Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Československý stát jako podnikatel v průmyslu báňském a hutnickém získal po převratu v roce 1918 mírovými smlouvami Versaillskou a Trianonskou od bývalého Rakouska státní báňské a hutnické závody v Čechách: v Příbrami, v Mostě a Jáchymově kromě velkého komplexu kutiskových terénů rudných hlavně v Čechách, méně na Moravě a ve Slezsku, nabyl i velké rozlohy naftových terénů v jihovýchodní Moravě, přecházejících i do Slovenska. Na Slovensku získal celou řadu závodů hutnických i báňských vedle značné rozlohy kutiskové, rudní i naftové. Nejvýchodnější Slovensko poskytlo čsl. státu vybudované solné doly. Naftové terény byly jak na Slovensku, tak v Podkarpatské Rusi rozšířeny získáním velkých, kutiskových terénů pro čsl. stát v letech 1923 až 1924. Uhelné terény zůstaly na Slovensku většinou v majetku soukromých podnikatelů a čsl. stát mohl uhelného práva získati smlouvami pouze na několika podřadnějších místech.

Báňské podniky i hutě převzaté čsl. státem v Čechách, byly zařízeny moderně, zato závody převzaté na Slovensku a v Podkarpatské Rusi od bývalého Maďarska byly velmi zaostalé, silně pasivní, provozované způsobem nehospodářským. Sanační práce reorganisační jak technická, tak administrativní a sociální byla těžkým problémem popřevratovým a po přechodné dosti značné pasivitě let 1921-1923 bylo docíleno opět v roce 1924 čistého zisku. Dlužno přiznati, že by bylo možno docíliti většího zisku z provozu státních báňských a hutnických závodů, kdyby nebylo deficitních závodů na Slovensku, hlavně státních železáren a oceláren v Podbrezové s pobočnými závody v Tisovci, Hronci a Báňské Bystřici, rudných dolů v B. Šťávnici a Kremnici, z českých pak pasivních dolů na stříbro a olovo v Příbrami. Ač se má stát říditi zásadami podnikového zákona, nelze přec přehlížeti úkol státní správy sledující i jiné cíle, než čistě výdělečné, a ač by měla býti v mnohých případech vydání z nich plynoucí účtována na vrub jiných kapitol státního rozpočtu, nelze je dobře od státního podnikání odlučovati. Z toho důvodu dlužno bilanční výsledky státních podniků posuzovati příznivěji, než by to bylo v provozu podniku soukromého. Přes to přese všechno jest konstatovati, že rozpočty a výsledky.státních báňských a hutnických závodů za uplynulá léta se drahně zlepšily, že pasivity všech shora uvedených závodů dobou několika let byly postupně a na mnohých závodech radikálně sraženy na zlomky bývalých částek a lze očekávati, že sanace těchto podniků bude i dále příznivě pokračovati. Tak na příklad vykazovaly státní železárny a ocelárny slovenské ještě v roce 1920 bilanční schodek přes 103,000.000 Kč, který poklesl nyní pouze na jednu čtvrtinu! Deficit rudných dolů ve Šťávnici a Kremnici byl trojnásobný. Železnorudné závody na Slovensku, v Rožnavě, Železníku a okolí stěží se udržují v bilanční rovnováze a finanční jejich výsledek by byl po provedené modernisaci lepší, kdyby byly topograficky a tarifárně příznivěji situovány.

Dnešní železniční spojení, která byla výhodná v území bývalého Maďarska, jsou pro státní závody na Slovensku s ohledem na konkurenční podniky v Čechách a na Moravě velmi nepříznivá. Dopravně jdou nevýhody státních závodů proti podnikům soukromým v železářském oboru do mnoha milionů ročně.

Méně příznivě staví se vyhlídky na sanaci státních. závodů v Příbrami a v Jáchymově. Poklesem světové ceny za drahé kovy, zlato, stříbro a radium, jichž pokles nebyl v žádném poměru k ceně naší koruny, staly se jmenované doly rázem pasivními, a nebude snadným problémem tuto pasivitu odstraniti. Ceny stříbra a kovů vůbec klesly na polovinu až třetinu, radia na čtvrtinu! Jest na snadě zodpověděti otázku, zda-li by soukromý podnikatel v takovém případě své podniky dále provozoval a bral na se břímě zaměstnávati dělnictvo i když by pasivita byla přechodnou.

