Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Definice tohoto přestupku odpovídá celkem definici nekalé reklamy v § 2 uvedené.

Rozdíly jsou tyto:

K přestupku nekalé reklamy vyhledává se zlý úmysl, t. j. vědomí a vůle přivoditi škodlivý výsledek. Pachatel musí si býti toho vědom, že jde o údaje nepravdivé a k oklamání způsobilé. Nenastává tedy trestnost, šlo-li o údaje pravdivé. Nadto vyžaduje se, aby pachatel jednal v úmyslu zjednati vlastnímu nebo cizímu podniku na úkor jiných soutěžitelů přednost při soutěži.

Vykládací pravidla § 2, odst. 2, 3, 4 platí i u přestupku nekalé reklamy.

Z uvedeného patrno, že trestní represse má míti místo jen, jsou-li tu zvláštní subjektivní náležitosti, které jednání pachatelovu propůjčují ráz obzvláště zavržitelný.

Přestupek nesprávného označování původu zboží má nastoupiti podle osnovy namísto přečinu a přestupku, jež se nacházejí v zákoně č. 5/1924 (§§ 7, 8 cit. zák.). Osnova dává skutkové povaze tohoto deliktu jednodušší a přesnější znění, přizpůsobujíc ji systému ostatních deliktů osnovy. Napříště má býti trestným toliko jednání úmyslné, nikoliv i kulposní (srv. § 8 zák. č. 5/1924). Pachatel, označuje nesprávně původ zboží, musí jednati přímo v úmyslu oklamati (srv. § 11, č. 3 zák. o obchodu s potravinami.), z čehož jde, že musí si býti vědom nesprávnosti označení. Lhostejno je, zda zamýšlel i někoho poškoditi a zda poškození skutečně též nastalo či nikoli.

Jednání proti nařízením vydaným na základě § 7 - pokud nezakládá skutkovou podstatu přestupku podle § 26 - stíhá se jako přestupek politickými úřady (§ 45).

Případ tento vzhledem ke své obzvláštní zavržitelosti kvalifikován je jako přečin.

Na rozdíl od civilní skutkové podstaty téhož jména vyhledává se, aby pachatel byl si toho vědom, že jeho údaje jsou nepravdivé a způsobilé poškoditi podnik. Ostatek je lhostejno, šlo-li o sdělení důvěrné či nic.

Podle okolností může nastati konkurence s delikty proti bezpečnosti cti (srv. i § 494, lit. c, tr. z. a §§ 24-26 zák. čl. XLI z roku 1914, obsahující z části odchylná ustanovení o pomluvě). Platnost těchto ustanovení zůstává, nedotčena (§ 53, odst. 4).

Ustanovení tohoto paragrafu je dalším srv. § 3) ochranným opatřením ve prospěch osob činných při veřejném tisku a má za účel obmeziti odpovědnost těchto osob i po stránce trestní.

Tvoříť předcházející paragraf (27) trestní skutkovou podstatu kvalifikovanou jako přečin, který mohl by býti založen i uveřejněním v rozšiřovaném tiskopisu.

Mohl by tedy nastati případ, že by osoby shora uvedené byly stíhány podle čl. III. zákona ze dne 15. října 1868, č. 142 ř. z. pro přestupek zanedbání povinné péče. Ukládáť jim ustanovení toto zkoumati obsah tiskopisu po té stránce, není-li jím založena skutková podstata zločinu nebo přečinu. Za opominutí této péče jsou trestně odpovědny.

Osnova zbavuje osoby uvedené této tíživé a mnohdy neprovedné povinnosti, vyhovujíc takto jejich oprávněnému zájmu (srv. § 15, č. 2, odst. 3 zák. ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n. o trestáńi válečné lichvy).

Pokud ovšem redaktor či jiné osoby při tisku činné vystupují samy jako původci (autoři) zpráv, jež jsou podle řečených paragrafů závadné, nemá ustanovení § 28 místa a platí i v příčině jich povšechné předpisy.

