Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

President republiky československé s jedné strany a president republiky Polské s druhé strany, v souhlasném přání podporovati a rozvíjeti obchodní styky mezi oběma zeměmi, rozhodli se uzavříti obchodní úmluvu a jmenovali k tomu cíli svými plnomocníky:

l

kteříž, předloživše své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na těchto článcích:

Příslušníci každé z vysokých smluvních stran budou požívati, pokud jde o nastupování a provozování obchodu a živností na území druhé smluvní strany, všech výsad, svobod a výhod přiznaných státu požívajícímu nejvyšších výhod.

S příslušníky jedné ze smluvních stran, kteří se ubírají na veletrhy a trhy na území strany druhé, aby tam obchodovali, bude se vzájemně zacházeti jako s příslušníky domácími, mohou-li předložiti legitimaci podle vzoru přiloženého k této úmluvě, vydanou úřady státu, jehož jsou příslušníky.

S příslušníky každé smluvní strany bude se na území druhé smluvní strany zacházeti, pokud jde o jejich právní postavení, jejich majetek movitý i nemovitý, jejich práva a zájmová účastenství, stejně příznivě jako s příslušníky kteréhokoliv třetího státu. Budou míti volnost spravovati své záležitosti na území druhé smluvní strany bud' osobně, nebo prostředníkem jimi zvoleným, aniž by byli v tomto ohledu podrobeni jiným omezením než těm, která jsou stanovena zákony a nařízeními platnými na příslušném území.

Budou míti právo vystupovati před soudy a budou míti volný přístup k úřadům druhé smluvní strany. Jest jim volno používati k chránění svých zájmů advokátů nebo zástupců, jež si sami zvolí, nepodléhajíce jiným omezením než těm, která jsou stanovena zákony a nařízeními platnými na příslušném území, a bude se s nimi v každém ohledu stejně zacházeti jako s příslušníky kteréhokoliv jiného státu.

Příslušníci jedné z obou smluvních stran nebudou přidrženi na území druhé strany k žádné povinné službě at' ve vojsku pozemním nebo námořním, či v národní gardě nebo milici. Budou osvobozeni od jakýchkoli dávek, ukládaných náhradou za osobní službu vojenskou, ode všech vojenských plnění a rekvisicí osobních, avšak budou podrobeni, pokud jde o jejich movitý nebo nemovitý majetek v zemi, vojenským rekvisicím a břemenu vojenského ubytování za týchž podmínek jako příslušníci domácí.

Akciové a jiné společnosti obchodní, průmyslové nebo finanční, včetně společnosti plavebních, jež mají své sídlo na území jedné z vysokých smluvních stran a podle zákonů této strany jsou tam po právu ustaveny, budou oprávněny uplatňovati rovněž na území druhé strany veškerá svá práva a zejména vystupovati před soudy jako žalobci a žalovaní, podřizujíce se příslušným zákonům a nařízením platným na území této druhé strany.

Připuštění shora vyjmenovaných společností, na území jedné z vysokých smluvních stran po právu ustavených, které hodlají svoji činnost po nabytí působnosti této úmluvy rozšířiti na území druhé strany a které k tomu účelu by potřebovaly zvláštního povolení, bude se říditi zákony a nařízeními platnými na území dotyčného státu, při čemž se rozumí, že připuštění bank a pojišťovacích společností bude se říditi zvláštními zákony a nařízeními dotyčného státu k tomu se vztahujícími.

Se společnostmi již jednou po zákonu usazenými bude se po stránce objektivně právní stejně zacházeti jako se společnostmi stejného druhu, kterékoliv třetí země, což se však nedotýká rozhodnutí činěných na základě systému koncesního nebo dle volného uvážení ve věcech správních.

Příslušníci každé z obou smluvních stran, jakož i společnosti obchodní a průmyslové nebudou povinni platiti z provozování obchodu a živností na území druhé smluvní strany jiných nebo vyšších daní, dávek nebo poplatků, než které se vybírají od příslušníků a společností domácích.

