Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Laube, Davida, Pechmanové a druhů vládě, že obecní správa města Liberce nerespektuje prováděcích nařízení k jazykovému zákonu,

II. posl. Laube, Davida a druhů min. vnitra o zatýkání a vyšetřování dělníků textilních ve Víchové nad Jizerou a Dol. Sytové,

III. posl. dra Korlátha a spol. min. vnitra o zrušení zastupitelského sboru obce Berehova,

IV. posl. dra Korlátha a spol. min. sociálnej pečlivosti o neudržitelných pomeroch v rekvirovaní bytov v Užhorode,

V. posl. dra Korlátha a spol. min. financií o poskytovaní stáleho daňového zprostenia inundačnému obvodu močára Szerňe,

VI. posl. dra Korlátha a spol. min. vnitra o bezdóvodnom šanovaní kresťansko-sociálnej strany v Podkarpatskej Rusi,

VII. posl. Koczora a spol. min. zemedelstva o sriadení podkovárskeho kurzu v jazyku slovenskom a podkovárskeho kurzu v jazylku maďarskom,

VIII. posl. Füssyho a spol. min. financií a zemelelstva o zneužívaniach páchaných u úradoch nákupu tabáku v Komárne a Nových Zámkoch,

IX. posl. Szent-Iványho a spol. min. zemedelstva a financií o povolovaní pestovania tabáku,

X. posl. Koczora a spol. min. financií, aby bol braný zretel na ztraty peňažných ústavov pri odhadoch dávky z majetku,

XI. posl. Füssyho a spol. min. zemedelstva o prevádzaní pozemkovej reformy,

XII. posl. Füssyho a spol. min. národnej obrany a zemedelstva o cvičení vo zbrani jednotlivcov zemedelských,

XIII. posl. dra Korlátha a spol. min. zahraničia o vystavaní spojovacej cesty mezi obcami Akli, Nevetlenfalu, Selešďula, Batar, Guďa v Podkarpatskej Rusi,

XIV. posl. dra Korlátha a spol. min. financií o berných krivdách páchaných na obyvatelstve obci Akli, Nevetlenfalu, Selešďula, Batar, Guda, Fertešalmas a Veliká Palata v Podkarpatskej Rusi, ďalej o povolení dodatočných prihlášok ich cenín,

XV. posl. Füssyho a spol. min. zemedelstva o sriadení odborných zemedelských škól s vyučovacím jazykom maďarským,

XVI. posl. Fr. Bayera, Fr. Janalíka a druhů min. zemědělství o opatření proti rakovině bramborů,

XVII. posl. Hrušovského a spol. min. předsedovi, min. vnitra a min. školství a nár. osvěty o pronásledování pravoslavných občanů v Hrabském a o tamější národní škole,

XVIII. posl. J. Chalupníka a soudr. min. vnitra a financí o předpisování a vybírání kostelních přirážek, předpisovaných kostelními výbory jednotlivých obcí jinověrcům a bezvěrcům,

XIX. posl. V. Johanise a druhů min. pro zásobování lidu o drahotě masových a moučných výrobků,

XX. posl. dra Koberga a druhů min. vnitra, že nepoužité hlasovací lístky pro volby do poslanecké sněmovny byly odevzdány Československému Červenému Kříži,

XXI. posl. dra Mayr-Hartinga, Fischera, Patzela, Eckerta a druhů vládě o jazykových předpisech v lázeňských místech,

XXII. posl. Laube, Zeminové a soudr. min. soc. péče ve věci výluky dělnictva při výrobě prádla v Praze,

XXIII. posl. dra Spiny, dra Feierfeila, Horpynky, Simma, Stenzla a druhů min. školství a národní osvěty o zrušení německé krajkářské školy v Hengstererben,

XXIV. posl. J. Mayena a druhů min. pro věci zahraniční, že v chebském městském divadle byla zakázána říšskoněmecká vlajka,

XXV. posl. Janovského, Stanislava, Bayera a druhů min. obchodu a zemědělství o opatřeních proti zvýšenému dovozu dobytka do Československé republiky.

