Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. dra Patejdla, Davida, V. Beneše, Jaši a druhů vládě o zcizení velkostatku Battorkessi,

II. posl. Buřívala, Netolického a spol. min. financí o vyměřování poplatků,

III. posl. Sladkého a spol. min. financí o zvláštních ohledech k vídeňským železobaronům a uhlobaronům při vyměřování daně z příjmů,

IV. posl. Bergamnna, Špatného, Zeminové a druhů min. národní obrany o zasahování církevních hodnostářů do služebních věcí armády ve Staré Boleslavi

V. posl. Bergamnna, Buřívala, Riedla a spol. min. vnitra, že okresní politická správa v Mor. Třebové porušuje nedělní klid o státních svátcích

VI. posl. Bergamana, Buřívala a spol. min. veřejných prací o poměrech kancel. zaměstnanců v báňských a hutních podnicích státních,

VII. posl. Bergmanna, Buřívala, Zeminové a spol. min. soc. péče o zastavení vdovského důchodu vdovám po padlých vojínech v okresu táborském,

VIII. posl. Šamalíka, Sedláčka, Stanislava a druhů min. předsedovi, že nebyl zrušen příděl zbytkového statku Mistřín degradovanému legionáři Hlobilkovi,

IX. posl. dra Gagatko a druhů předsedovi vlády a min. vnitra o porušování zákona č. 96/25 "O vzájemných poměrech náboženských vyznání" správními úřady Podkarpatské Rusi,

X. posl. Kříže, A. Chalupy a druhů min. zemědělství o případu manželů Luskových na dvoře Schwarzenbergů a o vážných nedostatcích zákona stran zaopatření zaměstnanců na objektech, které stát v pozemkové reformě převzal a na nichž hospodaří,

XI. posl. Heegera a druhů vládě, že ministerstvo vnitra porušuje řádně vyhlášené mezinárodní smlouvy,

XII. posl. dra Spiny, dra Feierfeila, Hospynky, Simma, Eckerta a druhů min. školství a národní osvětys o zamýšleném zřízení české menšinové školy v Javorníku (ve Slezsku),

XIII. posl. Patzela a druhů min. spravedlnosti o zabavení časopisu "Die Wirtschaft",

XIV. posl. Siváka a spol. min. školstva a nár. osvety, aby "Vedecká zkúšobná komisia pre učitelstvo na stredných školách sriadená v Bratislave" vydávala vysvedčenia v reči slovenskej,

XV. posl. Matznera a druhů min. sociální péče a zemědělství, že se válečným poškozencům na Hlučínsku křivdí při přídělu půdy,

XVI. posl dra Koberga a druhů min. vnitra o ohlášení bojkotu na olomoucké radnici,

XVII. posl. Sliwky, Petera a druhů min. školství a národní osvěty, že bylo bezprávně zamítnuto odvolání ve věci otevření posleké občanské školy v Dolních Bludovicích na československé části Slezska,

XVIII. posl. Gregorovitsa a druhov min. železníc o bezprávnom poslovenčení maďarských staničných názvov.

Jednota Čs. obce legionářské v Bratislavě uveřejnila v různých časopisech dotaz na předsedu vlády, zda ví o zcizení velkostatku Battorkessi účastinárským společnostem "Agricola", "Domov" a "Polno a lesohospodářské společnosti v Ružomberku". O věci přinesl zprávu časopis "Národní Osvobození" ze dne 20. ledna, 21. ledna, 23l ledna a ze dne 7. dubna t. r. Zprávy ty nebyly až dosud vyvráceny ani úředně, ani vládou. Ježto dle různých známek jesť úspěšné provádění pozemkové reformy na Slovensku se zřetelem na drobné přídělce a kolonisaci vážně ohroženo, dotazují se podepsaní:

1. Je vládě známo, že Mikuláš Palfy prostřednictvím právního zástupce dra Fabryho sjednal smlouvu o zcizení velkostatku Battorkessi "Agricole", účastinárské poľnohospodárské spoločnosti v Bratislave, dále "Domovu", účastinárské spoločnosti pre hospodarstvo a kolonisaci v Bratislave, a Polno a lesohospodárské spoločnosti v Rúžomberku?

