Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Windirsche a druhů min. pro zásobování lidu a min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy o prodeji másla porušeného margarinem,

II. posl. dra Koberga, Matznera a druhů min. železnic o nešvarech na trati Olomouc-Krnov-Hanušovice-Olomouc a na vedlejších tratích,

III. posl. Tichiho, Stenzla, Eckerta a druhů min. spravedlnosti o nových volbách přísedících živnostenských soudů,

IV. posl. dra Koberga a druhů vládě a předsedovi vlády, že vláda neprovedla, co jí uložil § 3. zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n. ve věci správní reformy,

V. posl. A. Kunze a druhů ministrovi financí o přepočítání odpočivných požitků pensistům,

VI. posl. Gregorovitsa a spol. ministrovi s plnou mocou pre správu Slovenska, ministrovi unifikácií a ministrovi spravedlnosti o maďarských tlačových produktoch,

VII. posl. Windirsche a druhů min. veřejných prací o regulaci Nisy pod městem Libercem,

VIII. posl. Böhma a druhů min. školství a nár. osvěty, aby byla znovu zřízena jednotřídní obecná škola v Rynaticích, pošta Jetřichovice v politickém okrese děčínském,

IX. posl. Tauba, Dietla a druhů min. financí o státním rozpočtu pro rok 1926,

X. posl. dra Czecha, Hillebranda a druhů min. pro věci zahraniční o odročení odzbrojovací konference,

XI. posl. Śliwky, Petera a soudr. min. vnitra o protizákonném trvání správní komise a oddalování voleb v obcích Karvinné a Staré Město ve Slezsku,

XII. posl. dra Luschky, dra Spiny, inž. Junga, Stenzla a druhů min. školství a nár. osvěty o hanebném umístění německého státního reformního reál. gymnasia v Novém Bohumíně,

XIII. posl. Tichiho, Stenzla, Eckerta, Zierhuta a druhů min. soc. péče o zavedení všeobecného nedělního klidu v českých venkovských městech,

XIV. posl. Tichiho, Stenzla, Eckerta a druhů min. soc. péče, jak se provádí zákon o nedělním klidu v živnosti pekařské,

XV. posl. Tichiho Stenzla, Eckerta a druhů min. soc. péče o úpravě pracovní doby v pekařství,

XVI. posl. Fr. Navrátila a druhů min. zemědělství o nepřístojnostech v Moravské zemědělské radě,

XVII. posl. J. V. Najmana, K. Anděla, J. Dubického a druhů min. vnitra, obchodu a sociální péče o nesprávných nařízeních Zemské správy politické v Praze stran zavírání obchodů a živností v neděli,

XVIII. posl. inž Dostálka a druhů vládě o zabezpečení náhradních pozemků z parcelovaných velkostatků pro zemědělce, poškozené stavbou vodní nádrže na Rozkoši u Čes. Skalice,

XIX. posl. Hillebranda a druhů min. školství a nár. osvěty o restrikci výpomocných úředníků a školních inspektorů.

Již před dvěma léty upozornili jsme interpelací tehdejšího ministra pro zásobování lidu, že se na Jablonecku a Liberecku prodává ve velkém množství máslo porušené margarinem pod názvem "selské máslo." Zároveň jsem žádali ministra pro zásobování lidu, aby energicky zakročil proti padělatelům másla, poněvadž poškozují spotřebitele a výrobci másla a reelní obchodníci s máslem pozbývají důvěry.

Na tuto interpelaci bylo odpověděno, že jde o pouhé dohady nedoložených skutečností. Dále bylo připojeno, že ministerstvo pro zásobování lidu věnuje věci zvýšenou pozornost, ačkoliv by podle zákona ze dne 25. října 1901, č. 26 ř. z. z roku 1902 přímou akci mohlo podniknouti pouze ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Pokud jde o skutečnost, že máslo bylo margarinem paděláno, bylo to již tehdy známo nejširším vrstvám obyvatelstva a obchodní gremium v Liberci uvedlo dne 19. listopadu 1924 v časopise "Reichenberger Zeitung", že se v "určitých místech" padělá máslo. Která místa to jsou, vysvítá mezi jinými ze zprávy téhož časopisu ze dne 25. ledna 1926, v níž oznamuje, že v Jablonci n. N. bylo zadrženo 5 obchodníků, kteří prodávají máslo porušené margarinem. Byli to: Anna Bulířová z Pasek, Růžena Třešňáková z Modlibohova, Josef Pavlo z Rozstání, Marta Třešňáková z Vrtek a Marie Schritterová z Rozstání. Chemickým rozborem bylo padělání potvrzeno.

