Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Počiatkom tohoto roku podalo niekoľko malých gazdov z obce Kövecses riadnu prihlášku úradu nákupu tabáku v Rimavskej Sobote o povolenie pestovania tabáku. Menovaný úrad odoprel vystaviť povolenie k pestovaniu tabáku s odôvodnením, že nemá vhodnej miestnosti k uskladneniu tabákovej úrody a preto nemôže vydávať nové povolenia.

Podľa zpráv ministerstva financií a štatistického úradu plynú ťažké miliony do cudziny za tabák tam nakúpený, a tedy nelze naprosto rozumieť tomu, že úrad nákupu tabáku z takýchto malicherných dôvodov odopiera vydávať povolenia k pestovaniu práve vtedy, keď by štát mal každým prostriedkom podporovať zveľaďovania tuzemského pestovania tabáku.

Tážem sa pánov ministrov:

Či sú ochotní učiniť príslušné opatrenia, aby gazdovia, ktorí sa hlásia o povolenie pestovania tabáku, neboli nabudúce z takýchto malicherných dôvodov zamietaní už v záujme zveľaďovania tuzemského pestovania?

Niekoľko peňažných ústavov na Slovensku, - mená tu nechcem uvádzať -, bolo následkom ztrát na úrokoch a kapitále válečných požičiek nútené žiadať o súdné vyrovnanie, pri ktorom ztratili vkladatelia 40 až 50%, svojich vkladov a účastinári svoje účastiny.

Pri odhade dávky z majetku a dávky z prírastku na majetku boly do základu dávky z majetku pojaté vklady v úplnej ich hodnote a účastiny podľa ocenenia predpísaného príslušným nariadením. Pojatie vkladov bolo správnym, lebo vtedy odpovedalo to stavu skutočnému, avšak odhad účastín bol vo väčšine prípadov nespravedlivý už v dobe vydania nariadenia, lebo položenie pohraničných peňažných ústavov bolo následkom štátneho prevratu a hlavne následkom neuznania válečných pôžíčiek, už také, že cena účastin už vtedy klesla na polovicu, ba na jednu tretinu.

Prez všetky veľké ztraty, ktoré postihly strany, je dnešmý stav ten, že dávku z majetku a z prírastku na majetku treba zaplatiť i z majetkových častí ztratených.

§ 5, zákona zo dňa 21. decembra 1923, č. 6/1924, síce ustanovuje, že ťna žiadosť strany môže dávka z majetku a z prírastku na majetku, alebo obidve, byť úmerne a čiastočne snížené, je-li tu nebezpečenstvo, že zaplatením dávky z majetku bude ochromená hospodárska činnosť alebo výživa poplatníkova alebo jeho rodiny.

Opatrenie toto je naprosto bezcenné, lebo podľa výkladu finančných úradov bolo by ho lza použiť takmer len vtedy, keď už strana vyšla na mizinu, avšak poskytuje možnosť nespravedlným, protekčným opatreniam. Je to opatrením najnespravedlnejším i zo stanooviska štátneho, lebo je nemorálnym zdaniť nejestvujúce majetkové časti vtedy, keď štát v Česku podporuje peňažné ústavy ocitnuvšie sa v takomto položení ani nie bez vlastného zavinenia, pokiaľ sa týče napomahá odškodňovať vkladateľov.

Tážem sa pána ministra finamcií:

Či je ochotný postarať sa o sanáciu týchto nespravedlností parlamentárnym pozmenením zákona tak, aby u peňažných ústavov, ktoré zjednaly súdne vyrovnanie, odpísané boly ztraty, ktoré postihly strany a účastinárov.

V obciach Slovenska a Podkarpatskej Rusi obydlených Maďarmi rozširujú sa vždy väčšmi a väčšmi zvesti, že zo zabraných statkov dostanú do vlastníctva alebo do nájmu pôdu len jednotlivci, ktorí sú členami strany pána ministra zemedelstva, to jest republikánskej strany zemedelskej, Že tieto lži rozširujú sami tajomníci Vašej strany, to môžem dokázať z veľa dopisov, ktoré mne došly.