Rozšiřování údajů cestou zvukovou nebo světelnou (srv. § 3, odst. 3) přirozeně nepřichází tu v úvahu.

K trestnosti tohoto skutku kvalifikovaného jako přečin se vyhledává, aby pachatel jednal v úmyslu přivoditi záměnu a aby jeho jednání bylo též objektivně způsobilé záměnu přivoditi.

Co zde skutek činí zavržitelným, je úmysl přivoditi záměnu a těžiti tak z podnikových značek druhého, ať se již tak děje za cílem vlastního obohacení či nic, nebo za účelem poškození druhého či nikoli. Případně může nastati konkurence s jinými trestnými činy, zejména, podvodem.

Trestní skutková povaha je tu úplně shodna s civilní.

Připojen odstavec, stanovící jako vedlejší trest propadnutí majetkového prospěchu, jenž byl přijat, nebo jeho hodnoty ve prospěch státu. U žalob civilních nebylo shledáno důvodu pro toto opatření.

Připomenouti dlužno, že podle ustanovení § 53, odst. 4 zůstává v platnosti zákon ze dne 3. července 1924, č. 178 Sb. z. a n. o úplatkářství a porušování úředního tajemství, jenž stíhá jak aktivní tak i pasivní úplatkářství z moci úřední tresty soudními. Zákon vztahuje se v prvé řadě na orgány a zaměstnance státu, země, župy, okresu, obce nebo jiné veřejnoprávní korporace, veřejných podniků, ústavů a fondů (t. zv. veřejní činitelé). Těmto veřejným činitelům jsou postaveni na roveň orgánové a zaměstnanci bank, spořitelen, záložen a jiných peněžních ústavů, hospodářských a výdělečných společenstev a ústavů povinného pojištění, jiných pak soukromých podniků a ústavů, pokud jsou pod státním dozorem (§ 6, odst. 2 cit. zák.).

Z uvedeného jde, že sem spadají i osoby, na něž se bude vztahovati i ustanovení § 30 této osnovy a bude na soudu, aby uváže všechny okolnosti posoudil, nejde-li úřad v daném případě o delikt oficiosní podle citovaného zákona, po příp. není-li tu ideální konkurence podle všeobecných zásad práva trestního.

Prostředník, jehož bylo při aktivním nebo pasivním podplácení použito (viz § 12), bude - dal-li se vědomě ke spáchání trestného činu získati - trestný podle povšechných předpisů trestního zákona o spoluvině (§ 5 tr. z., pokud se týče § 69 uh. zák. čl. V/1878).

Trestní skutková povaha je tu přizpůsobena civilní, pokud vztahuje se k žalobě o náhradu škody (§ 13, odst. 3). Rozdíl je toliko ten, že k přečinu se vyhledává, aby pachatel byl si vždy vědom toho, že tajemství může býti použito za účelem soutěže; pouhá kulposnost tu nestačí.

Ani tu není však třeba důkazu, že podnik, jehož tajemství bylo sděleno nebo využito, byl poškozen nebe že pachatel zamýšlel jeho poškození.

K trestnosti tohoto přestupku se žádá,by pachatel jednal u vědomí, že jednání jeho podnik poškozuje. Soutěžitel, jenž služeb použije, musí si býti nad to vědom toho, že osoba, o níž jde byla výlučně přijata pro jiný podnik.

Ustanovení § 33 má za účel zostřiti dozor zaměstnavatelův nad jejich zaměstnanci neb zmocněnci a rozšířiti jejich ručení za činy těchto osob.

Stávať se zhusta, že zaměstnavatelé těží z neodpovědných činů svých zaměstnanců. aniž se jim dá dokázati, že k provedení činu dali rozkaz neb na něm měli účast, již by bylo možno podle povšechných předpisů trestního práva stíhati. Mnohdy jednají takto zaměstnanci, jen aby se svému zaměstnavateli zavděčili, nebo jeho pochvaly získali, za mlčky daného neb předpokládaného souhlasu nebo vědomí jeho. Z výsledku činnosti jejich mají prospěch jer zaměstnavatelé, zatím co trestní odpovědnost postihuje v takovém případě jen zaměstnance samy.

