Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Böhma a druhů předsedovi vlády, jako předsedovi min. rady o pozemkové reformě na Dellhösově velkém majetku pozemkovém v obci Malém Šachově,

II. posl. Horpynky a druhů min. školství a nár. osvěty o restrikci pomocných úředníků okresních školních inspektorů,

III. posl. Horpynky a druhů min. financí o jazykovém výnosu libereckého okresního finančního ředitelství a pražského zemského finančního ředitelství,

IV. posl. Eckerta, Mayera, Fischera, Stenzla, Tichiho a druhů min. financí o hrubých přečinech důchodkové kontroly,

V. posl. Horpynky a druhů min. financí o nevypsatelném chování dvou úředníků jáchymovské důchodkové kontroly,

VI. posl. dra Mayr-Hartinga a druhů min. spravedlnosti o praktické přípravě advokátů,

VII. posl. Zajicka a druhů min. vnitra o děkovné adrese jihlavských českých městských úředníků a zaměstnanců bývalému vládnímu komisaři Výbornému,

VIII. posl. dra Mayr-Hartinga, dra Spiny a druhů min. školství a národní osvěty, aby byly znovu obsazeny uprázdněné stolice učitelské na pražské německé universitě,

IX. posl.Windirsche a druhů min. zemědělství, aby byly přezkoušeny poplatky požadované za prohlídku dobytka při nouzových porážkách,

X. posl. Geršla a spol. ministru financí stran nesprávného výkladu zákona z 21. prosince 1923, čís. 268 Sb. z. a n. o vybírání daně z obratu a pracovních výkonů,

XI. posl. Windirsche a druhů min. financí o příliš vysokých předpisech daně z příjmu všeobecně a zvláště v berním okrese Jablonec n. N.,

XII. posl. Vojty Beneše a soudr. min. školství a národní osvěty o vyučování cizím jazykům na veřejných školách národních, najmě občanských,

XIII. posl. Vojty, Beneše a soudr. min. financí o placení školních přirážek místním školním radám,

XIV. posl. Windirsche a druhů min. zemědělství a min. financí o vyhlášce ze dne 25. listopadu 1925, č. 247 Sb. z. a n. o paušalování daně z obratu u jatečného dobytka a masa.

V obci Malém Šachově, v politickém okrese děčínském, v soudním okrese Benešov nad Ploučnicí leží část Dellhösova velkého majetku pozemkového, jehož vlastník bydlí nyní v Teplicích. Část tohoto majetku byla přidělena podle akce ve prospěch drobných pachtýřů dlouhodobých pachtýřům v Malém Šachově, v Merbolticích a ve Starém Šachově. Po tomto přídělu zbývá 29 ha a budova, které jako stodoly používají čtyři domkáři a vedle toho jest v této budově řezárna sametu, kde jest zaměstnáno 30 dělnic; jest tam umístěna již mnoho let. Zbývajících 29 ha jest rozptýleno a domkáři ze jmenovaných obcí vznesli na ně nárok podle akce R. a S. Pole jsou pronajata přes 100 let, oni drobní rolníci vystavěli si stodoly a chlévy, opatřili si potřebné hospodářské nářadí a provedli různé investice a na hospodaření na těchto pozemcích se po léta zařizovali, poněvadž jejich výdělek v textilním průmyslu pro rodinu nepostačuje. Mezi uchazeči o půdu jsou válečné vdovy s 5 dětmi a váleční invalidé až do 50% výdělečné nezpůsobilosti, jimž bylo přidělení půdy slíbeno již u sociálně lékařské komise a nyní hrozí nebezpečí, že připadnou za obtíž veřejnosti; také staří lidé, kteří již nemohou nalézti jiného výdělku a živí se nyní jen obděláváním polí, ucházejí se o zbývajících 29 ha půdy.

Po dohodě s nynějším držitelem byly tyto pozemky i s budovami oněm uchazečům prodány z ruky, avšak prodej podléhá schválení pozemkového úřadu. Před 5 týdny konala se na místě samém komise pozemkového úřadu a podepsaný s určitostí zvěděl při svém zakročení dne 11. prosince 1925 u pana dra Horáka, oddělení IV. pozemkového úřadu, že pozemkový úřad prodej z ruky neschválí a že se z 29 ha utvoří zbytkový statek.