Vnitřní dávky vybírané na účet státu, obcí nebo korporací, jež jsou nebo budou uvaleny na těžbu, výrobu nebo spotřebu některého druhu zboží na území jedné z vysokých smluvních stran, nepostihnou pod žádným titulem produktů druhé strany ani více ani tíživěji než podobné produkty domácí nebo státu požívajícího nejvyšších výhod.

Rozumí se ovšem, že ustanovení předchozích článků, pokud zaručují zacházení dle zásady nejvyšších výhod, nedotýkají se nikterak zvláštních zákonů, nařízení a předpisů v oboru obchodu, živností, policie, obecné bezpečnosti a výkonu určitých živností a řemesel, které jsou nebo budou platiti na území vysokých smluvních stran a vztahovati se všeobecně na všechny cizince.

Zboží, plodiny zemské nebo výrobky jedné z vysokých smluvních stran nebudou při dovozu do celního űzemí druhé strany podrobeny jiným nebo vyšším clům nebo dávkám včetně veškerých vedlejších poplatků a přirážek - než oněm, které jsou nebo budou vybírány ze zboží nebo produktů kterékoliv třetí země.

Při vývozu z celního území jedné z vysokých smluvních stran do celního území druhé smluvní strany nebudou vybírána jiná nebo vyšší vývozní cla nebo dávky, než při vývozu těchže předmětů do států požívajících v tomto ohledu nejvyšších výhod.

Mimo to i v jiných ohledech každá z vysokých smluvních stran se zavazuje, že nepodrobí dovoz a vývoz ve styku s druhou stranou jinému nebo méně příznivému zacházení, než jakého se požívá na kterýkoliv třetí straně, zvláště pokud jde o celní předpisy a jejich provádění, o postup při zkoumání a rozboru dováženého zboží, o podmínky placení cel a dávek, o zařadění do sazeb a jejich výklad a o provádění monopolu.

Bez újmy ustanovení článku IX. zboží, plodiny zemské nebo výrobky republiky Československé, vyjmenované v přiloženém seznamu A, budou při dovozu do celního území republiky Polské požívati procentních slev vyznačených v řečeném seznamu.

Zboží, plodiny zemské nebo výrobky celního území republiky Polské, vyjmenované v přiloženém seznamu B, budou při dovozu do republiky československé požívati procentních slev vyznačených v řečeném seznamu.

Procentní slevy vyznačené v seznamech A i B zůstanou stejné bez ohledu na jakákoliv zvýšení nebo snížení dovozních cel.

Zboží, plodiny zemské nebo výrobky republiky Československé, vyjmenované v přiloženém seznamu C, nemohou býti při dovozu do celního území republiky Polské podrobeny vyšším clům než oněm, která jsou uvedena v tomto seznamu.

Zboží, plodiny zemské nebo výrobky celního území republiky Polské, vyjmenované v přiloženém seznamu D, nemohou býti při dovozu do celního území republiky Československé podrobeny vyšším clům nebo poplatkům než oněm, které jsou uvedeny v tomto seznamu.

Ustanovení tohoto článku nedotýkají se nikterak doložky nejvyšších výhod, sjednané v článku IX. této úmluvy.

Ustanovení článku IX. nevztahují se na:

1. výhody v přítomné době poskytované nebo které by mohly býti později poskytnuty sousedním státům k usnadnění místního styku obyvatelstva pohraničního pásma;

2. zvláštní výhody, vyplývající z celní unie;

3. celní režim dle článku 222 smlouvy st.-germainské a dle článku 205 smlouvy trianonské;

4. prozatímní celní režim mezi polskou a německou částí Horního Slezska dle ženevské konvence německo-polské ze dne 15. května 1922.

