Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Paragraf 18 zákona ze dne 14. dubna 1920 ě. 299 Sb. z. a n., nahražuje se tímto zněním:

Důstojnický sbor četnictva doplňuje se:

a) postupným povyšováním v četnictvu,

b) přestupem aktivních nebo neaktivních důstojníků vojska, kteří mají nejvýš, hodnost poručíka.

Ad a). Vrchní strážmistři, kteří s výborným prospěchem absolvovali desítiměsíční běh hodnostní školy, vedli nejméně dva roky bez závad staniční (okresní) velitelství, a - přihlásivše se k této - složili vyšší zkoušku odborně učitelskou a kancelářskou, buďtež povýšeni na správní důstojníky.

Učitelskou zdatnost jest prokázati samostatnou písemnou prací z pralese služby četnické neb kriminalistické. Vyšší zkouška kancelářská skládá se před komisí zkušební a) ústně, b} písemně.

Ústní i písemnou zkouškou jest prokázati znalost všech kancelářských a do určité části i požitkových a hospodářských předpisů a zdatnost konceptní.

Zkušební komise skládá se ze dvou právníků služby politické (policejní) neb soudní, jednoho intendančního a jednoho správního důstojníka. Členy komise, z nichž služebně nejvyšší (nejstarší}, jest vždy předsedou, jmenuje ministerstvo vnitra.

Ad b). Výjimečně k četnictvu přestupující aktivní neb záložní důstojník vojska musí prodělati 10měsíční běh školy hodnostní a složiv po absolvování tohoto běhu zkoušku na vrchního strážmistra s výborným prospěchem, má vésti nejméně jeden rok staniční a jeden roh okresní velitelství četnické se všemi s těmito funkcemi souvisejícími službami. Vyšší zkoušku učitelskou a správní skládá podle ustanovení předchozího odstavce.

Důstojníky vojska přijímá a všechny až do I. hodnostní třídy jmenuje minstr vnitra. Kdo jmenuje důstojníky od VIII. hodnostní třídy, určuje ústavní listina.

Zemskými četnickými veliteli mohou býti jmenováni v prvé řadě důstojníci správní plným právnickým předvzdědánírn aneb vyšší úředníci správní či soudcovští, pokud byli činni jako státní návladní.

Generálního velitele četnictva jmenuje president republiky z osvědčivších se zemských četnických velitelů.

O příslušnících četnictva vede se nepřetržitý kvalifikační záznam, do něhož se každoročně zapisuje kvalifikace.

Podkladem kvalifikace jsou posudky:

a) u vrchních strážmistrů a strážmistrů služby exekutivní posudek okresní správy politické a okresního četnického velitele,

b) u důstojníků výkonných posudek okresní správ, politické a župního velitele četnictva,

c) u důstojníků (vyjma důstojníky výkonné), jakož i u všeho kancelářského personálu dobrozdání bezprostředně nadřízeného četnického velitelství nebo úřadu správního nebo hospodářského, podle toho, zda jedná se o příslušníky kategorie správní nebo účetní, či účetní kontroly.

Důstojníky justiční a zdravotní služby kvalifikuje vrchní kvalifikační komise bez posudků.

Kvalifikace provádí komise:

a) vrchní kvalifikační komise při ministerstvu vnitra pro všechny příslušníky četnictva zařaděné při tomto ministerstvu a při generálním velitelství četnictva jako stolice prvá a poslední, pro všechny ostatní příslušníky četnictva jako stolice odvolací,

b) Kvalifikační komise při zemských četnických velitelstvích.

Vrchní kvalifikační komise je sedmičlenná a jmenuje ji ministerstvo vnitra ze zvolených členů vrchního kárného výboru tak, aby po jednom členu zněly zastoupení kategorie: správních, intendančních, účetních a výkonných důstojníků, vrchních strážmistrů a definitivních četníků. Předsedu jmenuje z řad právnického personálu četnického oddělení ministerstva vnitra.

Kvalifikační komise při zemských četnických velitelstvích je pětičlenná a jmenuje ji zemský četnický velitel z jednoho důstojníka právního jako předsedy a po jednom členu z kategorie důstojníků účetních, výkonných, vrchních strážmistrů a dvou strážmistrů.

Jednáni komisí jsou neveřejná a členové komisí jsou vázáni mlčenlivostí.

Členové všech kvalifikačních komisí musí býti vzati z řad zvolených členů kárných výborů neb jejich náhradníků.