Že se padělání vyskytuje ve větším měřítku, potvrzuje také dopis, který zaslala jablonecká okresní politická správa pod číslem 69417 ze dne 10. prosince 1925 zemědělské radě pro Čechy v Praze (německý odbor). V dopise uvádí se mezi jiným:

"Bohužel jest pravda, že se ve zdejším okrese prodává obrovské množství padělaného másla. Úřad věnuje této věci již po léta největší pozornost. Provádí se stálý dozor. Městský tržní komisař v Jablonci v dohodě s úředním lékařem vzali množství másla na zkoušku a zaslali je zkušebnímu ústavu v Praze nebo bylo prozkoumáno autorisovaným chemikem lékárníkem drem Ulrichem. Avšak tresty, které soud ukládá, jsou příliš malé a obchodníci je při velkém zisku lehce zaplatí. Obecní úřady byly nesčíslněkráte vyzvány, aby prováděly zkoušky, ochabují však brzy ve své činnosti. Většina obchodníků přichází z Turnovska a městu Jablonci se většinou vyhnou, "české máslo" obsahující nejvíce margarin, prodají po domovech ve venkovských obcích. Dalo by se tomu odpomoci jen tím, kdyby nějaký úřadník byl stále na cestách a prováděl zkoušky.

Úřadu byl by milý jakýkoliv podnět, aby se mohlo čeliti tomuto nešvaru poškozujícímu lid. na konec poznamenáváme, že se ve městě přiházejí týdně 3-4 závady při prodeji másla, že však soud viníky trestá jen 10-30 Kč."

Po tomto výkladu jest nezbytně nutné, aby se nyní energicky zakročilo proti padělatelům másla a proto se tážeme pana ministra pro zásobování lidu a ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:

1.) Jsou-li ochotni učiniti opatření, aby vlastní dozorčí orgány prováděly co nejpřísnější dohled na obchodníky s máslem přicházející do okresů libereckého a jabloneckého?

2.) Jsou-li dále ochotni působiti, aby se proti padělatelům másla a obchodníkům s padělaným máslem bezohledně používalo předpisů trestního zákona?

3.) Jsou-li dále ochotni navrhnouti, aby zákony o porušování potravin byly doplněny tak, aby padělání másla pokud možno nejvíce ztížily?

V Praze dne 5. února 1926.

S výše uvedenou tratí, ač má velký význam pro průmyslovou severní Moravu a západní Slezsko, nezacházejí se jako s hlavní tratí, nýbrž jako s vedlejší a jezdí na ní nejstarší a nejhorší soupravy. Okna často dobře nepřiléhají, osy jsou vyježděné, osvětlení špatné, na záchodech neteče voda, poslední vozy, zvláště vozy pro školní mládež jezdící mezi Opavou a Krnovem, vyhřejí se nezřídka teprve na místě určení, poněvadž se předem nevytápějí atd. Avšak i po jiné stránce jsou tam zlé poměry: Jak známo, velké množství železničních zaměstnanců a jejich rodin má nyní právo užívati II. třídy a užívají toho ve velkém počtu. Ačkoliv tím počet cestujících II. třídy byl proti předválečným poměrům silně rozmnožen, byla nejen I. třída vůbec odstraněna, nýbrž také II. třída silně omezena. Obyčejně jezdí jeden vůz II. třídy, často však jen polovic vozu, pročež cestující za své drahé peníze musejí místy státi na chodbě. Mimo to se také v zimě užívá zcela zastaralých vozů bez postranních chodeb, takže vždy když se dvéře otevrou, navane tam studený vítr, což při povětrnostních poměrech v území Praděda není jistě příznivé pro zdravotní stav cestujících. Zvláště nemocní jezdící do lázní a léčeben trpce si stěžují, že jim železniční správa tak málo vychází vstříc. Ještě hůře jest tomu na pobočných tratích, kde většinou byla zrušena také II. třída a kde jezdí již jen vozy III. třídy. Také majetníci ročních lístků I. a II. třídy jsou poškozováni podobným způsobem jako ti, kdož kupují a platí jízdenky II. třídy pro trati, kde jezdí vozy jen III. třídy.