Obě smluvní strany shodují se v tom, že omezení nebo zákazů týkajících se dovozu a vývozu určitého zboží bude se používati pouze po dobu a měrou naprosto nutnou vzhledem k hospodářským poměrům, při čemž se rozumí, že bude sjednána zvláštní úprava mezi oběma vládami k usnadnění výměny zboží po dobu, ve které výše zmíněný režim zůstane ještě v působnosti.

Nehledě k omezením zmíněným v článku XIII., bude možno činitî výjimky z ustanovení o úplné svobodě obchodu, již vysoké smluvní strany si přejí, pouze v případech níže uvedených, pokud tyto výjimky budou platiti pro všechny země ve stejných poměrech:

a) z důvodů veřejné bezpečnosti;

b) z důvodů zdravotních nebo jako opatření proti nákazám zvířecím nebo rostlinným, při čemž bude dbáno všeobecně uznaných mezinárodních pravidel;

c) pro zboží, jež v jednom ze smluvních států jest předmětem státního monopolu;

d) v případech vážných událostí dotýkajících se státní bezpečnosti neb životních zájmů země.

Aby vzájemnému obchodu byly zajištěny výhody zacházení podle této úmluvy a aby bylo současně vyloučeno jakékoliv možné zneužití, bude moci každá ze smluvních stran požadovati, aby plodiny zemské nebo výrobky druhé strany byly při dovozu doprovázeny osvědčením původu.

Osvědčení původu budou vydávána obchodní komorou, k níž přísluší odesilatel, neb každým jiným úřadem, hospodářským sdružením nebo jiným ústavem, jejž uzná země určení.

Osvědčení mohou býti ověřována diplomatickým nebo konsulárním zástupcem země určení.

Každá z vysokých smluvních stran se zavazuje, že učiní veškerá nutná opatření, aby účinně zabezpečila plodiny zemské nebo výrobky pocházející z druhé smluvní strany proti nekalé soutěži při obchodních jednáních, a zejména že potlačí a zamezí zabavením nebo všemi jinými vhodnými trestními opatřeními v souhlasu s vlastním zákonodárstvím dovoz, uložení a vývoz, jakož i výrobu, oběh, prodej a uvádění do prodeje ve vnitrozemí všech výrobků, opatřených přímo nebo na jejich bezprostřední úpravě nebo vnějším obalu známkami, jmény, nápisy nebo jakýmikoliv označeními, směřujícími přímo nebo nepřímo k nesprávnému označení původu, druhu, podstaty neb zvláštních vlastností těchto výrobků nebo zboží.

Průvoz osob, zavazadel a zboží jakéhokoliv druhu, přicházejících z území jedné smluvní strany nebo do tohoto území určených, přes území druhé smluvní strany bude se říditi ustanoveními úmluvy a statutu o svobodě transitu, podepsaných v Barceloně dne 20. dubna 1921.

Ve snaze uskutečniti v míře možnosti úmysly článku 23, odst. e), úmluvy o Společnosti národů, týkající se zachování svobody dopravy a průvozu, obě vysoké smluvní strany se mimo to vzájemně zavazují, že se zřetelem na svou zeměpisnou polohu zajistí, pokud jde o přepravy určené do jejich zemí, svobodu dopravy a průvozu stanovenou barcelonským statutem tím, způsobem, že vysoké smluvní strany nebudou se dovolávati článku 7 v případě politického napětí a že řečená svoboda dopravy a průvozu potrvá i v případě války, za předpokladu však, že tato opatření nebudou směti se příčiti jejich právům a povinnostem jako členů Společnosti národů.

Ustanovení článků XX., XXI. a XXII. této úmluvy bude se používati, pokud se týče dovezeného, na zboží, jež se prováží po železničních tratích vysokých smluvních stran.

V zacházení mezi příslušníky obou smluvních stran nebude činěno žádného rozdílu, pokud jde o odbavování, o dovozné a veřejné dávky, připadající na přepravu osob a jejich zavazadel po železnicích, provádí-li se za stejných podmínek.

