Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Z vodní síly, změřené podle §u 2, platí uživatel roční paušalovanou daň, za jednu koňskou sílu (ks. eff.) vybudovanou v mezích koncce podle této stupnice:

a) u vodního díla do 5 ks. (včetně) evidenční poplatek 30 Kč bez zřetele na koňské síly,

b) u vodního díla přes 5 ks. do 10 ks. (včetně) 20 Kč za každou koňskou sílu,

c) u vodního díla přes 10 ks. do 50 ks. (včetně) 30 Kč za každou koňskou sílu.

d) u vodního díla přes 50 ks. do 100 ks. (včetně) 40 Kč za každou koňskou sílu,

e) vodní díla přes 100 ks. 50 Kč za každou vybudovanou koňskou sílu a počítanou podle §u 2.

Je-li však takto vyšetřený zdanitelný výkon větší než výkon, který by odpovídal 180dennímu odtoku, zdaňuje se nejvýše výkon, který odpovídá tomuto 180 dennímu odtoku.

Výkonnost vodního díla v eff. ks. určuje se z množství vody, jíž vodní poháněcí zařízení průměrně skutečně může použíti, ze středního čistého spádu vody a z užitné výkonnosti vodního motoru.

Skutečným, průměrným množstvím vody, jehož lze použíti, rozuměti jest, souhlasí-li s tím podnikatel, 60% množství vody, na jehož spotřebu jsou ony vodní motory zařízeny. Prohlásí-li podnikatel výslovně, že s tím nesouhlasí, poněvadž by podle jeho mínění průměrnému množství vody, jehož lze použíti, odpovídal nižší koeficient, finanční úřad společně s podnikatelem a na jeho přání také se znalcem, kterého určí z úřední moci, vyšetří koeficienty přiměřené pro dotčený podnik, při čemž lze mezi jiným použíti také jako základu hydrologických záznamů nebo záznamů, jichž se užilo při vyměření daně v létech 1922 až 1926. Vyššího koeficientu než 60% nelze v žádném případě užíti.

Středním čistým spádem vody rozuměti jest rozdíl theoretických rovin přímo před motorem a za ním, při průměrném (pravidelném) množství průtoku vody.

Užitná výkonnost motoru činí u turbin 0.75, u vodních kol na vrchní vodu 0.65, u vodních kol na střední vodu 0.55, u vodních kol na střední vodu s kulisou 0.60 a u vodních kol na spodní vodou 0.30. Nižší stupeň výkonnosti musí uživatel vodní síly prokázati.

Jako pomůcka k určení těchto hodnot předpokládají se tato data. Souhlasí-li s tím podnikatel

a) data obsažená ve vodoprávní koncesi onoho vodního díla nebo

b) data z daňových základů pro léta 1922 až 1926; nesouhlasí-li podnikatel s oběma těmito způsoby,

c) určí tyto hodnoty znalec.

Je-li v podniku na jednom stupni spádu několik vodních motorů, nesmí býti vodní síla určena součtem výkonností těchto motorů, prokáže-li se, že vzhledem k množství vody nelze uvésti současně v pohyb motory, nebo jsou-li všechny v chodu, výkonnost jednotlivých motorů se zmenší. (Menší spád vody.)

Prokáže-li podnikatel vodního díla, že průměrné využití činí méně než 1000 hodin ročně, může u příslušného okresního finančního ředitelství žádati o přechodné snížení paušálu v poměru nižšího využití pod 1000 hodin. Žádosti jest vyhověti, nejde-li o neodůvodněné zanedbání vodního díla.

Za zastavení provozu, která časově spolu souvisí a trvají přes 1 měsíc, odepíše se přiměřená část daně z vodní síly.

Uživatel nebo vlastník vodního díla jest povinen do 30 dnů oznámiti finančnímu úřadu jakoukoliv změnu vodního díla, která má vliv na velikost výkonnosti, tvořící daňovou základnu.

Finanční úřad I. stolice jest povinen osvoboditi od daně z vodní síly v těchto případech:

1. Je-li vodní síla odvozena od vodní síly již zdaněné nebo od jiné energie, vyrobené kalorickými stroji (parními stroji, plynovými motory) nebo větrnými poháněcími zařízeními.