Každoroční publikaci jejich jmenování v "Četnickém Věstníku" jest i určiti pořad zástupců pro případ zaneprázdnění některého člena komise.

Ustanovení §§ 14 až 20 zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z., platí s hořejšími výjimkami obdobně i pro četnictvo.

Superarbitrační řízení provádí se komisionelně dvěma četnickými nebo civilními lékaři. Z posudku této komise možno se odvolati k vrchní superarbitrační komisi, zřízené od případu k případu při ministerstvu vnitra, ze dvou lékařů tohoto ministerstva.

Příslušníci četnictva mohou býti představeni superarbitrační komisi bud na vlastní žádost nebo z moci úřední, v obou případech je však směrodatný nález lékařů. Nález superarbitrační komise "k četnické službě neschopen, k civilní a jiné státní neb veřejné službě schopen", opravňuje mimo právo na pensi neb odbytné ku přednostnímu právu na místa kancelářská ve službě politických a policejních úřadů, jakož i na taková místa oficiantská, podúřednická a zřízenecká.

Přednostní právo na tato místa má ten význam, že není-li aspirantů na taková místa z řad býv. legionářů, musí v prvé řadě takové místo býti obsazeno invalidou četníkem, jemuž jest dáti příležitost, aby se prakticky zapracoval do oboru jeho schopnostem odpovídajícímu.

Z moci úřední mohou býti příslušníci četnictva představeni superarbitrační komisi jen v těch případech, kdy při výkonu služby byly zjištěny takové skutečnosti, které ospravedlňují názor, že příslušník četnictva není dále fysicky schopen vykonávati přikázanou mu službu četnickou.

Ostatní předpisy superarbitrační vydá ministerstvo vnitra.

Ustanovení §§ 21 až 29, §§ 31 až 35 a §§ 37 až 41, jakož i §§ 59 a 71 až 74 a konečně §§ 79 až 83 zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z., platí obdobně i pro příslušníky četnictva, pokud byli jmenováni definitivními.

Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení a provedením jeho pověřuje se ministr vnitra.

Zákon a četnictvu ze dne 14. 4. 1920, č. 299 Sb., zrušil částečnou sounáležitost četnictva k býv. zeměbraně a stanovil, že četnictvo podléhá vojenským trestním zákonům a soudům a platí proň vojenský služební řád. Disciplinární předpisy stanoví proň ministerstvo vnitra. (§ 12 zákona o četnictvu.)

Paragraf 2 téhož zákona vymezuje pravomoc generálního velitele četnictva a praví: "K udržení vojenského pořádku a kázně v četnictvu přidělen jest ministerstvu vnitra generální velitel četnictva." Z tohoto ustanovení, jakož i ze smyslu § 12 je nutno odvoditi snahu zákonodárce, aby byly upraveny kázeňské poměry četnictva odlišně od oněch vojenských. V prvé řadě je to jen vojenský pořádek, a ne také vojenská kázeň, kterou chce míti zákonodárce zajištěnu určitým způsobem. Podstata četnické kázně měla byti (§ 12) stanovená ministerstvem vnitra, tedy úřadem civilním.

Resoluce obou sněmoven, přijatá k zákonu ze dne 4. 7. 1923, č, 153 Sb., jasně vymezuje snahu zákonodárce, dáti četnictvu od vojenských disc. předpisů předpisy odchylné, neboť se v ní ministerstvo vnitra vyzývá, aby předložilo v době nejkratší předlohu zákona, kterým se upravují kvalifikační a disc. předpisy dle předpisů zákona ze dne 25. 1. 1914, č. 15 ř. z. (pragmatika),

Vyřešení otázek disciplinárního práva a soudnictví v četnictvu jeví se nutným, neboť zákon o četnictvu zrušil ustanovení starého zákona o četnictvu ze dne 24. 12. 1894, č. 1 ex 1895, podle jehož §u 10 "osoby ve svazku četnickém se nacházející byly podrobeny trestním zákonům vojenským a předpisům disciplinárním touž měrou, jalo příslušníci aktivní zeměbrany", ale nedal jinakých disc. předpisů a tím ponechal všecko četnictvo ve stavu ex lex, neboť ani ministerstvo mitra dodnes nijakého disc. předpisu nevydalo.

Právní stav, v němž bylo 14.000 četníků podle zvyků a bez zákonitého podkladu trestáno podle starých norem zvykových, jest zajisté stav neudržitelný a jeví se dnes již kategoricky nutno, aby bylo tomuto zlu odpomoženo.