2. Je vládě známo, že akcionáři těchto tří společností jsou vesměs jedni a tíž lidé a že ve společnostech těch převládá zahraniční kapitál původu maďarského?

3. Jest odhodlána vláda vyšetřiti, zda a jakým způsobem byl udělen Státním pozemkovým úřadem souhlas ke zcizení velkostatku Battorkessi ve výměře 13.000 kat. jiter jmenovaným společnostem, ač nejsou vůbec zapsány v rejstříku společnosti?

4. Jest vláda ochotna zjednati nápravu a zajistiti zabranou půdu pro příděl drobným uchazečům a pro kolonisaci?

5. Jaká opatření míní vláda učiniti, aby se tyto případy neopakovaly?

Úřad pro vyměřování poplatků v Praze postupuje nehorázně proti živnostníkům a vymáhá přísně poplatky a hrozí exekucí nezaplatí-li se tyto poplatky, nepřihlížeje ke stížnostem a odvoláním postižených živnostníků.

Tak v konkrétním případě vymáhá úřad pro vyměřování poplatků na firmě Rösler a Kudlík v České Třebové 4.275 Kč - 6.411 Kč - 20.010 Kč a 11.997,50 Kč, poněvadž prý firma nezaplatila poplatky ze smluv za převzaté práce stavební pro ředitelství státních drah Praha-Jih.

Firma pochopitelně se brání zaplatiti a opírá toto stanovisko o zákon ze dne 29. února 1864 čís. 20 ř. z. § 9., kde je doslovně uvedeno toto:

"Použije-li se k ověření smlouvy formy závěrečného listu, nevybéře se poplatek, jsou-li splněny tyto podmínky:

a) Je-li zadávacím místem takový státní podnik, který má povahu obchodnicko-živnostenskou,

b) týká-li se zadávka přímého provozu takového podniku,

c) vydal-li závěrečný list státní podnik sám a nebo vyddala-li závěrečný list sice i druhá strana, avšak tato druhá strana má rovněž povahu obchodnicko-živnostenskou a dodávka náleží k předmětům jejího obchodu nebo živností"

Všechny případy, které smluvně byly uzavřeny mezi firmou Rösler a Kudlík a ředitelstvím čsl. státních drah Praha-Jih, jsou citovaným zákonem podložené a mám pane ministře za to, že poplatkový úřad nebyl oprávněn předepisovati jmenované firmě jakékoliv poplatky ze smluv.

Poněvadž poplatkový úřad hrozí jmenované fimrě dalšími exekucemi, nezaplatí-li tyto poplatky, ačkoliv tato firma požádala o odklad, odvolavši se k zemskému finančnímu ředitelství, aby věc na předloženou stížnost vyřídilo, hrozí nebezpečí malé firmě, že bude ve svém provozu právě nyní v době sezonní, citelně poškozena pro případ, že by došlo k závěrečnému provedení toho, čím se poplakovým úřadem vyhrožuje.

Z této příčiny táží se podepsaní:

1) Jest panu ministrovi financí známo, že poplatkový úřad pražský protizákonně ve všech případech, kde se jedná o dodávky pro státní podniky, takto postupuje?

2) Co hodlá pan ministr učiniti, aby příště takovým bezohledným způsobem nebyly vymáhány daně a dávky, které ani zákony podloženy nejsou?

V časopise "Bezručův Kraj" dne 25. června č. 26 uveřejněn jest otevřený list panu ministru financí Dru Karlu Englišovi v Praze o zvláštních ohledech k vídeňským železo- a uhlobaronům při vyměřování daně z příjmů:

"Již několikráte upozornily zdejší listy na postup ostravské berní správy ve věcech berních, avšak nadarmo. Poněvadž tento způsob vyvolává krajní pobouření hlavně českého státotvorného obyvatelstva, které jest vháněno do tábora protistátního, obracíme se na Vás, pane ministře, se zdvořilou žádostí, abyste mocí svého úřadu zasáhl v uklidnění české veřejnosti na Ostravsku, která má pocit, že někteří vysocí úředníci při vyměřování daní svojí liknavostí poškozují zájmy státní a měří v Československé republice poplatnictvu dle národnosti dvojím loktem.