Ze svrchu uvedených pravdivých údajů lze lehce poznati, že utvoření zbytkového statku z Dellhösova velkého majetku pozemkového v Malém Šachově bude obyvatelstvo celého místa těžce hospodářsky poškozeno a vydáno na pospas bídě.

Podepsaní se tedy táží:

Jest pan předseda vláda jako předseda ministerské rady ochoten rozkázati pozemkovému úřadu, aby schválil prodej z ruky Dellhösova velkého majetku pozemkového s uchazeči o půdu z obcí Malý Šachov a Merboltice v potitickém okrese děčínském a z uvedených důvodů upustiti od utvoření zbytkového statku?

V Praze dne 27. ledna 1926.

Denní a odborové časopisy uveřejnily minulého měsíce zprávu, že v mnoha školních okresích mají býti od 1.ledna 1926 pomocní úředníci, přidělení dosud okresním školním inspektorům, z učitelů obecných a občanských škol, opět sproštěni svého úřadu. Tato zpráva se, bohužel, potvrdila a dlužno se obávati, že ještě i další pomocní úředníci budou sproštěni.

Pomocní úředníci byli kdysi pro okresní školní inspektory ustanovování ministerským výnosem ze dne 28. února 1921, č. 6374. Správně usilovalo se ulehčiti okresním školním inspektorům a zbaviti je kancelářské práce a tím jim umožniti častější styk se školou a s učiteli a zajistiti zlepšení a povznesení veškerého obecného školství. Od té doby kancelářské práce okresních školních výborů značně vzrostly a vyřizování bylo velmi značně ztíženo zvláště tím, že spisy musí býti vyřizovány dvoujazyčně.

Zůstane-li při sproštění pomocných úředníků okresních školních inspektorů, které bylo již v jednotlivých okresech provedeno, bude musit okresní školní inspektor veškeré došlé spisy okresního školního výboru sám vyříditi a tím bude odvrácen od svého vlastního úkolu - dozoru nad školami, jehož účelem je zdokonalení školství. Inspekce budou se musiti prováděti, jen pokud to bude nezbytně nutné, okresní školní inspektor nebude se již moci obírati studiem osobností učitelů, dětské duše, moderní výchovné literatury, jeho největší starostí bude, aby vyřídil včas došlé spisy. Přes to však spisy vyřízeny nebudou a to nejen na škodu učitelstva, nýbrž i školy a tím také státu. Neboť stav školství má největší význam pro kulturní a sociální poměry státu.

Jsme povinni zabrániti jakémukoli v zpátečnictví ve školství, naopak, musíme se snažiti, abychom své školství dále podporovali a je vybudovali. Proto se tážeme pana ministra:

1. Jest pan ministr jako nejvyšší zástupce školství ochoten naříditi, aby nařízené sproštění pomocných úředníků okresních školních inspektorů bylo opět odvoláno?

2. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby všem okresním školním inspektorům, také tam, kde tomu dosud tak nebylo, byl přidělen jeden pomocný úředník, aby se tím vyhovělo resoluci zákonodárného sboru k §u 34 zákona z 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n., v níž se praví: "Obvodnímu inspektorovi školnímu budiž k vyřizování běžné agendy přidělen úředník z učitelstva, jmenovaný předsedou župní rady školní".

V Praze dne 15. ledna 1926.

Okresní finanční ředitelství v Liberci vydalo pod číslem 1256/ p. p. ze dne 20. listopadu 1925 oběžník o jazykovém trestním řízení, tohoto znění:

"Všem důchodkovým kontrolním úřadům!

Všem inspektorům pohraniční finanční stráže!

Všem celním úřadům!

K dotazu učiněnému zdejší správou ze dne 5. května 1925 číslo 569 p. p. sdělilo presidium zemského finančního ředitelství v Praze vynesením ze dne 16. listopadu 1925 číslo Pr. 82/64 ai 1925, že souhlasí plně se zdejším názorem, že popis činu v důchodkovém řízení nutno sepsati v jazyku státním a to z důvodů ve zdejší zprávě uvedených a uložilo mi, abych dbal toho, aby praxe ta byla ve zdejším okresu zachována.

