Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podle zprávy ze Ženevy podali zástupci několika států, mezi nimi také Československo, u sekretariátu Svazu národů návrh, aby schůze přípravné komise pro odzbrojovací konferenci byla odročena. Odůvodňují jej:

1. úpravou vstupu Německa do Svazu národů,

2. úpravou poměru Svazu národů k Sovětskému Rusku,

3. stanoviskem amerických delegátů k vyjednávání,

4. úpravou několika dosud sporných rakousko-uherských otázek.

Na první pohled je zřejmo, že zde jde veskrze jen o zdánlivé důvody, poněvadž konference není nikterak omezena na členy Svazu národů, poněvadž Amerika již slíbila svou účast a to, že mezi dvěma účastníky konference jsou nějaké sporné otázky, může býti ovšem kdykoliv užito za záminku pro znemožnění konference. Proto se dlužno diviti, že se Československo uvádí mezi státy, které společně způsobily nové odročení odzbrojovací konference, poněvadž se takové stanovisko naprosto příčí chování pana ministra pro věci zahraniční, jenž vždy usiloval, aby byl považován za horlivého podporovatele myšlenky odzbrojení.

Několikráte, zvláště v parlamentních rozpravách o ženevském protokole a o smlouvách locarnských, vysvětlili jsme své stanovisko, že totiž všechny mírové dohody a garanční smlouvy jsou úplně bezcenné, nebude-li zrušením militarismu vytvořeno zabezpečení proti válečnému nebezpečí. Odzbrojení jest však zvláště pro Československo také z vnitropolitických důvodů nutné, poněvadž velká vojenská břemena a státní dluhy ohromně rostoucí, rovněž jen pro vojenská vydání, jsou již dnes nesnesitelně tíživé. Stanovisko československého zástupce u Svazu národů odporuje tedy zájmům obyvatelstva.

Tážeme se tedy pana ministra:

1.) Je to pravda, že se zástupce Československa ve Svazu národů účastnil odročovací akce?

2.) Je-li tomu tak, jak ospravedlní pan ministr toto stanovisko?

3.) Zamýšlí pan ministr zakročiti ve prospěch brzského svolání odzbrojovací konference?

V Praze dne 16. února 1926.

Již od připojení bývalého plebiscitního území Těšínského Slezska k Československé republice vládně nepřetržitě až do dnešního dne v jednom z hlavních středisek Těšínska, v Karvinné a ve Starém Městě vládnou dosazená správní komise s jmenovaným vládním komisařem v čele k velikému roztrpčení a k nespokojenosti veškerého obyvatelstva obou obcí. Karvinné a Staré Město jsou obce s 80% polského obyvatelstva. Přes to tam vládne již pět let nepřetržitě vládní komisař, ke kterému má ohromně převážná většina místního obyvatelstva nedůvěru, jež je přirozeně tím větší, čím menší má obyvatelstvo možnost, aby kontrolovalo hospodářství osob, které vedením obecních záležitostí nebyly obyvatelstvem pověřeny. Tento stav nepůsobí pochopitelně nikterak uspokojivě, nýbrž do krajnosti pobuřuje tamní obyvatelstvo a rozněcuje nacionální a šovinistické vášně na obou stranách. Pro polské obyvatelstvo obou obcí, jež přísluší výhradně dělnickým vrstvám, zosobňuje vládou dosazený správní komisař národnostní útisk, který jen ještě zvětšuje sociální bídu místního obyvatelstva.

Pod záminkou různých pochybných formalit zrušila vláda volby, r. 1923 v obou obcích provedené, které přinesly oběma správním komisím a celému jejich režimu zdrcující porážku, neboť vládní koaliční strany získaly pouze jednu třetinu všech hlasů. Nové volby do obcí byly pak oddalovány pod záminkou nového rozhraničení obcí Karvinné a Starého Města. Nyní jest již rozhraničení obou obcí několik měsíců definitivně hotovo, je proveden nový soupis voličů, a přes to, že byly již všechny formální závady a námitky odstraněny, k novým obecním volbám stále nedochází. Pokud jsme mohli zjistit, byly nové volby původně chystány na polovici února 1926, avšak z příčin nám neznámých byly opět do neurčita odsunuty. Tento nezákonný stav vyvolává stále větší pobouření místního obyvatelstva, které protestuje na veřejných projevech proti neustálému odkládání obecních voleb, avšak dosud marně se domáhá nápravy.

