Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Bergmanna a spol. vládě o neudržitelných poměrech státních zaměstnanců v Čes. Těšíně,

II. posl. Bergmanna a spol. min. vnitra nového "přehlídkového předpisu" četnictva,

III. posl. Bergmanna a spol. min. financí o postupu berních správ na Slovensku při vyměřování daně z příjmu státním zaměstnancům,

IV. posl. Bergmanna a spol. min. vnitra o výnosu ministerstva č. 5677/13/24, ze dne 20. dubna 1925, jímž jsou zkráceni býv. náhradní četníci při jmenování vrchními strážmistry,

V. posl. Bergmanna a spol. min. vnitra a min. pro správu Slovenska v příčině úpravy poměrů obecních a obvodních notářů ze Slovenska,

VI. posl. Bergmanna a spol. min. financí v záležitosti výnosu ministerstva financí ze dne 27. ledna 1925, č. 10.622/25-VII/18 k zákonu z 22. prosince 1924, č. 287 o odpočivných a zaopatřovacích požitcích státních a jiných veřejných zaměstnanců,

VII. posl. Bergmanna a spol. min. vnitra o rozkazu zemského četnického velitelství pro Moravu, čís. 17 ze dne 17. dubna 1925, stran započtení doby ztrávené v zajetí,

VIII. posl. Bergmanna a spol. min. vnitra, že není provedena resoluce Národního shromáždění, přijatá k zákonu ze dne 4. července 1923, čís. 153 Sb. z. a n., kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací,

IX. posl. Bergmanna a spol. min. vnitra ve věci nárhady ztrát vzniklých příslušníkům četnictvu při maďarském bolševickém vpádu na Slovensko v roce 1919,

X. posl. Bergmanna a spol. min. veřejných prací o poměrech výkonných zaměstnanců státní stavební služby (cestmistrů, poříčných, jezných a plavidelníků).

Státní zaměstnanci všech kategorií i státních škol a drah,přikázaní službou v Českém Těšíně, žijí v nejtísnivějších poměrech.

Služné, které po provedených sníženích a při stoupající tendenci cenové sotva stačí k úhradě nejnutnějších potřeb za normálních poměrů, jest nedosgtatečně ve zdejším městě.

Rozdělením dřívějšího města na dvě části, připadnuvší různým státům, vznikly mimořádné poměry, které nezůstaly bez vlivu nejen na ceny životních potřeb, nýbrž také na podmínky výkonu služby.

Pokud se týče poměrů cenových, byly to již několikráte na příslušných místech vylíčeny, tak zejména podáním stát. zaměstnanců ze dne 22. května 1922 u odborných ministerstev, memoradum odbočky svazu Čsl. důstojníků na ministerstvo národní obrany ze dne 28. února 1923 a několika akcemi finanční pohraniční stráže. Na těchto cenových poměrech se ničeho podstatně nezměnilo.

Je-li služba v pohraničí sama sebou daleko těžší, než kdekoliv jinde, je v Českém Těšíně znesnadněna tím, že je nutno konati ji nejen ve městě při hranici nově utvořené, ale bylo zapotřebí velkou administrativu vybudovati.

Jen zasvěcená osoba může posouditi, kolik mimořádné námahy a práce musilo býti vynaloženo na to, aby byly vytvořeny nové úřady, aby byly tyto schpony ihned aktivní práce, a aby byly zamezeny jakékoliv poruchy veřejného života, které by se při přerušení úřední činnosti nezbytně byly dostavily.

Před jak těžké úkoly bylo úřednictvo zdejší postaveno, ukazuje na př. provedení valutárního vyúčtování, které se dělo postupně ve třech měnách.

Vývoj v novém duchu a novými zákony popřevratovými musil býti zde daleko rychleji uskutečněn než kde jinde, ježto až do 8. srpna 1920 celé území zdejší bylo stále v mimořádných poměrech plebiscitních.

A tyto administrativně-technicky komplikované poměry byly a jsou i nadále znesnadněny ještě tím, že se jedná o město, v němž stýkají se tři národnosti, a kde si úředník musí býti vědom, že svojí prací má získávati i vrstvy obyvatelstva státní myšlence dosud cizí.

Tato činnost však nezbytně vyžaduje, aby úřednictvo, stát representující, mohlo vystupovati tak, jak toho důstojnost státu žádá.

