělských územích podle toho, kde budou po ruce vhodná staveniště.

Stavební náklady takovéhoto dělnického rodinného, obytného domku mohou činiti:

a) v nejdražší třídě stavebních nákladů Kč 25.000.-,

b) v nižších třídách stavebních nákladů částku odstupňovanou níže podle drahoty mezd a stavebních hmot.

Každý takovýto rodinný dělnický obytný domek musí míti:

Kuchyň a pokoj v celkové rozměře dohromady aspoň 35 m² podlahové plochy, dřevník a půdu, malý sklep a - podle platných zdravotních předpisů - dobře oddělený záchod. Mimo to zahrádku přiléhající k domku ve výměře aspoň 40 m².

Stavební náklady opatří stát, okresy a obce. Stát zaplatí na náklady budov, které budou čas od času zřizovány, 80%, okres 10%, obce 10%.

Nárok na přidělení takovéhoto obytného domku má každý dělník. který se musí starati kromě sebe ještě aspoň o jednoho příslušníka rodiny (manželku, děti, rodiče) za podmínek stanovených v § 8.

Přidělují se v poměru, v jakém jednotliví národové tohoto státu platí daně, to jest, podle klíče daní jednotlivých národů bude každoročně v různých krajích, městech, průmyslových místech přidělen dělníkům, české, německé, slovenské, maďarské a polské národnosti přiměřený počet rodinných obytných domků.

Při přídělu rodinných, obytných domků budiž čekatelství zjištěno podle těchto podmínek:

a) Oprávnění na prvém místě jsou dělníci, kteří se v oné obci, v jejímž správním obvodu pracují, narodili a jsou do ní příslušní.

b) Na druhém místě jsou dělníci, kteří bydlí aspoň 10 let v jedné a téže obci a aspoň 10 let si vydělávají svůj chléb námezdní prací.

c) Ve smíšených obcích mají čekatelé, kteří jsou příslušníky národní většiny v obci, při přídělu obytných domků přednost před rovnoprávnými čekateli jiných národností podle a) a b).

d) Ve všech případech podle a), b) a c) buďtež rodinnými domky poděleni především nejstarší oprávnění a oprávnění po řadě podle stáří.

Celkovou akci provede pod předsednictvím ministerstva sociální péče státní komise pro bytovou péči, jejímiž členy jsou:

a) po jednom clenu zúčastněných ministerstev,

b) po jednom clenu průmyslových svazů,

o) po jednom clenu živnosti, rozdělené podle národnosti.

d) po jednom členu uznaných zaměstnaneckých odborových organisací.

V župách, okresech a obcích jest k témuž účelu zříditi (župní, okresní a obecní) komise pro bytovou péči, které v témž složení vykonávají svou činnost pod předsednictvím župního nebo okresního náčelníka nebo obecního starosty (purkmistra).

Státní komisi pro bytovou péči přísluší:

a) stanoviti roční stavební program podle návrhů župních nebo okresních komisí pro bytovou péči,

b) rozděliti stavební program na jednotlivé župy nebo před jejich úředním ustanovením na okresy,

c) nejvyšší dozor nad pracemi, a aby byty byly přiděleny podle zákona oprávněným zaměstnancům a aby vlastníci již podělení platili anuity.

Župní a okresní komise pro bytovou péči sestaví každoročně podle návrhů podaných obecní komisí pro bytovou péči stavební program a předloží jej Ústřední komisi v Praze. Jakmile budou zřízeny župy, župní komise zašle tyto návrhy podle návrhů okresních komisí státní komisi pro bytovou péči (Ústřední komisi).

Nad řádným prováděním této akce dohlíží v obvodu župy župní komise pro bytovou péči a okresní komise ve svém obvodu působnosti.

Obecní komise pro bytovou péci přezkoumá přesně všechny žádosti o příděl a jsou-li uchazeči oprávněni k nároku, ručí za to, že její návrhy souhlasí se zákonem. Vyhledá potřebné stavební pozemky, které vyhovují podmínkám § 2 a získá je na účet státní pokladny nejvýše za skutečné, v místě obvyklé ceny. Potřebný příjezd ke koloniím domů zřídí obec na vlastní náklad, zvláště tam, kde se otevírá přístup k novým stavebním pozemkům.