Jak bylo z počátku nastíněno, nemohou státní báňské a hutnické závody, ač jsou spravovány podle zákona 404 z roku 1922 na podkladě soukromohospodářském, z důvodů sociálních a politických i z příčin tkvících v přípravě obrany státu šmahem pasivní závody uzavírati, byt by k tomu hospodářské poměry nutily. Tu jest možným pouze sanační postup, že zastavují se v dolech práce neproduktivní, že restringuje se postupně počet zaměstnanectva a že se modernisuje technicky, kde to jest jen možným. Příbram a Šťávnice se elektrifikovaly, zavádí se turnusové práce, zlepšuje se úpravnictví, studuje se zvýšení produkce a. výroby v huti, Jáchymov vyzbrojen elektrickým pohonem, otvírají se důlní partie s lepšími vyhlídkami na rudnatost. Obtížným problémem zůstává dosud zvelebení rudných dolů ve Šťávnici a v Kremnici. Po nutné redukci dělnictva závody tyto po stránce technické jsou úplně ve stadiu evolučním, vystaveny hydrocentrály, navázáno na hlavní elektrovodné sítě středoslovenské, po stránce úpravnické všechno neekonomické odstraněno a má se nahraditi hospodárnými louhovnami a úpravnami, takže ztráty rud i zlata, které dříve činily kol 60 % zredukovány budou na míru nejmenší, jak z výsledků docílených v moderních úpravnách v cizině možno zajistiti. V dolech nedobývá se více rudných partií, které dávaly surovinu pod cenou výrobní, nýbrž hledají se slednými pracemi pouze ony rudné žily, které poskytnou závodu takové rudy, jichž zpracování a zhutnění přinese podniku zisk, a ne ztrátu. Výsledky dosud dosažené skytají v tom směry nejlepší naděje prosperity.

Jedním z nejtěžších problémů jest ovšem sanační otázka státních železáren a oceláren na Slovenska a s těmito v těsném svazku stojící doly na železnou rudu. Uváží-li se, v jakém zastaralém a téměř primitivním stava byla většina závodních odvětví hlavně v hutích a ocelárnách převzata a co za dobu uplynulých málo let milionovými investicemi bylo napraveno a má snad býti ještě modernisací ocelárny zlepšeno, tu není třeba ztráceti naděje, že by tento problém nebyl časem řešitelným, t. j. že by pasivita těchto závodů, které participují na tuzemském trhu železářském a konkurující svými rourovnami i v cizině, nebyla sražena na míru nejmenší. Uváží-li se nepříznivá geografická situace závodů, drahý dovoz surovin, uhlí i rudy v důsledku nedostatečných železničních spojů, nemodernost některých provozních zařízení, obtížná akvisice kvalifikovaných odborných sil, které v soukromých železářských podnicích jsou nepoměrně lépe honorovány, než se to může státi v podniku státním, všechny tyto momenty přes vytrvalost a cílevědomé řízení podniků tvoří nepříznivé položky pro státní podnikání v oboru železářském na území Slovenska.

Jak výhodněji jsou situovány železárny a ocelárny soukromých podniků! Ty stály již před převratem na výši techniky jdouce stále stejným krokem se všemi moderními vymoženostmi, mají své uhlí i koks v největší blízkosti. Uváží-li se tyto přednosti soukromých závodů proti státním, nemůže býti hospodářský výsledek státních železáren na Slovensku posuzován dle stejného měřítka, nevezmou-li se v úvahu všechny jiné důvody z předu vylíčené, jež státní správu nutily tyto podniky udržeti dále v provozu.

V Podbrezové dlužno stále znova investovati než bude všude získána náprava. Dostavuje se jemná válcovna, musí se přestaviti zastaralé martinské pece, v rourovnách i dílnách je zapotřebí různých zlepšení. Dokončena velká hydrocentrála v Jasené, navázána na hydrocentrálu Starohorskou i Kremnickou. Tím umožněno je značné zlevnění a zvýšení produkce v částech závodu, jež mají pro své výrobky příznivé podmínky odbytové. Důvody obrany státu dlužno míti při těchto podnicích.v prvé řadě na zřeteli.

