Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Nárok na dávky nemocenské počíná zásadně dnem, kdy nemoc byla nemocenské pojišťovně hlášena.

(2) Prokáže-li pojištěnec nade všechnu pochybu dřívější počátek nemoci, spojené s neschopností k práci, a začátek lékařského ošetřování, jakož i okolnost, že mu bylo včasné hlášení znemožněna, je mu poskytnouti dávky nemocenské i za dobu 14 dní před hlášením nemoci.

(3) Lékařský průkaz o trvající nezpůsobilosti k zaměstnání jest předkládati pojišťovně ve lhůtách nejméně čtrnáctidenních. Nepředloží-li pojištěnec prokazatelně z vlastní viny tohoto průkazu nejdéle za 4 týdny, vyplatí se mu nemocenské pouze za posledních čtrnáct dnů.

(1) Osobě, jejíž pojištění zaniklo (§ 6) mimo případ služby vojenské nebo ztráty svobody z důvodů kárných - pokud je bez výdělku a zdržuje se v území republiky Československé, vzniká nárok na dávky; uvedené v §§ 2-9, nastal-li pojistný případ po zániku pojištění v době rovnající se době, po kterou osoba tato naposledy nepřetržitě vykonávala práce nebo služby povinně pojištěné, avšak nejvýše v době osmi týdnů (ochranná lhůta).

(2) Počne-li osoba nezaměstnaná v této době vykonávati znovu práce nebo služby povinně pojištěné, staví se ochranná lhůta dobou výkonu jejich.

(3) Ochranná lhůta se staví dále po dobu; za kterou pojištěnka požívá dávky uvedené v § 5, čís. II, lit. a) před porodem.

Onemocněl-li pojištěnec; jemuž bylo poskytováno nemocenské, nejpozději do 8 týdnů poté, kdy výplata nemocenského byla zastavena poznovu touže nemocí, je toto onemocnění, pokud je spojeno s neschopností k zaměstnání; považovati za pokračování onemocnění dřívějšího.

Změny ve služebních požitcích, které nastanou v době čtyř týdnů před událostí, zakládající nárok nebo v době, kdy již dávky se poskytují, nemají pro týž případ vlivu na jejich výměru; totéž platí o změně ve služebních požitcích při opětném vstupu do u téhož zaměstnavatele. Naproti tomu je přihlížeti k takovým změnám, jsou-li tím, že pojištěnci dostalo se po ukončení učňovského, praktikantského či volontérského poměru (§ 11, odst. 4) vyššího služného, nebo tím, že pojištěnec změnil zaměstnavetele § 17.

(1) Pojištěnec, který si neschopnost k zaměstnání přivodil zúmyslně nebo účastí ve rvačce neb jehož nemoc se prokáže jako bezprostřední následek opilství, nemá nároku na nemocenské ani na příplatek k němu.

(2) V těchto případech přísluší však rodinným příslušníkům pojištěnce nepožívajícího plného služného od svého zaměstnavatele, pakliže bydlí s pojištěncem ve společné domácnosti a byla-li jejich výživa z výdělku pojištěnce převážnou měrou hrazena, podpora ve výši polovičního nemocenského bez příplatků. Nárok na tuto podporu může uplatňovati příslušník, jenž opatřuje domácnost pro oprávněné členy rodiny.

Nemocenská pojišťovna, která poskytla pomoc v mateřství (§ 5), může vyžadovati od pojišťoven, u nichž byla pojištěna podporována neb její manžel či druh v posledních 300 dnech před porodem, poměrnou náhradu podle doby onoho pojištění a podle pojistné třídy, v níž podporovaná neb její manžel či druh byli pojištěni u dotyčné pojišťovny.

