Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. dra Jabloniczkého a druhů min. s plnou mocí pro správu Slovenska o výnosu č. 47.004 ze dne 29. října 1925, který porušuje práva německých a maďarských menšin,

II. posl. Hackenberga, Heegera a druhů min. spravedlnosti o poměrech u rýmařovského okresního soudu,

III. posl. Grünznera, Kirpalové a druhů min. spravedlnosti o trestním stíhání obecního zastupitelstva v Předlicích,

IV. posl. Patzela, dra Spiny, dra Luschky, dra Keibla, inž. Junga a druhů předsedovi vlády, min. obchodu, průmyslu a živností a min. spravedlnosti stran rozhodnutí o užívání jazyků v živnosti hostinské a výčepnické,

V. posl. Koczora a spol min. sociálnej pečlivosti, aby obnovená bola samospráva okresnej robotnickej nemocenskej pokladne v Komárne a iných stejných inšitucií,

VI. posl. Koczora a spol. min. financií o výmene dluhopisov válečných pôžičiek osôb, ktoré majú menej majetku než 25.000 Kč, a o vyplácaní úrokov z nich,

VII. posl. Nitsche, Koczora a druhů min. financí o nevyřízených odvoláních proti dávce z majetku,

VIII. posl. Koudelky, A. Chalupy, Bečko a soudruhů min. vnitra a min. zemědělství o protizákonné správě nadačního statku Cerhenice,

X. posl. Kunze a druhů min. vnitra a financí, aby cizozemské pojišťovny vyplácely pojistné v československých korunách,

XI. posl. dra Feierfeila a druhů min. školství a nár. osvěty o novém složení okresních školních výborů,

XII. posl. dra Mayr-Hartinga a druhů předsedovi vlády o rozdělení tak zvaných zbytkových statků,

XIII. posl. Tauba, Grünznera a druhů vládě, aby byla uveřejněna statistika restrikce,

XIV. posl. Pohla, Dietla, Schweichharta a druhů vládě o řeči ministra zemědělství, kterou pronesl v Plzni,

XV. posl. Nitsche a druhů min. spravedlnosti o provádění nařízení o knihovním dělení parcel atd.

XVI. posl. Tichiho, Stenzla, Eckerta a druhů min. soc. péče, aby bylo novelováno pojištění samostatných,

XVII. posl. inž. Junga a druhů min. spravedlnosti o zabavení periodického tiskopisu.

Pane ministře!

Pod svrchu uvedeným číslem byl vydán výnos, který musíme nazvati hanebnou skvrnou dnešního režimu Československé republiky a který jest s to, aby upoutal pozornost veškerého kulturního světa na zločinnou ránu, která jest vždy vedena pod zřejmou ochranou a pomocí nynějšího režimu proti nejprostšímu životu menšin.

Uvedeným výnosem se nařizuje, že v oněch místech, kde německá a maďarská menšina nedosahuje 20 % obyvatelstva, mají se v nápisech v biografech vynechati menšinové jazyky a nápisy že smějí býti jen slovensky.

Připomínáme Vám § 129 a odst. 3 §u 128 ústavní listiny, na niž jste vykonal slib.

Ústavní listina nařizuje sice, jak mají užívati jazyků úřady, veřejné úřady v veřejné ústavy, ustanovuje však, že státní občané v mezích všeobecných zákonů mohou volně užívati jakéhokoliv jazyka ve stycích soukromých, obchodních, ve věcech týkajících se náboženství, tisku a při jakékoliv veřejné funkci, čímž jest rozuměti také veřejné shromáždění lidu.

Z uvedeného textu tedy jasně vysvítá, že výhradné zavedení státního jazyka v biografech, jež ani nejtroufalejší šovinismus nemůže označiti jako úřad nebo veřejný úřad nebo veřejný ústav, jest porušením ústavy a nic jiného než obyčejným zasahováním do soukromého života menšin.

Pane ministře, pamatujete se ještě na rozhodnutí správního soudu, jímž byly dokonce státní dráhy zmocněny, aby pro označení stanic použily jazyk, jejž pokládají z obchodního stanoviska za výhodnější?