V celém zdejším uhelném revíru kolují zprávy, že od roku 1914 nevyměřují se báňským a hutním společnostem ostravsko-karvínského revíru daně, nýbrž že se tyto dávají na ně zálohy ze základny roku 1914. Nyní však získali jsme naprosto věrohodné podklady, že berní správa v Mor. Ostravě postupovala podobně i při dani z příjmu u mnoha akcionářů vítkovických železáren a majitelů báňských kuksů. Těmto pánům zasílají závody jejich milionové apanáže ponejvíce do ciziny, jež od roku 1920 přesáhly 100 milionů Kč. Důchody tyto nejen že byly bez závady propouštěny, nebylo však jejich přiznání ani řádně přezkoušeno a daň z příjmů byla na ně uvalena od roku 1920 až teprve 29. května 1926, takže jen v devíti případech na úrocích ztratil stát více než 5 milionů Kč. Uvádíme tyto případy s přiznanými příjmy a s daněmi, jichž stát se nyní domáhá:

Dohromady osobní příjem těchto vídeňských magnátů činil za posledních 5 roků 106,794.799 Kč, daň z příjmů z toho 41,185.122 Kč.

Podotýkáme:

1) Příjem tento řádnou revisí nebyl přezkoušen.

2) Tito pánové nemají dle zákona ze dne 8. října 1924, čís. 235 právo žádati o snížení, případně prominutí daně vůbec.

3) Vyměřujícím komisařem je pan vrchní rada Wolf, který po převratu byl vedoucím činitelem odboje "Sudetendeutschlandu" proti Československé republice.

Žádáme Vás, pane ministře, pro tato zarážející fakta, abyste laskavě:

a) dal zjistiti, kde jest příčina této nepřístojnosti,

b) zabránil, aby stát byl poškozen vedle ztráty úroků ještě daňovým odpisem jako premií nedbalým poplatníkům,

c) nařídil, aby tak odpovědná funkce, jako jest předpisování milionových daní, byla svěřována všude důsledně jen úředníkům spolehlivým a vlasteneckým, kteří jsou vzdáleni myšlenky na jakoukoliv sabotáž republiky."

Tolik "Bezručův Kraj"!

V neděli dne 30. května 1926 šel por. Jandač s kpt. Novákem a por. Vysokým, od 8. jezdeckého pluku č. 8. ve Staré Boleslavi z pošty ku kasárnům, právě když se blížilo též "Moravské procesí".

U kasáren se utvořil hlouček zvědavců, mezi nimiž živě gestikuloval, rozhorleně cosi vykládal a holí hrozil kanovník Pauly, farář ze Smíchova, k oknům čelné buidovy kasárenské. Volal: "Kdo zde vůbec má službu?" Por. Jandač se přihlásil, že on má službu. Na to pan Pauly, ani nevysvětlil, oč běží, rozkazoval kategoricky poručíku Jandačovi: "Zjistěte mi ihned ony dva vojíny, kteří se nahoře v oknech smáli." Jandač slušně odvětil: "Promiňte, to není mojí povinností." Na to rozkřikl se pan Pauly: "Tak, to tedy není Vaší povinností, Vy tedy nevíte, že když máte službu, že Vaší povinností jest..." Do toho poručík Jandač skočil: "Promiňte, Vy mne o mých povinnostech ve službě poučovat nebudete a od Vás se také poučovat nedám!" Načež zasalutoval a odstoupil. Pan Pauly na to obrátil se na kpt. Nováka, kde mají nějakého "obersta" neb "oberstleutnanta". Tento odpověděl, že těchto hodností neznáme, aby se pan Pauly obrátil na velitele II. korouhve 8. jezd. pluku majora Stýblo.

Tohoto potkal pan Pauly na schodech a stěžoval si, jak on "v ranku" generála byl odbyt tím "lajtnantem", on, který mívá na oběd 14 generálů a dovede s nimi jednat a vyhrožoval stížností u pana generála Weinerkla. Následek této srážky bylo: - veliké vyšetřování nařízené M. N. O., při čemž se napsala spousta protokolů.