Na každou župu, okres a obec připadá v každém stavebním období alikvotní díl domků, které mají býti podle § 1 vystavěny v celé oblasti republiky v příslušném stavebním roce v poměru, v jakém jest celkový počet oprávněných žádostí k celkovému počtu staveb, které mají býti v příslušném roce provedeny podle § 1.

Nebude-li koncem roku vystaven plný počet staveb, ustanovený podle § 1, budiž příštího roku zbývající část novostaveb doplněna v nezmenšené míře vedle počtu novostaveb, určeného pro nový rok.

Jednotlivé obytné domky se přidělí oprávněným uchazečům úplně hotové, takže se lze do staveb nastěhovati.

Stavby se provádějí podle návrhu připojeného k důvodové zprávě, který jest pokládati za úřední normální typ Odchylky od tohoto typu může připustiti ve výjimečných případech státní komise pro bytovou péci na návrh oprávněného k nároku, jestliže změnou nevzrostou stavební náklady. Je-li s navrženou změnou spojeno zvýšení stavebních nákladů, jest navrhovatel oprávněný k nároku povinen hraditi větší náklady úplně ze svého a zároveň se svou žádostí o změnu složiti příslušného bankovního úřadu ministerstva financí jistotu ve výši předpokládaných větších nákladů.

Akci financuje stát. Okresy a obce jsou povinny do 31. prosince zaplatiti státní komisi pro bytovou péči částku na ně připadající ročně po 10% v takové výši, která se v zákonitém poměru shoduje s částkou stavebních nákladů skutečně vynaložených pro jejich území během uplynulého roku.

Z peněz, které vynaložil stát na každý rodinný domek, připadá na příspěvky, které se nevrátí, tedy jako subvence

a) státu 30%,

b) okresu 10%,

o) obce 10%,

dohromady 50% stavebních nákladů. Zbytek 50%, to jest nejvíce 12.500 Kč zaplatí účastník jako kupní cenu státní pokladně.

Uchazeči podělení rodinnými obytnými dělnickými domky musí splatiti kupní cenu nejvýše ve 20 letech. Splácí se takto:

a) podělení uchazeči s týdenní mzdou v týdenních splátkách,

b) uchazeči s měsíčním platem v měsíčních splátkách. Týdenní splátka nesmí činiti méně než 15 Kč, měsíční splátka nesmí činiti méně než 60 Kč splátky na kapitál.

Úrok z kupní ceny, kterou musí platiti podělení uchazeči, stanoví se na 5% kapitálu, takže průměrně činí 2 1/2 běžných úroků. Týdenní celkové splátky musí tedy při 834 týdnech umořovací lhůty činiti nejméně 22.5 Kč. Z toho platí podělený uchazeč dvě třetiny, podnikatel, v jehož službě v té době jest, jednu třetinu.

Podnikatel nebo zaměstnavatel ručí za to, že splátky budou správně a pravidelně odváděny státní pokladně. Jest povinen zaměstnancům u něho zaměstnaným, poděleným obytnými domky, sraziti při výplatě mzdy nebo platu příslušnou částku a doplněn ji příspěvkem, který má zaplatiti, odeslati ji během 5 dnů po výplatě mzdy úřední platebně.

Při odevzdání obytného domku oprávněnému uchazeči budiž uzavřena kupní smlouva. Tuto smlouvu podepíše předseda obecní komise pro bytovou péči a kupec (podělený uchazeč).

Jakmile podělený uchazeč uzavře kupní smlouvu a složí první splátku, vstupuje k domku který mu nyní náleží, ve vlastnické právo, omezené podle §§ 24 a 25.

Jeho dluh, který vázne na tomto domku. se knihovně zajistí.

Nemůže-li podělený uchazeč pro nezaviněné neštěstí, nezaměstnanost, nemoc nebo jiné nepředvídané události přechodně splniti svých pravidelných platebních povinností, okresní komise pro bytovou péči na příslušnou žádost, již jest podati u obecní komise pro bytovou péči, poskytne mu na dobu překážky poshovění platu, jestliže obecní komise pro bytovou péči žádost doporučí.

Poshovění lze poskytnouti jen za dvou podmínek a to, jestliže bude částka doplacena:

a) zvýšením týdenních nebo měsíčních splátek, dokud nebude nedoplatek splacen.

b) prodloužením úmorové lhůty nad celkovou lhůtu stanovenou zákonem.