Direktiva, daná citovanou resolucí obou sněmoven, nenechává pochybovati o tom, v jakém směru jest nutno vyřešiti otázky četnicko-disciplinární a kvalifikační. Odchylné služební poměry v četnictvu od poměrů civilních státních zaměstnanců, nepříznivá, jedinečná dislokace četnictva a jinaké úchylky vynucují si ovšem určité změny od ustanovení služ. pragmatiky. Byly tudíž po této stránce v tamto návrhu zachovány jen stěžejní zásady služ. pragmatiky, v detailech však provedeny v návrhu některé více nebo méně podstatné změny.

I terminologie byla, jako češtější, upravena poněkud odchylněji od pragmatiky a podržena terminologie vojenského zákona kárného.

Jednu z podstatných odchylek od služ. pragmatiky jeví návrh ve snaze vyřeší i otázku disc. komisí - podle návrhu kárných výborů - jako výborů volitelných a autonomních. V tomto směru vychází návrh ze skutečnosti v četnictvu zákonem ze dne 14. 4. 1920, č. 299 Sb. ustálené a se osvědčivší. Ministerstvo vnitra výnosem ze dne 11. 11. 1920, č. 57.181/13, stanovilo pro výkon právy vyloučiti ze sboru četnického všechny ony příslušníky, kteří podle §u 22 bod 6. "spáchali takový čin, pro který sice nebylo soudním rozsudkem uznáno na propuštění, pro který by však vzhledem k dobrému jménu četnictva ve sboru trpěni býti neměli",volené komise disciplinární.

Pralese těchto komisi nedala správě četnictva důvodů ku stížnosti. Naopak, byla si ze řad výkonného četnictva velmi oprávněně stěžováno do přílišné přísnosti těchto komisí, jak by řada případů prokázala. V tomto směru neskytaly poměry ve vojště nijaké analogie, neboť tam nebylo nikdy volených disc. komisí. U četnictva znamenalo by opuštění zásady valených disc. komisi jednak dvojitý výklad zákona o četnictvu, jednak porušení nabytých práv, ač přec se četnictvo - specielně četnictvo nižších kategorii - ukázala býti živlem nad jiné státotvorným a spolehlivým.

Ježto demokratické zásady státu nutí uplatniti princip "sebeurčení stavu podle principu většiny", musilo býti v návrhu přiznáno právo řešiti disc, otázky a otázku disc. soudnictví, jakož i otázku dobrého jména četnictva podle jednotlivých jeho stavů, neboť nebylo by nijak odůvodněno, aby 170 četnických důstojníků správních rozhodovalo o dbbrém jméně stavu 14.000 četníků výkonných, jemuž nikdy nenáleželo, a nedalo tak nikdy možnost, aby tak početný stav sám si stanovil zásady a pěstoval vlastní dobré jméno podle jen jemu vlastních a vrozených snah a zásad.

Opačným pochodem musila by se vytvořiti zvláštní, kastovně vyhraněná čest dle pojmů nepočetné menšiny četnictva, tedy nezdravý úkaz kastovnictví, který v demokratické republice je nepřípustným zjevem.

Mimoto bylo uvážiti, že stavy vojenských důstojníků (asi 10.000) a stav poddůstojníků z povolání (také as 10.000) jsou stejnopočetné protilehlé stavy, jimž jest dána možnost svými stavovskými velkoorganisaceni vytvořiti a pěstovati své dobré jméno úměrně ku prospěchu každého z těchto stavů a v přední řadě ve prospěch republiky.

Četnictvu dodnes nebyla povolena nijaká stavovská organisace, ba ani ne nějaká organisace kulturní nebo hospodářská, a není tudíž nijakého činitele, který by oprávněně mohl takové "dobré jméno" stavu 14.000 lidí pěstovati. Proti vůli nějakého stavu se přec nedá pěstovati a oktrojovati stavovská čest, ani "dobré jméno"!!!

Zásady vojenského kárného zákona jmenovati kárné výbory předem na určité roční období nedá se ani z jiných důvodů uplatniti, v prvé řadě z důvodů dislokačních a mravních. Dislokace četnictva znemožňuje veřejnou kontrolu kárného řízení a tím by byl v disc. právu četnickém postrádán i účinný činitel kontroly, t. j, veřejnost. Bez tohoto činitele však musilo by se disc. právo četnické zvrhnouti v mnoha případech ve zvůli a bylo by vůbec tvrdě jednostranným, jak to dokazuje nynější velmi křiklavý stav v četnictvu, kde v posledních dvou letech vyvrcholilo hlavně disc. řízení v tragedie, které si vyžádaly 41 sebevraždu v řadách příslušníků výkonného četnictva. Většinu těchto sebevražd nutno prokazatelně přičísti tvrdé zvůli a samovolnosti některých představených.