Jazykový zákona ze dne 29. února 1920 číslo 122 Sb. z. a n. neřeší ve svém § 2 označené otázky a mluví jen o přijímání a vyřizování podání u úřadů, v jichž obvodu se nalézá aspoň 20% státních občanů téhož, avšak jiného než československého jazyka. Měl by tedy v té příčině platiti ještě starý předpis návodu ku trest. zákonu důchodkovému § 20. Týž praví: Popis činu jest osobě, jež byla zadržena nebo u níž byla nalezena věc pozastavená, přečísti a kdyby nebyla mocna řeči, v níž jest spis sepsán přetlumočiti.

Z tohoto ustanovení sluší zajisté souditi, že i když se jedná o stranu národnosti německé, jest s ní sepsati činopis v řeči úřední, tedy české.

Z uvedeného jest zřejmo, že jest celá první stranu tiskopisu pro popis činu malý koncept 360/b vyplniti v jazyku státním, tedy českém a v tomtéž jazyku jest vyplniti tiskopis ten k bodům 1, 2, 3, 4, 5, 6, a 9. Jenom k bodům 7 a 8 jest vyplniti tiskopis v jazyku takovém, jakým mluví strana. Ovšem, že v jazyku strany jest sepsati také její vyjádření k bodu 1 činopisu.

O tom Vám dávám věděti s vyzváním, abyste na uvedené upozornili podřízené orgány s podotknutím, že na jazykově správném vyhotovování činopisů budu v každém případě trvati a proti těm, kteří toho by nedbali, zakročím případně i disciplinárně.

Inspektoráty pohraniční finanční stráže nechť vyrozumějí podřízená oddělení.

Vládní rada:

Olžbut v. r."

Tento výnos, jejž uvádíme doslovně, jest v nejpříkřejším rozporu s jazykovým zákonem ze dne 29. února 1920, který v §u 9 praví, že se vydáním jazykového zákona zrušují všechny jazykové zákony a nařízení, jež byly v platnosti před 28. říjnem 1918. Místo §u 20, odst. 10 důchodkového trestního zákona, uvedené v hořejším výnosu tedy již neplatí, poněvadž bylo rovněž zrušeno, jazykovým zákonem. Tím však padají také všechny logické důsledky, které z toho vyvozují zemské finanční ředitelství v Praze a okresní finanční ředitelství v Liberci.

Avšak ještě také z jiného důvodu jest tento výnos obejitím a porušením jazykového práva. Dotčený popis činu tvoří obžalovací spis, který sepisuje činitel, vyšetřující důchodkovou závadu se zadrženou stranou, která po přečtení nebo přetlumočení musí podepsati nejen rubriky 7 a 8, nýbrž veškerý popis činu. Za veřejného žalobce jest považovati důchodkový soud nebo činitele, pověřené dozorem nad důchodkovými předpisy. Podle §u 2, odst 4. jazykového zákona musí však býti obžaloba, vznesená veřejným žalobcem, sepsána jazykem obžalovaného. Podle logiky pražského zemského finančního ředitelství dlužno pak z toho nutně usuzovati, že nejen výpověď strany a rubriky 7 a 8, nýbrž i celý popis činu musí býti sepsán jazykem strany.

Konec konců překlad nebo tlumočení obžalovacího spisu nemůže zadržené straně nikterak postačiti. Neboť, jestliže strana nerozumí státnímu jazyku, může jí býti tlumočeno také vylíčení, které v popisu činu vůbec není obsaženo, takže strana nakonec podepíše něco, co jí může v řízení způsobiti největší újmu. A vedle toho každá strana, která dostatečně zná, jak jsou přijímáni a ustanovováni čeští státní úředníci, smí oprávněně nedůvěřovati překladatelským kouskům těchto činitelů.

Proto se táží podepsaní pana ministra financí, je-li ochoten:

1. svrchu uvedený výnos ještě jednou přesně přezkoumati a zbaviti jej právní účinnosti jako odporující jazykovému zákonu,

2. naříditi, aby celý popis činu v důchodkovém trestním řízení, jde-li o československé státní občany, byl sepsán jen jazykem strany,

3. naříditi, aby celý popis činu, jde-li o cizí státní občany, byl sepsán jazykem, jejž si přeje zadržená strana.

