Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmanové a spol. min. veřejných prací o vypovídání státních pensistů a jich rodin z bytů ve státních domovech,

II. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmanové a spol. min. spravedlnosti o poměrech v trestnici v Leopoldově,

III. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmanové a spol. min. financí o poměrech berních vykonavatelů,

IV. posl. Dra Franke, Bergmanna a spol. vládě o řádění fašistů na Jihlavsku a chování se státních úředníků a zřízenců na projevech fašistických,

V. posl. Bergmanna, Špatného, Mikuláše a spol. min. zemědělství o slevě pachtovného drobných pachtýřům státního statku v Brandýse n. Labem postiženým letošní povodní a živelními pohromami,

VI. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmanové a spol. min. zemědělství o poměrech státních zaměstnanců státních hajných přijatých v letech 1920-1921 na území Podkarpatské Rusi,

VII. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmanové a spol. vládě o poměrech státních zaměstnanců vyšlých z řad oprávněných poddůstojníků,

VIII. posl. Bergmanna, Procházky, Buřívala, Pechmanové a spol. min. financí o poměrech pohraniční finanční stráže a systematisaci míst pro tuto kategorii podle nového platového zákona,

IX. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmanové a spol. min. veřejných prací o poměrech státních cestářů,

X. posl. Bergmanna, dra Franke, Špatného a spol min. financí o stavbě státní budovy pro finanční úřady v Brandýse n. Labem,

XI. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmanové a spol. min. vnitra a financí o započítání soukromé odborné služby zaměstnancům poštovního automobilního provozu pro zařadění a postup do vyšších služebních požitků,

XII. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmanové a spol. vládě o placení pensijních příspěvků státními zaměstnanci,

XIII. posl. Laube, Tučného, Pechmanové, Davida a druhů min. předsedovi o nezaměstnanosti a drahotě v horských okresech podkrkonošských,

XIV. posl. dra Gáti, Mondoka a soudr. vládě o ohrožení existence občanů osmi vesnic v okolí Bílek na Podkarpatské Rusi,

XV. posl. Windirsche a druhů min. financí, že berní úřad ve Frýdlantě odhaduje při dědictví nemovitosti příliš vysoko.

Ministerstvo veřejných prací vydalo nařízení, podle něhož všem státním úředníkům, kteří z aktivity přešly do pense, nebo těm rodinám pensistů, jejichž živitel v aktivní službě až za pobytu ve státním domě zemřel, dává se z bytu toho čtvrtletní výpověď, jež bývá doprovázena i výpovědí soudní. Řada rodin takovýchto pensistů byla nařízením překvapena, ježto jednak nařízení bylo vydáno již před rokem, aniž rodiny tyto byly zavčas upozorněny na přiznanou jim jednoroční lhůtu čekací, jednak proto, že stát, který požaduje při výpovědi od soukromého majitele, aby vypovězenému opatřil náležitý byt náhradou, sám se tímto příkazem neváže a pensistům bytu jiného nepřikáže. Dnes, kdy za všeobecně ještě trvající bytové nouze se žádá odstupné ve výši i několika desítek tisíců, nebo kdy se žádá bezpodmínečné nájemné na 6-10 let napřed, nebo velká peněžní půjčka, znamená stěhování pro chudé pensisty, neoplývající statky vezdejšími, skutečně hotovou katastrofu.

Poněvadž tento tvrdý postup ministerstva veřejných prací vyvolává značnou nespokojenost v řadách zaměstnanců a působí demoralisačně i na soukromé majitele domů, táží se podepsaní pana ministra veřejných prací:

1. Ví o těchto poměrech pan ministr a jest pan ministr ochoten naříditi benevolentnější praxi, aby postiženým zaměstnancům a jich rodinám byl poskytnut dostatečný čas nalézti vhodný byt, aneb jim byly opatřeny byty náhradou?

2. Jest pan ministr ochoten podati podepsaným zprávu, co v této věci zařídil, aneb zaříditi hodlá?

V Praze dne 19. října 1926.

Trestnice leopoldovská umístěna jest v pevnosti, v níž jsou též umístěny voj. divisní zbrojnice, dílny, skladiště materiálu, pušek, nábojů dělových i puškových a vojsko.