Kdyby se změnila československá měna během placení splátek, budiž zbytek kupní ceny, již jest ještě zaplatiti nebo výše splátek náležitě valorisována a přizpůsobena hodnotě, jakou československá koruna skutečně měla toho dne, kdy byl domek přidělen.

Podělený uchazeč smí domek, který mu byl přidělen, zamýšlí-li jej prodati, za všech okolností nabídnouti ke koupi jen komisi pro bytovou péči. Bude-li domek odkoupen, vyplatí se mu jen skutečně zaplacená částka a připočte se mu případný přírůstek hodnoty. Teprve, jestliže komise pro bytovou péči zpětnou koupí odmítne, jest oprávněn prodati domek z volné ruky třetímu za plnou hodnotu. Prodeje z volné ruky, které se stanou bez výslovného schválení komise pro bytovou péci, jsou právně neplatné. Toto ustanovení platí ještě 5 let poté, co podělený uchazeč plně splatil kupní cenu. Po této době končí každé omezení disposičního práva vlastníkova svým majetkem, počítaje v to prodej z volné ruky za plnou hodnotu.

Jestliže podělený uchazeč zemře dříve, než dlužná kupní cena a nebo všechny splátky byly plně umořeny, jeho přímí dědicové (manželka a děti) mají právo vstoupiti v práva svého zůstavitele. Musí však převzíti všechny závazky zemřelého.

Uchazeči mohou kupní cenu v částce 50% stavebních nákladů, kterou mají platiti, spláceti ve větších splátkách v kratší době nebo složiti plnou částku kupní ceny ihned při uzavření kupní smlouvy, nebo během úmorové lhůty kdykoliv dlužný zbytek v celku najednou splatiti. V tomto případě platí lhůta 5 let čekatelství. dokud se nenabude neomezeného vlastnictví a disposičního práva, ode dne, kdy dlužná kupní částka byla úplně vyrovnána.

Úkolem obecní komise pro bytovou péci jest dozírati, aby obytné domky odevzdané do vlastnictví oprávněným uchazečům nezpustly, aby tím neklesla trvanlivost a plná cena před úmorem plné dlužné částky. Mimo to provádějí takovýto dozor pravidelně všechny instance komisí pro bytovou péci.

Každé zneužití tohoto zákona oprávněnými uchazeči ke spekulaci nebo, aby veřejný majetek státu, okresu a obcí byl svévolně poškozen, trestá se vězením od tří dnů do dvou roků. Mimo to pachatel ztrácí nárok na příděl domku pro všechny časy.

Ti, kdo ve zlém úmyslu a aby poškodili oprávněné uchazeče proti tomuto zákonu zkracují oprávněné uchazeče v jejich právech, kdo se pokusí zmařiti dosažení práva k nároku nebo nabytí obytných domků nebo jejich příděl oprávněným uchazečům, budou potrestáni:

a) pro pokus vězením od tří dnů do tří měsíců.

b) pro dokonalý čin vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.

Provedením tohoto zákona se pověřují ministři sociální péče, financí a veřejných prací.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Již 8 let trvající a stále vzrůstající bytová nouze dosáhla takového rozsahu, že nejen vydává postižené přímo v šanc nejtěžšímu sociálnímu a mravnímu nebezpečí, nýbrž i veškerý státní život, jakož i stát sám vhání do katastrofy. Všechny dosavadní zákony ke zdolání bytové nouze (zákon o ochraně nájemníků, stavebních družstev a stavebních subvencích) nepřivodily nápravy ani v nejmenším. Zákon o ochraně nájemníků jest, ač nezbytně potřebný, také největší překážkou rozvoje stavebního ruchu, poněvadž majetníci domů roztrpčeni, že jejich disposiční právo jejich starými domy bylo omezeno, zásadně odmítají stavěti nové stavby. Tím tedy, že jednak těm nájemníkům, kteří byt mají, zajišťuje kus střechy nad hlavou, jest na druhé straně příčinou, že ohromné množství pracujícího lidu jest po tuctech napěchováno v bídné místnosti a musí tam tráviti svůj život, což jest paškvilem vší lidské důstojnosti. Jaké neocenitelné škody na duchu i na těle musí vytrpěti statisíce těchto lidí obojího pohlaví a všech stupňů stáří nemůže dnes ještě ani přibližně určiti ani největší sociální psycholog. Následky tohoto bezohledného zanedbávání povinností státem vůči jeho čestně pracujícím občanům se ukáží teprve během příštích desítiletí a vybijí se v strašlivou tragedii, jestliže se v poslední chvíli skutečně velkým sociálně-politickým činem neposkytne těmto pariům státu a společnosti skutečná pomoc a záchrana před duševní a tělesnou zkázou. Vykonati tento záchranný čin pro blaho pracujícího lidu, pro blaho státu a společnosti jest úkolem tohoto návrhu zákona.