Nemocenská pojišťovna je povinna poskytnouti nemocenské ošetření (§ 2, odst. 1) a pomoc při porodu a potratu (§ 5; odst. 1, č. 1 a II a odst. 2) také pojištěnci (pajištěnce) jiné nemocenské pojišťovny a oprávněným příslušníkům jeho rodiny, pokud se v jejím obvodu zdržují, a kontrolovati je, nutno-li to nezbytně, nebo vyžaduje-li toho příslušná nemocenská pojišťovna. Tato je povinna nahraditi nutný náklad.

Peněžní dávky zarovnávají se na 10 haléřů tak, že částky do 5 hal. zůstávají nepovšimnuty a vyšší částky zvyšují se na 10 hal.

(1) Ostatní peněžité dávky mimo výbavné pro děti a pohřebné vyplácejí se týdně pozadu.

(2) Výbavné pro dítě a pohřebné vyplatí se po předložení dokladů, osvědčujících nárok.

(1) Peněžité dávky nebudou vypláceny, pokud oprávněný

a) odpykává trest na svobodě, trvající déle nežli jeden měsíc, nebo jest v donucovací pracovně, nebo v jiném ústavě, jejž vláda určí nařízením,

b) je-li déle nežli jeden měsíc ve službě vojenské.

(2) Má-li však pojištěnec v těchto případech příslušníky rodiny, kteří jsou uvedeni v § 12, anebo kteří mají zákonné nároky na výživu proti němu, přechází na ně jeho nárok, pokud nemají nároku na vyživovací příspěvek podle zákonů ze dne 23. září 1919, čís. 530 Sb. z. a n., nebo ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n. Je-li takových oprávněných osob více, mají přednost manželka (manžel) a děti před předky, tito pak před ostatními příslušníky rodiny. Mezi osoby téže skupiny rozdělí se dávka stejným dílem.

(3) V případech zasluhujících zvláštního ohledu, může Svaz i jindy naříditi dodatečně vyplacení zadržených peněžitých dávek zcela nebo z části.

(1) Změní-li se poměry rozhodné pro vyměření dávky, nebo zjistí-li se dodatečně, že dávky byly přiznány na základě omylu ve skutečných poměrech, pojišťovna dávky přiměřeně sníží, zastaví nebo zvýší. Jde-li o snížení nebo zastavení dávky, nabývá toto opatření působnosti dnem, kdy toto rozhodnutí o tom bylo učiněno; zvýšiti dávku je však ode dne, kdy nastalá změna poměrů byla pojišťovně hlášena, po případě ode dne, od něhož byla vyplácena dávka mylně vypočítaná.

(2) Vrácení přijatých dávek může býti vyžadováno, jen když pojištěnec přivodil přiznání dávky vědomým tvrzením nepravdivých směrodatných okolností, neb bylo-li soudně zjištěno, že vyloudil dávku trestným jednáním.

(1) Nárok na přiznání peněžitých dávek podle tohoto zákona může uplatňovati pouze oprávněná osoba, nebo její zákonný zástupce. Nezletilec, dosáhnuvší čtrnáctého roku, může jej uplatňovati sám; za zákonného zástupce nezletilců mohou uplatňovati nároky také organisace pro péči o mládež, pokud o nezletilce pečují.

(2) Uplatněný nárok přechází na dědice oprávněné osoby.

(1) Postup, zastavení a zabavení nároků po dle tohoto zákona, jsou nepřípustny a nemají právního účinku.

(2) Může se tak státi pouze až do polovice dávky k úhradě nárokův osob, které proti oprávněnému mají zákonný nárok na poskytnutí výživy.

(1) Nemocenské pojišťovny a Svaz jsou povinny zajistiti, aby se dostalo pomoci lékařské a pomoci pomocnic při porodu osobám, jež mají na ni nároku.

(2) Za tím účelem uzavře Svaz jménem pojišťoven s lékaři a pomocnicemi při porodu neb s jejich organisacemi smlouvy o zajištění služby lékařské a služby pomocnic při porodu pro celý obvod, republiky nebo její část.