Oto Kostrouň, poštmistr ve Starém Habendorfu, podal si roku 1922 žádost k obecní správě v Liberci o vystavení domovského listu v jazyku českém. Městská rada v Liberci odpověděla mu přípisem ze dne 17. srpna 1922 německy, že v Liberci se vyhotovují domovské listy pouze v řeči německé. Dotyčný obnovil dne 10. února 1926 svou žádost o vystavení domovského listu a odvolal se na nová prováděcí nařízení k jazykovému zákonu žádaje, aby domovský list byl mu vystaven v jazyku československém. Na to dostal odpověď ze dne 15. února 1926 od městské rady liberecké v jazyku německém. V této odpovědi, podepsané purkmistrem drem Bayerem se praví:

ťIhrem Ansuchen um Ausstellung eines Heimatscheines in tschechischer Sprache wird keine Folge gegeben, da die Geschäftssprache der Stadtgemeinde Reichenberg ausschliesslich die deutsche Sprache ist und nach dem Sprachengesetze die Gemeinden lediglich zur Erledigung tschechischer Eingaben verpflichtet sind, ohne daß ihnen gleichzeitig die Verpflichtung auferlegt wird, bei dieser Erledigung eine andere als die Verhandlungssprache der Gemeinde anzuwenden, Die darüber hinausgehenden Bestimmungen der Durchführungsverordnung sind ungesetzlich und daher auch nicht rechtsverbindlich.

Gegen diese Entscheidung kann hieramts binnen 15 Tagen von der Zustellung die Beschwerde an die politische Landesverwaltung in Prag überreicht werden. Der Bürgermeister: Dr. Bayer m. p.Ť

Jak zřejmo z této odpovědi městské rady liberecké neuznává tato pravoplatná prováděcí nařízení k jazykovému zákonu, nazývá je přímo nezákonnými a právně nezávaznými. Zřejmý odpor proti státním zákonům a nařízením jest přímým odbojem proti státní autoritě a proto nutno, aby vláda zde zakročila a zjednala energicky rychlou nápravu, aby čeští občané došli také v Liberci svého práva dle platných zákonů. Nelze trpěti, aby kterýkoliv obecní úřad mohl svévolně porušovati platné předpisy a prohlašovati zákonná ustanovení za nezávazná a nezákonná. Očekáváme, že vláda učiní přítrž této německé provokaci a ochrání československý jazyk a občanstvo.

Podepsaní se táží:

1) Ví vláda, že městská rada v Liberci, resp. městský úřad liberecký odepírá vydávati úřední doklady, jako jsou domovské listy v jazyku československém?

2) Jest vláda ochotna učiniti příslušná opatření, aby prováděcí nařízení k jazykovému zákonu respektoval i městský úřad v Liberci?

v prosinci min. roku skončena byla stávka textil. dělníků u firmy Alvín Gerl ve Víchové nad Jizerou. V protokole sjednaném mezi firmou a odborovou organisací dělnictva textilního v Náchodě, stojí doslovně, že firma přijme do 4 neděl 50 dělníků místních, kteří byli po léta u firmy zaměstnáni.

Tohoto ujednání firma nedodržela a již ve druhém týdnu po skončení boje přijímala dělnictvo cizí, co zatím dělníci místní zůstali bez zaměstnání a jejich rodiny o hladu.

Rozhořčení těchto z práce vyloučených dělníků-živitelů rodin bylo stupňováno, že stávkokazové počínali si proti vyloučeným dělníkům způsobem nanejvýš netaktním, posmívajíce se jim a i vyhrožujíce.

Dne 23. prosince setkali se vyloučení dělníci se stávkokazy na nádraží v Hrabačově a po prudké výměně názorů došlo k srážce obou táborů, při níž padlo s obou stran též několik políčků.

Tedy obyčejná náhodná srážka, kterých se na venkově odehrává nu desítky.

Hned druhý den dva místní četníci Voborník a Kleprlík uspořádali s dvěma ještě četníky z Jilemnice razzii po domnělých pachatelích. Na osobním autu objížděli obce v průvodu jakéhosi Drábka, jenž měl býti jedním účastníkem pračky, obcházeli dům od domu, aby týž označil jim pachatele včerejší srážky.