V Německu se zcela jinak pečuje o pohodlí cestujících i na nejmenších pobočních tratích. Nejen ve vozech II. třídy, nýbrž právě tak i ve vozech III. a IV. třídy jest v každém vlaku tolik míst, že nelze nikdy mluviti o přeplnění. Naproti tomu zde se stal n. p. před vánočními svátky přímo neuvěřitelný případ, jak mohl zjistiti sám tazatel dne 22. prosince 1925 v Olomouci. Osobní vlak odjíždějící odtamtud v 13.12 hod. do Kronova měl jen obyčejnou soupravu, ačkoliv staniční správa musila věděti, že toho dne pojede mnoho vojáků, studentů, děti, žáků a jiných osob na vánoční dovolenou. Skutečně chtělo jeti asi třikrát tolik lidí, než bylo míst k sezení. Ale nebyly snad připojeny vozy, naopak cestující musili se stlačiti na chodbách a plošinách, jak jen to šlo, aby vůbec mohli jet. Kdo s tím nebyli spokojeni musili prostě zůstati na místě, tak n. p. tajemník Svazu zemědělců v Moravském Berouně, pan Lotar Kunz. Když oba poslanci podepsaní na prvém místě, poněvadž cestující byli pochopitelně rozčileni, vyzvali dopravního úředníka aby přece zjednal nápravu, odpověděl tento, zcela mladý muž, zajisté špatná náhrada za dobře zapracovaného propuštěného úředníka: "Žádný cestující nemá nároku na místo k sezení" S touto poznámkou nechal přeplněný vlak odjeti. Tato odpověď vyvolala u cestujících ovšem ještě více projevů nevole.

Na nádraží v Krnově stalo se dne 29. prosince 1925 v 6 hodin večer toto:

službu konající dopravní úředník revident Klein vypravil vlak do Jindřichova, když v nádražní budově čekalo ještě asi 60 osob, které nebyly puštěny na nástupiště. Ovšem že tito lidé, bez příčiny vyloučení z jízdy, nebyli tím příliš nadšeni a ještě před odjezdem vlaku výkřiky a lomcováním zavřenými dveřmi žádali, aby tyto dvéře byly otevřeny. Jejich žádosti bylo však vyhověno teprve po odjezdu dělnického vlaku, načež tento zástup pochopitelně projevil svou nevoli hlasitými nadávkami a křikem. Revident Klein, který to zavinil, neuklidňoval snad lid, uváděje nějakou omluvu, nýbrž zavolal strážníka a dal jim zjistiti osobní údaje dělníka Emanuela Anderse, poněvadž prý tento zvlášť vášnivě nadával.

Podobné případy jsou, bohužel, dosti časté. Nesmyslnou výměnou a nahrazením německých zaměstnanců českými, kteří často neumějí ani trochu dobře německy, a také nejsou s to, aby německým cestujícím podávali správné vysvětlení, trpí nejen důvěra starousedlého obyvatelstva a vážnost státu v cizině, nýbrž také ve značné míře i bezpečnost provozu.

Podepsaní táží se tedy pana ministra železnic:

1.) Víte o těchto poměrech v oblasti olomouckého ředitelství státních drah?

2.) Schvalujete a chráníte vylíčený postup státní železniční správy na trati Olomouc-Hucholazy-Olomouc a na tratích vedlejších?

3.) Co zamýšlíte učiniti, aby vytýkané nešvary přestaly?

V Praze dne 12. ledna 1926.

Ačkoliv funkční období přísedících živnostenských soudů, zřízených podle zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 218 ř. z., dávno uplynulo, volby do nich se nerozepisují.

Podepsaní se táží:

1.) Proč nebyly dosud rozepsány volby do živnostenských soudů, zřízených podle zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 218 ř. z., ačkoliv se to mělo dávno státi?

2.) Kdy zamýšlí pan ministr spravedlnosti tyto volby provésti?

V Praze dne 6. února 1926.