V neděli 13. června 1926 odjížděl ke střelbě do Milovic motorisovaný dělostřelecký pluk č. 51 ze Staré Boleslavi, čímž zdrženo bylo pražské procesí, vedené býv. vojen. biskupem Bomberou, asi o 10 minut na náměstí ve Staré Boleslavi.

Následek toho bylo nové vyšetřování a nové psaní četných protokolů, že prý přesídlení dálo se úmyslně, aby byly rušeny náboženské úkony.

Žádáno, aby se pohyby vojska přes Starou Boleslav nekonaly v době poutí.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra národní obrany:

1) Jest pan ministr ochoten vyšetřiti, který úředník M. N. O. nařídil ve vylíčených případehc šetření, aščkoliv mu musí býti známo, že civilní osoby nemají přístupu do kasáren a že dny dvičební v Milovicích jsou přesně dle programu vyměřeny?

2) Jest pan ministr ochoten chrániti politickou nedotknutelnost armády tím, aby civilní osoby nezasahovaly podobným způsobem do záležitostí armády?

3) Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným výsledek vyšetřování v předu uvedených zasahování cizích vlivů do záležitostí armády?

4) Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, c v této věci zařídil aneb zaříditi hodlá?

Dne 1. května 1926 nařídil přednosta okresní politické správy v Mor. Třebové Dr. Hovůrka všem poštovnímúřadům svého okresu, aby se tento den všude pracovalo jako ve dny všední.

V Jevíčku na př. byla na poštovním úřadě služba do 4 hodin odpoledne bez polední přestávky. Jelikož tento den jest svátkem státem uznaným, domáhali se úředníci alespoň přesčasného. Bylo jim však ředitelstvím pošt a telgrafů v Brně sděleno toto:

"Žádosti o povolení přesčasného nemůžeme vyhověti, jelikož 1. května připadlo letos na sobotu a službou, již nařídila okres. správa politická, nebyl překročen počet 8 hodin denně, jež by zaměstnanci normálně v rámci 48hodinné týdenní pracovní doby byli nuceni konati službu (podpis Barvič v. r.)."

Z této odpovědi jest zjevno, že ředitelství chce snad uznávati svátky státní jen, když připadnou na neděli. Jelikož podobný případ na zmíněném okrese, kde jsou Němci plně zastoupeni, stal se i při 28. říjnu, táží se podepsaní pana ministra vnitra:

1) Jest pan ministr ochoten tento případ dáti co nejpřísněji vyšetřiti a pro budoucnost zabrániti tomuto svévolnému porušování nedělního klidu o státních svátcích?

2) Jest pan ministr ochoten dáti podepsaným zprávu o tom, co v této věci zařídil?

Dne 12 listopadu 1925 bylo v ministerstvu veřejných prací v Praze učiněno mezi odborovými organisacemi jako zástupci zaměstnanců na denní plat, vykonávajících dle zákona ze dne 5. února 1922, č. 89 Sb. z. a n. převážně duševní práce, nebo dozírajících pravidelně k pracím jiných osob, a mezi státními báňskými a hutnickými závody, jako doplněk k dosavadním platným kolektivním smlouvám pro dělníky těchto závodů, toto ujednání:

1) Úprava platových poměrů svrchu zmíněných zaměstnanců provedena bude dle vzdělání, schopnosti, výkonnosti a služební upotřebitelnosti každého jednotlivce.

K tomu cíli zařadí se kancelářští směnaři do čtyř skupin a sice:

a) do skupiny vysokoškolské,

b) do skupiny s maturitou, vyšší průmyslovou školou a obchodní akakdemií,

c) do skupiny s báňskou šklou, nebo s jiným této škole rovnocenným učelištěm,

d) ostatní směnaři.

Hranice platů v jednotlivých skupinách budou stanoveny dle dnešního faktického stavu a sice tak, že nejnižším platem té které skupiny bude plat zaměstnance, dnes s nijnižším platem do této skupiny zařazeného, nejvyšším platem bude obdobně plat zaměstnance, dnes s nejvyšším platem do této skupiny zařazeného.

