Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. dra Mayr - Hatinga a druhů vládě o zadávání veřejných dodávek,

II. posl. dra Mayr - Hartinga a druhů min. financí o výkupu válečných půjček,

III. posl. dra Hanreicha a druhů min. radě o připravovaném rozdělení půdy z tereziánského fondového statku v Drnoholci v okrese mikulovském,

IV. posl. Tauba, Hackenberga a druhů min. vnitra, jak se chovala státní policie k veřejné schůzi lidu v Jihlavě,

V. posl. dra Hanreicha a druhů min. radě o přídělu Lichtensteinova zbytkového statku v Nových Mlýnech, v okrese hustopečském,

VI. posl. dra Hanreicha a druhů min. radě o rozdělení půdy v obci Cvrčovicích, v okrese pohořelickém,

VII. posl. Schuberta a druhů min. zemědělství o náhradě za ztráty způsobené kulhavkou a slintavkou,

VIII. posl. Cibulky a soudr. min. soc. péče, že zemský výbor moravský porušuje 8hodinovou dobu pracovní,

IX. posl. Hellera a druhů min. pošt a telegrafů, jak poštovní úřad v Homoli v okrese litoměřickém dodává poštu,

X. posl. Simma a druhů min. národní obrany o nutné reformě vojenství,

XI. posl. Srby, Geršla a soudr. ministru financí o snížení úrokové míry a zžízení poštovní spořitelny,

XII. posl. dra Fritza, Onderču a spol. min. vnútra, spravedlnosti a min. pre správu Slovenska v záležitosti trestných vecí, učinených Jurajom Bodnárom , okr. náčelníkom v Sečovciach,

XIII. posl. Windirsche a druhů min. vnitra, jaké stanovisko zaujímá stát k YMCE (Young Men Christian Association),

XIV. posl. dra Špíny, Hodiny, dra Feierfeila, Horpynky, Simma, Stenzla a druhů min. školství a nár. osvěty a min. vnitra o zabrání obecní kanceláře v Krasíkově, okres Zábřeh na Moravě, pro českou menšinovou školu,

XV. posl. dra Jabloniczkého a druhů min. vnitra a min. financí o bývalých uherských četnících ve výslužbě,

XVI. posl. Horpynky a druhů předsedovi vlády jako předsedovi min. rady, že se prý zamýšlí obsaditi místo ředitele na německé střední škole Čechem,

XVII. posl. Horpynky a druhů předsedovi vlády jako předsedovi min. rady, že německé úřednické a zaměstnanecké organisace nebyly přibrány k poradám o novém platovém zákoně,

XVIII. posl. dra Koberga a druhů min. vnitra, že se neprovádí soupis lidu,

XIX. posl. Windirsche a druhů min. financí o nařízení důchodkového kontrolního úřadu ve Frýdlantu o placení daně z masa,

XX. posl. dra Korlátha a spol. min. priemyslu, obchodu a živnosti vo veci živnostenského spoločenstva mesta Užhorodu,

XXI. posl. Muny a soudr. min. vnitra o zasahování pražské policie do mzdových bojů dělnictva,

XXII. posl. Buriana, Jurana a soudr. min. národní obrany o poměrech v československé zbrojovce v Brně,

XXIII. posl. Bergmanna a spol. vládě o nostrifikaci cizích firem v republice Československé,

XXIV. posl. Bergmanna a spol. min. vnitra o poměrech v českoslov. četnictvu,

XXV. posl. dra Korlátha a spol. vláde o neprávnom odcuzení štaroch Komeniusových knih funkcionármi Českej akademie vied a umení v Prahe v prospech národného imania českého a kde ide teda o národnú česť.

Vláda nemajíc dosti na křivdě, kterou způsobila jazykovým nařízením, pokouší se podle spolehlivých zpráv také zadávání veřejných dodávek zneužiti k národním účelům, a to tím, že podnikům, jimž zadává státní dodávky, ukládá, aby ve svých závodech zaměstnávaly jen české dělníci a zaměstnance. Takový postup odporuje právu a zákonu a musí býti rozhodně a bezpodmínečně zastaven.

Podepsaní táží se tedy vlády:

1. Jest pravda, že když se zadávají státní dodávky, ukládá se podnikům, aby zaměstnávaly v závodech jen české dělníky a zaměstnance?