(3) Není-li možno zajistiti v obvodě některé pojišťovny pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům lékařskou pomoc neb pomoc pomocnic při porodu bez zavinění pojišťovny nebo Svazu, může Všeobecný pensijní ústav dovoliti aby po dobu tohoto mimořádného stavu byla místo pomoci lékařské neb pomoci pomocnic při porodu oprávněným osobám poskytována na účet pojišťovny peněžitá náhrada; jejíž výši Všeobecný pensijní ústav současně určí.

(1) Smlouvou dle §u 26 se určí, kteří z lékařů jejího obvodu poskytují pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům nemocenské ošetřování ve smyslu § 2.

(2) Je-li v určitém místním obvodu ustanoveno více smluvních lékařů; mohou pojištěnci z tohoto obvodu mezi nimi voliti (organisovaná svobodná volba lékařů).

(3) Použije-li pojištěnec v případě první pomoci ošetření lékařem, který neléčí na účet nemocenské pojišťovny, poskytne se mu na úhradu vzniklých výloh takový peníz, jaký by zaplatila nemocenská pojišťovna za stejné ošetření u smluvního lékaře.

(4) Kdo poskytl v takovém případě první pomoc, je sám oprávněn vyžadovati na pojišťovně stanovenou úplatu.

(5) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně o pomoci pomocnic při porodu.

Povinnost zaměstnavatele stanovená právními předpisy vydanými v zájmu ochrany zaměstnancův není tímto zákonem dotčena.

Pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům může místo dávek podle § 2 a 3 a pojištěnkám také místa dávek podle § 5, odst. 1; číslo I a II lit. a) býti poskytnuto léčení ošetřování v nemocnici neb v jiném ústavu léčebném (ústavní zaopatření).

(1) K odevzdáni do ústavu je třeba svolení nemocného. Nezletilý nemocný, překročivší 17 let věku, může dáti svolení sám; za mladší nezletilé nemocné uděluje je přednosta domácnosti.

(2) Svolení však není třeba:

a) vyžaduje-li nemoc ošetření a péče, jež nemocnému nemohou býti v jeho bytě poskytnuty;

b) vyžaduje-li toho druh nemoci, zvláště jde-li o nakažlivou nemoc;

c) jednal-li nemocný proti předpisům, vydaným o chování se nemocných a dozoru nad nimi, nebo proti příkazu ošetřujícího lékaře;

d) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného jeho stálého pozorování.

(3) Pro opatření uvedená, v odst. 2. jest rozhodujícím dobrozdání nemocenského lékaře.

Má-li pojištěnec ošetřovaný v léčebném, ústavě na náklad nemocenské pojišťovny příslušníky rodiny (§ 12), náleží jim, pokud pojištěnec nepožívá zákonného nároku alespoň na polovici služného, po dobu jeho ošetřování v ústavě podpora, rovnající se polovici nemocenského. Tuto podporu jest vypláceti osobě, jež opatřuje domácnost pro oprávněné členy rodiny, kteří bydlí ve společné domácnosti.

(1) Je-li nemocný pojištěnec ošetřován ve veřejné nemocnici, jest Svaz nemocenských pojišťoven povinen nahraditi nemocnici náklady za léčení a ošetřování podle poslední třídy až do čtyř týdnů, i když k ošetřování došlo bez souhlasu Svazu.

(2) Trvá-li ošetřování pojištěnce déle nežli čtyři týdny, náleží nemocenské až do uplynutí lhůty § 2, odst. 2. příslušníkům jeho rodiny (§ 12). Nemá-li jich ošetřovaný pojištěnec, náleží nemocenské po touž dobu jednou polovinou pojištěnci samému, jednou polovinou veřejné nemocnici.

(3) Za ošetřování pojištěnky ve veřejné porodnici je Svaz povinen platiti náklady ošetřovací podle poslední třídy až do výše a na místě peněžité dávky, na niž pojištěnka za dobu tohoto ošetřování má nárok podle § 5. Příslušníkům rodiny (§ 12) její jest po tu dobu platiti polovici nemocenského.