V neposlední řadě nutno přihlédnouti i ku vojenskému trestnímu řádu, jemuž četnictvo podléhá a který pro t. zv. válečné soudy stanoví, že dva ze čtyř přísedících vál. soudu musí býti vždy ze stavu obviněného (§ § 55 až 57). Toto ustanovení voj. trestního řádu dává tudíž příslušníkům stavu právo rozhodovati o zločinech a přečinech kolegů, tedy o mravních poklescích, daleko většího významu než o jaké se může jednati v právu disciplinárním tito přísedící jsou jmenováni předem na jeden rok a rozhodují v trestním řízení na podkladě prosté většiny hlasů.

Už z tohoto důvodu nebylo možno odůvodniti a nebylo četnictvem pochopeno, proč by poklesky podřadné (disciplinární) nemohly býti souzeny také vlastními kolegy. V četnictvu jsou známy i zákony o lichevních soudech s jejich laickými soudci i zákon o závodních radách s jeho právem potvrzovati propuštění dělníků z práce závadu.

Odchylky o disc, předpisu služební pragmatiky v těchto směrech byly v návrhu nahrazeny zvýšeným právem představených četnických institucí na jmenování předsedy a náměstků kárných. výborů, jakož i kárného žalobce a kárného vyšetřujícího soudce (komisaře), hlavně však tím, že rozsudky kárných výborů musí býti potvrzeny příslušným velitelem četnickým, které právo podle pragmatiky civilním přednostům úřadů nenáleží. Tím je dán ohromný vliv četnické správě na disciplinární četnické soudnictví a není tudíž možno míti obav do novoty volených kárných výborů, která je jíž dislokací četnictva a jinými poměry přímo vynucena.

Ostatní ustanovení kárného řízení a práva podle tohoto návrhu nejsou odchylkami věcnými, ale povíce jen formálně doplňují ustanoveni služební pragmatiky tak, jak dislokace, podstata, četnické služby, toho vyžadují.

Dosavadní kvalifikační řízení v četnictvu bylo upraveno v letech devadesátých a je pro dnešní poměry neudržitelno. Bylo tudíž zpraviti jej podle služební pragmatiky, jak toho žádá citovaná resoluce obou sněmoven.

Služební poměry četnictva jsou upraveny dodnes předpisy starorakouskými, německými, hlavně je to služební instrukce z roku 1895 a neodpovídají snaze po úměrnosti s duchem času a pokroku. Bylo i tu přihlédnouti ku služební pragmatice, nehet, důvodové zprávy ku zákonu ze dne 13. 7. 1922, č. 232 Sb., výslovně žádají, aby vrchní strážmistři, velitelé stanice (okresů) a kteří konají službu rovnocennou, byli ve všech směrech postaveni na roveň úředníkům dno hodnostních tříd zařaděným a nebylo tedy možno podřaditi je jinakým ustanu oním než oněm služební pragmatiky.

Zákon ze dne 14. 4. 1920, č. 299 Sb., přivodil velmi nezdravé dnešní poměry v četnictvu a poznání, že není radno, ponechati tak ohromnou ozbrojenou moc (nad 14.000 četníků) jedinci, generálnímu veliteli četnictva. Už z tohoto důvodu jeví se nutno vytvořiti instituci tuto nově, v prvé řadě jako instituci četnicko-výchovnou a kriminalistickou. Dosavadní obor působnosti generálního velitele, t. j. starost o vojenský pořádek a kázeň, využitkuje jen velmi neekonomicky tak čelné funkce a bude nutno uplatniti snahu po převýchově četnictva v duchu demokracie. Za tím účelem je však nutno toto místo obsaditi právnicky předvzdělanými jedinci v prvé řadě ze řad četnických důstojníků správních a není-li jich, ze řad vyšších politických (policejních) nebo soudních úředníků.