2. Jest vláda ochotna se vší energií opříti se takovým pokusům, a vytknouti všem příslušným státním orgánům, že se takový přímý nebo nepřímý postup příčí zákonu a nesluší se?

V Praze dne 4. března 1926.

Uplynul více než rok od té doby, kdy držitelé válečných půjček mající nárok na výměnu podnikli k tomu příslušné namáhavé kroky. Již několikráte bylo s rozličných stran poukázáno na neodpovědné protahování výkupu. Přes to se na to stále ještě čeká marně.

Podepsaní táží se tedy pana ministra financí, je-li ochoten učiniti čeho třeba, aby držitelé válečných půjček dostali konečně odškodňovací dluhopisy, jež jim patří, a aby jim byly vyplaceny zadržené úroky.

V Praze dne 4. března 1926.

V nejbližších dnech má býti skončeno vyjednávání státního pozemkového úřadu s ministerstvem školství a národní osvěty o částech tereziánského fondového statku v Drnholci v okrese mikulovském, které mají býti přenechány pro pozemkovou reformu.

Ministerstvo školství a národní osvěty nezamýšlí prý uvolniti tolik půdy, aby bylo lze pomýšleti byť i jen na poněkud postačující uspokojení všeobecné potřeby půdy v dotčených obcích. Místní organisace německého spolku uchazečů o půdu "Heimstätte" v obcích Drnholci a Prátelsbrunu mají 237 resp. 102 členů, kteří se zároveň také ucházejí o půdu. V Prátelsbrunu připadá na jednoho člena rodiny uchazečů o půdu průměrně 1,71 míry.

Podle dosavadních zkušeností s československou pozemkovou reformou máme zcela určitě za to, že při tomto připravovaném rozdělení půdy bude opět pamatováno jen na uchazeče české národnosti, kdežto němečtí uchazeči nedostanou vůbec nic.

Podepsaní se táží ministerské rady:

1. Co zamýšlí ministerská rada učiniti, aby v tomto případě zajistila dostatečné množství pozemků pro rozdělení půdy?

2. Co zamýšlí ministerská rada učiniti, aby konečně jednou přivedla k platnosti i při přídělu půdy zásadu rovnosti všech občanů bez rozdílu národnosti?

V Praze dne 4. března 1926.

Dne 27. února konala se v Jihlavě veřejná schůze svolaná německou sociálně demokratickou stranou. Jihlavská státní policie snažila se dělati této schůzi těžkosti všemi možnými šikanami. Již před schůzí byl zabaven text posledních řádek plakátu: "Dělníci, dělnice, zaměstnanci, živnostníci, dostavte se hromadně a protestujte proti reakčním a národnostním vlivům v nové státní soustavě". Ačkoliv schůze byla ohlášena jako veřejná schůze lidu, přítomný vládní komisař dovolil pouze, aby se konala spolková schůze a zcela nezákonně zakázal tedy volbu předsednictva. Za referátu vyzval předsedu, aby volal k pořádku a poněvadž ovšem takovýto neodůvodněný požadavek nesplnil, oznámil mu, že bude zavedeno trestní řízení. Resoluci navrženou svolavateli dal si předložiti k censuře a dovolil sice, aby byla přečtena, nikoliv však, aby se o ní hlasovalo.

Tento svémocný, z části přímo nezákonný postup, mohl by vzbuditi největší roztrpčení a jest přímým opakem zásady shromažďovací svobody.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

1. Jest ochoten naříditi, aby vylíčený případ byl vyšetřen?

2. Jest ochoten naříditi podřízeným policejním činitelům, aby náležitě dbali státo - občanského práva shromažďovací svobody?

V Praze dne 4. března 1926.

Obec Nové Mlýny v okrese hustopečském uzavřela dne 3. února 1926 s Lichtensteinovým ústředním ředitelstvím v Olomouci kupní smlouvu o zbytkovém statku v nových Mlýnech, který má zadati pozemkový úřad a zaslala ji dne 6. února t. r. ke schválení státnímu pozemkovému úřadu.

Podle určitých zpráv pozemkový úřad nezamýšlí však tento zbytkový statek přiznati obci, nýbrž nějakému panu Veverkovi, který se o něj rovněž uchází.

Není pochyby, který z obou nároků jest mravně i podle zákona o pozemkové reformě odůvodněnější.