V srpnu letošního roku koupeny byly od rakouské Alpinské společnosti v Porubě u Orlové kamenouhelné doly s vlastní moderní koksárnou, takže koks z tohoto st. závodu bude dovážen státním hutím na Slovensku, kamenné uhlí pak všem st. dolům, ovšem za cenu výhodnější než od soukromých podniků.

Státní důl "Václav" v Porubě těží denně prozatím asi 60 vagonů kamenného uhlí vedle 25 vagonů koksu. S tímto dolem byla získáno koupí uhelného terénu o rozloze 6700 ha, takže čsl. státu naskytá se kdykoliv možnost - budou-li konjunkturní poměry příznivé - zvýšiti produkci tohoto dolu neb hloubením nových šachet v rozsáhlém nadějném terénu postaviti se po bok privátním podnikům ostravským, jak jest tomu i v hnědouhelném revíru mosteckém.

Snahou ústředního vedení státních báňských a hutnických závodů je zvýšiti pokud možno produktivitu a prosperitu závodů aktivních a snížiti v mezích dosažitelných deficit závodů pasivních, hlavně Podbrezové, Šťávnice, Kremnice a Příbrami. Aby produkce a zisk z uhlí byl zvýšen, bude investováno na hloubení moderního dolu v Břečtanech u Mostu na rok 1927 devět milionů Kč, na modernisaci a zlepšení provozních zařízení v Podbrezové bude potřebí asi 14 milionů Kč. Solné doly v Marm. Solotvině se rozšiřují na dobývání odklizem, doly zařizují se na strojní dobývání a těžbu, čímž zisk těchto dolů bude zvýšen. Při tom nelze ovšem přehlédnouti obtíže s řešením otázky zaměstnanectva těchto dolů, které skytají v chudém kraji Podkarpatské Rusi obyvatelstvu v prvé řadě obživu. Na zlepšení úpraven v Příbrami má. býti investován jeden milion Kč, explorační práce v Šťávnici a Kremnici - které prozatím žádného zisku nenesou - budou zatěžovati i v roce 1927 nepříznivě celkovou bilanci podnikovou. Nálezy zpracovatelných rud a stavba nové úpravny v Hodruši sníží v příštích letech značně schodky Šťávnických závodů.

Rovněž i v průmyslu naftovém pamatováno na nové zdroje příjmů hledáním nových ložisek těžké nafty v okolí gbelsko-hodonínském a otevřením ložiska lehké benzinové nafty v Karpatech v okolí Čače a Turzovky. Dosavadní přípravné práce jsou velice slibné, takže možno doufati i s ohledem na velké risiko naftového podnikání, že v tomto průmyslu přispěje se státnímu báňskému podnikání značným ziskem, tak jako svého času v letech 1920 až 1924, kdy státní naftové doly ve Gbelech vykazovaly značný čistý zisk.

Na r. 1927 vyplývá provozní přebytek 29,475.000 Kč, tutéž sumu vyžaduje investiční program, takže státní pokladně nedostane se žádného čistého zisku, bude-li investičními náklady vyčerpán. Při provádění investičního programu bude ovšem postupováno s největší opatrností a šetrností, aby ovoce z těchto investic sklidila léta příští. Nesmí se však zapomenouti, že v bilanci st. podniků obsaženy jsou též daně v obnosu asi 29¹/₂ milionu Kč, že státní báňské a hutnické závody nesou pensijní náklad páčící se přes 7 milionů Kč. Železniční správa má z dopravy surovin a výrobků do státních báňských a hutnických závodů na Slovensku příjem přes 10 milionů Kč, na nichž participuje hlavně železářské státní podnikání.

Bilanční zisk státních báňských a hutnických závodů v r. 1927 jest rozpočten 15,788.500 Kč.

Vezmou-li se v počet a v úvahu veškeré důvody, jež byly pro provoz těchto podniků svrchu uvedeny, a má-li se na zřeteli, že na rok 1927 vyplývá provozní přebytek 29,475.000 Kč, nutno při nynější stagnaci na trhu uhelném i železářském uznati, že poměry v tomto podnikání se značně zlepšily, přes to, že tyto závody plní i jiné úkoly, než vyplývají z čistě podnikatelské činnosti.

