Dne 17. února t. r. došlo v Kladně k spontannímu projevu dělnictva, jehož se o 4. hod. odpol. asi 3.000 shromáždilo na náměstí před berním úřadem a protestovalo tam proti srážkám ze mzdy, které byly prováděny v závodech a na šachtách k úhradě daně z příjmů. Ke shromážděnému dělnictvu promluvil krátce poslanec Muna, který vyzval dělníky, aby zvolili deputaci, jež by přednostovi berní správy přednesla stížnosti a požadavky dělnictva. Deputace podala shromážděným zprávu o svém jednání u berní správy. Na to ujal se slova sociálně demokratický tajemník Och, ale dělnictvo za jeho řeči počalo se rozcházeti. Při rozchodu došlo k několika výkřikům protestu proti tajemníku Ochovi, což bylo policejnímu ogentu Schönovi podnětem, aby vyvolal konflikt s několika mladistvými účastníky. Policejní agent Schön zatkl dělníka Slabého, při čemž došlo k shluku, kterého použil Slabý a policejnímu agentu Schönovi utekl. Druhý den byl Slabý zatčen, předveden na policejní komisařství, podroben výslechu a po tomto odveden policejním agentem Schönem do separace. Na chodbě Schön Slabého zpolíčkoval a zúmyslně mu dupnul těžkou botou vší silou na nohu, na kterou byl Slabý před časem operován, takže mu noha počala otékati. Když si počal Slabý naříkati na bolesti nohy, byl mu dán strážníky obvaz a na poukaz policejního komisaře dra Chudoby byl Slabý ze separace propuštěn a poukázán do nemocnice. Slabý do nemocnice nešel, nýbrž odebral se ke svým známým do Kročehlav, kteří mu nohu a oteklou tvář ošetřili. Při odchodu z policejního komisařství hrozil Schön Slabému, že prozradí-li něco o tom, že byl na komisařství ztýrán, bude bit znovu.
V této záležitosti intervenoval poslanec Muna v sobotu, dne 20. t. m. u vrchního policejního komisaře Grimmicha, který však popřel, že by Slabý byl strážníky ztýrán. Slíbil však věc vyšetřiti. V rozhovoru před svědky doznal vrchní policejní komisař Grimmich, že u zatčených podezřelých z krádeže neb loupeže bývá přiznání vynucováno bitím. V pondělí znovu intervenoval podepsaný v této záležitosti a byla provedena konfrontace Slabého s policejním agentem Schönem. Slabý opakoval Schönovi obvinění přímo do očí. Schön toto obvinění popřel, doznal však, že Slabého odváděl do separace, ačkoliv v sobotu, pan vrchní komisař Grimmich a komisař dr. Chudoba tvrdili, že nikdy policejní agenti zatčené do separace neodvádějí, nýbrž že tak činí vždycky jen uniformovaní strážníci.
V neděli, dne 21. t. m. dostavil se k poslanci Munovi občan Josef Smola, šofér v Kladně, který si stěžoval, že byl c sobotu, dne 20. února při předvedení na policejní komisařství pro přestupek dopravního řádu strážníky spolíčkován a ztýrán. O svém ztýrání předložil Josef Smola, který jest bývalý legionář a byl třikráte v legiích vyznamenán, lékařské vysvědčení. Také v tomto případě slíbil vrchní komisař Grimmich, že věc vyšetří. Před delší dobou ztýrán byl na strážnici obchodní cestující Josef Kameš z Kladna, Tuchoraz č. 2. Jeho ženě rovněž strážníci vyhrožovali bitím. V prosinci 1925 byl ztýrán na policejním komisařství v Kladně obchodní cestující Karel Kaška, Kladno, Tuchoraz č. 1. Dne 23. února přinesl časopis "Svoboda" o případech Slabého a Smoly tuto zprávu:
"Balkánské poměry na policejním komisařství v Kladně. Psali jsme již krátce o počínání kladenské policie při projevu den 17. února. Dnes můžeme široké veřejnosti sděliti průběh našeho šetření, které ukazuje, jakými rabiátskými způsoby chce docíliti doznání vyšetřovaných občanů.