Z důvodu toho jeví se býti spravedlivým, postihnouti trestem i takového zaměstnavatele, který věda, že jeho zaměstnanec nebo zmocněnec dopouští se ve prospěch jeho i podniku některého z deliktů v osnově uvedených, provedení jeho úmyslně, ač mohl tak učiniti, nezabrání.

Jak již bylo v povšechné části této zprávy uvedeno, byla pro stíhání trestní zvolena forma deliktů soukromožalovatelných, ježto nejlépe odpovídá zvláštní povaze jejich.

Pokud tedy v osnově není zvláštního ustanovení, platí všechna ustanovení platného trestního práva, pokud se vztahují na delikty soukromožalovatelé.

To platí zejména o odvolání žaloby, o prominutí (§ 530 tr. z., pokud se týče § 116 uh. tr. zák. - zák. čl. V/1878), o promlčení, o právech a povinnostech soukromého žalobce (§§ 46, 50 tr. ř., pokud se týče § 43 a 47 uh. tr. ř. zák. čl. XXXIII/1896), atd.

Slovo "hlavní" v závorce uvedené značí poukaz na trestní právo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dosud platné, kde úkolu, který u nás koná soukromá obžaloba, hoví t. zv, hlavní soukromá obžaloba (na rozdíl od podpůrné soukromé obžaloby). Dokud nebude unifikováno trestní právo a trestní řád v celém státě, budou ovšem některé z uvedených náležitostí trestního stíhání na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, z části odchylné.

Osnova alespoň z části zasahuje tu do těchto poměrů a stanoví jednotné předpisy, tak v příčině doby, do které dlužno obžalobu podati. Lhůta ta stanoví se jednotně dobou šesti týdnů ode dne, kdy se oprávněný dověděl o trestním činu a osobě pachatelově. Lhůta tato je propadná (§ 34, odst. 2).

Věcná příslušnost soudů (§ 34, odst. 1) stanovena je podle všeobecných předpisů. Příslušnost porotních soudů je však vyloučena.

Místní příslušnost řídí se jak u přečinů tak i přestupků všeobecnými předpisy. Bude tedy zpravidla příslušným onen sborový (okresní) soud, v jehož ob ad a byl trestný čin spáchán (§ 51 tr. ř., pokud se týče § 16 uh, tr. ř. zák. čl. XX XIII;1896).

V § 34, odst. 3 stanoví se oprávnění k podání soukromé obžaloby shodně s úpravou aktivní legitimace k podání civilních žalob padle § 15. Zvláštní ustanovení platí jen v příčině přestupku podle § 33, ježto obdobné civilní skutkové povahy není.

Ustanovení § 35 odpovídá z části ustanovením § 28 zák. o ochranných známkách, § 59 zák. o právu autorském, pokud se týče § 21 zák. čl. XVI:1884, a § 105, odst. 2 zák. patentového a účelem jeho je zajistiti výkon některých opatření, uvedených blíže v § 36. Srv. též § 492 uh. tr. ř.

Jde hlavně o to, aby zajištěno bylo zboží (obaly, nádoby, oznámení, nápisy, výklady), v příčině něhož třeba provésti nějaké opatření (odstranění nebo doplnění údaje nebo podnikové značky nebo propadnutí zboží, obalů atd.) před takovými úkony odsouzeného, které by opatření takové učinily později nemožným. Zpravidla stane se tak zabavením, soudním uschováním těchto věcí. Jako zvláštní případ uvádí osnova (§ 35, odst. 1) zadržení a vyloučení zboží z dopravy se strany celních úřadů. Z citace § 36 jde, že tato prozatímní (zajišťovací) opatření mají místo jen při přestupku nekalé reklamy (§ 25) a přečinu zneužívání podnikových značek a zevnějších zařízení podniku (§ 29).

Opatření tato mají i důležitý význam pro vedení důkazu, ježto se jimi znemožní event. pokusy žalovaného zmařiti důkaz trestného činu.