Tento požadavekk je tím spíše odůvodněn, že úřednictvo zdejšího města podléhá následkem bzeprostředního sousedství Polského Těšína i kontrole zahraniční veřejnosti tím, že obyvatelstvo tohoto města naše území četně navštěvuje.

A jistě nebude státu sloužiti ku cti a nevzbudí příliš dobrý dojem, jestliže státní zamšstnanci musejí žiti v takových tísnívých finančních poměrech, které vzbuzují útrpnost širší veřejnosti.

Byly to jistě tyto okolnosti, které přiměly polskou vládu, že ponechala svým státním zamšstnancům v Polském Těšíně z dob plebiscitních zavedené tak zvané "slezské přídavky", které byly v poslední době zvýšeny na 40% veškerých služebních požitků.

Že zdejší poměry vyžadují nutně zvláštní stálé výpomoci, uznalo již ministerstvo národní obrany, které posktlo důstojníkům a gážistům mimo hodnostní třídu a četnictvu zvláštní přídavky pro Těšínsko a ministerstvo financí, tkeré rovněž pohraniční finanční stráži ve formě paušalního stravného hledí těžkou situaci těchto zaměstnanců ulehčiti.

Po čas plebiscitu vyláceny byly státním zaměstnancům buď diety neb tak zvané plebiscitní přídavky, které byly však koncem roku 1920 zastaveny.

Ceny životních potřeb již za doby plebiscitní doznaly na Těšínsku neobyčejného vzestupu, takže i na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou mnohem nižší než na zdejším území a porovnáme-li ceny jednotlivých potřeb oproti jiným krajům a městům v Č. S. R., jest Těšínsko ovšem z nejdražších měst naší republiky, o čemž svědčí známé statistiky cen nejdůležitějších životních potřeb, jak se ukazuje zejména ze Žiliny, Krnova, Rimavské Soboty, Báň, Bystřice, Somotoru, Munkačeva, Povážské Bystřice, Bratislavi a. j.

Vzestupem cen životních potřeb koncem minulého roku uvrženi byli státní zaměstnanci a učitelé přímo do katastrofálních poměrů, neb veškeré důležité poživatiny, jako bramboryy stouply z 35 na 100 Kč za 100 Kg, což značí více než 200%ní zdražení, mouka stoupla o 100%. Zelí, vajíčka a drobnější potřeby stouply rovněž o 40-100%.

Okolnosti, jako jsou valutové rozdíly polské republiky a velmi hustě obydlené okolí zdejších uhelných pánví, jakož i malý počet vesničanů, kteří své výrobky na trh přinášejí, drahotě dobře prospívají, neb poptávka je u velkém nepoměru oproti nabídce. Nepoměrná poptávka je také podporována tím, že obyvatelstvo Polského Těšína se tlačí na náš trh a kupuje denní potřeby za ceny, které náš státní zamšstnanec a učitel nemůže za dnešních platových poměrů platiti.

Fysická zdatnost, která je první podmínkou ke konání těžké a zodpovědné služby pro státní zaměstnance, může býti udržena výživnou stavou, kterou tito na Těšínsku při panující drahotě nemohou si opatřiti.

Tuberkulosa, která na Těšínsku zdomácněla, stala se postrachem státních zaměstnanců, neb mnohé jejich rodiny, trpící podvýživou, jsou proti tomuto nepříteli úplně bezmocny.

Z uvedeného jest vidno, že jeví se potřeba rychlého zakročení a rychlé pomoci státním zaměstnancům a učitelům, konajícím těžkou a zodpovědnou službu v menšinovém území těšínském.

Otázka ubytování jest stejěn palčivá, jako poměry životní. Značná část státních zaměstnanců jest bez bytu, mnozí musejí denně dojížděti k rodinám až více jak 40 km, neb není možnosti byt, pozůstávající z jednoho pokoje sobě opatřiti. Za těchto okolností žádají pronajímatelé z jednoho pokoje 100 až 200 Kč měsíčně, přes to, že mnohé byty jsou vlhké a nezdravé a jsou často umístěny až v samém podkroví.

Jsou případy, že nestydatost u pronajímatelů jde tak daleko, že žádáno je od svobodného až 300 Kč za 1 pokoj měsíčně, od ženatých až 500 Kč měsíčně a vzhledem k zdejším poměrům ubytovacím jsou tito nuceni ony byty sobě najmouti.