Srovná-li se rok 1927 s rokem 1926 co do rozpočtených příjmů a vydání, vyplývají v roce 1927 vyšší příjmy v částce 66,987.300 Kč, naproti tomu stojí vyšší vydání v částce 7,134.70 Kč.

Stoupnutí příjmů a vydání proti roku předchozímu jest z části odůvodněno tím, že byl do rozpočtu pro rok 1927 pojat státní důl Václav v Porubě u Orlové, který byl koupen teprve v polovici roku 1926. Dalších vyšších příjmů proti roku 1926 bylo docíleno u ústředí, v Mostě, v Podbrezové, ve Gbelech a v M. Solotvině, protože jest v r. 1927 projektováno zvýšení těžby uhlí, zvýšení prodeje válcovaných železných výrobků, větší těžba oleje a zvýšení prodeje kamenné soli. V příjmech jsou nižší Příbram, Jáchymov, B. Šťávnice, Kremnice, Rožnava, Železník a Solnohrady pro snížení ceny stříbra, olova, radia, uranových barev, železných rud a vakuové soli a v Solnohradě hlavně pro restrikci výroby vařené soli v důsledku chatrného stavu starého solivaru, jenž byl nahrazen solivarem novým.

Ve vydání jest obsažen náklad vyplývající z platového zákona pro podnik. Zvýšené položky vykazují ústředí, Most, Kremnice, Železník, Podbrezová, M. Solotvina, v důsledku zvýšení výroby. Kremnice pak pro vyšší náklad v opravě vodovodu pro podzemní hydrocentrálu. Zmenšené vydání proti r. 1926 má Příbram, Jáchymov, B. Šťávnice, Rožnava, Solnohrad, Gbely, jednak z příčiny omezování provozu v odvětvích nerentabilních, jednak v důsledku úspor, vyplývajících z provedení elektrifikace a zlepšení provozních zařízení.

Státní báňské podniky zaměstnávají tou dobou v celku 11.200 dělníků a na 700 zaměstnanců úřednické, podúřednické a zřízenecké kategorie, takže v ohledu sociálním přispívají v míře dostatečné na výživu obyvatelstva a to v krajinách, kde je nedostatek jiných zdrojů obživy.

Vrchní vedení státních báňských a hutnických závodů jest soustředěno v odboru VII. ministerstva veřejných prací (státní báňské a hutnické závody). Podřízeny jsou mu:

Státní prodejna báňských výrobků, Státní uhelné sklady a státní báňská ředitelství a státní báňské správy, počtem 15.

mají v této době v provozu důl Hedviku, Julius II., Julius III. a Julius V. Uhlí dobývá se buď dolováním hlubinným aneb v lomech. V r. 1925 vyrobilo se celkem 1,874.300 t hnědého uhlí.

Jak důl Julius II., tak i důl Julius III. mají uhlí velmi dobré jakosti, jehož se užívá hlavně pro domácí otop a průmysl porcelánový a sklářský. Pro dobu nejbližší připravuje se hloubení nové těžné jámy u obce Břešťan. Tato bude vybavena nejmodernějšími prostředky a zařízena na těžbu asi 6,000.000 q uhlí ročně.

Paněvadž intensivním hledáním nových rudných prostředků v hloubce téměř 1300 m bylo zjištěna, že hlavní žíla Vojtěšská jest na Anenském dole velice mocná a že i v hloubce pod 35. obzorem, který byl v r. 1920 otevřen, bude míti dobyvatelnou rudu, byla strojní zařízení těchto dolů za účelem žádoucího sníženi výrobních nákladů zmodernisována. Koncem r. 1924 přikročeno bylo k elektrifikaci dolů. Proud dodávají Jihočeské elektrárny a to jednak z hydroelektrárny v Letašticích, jednak z kalorické centrály v Mydlovarech. Mimo to připojen jest závod na síť Západočeského elektrárenského svazu. V r. 1925 vyrobilo se celkem 22.000 kg stříbra a 20.000 q olova z 570.000 q surové rudy.

Jakožto doplněk celkové elektrifikace buduje se na huti srážení kouřových plynů, které obsahují olovo a jsou značně cenné. Zavedením elektrického srážení kouřových plynů budou odstraněny dosavadní srážecí komory a provoz hutě zlevněn.