Jestliže tedy státní dráhy patří mezi obchodní podniky, tážeme se, jaký právní titul máte, pane ministře, pro to, abyste biografům, jejichž živnostenský ráž lze tím méně popříti, zakázal volné užívání jazyka?

Bude-li tedy proveden výnos vydaný se záští a svědčící o naprosté neznalosti zákonů, není to nic jiného než neodůvodněné poškozování majitelů biografů a velkého množství nájemců, nýbrž i umělé pěstování roztrpčení v srdcích národních menšin, jehož nelze vyhladiti a jež způsobiti nemůže býti ani účelem ani úkolem vládní soustavy hlásící se k demokracii.

Dovolujeme si tedy tázati se:

a) Jest pan ministr ochoten tento škodlivý výnos neprodleně zrušiti již proto, že odporuje ústavě?

b) Jest pan ministr ochoten zastaviti soustavnou výpravu proti užívání jazyků menšin a vinníky náležitě potrestati?

Před několika měsíci pokusila se pomocnice v domácnosti Anna M. v Rýmařově o sebevraždu, skočivši se svým dvouletým dítětem do vody. Byla však zachráněna a odevzdána do nemocnice, kde ležela několik měsíců nemocná. Jakmile opustila nemocnici, byla ihned zatčena a bez ohledu na její rekonvalescenci držena ve vazbě v úplně nevytopené místnosti, což ovšem způsobilo těžkou recidivu její nemoci. Přes to však bylo s ní nakládáno jako se simulantkou a ponechána ve vazbě, až byla zachvácena silnými křečemi. Teprve pak byla odevzdána do nemocnice.

Najisto nelze trpěti, aby vězeňské místnosti nebyly za kruté zimy vytápěny. Avšak to, že žena, která se sotva pozdravila z těžké nemoci, byla vězněna v také místnosti, jest nepřípustná věc, která zasluhuje, aby byla co nejostřeji odsouzena.

Tážeme se tedy pana ministra, je-li ochoten zaříditi aby uvedený případ byl přísně vyšetřen a všechny nešvary aby byly co nejrychleji odstraněny?

Ve schůzi obecního zastupitelstva v Předlicích byla jednomyslně přijata tato resoluce:

ťProtestujeme energicky proti novému útoku na školu.

Restrikčními opatřeními má býti počátkem nového školního roku opět zavřeno mnoho školních tříd, takže znovu sta učitelů ztratí chléb.

Toto neslýchané, nekulturní počínání vládních činitelů nejkrutěji postihne německé školství. Opět má býti na školách zavřeno sta německých tříd, takže počet zavřených tříd přestoupí daleko 2000. Tato strašlivá opatření odůvodňuje vláda ťšetřenímŤ.

Na schůzi obecního zastupitelstva v Předlicích byla jednomyslně přijata tato resoluce:

"Protestujeme energicky proti novému útoku na školu.

Restrikčními opatřeními má býti počátkem nového školního roku opět zavřeno mnoho školních tříd, takže znovu sta učitelů ztratí chléb.

Toto neslýchané, nekulturní počínání vládních činitelů nejkrutěji postihne německé školství. Opět má býti na školách zavřeno sta německých tříd, takže počet zavřených tříd přestoupí daleko 2000. Tato strašlivá opatření odůvodňuje vláda "šetřením".

Toto rdoušení škol jest vskutku ostudou pro tak zvaný demokratický a kulturní stát, za nějž se Československá republika vydává a tato "úsporná opatření" jsou ostudou, užívá-li se jich na školách právě v době, kdy vláda vydává sta milionů na zbytečný militarismus a jeho polní cvičení.

Obecní zastupitelstvo protestuje co nejostřeji proti tomuto reakčnímu a nacionálnímu postupu kapitalistické české vlády, zvláště proto, že kulturní škoda, která vzniká uzavřením škol, postihuje téměř výhradně děti dělnické.