Rozumí se samo sebou, že žádného nenašli. A nyní nastala horečná činnost četnictva. Chodili po domech, u dělníka Janovského byli dvakrát, aby se prý přiznal, že tam byl. Když ani toto nepomáhalo, zaslala firma na obecní úřad vyhlášku, kde vypsala 1.000 Kč odměny tomu, kdo prozradí pachatele. Drábek opět druhý den jezdil v autu a chodil po domech.

Vyšetřování trvalo celý týden až do 29. prosince. V noci zatkli doma Jaroslava Votočka jako podezřelého a vyslýchali přes dvě hodiny, na stanici ve Víchové oba svrchu jmenovaní četníci Kleprlík a Voborník v přítomnosti továrního zahradníka Matěje. Po výslechu ho odvedli do vězení do Víhové. Druhý den v 7 hodin večer přijeli tři četníci pro Janovského, o hodinu později pro Josefa Franců a v 11. hod. zase pro Františka Richtra. U tohoto přišli dva četníci do světnice a třetí chodil okolo domku, aby snad Richtr neutekl. Ještě v noci zatknuté uvrhli do vězení okres, soudu v Jilemnici. Ve vazbě bylo plno vší a první den hodně zimy. Celou noc trval výslech. Četníci dostali 200 Kč, - Dne 10. února t. r. objevil se v ťNárodní PoliticeŤ článek o šlechetném činu dvou četníků. Firma od této doby přijímá stále nové dělnictvo bez ohledu na ujednání, v kterém výlovně stojí, že bude přijímáno postupně kmenové dělnictvo. Celkem vzato - přijali již asi 20 cizích dělníků. Jak posuzuje občanstvo tento postup dělnictva, vidno ze stížnosti, kterou podal obecní úřad ve Víchové zemskému četnickému velitelství v Praze.

V této stížnosti se praví:

ťJiž po delší dobu je znatelné roztrpčení mezi občanstvem a místním četnictvem, které bylo dovršeno průběhem stávky u firmy Alvín Gerl, textilní závody ve Víchové nad Jizerou a sice tím, že místní četnictvo vodilo dělnictvo, které se propůjčilo firmě za stávkokaze, do práce i z práce.

20. listopadu tři dělníci vezení byli v průvodu 2 četníků na automobilu do sousedního okresu obce Sytové.

Svědci: Havlíček Josef z Hrabačova čp. 104, Spanilý Antonín z Hrabačova čp. 104 a Bachtík František z Víchové nad Jizerou č. 173.

Té samé noci vedeni dva dělníci a to: Josef Drábek a Bažant N. v průvodu četníků na silnici směrem k Jilemnici. Svědci: Strnádek Josef a Pavlíček František, oba z Pelhřimova. Dne 30. listopadu vedli tři četníci a ředitel uvedené firmy několik stávkokazů od vlaku z nádraží Hrabačova. Tentýž večer doprovázeli četníci stávkokaze směrem po silnici k Jilemnici.

Svědci: Josef Kynčil a Kristian Honců, oba z Víchové.

Dne 3. prosince: Antonín Štěpánek, tajemník českoslov. textilního dělnictva se sídlem v Náchodě navštívil čet. stanici ve Víchové nad Jizerou a tázal se vrch. četn. strážmistra, Václava Hödla, kdo mu nařídil, aby za asistence četnictva byli stávkokazové voděni do práce a z práce. Jmenovaný odpověděl, že dostal rozkaz, aby doprovázel pouze jistého Šubrta.

Dne 1. prosince 1925 jednáno bylo mezi dělnictvem a firmou o smír a mezi jednáním tázal se tajemník Ant. Štěpánek p. přednosty okresní správy politické, kdo nařídil, aby četnictvo doprovázelo stávkokaze do práce a z práce. Pan přednosta odpověděl, že okresní politická správa podobné nařízení nedala. Jednaní toto příčí se zajisté ustanovením zákona a tím spíše, ježto okresní politická správa dle výroku přednosty okres. správy politické Butuly rozkaz k tomu nedala.

Před nějakou dobou byl mezi občanstvem a dělnictvem poměr přátelský, četnictvo konalo svědomitě a nestraně svoje povinnosti k spokojenosti všeho občanstva, vyjímaje pana továrníka, Němce, který se vyjádřil, že mu československá armáda nepřirostla k srdci, čímž přirozeně myslel četnictvo, jak dokázal tím, že strážmistru Kleprlíkovi odňal z jeho bytu elektrické vedení, které však mu znovu obnovil během stávky.