Pan Veverka má bývalý Lichtensteinův mlýn v Nových Mlýnech a získal jej nedávno rovněž asi na základě pozemkové reformy. Podle všeobecného mínění má pan Veverka existenci bohatě zajištěnou mlynářstvím.

Naproti tomu usedlíci v obci mají tak málo půdy, že nezajišťuje ani pravidelnou výživu jednotlivcovu.

Připadá tedy na 250 duší nebo 59 čísel obce celkem 115 ha zemědělské užitkové plochy, tedy na jednoho člověka 0.50 ha. Vedla toho jakost půdy jest horší. Poněvadž v místě není žádný průmysl a k dráze jest daleko, nelze si vedle zemědělství opatřiti jiný výdělek. Z těchto okolností lze jasně usuzovati o sociálních a kulturních poměrech. Jediná příležitost a možnost trvale pomoci obci naskýtá se přiznáním zbytkového statku.

Podepsaní táží se ministerské rady:

Co zamýšlí ministerská rada učiniti, aby jednak zabránila, aby se jmenovaný nebo jiný jednotlivý uchazeč bezmezně neobohatil za pomoci státního pozemkového úřadu a jednak aby účinně podporovala žádost obce Nových Mlýnů, již jedině lze odůvodniti?

V Praze dne 4. března 1926.

Státní pozemkový úřad rozdělil nedávno z bývalého Herbesteinova dvora v Cvrčovicích, v okrese pohořelickém 30 ha jen českým uchazečům z obcí Smolína a Pohořelic a 10 ha pronajal opět výhradně českým uchazečům.

Místní organisace německých uchazečů o půdu v Pohořelicích "Heimstätte" má v této době 106 členů, místní organisace "Heimstätte" ve Smolíně 36 členů a ve Cvrčovicích 41 členů. Ti všichni se zároveň také ucházejí o půdu. V dotazu, který tazatel podal v bývalé sněmovně, na nějž však bohužel nedošla dosud odpověď, vylíčil držebnostní poměry ve jmenovaných obcích a rovněž i v celém okresu. Tím spíše nelze tedy pochopiti, že se při přídělovém řízení nepřihlíželo k uchazečům z obce Cvrčovice.

Pátráním se zjistilo, že přídělové řízení nebylo vyhlášeno v tomto případě podle předpisů zákona o pozemkové reformě, a tak se stalo, že němečtí uchazeči ze jmenovaných obcí nevěděli nic ani o lhůtě pro podání žádosti ani o ostatních věcech. Přídělový komisař nezřídil také místní ani obvodní poradní komisi, k níž by byli bývali přibráni zástupci německých uchazečů o půdu..

Vypravuje se, že prý čeští obyvatelé z obcí sousedících se Cvrčovicemi, byli vyzváni, aby se ucházeli o staveniště od dvora Cvrčovice. Tato pověst souhlasí s někdejšími zprávami, podle nichž má býti ve Cvrčovicích založena česká kolonie k počeštění obce.

Podepsaní se tedy táží:

1. Jak odůvodní ministerská rada, že se v tomto případě postupovalo při přídělu nezákonně:

2. Jak může ministerská rada vysvětliti, že půdu obdrželi jen čeští uchazeči a nikoliv také němečtí?

3. Jest pravda, že se má v obci Cvrčovicích zříditi pomocí přídělu výhradně česká kolonie?

V Praze dne 4. března 1926.

Ministerstvo zemědělství poskytovalo kdysi za jeden kus hovězího dobytka, který zašel na kulhavku nebo slintavku, potřebným drobným rolníkům, kteří měli 3 kusy dobytka, 1000 Kč podpory. Žádosti adresované ministerstvu zemědělství musili býti potvrzeny obecním zastupitelstvem a okresní politickou správou.

Ze 2000 žadatelů o podporu (a to za kus hovězího dobytka 1000 Kč a za kozu 50 Kč) byli vybráni nejpotřebnější, asi 850 žadatelů, jimž byla postupně udělena podpora ve výši 1,000.000 Kč.

Tím bylo mnoho zemědělců, kteří mají více kusů dobytka vyloučeno z podpory, což jest jistě zcela neodůvodněné poškození rolníků.