Máme zjištěny prozatím dva případy, kdy státní policie na Kladně počínala si brutálně, což musí býti co nejostřeji odsouzeno. Prvním je případ občany Slabého, který drzého dne po táboru byl předveden policejním agentem Schönem na policejní komisařství jako podezřelý, že zúčastnil se táboru lidu a že prchl při zatčení Schönovi. Ponecháváme zatím stranou otázku zatčení a příčiny, které k tomu vedly. Jde nám o způsob, jakým vyšetřování bylo vedeno.
Dle výpovědi Slabého Schön v separaci jej bil, šlapal mu na nohy a zpolíčkoval ho. Bylo mu hrozeno, že bude znovu bit, bude-li si stěžovati. Poraněním, způsobeným na noze, vznikla oteklina, takže jmenovaný musil býti ošetřen a obvázán. Tyto údaje jsou protkolárně zjištěny svědky.
Soudr. poslanec Muna se soudr. Kaminskou intervenovali okamžitě u přednosty policejního komisařství, vrchního komisaře Grimmicha, kde ovšem popřel jak komisař Chudobam tak i agent Schön, že by se bylo postupovalo nezákonně proti vyšetřovanci.
Zajímavá a dojemná byla starost p. komisaře Chudoby o Slabého: nemůže prý býti ani řeči o týrání, naopak, když prý mu náhle otekla noha, ještě ho obvázali!! Dokonce prý se spolu dobře bavili!! Schön popřel dokonce, že by Slabého předvedl, poněvadž tuto službu konají prý uniformovaní strážníci.
Soudruh Muna v pondělí 22. února dostavil se ke konfrontaci se Slabým, kde Slabý přímo do očí řekl policejnímu agentu, jak jej sbil a jaké výhružky proti němu užil. Schön nezmohl se ani na odpověď, ba naopak, doznal, že Slabého předvedl on sám.
To je případ jeden; neminul však ani den a můžeme zaznamenati případ druhý. Tento je ještě křiklavější. V Kladně jsou dvě, navzájem si konkurující autobusové firmy. U jedné z těchto (Beňdáka) jest zaměstnán jako šofér občan Josef Smola. Policejním nařízením je personálu autobusů zakázáno vyvolávati u nádraží. Nebudeme se příti, zda je to správné či nikoliv, faktum je, že jmenovaný šofér neuposlechl tohoto zákazu a byl potom předveden na policii.
Občan Josef Smola je vysloužilým italským legionářem a byl třikráte vyznamenán za zásluhy o republiku. Na policii naprosto bezdůvodně byl zbit, zpolíčkován. Při tom mu bylo řečeno jedním z policistů: "To máš za pana Zárubu, ty pse!"
Postižený dal se okamžitě prohlédnouti lékařem, který zjistil zranění; na pravé straně byla poraněna také sliznice. Mimo to zjištěno bylo silné zduření, zejména na levé straně a pod levým okem. Zranění zřejmě způsobeno bylo úderem ruky.
Při intervenci s. Muny znovu vrchní komisař Grimmich tvrdil, že mu není o tom ničeho známo. Svědecky je však zjištěno, že občan Smola byl úplně zdráv před odchodem na komisařství, což je také pravdivé, poněvadž před tím vykonával odpovědnou službu řidiče autobusu.
Smola ani Slabý nejsou našimi příslušníky. Ukazujeme-li přes to na tyto případy, činíme to proto, abychom širokým vrstvám pracujícího lidu na Kladensku ukázali, jak drze počíná si kladenská policie.
A tu říkáme zcela kategoricky: Jestli si dovolila pražská policie tlouci do lidí a týrati je, pak na Kladně si to líbiti nedáme. Pana policejního komisaře Grimmicha činíme odpovědna za všechny následky. Chápali jsme vždy, že postavení odpovědného a exponovaného úředníka je velmi těžké. Je vykonavatelem vyšší moci a vůle. Ale v žádném případě nepřipustíme, aby policisté bili každého, kdo je předvolán na policejní komisařství. Přijímáme hozenou rukavici. Jsme přesvědčeni, že z nadřízených úřadů přijde rozkaz, aby dána byla úřední oprava. Na věci to však nic nezmění, protože takové opravy policejní komisařství zaslati musí."