Během stávky naverbovala si práva závodu několik stávkokazů z cizích okresů a obcí a ubytovala je v továrním domku čp. 181, aniž hlásila jejich pobyt u obec. úřadu. Starosta spolu s některými členy zastupitelstva odebrali se na četnickou stanici a sdělili p. vrchnímu strážmistrovi Hönlovi, ví-li o tom, že v továrním bytě jsou ubytováni cizí lidé, a proč není jejich pobyt hlášen u obce. Pan vrch. strážmistr Hönl prohlásil, že ubytování toto je přechodné a hlášení k pobytu v obci zbytečné, což ovšem odporuje zákonu o hlášení pobytu. Za stávky propůjčili se někteří zdejší četníci k roztrušování pověsti, že stávka je prohrána, aby dělnictvo šlo raději do práce, a zakazovali lidem choditi po státních silnicích. Toto jednání vyvolalo mezi místním občanstvem dojem, že četníci pracují ve prospěch továrníka-Němce proti českému dělnictvu a že je pomáhají ubíjet neodpovědnými řečmi o prohrané stávce.

Dalo by se z poslední doby uvésti velmi mnoho příkladů, které nasvědčují tomu, že jednání místního četnictva není objektivní, daly by se uvésti případy, které by usvědčovaly přímo, že se nekonají služební povinnosti. Doufáme však, že stačí těch několik shora uvedených příkladů a žádáme, aby pro dohrou pověst a pro těžkou a zodpovědnou službu četnictva případy tyto se vyšetřily a zjednána byla náprava žádoucí pro obě strany, aby společenský život a harmonie mezi občanstvem a četnictvem na příště byla možná.Ť

Tato stížnost podepsána místním úřadem, jakož i organisací čsl. strany socialistické a odbočkou československého svazu textilního dělnictva ve Víchové. Že se jedná nikoliv o náhodný zjev, nýbrž o systém, ukazuje další tento případ:

Okresní výkonný výbor československé strany socialistické svolal 10. ledna 1926 důvěrnou schůzi občanů do obce Dolní Sytová. Někdo ze svolavatelů - patrně z nevědomosti - jeden letáček zvoucí k této schůzi přilepil na zeď. To stačilo, aby četnická stanice v Loukově zahájila obsáhlé vyšetřovaní nejen v místní obci, ale i u členů okresního výkonného výboru čsl. socialistů v Semilech výslechy svědků v bytech, prováděnými četnictvem v plné zbroji, takže na veřejnost nutně se tím budí zdání, jakoby šlo nejméně o zločin zločince.

Podepsaní dotazují se:

1) Víte, p. ministře, o tomto briskním a neodůvodněném postupu četnictva ve Víchové, Loukově a Jilemnici?

2) Je pan ministr vnitra ochoten učiniti opatření, aby četnictvo v sociálních bojích postupovalo nestranně?

3) Je pan ministr odhodlán učiniti opatření, aby bezpečnostní službu četnictvo nevykonávalo tak, že by působilo roztrpčení loyálních občanů?

Dňa 17. decembra m. r. odpoludnia, keď bolo poradné zasedanie na mestskom dome v Berehove za predsedníctva starostu mesta, dostavil sa tam vyslaný orgán slúžnovského úradu s predsedom tamojšieho obchodného kruhu Vincentom Hugom a odovzdal starostovi županský reskript, dľa ktorého župan zrušuje zasbupitelstý sbor mesta a správu cesta sveruje Vincentovi Hugovi, ku ktorému menuje piatičlenné direktorium.

Odôvodnenie žiadne. 1 to, čo je, je tam malichernýma také, že na jeho základe nelze zbaviť mesto samosprávy.

Tážem sa pána ministra vnútra:

Či vie o zrušení zastupitelského sboru mesta Berehova?

Či je ochotný ihned reštaurovať samosprávu mesta tým, že odvolá vládneho komisára a uvedie volenú starú správu v jej práva.