Som presvedčený, že pán minister nevie o tejto nešľachetnej agitácii, ktorá rozvracia mier a kľud občanov republiky a ktorú lze privlastňovať len pôsobeniu jednotlivých príliš horlivých tajomníkov strany. Vzhľadom na to, že zmienení agitátori zneužívajú pri svojej nesvedomitej a nezodpovednej práci tiež mena pána ministra, tážem sa pána ministra:

1. Či ste ochotní prehlásiť k uspokojeniu verejnej mienky, že v Československu neprevádza pozemkovú reformu ministerstvo zemedelstva, ale pozemkový úrad?

2. Či ste ochotní prehlásiť, že pozemková reforma neslúži k účelom jednotlivých politických strán?

3. Čie ste ochotní učiniť príslušnými opatreniami prítrž hriešnej, poburujúcej agitácii tajomníkov republikánskej strany zemedelskej?

Je verejne známé, že zemedelci vyhoveli vždy poctive svojím vojenským povinostiam a nechcejú sa im vymykať ani v budúcnosti. Avšak popri záujmoch vojenské služby nesmejú sa spúšťat so zreteľa ani záujmy zemedelské, obzvlášte nie vtedy, keď môžu byť s trocha dobrou vôľou srovnané. Armáda koná svoje cvičenia vo zbrani a manévre v posledných rokoch dôsledne v dobe najdôležitejších zemedelských prác t. j. v dobe žatvy a mlatby, malý hospodár musí z domova von a zanechať svoje hospodárstvo, ktoré si jeho prítomnosti nutne vyžaduje, z čoho plynú pre neho nevypočítateľné škody. Avšak i zemedelských robotníkov a čeladi, je v tejto dobe najviac treba v hospodárstve a nastúpia-li tito službu vojenskú, ztrácajú možnosť zarobiť si na chleba pre rodinu a na zimu.

Na základe toho tážem sa pánov ministrov:

1. Či viete o tom, že malí gazdovia a zemedelská čeľaď sní v dobe najdôležitejších zemedelskýcih prác povolávaní príslušnými vojenskými velitelstvami na cvičenia?

2. Či ste ochotní príslušne zakročiť, aby cvičenia vo zbrani neboly konané v dobe najdôležitejších zemedelských prác?

Hore uvedené obce v Podkarpatskej Rusi boly nemožnou úpravou československo - rumunských hranic pozbavené jedinej vozovej cesty, lebo cestu túto prisúdila delimitačná komisia Rumunsku. Obyvateľstvo týchto obcí môže sa stykať len prez rumunské územie, čo je možné len po zdlhavom behaní a šikanovaní a na základe povolenia rumunského, čím sú menované obce hospodársky náramne poškodené. Čo do výstavby tejto vozovej cesty, ktorá obce tieto spojuje, učinili Rumuni sľub, svojmu záväzku však nedostáli a tým tieto pohraničné obce od sveta naprosto izolovali, ich hospodársky vývin znemožnili, lebo ich styky staly sa úplne hračkou ľubovôle rumsnských úradov. Nemôže byť záujmom Československej republiky, aby obce tieto boly hospodársky zničené, lebo už samé vinice v Akli znamenajú v štátnej domácnosti tak význačnú položku, ktorá by si už sama o sebe vyžadovala, aby československá správa prispela menovaným obciam pomocou.

Tážem sa pána mimistra, je-li ochotný učiniť diplomatické kroky, aby Rumuni svoje záväzky bez odkladu plnili, a či je ochotný učiniť opatrenia, aby československé obyvateľstvo pohraničných dedín nepadlo za obeť nedbalostí československej správy a stálym šikanám rumunských úradov.