Zboží podané k přepravě v území jedné z vysokých smluvních stran, jakož i zboží do tohoto území určené bude plným právem požívati na železnicích druhé smluvní strany výhody nejnižšího výpočtu dovozného, vyplývajícího z použití tarifů vnitřních nebo svazových, platících na přepravní trati ve směru dopravy, pro přepravu zboží stejného druhu bez ohledu na to, odkud přichází nebo kam jest určeno. Každou prohibitivní doložku vylučující použití vnitřního sníženého tarifu jest považovati, pokud jde o shora uvedené přepravy, za neplatnou.

Nejnižší výpočet dovozného, o němž se mluví v předchozím odstavci, musí na žádost jedné z vysokých smluvních stran býti vzat za základ při sdělávání svazových tarifů ve styku obou zemí.

Pokud jde o odbavování a veřejné dávky při přepravě shora zmíněného zboží, provedené za stejných podmínek, nebude činěno žádného rozdílu v zacházení podle toho, odkud zboží přichází nebo kam jest určeno.

Předchozí ustanovení nevztahují se na snížení sazeb přiznaná z důvodu dobročinnosti nebo v zájmu veřejného vyučování, ani na snížení poskytnutá v případě veřejné pohromy, ani na snížení přiznaná veřejným úředníkűm cestujícím za soukromými záležitostmi, ani na služební přepravy správy železniční nebo státní správy civilní aneb vojenské.

Obě smluvní strany si zaručují ve svých vzájemných stycích v oboru železničních tarifů zacházení podle zásady nejvyšších výhod a shodují se, že za účel:m podpory mezinárodní železniční dopravy, na níž jsou jejich země zúčastněny, budou prováděti vzájemně blahovolnou tarifní politiku.

Vysoké smluvní strany se zavazují, že usnadní zřízení a provádění přímé dopravy po železnicích mezi svými územími, jakož i dopravy mezi územím jedné ze smluvních stran a třetího státu přes území druhé smluvní strany. a tím účelem dojde mezi správami zúčastněných železnic k potřebným dohodám. Příslušné úřady obou smluvních stran budou povinny mimo to zajistiti zřízení vhodných přípojů osobních vlaků a oběh přímých vozů, budou usilovati o to, aby provádění celních a pasových formalit bylo zjednodušeno a urychleno, a budou pečovati o zajištění rychlé a pravidelné přepravy zboží.

Obchodníci, továrníci a jiní živnostníci jedné z obou zemí, kteří prokáží předložením své živnostenské legitimace, vydané příslušnými úřady svého státu, že jsou tam oprávněni provozovati svůj obchod nebo svoji živnost a že tam platí poplatky a daně zákony předepsané, budou míti právo bud' osobně nebo svými cestujícími uzavírati koupě na území druhé smluvní strany u obchodníků nebo výrobců nebo ve veřejných prodejnách. Budou rovněž moci přijímati zakázky, i podle vzorků, u obchodníků neb jiných osob, které pro svůj obchod nebo svou živnost používají zboží, odpovídajícího těmto vzorkům. Ani v jednom ani v druhém případě nebudou povinni platiti z tohoto důvodu zvláštní poplatek.

Obchodní cestující, zastupující polské a československé firmy, mají-li legitimaci, zmíněnou v článku II. této úmluvy a vydanou úřady jejich příslušné země, budou míti vzájemné právo míti s sebou vzorky nebo modely, nikoli však zboží.

Vysoké smluvní strany si vzájemně sdělí, které úřady jsou pověřeny vydávati legitimace, jakož i kterými předpisy jest se cestujícím říditi při provozování jejich obchodu.

S výjimkou zboží, jehož dovoz jest zakázán, předměty podrobené clu, které budou dováženy jako vzorky nebo modely obchodními cestujícími, budou vzájemně propuštěny beze cla dovozního i vývozního s podmínkou, že tyto předměty, nebyly-li prodány, budou opět vyvezeny v předepsané lhůtě a že nebude pochybnosti o totožnosti dovezených a opět vyvezených předmětů, ať procházejí ostatně při vývozu kterýmkoliv celním úřadem.