Náklady za léčení a ošetřování příslušníků rodiny ve veřejných nemocnicích není Svaz povinen platiti. Poskytne-li se však na poukaz Svazu léčení a ošetřování je Svaz povinen nahraditi nemocnici určitou část nákladů za léčení a ošetřování podle poslední třídy až do uplynutí lhůty § 2, odst. 2. Výši této náhradové částky, jež nemá převyšovati úspory, které by se docílilo ústavním léčením nemocného příslušníka rodiny, určí ministerstvo veřejného zdravotnictví v dohodě s ministerstvem sociální péče.

Neuposlechne-li nemocný příkazu Svazu nemocenských pojišťoven, odůvodněného tímto zákonem, aby se odebral do nemocnice nebo léčebného ústavu, nebo přeruší-li bez svolení Svazu předčasně léčení; může mu býti odepřeno nadále nemocenské nebo může mu býti sníženo na polovici, má-li pojištěnec příslušníky rodiny (§ 12). Na tyto následky jest však nemocného napřed upozorniti.

(1) Nemocným, kteří zůstali v domácím ošetřování, může býti přidělen školený personál ošetřovatelský; šestinedělky mohou býti odevzdány do ústavu pro šestinedělky nebo do podobného ústavu, svolí-li.

(2) Na úhradu těchto nákladů může býti zúčtováno nemocenské (§ 2, odst. 2.), po případě dávky podle § 5, až do polovice.

Pojištěnci, jenž bude podroben léčební péči (§ 32, odst. 2.), nesmí býti po dobu léčení nebo z důvodu tohoto léčení zaměstnavatelem dána výpověď ze služebního poměru.

Prostředky, potřebné k úhradě pojistných dávek, k úhradě správních nákladů a utvoření záložních a jiných fondů, potřebných ku provádění tohoto zákona, opatří se pojistným.

Výši pojistného stanoví Všeobecný pensijní ústav. Ukáže-li se toho, potřeba, může Všeobecný pensijní ústav povoliti k úhradě povinných dávek výjimečně a jen na přechodnou dobu zvýšení pojistného. Maximální sazba pojistného bude stanovena nařízeními.

Pojistné je platiti po dobu, po kterou zaměstnanec

a) vykonává práce nebo služby pojištěním povinné neb po kterou trvá služební poměr; i když práce osoby pojištěním povinné vykonávány nejsou, dále po kterou požívá důchodu podle pensijního zákona;

b) nebyl odhlášen (§ 16), ačkoliv mu byl důchod zastaven, nebo ačkoli byl rozvázán poměr služební, ledaže pojištěnec byl u téže nemocenské pojišťovny přihlášen k pojištění jiným zaměstnavatelem.

(1) Pojistné vyměřuje a vybírá nemocenská pojišťovna; u níž pojištěnce jest přihlásiti.

(2) Povinnost platiti pojistné není závislá na tom byl-li příspěvek vyměřen a nabyl-li platební výměr moci práva.

(1) Ze zaplaceného pojistného připadá část nemocenské pojišťovně a část Svazu nemocenských pojišťoven. Část připadající Svazu stanoví Všeobecný pensijní ústav se schválením ministra sociální péče.

(2) Část pojistného, připadající na Svaz i s příslušnými úroky je nemocenská pojišťovna povinna odváděti Svazu v obdobích jím stanovených, nejméně však měsíčních.

(1) Z pojistného hradí zaměstnavatel i zaměstnanec po jedné polovině.

(2) Zaměstnavatel hradí ze svého celé pojistné za zaměstnance, kteří nemají služného na penězích a za učně, praktikanty a volontéry.

(3) Pensijní ústavy hradí ze svého celé pojistné za pojištěné důchodce.

Zaměstnavatelé a pensijní ústavy jsou povinni v příspěvkových obdobích nařízených stanovami předem zaplatiti u nemocenské pojišťovny celé pojistné.