Tak zvaný Bányaiovský jednoposchodový činžák v ulici Bercsényiho v Užhorode je vlastníctvom súkroanmíčky Amálie Korláthovej. V prvom patre tohoto domu a to v susedstve bytu finančného úradu Mottla je jedna izba, na ktorú pre prípad jej uprázdnenia činila nároky sama majitelka domu Amália Korláthová. Keď sa izba uprázdnila, nasťahovala sa Korláthová do izby, avšak jedného krásneho dňa dostavil sa tam istý finančný úradník, Dr. Lopatař a prehlásiac, že županák mu izbu pridelil, ihneď ju obsadil. Majiteľka domu však nechcela veriť tomuto bezzákonnému rekvirovaniu a zostala v byte i naďalej.

Finančný úradník dal si na to priviesť policajného strážnika a majiteľku domu i jej príslušníkov jednoducho vystrčil z bytu, nábytok dal vyhádzať na dvor, tak že sa tento takmer naprosto rozbil.

Toto násilné rekvirovanie neobišlo sa samozrejme bezo slov, a preto policajný strážnik odviedol majiteľku domu a jej príslušníkov na políciu, kde s ňou bol napísaný protakol. Pri právnom poriadku, ktorý zurí v Užhorode, neprekvapovalo by, keby policia trestala dokonca pokutou Amáliu Korláthovú, ktorá hájila svoje vlastníctvo.

Tážem sa pána ministra:

Či má vedemosť o škandalóznych rekviráciach bytov v Užhorode?

Či je ochotný ihned zakročiť, aby Amália Korláthová mohla si dodržať aspoň túto jednu miestnosť vo svojom vlastnom dome?

Spoločnosť pre reguláciu vody a odvodňovanie v Serňe vybudovala v rokoch 1901-1902 kanál tak zv. Magas part, ktorý slúži k odvádzaniu vody močára Serňe. V roku 1911.-1912. bol demontovaný na tomto kanále jaz v obci Gát, ktorý jaz reguloval postupné odvádzanie ohromného množstva vôd nastalých následkom jarného tania sňahu a väčších pršok. Následkom zrušenia jazu boly odvodnené lúky Schönbornového statku v rozsahu 22.000 jutár, ktoré boly dotiaľ rybníkom, avšak voda, ktorá sa nahrnie následkom zrušenia jazu na raz, zároveň zaleje každého roku na jar ešte viac než po každom väčšom daždi takmer 839 kat, jutár chotáru obcí Barkasovo a Čahory výše jedného metra vodou, kdežto územie toto nebolo imundačným obvodom pred zrušením jazu. Toto územie 839 jutár stalo sa od tých čias pre majiteľov naprosto neužitočným, lebo ač každého roku pokúsia sa tam pôdu zasiať, odnesie povodeň vždy i druhé siatie. A tak týchto 839 jutár prvotriednej pödy stalo sa následkom zrušenia jazu bezcenným. Dobre to vedela odvodňovacia spoločnosť a uznala to svojho času aj maďarská vláda, ktorá sľúbila 50% štátneho príspevku spoločnosti pre výstavbu pobočného kanála v r. 1913. Ku stavbe tejto však následkom války nedošlo, avšak územie to navštivuje každoročne povodeň raz-dvakrát. Majitelia tejto pôdy žiadajú každoročne u finančných úradov rusinských, aby územia tieto boly dane sprostené, alebo aby sa aspoň bral zreteľ na stálé povodne.

Ač fakt tento je administratívnymi úrady naprosto preukázaný, predsa sa nič nestalo. Jednou síce chcela istá smiešaná komisia dostaviť sa do tohoto územia a tiež vydala sa na cestu, avšak územie toto pre vodu, ktorou bola aj umelá cesta zaliata, bolo neprístupné a preto komisia bola nútená vrátiť sa s neporídenou. Zúčastnení statkári žiadajú stále aj od vodoregulačnej a odvodňovacej spoločnosti v Serňe, aby bola vec upravená, avšak jednak hmotné pomery nedovoľujú stavať pobočný kanál a jednak, keď záujemstvo obcí Barkasovo-Čahory žiadalo na valnom shromaždení reštaurovanie starého ja zu, prehlásil prítomný zástupca štátu, že štát má väčší záujem na odvodnení 22.000 jutár statku Schönbornového ako na priestore 839 jutár, ktorý je následkom zrušenia jazu priestorom inundačným.