Tato zpráva byla od prvního až do posledního slova zkonfiskována. Z uvedeného vyplývá, že bití a týrání zatčených stalo se na policejním komisařství v Kladně systémem. Tento systém má býti chráněn bezdůvodnou konfiskací časopisu, který se odváží balkánské methody kladenského policejního komisařství kritisovati.
Podepsaní se táží:
1. Jsou panu ministru vnitra známy tyto případy týrání zatčených?
2. Jest pan ministr vnitra ochoten zavésti v případech uvedených šetření a vinníky náležitě potrestati?
3. Co hodlá pan ministr vnitra učiniti, aby se takovéto případy nikdy a nikde neopakovaly?
4. Jest panu ministru vnitra znám případ neslýchané konfiskace časopisu "Svoboda", který o týrání zatčených přinesl zprávu?
5. Co hodlá pan ministr vnitra podniknouti, aby podobná
úřední zvůle, jaká se stala
konfiskací časopisu "Svoboda" se již
neopakovala?
Převratem zle byly dotčeny právní poměry z pojišťovacích smluv, uzavřených s cizozemskými, zvláště říšskoněmeckými ústavy pro životní pojištění. Tyto pojišťovací smlouvy, které většinou zní na starorakouské koruny, uznávají četné říšsko - německé pojišťovny v platné rakouské měně, čímž zcela pozbyly hodnoty.
Podle vyúčtování s nástupnickými státy měly by však životní pojistky, znějící na rakouské koruny, býti aspoň částečně uznány.
Na podkladě prémiových reserv, které tyto pojišťovny mají dosud uloženy v cizině a které z reservy mají býti nostrifikovány, mají se pojistky přeměniti úplně nebo aspoň částečně na pojistky znějící na české koruny a tím se pojistky ty mají zhodnotiti ve prospěch četných zdejších pojištěnců.
Podepsaní se tedy táží pánů ministrů:
1. Jak daleko pokročilo toto jednání?
2. Jsou páni ministři ochotni je uspíšiti
tak, aby zdejší pojištěnci dosáhli
konečně svých práv nebo co překáží
nostrifikaci?
Nařízení o složení okresních školních výborů, vydané podle §u 38 zákona ze dne 9. dubna 1920, praví v §u 7, odst. 2, že zástupce občanstva má jmenovati předseda zemské školní rady "přihlížeje k zásadě poměrného zastoupení dle výsledku posledních voleb do poslanecké sněmovny v okresu správním."
Podle výsledků voleb do poslanecké sněmovny dne 15. listopadu 1925 přesunul se značně v mnoha okresech poměr hlasů stran proti volebnímu výsledku z roku 1920.
Dosavadní složení okresních školních výborů neodpovídá tedy, pokud jde o zástupce občanstva, uvedené zásadě.
Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty:
Jest ochoten naříditi, aby okresní školní
výbory byly neprodleně nově složeny
podle uvedeného ustanovení?
Přední časopis českých sociálních demokratů, tedy vládní strany, "Nová Doba", uvádí, že 75% tak zvaných zbytkových statků bylo postoupeno jako odškodnění osobám, které při volbách nedostaly žádného mandátu, které mnoho vědí, ale mají mlčeti, a jimž se má tímto způsobem "dostati útěchy". Časopis dodává, že dosud bylo marné úsilí dostati seznam osob, které byly obdařeny zbytkovými statky. Jde prý o 800 jmen, avšak pozemkový úřad se prý stále zdráhá sestaviti seznam těchto osob, odvolávaje se na přetížení prací.
Poněvadž veřejnost má živý
zájem, aby se jí dostalo vysvětlení
o hospodářství v pozemkovém úřadě,
na něž se sypou výtky se všech stran,
tážeme se pana předsedy vlády: Je-li
ochoten naříditi, aby pozemkový úřad
co nejdříve předložil sněmovně
seznam osob, které byly poděleny zbytkovými
statky?