(1) Část pojistného, připadající na zaměstnance (§ 6), může zaměstnavatel při výplatě sraziti částkou, která připadá poměrně na toto platební období. Neužije-li zaměstnavatel tohoto svého práva, může při pozdějších výplatách služného použíti ho vzhledem k částce svého času nezadržené jen potud, neuplynul-li od dotyčné výplaty služného více než jeden měsíc. To platí i tenkrát, bylo-li pojistné vyměřeno dodatečně proto, že zaměstnavatel ne předložil nemocenské pojišťovně včas udání potřebná k vyměření správného pojistného.

(2) Osobám, jimž vyplácí se služné pravidelně v delších časových obdobích, nežli za jeden měsíc, může zaměstnavatel sraziti pojistné na ně připadající při nejbližší výplatě, nejdéle však za šest měsíců.

Pojistné, které zaměstnavatel srážel zaměstnanci ze služného jest statkem zaměstnavateli svěřeným.

(1) Za osoby, vykonávající práce nebo služby v závodě zaměstnávajícím aspoň deset pojištěnců, jehož zařízení nevyhovuje předpisům zdravotnickým a ochranným, může býti po dobu tohoto stavu pojistné zvýšeno přirážkou až 25%, kterou zaměstnavatel bude povinen hraditi ze svého.

(2) Přirážku uloží k návrhu nemocenské pojišťovny Svaz nemocenských pojišťoven, vyslechna příslušný odborný orgán státní živnostenského inspektora, okresní správu politickou atd.).

(3) Přirážku nutno platiti ode dne, kdy byl výměr doručen zaměstnavateli nebo jeho zmocněnci (§ 8).

Úřad udělující povolení k provedení stavby je povinen vyrozuměti o žádosti za ně nemocenskou pojišťovnu a uložiti stavebníkovi, aby před započetím stavebních prací poskytl přiměřenou jistotu za pojistné, bude-li toho pojišťovna v osmi dnech žádati a prokáže-li, že stavební živnostník, jenž bude stavbu prováděti, zůstal dlužen pojistné ústavu sociálně-pojišťovacímu.

(1) Několik osob, které zaměstnávají téhož zaměstnance, ručí společně a nerozdílně za pojistné podle jeho úhrnného služného. Pojistné Předepíše se podle hlavního zaměstnání.

(2) Za hlavní zaměstnání považuje se zaměstnání nejvýše placené. Jde-li o několik zaměstnání stejně placených, stanoví se hlavní zaměstnání nejprve podle užší souvislosti toho čí onoho zaměstnání s dřívější výdělečnou činností nebo s předběžným vzděláním zaměstnancovým, pak podle delší doby trvání toho čí onoho zaměstnání nebo podle jiných vhodných známek.

(3) Zaměstnavatel, jemuž bylo předepsáno pojistné podle úhrnného služného zaměstnancova, má postih vůči zaměstnavatelům ostatním.

Za pojistné ručí společně a nerozdílně spolupodnikatelé a dílčí podnikatelé (akordanti).

Pojistné i s příslušenstvím požívá přednostního práva nedoplatků daní a dávek veřejných v řízení exekučním; konkursním a vyrovnávacím.

(1) Dlužné pojistné (§ 7) třeba zúročiti 5 procenty za rok.

(2) Neprávem přijaté pojistné vrátí pojišťovna s 5procentními úroky. Zaměstnavatel může vyžadovati vrácení částí pojistného, kterou zaplatil ze svého, zaměstnanec pak vrácení části, jež mu byla sražena ze mzdy (§ 8).

Pojistné i s úroky může býti vymáháno exekucí soudní na základě vykonatelného platebního výměru.

Platební výměr je vykonatelný, uplynulo-li od doručení jeho 15 dnů. Doložku o vykonatelnosti připojí nemocenská pojišťovna.