Horeuvedené obce v Podkarpatskej Rusi boly ešte pred 10 mesiacmi v úplnej neistote v tom ohľade, či po definitívnej úprave hraníc zostanú i nadalej v Československu alebo či budú pripojené v Rumunsku. Neistota táto bola pochopiteľnejšia tým väčšmi, lebo delimitačná komisia chodila po tomto území už niekoľkokrát a hranice boly stále posunované dnuka na úkor Československa. Definitívne hranice boly stanovené až 14. decembra 1924.

V dôsledku tohoto opozdeného upravenia hraníc utrpelo obyvatelstvo horejších obcí hospodársky obrovské škody. Keďže nevedeli, kam budú definitívne patriť, neodvážili sa prihlásiť a nechať okolkovať svoje cenné papiere, svoje poštovno-sporiteľné vklady, cudzozemské pohľadávky, úpisy válečných požičiek atď. Neprihlásili svoje peniaze k výmene, nepodali priznanie majetkové, nestarali sa o vyrúbené dane, proti nim odvolania nepodali. Teraz zhrútila sa na nich taká lavína daní, že im všetkým hrozí zkazou. K tomu prichádza ešte, že z lonského špatného hospodárskeho roku nezostalo im ani sústo chleba. Letošné veľké povodne zničily celú úrodu. Úroda sena je úplne zpustošená, takže teraz musia svoj dobytok predávať za babku.

Doposiaľ ešte nebolo učinené žiadne opatrenie, aby sa im dostalo berných úľav, ba naopak vymahanie daní deje sa čo najkrutnejšie a na dane zaberajú obyvateľstvu i to posledné hoviadko. Pri tom menované obce, nemajúc cesty sú od sveta úplne odrezané a len prez Rumunsko môžu sa so svetom stykať, čo znamená pre ne obrovské škody hospodárske.

Úplné hospodárske znivočenie týchto obcí znamená i pre štát veľkú ztratu. A preto tážem sa pána ministra financií, či je ochotný prispieť pomocou obyvateľstvu týchto obcí, ktoré sa dostaly do nesnází bez vlastnej viny, tým, že povolí prepadnú lehotu pro prihlašovanie, okolkovanie všetkých cenín a pre výmenu peňazí, či je ochotný vyzvať príslušné finančné riaditeľstvo, aby zahájila daňové odpisy a ihneď zastavilo exekúcie, či je ochotný povoliť platenie nahromadených daňových bremien splátkami, vymazať úroky zo zameškania a zaistiť dvojmesačnú lehotu pre odvolania proti vyrúbeným daniam?

V nespočetných prípadoch mal som príležitosť poukázať v opätovných interpelláciach a dotazoch na to, že jedíný maďarský zemedelský odborný ústav, ktorý pôsobí v Komárne jakožto pobočka slovenskej školy, ani z ďaleka nevyhovuje nárokom maďarského maloroľníckeho a zemedelslkého obecenstva na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Pred pôldruhým rokom mal som príležitosť odôvodniť ústne pred pánom ministrom oprávnenosť našich žiadostí o zemedelskú odbornú školu s maďarským vyučovacím jazykom a bolo mi vtedy sľúbené, že ťpočiatkom najbližšieho školského rokuŤ môže byť reč o rozšírení maďarských tried v Komárne a po prípade o sriadení nových škôl. Od tých čias uplynul už počiatok druhého školského roku, ba za krátko bude sním u konca; v minulom septembri bolo zase odmietnuté asi 60 gazdovských synkov pre nedostatok miesta a ani dosiaľ sa nič nestalo v záujme rozširenia školy v Komárne a sriadenia školy novej.

Myslím, že nemusím zovrubnejšie dokazovať, že jediná zemedelská škola s maďarskou vylučovacou rečou v republike ani z ďaleka navyhovuje kuaturálnym potrebám maďarského gazdovského obecenstva na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi a preto tážem sa pána ministra zemedelstva.