Při této úpravě platových stupnic jest zásadou, že nikdo nebude proti dnešnímu stavu poškozen. Zařazení svrchu uvedené provede se za účasti podepsaných organisací.

2) Svrchu uvedeným zaměstnancům přísluší od 1. září 1925 počínaje plat za všechny kalendářní dny, ztrávené skutečně ve službě, včetně neděle a svátky, avšak vyjma dnů nemoci, jakož i dnů, za které jim přísluší náhrada ušlého výdělku dle platných zákonných ustanovení. Tato mzda za neděle a svátky bude se vypláceti v předpokladu, že zaměstnanec bude vykonávati práce pře čas bez všelikého zvláštního honorování této práce, vyjma případy zvláště mimořádných prací přes čas, žádaných od případu k případu (bilanční práce, terminované práce, poruchy na závodě, již odstanění nestrpí odkladu a pod.). Kdyby se zaměstnanec zdráhal práci přes čas vykonávati, bude placení nedělí a svátků, v nichž zaměstnanec službu nekonal, zastaveno. Výplata děje se koncem měsíce pozadu.

3) Placená dovolená poskytována bude výše zmíněným zaměstnancům na denní plat od 1. ledna 1926 počínaje v následujících výměrách:

a) při služební době od 6 měsíců do 1 roku ve výměře 10 dnů v roce,

b) při služební době od 1 roku do 5 let ve výměře 12 dnů ročně,

c) při služební době přes 5 let ve výměře 14 dnů ročně, dle zásad zákona o placených dovolencýh č 262/1921,

d) pokud mají dnes již přiznanou delší dovolenou, ve výměře její.

Pro výměru dovolené počítají se léta, ztrávená ve službě státních báňských a hutnických závodů, včetně zákonem přiznaná léta legionářská.

4) Za ty z výše uvedených zaměstnanců, kteří byli před vstupem do pensijního pojištění u Všeobecného pensijního ústavu pojištěni u provisního oddělení bratrské pokladny, hraditi budou státní báňské a hutnické zuávody se zpětnou platností od 1. ledna 1925 počínaje pojistné příspěgvky do provisního oddělení revírní bratrské poklady po dobu, pokud nedovrší předepsané čekací doby 60 příspěvkových měsíců pensijního pojištění, případně pokud pro ně ve smyslu vládního nařízení ze dne 19. ledna 1923, čís. 16 Sb. z. a n. zůstává ještě v platnosti i trvající již pojištění u provisního oddělení bratské pokladny.

5) Toto ujednání vztahuje se též na kancelářské směnaře státního báňského řediuteslství v Příbrami.

6) Toto ujednání platí po dobu neurčitou s výpovědí tříměsíční jedné smluvní strany. Skončeno a podepsáno."

Protože toto ujednání nebylo dosud ministerstvem veřejných prací provedeno, táží se podepsaní pana ministra veřejných prací:

1) Jest pan ministr ochoten toto ujednání dodržeti a v nejkratší době provésti?

2) Jest pan ministr ochoten dáti podepsaným zprávu o tom, co v této věci zařídil neb zaříditi hodlá?

Vdovám po padlých vojínech dle připojeného výkazu, byly již v roce 1921 ode dne jejich přijetí do tabákové továrny v Táboře zastaveny vdovské pense z důvodu, že byly přijaty do práce v tabákové továrně v Táboře. Jedná se o vdovy, jež uvedeny jsou v přiloženém výkaze.

Poněvadž výdělek těchto vdov naprosto nestačí k výživě rodiny a pracuje-li vdova, matka, v továrně, jsou jejich děti úplně na sebe odkázány, aneb musí pro ně býti opatřen dozor, který snižuje příjem těchto vdov, bylo by tudíž na místě přiznati jim i nadále vdovské důchody po padlých vojínech, aby rodiny jejich za to, že otec padl ve světové válce, netrpěly bídu, hlad a nedostatek.