V Praze dne 23. ledna 1926.

Dne 8. ledna 1926 oznámil hostinský Josef Fassmann z Jáchymova, Rauschererb č. 393, policejnímu úřadu, že minulého dne, asi kolem 1/2 4 odpoledne přišli k němu úředníci důchodkové kontroly Fridolín Mužík a František Bouda na kontrolu nápojů.

Oba shledali závadnými 4 láhve šampaňského a 1 láhev malinové šťávy, že nebyly dostatečně zdaněny, načež hostinský pravil, že příštího dne přijde do kanceláře důchodkové kontroly a věc dá do pořádku.

Oba úředníci si pak objednali nápoje a bavili se až do 10 hodin klidně. Tehdy asi pravil přednosta důchodkového úřadu. Mužík, hostinském, aby ihned složil 150 Kč, čímž věc bude vyřízena, jinak že může býti trestán pokutou až do 3000 Kč.

Tím zastrašený hostinský odevzdal poté skutečně 150 Kč 30 h panu asistentovi Boudovi.

Za krátko přednosta požádal o tyto peníze, jež mu také byly vydány. Hostinskému byla na jeho žádost vydána stvrzenka.

Asi v 1/2 11 v noci žádal Mužík od hostinského znovu pokutou 500 Kč, již prý má ihned složiti, jinak bude trest zítra mnohem vyšší. Když se hostinský rozhodně zdráhal tuto částku zaplatiti a prohlásil, že počká na trestní rozsudek, vyňal Mužík ze svého zimníku revolver, jejž v přítomnosti hostinského a jeho ženy nabil a výslovně je na to upozornil. Žádosti hostinského, aby revolver schoval, Mužík nevyhověl, nýbrž znovu ukazoval, že zbraň je nabita a připravena k výstřelu. Bez příčiny vzal pak Mužík zbraň a mířil jí na hostinského, uživ při tom slov: "Já tě zastřelím, ty pse!" To několikráte opakoval, při čemž znovu žádal 500 Kč.

Hostinský si rozhodně zakázal takové jednání, avšak právě tak rozhodně odmítl zaplatiti 500 Kč. V 1/2 12. začali se oba úředníci mezi sebou hádati, došlo ke rvačce, při níž Mužík porazil Boudu, jenž si z toho odnesl krvácející tržnou ránu na levém spánku. Hostinská chtěla Boudovi, jenž se položil na pohovku, smýti krev. Když se k němu přiblížila, kopal ji.

Hostinská, jak je lékařsky prokázáno, podstoupila nedávno těžkou břišní operaci.

Hostinský poté ukončil tyto výjevy, odmítnuv dále nalévati a vykázav oba úředníky z místnosti. Oni jeho výzvě vyhověli, načež hostinský zamkl.

Když se hostinská a její sestra po chvíli podívaly před domovní dvéře, zpozorovaly Mužíka, jak míří do osvětleného okna kuchyně, kde hostinský seděl na židli. Když ženy volaly o pomoc, Mužík sice nestřílel, ale pěstí uhodil do vnější tabule okenní, kterou rozbil. Fassmann tím upozorněn vyšel přede dvéře a volal na oba: "Neodejde-li brzy, pak vám pomohu."

Vešel pak do domu a vyšel s puškou, avšak oba úředníky nemohl již dohoniti. Mužík a Bouda vypili dohromady 22 lahví piva, pak každý po čaji a čtvrtce vína a několik černých káv. Na cestě domů vnikl Bouda ještě do dvora státní tabákové továrny, kde jej chytili hlídači, avšak ředitel, k němuž jej přivedli, propustil jej jako opilého.

Poněvadž jde o tak surový případ, táží se podepsaní pana ministra financí:

1. Ví-li o tomto případu?

2. Je-li ochoten spravedlivě potrestati viníky?

3. A co zamýšlí učiniti, aby napříště znemožnil důchodkové kontrole prováděti takové surovosti?

V Praze dne 27. ledna 1926.