či je ochotný bez odkladu sdeliť verejnosti, aké opatrenia zamýšľa učiniť v záujme vybudovania zemedelských škôl, kurzov a ženakých hospodárskych škôl s vyučovacím jazykom maďarským?

Ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem obchodu vyhláškou ze dne 18. prosince 1925, čís. 97664, uveřejněnou v úředním listě republiky Československé ze dne 3. ledna t. r. čís. 2, podle odst. III. § 19. zákona ze dne 2. července 1924 Sb. z. a n. čís. 165 o ochraně výroby rostlinné prohlásilo 91 pohraničních soudních okresů, ležících na naší říšské hnanici s Německem sousedící, od Aše až po Jablunkov, Místek a Frenštát na dobu 10 let za oblast uzavřenou s výhradou jinakého opatření, pokud by bylo poměry odůvodněno.

Opatření toto učinilo ministerstvo zemědělství na ochranu bramborů, neboť v okresech těchto vyskytla se u brambor rakovina, zavlečená pravděpodobně z Němečka.

Dle vyhlášky jsou povinni zemědělci prvý rok letos na jaře osázeti čtvrtinu plochy, připadající na brambory, bramborami imunními, t. j. zvláštních druhů, vzdorujících nákazám a zvláště rakovině. Příštím rokem na jaře 1927 budou povinni osázeti již 2/3 a na jaře 1928 budou povinni osázeti celou plochu bramborám věnovanou bramborami imunními, vzdorujícími rakovině.

Zatím v jednotlivých okresích sepisují agenti hospodářského družstva pro pěstění zemáků v Německém Brodě potřebu bramborové sádě. Nabídka tohoto hospodářského družstva v Německém Brodě jest tak vysoká, že jest vyloučeno, aby za nynějších těžkých hospodářských poměrů mohli si rolníci v těchto chudých hornatých krajích opatřiti sadbu brambor za tuto cenu.

Zmíněné družstvo nabízí:

Ceny ty stanoveny jsou za 100 kg čisté váhy mimo pytle, mimo daň z obratu, franko vagon nákladní stanice. I když zásilka sadby bramborové při množství nejméně 200 kg se dopravuje se 40% slevou na dovozném, vychází cena takových brambor tak vysoká, že jest vyloučeno, aby kdo z nezámožných tamních pěstitelů brambory tyto mohl si koupiti.

Brambory, které družstvo k sadbě nabízí za ceny přemrštěné, jsou dle úsudku vědeckých pracovníků nevyzkoušené a nemohou býti s určitostí prohlášeny v republice Československé za imunní, kdežto ministerstvo zemědělství tyto druhy jako imunní doporučuje.

Rakovinou bramborů postižené okresy jsou okresy vesměs chudé a zavlečení rakoviny brambor do těchto okresů, kdež výtěžek z pěstění jejich jest hlavním podkladem hospodářské existence všeho tamního obyvatelstva, jest ve svých důsledcích rovno živelní katastrofě.

Kdežto při živelních katastrofách vláda z prostředků státních postiženému obyvatelstvu pomáhá, trestá vlastně v těchto okresích postižené zemědělce tím, že je nutí kupovati za přehnanou cenu sadbu brambor a to ještě k tomu takových druhů, o kterých odborníci sami se vyjádřili, že jejich odolnost rakovině v našich krajích zjištěna a prokázána není.

Na druhé straně jest podivno, že ministerstva zemědělství svěřilo jedinému družstvu prodej bramborů, které za imunní prohlášeny nejsou a vyloučilo z dodávek osvědčeně imunních brambor jiné hospodářské korporace. Toto opatření ministerstva zemědělství jest naprosto nepřístojné a dokumentuje jeho stranický postup.

Ministerstvo zemědělství zanedbalo svou povinnost, že v okresích, kde již dříve, třeba ojediněle, rakovina brambor se objevila, neučinilo včas opatření, aby se vypěstovala v těchto okresích zaručeně imunní sadba brambor.