2. Používá-li se vodní síly z vodního díla k čerpání vody pro obyvatelstvo nebo družstva k účelům melioračním s vyloučením výdělečnosti.

3. Používá-li vodní síly vodní dílo, vystavené po 1. lednu 1919 a tu v prvých 15 letech bez průkazu výnosnosti, pro dalších 15 let na základě průkazu, že se vodní dílo nevyplácí. Vyplácí-li se vodní dílu, platí se v době mezi 15.-20. rokem čtvrtina daně, mezi 20.-25. rokem polovina, mezi 25.-30. rokem tři čtvrtiny a po 30. roku plná daň z vodní síly.

4. Používá-li vodní síly vodní dílo, které bylo po 1. lednu 1919 obnoveno nebo doplněno a to v poměru k provedené opravě nebo doplnění, při nejmenším však o počet koňských sil, o něž se výkonnost vodního díla zvýšila.

O výnosnosti, době osvobození a dávkách platí ustanovení předchozího odstavce.

5. Výrobky vyvážené do ciziny jsou osvobozeny od daně z vodní síly podle podrobných ustanovení prováděcího nařízení.

6. Vodní díla, jejichž majitelé nebo uživatelé zřídili na vlastní útraty zdýmadla (rybníky, údolní přehrady atd.) nebo přispívají na jejich zřízení nebo udržování, osvobozují se od daně z vodní síly pro výkonnost, o kterou se poměrně zvýšila výkonnost vodního díla zřízením zdýmadla.

Daň, kterou zaplatila vodní díla, osvobozená od daně podle tohoto zákona, se nevrací, pokud tato vodní díla neměla nároku na osvobození podle předpisů zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 338 Sb. z. a n. (původní zákon o dani z vodní síly).

K zapravení daně jest povinen, kdo vodní síly užívá.

O splatnosti daně a úrocích z prodlení platí obdobně zákon ze dne 16. března 1921, č. 116 Sb. z. a n. s příslušnými prováděcími nařízeními a dodatky.

O vymáhání a zajištění neoprávněných daní, zatajení daně a právních prostředcích platí táž ustanoveni jako pro přímé daně osobni.

Každý, kdo užívá vodní síly k pohonu, nebo jest vlastníkem vodního díla, jest povinen oznámiti finančnímu úřadu na jeho žádost údaje, jichž potřebuje o vodní síle, pokud je může sám zjistiti. Získané údaje a od případu k případu doplňované, shromáždí se v katastru vodní síly, zřízeném odbornými úředníky, z něhož jest u každého vodního díla patrný vodoprávní stav, hodnota vybudované vudní síly a výše zdanitelné vodní síly.

Finanční úřad jest oprávněn za spoluúčasti úředních technických znalců zjistiti, zda u vodního díla nenastaly proti ohlášenému stavu změny ve výkonnosti.

Útraty zjištění hradí poplatník jen tehdy, bylo-li úředně zjištěno, že nesplnil své povinnosti podle ustanovení §u 4.

Uživatel vodního díla jest povinen konati při tomto zjištění bezplatně pomocné práce.

Kdo úmyslně daň zamlčí, zatají, nebo ji zkrátí, vyláká osvobození od daně, jež mu nepřísluší, nebo jinou výhodu nebo se pokouší uniknouti dani nepravdivými údaji nebo že odpírá prohlášení, trestá se - nehledě k tomu že musí zaplatiti zkrácené daně a úroky z prodlení - peněžitým trestem až do desetinásobné částky, zkrácené daně při pokusu, jenž jest rovněž trestný, do desetinásobné částky daně, o kterou byl by mohl býti stát zkrácen.

Týmž trestem se trestá, kdo opomine učiniti udání podle §u 4., jestliže toto pominutí mělo za následek skutečné zkrácení daně.

Zatajení daně nebo zkrácení daně dopouští se také, kdo jako znalec učiní před finančními činiteli nesprávné údaje v úmyslu, aby zmařil vyměření daně nebo aby daň byla vyměřena nesprávně.

Nelze-li zkrácenou nebo zatajenou daň přesně vyšetřiti, vyměří se peněžní trest 5-10 tisíc Kč; při tom budiž přihlíženo k velikosti viny a k pravděpodobnému zkrácení státu.