Není také žádnou vzácností provésti v bytech přestavby na vlastní útray, jako kamna, okna, dvéře a. j. má-li býti byt k obývání způsobilým.

Vinu na těchto poměrech nese nešťastné rozdělení Těšína, neboť větší část města zůstala v rukách Poláků a nám zůstala pouze malá část při nádraží K. B. D.

Úřady, které neměly a do dnešního dne nemají vlastních budouv, umístěny jsou v soukromých bytech. Státní zaměstnanci a učitelé, kteří po plebiscitu do nově zřízených úřadů a škol byli z jednotlivých míst Č. S. R. dosazeni, nemohli býti ubytováni a ještě dnes nachází se více jak 80 rodin v Polském Těšíně, jichž živitelé vykonávají službu ponejvíce u čsl. státních drah. Z ohledu na tyto poměry jeví se rovněž nutnost nejrychlejší pomoci.

Vzhledem k neutěšeným poměrům zdravotním a ubytovacím, navštěvovány jsou často rodiny státních zaměstnanců nemocemi, kteroužto příčinou uvržení jsou mnozí do dluhů, což stavu stát. zaměstnanců ku cti neslouží.

Nejbližší nemocnice v Mor. Ostravě vzdálená jest z Jablunkova 62 km, z Čes. Těšína 41 km. Město Čes. Těšín nemá nemocnice, lázní, ani hřbitova. Při vážnějších onemocněních jest převoz obtížný a v nemocnici v Mor. Ostravě platí se 25 Kč denně, což rovná se skoro celému dennímu příjmu stát. zaměstnance a případy tyto nejsou tu řídkými.

Polský Těšín má nemocnici, lázně i hřbitov, avšak poměry nedovolí těchto výhod používati, poněvadž je státní zaměstnanec nemůže zaplatiti.

Ošacení rodin je rovněž spojeno s velikými obtížemi, neb vzhledem k velké drahotě životních potřeb, jsou veškeré materie drahé, čímž celkové vystupování společenské trpí a trpí tím i vážnost stavu stát. i žel. zaměstnaců a učitelů před polskými státními zaměstnanci, kteří na naše území docházejí.

Vzhledem k životu v pohraničí, ve kterém státní zaměstnanci v první řadě representují státní moc, jest nejvýš nutno tyto křiklavé poměry odstraniti, aby státní zaměstnanci svým nuzným životem u příslušníků polského národa nevzbuzovali útrpné úsměvy.

Kulturní a vzdělávací poměry jsou rovněž přímo ubohé. 50% státních zaměstnanců nebyla od vypuknutí války světové umožněna ani návštěva divadla. Nejbližší divadlo je v Mor. Ostravě, která jest vzdálena z Jablunkova 62 km, z Třince 48 km a z Čes. Těšína 41 km. V Čes. Těšíně není divadla, ani čítárny a jediným kulturním pramenem jest městská knihovna, která je německá a polská a česky psané knihy teprve v poslední době se opatřují. Zaměstnanci nemají příležitosti k návštěvě vzdělavacích kursů ani přednášek, ani knihoven, čímž trpí i duševně.

Vlastní silou pomoci sobě v tomto směru ztroskotalo vždy o finanční neúspěch a drahotní poměry, které se na Těšínsku rozvinuly za poslední 4 roky, nedovolují ani nákup knih a novin.

Kulturní potřeby, které jsou v menšinovém území zákldnou všeho, musí si opatřovati st. zaměstnanci z těžcve nastrádaných haléřů a přes to plní vždy veškeré úkoly a práce v ohledu národnostním na ně vložené a zhostiti se jich vždy čestně.

Již v zájmu menšinové práce v pohraničním území jest nutno hospodář. jejich poměry upraviti alespoň trochu snesitelněji.

Pohraniční pásmo těšínské, ležící při košicko-bohumínské dráze jest rovnoběžnou spojkou mezi Hlučínskem a Slovenskem a ze samého zeměpisného položení středu tohoto jest jisto, že poměry nemohou býti jiné nežli v sousedním Hlučínsku a Slovensku.

Na Hlučínsku, Slovensku a Podkarpatské Rusi byli státní zaměstnanci a učitelé vždy lépe hospodářsky postaveni, ačkoliv žili a žijí ve stejných a mnohdy i příznivějších poměrech nežli státní zaměstnanci na Těšínsku.