Způsob, jak se prováděl zákon o úsporných opatřeních ve veřejné správě, velice rozhořčil veškeré obyvatelstvo. Poněvadž restrikce byla ponechána úplně byrokratické libovůli a naprosto byla vyloučena kontrola zaměstnanectva, i také zákonodárných sborů, jest veřejnost přesvědčena, že se restrikce státních zaměstnanců neprováděla podle věcných hledisek, nýbrž že hlavně při tom rozhodovaly politické a zvláště národnostní vlivy. Soukromá šetření, provedená odborovými organisacemi, podávají číselný důkaz, že nečeské národnosti byly restrikcí poškozeny nepoměrně hůře. Tato žaloba byla vznesena jak ve veřejnosti, tak také v samé sněmovně, avšak vláda neuznala za nutno, aby sama předložila číselný materiál o provedeném zákoně. Není však pochybnosti, že jest povinností vlády aspoň dodatečně podati zprávu, jak proveden byl zákon, a zvláště předložiti všechny statistické výkazy.
Tážeme se tedy vlády:
Jest vláda ochotna nejdéle do 4 týdnů
podati podrobnou zprávu, jak se dosud prováděla
restrikce státních zaměstnanců, a
při tom předložiti podrobný číselný
výkaz odděleně podle národností?
Dne 21. února na jakémsi shromáždění republikánské strany měl pan ministr zemědělství, dr. Milan Hodža, v Plzni řeč, v níž ostře kritisoval soustavu pohyblivých obilních cel a ve vší formě žádal, aby byla zavedena pevná cla obilní. Není nezajímavo konstatovati, že tento pan ministr krátce po tom, co byl po prvé jmenován, zastával vůči redaktoru časopisu "Prager Tagblatt" právě opačné mínění, prohlásiv, že jsou dvě možnosti k ochraně zemědělské výroby a to zavedení zemědělských cel a snížení průmyslových cel. V zájmu zemědělské výroby a snížení cen že jest prý pro poslední způsob. Vyslovuje-li se dnes pan ministr zemědělství pro první způsob, pak tato změna názorů ukazuje zřetelně zpátečnický rozvoj, jejž prodělala hospodářská politika v Československu v posledních letech. Nelze míti nejmenší pochybnosti, že by zavedení agrárních cel právě v nynější době přímo zhoubně působilo na způsob života širokých vrstev. Drahota jest stále ještě tísnivá a hrozí, že se stane ještě tísnivější, a to pro rozličné berní plány vlády, která chce své požadavky znovu uhraditi z kapes pracujícího lidu. Slabé zlepšení hospodářské konjunktury, jež bylo lze zaznamenati v posledním roce, začíná se hroutiti a ustupovati nové závažné hospodářské krisi. Hrozí tedy opět větší nezaměstnanost zvýšená hromadná bída. Za takových okolností nemůže a nesmí býti ani řeč o zdražení nutných potravin ochrannými cly a jest nutno, aby vláda s veškerou rozhodností vyvrátila ve sněmovně řeč svého ministra zemědělství, pronesenou v Plzni.
Tážeme se tedy vlády:
Jest ochotna učiniti závazné prohlášení,
že nezamýšlí zavésti pevná
obilní cla a vůbec zvýšiti cla na potraviny?
Pane ministře!
Podle nařízení ze dne 12. května 1922, č. 148 Sb. z. a n., provádí se knihovní dělení a oprava hranic jen podle geometrických plánů, nakreslených soukromými techniky (civilními geometry), oprávněnými podle tohoto nařízení, nebo měřickým úředníkem katastrálním v jeho oboru působnosti, nebo některým státním úřadem, vypraveným stavebními technickými orgány v jeho oboru působnosti. Na území bývalé župy spišské jest jen jediný takový civilní geometr a to v Levoči; tato obec po stránce dopravně - technické leží tak stranou od ostatní části bývalé župy, že když někdo chce použíti tohoto geometra, vyžaduje to cesty často déle než den trvající, čímž obyvatelům vzdálenějších okresů, chudým na komunikace, vznikají často výdaje přesahující daleko cenu pozemků, které mají býti vyměřeny. Místo toho obyvatelé těchto krajin jsou vesměs drobní zemědělci, kteří ze skrovné půdy mají sotva postačující důchody, a jsou tedy tím více postiženi vysokými výdaji.