Tážeme se ministra vnitra:

Je ministr vnitra ochoten odstraniti nezákonný stav ve správě obcí Karvinné a Starého Města a vypsati neprodleně volby v obou obcích?

V Praze dne 23. února 1926.

Podle novinářských zpráv začíná státní správa stavěti novou školní budovu pro české státní reformní reálné gymnasium v Novém Bohumíně, které bylo zřízeno v roce 1920 a v první až páté třídě má 198 žáků a jest nyní umístěno v bývalé německé škole zřízené továrnou na roury. Jako staveniště byla vybrána a oddělena část veřejného parku a právě tak bude i vnitřní výprava skvělá. Proti zdravotním stavbám škol nelze nic namítati, kdyby se stejně pamatovalo i na nás Němce. Když před několika léty ministr školství Bechyně prohlížel německé státní reformní reálné gymnasium, prohlásil, že jeho místnosti jsou hanebné. Přes to se mezitím nestalo nic, aby tento hanebný stav byl odstraněn. Stěsnání 500 německých středoškolských žáků volá o pomoc. Nyní má 14 tříd, pro něž jest jen 8 třídních místností vyhovujících poněkud zdravotním požadavkům. Ostatních 5 tříd jsou kabinety a naprosto nestačí. Jedna třída nemá vůbec žádnou místnost a každou hodinu se stěhuje. Gymnasium nemá vlastní fysikální síně, nemá vlastní tělocvičny (užívá tělocvičny chlapecké občanské školy), hovorny, místnosti pro žákyně, místnosti pro učebné pomůcky, služebního bytu a bytu pro školníka. Pro 14 tříd jest jen 6 záchodů. Schází také cvičiště, rovněž místo, kde by žáci mohli býti v přestávkách, takže za každého počasí musejí býti posíláni na náměstí. Tyto hanebné poměry vyžadují brzké nápravy, zvláště poněvadž by to bylo zřejmým odstrčením a vědomou urážkou německého obyvatelstva Těšínska, které má tento ústav jako jedinou zbývající německou střední školu, kdyby při budování státních škol v Novém Bohumíně nebylo německé státní reformní reálné gymnasium znovu vhodně přestavěno.

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty, na jaká opatření se pomýšlí, aby vylíčené nešvary v novo-bohumínském státním reformním reálném gymnasiu byly odstraněny a kdy tato opatření budou provedena?

V Praze dne 16. února 1926.

Zemská politická správa pro Čechy dovolávajíc se §u 9 zákona ze dne 18. července 1905, č. 125 ř. z., soustavně zavádí okres po okrese všeobecný nedělní klid ve venkovských městech.

Zavedení všeobecného nedělního klidu nejsou však postiženi jen kupci, nýbrž také jiní živnostníci, poněvadž prodej jejich zboží, jenž podle odstavce 8. nařízení ze dne 24. dubna 1895, č. 58 ř. z. přísluší výrobním živnostem, jest zavedením nedělního klidu zakázán.

Je-li znemožněno nedělní obchodování, pak trpí také jiní živnostníci, kteří v neděli smějí míti otevřeno, jako hostinští, holiči, řezníci a uzenáři, cukráři, poněvadž právě proto venkovské obyvatelstvo nepřichází.

Stále více se ukazuje, že zavedením nedělního klidu veškerý obrat a celý obchodní život hrozivě a rychle upadá.

Škoda, kterou trpí kupci a živnostníci novou úpravou, jest proto tak veliká, poněvadž úhrnný obrat se snížil o 20-50%, jelikož odpadlo 52 pracovních dnů, které poskytovaly největší možnost výdělku. Lze pochopiti, že také placení daní klesne stejnou mírou, což poškodí jednak státní finance, jednak také obecní finance, kterým, jak známo, jest přikázáno 10% výnosu z daně z obratu.