Státní zaměstnanci a učitelé konali nebezpečnou službu na těšínské hranici v dobách nejhorších vždy s velikých sebezapřením bez veškerých výhod.

Ve dnešní tak těžké době drahoty a nesnesitelných poměrů mají ale tím větší právo dožadovati se toho, co jiným zaměstnancům na Těšínsku bylo již poskytnuto.

Vojenským gážistům, žijícím v pohraničním pásmu Těšínska a to ve stejných drahotních poměrech přiznalo ministerstvo národní obrany výnosem č. j. 556308/s. p. pož. odděl. ex 1923 z 31. října 1923 mimořádný pohraniční těšínský přídavek ke stravnému v denní výměře 10 Kč se zpětnou platností za dobu od 1. listopadu 1920 do 30. června 1923.

Co dostalo se však státním zaměstnancům a učitelům? Jaký neočekávaný obrat k lepšímu v jejich rodinách ne žijících, ale bídně živořících, býval by podobnýmimořádný přídavek učinil?

Dostane se jednou konečně těmto rodinám oddechu a ulehčení poskytnutím podobného mimořádného přídavku v jakékoliv formě?

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1.) Ví vláda o těchto poměrech?

2.) Co hodlá vláda učiniti, aby odpomohla těmto poměrům čsl. státních zaměstnanců v Českém Těšíně?

3.) Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této záležitosti podnikla, neb podniknouti míní?

Ministerstvo vnitra výnosem ze dne 23. VI. 1925 č. 44756/13 upravilo nově organisaci přehlídek četnických stanic v podstatě tak, že počet přehlídek stanic správními důstojníky z doby starého předpisu stabilisovalo a rozmnožilo je dovolením, aby správní důstojníci konali vedle řádných přehlídek i přehlídky mimořádné.

Podle nového předpisu mají správní důstojníci konati takových mimořádných přehlídek stanic stejný počet, jak přehlídek řádných, čímž počet těchto přehlídek zdvojnásoben tak, že jedna stanice bude do roka i 14krát přehlížena.

Naproti tomu snížen počet řádných přehlídek důstojníků výkonných, t. j. okresních četnických velitelů, na dvě ročně a přdepsáno jim, aby konali všechny ostatní přehlídky stanic jako mimořádné. Při dvou řádných přehlídkách stanic přiznán výkonným důstojníkům stejný požitek, jako důstojníkům správním při mimořádných přehlídkách však tato zásada nedodržena a výkonným důstojníkům přiznán jen požitek stravného t. j. 50 h za jednu hodinu denní a 1 Kč za hodinu noční. Normální a překvapní přehlídky výkonných důstojníků musí na každé stanici trvati 36 hodin, takže za jednu takovou přehlídku smí býti zaúčtováno nejvíce 24 Kč, co naproti tomu i za překvapnou přehlídku správního důstojníka se započítává Kč 120,--.

Proti znění předpisů není důstojníkům výkonným přiznán při těchto překvapných přehlídkách ani požitek nocležného ani kilometrového, takže tito musí na tyto přehlídky dopláceti, neboť není jim možno za 24 Kč žíti po dva dny mimo rodinný krb.

Aby toto umělé řešení v neprostěch výkonných četníků-důstojníků bylo umožněno, bylo citovaným výnosem ministerstva vnitra porušeno ustanovení §§ 25 a 26 služební instrukce četnictva tím, že přehlídková služba výkonných důstojníků zařazena byla proti znění instrukce do služeb obyčejných, ač jest svou povahou službou zvláštní.

Toto zkrácení důstojníků z řad výkonného četnictva vyšlých, ve prosěch důstojníků správních, vyvolalo oprávněné rozhořčení v řadách důstojníků prvých a táží se proto pana ministra vnitra:

1.) Jest pan ministr ochoten dozírati k tomu, aby celou vládou odhlasované předpisy o požitcích cestovních nebyly četnickou správou ve prospěch jedné katergorie důstojníků a na úkor durhé vykládány a tím porušována i ustanovení služ. instrukce?

2.) Jest pan ministr vnitra ochoten zrušiti neodůvodněné rozmnožení počtu přehlídek v četnictvu v zájmu státních financí, aby nebylo státními prostředky mrháno? Stačí-li u pošt ročně a mnohamilionovým obraten jedna přehlídka ročně, nemůže býti pochybnosti, že by stačila i u četnictva, kde kázeň jest zajištěna životním zájemem četníků?