Podepsaní se tedy táží:
Jest pan ministr ochoten napraviti tento neblahý stav tím,
že v soudním okrese, v němž nebydlí
oprávněný civilní geometr, provedením
těchto prací bude pověřen jiný
civilní inženýr nebo státní lesní
inženýr?
Zákon ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n.- o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří nebyl přijat širokými vrstvami živnostenského a obchodního stavu s takovým souhlasem, jak se původně očekávalo. Živnostenský a obchodní stav, který odedávna usiloval o starobní a invalidní pojištění, avšak v tom smyslu, aby se vyplácely starobní a invalidní důchody odpovídající výši měsíčních příspěvků, jest toho mínění, že stát, jemuž musí tyto stavy, pokud jsou způsobilé pracovati, platiti tak veliké daně a dávky, měl by platiti do starobního a invalidního fondu sociálních pojišťoven přiměřené příspěvky. Neboť to, že státní správa přispívá ke starobnímu a invalidnímu důchodu po 500 Kč, prospívá jen velmi nepatrnému zlomku samostatně hospodařících, poněvadž poskytnutí státního příspěvku jest vázáno podmínkou, že jde o pojištěnce osvobozené od daně z příjmu. Pan ministr bude však věděti, že počet samostatně hospodařících, kteří jsou osvobozeni od této daně, jest velmi nepatrný, takže poměrně velmi skrovný.
Těžké hospodářské poměry, nesmírně veliké zatížení daněmi a veřejnými dávkami a nikoliv na posledním místě ještě chystanými příspěvky pro starobní a invalidní pojištění zaměstnanců, těžké zklamání ze zákona o pojištění samostatně hospodařících, který živnostenskému a obchodnímu stavu při vysokých příspěvcích přináší nepoměrně málo, to vše vzbudilo mezi obchodníky a živnostníky velkou nespokojenost a na mnoha místech byl ohlášen sociálnímu pojištění samostatně hospodařících boj. Živnostníci a obchodníci obávají se také mimořádně vysoké režie, k níž státní správa nižádným způsobem nepřispívá. Nemohou pochopiti, proč veškerá režie starobního a invalidního pojištění samostatně hospodařících má jíti na útratu pojištěnců; nemohou také pochopiti, proč by se veškerého výtěžku určitých daňových zdrojů, jako je tomu na př. ve Švýcarsku, kde výtěžek tabákového monopolu nebo část daně z pálenky plyne do fondu sociálního pojištění, nemohlo dostati také u nás sociálnímu pojištění zaměstnanců a pojištění samostatně hospodařících, čímž bylo by lze snáze snésti měsíční příspěvky, jmenovitě v dnešních těžkých dobách a pojistné dávky a zvláště důchody byly by podstatně zvýšeny.
Musíme otevřeně prohlásiti, že za dnešního stavu zákona o sociálním pojištění jsou všichni živnostníci a obchodníci bez rozdílu národnosti nesmírně nespokojeni.
Němečtí živnostníci a obchodníci mají vedle toho odůvodněnou obavu, že správa sociálních pojišťoven nebude vyhovovati nikterak zájmům německého lidu, a že jak pokud jde o ustanovování úředníků, tak také pokud jde o ukládání majetku nebude se postupovati spravedlivě a věcně, nýbrž proti našemu národu, tedy národnostně.
Dále dlužno se obávati, že koaliční strany nedbajíce spravedlivých nároků menšinových národů tohoto státu použijí zařízení sociálních pojišťoven k uplatnění svých stranicko - politických zájmů.