Varujeme vládu, aby pokračovala v těchto reakčních methodách, nepřátelských dělnictvu, a jsme ochotni podniknouti vše a všemi zákonnými prostředky čeliti tomuto surovému rdoušení škol. Chce-li vláda šetřiti, nechť šetří na nákladech representačních, které se promarňují pro cizí generály a diplomaty, ať však nešetří na ústavech vzdělávajících dělnický lid."

Pro přijetí této resoluce bylo zahájeno proti všem členům obecního zastupitelstva trestní řízení podle čl. V. zákona č. 8 z roku 1863 a §§ 488, 491 trestního zákoníka.

Inkriminovaná resoluce obsahuje sice ostrý protest proti vládní soustavě, avšak naráží ani jednotlivých úředních osob, ani určitého úřadu. Nelze tedy pochopiti a dlužno považovati jen za politické pronásledování, jestliže mohl býti podán návrh na žalobu podle čl. V. Rozhodně však nemělo by nikdy takové žaloby podati státní zastupitelství, znalé trestního zákona.

Tážeme se tedy pana ministra, je-li ochoten naříditi státnímu zastupitelství, aby zastavilo trestní stíhání?

Jak známo, nejvyšší správní soud dne 19. ledna 1926 zrušil více než 100 rozhodnutí, jimiž úřady podle §u 54 živnostenského řádu živnostensko - policejně upravovaly užívání jazyků v živnosti hostinské a výčepnické. Tím politickým úřadům, především však vládě jako držitelce nejvyšší správy ve státě vznikla povinnost, aby porušený právní stav ihned opět obnovila. Neboť zákon ze dne 2. listopadu 1918, č. 3 Sb. z. a n. o nejvyšším správním soudě, tedy jeden z prvních zákonů Československé republiky, ustanovuje v §u 2, že pro příslušnost nejvyššího správního soudu platí s nepatrnými změnami předpisy platné dosud pro rakouský správní soud, zvláště pak základní zákon o správním soudě z 22. října 1875, č. 36 ř. z. z roku 1876. V §u 7 tohoto zákona, který zůstal plně v platnosti, se praví: "Shledá-li správní soud, že stížnost jest důvodná, má popírané rozhodnutí nebo opatření, jakožto zákonu odporující zrušiti a příčiny toho uvésti. Úřadové jsou povinni u věci další opatření učiniti, spravujíce se přitom míněním právním, na kterém správní soud nález svůj založil."

Toto platné a jasné ustanovení, nepřipouštějící dvojakého výkladu, ukládá v tomto případě vládě nebo ministerstvu obchodu, průmyslu a živností, proti jehož rozhodnutí stížnosti byly podány, za povinnost, vyrozuměti podřízené správní orgány, aby porušený právní stav byl opět obnoven. Místo toho politické úřady podléhajíce štvaní určitých tiskových orgánů, snaží se brániti státním občanům, jejichž práva byla porušena, aby použili svého zákonitého práva. O tento neuvěřitelný postup pokusila se na př. okresní politická správa varnsdorfská veřejnou vyhláškou.