Nebylo však shledáno důvody připustiti prozatímní (zajišťovací) opatření i v jiných případech, tedy na př. k tomu cíli, aby se zabránilo páchání, pokračování, neb opakování trestného činu, jak činí shora uvedené specielní záhony (srv. na př. § 105 sák. pat.).

Bylať obava na snadě, že by opatření takové bylo nebezpečnou zbraní v rukou nesolidního soutěžitele, jenž mohl by jich snadno použíti k chikaně a k poškození, ne-li zničení svého soka.

Nebezpečí takové jest i v případech shora uvedených a proto činí osnova několik opatření v zájmu toho, proti němuž prozatímní opatření čelí.

Tak při zboží rychlé zkáze podléhajícím učiní soud z moci úřední vhodné opatření, ary se škodě zabránilo (odst. 2). 0 návrhu na povolení prozatímních (zajišťovacích) opatření rozhodne soud ihned, vyslechna pokud možno strany. Povolení svoje může soud podmíniti složením přiměřené kauce, jakož i záloh na útraty tohoto opatření. Soud může z moci úřední opatření zrušiti neb omeziti, uzná-li toho potřebu; složí-li obviněný přiměřenou jistotu, musí býti opatření zrušena. Proti všem těmto rozhodnutím soudu lze si stěžovati do tří dnů, o stížnosti, jíž může býti přiznán odkládací účinek, rozhodne nadřízený soud.

Ustanovení tato stačí úplně, aby vyloučila jakékoli zneužíván, prozatímních opatření. Předpokladem pro povolení těchto prozatímních opatření je, že bylo zavedeno trestní řízení proti určité osobě (arg. slova "za trestního řízení") a možno je navrhovati, dokud trestní řízení nebylo skončeno vydáním pravoplatného rozsudku. Návrh může býti učiněn současně se žalobou.

V řízení civilním možno prozatímní opatření povoliti jen, jsou-li dány povšechné podmínky příslušných civilních soudních (exekučních) řádů. Státi se tak műže i před podáním žaloby.

Ustanovení tohoto paragrafu vztahuje se k přestupku nekalé reklamy (§ 25) a přečinu zneužívání podnikových značek a zevnějších zařízení podniků (§ 29) a účelem jeho je zameziti další použití neb rozšíření údaje (podnikové značky), jehož závadnost byla odsuzujícím rozsudkem na jisto postavena.

K tomu cíli může soud v rozsudku vysloviti, že údaj nebo podnikovou značku jest se zboží odstraniti nebo přiměřeně doplniti tak, aby nadále neklamaly. V těch případech však, ve kterých by takovéto opatření nevedlo k cíli - tak u údajů, které jsou ke zboží nebo jeho obalům nebo na nádoby, oznámení, nápisy atd. nezahladitelně připojeny, na př. vryty, vtištěny, vypáleny, vytesány - může soud uznati na propadnutí všech těchto věcí.

Podmínkou těchto opatření, která se mohou státi jen na návrh soukromého žalobce, je, že s věcmi těmi műže odsouzený (tedy i spoluvinník nebo spoluúčastník) nakládati. Nalézá-li se věc v disposici osob jiných, ne-může k opatření podle § 36 dojíti.

Jak již při § 35 bylo uvedeno, lze si provedení těchto opatření zajistiti již během trestního řízení prozatímními opatřeními podle § 35.

Aby se účelu shora uvedeného dosáhlo i v tom případě, že by nemohl býti proti žalovanému vynesen rozsudek odsuzující, jinak však byly objektivně dány skutkové náležitosti přestupku § 25 (na př. zboží jest opatřeno zjevně nepravdivým, k oklamání způsobilým údajem) neb přečinu podle § 29, stanoví § 36, odst. 2, přípustna s t. zv. objektivního nálezu, známého ze zákona tiskového, patentového a zákona o obchodu s potravinami. V takovémto případě může soud uznati na zmíněná opatření i v rozsudku osvobozujícím, při čemž nezáleží na tom, z jakého důvodu došlo k osvobození obžalovaného. Zde se jaksi stíhá, zboží samo.