Nedělní klid byl však zaveden také proti potřebě a proti vůli venkovského obyvatelstva. Neboť ono nemůže již obstarávati svých nákupů v neděli a jest tedy nuceno na tyto nákupy obětovati všední den, což musí značně ztěžovati zemědělské práce.

Nelze se nezmíniti, že nová situace způsobí snížení zaměstnaneckých platů, často dokonce propouštění, poněvadž příjmy podnikatele klesají. Po stránce sociálně-politické dosáhne se tedy právě opaku toho, čeho mělo býti dosaženo.

Také nelze přehlédnouti, že novou úpravou vzroste podomní obchod, což bude tím citelnější, poněvadž, jak známo, podomní obchodníci nezachovávají předpisů o nedělním klidu.

Ze všech těchto důvodů vyslovila se také obecní zastupitelstva proti nedělnímu klidu, avšak politická správa jich pochopitelně nevyslechla právě jako živností, obchodů a zemědělství.

Podle čl. IX. zákona ze dne 18. července 1905, č. 125 ř. z. má zemská politická správa, než zavede nedělní klid, vyslechnouti obchodní a živnostenskou komoru, příslušné obce, společenstva a pomocnický výbor.

Poněvadž tímto opatřením jsou také postiženy výrobní živnosti, hodináři, sedláři, brašnáři, obuvníci atd., kteří své zboží prodávají, měla zemská politická správa vyslechnouti také společenstva těchto živnostenských skupin, toho však trestuhodně neučinila.

Zavedla nedělní klid přes protest obcí, obchodních komor, společenstev a dokonce i venkovských spotřebitelů, ačkoliv obchodníci a živnostníci chtěli vyhověti přání zaměstnanců v duchu zákona o osmihodinné pracovní době.

Tím byla velice zostřena hospodářská krise ve venkovských obcích, která již byla beztoho veliká pro ohromná daňová břemena, takže stav způsobený všeobecným nedělním klidem stal se neudržitelný.

Podepsaní poslanci německé živnostenské strany a Svazu zemědělců se táží:

1.) Jest pan ministr ochoten naříditi české zemské politické správě, aby řízení provedené podle čl. IX. zákona ze dne 18. července 1905, č. 125 ř. z. doplnila tím, že by vyslechla v postižených okresech všechna živnostenská společenstva, jejichž členové utrpěli nařízením o nedělním klidu?

2.) Jest ochoten pečovati, aby příště bylo dbáno tohoto zákonného ustanovení?

3.) Jest pan ministr ochoten podrobiti revisi nařízení vydaná o nedělním klidu a zrušiti je všude, kde byla zavedena bez dotazu zúčastněných činitelů nebo proti vůli obcí a společenstev?

4.) Jest konečně pan ministr ochoten dáti na srozuměnou české zemské politické správě, aby přestala zaváděti všeobecný nedělní klid okres po okresu?

V Praze dne 16. února 1926.

Zároveň se zavedením všeobecného nedělního klidu v obchodech podle čl. IX. zákona ze dne 16. ledna 1895, č. 21 ř. z. a ze dne 18. července 1905, č. 125 ř. z. byl také zaveden nedělní klid pro prodej výrobků pekařských, ačkoliv pro rozličné druhy živností byla ustanovena výjimečná opatření.

Spotřebitelé však těžce pociťují, že jest výrobcům zakázáno, aby jim v neděli prodávali housky a chléb, zvláště to pociťuje pracující a venkovské obyvatelstvo , které právě v neděli rádo kupuje bílé pečivo.

Toto nesmyslné opatření škodí však velice pekařské živnosti, poněvadž jí béře možnost, aby se zboží vyrobené v sobotu rozprodalo v neděli.

Podepsaní se tedy táží:

Jest pan ministr ochoten pečovati, aby pro pekařskou živnost podle §u 7 zákona ze dne 16. ledna 1895, č. 21 ř. z. a podle prováděcího nařízení k němu ze dne 24. dubna 1895, č. 58 ř. z. byla stanovena výjimečná ustanovení, týkající se nedělního klidu, pokud jde o prodej pekařských výrobků, což vyhovuje přání širokých lidových vrstev a umožňuje prodej chleba a bílého pečiva v neděli dopoledne?