3.) Jest pan ministr vnitra ochoten sděliti podepsanému, co v této věci nařídil?

Berní správy na Slovensku neuznávají v přiznání k osobní dani z příjmu u státních zaměstnanců na Slovensku srážku placených premií na životní pojistky, opírajíce se o X. článek z r. 1909, § 12., odst. 8, jenž v německém překladu z maďarského zákona zní:

"U státních zaměstnanců a vůbec u osob ve veřejné službě zaměstnaných služební taxu a příspěvky k pensijnímu fondu, u osob v soukromých službách zaměstnaných však příspěvky k pensíjnímu fondu, jakož ip remie pojištění na život, pokud u jednoho poplatníka nepřesahují ročních 200 K, anebo u těch, již platí daně společně ve společné domácnosti (§3), ročních 400 Kč."

Z toho finanční ředitelství usuzují, že státním zaměstnancům přináleží odpočítati pouze služební taxu a pensijní příspěvek, kdežto srážka placené premie životních pojistek přináleží pouze soukromým zaměstnancům.

Srážka výdajů na léčení vážně onemovněvších členů rodiny a úroků z dluhů je dle názoru těchto úřadů nepřípustná, dle následujícího odstavce téhož paragrafu, téhož zákona, jenž. zní:

"Při zjištění příjmu, jenž se skládá ze služebních požitků, pensí a zaopatřovacích platů, nelze přihlížeti k dluhům a jejich úrokům, jakož i k jiným břemenům, jež se zakládají na právu soukromém."

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra financí:

1.) Jest tato prakse berních správ na Slovensku panu ministru známa?

2.) Co hodlá pan ministr zaříditi, aby zmíněné srážky tyto berní správy státním zaměstnancům uznávaly při vyměřování daně z příjmu, tak jako v historických zemích?

3.) Jest pan ministr ochoten tomuto oprávněnému požadavku vyhověti a podepsaným podati zprávu, co v této věci zařídil?

V době války byla u četnictva instituce t. zv. náhradních četníků, kteří měli vyplniti nastalé mezery odchodem četníků z povolání do fronty.

Tito náhradní četníci rekrutovali se ponejvíce z činně sloužících vojínů poddůstojníků, kteří se k četnictvu hlásili a byli pro tuto službu v četnických školách odborně vycvičeni.

Po převratu byla tato instituce převzata i čes. čet. správou. Postupným převzetím těchto náhradních četníků, jako četníků skutečných a dalším zákonitým doplněním četnického sboru, byla tato instituce náhradních četníků zrušena.

Zákonem ze dne 13. VII. 1922 č. 231 Sb. z. a n. byla služeb. doba náhradních četníků postavena na roveň skutečné službě četnické celá a za celou její dobu přiznán participientům četnický přídavek, který podle zákona č. 186/20 § 12 smí býti přiznán jen za skutečnou službu četnickou. Posledně citovaný zákon v §u 11. stanoví, že pro nabytí hodností vrchního strážmistra jest mimo ostatních předpokladů nutno u četnictva sloužiti plných 10 roků.

Výnosem ministerstva vnitra ze dne 20. IV. 1925 č. 5677/13/24 bylo přiznáno službě náhradních četníků právo, aby byla započtena do postupu pro dosažení hodnosti vrchního strážmistra jen od 28. října 1918 počínaje, kdežto doba náhr. četníků před tímto termínem nesmí býti započtena do postupové lhůty vrchostrážmistrovské.

Ustanovením tohoto výnosu byla poškozena as jedna šestina všeho výkonného četnictva v právu, zaručeném zákonem č. 231/22, a výnos jest tudíž zcela jistě v rozporu s vůlí zákonodárce, jak ji projevil v důvodové zprávě k citovanému zákonu.

Z toho důvodu táží se podepsaní:

1.) Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi, aby započítání služební doby náhradních četníků bylo provedeno v interncích zákona č. 231/22 i pro postup do hodnosti vrch. strážmistrů, jsou-li ostatní předpoklady splněny?

2.) Jest pan ministr vnitra ochoten ze stejných důvodů naříditi, aby služba náhradního četníka byla započítatelna i do doby pro nabytí práva na ženění (24. zák. 299/20) a ve všech ostatních případech?