Věc kázně bude dostatečně obstará na četnickými důstojníky v nižších instancích dle příkazů četnického oddělení ministerstva vnitra. V tomto směru je nutno si uvědomiti, že ani dnes není poměr jinaký, neboť generální velitel neměl ani fysicky možnost ovlivniti osobně kázeň četnictva, rozděleného na více jak 2800 stanic po celé republice. Nepřímé ovlivněni kázně četnictva gener. velitelem vykazovalo zas tu velení podstatnou vadu, že toto velitelství nebylo vůbec vybavena právnicky zdatnými lidmi a nemohlo tudíž správní a kárnou jurisdistikcí výchovu spravovati z hledisk, jak by se jevilo zdravým a nutným. O těchto nedostatcích svědčí dnešní. úplný nedostatek skoro všech služebních předpisů, které na mnohých stanicích scházejí. vůbec a na starších stanicích jsou jen v řeči německé. Tím je výkon služby a ochrana kázně v četnictvu ponechána volné úvaze velitelů oddělení, okresů a staničních, aniž by bylo dostatečně postaráno o jednotnost, o pomůcky a jinaké nezbytné nutné vysvětlivky, hlavně nových zákonů.

To jsou velmi podstatné vady dnešní četnické výchovy a je nutno je odčiniti co nejdříve. Výchova četnictva četnickými, práv neznalými důstojníky tak jako její nejednotnost přivodily na našem venkově v bezpečnostní službě situaci pro stát a jeho právní řád velmi nebezpečnou. Dnes ve správě četnictva není odborníků četnické služby exekutivní ani theoretiků, a výkonné četnictvo je odkázáno na vlastní praxi. Při dnešní "nadvýrobě" zákonů a po převratu přijatém intelektuelně poměrně chabém materiálu lidském je to velmi podstatná vada naší četnické exekutivy. Na našem venkově není instituce, která by ten který zákon dovedla ihned prováděti tak, jak by si toho zákonodárce přál.

Z těchto a mnoha jiných velmi závažných důvodů je nutno obsaditi i místa zemských četnických velitelů právníky, v prvé řadě legionáři, a jeví se tudíž odůvodněnou změna § 18 zákona o četnictvu.

Touto změnou však není dovršen úkol zákonodárce. četnictvo dnes trpí také tím, že jest mu diktována služba lidmi, kteří ji nikdy nekonali a jí ani prakticky ani theoreticky nerozumí. Nebude sporu o tom, že v demokracii není briskní vojenské komandování civilního obyvatelstva na místě. Konečně jeví se také nutno umožniti zdatným četníkům, kteří se podvolí dvěma vyšším zkouškám odborným, aby mohli dosíci i postavení sociálně vyššího, jak je tomu ve vojště, u finanční a policejní stráže, neboť zrušením t. zv. vojenského certifikátu stalo se i četnické povolání povoláním životním a ne tak, jako tomu bylo za Rakouska, jen povoláním dočasným. Po této stránce bylo tudiž změniti i zákon o četnictvu a stanoviti normy, jak by byla zdatným jedincům četnictva umožněna cesia ku místům služebně vyšším a důstojníkům od vojska přijatým dána možnost, aby praxí poznali obtíže a stinné stránky četnické exekutivní služby, kterou potom mají říditi.

Statisticky je dokázáno, že v republikánském pětiletí padlo v četnictvu čtyřicet pět lidí při výkonu služby četnicko-exekutivní. Sta četníků mimo to bylo při výkonu téže služby poraněno a mnohá sta jiných zas v důsledku námah četnické služby stala se fysicky neschopnými ku četnické službě v důsledku onemocnění žaludečního, hostcem nebo také jinými nemocemi, jak je sebou přináší tak obtížná a vyčerpávající služba četnická.

Tito četníci - ač by byli ještě s ta vykonávati mnohé a snad i všechny služby kancelářské, a z nichž mnohý nemocný se později uzdraví - musí býti cestou superarbitrační ze Sboru propuštěni buď s pensí nebo s odbytným, nebo v četnictvu pro ně není takřka kancelářských míst. Četnictvo, jako orgán politické správy a správy soudní, je praksí zapracováno v obou těchto oborech, a je opravdu škoda, že není možno takové, superarbitrační cestou propuštěné četníky-invalidy uchovati oběma těmto oborům.

Tím trpí i stát podstatné škody finanční, neboť by nemusil platiti pense tam, kde by tahového jen ke službě četnické neschopného četnického invalidu někde v kanceláři upotřebil.

V poslední řadě nutno uvážiti, že příští úsporná úprava státní exekutivy bude musit přihlédnouti ku rozporu mezi zákonem o četnictvu § 8 a skutečností a bude musiti upraviti poměr četnických institucí úměrně ku poměru institucí politických, t. j. budou se musit zrušiti všechna četnická velitelská oddělení jako nezákonná. Tím ubyde na počtu i oněch kanceláří (78 do počtu), kde takoví četníci-invalidé dnes nalézali aspoň z malé části určitého zajištění své další existence.

