Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min financí a min. zemědělství na interp. posl. Szent-Iványho a spol. o pěstování tabáku (tisk IX./215),

II. min. financí na interp. posl. Koczora a spol. o ukládání daně důchodkové u expositury finančního ředitelství v Komárně (tisk XII./351),

III. min. národní obrany a min. zemědělství na interp. posl. Füssyho a spol. o cvičení ve zbrani jednotlivcův zemědělských (tisk XII./215),

IV. min. financí na interp. posl. dra Korlátha a spol. o poskytování stálého daňového zproštění inundačnímu obvodu močálu Szerně (tisk V./215),

V. min. financí na interp. posl. Windirsche a druhů, že zcela nevýnosná domácí práce drobných zemědělců byla podrobena dani výdělkové (tisk XVIII./285),

VI. min. veřejných prací na interp. posl. Hodiny a druhů o jednostranném postupu příslušného úřadu při složení okresní silniční správní komise v Mor. Třebové (tisk XIV./249),

VII. min. financí na interp. posl. Kreibicha a soudr. o sanaci bank (tisk 271) a na interp. posl. Remeše, R. Chalupy, Koudelky a soudr., týkající se poměrů bankovnictví (tisk II./331),

VIII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Spiny, dra Luschky, Horpynky, Simma, Stenzla a druhů o zrušení německé občanské školy v Hrušově (tisk V./249) a na interp. posl. dra Spiny, dra W. Feierfeila, Horpynky, Simma, Eckerta a druhů v téže věci (tisk XXI./285),

IX. min. železnic na interp. posl. inž. Junga a druhů o zamýšleném zvýšení cen za osobní dopravu (tisk XV./285),

X. min. vnitra na interp. posl. dra Mayr-Hartinga, dra Spiny, dra Luschky, inž. Junga, Stenzla a druhů o zatykačích na zločince (tisk XVI./227),

XI. min. národní obrany na interp. posl. Heegera, Kaufmanna a druhů, že prý pomýšlí prodloužiti vojenskou služební dobu (tisk IV./125),

XII. min. financí na interp. posl. Gregorovitse a spol. o postupu sledování finanční expositurou v Komárně při vyměřování zárobkové daně III. třídy (tisk IV:/229),

XIII. min. obchodu na interp. posl. Koczora a soudr. o zřízení pokračovacích a odborných kursů v jazyku maďarském a o zřízení maďarského odboru ústavu pro zvelebování živností (tisk XX./358),

XIV. min. průmyslu, obchodu a živností na interp. posl. dra Korlázka a druhů ve příčině poměrův u živnostenského společenstva v Užhorodě (tisk XX./181),

XV. min. veřejných prací na interp. posl. Jan Bečko, Brožíka a soudr. o provisionistech báňských bratrských pokladen provisionovaných cizozemskými bratrskými pokladnami (tisk III./285),

XVI. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Korlátha a spol. o požitcích vdov a sirotků po církevních učitelých (tisk XXV./358),

XVII. min. financí a zemědělství na interp. posl. Füssyho a spol. o dvojitém zdanění obyvatelů obcí na hranicích Československo-Maďarských v dolině Ipoly a Hronu (tisk I./229),

XVIII. min. zemědělství na interp. posl. dra Korlátha a spol o pracovní příležitostí pro obyvatelstvo obcí Dolní, Horní a Střední Apšak, Bílá Církev a Solotvina (tisk IX./443),

XIX. min. pošt. a telegrafů na interp. posl. Windirsche a druhů, aby byly změněny poplatky za samostatné telefonní připojení (tisk XVI./285),

XX. min. pošt a telegrafů a min. spravedlnosti na interp. posl. dra Keibla a druhů, aby byla vyšetřena věc a trestním spisem Františka Kosáka a jak pošta dopravuje důležité spisy (tisk V./227),

XXI. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o zabavení čís. 8. časopisu "Neue Weiperter Zeitung" ze dne 18. ledna 1925 (tisk X./443),

XXII. min. financí, školství a národní osvěty a veřejných prací na interp. posl. Hugo Bergmanna a spol. o nesprávném vyměřování peněžitých náhrad na používání emolumentů, jakož i o přehnané výši nájemného z bytů, používaných ve státních budovách zřízenci a podúředníky vysokých škol, jakož i o zpětném placení nájemného od 1. ledna 1924 (tisk X./285),

XXIII. min. národní obrany na interp. posl. Macháčka a druhů o prodeji dříví z vojenských lesních podniků v Malackách (tisk II./351).