Jest až příliš dobře známo, že v mnoha okresech německého území objevila se kulhavka a slintavka v nejtěžší formě, (v tak zvané asijské) a pohubila mnoho velmi cenného chovného i užitkového dobytka, který nemohl býti dosud ještě plně nahrazen. S počátku ani zvěrolékaři nevěděli si rady s oním druhem kulhavky a slintavky, který končil náhlým pojitím postiženého dobytka, a teprve, když se ze soukromého podnětu začalo užívati z Bavorska zavedeného očkování krve, bylo lze onemocnělá zvířata zachrániti nouzovým očkováním. Poněvadž však pro náhlé zcepenění zvířat bylo se obávati, že onemocnělá zvířata pojdou, bylo množství nouzově poraženo a maso prodáno za mimořádně levnou cenu, takže výtěžek vzhledem k ceně zvířat byl docela nepatrný.

Jsou stáje, kde téměř všechen dobytek pošel nebo byl nouzově poražen. Postižení držitelé ztratili v mnoha případech mnoho tisíc korun a tuto ztrátu nelze vůbec nahraditi a držitelé byli připraveni o nejcennější část svého majetku a zabředli do dluhů. K těmto ztrátám musí se bezpodmínečně přihlížeti při vyměřování dávky z majetku a při vyměřování daní.

Není možno, aby se podpory z veřejných peněz za škody, proti nimž se jednotlivec nemůže ¨brániti, vyplácely jen jedné kategorii zemědělců a aby právě vlastní pěstitelé dobytka, rolníci, byli naprosto vylučováni. Výmluva na málo peněz nemůže býti rozhodující, nýbrž dlužno žádati, aby všechny prokazatelné škody mohly býti nahrazeny.

Podepsaní se tedy táží:

1. Jest pan ministr ochoten ve všech okresech prostřednictvím okresních politických správ v dohodě se zemědělskými okresními orgány a obecními úřady konati přesné šetření o jednotlivých případech škody, způsobených kulhavkou a slintavkou a to kde dobytek pošel a byl nouzově poražen, jaká tímt vznikla škoda, a výsledek šetření předložiti ministerstvu zemědělství a to za léta 1919, 1920, 1921 až do konce 1925?

2. Rozděliti podpory podle stejného klíče sedlákům a drobným rolníkům?

3. Naříditi, aby škoda byla dodatečně odečtena při vyměření dávky z majetku, osobní daně z příjmu a daně z obratu?

4. Na náhradu škody poskytnouti prozatím mimořádně 5 milionů Kč, jež by se opatřily omezením výdajů na vojsko a z fondu strojeného hnojiva?

V Praze dne 4. března 1926.

V roce 1921 byli zaměstnanci zemských ústavů pro choromyslné na Moravě donuceni přistoupiti na 60 hodinovou pracovní dobu týdně. Honorování hodin pohotovostních bylo těmto zaměstnancům odepřeno již v r. 1922 a doba pracovní opětně byla prodloužena na 75 hodin.

V říjnu 1925 zemský výbor moravský opět naléhal na další prodloužení pracovní doby v důsledku restrikčního zákona, ale pro blížící se volby bylo upuštěno od tohoto nového zhoršení pracovních poměrů zaměstnanců. Leč po volbách zemský správní výbor moravský přikročil bezohledně k dalšímu prodloužení pracovní doby a zašel protisociálně tak daleko, že zaměstnancům ústavu pro choromyslné v Kroměříži prodloužil od 1. února 1926 pracovní dobu a to ženatým na 103 hodiny v týdnu a svobodným na 132 hodiny v týdnu, při čemž všichni zaměstnanci musí býti v 8 hodin večer již v ústavu, jako by byli sami chovanci, neboť musí býti v budově ústavní i když službu nekonají. Ženatí a vdané musí zůstati přes noc do rána na odděleních, i když jim končí služba o 8. hodině večerní, při čemž honorování pohotovostní služby je zrušeno.

Poněvadž zemský výbor moravský zamítl jakékoliv jednání se zaměstnanci s odůvodněním, že je úřadem, který má právo nařizovací, táží se podepsaní pana ministra:

1. Ví pan ministr o pracovních poměrech zaměstnanců zemského ústavu pro choromyslné v Kroměříži?

2. Ví pan ministr o stálém protizákonném prodlužování pracovní doby v ústavu?

3. Jest pan ministr ochoten zakročiti proti tomuto stálému porušování zákona o 8 hodinové době pracovní a zjednati nápravu?

V Praze dne 11. března 1926.