Při opětovném potrestání podle odst. 1 tohoto paragrafu lze navrhnouti úřadu odnětí živnostenského oprávnění.

Dopouští-li se poplatník v jiných případech protizákonností nebo neplní-li úředních nařízení a vyzvání, může mu býti uložena pořádková pokuta až do 1000 Kč, pokud jeho jednání nebo opominutí není trestné podle §u 10; v každém novém případě a při každém dalším marném vyzvání může mu býti uložena nová pořádková pokuta ve výši 2000 Kč.

Tresty podle tohoto paragrafu se neukládají, jestliže poplatník, než mu byl dodán trestní nález, své opominutí napraví a učiní zadost své platební povinnosti.

Trestnost zaniká:

1. smrtí potrestaného,

2. milostí,

3. promlčením,

4. jestliže pachatel své opominutí napraví než se o tom doví úřad nebo jeho činitelé nebo než mu bylo dodáno předvolání nebo vyrozumění, že bylo zahájeno trestní řízení nebo učiní-li u finančního úřadu oznámení o svém přestupku a v obou případech, byla-li daň zkrácena, složí u finančního úřadu dotčenou částku.

Na žádost stran lze upustiti od dalšího trestního řízení, jestliže strana před vyhlášením rozsudku vedle zkrácené daně zaplatila ještě přiměřený trest a vzdá se dalších právních prostředků.

Výši úpustného určí finanční úřad I. stolice. Strana může do 8 dnů prostřednictvím tohoto úřadu žádati, aby tuto částku určil finanční úřad II. stolice, který však není vázán návrhem I. stolice.

Trestnost přestupku promlčuje se ve 3 letech.

Trestní řízení provádějí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku příslušné berní správy, na Slovensku a Podkarpatské Rusi příslušné finanční ředitelství. O stížnostech, které mají odkládací účinek, rozhoduje s konečnou platností zemský finanční úřad.

Výhody, poskytnuté závodům nebo jednotlivcům používajícím vodní síly, které odporují ustanovením tohoto zákona, pozbývají bez náhrady platnosti dnem, kdy nabude tento zákon právní účinnosti.

Vládě se ukládá, aby daňové sazby, uvedené v §u 1., snižovala v témž poměru, v jakém bude snížena uhelná daň ode dne vydání tohoto zákona.

Účinnost tohoto zákona zaniká dnem, kdy bude zrušena daň z uhlí.

Provedení tohoto zákona přísluší ministrovi financí v dohodě s ministrem veřejných prací a zemědělství, rovněž tak určení dne, kdy vyhlášení nabude účinnosti ve Sbírce zákonů a nařízení.

Zákon o dani z vodní síly ze dne 12. srpna 1921, č. 338 Sb. z. a n. - jak jest to výslovně uvedeno v důvodové zprávě k němu - byl vydán jako protiváha k uhelné dávce zavedené zákonem z 9. dubna 1920. Daň byla konstruována tak, že se platilo ze skutečného využití vodní síly v koňských silách za hodinu a jak se očekávalo v důvodové zprávě, měla sloužiti za podklad evidence a vybudování vodních sil. Sazba dávky byla rozdělena na dvě části, z nichž základní část 4 h za jednu koňskou sílu za hodinu měla zůstati trvale a druhá část, pohyblivá, činící rovněž 4 h, měla býti snižována tak, jak bude snižována uhelná dávka. Osvobození nových a obnovených vodních děl od daně bylo ponecháno rozhodnutí ministerstva financí pod podmínkou, že vodní dílo bez ohrožení jeho výnosnosti nelze umořiti v době kratší 30 let. Pokud jde o trestní ustanovení, přišel zákon mezi nepřímé daně a tedy pod ustanovení důchodkového trestního řádu z roku 1835.

Výsledky, jichž očekávala státní správa od zavedení daně z vodní síly, se nedostavily. Zdaněním výkonnosti v koňských silách za hodinu, komplikuje se zjištění daňové základny a tím se značně zatěžuje režie státu, přes to, že to bylo úředně popřeno. Vedle toho poplatníci vedením tak zvaného rejstříku a jinými formalitami jsou olupováni o drahocenný čas, takže obě strany jsou národohospodářsky poškozeny.