Konečně jsou to ohledy humanitní, které musí býti vodítkem pro odčinění křivdy, přivoděné četnictvu zrušením t. zv. voj. certifikátů. Návrh nemá snahu obnoviti práva certifikátní, ale musí se zabývati skutečnosti., že při tak nebezpečné, v zájmu státním konané službě četnické, nemáme dnes možnost těmto, zpravidla v nejkritičtějších vnitrostátních krisích zraněným četníkům-invalidům, zajistiti existenci a vystavujeme je existenčnímu ztroskotání. Takové vědomí musí v řadách četnictva přivoditi ochabnuti ve výkonu služby a pocity nevděku za prokázané služby a tím ohroziti spolehlivost četnictva v momentech nejkritičtějších.

Z těchto důvodů jeví se nutným umožniti přijímání četníků, kteří byli cestou superarbitrační uznáni "neschopnými ke službě četnické, ale schopnými pro lehčí státní a jiné civilní služby", do služeb politické správy, ať už jako úředníků, oficiantů nebo podúředníků a zřízenců, podle toho, k jaké práci se tito invalidé hodí.

Jedná se ročně o nějakých 50 až 70 četníků, jímž jest stát povinen odměniti vyšší namáhavou službu četnickou a umožniti existenci už proto, že v jeho službách nejnebezpečnějších stali se k jinakému výdělku neschopnými. Úměrně těmto hlediskům jest i přepracovati superarbitrační předpis četnictva, jak to má návrh na mysli.

Konečně bylo nutno přihlédnouti k tomu, že v zákoně o četnictvu § 7, bod g), podmínka pro přijetí k četnictvu, stanovená termínem "předvzděláním, jakého se nabývá na obecné škole", dnešním bezpečnostním poměrům nevyhovuje, neboť dnešní zločinci mají průměrně daleka vyšší vzdělání, než jakého má dle tohoto termínu četník. Ustanovení § 17, bod g) odpovídalo poměrům jen potud, pokud se mělo jím zajistiti přijímání legionářů a aspirantů, příslušných do některé obce na Slovensku neb v Podk. Rusi.

Snaze po této stránce nesmí však býti dána v pospas inteligence a zdatnost celého sboru, aniž tím smí býti ohrožena veřejná bezpečnost a je nutno aspoň tam, kde se nejedná o označené aspiranty, hleděti k tomu, aby výběr byl správný a poměrům úměrný. Podotknouti nutno, že vojenský předpis G, org. 7, předpisuje poddůstojníkům z povolání předvzdělání občanské školy, tak jako je toto vzdělání předepsáno i pohraniční finanční stráži. Nebylo by na prospěch četnické služby - tedy služby právní a správní a služby obou předchozích vyšší - aby u četnictva bylo možno vyjíti a přijímati aspiranty se vzděláním, "jakého se nabývá na obecné škole".

V této snaze je však nutno jíti i dále a zákonem vyhraditi místa vrchních strážmistrů, velitelů i stanic (okresu), aneb kteří konají službu rovnocennou, jen oněm příslušníkům četnictva, kteří se vykáží předvzděláním nižší střední školy.

Po převratu byla z mnoha důvodů nutno přijmouti k četnictvu každého, kdo se hlásil, jen aby bylo možno obsaditi Slovensko a Podk. Rus, zněmčené území a Těšínsko s Hlučínskem. Chvat, s jakým musilo být pracováno odůvodňuje plně takové přehlížení mnohých nedostatků přijatých jedinců do výkonného četnictva. Bylo přijato na př. několik z káznice uteklých lidí, jeden vrah a mnoho lidi neumějících se ani podepsati. Prví byli odkryti. Druzí však zatěžují dodnes výchovu četnictva nezměrně a je nutno zákonitou cestou umožniti, aby mohli býti zase propuštěni, neboť nejsou s to ovládnouti materie četnické disciplíny a dle zákonitých předpisů není možno je jinak propustiti, když jsou zdrávi a nespáchají trestných skutků.

Návrh čelí tomuto stavu tím, že žádá od všech, méně jak 10 do pense započitatelných let v četnictvu sloužících lidí, vyjma legionáře a příslušníky ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, aby do dvou let prokázali předvzdělání občanské školy zkouškou, jinak budou propuštěni.

Snaha tato odpovídá tužbám všeho výkonného četnictva a jest ji tudíž vítati, aniž by jí bylo třeba ještě odůvodňovati zvláště.