Za účelem dalšího rozvoje státních lázní v Jáchymově byla v poslední době zachycena a pro účely lázeňské reservována voda z teplého pramene dolu Svornosti o vysoké radioaktivitě. Závod vyrábí uranová barviva a z jich odpadků velíce cenné radiové preparáty. V r. 1925 vyrobilo se celkem 10.105 kg uranových barev a 1377 mg radia prvku.

Ze solanky, čerpané ze zatopených dolů, vyrábí se sůl jednak ve starém solivaru v množství asi 50.000 q ročně, jednak v novém solivaru, který jest zařízen pro výrobu soli vakuové v množství 60.000 q ročně. Aby zamezeno bylo libovolnému nekontrolovatelnému vyluhování ložiska a tím též nebezpečí hrozícímu objektům nad ložiskem, odvodňuje se zatopený důl Leopoldův a solné ložisko bude dále vyřizováno a dobýváno hornicky.

těží sůl ve dvou dolech, Františkově a Ludvíkově. Dobývání soli děje se dosud ručně. Za účelem snížení ceny soli zavádí se dobývání strojové. V poslední době k prozkoumání solného ložiska, jehož rozloha nebyla dosud přesně zjištěna, provádějí se v okolí Marm. Solotviny hlubinné vrtby až do hloubky 400 m.

Závod kryje pouze část spotřeby soli v Československé republice. Odklizovým dolováním a strojním zařízením může býti těžba z dnešních 40 vagonů denně zvýšena až na kryti celé spotřeby soli, páčící se na 80 vagonů denně.

V solném mlýně na dole Ludvíkově semílá se dobytá sůl na sůl jedlou, dobytčí a průmyslovou. Část kusové soli dováží se k zpracování do solných mlýnů v Olomouci.

Státní doly na zlato, stříbro, olovo a měď v Báňské Šťávnici a státní doly na zlato a stříbro v Kremnici.

V důsledku neudržitelných hospodářských poměrů pracuje se u těchto dolů od r. 1923 pouze ve slibnějších rudných partiích na pracech výzkumných a otvíracích, kdežto práce dobývací a provoz úpraven a hutě jest zastaven.

Další osud těchto závodů závisí od vyřešení těchto otázek:

1. dostatečných rudných prostředků,

2. upravování rudných zásob,

3. zhutňování rudných koncentrátů.

V těchto všech otázkách se intensivně pracuj e a jednotlivé problémy jsou již blízky svého rozřešení.

rozkládají se poblíž městečka Gbely u Holiče na Slovensku. V r. 1925 vyrobily 734 cisteren oleje a 654.540 m³ plynu.

V okolí Gbel zjišťují se nová naftová pole, kromě toho začne se s exploračními pracemi též v Karpatech.

Vytěžená železná ruda se nejprve třídí a pak se praží v pražicích pecích. Pražená ruda zasílá se k dalšímu zpracování do vysoké pece státních železáren v Tisovci, přebytečná ruda se prodává jiným odběratelům. V r. 1925 vyrobilo se na železníku 158.976 q rudy surové a 145.190 q rudy pražené, v Rožnavě 408.302 q rudy surové a 491.387 q rudy pražené.

Tyto železárny sestávají z vysoké pece v Tisovci, oceláren, válcoven a rouroven v Podbrezové a na Piesku a sléváren a smaltoven v Hronci.

Výrobky těchto závodů svou významnou produkcí ocelových rour, plechů, formovaného železa a j., dále smaltovaného a litého nádobí, participují vydatně na tuzemském i balkánském trhu.

Denně produkuje důl "Václav" průměrně 60 vagonů uhlí černého, 25 vagonů koksu a 1¹/₂ vagonu kamenouhelného dehtu.

Tento závod, který byl zakoupen v letošním roce od Rakouské Alpinské báňské společnosti, jest vypraven nejmodernějšími strojními zařízeními jak na povrchu, tak i pod zemí, takže v tomto ohledu vyrovná se ostatním závodům v ostravském revíru. Veškerá zařízení na povrchu jsou nová, vybudovaná v posledních letech po převratu. Nejlepšími odborníky Ostravska byly odhadnuty zásoby kamenného uhlí jen v západním kutném poli na 25,000.000 t, státními znalci bylo konstatováno v propůjčených polích 14,000.000 t, východní pole, které dle expertisy znaků jest rovněž uhlonosné, nebylo vzato do výpočtu. Celková uhelná oblast, měřící 6.700 ha, jest největším kutacím terénem v moravsko-ostravském revíru. Kromě toho byla koupí získána moderní koksovna a továrna na benzol, dehet a síran amonnatý. Ku povrchovému majetku náleží 110 ha pozemků, 94 obytných a 37 provozních budov.