Vedle toho jest tu ještě jiná věc. Mnoho hostinských a výčepníků, postižených zmíněnými opatřeními, ze strachu před úředními opatřeními nebo obávajíce se vysokých nákladů, vůbec nepoužili svého stížnostního práva, jiní opat nešli k nejvyššímu správnímu soudu, zvláště když ministerstvo obchodu ve svých rozhodnutích nepřiznalo odkládacího účinku stížnostem k nejvyššímu správnímu soudu. Nyní jednotlivé politické úřady v těchto případech chtějí předpokládati, že jejich opatření nabylo právní moci, a odůvodňují to tím, že rozhodnutí správního soudu vztahují se jen na konkretní stížnosti. Tomu odporuje nejen dlouholetá tradice o účincích rozhodnutí správního soudu a nejen účel soudního řízení, nýbrž i jasný smysl svrchu uvedených míst zákona. Dále není také pochybnosti a potvrzuje to rozhodnutí nejvyššího správního soudu, že všechna uvedená opatření bez rozdílu odporují §u 128, odst. 3 ústavní listiny o volném užívání jazyka a proto tedy odporují zákonu a jsou neplatná a konec konců nezpůsobilá, aby nabyla právní moci. Nejvyšší správní soud vydávaje zmíněné rozhodnutí nepřihlížel ke všem bodům stížnosti. Ve svých rozhodnutích o jazykově - policejní úpravě v hostinské a výčepnické živnosti zrušil opatření správních úřadů a odůvodnil to tím, že popíraná opatření nemají opory v živnostenském řádu; s oněmi námitkami stížnosti, že popíraná živnostensko - policejní nařízení odporují ústavní listině a jazykovému zákonu, se nejvyšší správní soud nezabýval a také to výslovně poznamenal. Tím podle všeobecného správního názoru dal správní soud najevo, že si byl vědom toho, že ona opatření odporují ústavě. Vláda musí tedy nevyhnutelně ihned zrušiti všechna ona opatření i s jejich následky. Dále dlužno zdůrazniti, že také odepření odkládacího účinku odporovalo zákonu. Neboť § 17 zákona č. 36/1876, který platí, ustanovuje, že stížnosti ke správnímu soudu nepřísluší odkládací účinek, že však stěžovatel může o to zažádati a připojuje: "Správní úřad má tento odklad povoliti, nevyhledávají-li toho veřejné příčiny, aby rozhodnutí bylo neprodleně vykonáno, a vzešla-li by vykonáním straně škoda nenahraditelná". Zde jest závazná norma, o niž se ministerstvo nestaralo. Nelze přece tvrditi, že zde jde o veřejný zájem, který by žádal, aby ihned musil býti změněn stav, který dlouhá léta nebyl nikomu na škodu. Naproti tomu bylo však samozřejmé, že při dnešním právním stavu vznikne nenahraditelná hospodářská škoda.

Politické úřady, hrozíce tresty, přinutili hostinské a výčepníky, mezi nimi také četné obce, aby tato opatření provedli ještě než nabudou právní účinnosti. A v těchto opatřeních pokračovaly v širokém rozsahu, i když se již přes 100 stížností projednávalo u nejvyššího správního soudu a čekalo se jen na vyhlášení rozsudku, tedy v době, ve které správa dbalá, aby chráněna byla úcta před právem a zákonem, byla by musila vyčkati se svými opatřeními až bude vydáno rozhodnutí nejvyššího správního soudu. Tím byly způsobeny postiženým zbytečné a neúčelné ztráty. Hostinští musili také propustiti mnoho zaměstnanců a přijmouti za ně jiné, kteří dovedli česky, ačkoliv skutečná potřeba toho nemohla býti nikterak prokázána. V mnoha případech okresní politické správy také trestaly hostinské, kteří neprovedli ihned opatření, jež nejvyšší správní soud prohlásil za odporující zákonu. Není tedy pochyby, že nezákonnými opatřeními a nezákonným odepřením odkládacího účinku bylo mnoho státních občanů na majetku těžce poškozeno. Tato věc dokazuje však také zřetelně, jak jest třeba, aby byl konečně proveden § 92 ústavní listiny o ručení státu za škodu způsobenou nezákonitým výkonem veřejné moci.

Není možno, aby vláda nadále ponechala dlouho již trvající stav svévole a bezpráví, jenom pro způsob, jakým píšou jednotlivé tiskové orgány, požadující ve státě různé práva pro různé národy. Vláda, která podle své povinnosti a přísahy plné rozhodnutí správního soudu proti svému vlastnímu opatření, může se opírati o právní cit obyvatelstva, vláda však, která z jiných důvodů neobnoví ihned všemi prostředky porušený právní stav, nýbrž brání, aby bylo obnoven, nebo dává tomu brániti svými orgány, ničí veškerou důvěru v právo a zákon.

Tážeme se tedy:

1.) Jest vláda ochotna naříditi, aby byl ihned obnoven právní stav, který byl porušen nezákonnými opatřeními?