Návrh zákona o zřizování rodinných domků pro stálé průmyslové, živnostenské a zemědělské dělníky v oblasti Československé republiky se zakládá na demokratické myšlence spravedlností, aby se také všem pracujícím obyvatelům tohoto státu zajistil v nejskromnějším způsobě byt člověka důstojný. Povinností státu jest postarati se, aby každý jeho občan, který čestnou prací a neúnavnou pílí přispívá k životu, trvání a zdaru tohoto státu, viděl svou rodinu v pokojném, vlastním domě zabezpečenu a aby také sám po denní únavě ve vlastních čtyřech zdech mohl požívati skrovného rodinného štěstí a nemusil si dáti ztrpčovati několik hodin rodinného života bezohledným trýzněním majetníků domů, nebo dokonce žíti ve stálé starosti, že dostane výpověď z bytu, v němž se sotva ohřál. Zákon jest tedy založen na té myšlence, aby se každé pracující rodině dostalo vlastního domova, domečku, byť byl sebe menší a sebe skrovnější, který by se stal za dostupných podmínek vlastnictvím dělnické rodiny. Vlastní dům, který si může každá rodina zaříditi, jak se jí líbí a jak může a v němž může podle své libosti vládnouti a panovati, bez nebezečí, že jednoho krásného dne bude vyhozena na ulici.

Poněvadž stát má přede všemi jinými největší zájem na tom, aby ve svých hranicích viděl výhradně občany, kteří se mírumilovně a spokojeně připojují k velkému koloběhu společnosti, občany, kteří uznávajíce skutečnost, že stát splnil na nich svou povinnost, také sami rádi státu dávají což jeho jest, pak jest ovšem samozřejmé, že stát musí na se vzíti a nésti velikou část nákladu tohoto způsobu bytové péče. Avšak nikoliv jen stát, také samosprávné správní instituce mají na tom stejný zájem, aby ve svých správních obvodech pokud možno nejvíce zmenšily počet nemajetných lidí, žijících jak jest člověka nedůstojno, nespokojených občanů a musí se snažiti, aby ve svém oboru působnosti rozmnožily počet mohovitých, spokojených lidí.

Proto jest nejen sociální lidskou povinností, nýbrž právě tak jako u státu, vlastním prospěchem pro okres a obec, jestliže přispějí přiměřeným podílem k nákladům, jichž vyžaduje stavba rodinných, dělnických, obytných domků v jejich správním obvodu. Konečně jest to však také zaměstnavatel a podnikatel, který na tom musí míti životní zájem, aby sobě a svému závodu zajistili usedlé, trvalé dělnictvo. Dělník, který celá léta, snad celý svůj život ztráví v jednom a témže podniku nebo u jednoho a téhož podnikatele, sroste se závodem a podnikem tak, že mu každý stroj, každé nářadí. ba každý kousek materiálu jest milou a obeznámenou věcí, že má radost ze zdaru a rozkvětu podniku, jakoby to byl jeho vlastní prospěch a neštěstí, která podnik postihnou, i když toho často nepřizná, přece hluboko v srdci cítí. Takovíto dělníci jsou úplně obeznalí se všemi jednotlivostmi často velmi složitého výrobního pochodu a jest jasné, že se jimi mnohem více zajišťuje prospěch zaměstnavatelův, než nespokojenými, často se střídajícími cizími dělníky. Proto jest v zájmu podnikatele a zaměstnavatele, aby každý dělník, zaměstnaný v jeho závodě, byl usedlý a trvalý. To však jest možno jen tehdy, jestliže se dělníkovi učiní život snesitelný vlastním domovem, pevnou držebností v místě podniku. Podnikatel prospívá tedy jen sám sobě, jestliže připlácí na to, aby se jeho dělníci tím, že jim bude přidělen malý vlastní domek, rodinný obytný domek, stali v místě usedlí a trvale se tam usadili. Musí tedy také podnikatel přispěti k nákladům rodinných obytných domků.