Vznik a vývoj vojenské továrny na letadla je jedním ze základních kamenů historie československého letectví vůbec. Z trosek armád centrálních mocností dovezen byl po převratu letecký materiál všeho druhu do Prahy, kde upravován byl pro potřeby československé branné moci. Do leteckého arsenálu, jak tehdy správkárna byla nazvána, stahoval se současně personál, který svými odbornými zkušenostmi umožnil pro tu dobu vhodné zužitkování demobilisovaných předmětů a stal se jádrem pozdějšího tvoření výrobního. Letecký arsenál se rozšiřoval, průběhem doby mohutněl a přesídlil z výstaviště do provisorních dílen ve Kbelích, rychlým vývojem aviatiky států evropských zvětšovaly se i požadavky tuzemské potřeby, rostly nároky na domácí leteckou výrobu, čehož důsledkem bylo vybudování účelné a moderní, vhodnými technickými potřebami vybavené vlastní tovární budovy v Letňanech.

Původní začátky aviatického průmyslu usnadňovány byly hojnými objednávkami vojenských letadel a vojenská továrna na letadla snažila se vším možným způsobem, aby přáním a potřebám vojenské správy vyhověla, ale také i iniciativními návrhy umožnila dnešní rozvoj letectva. Vojenská továrna na letadla, jakožto podnik státní, chrání naše vyvíjející se letectví před uchvácením cizími živly (kapitálem zahraničním), zabraňuje zmonopolisování letecké výroby a působí jako regulátor cen.

Vojenská továrna na letadla vystavěla bud podle programu vojenské správy nebo podle vlastního pracovního programu řadu typů letadel, vojenským potřebám vyhovujících. Na vývoji těchto typů jest patrna snaha po stálém zdokonalování, po nové koncepci a formě letadla, jakož i snaha po největší úspornosti.

Podnik tento vznikl v době válečné, a to koncem roku 1916, v době, kdy začínal se projevovati nedostatek paliva a řeziva na frontách. Bývalá vojenská správa rozhodla se pro zřízení několika vojenských pil, z nichž jednou byla pila ve Velkých Levárech. Zřízena byla na základě smlouvy s Wenckheimem, na pozemcích jmenovaného v katastr. obci Velké Leváry v blízkosti železniční stanice téhož jména, s níž byl podnik spojen vlečkou, patřící Wenckheimovi. Smlouva stanovila, že vojenská správa zřídí na pozemcích výše uvedených kompletní pilu o třech rámovkách, naproti tomu se zavázal Wenckheim, že dodá vojenské správě kulatinu do množství 60.000 m³. Po zpracování tohoto množství měly budovy přijíti bezplatně do majetku Wenckheimova.

Tento smluvní poměr trval až do vydání zákona o nároku majitelů lesů na zvýšení cen dřeva, stanovených ve smlouvách dříve sjednaných. Protokolárními dohodami ze dne 10. ledna 1922 a 26. září 1922 změněna byla částečně původní smlouva s Wenckheimem, zejména co do ceny kulatiny a paliva.

V roce 1922 bylo započato s přípravnými pracemi pro zřízení dělostřelecké střelnice u Malacek, pro kterýžto účel jsou určeny lesní pozemky velkostatků: Malacky, Jablonica, Velké Leváry, Stupava a Mor. Sv. Jány. S převzatými již pozemky Wenckheimovými byly převzaty též pozemky, na nichž stojí pila, která se tak dostala do středu oblasti vojenské střelnice. Na pozemcích z části převzatých, z části zabraných jsou lesy, jichž dřevo nutno v rámci hospodářského plánu zužitkovati, kterémuž účelu slouží v prvé řadě vojenská pila.

Velké Leváry jsou podle vládního nařízení č. 206/1924 Sb. z. a n. podnikem spravovaným podle zákona č. 404/1922 Sb. z. a n.