Časopis "St. Joachimstaler Zeitung" uveřejnil v 3. čísle 23. ročníku ze dne 13. ledna 1926 pod nadpisem "Divoký západ v Rauschererbu" dlouhý článek, v němž jsou obsaženy tyto veřejné žaloby na 2 úředníky důchodkové kontroly:

Dne 7. ledna 1926 v 5 hodin odpoledne dostavili se přednosta důchodkové kontroly Fridolín Mužík a asistent František Bouda do hostince Rauschererbu v Jáchymově, provésti kontrolu nápojů, podrobených dani. Shledali závadnými 5 lahví šampaňského a 1 láhev malinové šťávy, načež hostinský pravil, že příštího dne přijde do kanceláře důchodkové kontroly, aby se tam s ním sepsal zápis o činu a aby tam zaplatil pokutu.

Oba jmenovaní však, když ukončili úřední činnost, nevyšli z místnosti, nýbrž zůstali tam a uspořádali pitku. V 10 hodin večer žádal úředník Mužík od hostinského 150 Kč hroze mu, že mu jinak uloží pokutu 2000-3000 Kč. Hostinský zaplatil žádaných 150 Kč, aby měl od opilých státních úředníků pokoj. Peníze přijal úředník Bouda a teprve po delší hádce je dal úředníkovi Mužíkovi. Oba úředníci nechtěli hostinskému potvrditi příjem, ač je o to žádal.

Za krátko poté žádal úředník Mužík ještě o 500 Kč, jichž však hostinský nedal. Mužík v přítomnosti hostinského a jeho ženy a jiného svědka nabil pak browningovou opakovací pistoli, položil ji hostinskému na prsa a křičel:

"Já tě zastřelím, ty německý pse!"

To opakoval několikráte a stále při tom žádal 500 Kč. Hostinský, ač jeho život byl ohrožen, vytrval a odmítl tuto částku zaplatiti.

Poté se začali Mužík a Bouda hádati, při čemž Mužík porazil Boudu, čímž byla Boudovi způsobena silně krvácející rána na hlavě.

Přes toto krásné chování obou úředníků chtěla hostinská Boudovi ránu obvázati. Bouda však hostinskou uhodil tak silně do žaludku, že tato žena, která teprve nedávno byla operována, musila ihned vyhledati lékařskou pomoc.

Hostinský pak odmítl podávati dále nápoje oběma zločincům, načež oni vyšli z místnosti.

Před hostincem ztropili oba úředníci ještě výtržnost a rozbili tabuli v okně hostince a pak utekli.

Na zpáteční cestě chtěli ještě Mužík a Bouda vniknouti do tabákové továrny, avšak požární hlídači je zastavili a kousaví hlídací psi je zahnali.

Konečně oba úředníci povykovali ještě před lázeňským domem "Elektra".

Ačkoliv byl tento případ uveřejněn v tisku a jest tedy všeobecně známý, oba úředníci konají dne s ještě službu, jakoby se nebylo nic stalo.

Poněvadž tato věc je téměř neuvěřitelná a poněvadž jednání dvou českých státních úředníků v německém jazykovém území jest sprosté a zločinné, táží se podepsaní pana ministra financí:

1. Ví-li o tomto celém případu,

2. je-li ochoten ihned oba uvedené úředníky sprostiti služby, naříditi přísné vyšetřování a potrestání viníků, a

3. je-li ochoten ihned zakázati oběma úředníkům další pobyt v Jáchymově?

V Praze dne 27. ledna 1926.

Podle §u 5 zákona ze dne 31. ledna 1922, č. 40 Sb. z. a n., mají žadatelé o zápis do seznamu advokátů, je-li toho třeba, prokázati jednoletou soudní službu. Již podle dřívějšího práva bylo lhostejno, byla-li tato soudní služba vykonána jako praxe podle §u 2, lit. A advokátního řádu nebo jako soudcovská přípravná služba. Také zmíněný § 5 nečiní po této stránce rozdílu. Přes to však, jak se zdá, advokátní komory stojí na stanovisku, že se má započítati jen praxe podle §u 2,lit. A nikoliv však tak zvaná soudcovská přípravná služba. Toto rozlišování nelze nikterak odůvodniti a zvláště krutě postihuje žadatele, kteří z finančních důvodů nemohli vykonati bezplatnou praxi podle §u 2, lit. A proto vykonávali přípravnou službu soudcovskou, věcně daleko namáhavější.