Podepsaní táží se tedy pana ministra sociální péče:
1.) Jest pan ministr sociální péče ochoten neprodleně zahájiti přípravné práce k novelisaci zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění samostatně hospodařících pro invaliditu a stáří, a při tom vycházeti z toho stanoviska, aby také stát, jemuž musí samostatně hospodařící, zvláště však živnostníci a obchodníci jmenovitě v dnešních dobách platiti nesmírně tíživé daně a veřejné dávky, poskytl ze státních peněz daleko větší příspěvky na sociální pojištění samostatně hospodařících a zaměstnanců než poskytuje dnes?
2.) Jest pan ministr sociální péče ochoten učiniti všechna opatření, aby ve všech oborech správy nových sociálních pojišťoven, které budou zřízeny, zvláště však při ukládání majetku a při jmenování úřednictva a zaměstnanectva plnou měrou byla splněna odůvodněná práva menšinových národů a zvláště německého národa?
3.) Jest pan ministr ochoten zajistiti německému
stavu živnostenskému a obchodnímu i německému
zemědělství náležité zastoupení
v přípravném výboru, který
má býti jmenován podle §u 145 zákona
ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n.
Periodický tiskopis "Deutsche Post" v Opavě uveřejnil v čísle ze dne 12. ledna t. r. v rubrice "Z města a venkova" na stránce 5. tento článek:
"Den zahraničních Němců.
V časopise "D. Allg. Ztg." v Berlíně činí K. v. Mangolat pod tímto nadpisem velmi potěšitelný návrh, aby se totiž každého roku pravidelně pořádal zvláštní slavnostní a obětní den pro Němce v cizině a to jak v Německé říši, tak také za hranicemi, všude, kde bydlí Němci. Tento svůj podnět navazuje na přání, vyslovené v létě loňského roku členy spolku pro Němce v cizině, aby se určitého dne v roce konala školní slavnost pro Němce v říši i za hranicemi. On však navrhuje ještě něco více než takovouto "Slavnost německých škol ve světě"; viděl by rád, aby se z ní stal národní lidový svátek mimo strany a spolky, o němž by usrala všechna nesvornost a všechny různice a o němž by se všichni Němci na zeměkouli cítili jako jediný a jednotný národ bratří.
Bohužel, tak píše berlínská "Deutsche Allgemeine Zeitung", návrh, v němž výslovně se jmenují státy, bezohledně utiskující německé kmeny, nezmiňuje se o našich těžce strádajících bratřích v jižních Tyrolích. Jistě však návrh má je na paměti. oni však zaslouží, aby byli také zvláště jmenováni. Nemohou dosti křičeti do celého světa o své bídě a svém strádání, nemohou dosti pranýřovati "hrdinské činy" národa Mussoliniova jako vlašskou zákeřnost. Naši nevysvobození bratři nebudou se směti veřejně a společně účastniti všeobecného německého dne, aby se tím nevydávali osobnímu nebezpečí a novému utlačování. Ve svých srdcích budou si však tím vřeleji připomínati svou národnost. Prospěje jim však a posílí je, budou-li věděti, že se i na ně výslovně myslí o národním dni a že se truchlí nad jejich nouzí všude, kde zní německý jazyk, a že se skládají oběti ke zmírnění jejich bídy.
V této věci nesmí býti ohledů ani na zahraniční ani na vnitřní politiku. Byla by to zrada na německém národě, zvláště pak na našich neosvobozených bratřích, tak píše berlínská "Deutsche Allg. Zeitung", jimž se již dosti ztěžuje věřiti ve svůj národ. Ani spoléhání na Svaz Národů nebo na "ducha locarnského" nesmí nám brániti, abychom usilovali o všeobecný německý den. Náš národ, pošlapán a zotročen, každodenně na tisíci svých údech mučen, potřebuje takového dne, aby jednak do celého světa jednomyslně vyhlásil svou vůli, že se chce uplatniti a že nechce ztratiti ani jednoho svého člena a jednak, aby sám si dodal síly a pomoci. Němci ať všichni vzájemně nesou své břímě a tak ať v blízku či v dáli plniti můžeme svatou povinnost vůči svému národu a vůči všem jeho členům."
Ačkoliv v tomto článku při nejlepší vůli nelze nic odhaliti, co by bylo nějak "státu nebezpečné", byl celý zabaven.