Po provedené organisaci podniku, jenž obsahovati bude pravděpodobně dělostřeleckou střelnici v Brdech i v Malackách, bude vhodně též název tohoto podniku změněn.

Ministerstvu veřejného zdravotnictví připadla správa celkem sedmi státních lázeňských míst, a to Tatranské Lomnice, Štrbského Plesa, Sliače, Lubochně, Herlan, Smrdžonky a Jáchymova, k nimž získán byl později hotel Casino v Mariánských Lázních. Po provedené konsolidaci státních lázní, jíž postaveny byly na nový základ správní a účetnický, vykazují od roku 1921 čistý zisk, nepřihlíží-li se ovšem k nákladům investičním.

Po stránce, správní zachovávána jest zásada vedení podniku ve vlastní režii, vyjma restaurace, které podle sjednaných smluv jsou pronajaty do konce sezony 1926. Ze zásady této učiněna byla výjimka toliko při Radium-Palace-Hotelu v Jáchymově, který byl pronajat jako celek pro prvých pět let provozu, v nichž se podaří zajisté tento provoz stabilisovati. Jinak jest administrativa státních lázní přizpůsobena směrnicím zákona o obchodním vedení státních podniků, čís. 401/22 Sb. z. a n., pokud se týče vládního nařízení, č. 206/24 Sb. z. a n.

Z větších stavebních prací byly provedeny dosud zejména tyto: skončeny rekonstrukční práce Radium-Palace-Hotelu v Jáchymově po požáru a provedeny úpravy, odpovídající významu tohoto objektu, dokončen vodovod v Tatranské Lomnici rekonstrukce vodoléčebného ústavu, provedena radikální úprava všech budov v Tatranské Lomnici, na Štrbském Plesu a v Lubochni, kde byla skončena i oprava kanalisace, dokončeny opravy geysíru v Herlanech a téměř provedena i přestavba turistické jídelny na Štrbském Plesu.

Vnitřnímu zařízení byla věnována náležitá péče a jsou veškeré státní podniky opatřeny vnitřním zařízením odpovídajícím významu státních lázní.

Pokud jde zvláště o státní lázně ve Sliači, bylo nutno spokojiti se dosud s opravami starých a nevyhovujících budov, které mají býti napříště nahrazeny účelnými objekty novými. Dosud provedena byla úplná rekonstrukce lázeňské budovy s rekonstrukcí vodovodu a zřízením očistných lázní v jednotlivých budovách a stavba slunečních lázní se sprchami. Za účelem přestavby lázní ve Sliači byl již vypracován stavební program, jenž po projednání postupně bude realisován.

Po vybudování lázní sliačských a po skončení přestavby turistické jídelny na Štrbském Plesu budou stavební úpravy ve státních lázních dokončeny. Dalšími úkoly bude pak provedení elektrické instalace a rekonstrukce vodovodu v Herlanech, rekonstrukce strojního zařízení a obnova vnitřního zařízení téměř ve všech lázních, provedení celkového programu v lázních jáchymovských, s nímž souvisí odstranění, uranové továrny a vybudování léčebného ústavu po potřebném zarondování lázeňského majetku - a úpravě okolí lázeňského.

Toto snížení investičních nákladů nutno vysvětliti omezením investičního programu.

Zvýšení toto odůvodňuje se pokračujícím rozvojem podniku.

Státní tiskárny jsou v Praze, Žatci, Bratislavě, Košicích a v Užhorodě. Kdežto venkovské tiskárny obstarávají jenom malou část tiskových prací, jichž doprava by cenu zdražila, má státní tiskárna v Praze za úkol, obstarávati především rozsáhlé státní tiskové práce co nejspolehlivěji ve vlastní režii.

Vznikla z malé tiskárny místodržitelské, která byla dne 1. listopadu 1918 zabrána Národním Výborem jako ústav státní. Celé její zařízení vybudováno bylo teprve po převratu, dnes řadí se tiskárna státní mezi největší a nejlépe vypravené závody.

Tato nižší číslice jest jedině důsledkem opatrné kalkulace, počítající se stávající hospodářskou depressí.