Opětný vývoz vzorků nebo modelů budiž zaručen v obou zemích bud' tím, že se složí (hotově) u vstupního celního úřadu částka odpovídající obnosu cla, jež má býti zapraveno, bud' tím, že se složí dostatečná jistota. Vyhrazeno jest splnění případných formalit záručných ve všech případech, pokud jde o předměty z platiny, zlata neb stříbra.

Vyprší-li předepsaná lhůta, připadne na clo složená částka státní pokladně, a byla-li zaručena, bude ve prospěch státní pokladny vymáhána, neprokáže-li se v této lhůtě, že vzorky nebo modely byly opět vyvezeny.

Jestliže se před uplynutím předepsané lhůty předloží vzorky nebo modely celnímu úřadu k tomu cíli ustanovenému, aby byly opět vyvezeny, má se tento úřad ohledáním přesvědčiti, jsou-li předměty jemu předložené totožné s těmi, pro něž bylo dovozní povolení vydáno. Není-li o tom pochyby, potvrdí úřad opětný vývoz a vrátí částku složenou při dovozu neb učiní potřebná opatření pro uvolněni jistoty.

Od dovozce nebude požadováno nijakých platů vyjma kolkovné za vydání osvědčení neb dovolovacího listu a za označení, potvrzuj ící totožnost vzorků neb modelů.

Hořejší ustanovení nevztahují se na osoby provozující kočovná zaměstnání, na podomní obchod, jakož i na vyhledávání zakázek u osob neprovozujících ani živnosti ani obchodu, při čemž si každá z vysokých smluvních stran v vyhrazuje v tomto ohledu úplnou volnost svého zákonodárství.

Styk poštovní, telegrafní a telefonní mezi Československem a Polskem jest předmětem zvláštní úmluvy mezi oběma státy na základě mezinárodních úprav.

Úlevy pro místní pohraniční styk budou předmětem zvláštní úpravy.

Mimo to vyhrazují si obě vysoké smluvní strany upraviti případně zvláštní dohodou otázky týkající se plavby.

Připojená veterinární úmluva (příloha E) s příslušným závěrečným protokolem (příloha F) budou tvořiti integrující součást této úmluvy a zůstanou stejně dlouho jako ona v působnosti, při čemž se rozumí, že mohou býti případně pozměněny ve společné dohodě i za trvání obchodní úmluvy.

Vláda polská, jíž ve smyslu článku 104 smlouvy versailleské a článků 2 a 6 pařížské úmluvy mezi Polskem a svobodným městem Gdanskem ze dne 9. listopadu 1920 náleží péče o vedení zahraničních věcí svobodného města Gdanska, vyhrazuje si právo prohlásiti, že svobodné město jest smluvní stranou v této úmluvě a že přijímá závazky a nabývá práva z ní plynoucí.

Tato výhrada nevztahuje se na ustanovení této úmluvy, jež republika Polská sjednává, pokud jde o svobodné město Gdansko; v souhlasu se svými právy vyplývajícími z příslušných smluv.

Tato úmluva bude ratifikována a ratifikace budou vyměněny ve Varšavě, jakmile to bude možné.

Nabude působnosti patnáctého dne po výměně ratifikací.

Avšak obě vlády mohou se dohodnouti o jejím dřívějším uvedení v účinnost, jestliže jejich příslušná zákonodárství je k tomu opravňují.

Tato úmluva zůstane závaznou po dobu jednoho roku ode dne, kdy nabude působnosti. Po uplynutí této lhůty bude se prodlužovati mlčky a zůstane v účinnosti ještě tři měsíce po dni výpovědi dané jednou z vysokých smluvních stran.

Čemuž na svědomí plnomocníci podepsali tuto úmluvu.

Dáno dvojmo ve Varšavě dne 23. dubna roku tisícího devítistého dvacátého pátého.