Uvedený zákon o úsporných opatřeních ve veřejné správě uložil vládě výslovně, aby řídíc se zásadami vyslovenými v §§ 1 a 2 tohoto zákona, předložila do 31. prosince 1925 návrh zákona, jednotně upravujícího správní řízení a vymezujícího příslušnosti jednotlivých ministerstev, jakož i potřebné návrhy zákonů, provádějících všechna ostatní opatření, nutná k důkladné správní reformě. Jen v souvislosti s tím lze logicky snížiti počet státních zaměstnanců bez ohrožení obecného prospěchu.

Vláda provedla restrikcí úřednictva velmi rozhodně a bezohledně a přes opačné sliby stále ještě v ní pokračuje, avšak dodnes ještě nepořídila pro ni předpokladů, totiž nezjednodušila a nesjednotila veřejnou správu, ačkoliv jí to bylo zákonem uloženo se lhůtou do konce roku 1925. Měla tedy na to přes rok času, potřebný podklad a studie jsou po ruce již ze starého Rakouska, zásady a směrnice zamýšlené správní reformy obsahuje sám zmíněný zákon - ale přes to se dosud k rozřešení tohoto nesmírně důležitého problému nestalo nic. Proti překotné restrikci, jež oloupila státní správu mnohdy o její nejlepší zaměstnance, vidíme naopak, že se naprosto nedbá zákonných předpisů o správní reformě. Ani návrh na prodloužení lhůty nebyl sněmovně včas podán. Tím vláda se zřejmým úmyslem nebo z hrubé nedbalosti jednalo proti duchu a znění zákona a těžce poškodila jednak zájem obyvatelstva, jednak vážnost zákona. Místo aby dávala dobrý příklad přesným zachováváním zákona, vláda předchází jej úmyslně a nepokládá ani za nutno odůvodniti nějak své protizákonné jednání.

Podepsaní se táží pana předsedy vlády:

1.) Jak odůvodní, že nebylo dbáno rozkazů uložených §em 3 zákona č. 286/1924?

2.) Kdy konečně zamýšlí vláda předložiti návrhy zákonů o správní reformě, které měly býti již dávno podány?

3.) Jaká opatření byla dosud učiněna nařízením nebo administrativně, aby proveden byl § 2 uvedeného zákona?

V Praze dne 4. února 1926.

Podle § 1 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 287 Sb. z. a n., dosáhnout také oni státní úředníci, zaměstnanci a zřízenci, kteří před 1. lednem 1925 vystoupili z činné služby, výhod tohoto zákona, jenž nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1925.

Tito pensisté nejen že musí od 1. ledna 1925 platiti daň z příjmu z vlastních peněz, nýbrž dostávají jen 50% pražského místního přídavku. Finanční strážníci na odpočinku nedostávají mimo to ani dnes ještě svého přídavku za pohraniční službu, jenž jim patří podle tohoto zákona.

Jelikož se jim nevyplácejí tyto požitky, na něž mají právo, klesl jejich příjem hluboko pod příjmy osob, jim na roveň postavených v sousedních státech a tím jest existence mnoha rodin velice ohrožena.

Podepsaní táží se tedy pana ministra financí:

Jest pan ministr financí ochoten oněm státním zaměstnancům, kteří odešli z činní služby před 1. lednem 1925, dáti co nejdříve poukázati odpočivné požitky, jež jim po právu přísluší podle zákona ze dne 22. prosince 1924?

V Praze dne 16. února 1926.

Páni ministri!

V prototypnom štáte modernej ústavy a samosprávy, v Anglii, shľadávame rôzne systemy administrácie. Nemluviac ani o Irsku, je v Anglii v užšom smysle slova, vo Škotsku, a Walesu tak rôzna administrácia, že môžeme hovoriť takmer o troch rôznych zemiach. A tamojšia administrácia je predsa nejlepšia a najdokonalejšia v celej Europe a nenapadlo ani jedinému anglickému štátníkovi zmeniť niečo na týchto rôznych administráciach, lebo dobre vedia, že nie je radlo zmeniť niečo na tradičnom a dobre osvedčenom systeme.

Len Československu, vyhlašovanému za najdemokratickejšiu republiku, dostalo sa tej pochybnej slávy, že hodilo prez palubu svoj historický vyvinutý a prez tisíc rokov dobre vyzkúšaný správny systém a zaviedlo na miesto neho také byrokratické metody, ktoré lzä nazvať vetkým iným, len nie demokratickými.