V příčině nákladů na toto opatření platí povšechné předpisy o nákladech na řízení trestní.

Ustanovením § 36, odst. 3, umožňuje se zlehčenému (§ 27) dosíci odvolání zlehčení. Stane se tak odvoláním v jednom nebo několika časopisech, jež soud určí, a to na útraty odsouzeného. Jinak platí v příčině uveřejnění obdobně předpisy § 40.

Osnova stanoví tu zvláštní trestní sazbu pro přečiny a pro přestupky. Sazba pro všechny přečiny a pro všechny přestupky je stejná, ježto naše trestní právo dává soudci dostatečnou možnost, aby při výměře trestů v mezích sazby přihlížel ke zvláštnostem konkretního případu a podle toho trest zvyšoval nebo snižoval. Trest vězení i trest pokuty jsou tu tresty hlavními a soud může rozhodnouti se pro ten či onen způsob trestu a při převaze přitěžujících okolností po případě pro oba dva. Mají-li polehčující okolnosti převahu, může soud vyměřiti trest i pod nejnižší sazbu zákona. Přirozeně, že předpisy o podmíněném odsouzení platí i tu. Je tu tedy v dostatečné míře přihlíženo k tomu, aby trest byl přizpůsoben zavinění pachatelovu a aby při mně významných a omluvitelných deliktech byl vyměřen nejnižší sazbou, která vůbec podle našich trestních zákonů může přijíti v úvahu. Na místo trestu vězení nastupuje podle trestního práva posud na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platného trest uzamčení; podstatného rozdílu mezi oběma druhy trestu není.

Ustanovení o době náhradního trestu za nedobytný trest peněžitý odpovídá požadavku účelnosti.

Zmínka o trestnosti pokusu stala se vzhledem na § 67 uh. zák. čl. V. z roku 1878, podle něhož nutno v zákoně uvésti, má-li pokus přečinu býti trestný či nikoli.

Ustanovení to je rázu sociálního a k prospěchu zaměstnanců, kteří jinak mohli by uniknouti trestnosti jen, byly-li tu podmínky neodolatelného nátlaku nebo nouze podle § 2, lit. g) tr. z. pokud se týče § 77 uh. tr. z. zák. čl. V/1878.

Podle osnovy stačí k beztrestnosti zaměstnanců prokázaná skutečnost, že by jim v případě neuposlechnutí služebního příkazu hrozilo propuštění ze služby nebo citelné hmotné poškození (srv. § 5 zák. č. 124/1924).

Není třeba, aby příkaz dal zaměstnavatel, stačí, rozkázala-li tak i jiná osoba, vůči níž jest obviněný zavázán ke služební poslušnosti (arg. slova "služební příkaz"), na př. správce, prokurista, dílovedoucí.

Důkaz o nebezpečí propuštění ze služby, resp. citelného hmotného poškození poskytne zpravidla obviněný, soud však musí k těmto skutečnostem přihlížeti i tehdy, byly-li během trestního řízení třeba i jiným způsobem na jevo postaveny (arg. slova "prokáže-li se"). Z povahy věci jde, že ustanovení § 38 nemá místa u deliktů, kterých se podle osnovy mohou dopustiti jedině zaměstnanci sami (§§ 30, odst. 2, 31, 32), neboť tu o služebním příkazu nelze mluviti. Civilní odpovědnost zaměstnanců není ovšem předpisem tímto nijak dotčena.

Kromě náhrady škody, včítajíc v to ušlý zisk, může býti soukromému žalobci v adhaesním řízení přiznáno i přiměřeně odškodné za utrpěné příkoří a jiné osobní újmy, tedy vše to, co může přiřknouti žalobci soud civilní podle § 16, odst. 4.