Objekty vojenské i trestniční jsou blízko sebe, ba dokonce i přiléhá budova k budově. V pevnosti jsou též byt úředníků, vězeňské stráže, důstojníků i rotmistrů nedaleko muničních skladišť.

V takovém prostředí jsou uvězněni těžcí zločinci, jimž na ničem nezáleží a dává se jim příležitost ke vzpouře, neboť mají v blízkosti zbraně, jichž je možno zmocniti se, aneb k pomstě, aby ohrozili muniční skladiště.

Tím nebyla ohrožena jen pevnost sama se vším všudy, ale i 5 minut vzdálené městečko s nádražím, 20 minut vzdálená vesnice. Beregscaga a 25 minut vzdálené okresní město Hlohovce. Trestnice sama trpí nedostatkem místa a nedostatečnými místnostmi pro dílny atd.

Pro nemocné trestance jest po ruce jen jedna nedostatečná místnost, kam se umísťují i trestanci, stížení nakažlivými nemocemi. - Budovy trestnice jsou bezpečnostně naprosto nezpůsobilé. V dílnách, kde tísní se při práci i 45 trestanců, jest dozor naprosto primitivní. Jeden dozorce má přiděleny i 2 místnosti dílenské a při tom vykonává ještě i písemné práce. Na venkovské práce má jeden dozorce svěřeno 12-15 trestanců. Množí trestanci pracují vůbec bez dozoru. Dozorci mají vedle toho v létě každý čtvrtý den, v zimě mají každý třetí dne noční službu.

Poněvadž jsou v pevnosti divisní zbrojní dílny, kde pracují civilní dělníci i ženy, ubytováno jest vojsko a gážisté se svými rodinami a v této spleti mají se pohybovati trestanci, jest služba dozorců velice stížena a přímo nadlidská, poněvadž styku trestanců s ostatními není možno zabrániti.

Do procházkového dvora trestanců vedou pak okna bytů zaměstnanců zbrojnice, což není vhodným prostředím pro trestance a z důvodů bezpečnostních jest nevyhovujícím.

Bylo tudíž velmi nutno zjednati nápravy vhodnou úpravou dislokací a zejména postarati se o náležitý dozor.

1. Jsou tyto poměry v trestnici Leopoldově panu ministru známy?

2. Jest pan ministr ochoten zjednati potřebnou nápravu, aneb aspoň přiměřeně rozmnožiti počet vězeňské stráže v této trestnici?

3. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci hodlá zaříditi, aneb již zařídil?

V Praze dne 19. října 1926.

Berní vykonavatelé byli na základě nařízení vešk. min. z 19. června, č. 107 ř. z. od počátku vedeni jako pomocné kancelářské síly v poměru smluvním, analogicky jako ostatní pomocné kancelářské síly (oficianti a kancelářští úředníci).

Zákonem č. 252 t. r. 1919 byl jejich smluvní poměr zrušen a byli jmenováni definitivními státními zaměstnanci v kategorii podúřednické a sluhovské, tedy v nižší kategorii, než byli dříve. Tím jejich autorita v očích veřejnosti, při službě vnější velmi nutná, nebyla posílena.

Rovněž služební výkon berních vykonavatel je takového druhu, že dovoluje vyššího zhodnocení, než jak tomu bylo dosud. Sestavují samostatně všechny protokoly, relace a sepsání, které pro poplatníka a stát jsou závazny ve všech jednáních právních, rekursech a žádostech lhůtních, jakož i v  případě sporu tvoří právoplatné základy pro další jednání úřadů. Obstarávají písemné práce, spojené s politickými a soudními exekucemi, eventuelně konají i jiné práce výše kvalifikované.

Ve službě vnější vystupuje berní vykonavatel oproti stranám při všech mnohdy dosti těžkých exekučních úředních jednáních jako samostatný výkonný orgán, odkázaný jen na svoji rozvahu, zkušenost a obezřetnost. Musí míti v prvé řadě na vědomí zájmy státu, ale také zachovati určitou míru při jednání s poplatnými stranami, což jistě vyžaduje značné inteligence a osobních schopností.