V Praze dne 16. února 1926.

Podle platných zákonných ustanovení nemá se v pekařských živnostech pracovati od 10 hodin večer do 5 hodin ráno.

Kdo zná zvláštní ráz pekařské živnosti, zvláště ve venkovských městech, ví, že tohoto ustanovení nelze prostě prováděti, takže bude-li toto nesmyslné nařízení zachováno, pekaři nemohou vyhověti přáním svých zákazníků, kteří ráno chtějí míti čerstvé pečivo.

Za války a v poválečné době, kdy se pro nedostatek bílé mouky nesmělo péci bílé pečivo, byl snad zákaz nočního pečení odůvodněn, zvláště když se většinou pekl jen černý chléb ve velkých bochnících. Poměry se však nyní změnily; když spotřebitelé rozhodně žádají čerstvé pečené bílé pečivo, jest pro pekaře platné zákonité omezení provozu nesnesitelnou krutostí, neboť nemohou vyhověti požadavkům obecenstva a vyráběti bílé pečivo pečlivě upečené. Pokusy péci pečivo den před tím ztroskotaly se na tom, že obecenstvo nekupovalo starého pečiva, nýbrž peklo si v domácnostech své vlastní. Tím pekaři ztratili většinu svého obratu a mnoho existencí tím zahynulo. Příčinu vzrůstající nezaměstnanosti pekařských pomocníků dlužno hledati také v tomto nešvaru.

Pekaři si naprosto nepřejí, aby bylo povoleno pracovati po celou noc, jako před válkou, nýbrž žádají jen, aby noční klid byl přeložen a to tak, aby byl zaveden noční klid místo od 10 hodin večer do 5 hodin ráno od 8 hodin večer do 3 hodin ráno.

Podepsaní táží se:

Jest pan ministr ochoten pečovati, aby pekařská živnost byla zařazena mezi živnosti, jimž se dovoluje, kdykoliv toho vyžaduje pravidelná potřeba obyvatelstva, počínati práci dříve než dosud, takže by odpočinek byl ustanoven v době od 8 hodin večer do 3 hodin ráno.

V Praze dne 16. února 1926.

Nejen zákon o mor. zemědělské radě ze dne 19. května 1897, č. 40 z. z., ale ani jednací řád zemědělské rady, neposkytuje žádnému členu výboru jmenované zemědělské rady odlišné postavení od ostatních členů výborových s výminkou předsedy a jeho zástupce. A tak ani zástupci vlády, ani zástupci mor. zemského výboru nejsou přiznána žádná zvláštní práva, která by je opravňovala k zasahování do pravomoci, vyhražené předsedovi, po případě celému výboru mor. zemědělské rady.

A přece osobuje si v českém odboru této zemědělské rady přísedící mor. zemědělského výboru , Viktor Stoupal, jako zástupce mor. zemského výboru v mor. zemědělské radě účastniti se všech porad subvenčního komitétu, do kterého vůbec nebyl zvolen, nýbrž i rozhodovati přímo o příznivém nebo nepříznivém vyřízení různých subvenčních žádostí.

Sledujíce činnost přísedícího Viktora Stoupala v českém odboru mor. zemědělské rady shledali jsme, že přísedící Viktor Stoupal nejen, že po odchodu předsedy, Jana Rozkošného z čes. odboru mor. zemědělské rady uchvátil na sebe moc předsednickou vloudil se do subvenčního komitétu, nýbrž, že osvojil si přímo moc diktátorskou tak, že bez jeho souhlasu nesmí nikomu býti z veřejných prostředků poskytnuta podpora. Touto čestností jest jmenovanému přísedícímu zemského výboru moravského dána možnost disponovati veřejnými prostředky hmotnými ve prospěch strany, ke které on přináleží a vylučovati z účastenství na podporách osoby a korporace, jemu politicky nepohodlné. Uvádíme tu zvláště povolování subvencí na hospodářské stroje, na družstevnictví a na elektrisaci zemědělského venkova. V tom směru rozvinul přísedící Stoupal zejména v době předvolební čilou činnost tak, že z obnosu 300.000 Kč, povoleného na hospodářské stroje, dostalo se příslušníkům strany agrární více nežli 80%.