I pro trestní soud platí tu ustanovení § 16, odst. 3, že o tom, zda škoda vznikla a o její výši může rozhodnouti podle volného uvážení, oceňuje pečlivě všechny okolnosti. Nějakého obmezení v příčině výše náhrady škody není. V příčině odškodného paví se i tu, že výše jeho má býti přiměřená, což posoudí soud podle konkretního případu.

Trest pro svévoli (§ 19) a odškodné za zjevně svévolné vedení sporu (§ 20) tu přirozeně nemá místa, ježto trestní právo, resp. trestní řád poskytují proti neodůvodněným trestním obžalobám, resp. svévolné obžalobě jiné dostatečné prostředky.

Platí tu podstatě totéž, co bylo již uvedeno o uveřejnění rozsudku v řízení civilním (§ 18).

Z rozhodnutí o uveřejnění rozsudku a rozsahu důvodů mohou obě strany podati odvolání. Rozhodnutí druhé instance je konečné.

Kdežto ustanovení hlavy I. a II. sledují účel spáchané již činy nekalé soutěže potírati - ať již repressí civilní nebo trestní - snaží se osnova v hlavě III. těmto nekalým jednáním předejíti tím, že činí řadu opatření, jimiž se praeventivně odnímá předem půda možnostem a sklonům, které se tu jeví.

Z toho již patrno, že pro účel ten hodí se lépe forma řízení správního (policejně-trestního). Přistupuje k tomu, že u některých skutkových podstat sem spadajících není možno předem vyplniti uspokojivě jich obsah tak, aby vyhovovaly potřebám stále se měnicím, a z důvodu toho bylo nutno bližší úpravu některých z nich ponechati cestě nařizovací (tak u případů podle §§ 41 a 44). Příslušnost politických úřadů zvolena i proto, že se při činech sem spadajících jedná v podstatě o t. zv. delikty policejní, při nichž se trestá již přestoupení zákazu neb příkazu o sobě, bez ohledu na úmyslnost pachatelovu. Nadto podobají se delikty tyto t. zv. živnostenským přestupkům, pro něž rovněž příslušnost správních úřadů je stanovena.

Trestných skutkových podstat sem spadajících je celkem čtvero a mají jimi býti zachyceny případy represse obzvláště vyžadující.

Pro stíhání jich - které se na rozdíl ad deliktů soudních děje z moci úřední -jsou příslušny politické úřady I. stolice, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní policejní vrchnosti. Pro řízení platí tu všeobecné předpisy trestního řízení správního, až na nepatrné úchylky v příčině lhůty odvolací (§ 4, odst. 2).

Zda soutěžitelé jednáními v této hlavě uvedenými byli poškozeni či nic, nepadá na váhu. Osnova zvláštních civilních žalob o náhradu škody tu nepřipouští a mohl by proto poškozený soutěžitel domáhati se náhrady škody jen, byl-li dány podmínky všeob. obč. zákona v příčině náhrady škody zaviněné. Z části upraven je poměr civilní v 43.

Ustanovení tohoto paragrafu vztahují se jen na takové osoby, které po živnostensku prodávají nebo na prodej chovají určité zboží. Zkušenosti denního života, ohled na soutěžitele a neméně i ohled na massy drobného konsumentstva ukazují nutným stanoviti v určitých případech obligatorně způsob, jak nutno některé zboží po živnostensku prodávati nebo na prodej chovati. Opatřením takovým má se předejíti obzvláště hrubým nešvarům, jež se ti některého, zejména hromadně prodávaného zboží vyskytují a jimiž širší kruhy konsumentů bývají zejména často klamány.

Ježto jde tu o poměry velice různotvárné a stálým změnám podléhající, je nemožno upraviti je předem na delší dobu cestou zákonnou a z důvodu toho přestává osnova jen na vymezení základních zásad, ponechávajíc bližší provedení jich vládním nařízením, která budou vydána po slyšení zúčastněných kruhů (§ 51).