2.) Jest vláda ochotna přísně naříditi podřízeným úřadům, aby nebránili státním občanům, jestliže z rozhodnutí nejvyššího správního soudu vyvodí právní důsledky?

3.) Jest ochotna podati sněmovně návrh, aby bylo vydáno prováděcí nařízení k §u 92 ústavní listiny?

4.) Jest ochotna neprodleně se postarati, aby byla nahrazena škoda způsobená postiženým státním občanům nezákonnými opatřeními?

Zemská robotnická nemocenská pokladňa v Bratislave už viac ako 3 roky zrušila samosprávu pokladne okresu komárňanského. Rovnaký osud postihol tiež niekoľko iných okresných inštitúcií.

Odôvodnenie zrušenia je naprosto nemiestné, ale i keby sme pripustili, že je na mieste, i vtedy bezprávné a protizákonné udržovať zrušenie po tak dlhú dobu, lebo za dva roky malo zemské riaditeľstvo času dosť k náprave prípadných závad a k zavedeniu zákonitého stavu.

Zák. článok XIX/1907 zaisťuje samospráve aj okresným pokladniam, ich správu a dozor nad nimi sveruje v §e 106 riaditeľstvu a kontrolu dozorčej komisi, ktoré volí okresná pokladňa.

Podľa § 105 menovaného zákona zodpovedá za výkony zemského úradu voči zemskej valnej hromade riaditeľstvo tohoto úradu, sriadená voľbou.

Oproti tomuto určitému a len jeden výklad pripúšťajúcemu ustanoveniu zákona udržuje zemské riaditeľstvo svoje zrušovacie rozhodnutie v platnosti a takto vytvoreného stavu používa k tomu, aby si zaistilo nad pokladňami neobmedzenú moc kontroly.

Pomocou takéhoto stavu vylučuje zemský úrad naprosto vydržovateľov ústavu, t. j. zamestnávateľov a zamestnancov z ich zákonom zaistených práv ku správe a kontrole; neprevádza voľby, ktoré podľa štatutu sú po každých 3 rokoch záväzné; neorientuje záujemcov o finančných efektoch; prepúšťa maďarských zamestnancov a na ich miesta sriaďuje takých, ktorí včetne riaditeľa s nepatrnými vynímkami nerozumia jazyku ich chlebodárcov.

Zemský úrad a týmto sriadená nová okresná pokladňa v držaní svojej neobmedzenej moci, proti ktorej nelzä sa nikam úspešne odvolať, udomácňuje taký system, ktorý jak u zemastnávateľov tak u zamestnancov vyvolávy tú najväčšiu nespokojnosť a je tu obava, že povedie k vážnemu výbuchu.

Tážeme sa pána ministra:

1. Či ste ochotní uviesť do poriadku zákonitý stav predpísaný v zák. XIX/1907 a obnoviť samosprávu jak komárňanskej pokladne, tak iných pokladieň samosprávy pozbavených, vykonať v nich zákonité voľby a tým dať právo ku správe a kontrole tým, ktorí sú k tomu podľa zákona jedine oprávnení?

2. Či ste ochotní po prevedení volieb v okresných pokladniach pôsobiť k tomu, aby svolaná bola i zemská valná hromada, na základe ktorej bolo by treba tiež zemskú správu sveriť rukám zákonitého orgána, t. j. zemského riaditeľstva?

Dlhopisy válečných pôžičiek osôb, ktorých majetok nepresahuje 25.000 Kč, za určitých obmedzení sa vymeňujú a zúročia na základe zákona č. 216/1924.

Pres to, že dlhopisy boly už pred rokom odvedené, nedeje sa nič stran výmeny a výplaty úrokov.

Majiteľov dlhopisov, ktorí prichádzajú v úvahu podľa zákona, už i bez toho postihla veľká škoda následkom ztraty 8ročných úrokov a zákonitých opatrení, ktorá ztrata sa teraz dovršuje opozďovaním výplaty úrokov, kdežto na úroky tie sú majitelia v najužšom smysle slova odkázaní a bez nich hladujú a biedačia.