Tážem sa pána ministra financií:

Či vie o uvedených veciach a vie-li o nich, aké kroky zamýšľa učiniť, aby inundačné územie záujemstva Barkasovo-Čahory bolo dane sprostené?

Policajný komisariát v Berehove zaslal v októbri min. r. miestnej skupine kresťansko-sociálnej strany v Berehove prípis, aby skupina táto predložila úradné povolenie, na základe ktorého jestvuje. Policia zánoveň žiadala, aby boly sdelené mená funkcionánov strany.

Dľa nášho vedomia nemusí politická strana pôsobiť podľa štatutu, avšak prez to má menovaná organizácia zemský štatut, ktorý bol schválený aj ministrom s plnou mocou v Bratislave a ktorý bol ku schváleniu predloženy tiež županátom v Užhorode, Mukačeve a vo Veľkom Sevjuši. Niet zákona, alebo nariadenia, dľa ktorého by strana musela svoje štatuty predklalať všetkým administratívnym úradom prvej stolice.

Tážem sa pána ministra vnútra:

Či má vedomie o popísaných prehmatoch policajného komisariátu v Berehove?

Či je ochotný zakročiť, aby strany odvekého obyvateľstva boly nabudúce takýchto šikán ušetrené?

Ministenstvo zemedelstva sriaďuje v Košiciach na Slovensku opätovne kurzy podkovárske, ichž vyučovacím a zkušebným jazykom je jazyk slovenský.

Slovenský vyučovací jazyk znemožňuje remeselníkom maďarskej národnosti účasť na kurze a skladanie zkúšok, čím sa umele pozbavujú svojho chleba a odsudzujú k vymretiu a maďarské zemedelské obyvateľstvo je však pozbavené, i možnosti dať ošetrovať svoj dobytok remeselníkom, ktorí rozumia jeho materinskej reči.

Tážem sa pána ministra zemedelstva:

Či je ochotný odčiniť túto nespravedlnosť a postarať sa o sriadenie podkovárskych kurzov v reči maďarskej a to tak, aby záujemci sa o sriadení kurzu mohli dazvedeť, aby bolo dosť času k prihláške a aby miestom kurzu bolo dla počtu a bydliska prihlášok stanovené niektoré mesto na juhu Slovenska pre južné Slovensko a niektoré mesto pre východné Slovensko a Podkarpatskú Rus.

Gazdovia z okresov patriacich k úradom nákupu tabáku v Komárne a Nových Zámkoch vypestovali v roku 1925 veľké množstvo tabáku a odviedli ho menovaným nákupným úradom. K veľa sťažnostiam dalo podnet už to, že úrady stanovily nákupné ceny veľmi nízko, avšak pestovatelia boli mimo toho ešte značnejšie poškodení. Niekoľko dedín totiž odviedlo tabákovou úrodu a nedostalo za ňu ani haliera hotových peňazí, lebo cenu tabáku zadržalo riaditeľstvo štátneho tabákového skladíšťa na nedoplatok dávky z majetku. Vo veľa prípadov stalo sa i to, že pestovatel tabáku už dávno zaplatil svoj dlh na dávke z majetku a teraz bolo mu to opätavne srazené.

Toto vydobývanie dávky z majetku je bezzákonné i vtedy, keď je tu nedoplatok dávky z majetku, lebo niet takého zákonného ustanovenia, ktoré by tento neobvyklý spôsob vydobývania daní predpisovalo.

Pestovanie tabáku v Československej republike je na veľmi primitívnom stupní a tedy vláda by mala podniknúť všetko možné, aby toto zemedelské odvetvie rozkvetlo. Prípady však, ktoré sme shora vylíčili, hodia sa iba k tomu, aby zemedelcov odstrašily od pestovania tabáku.

Na základe horejších tážeme sa pánov ministrov:

1. Či vedia o bezzákonných opatreniach úradov nákupu tabáku v Komárne a v Nových Zámkoch?

2. Či sú ochotní ihned zakročiť, aby nákupné úrady ihneď a bezodkladne vyplatily každému cenu tabáku a aby dlh na dávku z majetku bol usporiadaný dodatočne?

3. Či je pán minister zemedelstva ochotný postarať sa, aby pestovatelia nabudúce neboli vystavení takýmto šikánam a takémuto prekvapeniu?