Uvádíme na doklad toho, že na příklad v okrese Moravsko-ostravském teprve v roku 1925 byly učiněny celkem jenom tři pokusy s imunními bramborami.

Vzhledem k tomu táží se podepsaní:

1.) Co hodlá pan ministr zaříditi, aby v okresích rakovinou brambor postižených byla vypěstována spolehlivá imunní sazba bramborová?

2.) Jest ochoten pan ministr zaříditi, aby pěstitelem bramborů v těchto okresích dostalo se sadby bramborové za běžnou cenu bramborů na burse znamenanou?

3.) Jest ochoten pan ministr poskytnouti hospodářským družstvům, zemědělským organisacím a obcím, prostřednictvím jichž objednávka imunních brambor se stala, podporu na úhradu výloh, vzniklých dopravou imunních brambor?

4.) Jak vysvětlí pan ministr, že akce na nákup imunních bramborů byla tak pozdě zahájena a svěřena jedinému hospodářskému družstvu pro pěstění zemáků v Německém Brodě, které, využívajíc nyní svého zvláštního postavení, ceny brambor imunních předražuje, a o kterémž družstvu je známo, že členství družstva, zbavuje ty členy, které imunní brambory za běžnou cenu obyčejných brambor prodávají?

Řecko-katolický farář v obci Hrabské (župa košická, Slovensko) zemřel v roce 1919. Prešovský řecko-kat. biskup farářskou stanici tuto neobsadil. Místo toho posílal k odbavování funkce farářské v Hrabském sousední kněze. Tento stav byl nesnesitelný pro tamější občanstvo řec. kat., jelikož tito kněží hleděli materielně využití této situace a požadovali za své funkce nepřiměřeně vysoké taxy. Tak na příklad za pohřeb požadovali 100 Kč, slepici, kus plátna a pohoštění lihovými nápoji. Občané proto obrátili se na biskupa se žádostí, aby jim poslal stálého kněze, který by se stal farářem na místo zemřelého.

Biskup tuto oprávněnou žádost odmítl s tou poznámkou, že obec nezaslouží svého kněze, když lidé projevili tolik málo taktu a jemnocitu, že si stěžovali na vysoké taxy sousedních farářů. Konečně přece jim poslal na zkoušku jednoho kněze, ale ten přišel jenom, aby odebral úrodu s fararských polí, ji prodal a pak obrátil obci záda. Ostatně nebylo se tomu ani co diviti, jelikož budova fary, o niž se měl starat biskup, byla v tak zanedbaném a zbědovaném stavu, že to nového faráře k pobytu v Hrabské jistě nelákalo.

Pro tento neutěšený stav a nedbalost biskupa přestoupili všichni občané ve jmenované obci na víru pravoslavnou. Jelikož svého času kostel vystavěli občané tamější, obec bona fide zaujala kostel pro bohoslužby pravoslavné a jelikož nebylo zde ani kněze ani učitele, přivolali pravoslavného kněze z dalšího kraje. Nikým nerušen, a bez protestu řec. kat. vrchností užívali občané v obci Hrabské kostela pro bohoslužby pravoslavné po dobu téměř dvou let.

V roce 1922 poslali občané z Hrabského, kteří se svého času z Hrabského do Ameriky vystěhovali, této obci dar 16.900 Kč s výslovnou žádostí a podmínkou, aby těchto peněz bylo použito na zakoupení zvonu pro pravoslavné bohoslužby. Peníz tento doplnili dobrovolnými příspěvky ještě obyvatelé Hrabského, takže se mohly asi za 19.000 Kč zvony koupiti a vyvěsiti na věži kostela.