Periodický tiskopis "Deutsche Post" podal námitky proti tomuto zabavení.
Poněvadž se však na všech stranách kupí konfiskace z nejnicotnějších důvodů a poněvadž jde o všeobecný veřejný zájem, táží se podepsaní pana ministra:
1.) Schvaluje zabavení uvedeného článku?
2.) Jest ochoten konečně vydati pokyny, aby se takto
směšně nezabavovalo, aby tisk nebyl zbytečně
trýzněn a nebyly mu působeny lehkomyslně
útrapy?
Herr Minister!
Unter obiger Zahl wurde ein Erlaß erbrecht, der als Schandfleck des heutigen Regimes der Tschechoslovakischen Republik bezeichnet werden muß und der geeignet ist, die Aufmerksamkeit der ganzen Kulturwelt auf jenen freverhalten Schlag zu lenken, zu dem immer wieder unter der offenkundigen Patronanz und der Hilfe des gegenwärtigen Regims gegen die primitivsten Lebensmöglichkeiten der Minderheiten ausgeholt wird.
Der zitierte Erlaß ordnet an, daß in jenen Ortschaften, wo die deutsche und ungarische Minderheit 20% der Bevölkerung nicht erreicht, in den Kinoaufschriften die Minderheitssprachen zu meiden sind und die Aufschriften nur in slowakischer Sprache gehalten sein dürfen.
Wir erinnern Sie an den § 129, bezw. an den Absatz III. des § 128 der Verlassungsurkunde, auf die Sie auch die Gelobung geleistet haben.
Die Verfassungsurkunde ordnet zwar den Sprachengebrauch der der Behörden, der öffentlichen Ämter und der öffentlichen Institutionen an, besagt jedoch, daß die Staatsbürger im Rahmen der allgemeinen gesetzlichen Bestimmungen im Privatleben, im Handelsverkehr, in Sachen der Konfession, in der Presse, bei jeder öffentlichen Funktion, worunter auch die öffentlichen Volksversammlungen verstanden sind, sich jedweder Sprache frei bedienen können.
Aus dem zitieren Text geht es also klar hervor, daß die ausschließliche Einführung der Staatssprache in den Kinos, die auch der vermessenste Chauvinismus weder als Behörde, noch als öffentliches Amt oder als öffentliche Institution bezeichnen kann, gegen die Verfassung verstößt und nichts anderes ist, als ein gewöhnliches Eindringen in das Privatleben der Minderheiten.
Erinnern Sie sich Herr Minister, noch auf jene Entscheidung des Verwaltungsgerichtshofes, womit sogar die Staatsbahn ermächtigt wurde, für die Bezeichnung der Stationen jene Sprache zu gebrauchen, die sie vom geschäftlichen Standpunkt für vorteilhaft hält?
Wenn also die Staatsbahn in die Kategorie der geschäftlichen Unternehmungen fällt, so fragen wir, welchen Rechtstitel Sie, Herr Minister, dafür besitzen, den Kinos, deren gewerblicher Charakter noch weniger zu verleugnen ist, den freien Sprachengebrauch zu verbieten?
Wenn also der im Geiste der Hasses geschaffene und den totalen Mangel der Kenntnis der Gesetze aufweisende Erlaß zur Durchführung gelangt, so bedeutet dies nicht nur eine unbegründete Schädigung der Kinoinhaber und der großen Massen der Pächter, sondern auch die künstliche Fortpflanzung unausrottbarer Erbitterung in den Herzen der nationalen Minderheiten, was herauszubeschwören weder das Ziel, noch die Aufgabe eines sich zur Demokratie bekennenden Regierungssystems sein kann.
Wir erlauben uns daher folgende Fragen zu stellen:
a) Ist der Herr Minister geneigt, den schädigenden Erlaß schon wegen seiner Verfassungswidrigkeit unverzüglich außer Knift zu setzen?
b) Ist der Herr Minister geneigt, den systematischen
Verfolgungsfeldzug gegen den Sprachengebrauch der Minderheiten
zu sistieren und die Schuldigen entsprechend zu bestrafen?