Tážeme sa pána ministra:

1. Či ste ochotní postarať sa o to, aby dlhopisy ihneď boly vymenené?

2. Či ste ochotní postarať sa o to, aby bez ohľadu na dobu, kedy budú dlhopisy vymenené, vyplácané boly bez akéhokoľvek odkladu úroky z dlhopisov osobám, ktoré sú k tomu oprávnené?

Pane ministře!

Proti výměře dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku bylo v okresech Kežmarok a Stará Ľubovňa u expositury v Kežmaroku a v okrese Spišská Sobota u expositury ve Spišské Nové Vsi podáno tisíce odvolání - tak u expositury v Kežmaroku téměř 3000 - což lze odůvodniti tím, že vyměřovací komise neměla dosti příležitosti, aby projednala ukládací spisy jednotlivě. Komise souhlasila kdysi s urychleným projednáním vyměření, poněvadž se domnívala, že při odvolacím řízení bude míti příležitost nesprávná vyměření opraviti. Avšak od vyměření uplynuly již tři roky a komise neměla dosud příležitosti odvolání projednati. Zatím se předepsané dávky vymáhají bez ohledu na odvolání a mnozí poplatníci musí zaplatiti částky, daleko přesahující jejich částky, poněvadž do vyměřovací základny byly často pojaty části majetku, jichž postižení nikdy neměli, a u mnohých jest přímo ohroženo živobytí nebo další vedení jejich hospodářství. Žádosti o sečkání se prostě a bez odůvodnění zamítají litografickými rozhodnutími. Z dlužných splátek počítají se úroky z prodlení a nařizuje se exekuce, čímž stranám, které nemohou zaplatiti ani předepsané dávky, přirůstají ještě vysoké exekuční útraty.

Podepsaní se tedy táží:

Jest pan ministr ochoten naříditi:

1. aby odvolání proti dávce z majetku byla co nejrychleji vyřízena a předložena odvolací komisi?

2. aby poplatníkům, kteří o to žádají, bylo s placením posečkáno až do vyřízení jejich odvolání?

K velkému majetku pozemkovému Tereziánské nadace ústavu býv. šlechtičen náleží též dvůr Cerhenice u Kolína, ve výměře as 75 ha. Veškeré pozemky tohoto dvora již po mnoho desetiletí jsou propachtovány drobným pachtýřům cerhenickým a obcí okolních; existence mnohého z těchto pachtýřů závisí na pachtovní držbě těchto pozemků.

Podle zákona o zabrání velkého majetku pozemkového je i dvůr Cerhenice zabrán a lidé zde čekají ne provedení pozemkové reformy, které je zde tím nutnější, ježto pozemky tohoto dvora jsou dávko již na drobno propachtovány. Dosud však čekají marně. Dohodou státní správy (ministerstva vnitra i zemědělství) se Státním pozemkovým úřadem postoupeny byly z majetku nadace ke provedení pozemkové reformy jiné objekty, na nichž se hospodařilo v režii, tyto částečně rozparcelovány a velké jejich zbytkové statky přiděluje právě Státní pozemkový úřad uchazečům. Už to bylo velmi nápadné, proč správa nadace neodevzdala Státnímu pozemkovému úřadu dvůr Cerhenice, na němž nehospodařila, dávno rozpachtovaný a passivní, kde jen pro vybírání pachtovného vydržován byl správce, ač placení pachtovného mohlo býti zcela dobře obstaráno prostřednictvím šekového úřadu či jinak.

Loni na podzim se ukázalo, proč nebyl dvůr Cerhenice odevzdán ke provedení pozemkové reformy na místě dvorů režijních. Ministerstvo vnitra totiž zahájilo jednání o prodeji celého tohoto dvora jednotlivci, bez ohledu na to, že by provedením tohoto úmyslu těžce byli poškozeni drobní zemědělci, pachtýři, a že by tak zmařilo se zde vlastně vedení pozemkové reformy.

Ústně i písemně upozorňuji na to příslušná místa, avšak bez výsledků. Z důvodů nepochopitelných tento plán má býti proveden.