Tiskárna tato byla vybudována jako domácí pomocný orgán vojenské správy jednak z důvodů administrativních, aby bylo umožněno důvěrné a tajné tiskopisy vojenské nejúčelněji opatřovati, jednak z důvodů hospodářských, aby značný počet tiskopisů, jichž je potřeba pro vojenskou správu, opatřen byl co nejlevněji.

Do převratu vycházely v Praze tyto úřední listy: "Pražské Noviny", "Prager Zeitung", "Prager Abendblatt", "Úřední list", "Amtsblatt".

Charakter úředního listu přiznán byl po převratu jen "Pražským Novinám", později zastaveny vedle "Prager Zeitung" také "Pražské Noviny" a jako oficielní denní list vydávána "Československá Republika", pro úřední vyhlášky stanoven "Úřední list Československé republiky".

"Prager Abendblatt" vychází ve stejné formě nadále.

"Československá tisková kancelář" je označení státní telegrafní korespondenční kanceláře. Na dnešním území republiky byly do převratu 2 odbočky tel. kor. kanceláře v Praze a v Brně. Z pražské odbočky, která byla pouze překladatelským oddělením, vybudováno bylo ústředí vlastní agentury, která dnes obsluhuje veškeren čsl. tisk zpravodajským materiálem, politickým i hospodářským, dodává obchodní a bursovní zprávy podnikům obchodním a průmyslovým a je ve spojení se všemi vedoucími, hlavně s oficielními agenturami zahraničními.

Má odbočky v Brně, Bratislavě, Košicích, Plzni, Olomouci, Opavě, Liberci, Ústí nad Labem, Teplicích, Karlových Varech, Moravské Ostravě, Užhorodě.

Příznivější výsledek očekává se v důsledku dalšího rozvoje zpravodajství, hlavně komerčního, využitím všech technických vymožeností.

Podíl samosprávných svazků na státních daních a poplatcích preliminuje se pro rok 1927 částkou 1.039,6 mil. Kč, tedy o 241,2 mil. Kč více než byly preliminovány příděly pro r. 1926, poněvadž výnos příslušných státních daní na r. 1927 odhadnut jest vyššími částkami, zejména u daně z obratu a přepychové, na níž samosprávné svazky participují 40 procenty, a která má vynésti i s tímto podílem celkem 1883 mil. Kč (proti 1.601 mil. Kč v r. 1926). Vedle toho na doplatcích k dobru samosprávných svazků z konečného súčtování podle § 6, odst. 2. zák. z 12. srpna 1921, čís. 334 Sb. z. a n. preliminuje se v položce 4. (podíl na dani pozemkové) 4,1 mil. Kč, v položce 5. (podíl na dani domovní) 4 mil. Kč, v položce 6. (podíl na dani z obratu a přepychové) 33,6 mil. Kč. Dále dlužno jako důvod pro zvýšení těchto podílů uvésti zemskou (župní} dávku z piva (82,4 mil. Kč), která dosud nebyla ve státním rozpočtu uváděna.

K pol. 3, 6b) a 7 přehledu podle zemí se podotýká, že rozvrh podílů zjištěných na základě očekávaného daňového výnosu v jednotlivých zemích není rozhodný pro rozdělení ve smyslu příslušných zákonných předpisů o dotyčných podílech samosprávných svazků.

Při porovnání se stavem roku 1926 jeví se tyto změny:

Přírůstek.

Úbytek.

Slosováním a splacením ubylo proti r. 1926:

Jednotlivé složky, z nichž se výdaj na státní dluh skládá, jeví v těchto letech následující vztahy:

Roku 1926 činil úrok 1.828,2 mil. Kč, úmor 516,4 mil. Kč, správní výdaje 121,0 mil. Kč.

Roku 1927 úrok 1.904,6 mil. Kč, úmor 615,3 mil. Kč, správní výdaje 52,9 mil. Kč.

Zvýšila se tedy služba úroková a úmorová dohromady o 175,3 mil. Kč, kdežto správní výdaje se zmenšily o 68,0 mil. Kč. Toto snížení jest odůvodněno tím, že správní výdaje byly v r. 1926 z největší části vlastně skrytou součástkou úroků (provise prolongační z pokl. poukázek), takže hlavním důvodem zvýšení rozpočtu stát. dluhu pro rok 1927 jsou vyšší splátky kapitálu.