Úřad nákupu tabáku v Rim. Sobotě postupoval při projednání přihlášek zemědělců obce Kövecses o povolení pěstování tabáku přesně podle §u 5., odst. b) předpisů o pěstování tabáku v Československé republice.

Přihlášky zamítl proto, že šlo o obec novou, která doposud tabáku nepěstovala a výměra pro pěstování tabáku povolená pro r. 1926 správním sborem čsl. tabákové režie byla již starými obcemi vyčerpána. Ostatně i pro nedostatek skladišť pro uložení sklizených tabáků bylo by bývalo nutno přihlášky zamítnouti.

V r. 1927 bude však v Rimavské Sobotě vystavěno nové skladiště pro 6.000 q tabáku, jehož projekt jest již vypracován.

Tak bude dán předpoklad pro zvětšení výměry celkové plochy pro pěstování tabáku a bude možno povoliti pěstování tabáku i novým obcím.

V Praze dne 25. srpna 1926.

Na interpelaci dal jsem si předložiti několik odvolání, která byla zpět vzata a vyšetřiti postup expositury fin. ředitelství v Komárně a dovoluji si sděliti toto:

Při předběžném prozkoumání daňových odvolání, došlých z ber. okrese Dun. Středa proti uložené dani důchodkové na r. 1921 až 1924 v úhrnném počtu 678 kusů, bylo zjištěno, že neobsahují - až na několik ojedinělých případů - závažných důvodů, o kterých by bylo možno meritorně jednati. Odvolání tato z 90% z kruhů rolnických, dovolávala se snížení daně z důvodů zhynutí nějakého dobytčete, nedostatku peněz, hlavně však pro velké katastrofální škody, způsobené povodněmi v r. 1924. Odvolání byla hektograficky rozmnožena a vyplněno v nich jen jména a podpis, a ten ještě často nebyl vlastní.

Poněvadž nebylo důvodů ke snížení uložené daně, ježto zákonné srážky byly každému poplatníku přiznány, pokud na ně uplatnil nárok, byl každý jednotlivý rekurent upozorněn na bezvýslednost domáhání se slevy předepsané daně cestou apelační. V těch pak případech, kde rekurent ve svém podání poukazoval na škody, v r. 1924 povodní vzniklé, byl poučen, že na tuto okolnost bude vzat náležitý zřetel při ukládání daně na r. 1925.

Poučení apelantů v tomto směru stalo se se strany členů komise, kterým byla každá jednotlivá apelace ku posouzení předána. Na poplatníky-apelanty nečiněn se strany přednosty úřadu jako předsedy komise, ani referenten žádný nátlak. Každému poplatníkovi apelantovi ponecháno k volné¨mu uvážení zda trvá na apelaci, či ji odvolává; členové komise, kteří jistě hájí zájmy poplatníkovy a dbají, aby se poplatníkovi dostalo všech zákonných výhod plnou měrou, pouze doporučili apelantů, když se z obsahu odvolání přesvědčili, že toto obsahuje jen obvyklé fráze bez číselných údajů a je naprosto neodůvodněné, aby apelace odvolali. zdůrazněno bylo, že zdanění na r. 1921 až 1924 stalo se za součinností komise stejnoměrně pro všecky rolníky na základě směrnic, gen. fin. řed. vydaných, které však byly sníženy s ohledem na nízký čistý katastrální výnos v okresu a množství ročních škod, způsobených již spodní vodou, na nejnižší přístupnou míru a že je tudíž úplně vyloučeno nějaké další snížení daňového základu v apelačním řízení.

Tímto způsobem odvolalo 642 poplatníků svoje apelace, ježto nabyli přesvědčení, že vysvětlení, kterého se jim od členů komise dostalo, je správné a že přiřknuty jim byly všechny zákonné výhody při stanovení vyměřovacích základů pro 1921 až 1924.

To vše stalo se až v době, kdy byla poplatníkům daň za léta 1925 a 1926 již uložena, takže nemohlo jim býti slibováno, že bude uložena na běžné období nižší daň těm poplatníkům, kteří odvolání vezmou zpět a vyšší daně těm, kteří tak neučiní.

Z uvedeného je tudíž zřejmo;

1. že s poplatníky o zpětvzetí neodůvodněných a censity samými ani nepsaných odvolání nejednali finanční úředníci, nýbrž členové odhadní komise - a

2. že poplatníci nebyli vůbec nikým nuceni, aby odvolání vzali zpět, a že nemohli býti nabádáni k tomu pod slibem, že jim na léta 1925 a 1926 bude vyměřena daň nižší než v letech minulých, poněvadž před jednáním o odvoláních věděli poplatníci, v jaké výši jim byla daň na léta ta již předepsána.