Keď my tedy svorne odsudzujeme tento postup vlád republiky a snažíme si zákonitou cestou, aby reštaurované boly verejné ustanovizne, ktoré pomerom na Slovensku naprosto vyhovujú a jeho potreby úplne uspokojujú, neprestaneme zároveň pripomínať pánom ministrom, aby na poli unifikácie urobili všetko, čo opravdu odpovedá duchu demokracie.

Nejaklatantnejším príkladom československej interpretácie "modernej" demokracie a zároveň tiež nejkriklavejším dokladom koloniálnieho charakteru Slovenska je postup, ktorý sledujú vlády republiky pri pripúšťaní cudzozemských tlačových výrobkov do tuzemska.

Páni ministri!

Či pokladáte to za demokratické jednanie, že kým do historických zemí je dovoz kníh a tlačových výrobkov z Maďarska takmer bezvýnimky povolený, dotiaľ na Slovensko pripúšťajú sa len s tou najintenzivnejšou intervenciou knihy, a z novin len tie, o kterých (ako su "Világ" a "Népszava") sa isté vládnými peniazmi vydržované maďarsky písné noviny vajadrily, že im boly otvorené dvere do republiky pre to, lebo im boly otvorené dvere do republiky pre to, lebo "duch, tón, smer a obsah" týchto listov je úradom sympatický.

Páni ministri!

Či možno pomenovať rovnoprávnosťou postup, ktorým stíhá sa väzením žurnalista, ktorý uverejnil v bratislavskom liste istý článok budapeštských nekonfiškovaných novín, ktoré lzä dostať v Prahe všade?

So zreteľom na to všetko tážeme sa pánov ministrov,

1. či sú ochotni postarať sa o to, aby tomuto postupu, ktorým sa zakazuje dovoz maďarských tlačív a ktorý je ostudou systemu demokratického, učinená bola prítrž?

2. Či sú ochotní postarať sa, aby čo do dovozu tlačových výrobkov uplatňovaný bol nový system, vyhovujúci zásadám demokracie?

V Prahe dňa 17. února 1926.

Uznává se již po léta, že jest nezbytně třeba, aby vady toku řeky Nisy pod Libercem byly opraveny. Tyto vady se ukazují již při nepatrných srážkách, přesahujících obvyklou míru a projevují se velkými povodněmi, zaplavujícími mnoho hektarů nejlepších luk a to v době, kdy takové povodně jsou nejméně vítané. Často je to v době senoseče, čímž se ztratilo již mnoho set metrických centů sena.

Povodněmi jest však také na delší dobu znemožněn často styk mezi Růžodalem I. a Pavlovicemi a naopak. Právě tím bylo však také znemožněno provedení komunikačního návrhu, podle něhož, aby byly spojeny uvedené obce a sousední části okresu, měla se vystavěti okresní silnice a most. Dokud opakující se povodně zaplavují tuto půdu, jak se to děje při nynějším stavu, nelze pomýšleti na provedení onoho návrhu.

Velkou škodu působí však také povodně tím, že zanášejí na zaplavené pozemky velice mnoho smetí (odpadků, mrtvých krys atd.), které, když voda opadne, hnije a nelibě páchnoucími produkty rozkladu otravuje celé okolí. To však ohrožuje také zdraví, poněvadž obytná stavení v Růžodole I., Starých a Nových Pavlovicích sahají často těsně až k zaplavovaným pozemkům.

Ačkoliv vládní úřady již od dřívějška věděly o těchto poměrech, přece musily býti opět na ně upozorněny po povodni v červnu 1924. Tehdy bylo znovu zdůrazněno, že tyto vady lze napraviti jen brzkou regulací Nisy pod městem Libercem a zároveň bylo žádáno, aby se konečně brzy začalo s nutnými pracemi. Jako jediný výsledek tohoto návrhu bylo dosaženo toho, že se na jaře 1925 konala úřední pochůzka, která uznala, že regulace určité části toku Nisy jest zvláště naléhavá. Od té doby také liberecký okres a příslušní obce Růžodol I. a Staré Pavlovice převzaly závazně povinnost přispěti k tomu podíly na ně připadajícími a rovněž byl předložen projekt regulace.

Zbývá jen, aby také vláda v této věci rychle přispěla. Proto se tážeme:

Ví pan ministr veřejných prací o výše zmíněné věci a jest ochoten působiti, aby se s ní brzy začalo a aby byla provedena?