Možno tu pak naříditi:

1. že některé zboží může býti v tuzemsku prodáváno nebo na prodej chováno jen v předepsaných jednotkách podle počtu, míry a váhy. Jednotky takové mohou býti předepsány buď pro případ každého živnostenského prodeje nebo jen pro případ prodeje v drobném. V zájmu exportního obchodu nemají se tyto předpisy vztahovati na zboží určené pro export;

2. že určité zboží může býti prodáváno nebo na prodej chováno jen, je-li opatřeno buď samo nebo na své úpravě (obalech, nádobách) údajem o počtu, míře, váze nebo původu (§ 4);

3. že určité zboží musí býti opatřeno k témuž účelu určitým obalem;

4. že určité zboží nebo jeho úprava (obaly, nádoby) musí býti opatřeno i údajem o jméně, firmě nebo bydlišti (sídle) výrobce nebo prodavače.

ad 1. Opatření toto opírá se o známou zkušenost, že u některého zboží jsou odběratelé zvyklí kupovati je v určitých jednotkách podle počtu, míry nebo váhy, na př. v 1 kg sáčcích atd. Vládním nařízením může býti prodej zboží v těchto jednotkách stanoven za povinnost.

ad 2. Opatřením tímto chrání se účinně odběratelé zboží před oklamáním tím, že se jim ve formě písemné a tedy důkazu způsobilé zajišťuje množství prodávaného zboží co do počtu, míry, váhy nebo jeho původu. Připojení těchto údajů na zboží má zejména význam u zboží, jehož množství se při koupi zpravidla nepřezkoumává nebo přezkoumání takové nedá se na místě provésti.

Zejména udání původu (§ 4) na zboží jest okolností pro odbyt určitého zboží velmi důležitou. Z důvodu toho připouští již § 5 zákona o označování původu zboží možnost stanoviti cestou nařizovací obligatorní označení některých druhů zboží místním původem zboží. Osnova přejímá toto ustanovení a zařazuje je do ustanovení správních.

ad 3. Opatření ad 2. mohla by býti snadno obcházena neb státi se illusorními, kdyby u některých druhů zboží nebylo předepsáno povinné jich balení (tak na př. u čokolády).

ad 4. Opatření takové bude praktické zejména u zemědělských a lesních produktů, kde údaje tuto uvedené mají zvláštní význam a důležitost (semena).

Onova úmyslně nepojímá do povinnosti označovací i údaje o jakosti zboží, neboť tím mohlo by snadno býti vydáno v šanc výrobní tajemství producentovo a nutno v této příčině ponechati ochranu stávajícím zákonům (zejména zák. o obchodu s potravinami).

Nařízení, o něž jde, budou vydána, po slyšení korporací, jimž přísluší po zákonu zastupování dotčených zájmů (§ 51). Přestoupení jejich trestati se budou jako přestupky politickými úřady I, stolice (§ 45).

Osnova uvádí tu zvláštní nákupní prameny (konkursní podstata, exekuční dražba a výprodej), jež mají pro koupěchtivé obecenstvo zvláštní význam, vzbuzujíce představu zboží výhodně (levně) získaného, čímž na úkor jiných soutěžitelů jde zboží toto obzvláště na odbyt.

Jde o to, aby této okolnosti nebylo zneužíváno. Osnova zahazuje proto při veřejném nabízení takovéhoto zboží ke prodeji poukazovati na jeho nákupní pramen, byť i poukaz ten byl zcela pravdivý.

Tvrdí-li ovšem někdo, že má zboží z těchto nákupních pramenů a tvrzení jeho není pravdivé, může nastoupiti soudní represse pro nekalou reklamu podle § 2, resp. 25. Stejně mohlo by býti nastupováno proű tomu, kdo na př. dosáhne povolení úředního výprodeje, zboží vyprodá, avšak opatří si nové zboží a toto dále prodává, utvrzuje kupujícího v domněnce, že jde o výprodej zboží starého (arg. § 2 slova "o podnětu, příčině neb účelu prodeje").

Trestní sankci § 42 nepodléhají samozřejmě ti, kdož v úřední funkci zboží, o něž jde, nabízejí k prodeji, na př. správci konkursní podstaty, výkonní orgánové exekučních soudů a pod. (arg. slova "ale k podstatě její jíž nepatří").