Nedostavil se ani očekávaný prospěch pro statistiku katastru vodních sil, neboť paušalováním 90% všech vodních děl přestalo vedení rejstříku, takže byl získán statistický přehled - byť i většinou nespolehlivý, poněvadž neodborný - jen ve výkonu v koňských silách. Pro tento výsledek nebylo však třeba onoho složitého zařízení, které bylo uvedeno v chod při zavedení zákona a tohoto výsledku mohlo se dosíci mnohem levněji.

Praxí ministerstva financí při osvobozování nových a obnovených vodních děl, která jest vázána na téměř nesplnitelné podmínky pro vypočítání výnosnosti, bylo budování nových vodních děl úplně zastaveno. Vybudovaná vodní díla jmenovitě mlýny pro nepříznivý hospodářský stav zastavily nebo omezily provoz, čímž výtěžek této daně ponenáhlu klesal.

Hlavní chybou u této daně bylo to, že byla placena ze skutečného využití, takže ten, kdo nechal vodní sílu nezužitkovanou, platil nejméně daní.

Daň z vodní síly byla tedy premií za nevyužití vodní síly. Daňová sazba - i když připustíme, že při zavedení daně byla přiměřená a odpovídala sazbám uhelné dávky během doby dosáhla nepoměrné výše. I když nepřihlížíme k tomu, že se při ustanovení daňové sazby nepřihlíželo k větším zařizovacím a udržovacím nákladům (vodní motor, náhony, udržování někdy velmi drahého jezu), které jsou proti odpovídajícím výdajům při kalorickém pohonu značně větší, ani k tomu, že ještě před zavedením daně z vodní síly výdělková daň u vodních děl byla vyměřována výše, neboť se poukazovalo na levnou vodní sílu, nestejná sazba nastala hlavně tím, že uhelná dávka byla ponenáhlu snižována a to z původních 43% ustanovených podle zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n. jen na 10% resp. 7% podle zákona z 31. prosince 1923, č. 1 Sb. z. a n. z roku 1924, jak to výslovně konstatuje zpráva rozpočtového výboru poslanecké sněmovny k zákonu o dávce z uhlí ze dne 6. prosince 1923 a zpráva rozpočtového výboru senátu z 13. prosince 1923, tisk 176. Naproti tomu v říjnu 1923 daň z vodní síly až do dnešního dne byla snížena jen o 2 h, t. j. o 25% celkové sazby aniž se pamatovalo na to, že v uvedené době značně poklesly také ceny uhlí, čímž se také uhelná dávka automaticky snížila dále. Proto také uhelná dávka připadající v poslední době na jednu koňskou sílu za hodinu byla asi šestkrát nižší než daň z vodní síly odpovídající téže jednotce, jak to bezvadně zjistili odborníci.

Jest samozřejmé, že úmysl zákonodárcův při zavedení daně z vodní síly nešel tak daleko, aby vůbec znemožnil konkurenci vodní síly s parním pohonem, - neboť tento má již beztoho značné přednosti proti vodní síle - menší zařizovací a udržovací náklady, možnost umístění ve středisku odbytiště výrobků, samostatnost a trvalost síly atd. Tím jest všeobecně správný předpoklad, že zavedení daně z vodní síly, která měla zabrániti konkurenci mezi vodní silou a parní silou, jest neodůvodněné a také nespravedlivé.

Jest však jisto, že vedle zákona přispěl k nepříznivé situaci vodních děl také samostatný vývoj hospodářských poměrů.

Velmi značný podíl na nespokojenosti poplatníků se zákonem z roku 1921 získala si také neúprosná praxe finančních úřadů, která se vyvinula z toho, že zákon podléhá ustanovením důchodkového trestního řádu, který byl vydán roku 1835 hlavně proti podloudníkům a který odporuje dnešním právním názorům na poměr občanův ke státu.

Všechny tyto svrchu uvedené nedostatky mají býti napraveny navrhovanou novelou zákona. Ze stejných zákonů v cizině dlužno zvláště zde přihlížeti ke švýcarskému zákonu, který jest technicky jednoduchý a svobodomyslný. Z části, pokud to dovolují zdejší poměry, byl vzorem tomu návrhu.

Kdyby se snad protáhlo usnesení tohoto návrhu, nechce vláda vydá aspoň úlevy nebo přiměřeně sníží daň z vodní síly nařízením.