V roce 1924 počala řec. kat. církevní vrchnost domáhati se, aby kostel s příslušnostmi byl jí vrácen. Občané v obavě, aby mohli aspoň v soukromém příbytku vykonávati pravoslavné služby boží, když by jim kostel byl odňat, vzali bohoslužebné předměty, jako církevní knihy, kalich, kaditelnu, řízu atd. pod svoji ochranu do svých příbytků.

Na to začalo pronásledování občanů Hrabského politickou vrchností. Občané byli trestně stíhání pro zabrání kostela a církevních budov. Ze strachu před trestem někteří z nich vrátili se k uniatství. Když byla vyhlášena amnestie v minulém roce, bylo sice nastaveno stíhání pro zabrání kostela, ale perseskuce pravoslavných občanů politickou správou trvá bez přestání i nadále pod titulem vyhledávání skrytých kostelních předmětů, ačkoliv všechny byly již vráceny řec. kat. církvi.

Takovýmto způsobem musí se mezi občanstvem zahostiti nespokojenost s administrativou státní a pak i nedůvěra k tomuto státu.

Pokud se týče školské výchovy dítek občanů z Hrabského, paměry zdejší jsou nedůstojny československého státu. Obec již tři roky nemá učitele. Budova školy a zařízení její jest majetkem obce, vystavěna byla roku 1904 a i v pozemkových knihách jest psána jako majetek obce.

Církev řec. kat. však tento obecní majetek jednoduše zabrala a poněvadž biskup prešovský podle povinnosti své faru nedal opraviti, nastěhovala krátkou cestou, nevyžádavší si k tomu ani souhlasu obce, řecko-katolického faráře do bytu učitelského. Síň pro vyučování dětí používá farář za chlév. Když referát školský vypsal soutěž na učitele pro obecní školu, přihlásil se za učitele jeden kvalifikovaný člověk, který byl referátem také za učitele této školy jmenován. Když učitel přišel do Hrabského, našel byt svůj obsazen řec. kat. farářem, jiného bytu v obci dostati nemohl a proto jednoduše odešel z Hrabského. Obec zůstala i nadále bez učitele. Farář později přivolal na svou pěst do školy církevní učitelku, která bydlela s ním, ale ta zůstala tam jenom jeden měsíc, pokud nedostala svůj plat, a pak také odešla. Škola zůstala až podnes bez učitele dětí obce Hrabského jsou bez školského vzdělání.

Pro politickou správu jest příznačné, že faráře do školy protizákonně a protiprávně nasadil okresní úřad za asistence četnické. Této zřejmé stranickosti a zneužívání úřední moci politickou správou lze připisovati i tu troufalost faráře, že proti právu a přes protesty obce užívá i obecního majetku, jako na příklad, že dává pro sebe kositi obecní louky.

V persekuci pravoslavných občanů, dále v pronásledování příslušníků československé strany socialistické vyniká kromě okres. úřadu jmenovitě notář v Malcově, Alexandr Němec, syn tamějšího řec. kat. faráře. Vynikal také v rozbíjení volebních schůzí stany čsl. socialistů při posledních volbách do parlamentu.

Okresní referent Malinovský přímo štve proti zákonu interkonfessijnému a občanstvu křivě vykládá znění tohoto zákona.

Ptáme se proto pana ministerského předsedy, ministra vnitra a ministra školství a národní osvěty:

1) Vědí-li o taktech v této interpelaci uvedených?

2) Hodlají-li zastaviti persekuci pravoslavných občanů v Hrabském?

3) Hodlají-li umožniti, aby pravoslavní občané obce Hrabského měli důstojné místo pro svoje bohoslužby?

4) Hodlají-li vyšetřiti, kdo persekuci pravoslavných občanů nařídil a ji vykonává a hodlají podle toho potrestati vinníka aneb vinníky?

5) Hodlá-li vyšetřiti, proč a na jakém zákonném podkladě okresní úřad nastěhoval faráře do místností školy obecné?

6) Chce-li se ministr školství a národní osvěty postarati, aby obecná škola byla vrácena svému účelu a aby obec měla učitele?