Z toho důvodu táží se podepsaní pana ministra sociální péče:

1) Jest pan ministr sociální péče ochoten přiznati těmto vdovám důchod vdovský dle novely zákona z roku 1922 se zpětnou platností od 1. ledna 1922?

2) Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil neb zaříditi hodlá?

O zbytkový statek Mistřín, proti jehož zřízení se veškeré občanstvo stavělo, ucházela se obec Mistřín, jelikož zvláště budovy velmi potřebovala pro obecní účely.

Přes všecka usnášení, žádosti a deputativní zákroky všech politických stran, zřízen byl v Mistříně 100 ha zbytkový statek, který přidělen byl Legionářskému družstvu v Přerově.

Toto družstvo předalo ho rodině legionáře Hlobílka z Břestu za podmínek Státním pozemkovým úřadem stanovených.

Hlobílek měl majetek rodiny dáti S. P. Ú. pro drobný příděl. Neučinil tak, ale prodal majetek, pozůstávající z 30 měr půdy a budov ve Břestě za 300.000 Kč a převzal 100 ha půdy s budovami v Mistříně za 500.000 Kč.

Státní pozemkový úřad nedbal protestů, podávaných celým krajem, a ponechává tento zbytkový statek v rukou rodiny Hlobilkovy přes to, že se úředně zjistilo, že Hlobilek je degradovaný legionář, který v době okupace Slovenska odepřel nastoupiti vojenskou službu na Slovensku. Tato degradace je úředně potvrzena v trestní knize na obci.

Přes toto vyšetření a zjištění zdráhá se S. P. Ú. zrušiti příděl zbytkového statku v Mistříně degradovanému legionáři Hlobilkovi, takže to budí v celém kraji pravé pobouření.

Proto táží se podepsaní:

Jste, pane ministerský předsedo, ochoten zaříditi, aby příděl zbytkového statku v Mistříně rodině Hlobilkově z Břestu byl jako protizákonný okamžitě zrušen a aby statek rozparcelován byl mezi drobné uchazeče a obec Mistřín?

Článek 10. odst. 1. uvedeného zákona praví:"Nikdo nesmí brániti slušnému pohřbení na hřbitově, ani je zakazovati, ani rušiti. Slušným pohřbením rozumí se výkon pohřebních obřadů a projevů, jakož i pohřbení v rodinném hrobě nebo ve zvláštním oddělení pro souvěrce zemřelého, zřízeném se souhlasem politického úřadu (administrativní vrchnosti) I. stolice nebo, není-li takového oddělení, v běžné řadě hrobů. Totéž platí o náhrobcích, pomnících a jinakých zařízeních, památce zemřelého sloužících. Obřady, projevy, náhrobky a pomníky nesmějí obsahovati urážky náboženské obce (společnost), jíž hřbitov patří."

Nehledě k tomuto ustanovení, zakazuje státní správa Podkarpatské Rusi pravoslavným občanům stavěti pravoslavné trojramenné kříže na hrobech zemřelých řecko-východního vyznání. Takovýto zákaz objevil se již ve všech zemích Berežské župy, zvláště v Negriově, Kereckách a Ilnici (nařízení notářského úřadu v Iršavě č. 67/26 pres., na základě nařízení Civilní správy Podkarpatské Rusi ze dne 9. IV. 1926, č. 7106/26.).

Uvedené nařízení notářského úřadu v Iršavě ze dne 30. května 1926, č. 67/26 pres. praví: "Neslobodno dále na grecko-kat. kladbišči staviti grekorostočné trojramenné kresty. Kresty treba robiti veď podja greko-kat., způsobu abo sovsem neklásti kresty."

Proto, že citované nařízení zakládající se na shora uvedeném nařízení Civilní správy Podkarpatské Rusi, odporuje čl. 10. odst. 1. zákona čís. 96/25, táží se podepsaní:

1) Ví vláda o tom, jak se dodržují ustanovení shora uvedeného zákona vůči pravoslavnému občanstvu Podkarpatské Rusi?

2) Co hodlá vláda učiniti, aby zákon č. 96/25 platil i pro Podkarpatskou Rus?

3) Zda jest vláda ochotna dáti zrušiti protizákonná nařízení ve shora uvedených případech?