Od 1. ledna 1925 jest poštovní úřad v homoli rozdělen na tyto doručovací okresy:

1 A, vztahující se na tyto osady a samoty: Nová Ves, Pláň, Babiny, Suletice, Berand, Mückenhübel, Basstreichermühle, Selský Mlýn, Röhrhütte, Kachlermühle, Filipův Mlýn, Rottrova Chalupa, Německá lhota a Řetouň, jimž se dodává došlá pošta jen v úterý, ve čtvrtek a v sobotu.

1 B, vztahující se na tyto osady: Jivina, Haslice, Doubravice, Bláhov a samota Blata, jimž se dodává došlá pošta jen v pondělí, ve středu a v pátek a

1 C, vztahující se na osadu Homole, v níž se dodává došlá pošta každodenně.

Poněvadž se pošta, která dojde pro poštovní úřad v Homoli, musí každodenně odnášeti ze železniční stanice Velké Březno, vzdálené 2 hodiny cesty, nebo musí tam býti dopravována, dochází přímo k neuvěřitelným poměrům. Na příklad: Poštovní zásilka, která došla ze železniční stanice Velké Březno v pátek, může býti dodána příjemci, který bydlí v Suleticích teprve v úterý příštího týdne a rovněž tak poštovní zásilka, která došla pro příjemce bydlícího v Haslicích do Velkého Března ve čtvrtek, může mu býti dodána teprve v pondělí příštího týdne, poněvadž poštovní zásilky musí zůstati ležeti ve Velkém Březnu do druhého dne, dokud si je z Homole neodnesou. Stejné průtahy jsou ovšem také při odesílání poštovních zásilek.

Obyvatelstvo, bydlící v poštovních doručovacích okresech poštovního úřadu v Homoli 1 A a 1 B, trpí tímto správním zařízením velmi těžkou újmu na svých právech, jež mu přísluší jako občanům státu. V ústavní listině státu mluví se v §u 106 o rovnosti práv a povinností všech státních občanů a vláda první jest povinna, zachovávati předpisy ústavní listiny, lhostejno, bydlí-li státní občan ve městě nebo na výšinách českého středohoří. Pokud jde o povinnosti jsou k nim přidržováni všichni občané stejně; pokud pak jde o rovnost práv, jest to v tomto případě tak, že obyvatel města dostane čerstvě došlou poštu dvakrát denně, kdežto zde se venkovskému obyvateli dodává pošta za dva dny jednou a to pošta, která pro dopravní poměry dochází do sídla poštovního úřadu beztoho opožděně.

Až do 31. prosince 1924 oba doručovací poštovní okresy homolského poštovního úřadu 1 A a 1 B byly sloučeny v jeden poštovní doručovací okres a poštu donášel každodenně mimo neděli, plně zaměstnaný listonoš konaje 48hodinovou týdenní službu; pro nynější doručovací poštovní okres 1 C byl zaměstnán další listonoš, který zároveň docházel do železniční stanice Velkého Března. nyní jsou u poštovního úřadu v Homoli vedle správkyně stanoveni rovněž dva listonoši, ovšem s menším týdenním počtem pracovních hodin a v tom dlužno hledati příčinu, že pošta dodává zásilky tak špatně.

K finanční stránce, naprosto nehledě, že by v tomto případě došlo k nepatrnému většímu zatížení, nesmí se zde přihlížeti, neboť i kdyby venkovský poštovní úřad vynášel méně, stále ještě to není důvodem, aby poštovní doručovací poměry byly stlačeny na středověkou úroveň. Zemědělské obyvatelstvo dodává státu jiným způsobem mnohem více, než mu mohou dáti města a průmyslová místa (vojáky, válečné úkony atd.) a nežádá od něho nic anebo mnohem méně než města a průmyslová místa. Poukazujeme zde na sta milionů korun, jichž jest třeba na podporu nezaměstnaných ve městech a v průmyslových místech, takže venkovské obyvatelstvo může právem žádati, aby se mu pošta dodávala každodenně i kdyby to stát nepatrně více zatěžovalo.

Podepsaní se tedy táží:

1.) Ví pan ministr pošt a telegrafů, jak homolský poštovní úřad dodává poštu?

2.) Zamýšlí pan ministr upraviti dodávání pošty u poštovního úřadu v Homoli opět podle stavu před 1. lednem 1925?

3.) Zamýšlí pan ministr omeziti na nejmenší míru snižování venkovského obyvatelstva, pokud jde o dodávání pošty vůbec?

V Praze dne 2. března 1926.