(1) Právo pojišťovny vyměřiti pojistné promlčuje se ve třech letech ode dne splatností (§ 7). Podal-li zaměstnavatel vědomě nesprávné oznámení (§§ 16 násl.) nebo nepodal-li ho vůbec, aby zkrátil pojišťovnu o pojistné, promlčuje se nárok pojišťovny na vyměření pojistného v deseti letech.

(2) Právo pojišťovny vymáhati vyměřen pojistné promlčuje se v šesti letech po tom, kdy osoba povinna platiti byla vyrozuměna o vyměření pojistného.

Promlčení se přerušuje činem, jenž má za účel vyměřiti pojistné nebo vymáhati je, dověděla-li se o tomto činu povinná osoba; mimo to pak se přerušuje, případně staví podle ustanovení občanského zákona, civ. řádu soudního, konkursního a vyrovnávacího řádu.

Nemocenské pojišťovny a Svaz nemocenských pojišťoven utvoří a rozmnoží z přebytků příjmů nad výdaji reservní fond; jenž budiž nashromážděn alespoň částkou jednoduchého středního vydání posledních tří let a doplněn v případě potřeby zase do této výše.

(1) Plyne-li z výročních závěrek nemocenské pojišťovny, že příjmy nestačí k úhradě nákladův, a nedosáhl-li ještě reservní fond výše uvedené v § 21, nebo zmenšil-li se reservní fond pod tuto částku, a není-li naděje že poměry v nejbližší době budou zlepšeny správou pojišťovny, budiž navrženo buď zvýšení pojistného, nebo snížení dávek až na mez stanovenou v tomto zákoně.

(2) Neusnesla-li se na potřebném opatření pojišťovna, ani když k tomu byla vyzvána; změní Všeobecný pensijní ústav stanovy její z moci úřední s účinkem právně závazným.

(1) Nestačí-li příjmy Svazu nemocenských pojišťoven k úhradě jeho nákladů, budiž za ostatních předpokladů § 22, odst. 1. usneseno obmezení nebo zrušení vícedávek, nebo zvýšení procenta pojistného připadajícího na Svaz podle § 5, odst. 1.

(2) Zvýšení procenta provede Všeobecný pensijní ústav se schválením ministra sociální péče.

(3) Neusnese-li se Svaz na obmezení neb zrušení vícedávek ani na zvýšení procenta pojistného, ani když k tomu byl vyzván, rozhodne Všeobecný pensijní ústav buď o zvýšení procenta pojistného nebo provede obmezení vícedávek z mocí úřední.

(1) Jmění nemocenských pojišťoven a Svazu může býti použito k účelům v tomto zákoně předepsaným nebo připuštěným.

(2) Pokud tento zákon nestanoví ničeho jiného, smí jmění býti ukládáno pouze:

a) v tuzemských cenných papírech; v nichž mohou býti ukládány peníze sirotčí nebo v zápůjčkách na takové papíry;

b) v investičních zápůjčkách státu, zemím, župám, okresům a obcím nebo v zápůjčkách jimi zaručených;

c) v tuzemských hypotečních zápůjčkách, požívajících sirotčí jistoty;

d) v tuzemských peněžních ústavech; za jejichž veškeré závazky ručí stát; země, župy, okresy nebo obce;

e) v investičních zápůjčkách veřejnoprávním korporacím, které jsou oprávněny ukládati dávky:

(3) Peníze, které nutno míti pohotově pro běžné vydání; mohou býti uloženy u důvěryhodných domácích úvěrních ústavů.

(4) Všeobecný pensijní ústav vypracuje směrnice pro ukládání jmění nemocenských pojišťoven a Svazu nemocenských pojišťoven, jež jsou pro pojišťovny i Svaz závazné.