V Praze dne 10. února 1926.

Výnosem zemské školní rady ze dne 27. ledna 1925, č. 105 byla zrušena jednotřídní obecná škola v Rynarticích.

Zrušení školy bylo odůvodněno nepatrným počtem dítek. Rytnické obecní zastupitelstvo a místní školní rada podaly proti tomuto rozhodnutí odvolání. Toto odvolání bylo výnosem ze dne 2. dubna 1925, č. 2.041 zamítnuto. Byla podána nová žádost, aby byla v Rynarticích zřízena expositura jetřichovické školy, avšak této žádosti nebylo do dneška vyhověno, přes to, že bylo několikráte o to zakročeno a že se dne 16. července 1925 konala úřední pochůzka. Cesta vedoucí z Rynartic do Jetřichovic jest 4 km dlouhá a v zimě někdy i pro dospělé osoby neschůdná, pro život dětí přímo nebezpečná. Náledí, závěje jakož i vývraty nejsou v tomto horském lesnatém území žádnou vzácností. Tyto neudržitelné poměry jsou příčinou, že děti často onemocní, že nedocházejí do školy a tím také příčinou nepatrného obecného vzdělání, duševního mrzáctví dětí v obci rynartické. Kdokoliv zná nynější školní poměry, oběti rodičů a dětí, nemůže se ubrániti myšlence, že takový stav nemůže trvati v právním státě. Děti musejí se za chladné zimy v 1/2 7 ráno v průvodu rodičů vydati na nebezpečnou cestu do Jetřichovic, kde unaveny a vyčerpány nemohou často sledovati vyučovací předměty, ač v jejich vlastní obci jest školní budova se vším zařízením, potřebným k vyučování. Okresní školní výbor a okresní správní komise, obecní zastupitelstvo a místní školní rada v Jetřichovicích v žádosti zaslané zemské školní radě dne 16. července 1925 jednomyslně projevily svůj souhlas, aby byla znovu zřízena jednotřídní obecná škola v Rynarticích.

Dále nelze se nezmíniti, že počet školou povinných dětí v obci rynartické bude v roce 1926 přesahovati dvacet a že by tudíž bylo zapotřebí zříditi druhou třídu v Jetřichovicích, jelikož počet dětí by tam překročil 60, čímž padne také úspora jednoho učitele pro Rynartice.

Podepsaní se tedy táží pana ministra školství a národní osvěty:

Ví pan ministr o tomto neudržitelném stavu, jenž povstal tím, že byla zrušena jednotřídní obecná škola v Rynarticích, a jest pan ministr ochoten dáti rozkaz, aby jednotřídní obecná škola v Rynarticích byla znovu otevřena?

V Praze dne 7. února 1926.

Podle novinářských zpráv konstatoval pan ministr financí v jedné schůzi koaliční dvanáctky, že státní rozpočet pro rok 1926 přes účetně vykazovaný přebytek vykazuje ve skutečnosti schodek 300 milionů. Tento fakt byl zastřen tím, že řádné dopravní výdaje v oboru železniční a poštovní správy byly zařazeny jako investice. Uváží-li se mimo to, že úprava požitků státních zaměstnanců bude vyžadovati vydání mnoha set milionů, což finanční správa již jistě věděla, když státní rozpočet podávala, pak z toho vyplývá nepopíratelná skutečnost, že rozpočet pro rok 1926 byl sestaven klamně. Naše strana zjistila to již při poradách o rozpočtu, avšak ani vláda, ani zpravodaj nevěnoval tomuto důkazu pozornosti. Ve schůzi poslanecké sněmovny dne 18. prosince 1925 vyzvali jsme pak pana ministra financí, aby ve sněmovně prohlásil, odpovídá-li osobně za státní rozpočet. Poněvadž pan ministr zaujal stanovisko k tomuto dotazu, jinak však v soukromém sboru vysvětlení podal, tážeme se pana ministra:

1.) Je pravdou, že státní rozpočet pro rok 1926 obsahuje rozpočtovou chybu 300 milionů Kč?

2.) Jest pan ministr financí ochoten předložiti sněmovně opatření, nutně z tohoto faktu vyplývající, aby se na něm podle ústavy usnesla?

V Praze dne 16. února 1926.