Přestoupení zákazu v tomto paragrafu uvedeného stíhá se jako přestupek politickými úřady I. stolice (§ 45).

Jak již jméno samo nasvědčuje " jde u těchto obchodů o to, získati pro určité zboží neb určité výkony hromadného odbytu. Státi se tak má za pomoci a součinnosti širokých kruhů obecenstva, které jsou tu ke své náhončí službě získávány sliby domnělých výhod (dodání zboží neb provedení určitého výkonu).

Zákazníku slibuje podnikatel výhody tyto jen pod podmínkou, že na základě odevzdaných mu poukázek neb podobných zařízení přivede podnikateli neb jiné osobě další odběratele, kteří by s ní vstoupili do stejného smluvního poměru. Je tedy zákazník i každý další odběratel povinen všechny převzaté poukázky nebo jiná podobná zařízení dále odbýti a získati tak podnikateli řadu dalších odběratelů s týmž účinkem. Tímto způsobem zajišťuje si podnikatel veliký okruh odběratelů, který stále roste a na způsob laviny se šíří.

Přirozeně, že - i když podnikatel jedná přesně dle svých slibů, čemuž zpravidla nebývá - mohou býti slibované výhody splněny jen poměrně nepatrnému počtu odběratelů a to na útraty těch, kteří nebyli s to podmínkám podnikatelovým vyhověti, zatím co podnikatel sám úplatným odbytem velikého počtu svých poukázek či podobných zařízení získává v každém případě hravě, bez námahy a jakéhokoliv risika značných zisků, a to na úkor jiných solidních podnikatelů.

Patrno, že tu jde o nekalé jednání, jehož zavržitelnost je na bíledni. Z důvodu toho osnova obchody tohoto druhu zakazuje a postihuje trestní sankcí (§ 45, odst. 1).

Trestným je nejen podnikatel, jenž dal k obchodům toho druhu podnět, nýbrž i každý, kdo se jich zúčastnil jako odběratel nebo rozšiřovatel poukázek nebo podobných zařízení (§ 43, odst. 1, druhá věta). Jde tu o účast na činech zjevně nekalých. Odběratelé neb rozšiřovatelé tito konají vědomě dohazovačské a náhončí služby pro obchody, jejichž škodlivost pro obecenstvo a solidní obchodníky, ba i pro celkové národní hospodářství je nepochybná. Bez jejich součinnosti nemohlo by k provedení nekalých záměrů podnikatele a tím k poškození spoluobčanů vůbec dojíti. V úvahu spadá i okolnost, že podnikateli jsou tu přečasto osoby v zahraničí, jichž zdejšími trestními opatřeními nelze postihnouti.

V § 43, odst. 2 a 3, upravují se civilněprávní následky lavinových, obchodů. Smlouvy tohoto druhu, které byly uzavřeny mezi podnikatelem a zákazníkem nebo tímto a osobou třetí, prohlašuje osnova za neplatné, Odběratel poukázky neb podobných zařízení nemůže žalovati na splnění, ježto by požadoval plnění, za něž úplata byla z části zaplacena od jiných odběratelů. Oproti tomu poskytuje osnova odběrateli právo požadovati vrácení toho, co dal za poukázku neb podobné zařízení, vzdá-li se dodání zboží neb provedení výkonu nebo vrátí-li zboží již přijaté. Podnikatel sám nemůže žádati zpět to, co byl plnil.

Pod pojem lavinových obchodů nespadá však zvláštní způsob odbytu zboží, spočívající v tom, že se při prodeji zboží vydávají poukázky, za které - předloží-li se jich podnikateli určitý počet - poskytuje se zvláštní odměna v penězích neb ve zboží.

Pokud jde o získávání odbytu zboží neb určitého výkonu poukazem na zvláštní odměnu (premii) závislou výhradně na výsledku slosování neb na jiné náhodě, jsou to t. zv. jednání premiová, o nichž jedná 44.