(1) Nemocenská pojišťovna může se souhlasem Svazu nabýti nemovitostí, nezůstanou-li tyto zatíženy přes polovici nabývacích nákladů a slouží-li k umístění kanceláří a pro byty zaměstnanců pojišťovny; převyšuje-li částka, za kterou má býti nemovitosti nabyto, obnos jednoho milionu korun československých, je vedle souhlasu Svazu třeba také schválení Všeobecného pensijního ústavu. Souhlasu Svazu a Všeobecného pensijního ústavu není třeba, jde-li o nabyti nemovitostí v řízení exekučním nebo konkursním, jež může odvrátiti škodu, hrozící pojišťovně.

(2) Jde-li o nabytí nemovitosti Svazem nemocenských pojišťoven, jest k tomu vyjma případu nabytí nemovitostí v řízení exekučním nebo konkursním za účelem odvrácení škody Svazu hrozící třeba vždy předběžného, svolení Všeobecného pensijního ústavu.

Pro nemocenské pojištění úředníků a zřízenců, podléhajících pensijnímu pojištěni dle zákona ze dne 16. prosince 1906, čís. 1. ř. z. na r. 1907, novely z 5. února 1920, čís. 89 Sb. z. a n., případně na základě dalších novel tohoto zákona prodlužuje se působnost zákona ze dne 30. března 1388, č. 33. ř. z., o pojištění dělníků pro případ nemoci, jakož i zákony jej pozměňující a doplňující, na dobu od 1. července 1926 až do doby, kdy nabudou účinnosti předpisy zákona o nemocenském pojištění soukromých úředníků a zřízenců.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. července 1926. Provede jej ministr sociální péče.

Od 1. července 1926 má vejíti v činnost zákon o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci; invalidity a stáří, č. 221 Sb. z. a n. z r. 1924 kterým zrušuje se zákon ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z.; i se všemi pozdějšími zákony tento zákon doplňujícími. Kdyby nevešel v platnost zákon o nemocenském pojištění soukromých úředníků, měli by úředníci tito spadnouti do pojištění dělnického; čímž by zájmy pojištěnců těchto byly značně poškozeny.

Soukromí úředníci a zřízenci nebyli sice výslovně vyloučeni z dělnického pojištění; ale ustanoveními v organisační části a také slibem daným tehdejším ministrem sociální péče; počítalo se s tím že pro soukromé úředníky a zřízence bude provedeno zvláštní nemocenské pojištění. Za tím účelem zřízena byla také zvláštní komise, která měla připravit osnovu zákona o nemocenském pojištění soukromých úředníků a zřízenců. Tato komise je v podstatě se svou prací hotova, schází jí pouze pojistně-matematické propočty. Poněvadž tyto propočty mohou býti; jak odborníci se vyjádřili, do 4 neděl hotovy a poněvadž propočty ty mohou býti provedeny během projednávání v odborných výborech, předkládají podepsaní osnovu zákona o nemocenském pojištění soukromých úředníků a zřízenců tak, jak v podstatě na ní usnesla se odborná komise.

Potřebná pojistně - matematická data, výše pojistného; výše pojistných dávek, rozdělení pojistných tříd, mohou býti dodatečně do osnovy vloženy, během projednávání v odborném výboru na základě pojistně-matematických propočtů, jež zatím mohou býti výboru dodány. Kdyby snad mimo očekávání nemohla býti celá materie tohoto pojištění probrána, připojují podepsaní přechodné ustanovení §u 26, které je proto nutné, poněvadž by po 1. červenci, kdy začne působiti sociální pojištění dělnické, nastala úplná anarchie v nemocenském pojištění úřednickém.

Proto v tomto případě, kdyby nedošlo k provedení celého zákona, je nezbytně nutno, aby prodloužena byla platnost zákona z 30. března 1888, č. 33 ř, z., pro obor působnosti nemocenského pojištění soukromých úředníků a zřízenců. Ježto předloha tato státu žádná břemena neukládá, není potřeba navrhovat zvláštní krytí.

Návrh tento budiž přikázán výboru sociálně-politickému k nejrychlejšímu projednání.