3. Jest pan ministr ochoten podati podepsaným zprávu o tom, co v této věci nařídil, aneb zaříditi míní?

V zámju zabezpečení výkonnés chopnosti státní administrativy by bylo, aby obvodní a obecní notáři, kteří přes to, že žádost ve smyslu zákona ze dne 22. března 1920, číslo 211 § 5 podali, nebyli dosud definitivními jmenováni, byli definitivně ustanoveni. Jedná se o notáře, kteří při uspořádání rozháraných poválečných administrativních poměrů spolupůsobili a státu výborné služby pro konsolidaci jeho poměrů prokázali.

Při propuštění jednotlivých notářů nebyl vzat zřetel na odborné a jazykové schopnosti jednotlivců a nebyla jim poskytnuta příležitost, aby ve smyslu §u 5. nařízení ze dne 4. června 1920, čís. 383 Sb. z. a n. mohli své námitky předložiti. Spravedlnost by vyžadovala, aby tyto případy byly přezkoušeny se zřetelem na § 4. a 5. citovaného nařízení. Obvodní a obecní notáři dle čl. XX. uh. zák. z r. 1900 musili se vykázati mimo vzděláním středoškolským též jednoroční praksí s jednoročním administrativním kursem, takže by jejich předvždělání odpovídalo vzdělání předepsanému pro kategorii B stát. úředníků.

Notářům nebyla započtena léta válečná dle zákona ze dne 23. července 1919, čís. 457 Sb. z. a n.; ačkoliv mnozí z nich za války vstoupili do čsl. legií, nebyla ani těmto legionářům léta propočtena jen proto, že jsou notáři a že nařízení ze dne 12. října 1920, číslo 573 Sb. z. a n. jim toto odpírá.

Dle zákona ze dne 22. března 1920, číslo 211, § 13 má býti stanoveno nařízením, pokud notáři mohou k žádosti jednotlivých občanů určité výkony právních porad obstarávati. Obvodní a obecní notáři konali tak zv. soukromé práce na základě župních stanov ve smyslu čl. XI., zákona z roku 1886 a ve smyslu zákona ze dne 28. října 1918, čís. 11, jež jsou dosud v platnosti. Zejména práce, týkající se pozemkových knih, jsou cennén ejen pro lid, který byl na tyto práce zvyklý, ale i v zájmu finančního eráru a národohospodářském a zejména v zájmu pořádku, poněvadž by jinak, budou-li tyto práce konat jen veřejní notáři a právníci, 80% zájemníků nedá si smlouvy kupní vystavit a v poz. knihách vtělit, čímž finanční erár utrpí značných ztrát a škod a právní stav tím utrpí.

Obecním a obvodním notářům nebyla přiznána slovenská výhoda dle usnesení ministerské rady ze dne 27. června 1920.

Jedná-li se o stavovský zájmech obecních a obvodních notářů, nebývá vyslechnut zástupce zemského svazu obecních notářů na Slovensku.

Z těchto důvodů táže se podepsaný pana ministra vnitra a pana ministra pro správu Slovenska:

1.) Jsou páni ministři ochotni vyjmenovati definitivními obecní a obvodní notáře, kteří přes žádost i podle § 5. zákona ze dne 22. března 1920 dosud jmenováni nebyli?

2.) Jsou páni ministři ochotni dáti přezkoumati případy propuštění notářů obecních a obvodních ve smyslu § 4 a 5 nařízení ze dne 4. června 1920, čís. 383 Sb. z. a n.?

3.) Jsou páni ministři ochotni působiti k tomu, aby obvodní a obecní notáři byli zařazeni do skupiny B státních úředníků?

4.) Jsou páni ministři ochotni působiti k tomu, aby obecním a obvodním notářům byla připočtena válečná léta dle zákona ze dne 23. července 1919, čis. 457 Sb. z. a n.?

5.) Jsou páni ministři ochotni ponechati i nadále těmto notářům vykonáváni dosavadních soukromých prací?

6.) Josu páni ministři ochotni působiti k tomu, aby obvodním a obecním notářům byla přiznána slovenská výhoda?

7.) Jsou páni ministři ochotni vyslechnouti zástupce zemského svazu obecních notářů v záležitostech této kategorie úřednictva se týkajících?

8.) Jsou páni ministři ochotni sděliti podepsaným, co v této věci zařídili, aneb zaříditi hodlají?