Jednala-li komise odhadní s poplatníky o podaných odvoláních, - o nichž se musí podle zákonných předpisů vyjádřiti - pak činila tak, ač nemusila, jistě v zájmu stran, chtíc dobrozdání své řádně odůvodniti.

Z uvedeného je tudíž patrno, že není nižádné příčiny k nějakému zakročení ani proti finanč. úřadu ani proti členům odhadní komise.

V Praze dne 4. září 1926.

V roce 1926 bylo nařízeno povolání záložníků ke cvičení ve zbrani (služebnímu) v období od 30. března do 7. září 1926 a to ve více turnech.

Několik turnů bylo zavedeno proto, aby vojenská správa mohla vyhověti žádostem sezonních dělníků, živnostníků, státních a soukromých zaměstnanců a v prvé řadě zemědělců o přeložení cvičení na dobu, v níž by vykonání cvičení bylo pro ně nebo pro jejich zaměstnavatele nejméně tíživé.

Podle ustanovení branných předpisů může totiž každý záložník žádati o povolení, aby cvičení mohl vykonati v určitém turnu nebo aby je mohl vykonati již v roce předchozím, po případě aby mu bylo cvičení odloženo na některý turnus v roce příštím.

Poučení o tom jest obsaženo ve vojenských knížkách, kterými byli všichni záložníci poděleni.

Kromě toho uveřejnilo ministerstvo národní obrany ve všech denních listech příslušné poučení o povolání záložníků ke cvičení ve zbrani pro letošní rok a o žádostech za odklad, resp. za vykonání cvičení v určitém turnu, jakož i o době, kdy tyto žádosti jest podávati.

Řádně odůvodněným i doloženým a včas podaným žádostem tohoto druhu vyhovuje vojenská správa v krajních mezích možnosti.

Je-li tudíž některý ze záložníků zemědělců povolán ke cvičení v době žňové, jest to zpravidla jeho vlastní vinou, že totiž nepodal včas žádost kompetentnímu úřadu, aby byl povolán na cvičení v určité době, pro něho nejméně tíživé, neboť vojenská správa nemůže vyšetřovati osobní poměry jednotlivcovy a podle toho snad zařizovati jeho povolání ke cvičení.

Při povolávání záložníků ke cvičení béře vojenská správa podle možnosti zřetel na polní práce v jednotlivých zemích. Nemůže-li vojenská správa vyhověti žádosti, aby závěrečná cvičení byla konána až po ukončení veškerých polních prací, jest to proto, že nutno bráti zřetel na dobu a počasí, v níž se cvičení pod širým nebem mohou ještě konati, aniž by byl vážně ohrožen zdravotní stav cvičících vojsk.

Kromě toho počíná již v říjnu nový výcvikový rok, musí tedy býti závěrečná cvičení ukončena počátkem září.

V Praze dne 9. srpna 1926.

Provedeným šetřením se zjistilo, že příčinou zaplavování shora jmenovaného území jsou vody vzduté vysokými stavy blízko tekoucí řeky Latorice, nikoliv zrušení stavidel, resp. jezu na vysokobřežném kanálu u Gatu. Rovněž není pravdou, že zástupce státu na poslední valné hromadě serňanského vodního družstva, do jehož kompetence tato technická závada spadá, prohlásil, že stát má větší zájem na odvodnění pozemků Schönbornských než pozemků selských. Naopak v dubnu t. r. byly konány porady o zamezení uvedených vodních nesnází a bylo konstatováno, že provedením generální regulace řeky Latorice zmizely by veškeré tyto vodní závad. Na tomto projektu se také skutečně pracuje; ježto však nelze počítati s brzkým započetí prací, navrženo bylo řešení jiné. Vodní družstvo bude usilovati o postavení obvodového kanálu opatřeného hrázemi, aby se vody nerozlévaly a nevnikaly na ohrožené území. Ježto však družstvo nemá potřebných prostředků, navrženo bylo zájemníkům, aby se obrátili na ministerstvo zemědělství se žádostí o subvenci.

Jest tedy patrno, že se celá záležitost vede u příslušných úřadů v patrnosti a že i zmíněné družstvo podle svých finančních schopností a ve smyslu stanov vše potřebné vykoná.

Pokud jde o zproštění zaplavovaných pozemků od daně pozemkové, nepřísluší těmto podle platných zákonných ustanovení ani trvalé zproštění ani dočasné osvobození od daně pozemkové. Ve výjimečných případech, kdy totiž zaplavováním pozemků nastane buď zničení pozemku samého anebo úrody - a o tyto případy zde jde - mohou jejich držitelé po zjištění elementárních škod žádati za odpis daně pozemkové za příslušný rok.