Doufali jsme, že odchod předsedy zemědělské rady, Jana Rozkošného z českého odboru poučí příslušníky strany agrární o tom, že zemědělská rada není institucí agrární v politickém slova smyslu, že není doménou příslušníků jediné politické strany, že není vůbec institucí politickou, nýbrž všeužitečnou, věnovanou zájmům všech zemědělců beze všech rozdílů, sledující zvelebení zemědělství a zemědělského průmyslu na Moravě.

Než exodus předsedy Rozkošného nejen že nevštípili si příslušníci strany agrátní jako výstrahu v paměť, nýbrž použili této příležitosti k tomu, aby bez ostychu provozovali osobou přísedícího Stoupala pravý nešvar ve věcech subvenčních do sekretariátu republikánské strany agrární, kde pak o nich rozhodováno.

Přísedící Viktor Stoupal nejen že tím zneužil svého úředního postavení jako člen českého odboru moravské zemědělské rady, ale on zneužil tím i své úřední moci jako člen moravského zemského výboru, jménem jehož byl do zemědělské rady vyslán, a český odbor moravské zemědělské rady stal se vlivem agrárních příslušníků a zejména přísedícího moravského zemského výboru Viktora Stoupala institucí politickou v odporu s ustanoveními zákona o mor. zemědělské radě. Přičiněním přísedícího zemského výboru, Viktora Stoupala, který má, bohužel, v zemském výboru referát zemědělský a referát o mor. zemědělské radě, překročil český odbor meze své statutární působnosti, stal se baštou republikánské strany agrární, ze které vrhány jsou podpory z prostředků státních, jdoucí do statisíců, do agrárně republikánských Domovin a jiných takových korporací, zatím co korporace jiných stran vycházejí buď zcela neb z velké části na prázdno.

Činíme proto, protestujíce proti zneužívání zemědělské rady moravské, na pana ministra zemědělství slušné dotazy:

1. hodlá-li poměry naduvedené přísně vyšetřiti,

2. hodlá-li dáti příkazy, aby výplata podpor ze státních paušálních obnosů, moravské zemědělské radě poskytnutých, byla ihned zemědělskou radou zastavena,

3. zjednati rychlou nápravu rozpuštěním moravské zemědělské rady a dosazením správního výboru pro celou zemědělskou radu, složeného spravedlivě dle výsledků posledních voleb do poslanecké sněmovny a do senátu a tím přispěti k odpolitisování nepolitické instituce, jakou jest moravská zemědělská rada?

V Praze dne 10. února 1926.

V předešlém období poslanecké sněmovny podali jsme dne 23. listopadu 1923 interpelaci tisk 4317/V., zodpovědnou tiskem 4458/XIV, kterou dožadovali jsme se , aby Zemská správa politická upustila od zavádění novot, které nejsou v zájmu státu a ohrožují existenci velké části obyvatelstva. Žel, že náprava se nestala, naopak Zemská správa politická i nadále nařizuje nedělní klid bez ohledu na to, že brání se proti tomu živnostenské i obchodnické organisace jménem všeho svého členstva.

V poslední době nařídila zavedení nedělního klidu v Berouně, ve Slaném, v Podkrkonoší a v mnoha jiných místech a to proti protestům živnostníků, obchodníků a zemědělců. Proto úplnému zavedení nedělního klidu nestaví se však jenom většina živnostnictva a obchodnictva, ale i značná část dělnictva, jelikož všeobecným zavedením nedělního klidu poškodí, ba ničí se velká část živnosti a obchodů, čímž desetitisíce živnostníků a obchodníků bylo by ožebračeno a dělnictvo zůstalo by bez zaměstnání.