Stalo se však ještě něco nepochopitelnějšího. Již před dvěma měsíci nastěhoval se do cerhenického nadačního dvora jakýsi J. Liska z Křečhoře a ujal se ihned správy jeho jakožto vlastník. Tento pán loni prodal svých 60 korců polí na Křečhoři po 10.000 Kč korec a jemu prý ministerstvo vnitra dvůr Cerhenice prodalo. Počíná si zde jako pán.

Disponuje s nadačním majetkem, jedná s pachtýři jako majitel polí a stará se, aby platili co nejvyšší pachtovné. Tak v jednom případě, kdy pachtovné za rok 1925 činilo 180 Kč zvýšil je nyní na 528 Kč. Při tom používá nového razítka "Velkostatek Cerhenice" a pod něj se podepisuje.

Podle platných předpisů je třeba k odprodeji zabraného majetku schválení Státního pozemkového úřadu. Podle vyšetření nejen že toto schválení nebylo dáno, by nebylo o ně ano požádáno. Plyne z toho, že p. J. Liska s vědomím ministerstva zemědělství a vnitra sedí na Cerhenicích zcela protiprávně.

O odprodej tohoto statku se obec cerhenická; marně, nebylo jí vyhověno, ač za tím účelem podnikala všemožné kroky. Naléhali jsme, aby půda tohoto statku byla odprodána drobným zemědělcům, hlavně dosavadním pachtýřům. Opět marně. Ministerstvo vnitra dalo přednost jednotlivci, odmítnuvši obec, tedy korporaci veřejnou, a nevyhovělo ani drobným zemědělcům, bez ohledu, že odprodej statku jednotlivci těžce se poškodí jejich zájmy. Jednotlivec, jemuž ministerstvo vnitra statek tento proti všemu právu prodává, buďto vezme dosavadním pachtýřům, kteří po půl století na pozemcích hospodaří, pozemky tyto z pachtu a hospodářsky je těžce poškodí, nebo bude pachtýře nesnesitelně vykořisťovati vysokým pachtovným, jak už dnes začíná.

Z případu je zřejmá snaha po pozemkové spekulaci a snaha změřiti pozemkovou reformu ne tomto statku. Je pak úžasné, že se to děje s vědomím státních úřadů, pověřených správou nadačního majetku, ba za jejich podpory.

Podepsaní se proto táží:

1. Jsou pánům ministrům vnitra a zemědělství známy tyto poměry?

2. Kdo zavinil, že do pozemkové reformy nebyl dán statek Cerhenice, propachtovaný na drobno již půl století, nýbrž statky režijní, čímž nadace byla poškozena?

3. Jak je možno a kdo zavinil, že na nadační statek ve správě státní může se nastěhovati osoba, která není vlastníkem, činiti zde disposice tímto majetkem a počínati si tak, že je nutně míti za to, že úřední moci bylo zneužito? Jsou páni ministři vnitra a zemědělství ochotni ihned zaříditi kroky, aby nepovolaný byl z cerhenického dvora odstraněn?

4. Proč páni ministři vnitra a zemědělství takto chtějí zmařiti provedení pozemkové reformy na dvoře Cerhenice, půl století rozpachtovaném drobným zemědělcům?

5. Proč nebyl statek Cerhenice prodán obci ani drobným zemědělcům, hlavně dosavadním pachtýřům a dána přednost spekulujícímu jednotlivci, aby je buďto těžce poškodil odnětím pachtované půdy nebo nesnesitelně je vykořisťoval vysokým pachtovným?

6. Jestliže jde o to, aby prodejem Cerhenic z volné ruky nadace získala finančně, proč ministerstva vnitra a zemědělství v jednání se Státním pozemkovým úřadem nevymínila si za Cerhenice ponechání zbytkových statků Vrbice, Leština atd. k prodeji z volné ruky?

7. Jsou páni ministři vnitra a zemědělství ochotni ihned vyšetřiti tento případ, zjednati právu průchod a potrestati ty, kdož jej zavinili?