V Praze dne 30. srpna 1926.

Provedeným šetřením se zjistilo, že veškeré v interpelaci uvedené osoby byly okresní správou politickou v Jilemnici odsouzeny pro neoprávněné provozování živnosti klempířské nebo kolářské. Proti neoprávněnému provozování živnosti (fušerství) panuje v okresu značná nespokojenost se strany řádných poplatníků, neboť neoprávnění řemeslníci na úkor ostatních unikají často pozornosti úřadů a tím i patřičnému zdanění. Jelikož v daných případech byly splněny zákonné předpoklady pro daňovou povinnost, byla uvedeným poplatníkům předepsána daň výdělková vyjímajíc Jana Franze ve Vítkovicích 321, který pro krátkou provozovací dobu a pro nepatrný rozsah podniku daní výdělkovou vůbec předepsán není a nebyl. Že ostatně zmínění poplatníci sami si byli vědomi povinnosti daňové, vyplývá z okolnosti, že - s jedinou výjimkou Vendelína Schiera ve Vítkovicích 292 - nikdo ze zdaněných do r. 1924 proti předpisu daně výdělkové vůbec nebrojil, čímž předpisy tyto vešly bez námitek v moc práva. Budiž zde podotknuto, že všem jmenovaným poplatníkům byla přikázána nejnižší berní sazba 3 Kč, takže nelze tvrditi, že by jim bylo bývalo materielně ukřivděno. Pro rok 1925 nejsou předpisy dosud pravoplatné a jest proto poplatníkům možno domáhati se cestou odvolací osvobození od daně výdělkové, je-li ovšem pro to zákonný podklad. Pro rok 1926 byli všichni uvedení poplatníci od daně výdělkové, je-li ovšem pro to zákonný podklad. Pro rok 1926 byli všichni uvedení poplatníci od daně výdělkové osvobozeni na základě ustanovení § 5 zákona o daních osobních.

Pokud jde o daň z obratu, byla tato předepsána jedině Vendelínu Schierovi a předpis její je rovněž zákonem odůvodněn. Že i v tomto případě jest si poplatník vědom povinnosti k této dani, vyplývá jednak z toho, že sám k ní podával přiznání a jednak, že proti předpisům daňovým odvolání nepodal.

Nelze tudíž v postupu berní správy v Jilemnici shledati nijaké nesprávnosti ani nelze mluviti o neodůvodněném pronásledování jednotlivých poplatníků. Naopak jest patrno, že ukládací komise znala dobře výdělkové poměry jmenovaných a že na ně také brala náležitý zřetel (přikázání nejnižší berní sazby, osvobození podle § 5 zákona o d. osobních) a nelze proti tomuto postupu ničeho namítati.

V Praze, dne 3. září 1926.

Na výše uvedenou interpelaci sděluje se toto:

Výnosem moravské zemské správy politické ze dne 28. února 1926 č. 14.400/I rozpuštěn byl na základě § 57 zákona o neerárních silnicích a cestách ze dne 30. září 1877 z. z. č. 38 silniční výbor okrasu mor.-třebovského, jehož členové byli naposled zvoleni v r. 1909.

Podle dohody mezi moravským zemským výborem a okresní správou politickou v Mor. Třebové dosazena byla 12členná správní komise a rozdělen počet členů na jednotlivé politické strany takto:

Není zákonného předpisu, jenž by ukládal orgánům k ustanovení správní komise povolaným za povinnost, by vysílajíce členy této komise musely zachovati počet zákonem pro okrasní silniční výbory určeny a nelze tudíž po soudu ministerstva veřejných prací spatřovati nesprávnost v tom, že bylo do správní komise siln. okresu v Mor. Třebové jmenováno 12 členů.

Při posledních volbách do Národního shromáždění vykazovaly hlavní politické strany tento počet hlasů:

Bylo tedy při sestavování správní komise především přihlíženo k mocenským poměrům hlavních politických stran. Českým stranám přiděleny byly 2 mandáty za tím účelem, aby v případě nahodilé nepřítomnosti jednoho českého člena mohly býti zájmy českého obyvatelstva hájeny druhým českým členem. Tento postup mor. zemského výboru a okresní politické správy v Mor. Třebové neodporuje ustanovení § 57. zákona ze dne 30. IX. 1877, č. 38 Mor. z. z. a neshledalo proto ministerstvo veřejných prací důvodu k nějakému jinému opatření.

V Praze dne 2. září 1926.