Zavedení nedělního klidu v městech se zemědělským okolím jest též nemožné proto, poněvadž rolnictvo a venkovský pracující lid, který jest se svými nákupy odkázán pouze na neděli, nemohl by své potřeby obstarávati ve dny pracovní.

Podepsaní žádají proto:

1.) aby další výnosy Zemské správy politické zavádějící nedělní klid byly ihned zastaveny a dosavadní zrušeny.

2.) pro další event. úpravu nedělního klidu nechť svolána jest řádná anketa, do níž přibrány budou příslušné živnostenské a obchodnické korporace, aby o úpravě této jednaly. Bez jejich slyšení nelze nařizovati nedělní klid; v místech, kde se tyto korporace na něm usnesou, není námitek proti jeho zavedení.

V Praze dne 16. února 1926.

V obyvatelstvu obcí v kotlině mezi Českou Skalicí a N. Městem n. M., jež má býti zatopena projektovanou nádrží t. zv. na Rozkoši, vzmáhá se značné znepokojení.

Příčinou jest obava, že jejich existence bude těžce poškozena, nepostarají-li se rozhodující činitelé, aby, dokud není ještě úplně skončena pozemková reforma, zabezpečeny byly jim vyhovující pozemky náhradní za pozemky, které budou zaplaveny.

Zmíněná nádrž jest velikým podnikem vodohospodářským, jehož účelem jest zvelebiti zemědělskou produkci v celém Polabí, chrániti před velikými vodami, vylepšiti vodní síly na Labi, využíti značné vodní síly pod nádrží, zlepšiti poměry plavební na Labi atd.

Touto nádrží zaplavena bude ovšem plocha okrouhle 1000 ha, z čehož připadá okrouhle 700 ha na pozemky malozemědělské. Rovněž zaplavenu bude asi 50 hospodářských usedlostí.

Zájemníci tito uplatňují spravedlivý požadavek, aby pozemky a usedlosti jejich byly jim nahrazeny jinými pozemky a budovami a to s podobnými poměry komunikačními, s podobným odbytem zemědělských výrobků, ve stejné blízkosti školám atd., jako mají dosud.

Stát je povinen, aby se jim postaral o tyto pozemky náhradní, což dá se provésti tím spíše, že při pozemkové reformě musí býti reservována půda v první řadě pro podobné účely veřejné.

Protože zájemníci utrpí beztak značnou újmu tím, že musejí opustiti svá dosavadní působiště a protože projektovanou nádrží přišli o výhody z pozemkové reformy - v kotlině nádrže zůstaly pozemky velkostatku Náchodského a N. Město n. M. reservovány pro nádrž - jest spravedlivý požadavek, aby při směně dostalo se jim pozemků ve větší výměře.

Dosud však reservována jest pro tyto směny poměrně nepatrná plocha. Hrozí nebezpečí, že pozemková reforma bude skončena a že na spravedlivé požadavky zájemníků z území nádrže nebude vzat zřetel. Tím utrpí také stát, protože pak opatření pozemků náhradních spojeno bude s daleko větším nákladem.

Podepsaní se táží:

1.) Jest vláda ochotna postarati se o dostatečně velikou plochu vyhovujících náhradních pozemků, za pozemky, jež budou zatopeny zřízením nádrže u České Skalice (na Rozkoši), a uložiti Státnímu pozemkovému úřadu, aby potřebné pozemky neprodleně reservoval?

2.) Jest vláda ochotna postarati se, aby tyto náhradní pozemky byly v krajině blízké pozemkům pro nádrž zabraným, zejména na velkostatku Smiřickém, Náchodském, Novoměstském, na kterých právě pozemková reforma se provádí?

3.) Co hodlá zaříditi vláda, aby byla zabezpečena existence a hospodářská samostatnost obyvatelstva, které bude z území nádrží zabraného přestěhováno?

4.) Jest vláda ochotna sděliti, kdy hodlá započíti stavbu nádrže na t. zv. Rozkoši u České Skalice, aby labilnost hospodářského postavení postižených byla omezena na dobu co nejkratší?

V Praze dne 23. února 1926.