Stavební program byl proto rozdělen podle způsobu ustanoveného v § 1 návrhu zákona po 50.000, 30000 a 20.000 stavbách za rok, v jednotlivých obdobích, aby v prvé době bylo pokud možno rychle odpomoženo nejnaléhavější nouzi. V šestém stavebním roce budou splátky pro domky již přidělené přesahovati onu částku, kterou jako subvencí má stát přispívati v běžném roce na program.

§ 2 činí opatření, aby kolonie dělnických domků byly stavěny ve zdravém, venkovském ovzduší, aby se tak umožnil lidem těžce pracujícím ve dne v nezdravém ovzduší v jejich volném čase pobyt v okolí prostém bakterií a kouře.

Výměru stavebních nákladů pro jeden byt částkou 25.000 Kč jest pokládati v § 3 za nejvyšší třídu stavebních nákladů, to jsou velkoměsta, průmyslová střediska. V malých městech a malých továrních místech jsou stavební náklady značně levnější, ve venkovských obcích (agrárních územích) ještě nižší než tyto.

Stavební poměry, jak jest na ně pamatováno v § 4 jsou sice nejmenším bytem skutečné potřeby, avšak se zřetelem na to, že lze využíti až do posledního rohu různých vedlejších místností, zvláště však půdy, pro skrovné nároky dělnické rodiny jistě postačující.

V § 6 bylo upuštěno od toho, aby i osamocení dělníci měli nárok na příděl bytu, proto, poněvadž osamocení dělníci již předem stěží by takovýto nárok uplatňovali a skutečně také není žádné sociální potřeby přiděliti domky takovýmto dělníkům.

V § 7 bylo ustanoveno rozdělení podle klíče, v jakém jednotlivé národy platí daně proto, aby se tento čistě sociální zákon nestal již předem opět příčinou národních třenic.

Odstupňování nároku podle § 8 pokládali navrhovatelé proto za potřebné a spravedlivé, poněvadž nárok na vlastní domov ve své vlasti mají především starousedlí dělníci v každé obci. Teprve na druhém místě přicházejí ti, kdo se přistěhovali odjinud a nabyli si svého domovského práva teprve desítiletým pobytem v obci. Odstavec o) § 7 jest opět třeba z důvodu demokracie a zachování národního míru.

V § 15 se přihlíží k předpokladům, které se týkají poměrů lépe situovaných dělníků a úředníků. Upravuje nároky také oněch uchazečů, jimž nepostačí prostor vymezený v § 4 a kteří si poté mohou zajistiti na vlastní náklad zvětšení normálního domku již před zahájením stavby podle svých přání.

Omezení vlastnického práva vázaného lhůtou podle § 21 a 25 jest třeba proto, aby se pokud možno nejvíce znemožnilo zneužívání zákona ke spekulaci.

Poshovění splátek platů, na něž jest pamatováno v §§ 22 a 23 v určitých případech, jest samozřejmým sociálním opatřením. bez něhož by zákon mohl splniti svůj humánní účel jen z polovice.

Pro zneužití zákona a pro pokus nebo dokonané rušení nebo maření spravedlivého jeho provádění, jest proto třeba těžkých trestů, abychom již napřed stlačili na nejmenší míru případné pokusy, ať již autonomních, obecních útvarů, ať jíž jednotlivých podnikatelů, vyhnouti se zákonité přispívající povinnosti. uložené jim. Na druhé straně však musí také býti zabráněno tomu, aby se oprávnění uchazeči nestali nástroji nesvědomitých spekulantů nebo aby sami nespekulovali na to, jak by za levnou cenu získali domky na útraty státu nebo poplatníků vůbec, aby je potom za dvojnásobnou částku prodali třetím cizím osobám.

Peníze buďtež opatřeny vypsáním půjčky, kterou by bylo lze splatiti v 50 letech. Amortisace a úroky buďtež zajištěny především úsporami v rozpočtu ministerstva národní obrany a zvýšením dědické daně a daně přepychové.

Tedy v sedmém stavebním roce budou státní příjmy z úroků a splátek podnikatelů a podělených uchazečů nejen hraditi výdaje za úroky a anuity, nýbrž zůstává již i přebytek pro jeho anuitovou reservu.

Od sedmého roku tento přebytek každoročně stoupá, takže stát vlastně musí ze svého platiti jen úroky za prvních šest stavebních let.