Podepsání se tedy táží pana ministra spravedlnosti.

Jest ochoten přiměti advokátní komory k náležité praxi podle znění zákona?

V Praze dne 6. února 1926.

Jihlavští čeští městští úředníci a zaměstnanci odevzdali bývalému vládnímu komisaři Výbornému tuto děkovnou adresu:

"Panu vládnímu komisaři města Jihlavy, Josefu Výbornému vzpomínku; vděk a pochopení Vám uchovávají ve svých srdcích a duších čeští úředníci a zřízenci města Jihlavy.

Úpěla česká srdce spoutaná okovy jihlavských Němců a krev česká prolitá na chladné dlažbě náměstí, leptala pouta a volala po odvetě! Staleté křivdy páchané na českém lidu plnily pohár trpkosti a žaloby i stesky z našeho kraje rozdíraly srdce českého národa!

Nadešla chvíle, kdy osvobozen národ náš z područí cizáků! Bašty nepřátel státy však na výspách českých krajů a hrozily svou záští zbořili dílo českým národem zbudované a jeho krví posvěcené!

Též uměle udržovaná jihlavská většina v Jihlavě - jedné z těch cizáckých bašť - šlapala naše svatá práva a zášť její vůči nám a celému českému národu halila se v černožlutá mračna, jichž průtrž měla zatopiti chudý jihozápadní kout nám drahé Moravěnky! Zklamala se však ve svých touhách byla vyrušena ze svých velikášských snů mužem, českým člověkem, který ožehán mrazivými vichřicemi jihlavského tyranství a prodchnut národním cítěním, postavil se téměř sám v boj proti panovačným nepřátelům! Nevedl boj násilím a krví, nýbrž svou neúnavnou prací, rozhodností, pílí, vědomostí a bezpříkladnou činností zvítězil nad nepřáteli a Jihlavu vrátil českému národu! Za vítězství toto dík vřelý nejen náš - ale celého národa platí Vám - náš Nezapomenutelný!

V Jihlavě dne 1. prosince 1925."

Tato adresa nesmírně rozhořčila německé obyvatelstvo Jihlavy, která, jak se ukázalo v posledních volbách do sněmovny, jest téměř z 50% německá. Tato adresa jest mimo to ve velmi příkrém rozporu se služební přísahou úředníků a jejich nestranností.

Podepsaní se tedy táží:

1.) Ví pan ministr vnitra o této adrese?

2.) Jest ochoten učiniti vhodná opatření proti jejím původcům?

3.) Jest ochoten postarati se, aby se takovéto události více neopakovaly?

V Praze dne 6. února 1926.

Německá universita v Praze, která se cítí od převratu v mnohém ohledu zkrácena a utlačena, trpí zvláště tím, že jest těžko získati nové, vhodné učitele pro uprázdněné učitelské stolice. Největší těžkost působí chování vyučovací správy, která nepoměrně dlouho protahuje úřední vyřízení návrhů. Tak se stalo, že vynikající zahraniční síly nemohly býti povolány proto, poněvadž se zatím tak změnily valutové poměry, že jim nebylo lze učiniti přiměřenou finanční nabídku. Druhou nesnází jest, že vyučovací správa nevychází dosti vstříc přáním povolaných, zvláště v bytové otázce. Vůbec lze zjistiti, že vyučovací správa má vůbec velice málo porozumění a velice málo vychází vstříc ve věcech německé university a zvláště při povolávání profesorů. Vyučovací správa dopouští se tím poškozování jednoho z nejcennějších osvětových statků německého národa v tomto státě a béře na sebe těžkou odpovědnost, že neslýchaně škodí vážnosti německé university. Zvlášť zřetelně se tyto nešvary projevily v případu Eppingerově. Ale tento případ jest jedním ze značného množství jiných a dlužno jej tedy označiti za typický.

Podepsaní se tedy táží pana ministra školství a národní osvěty:

Jest ochoten jak po stránce věcné tak také osobní učiniti vhodné opatření, aby se věci německé university, pokud jde o povolávání profesorů, vyřizovaly příště rychle a uspokojivě, a aby vyučovací správa nakládala příště s pražskou německou universitou po každé stránce náležitě?

V Praze dne 6. února 1926.