Vykonávání vnější služba jest následkem pokleslé berní morálky poplatnictva do jisté míry nejen stíženo, ale často i nebezpečné, o čemž svědčí časté projednávané případy. Berní vykonavatel jest podstatnou součástí nejdůležitějšího a nejodpovědnějšího oddělení každého berního úřadu, t. j. oddělení exekučního. Na svědomitosti, schopnosti a pohotovosti každého jednotlivce záleží výsledek jeho výkonu.

Směrodatnými činiteli úředními jest tato těžká služba berních vykonavatelů sice uznávána, nebyla však dosud po zásluze oceněna. Toto nedoceňování, ba přímo podceňování, vzhledem k ostatním kategoriím jiných resortů ztěžuje velmi často výkon vnější služby, a je v důsledku toho i na úkor finanční správě státu. V nynější době, kdy důležitost této služby neustále roste, zaslouží si, aby byla též spravedlivě zhodnocena, již také z toho důvodu, že finanční správa je před velkými úkoly v důsledku daňové reformy, k jichž zdolání je zapotřebí též všestranně svědomité a pečlivé práce berních vykonavatelů.

V důsledku toho táží se podepsaní pana ministra financí:

1. Jest pan ministr ochoten systemisovati místa berních vykonavatelů podle zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n. v I. platové stupnici podúřednické?

2. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, do jaké míry hodlá tomuto přání vyhověti?

V Praze dne 19. října 1926.

V sobotu dne 18. září 1926 byl uspořádán obcí fašistickou v zahradě Besedního domu v Jihlavě tábor lidu, na němž, jako obyčejně mělo býti štváno proti představitelům našeho zahraničního odboje, zejména proti hlavě státu.

Pořádání tohoto tábora vyvolalo živelní odpor téměř všeho občanstva, které si přeje pokoj a klid a nenávidí fašistických štvanic. Jménem občanstva upozornil na tento živelní odpor okresní správu politickou v Jihlavě pan Smrčka, poukázav zároveň na nevhodnost místa, t. j. Besedního domu, který byl postaven v době poroby jako bašta pro všechen český drobný lid a po stránce bezpečnostní nevyhovuje podobným podnikům.

Když přišla zprávy, že na tábor fašistický přijedou úderné roty fašistické, dostoupilo roztrpčení obyvatelstva vrcholu a okresní polit. správa byla na tuto náladu občanstva upozorněna. Přes to byl projev fašistický povolen.

Občanstvo mimofašistické zvolilo si pořadatelstvo, jež se staralo o pořádek.

Když fašisté měli tábor zahájiti, jali se pojednou rozdávati legitimace na důvěrnou schůzi, legitimace nevyplněné, na což byla policie upozorněna. Fašistický štáb obsadil pak restaurační místnosti, ač tábor měl se konati na zahradě a do těchto místností veřejných nechtěl nikoho bez uvedené legitimace pustiti. Množí z fašistů naplnili i výčep a z oken vyplazovali jazyky na shromážděný lid, který zachoval úplný klid, ale upozornil na toto jednání policii, která se chovala úplně pasivně.

Když uplynula doba, stanovená k zahájení schůze, musil policejní komisař dvakrát vyzvati pořadatelstvo, aby tábor zahájilo. Na to tábor zahájil p. Strejbar z Jihlavy; aniž dal voliti předsednictvo, udělil slovo referentovi. Občanstvo pak muselo si vynutiti volbu předsednictva, jež vyzvalo referenty, aby se na obvyklém místě ujali slova. Tito však uchýlili se na schodiště do restaurační kuchyně, odkud provokovali posuňky a poznámkami. když pak se občanstvo domáhalo, aby zaujali svá místa, polic. komisař Vaněk tábor rozpustil.

Při tom dopustili se někteří státní úředníci a zaměstnanci-fašisté urážek a činů, které se neshodují s jejich posláním stavovským. Ředitel pošt. úřadu Jihlava 1 pan Kondrys volal: "Tato lůza přišla nám rozbít schůzi!" - Pošt. podúředník Bourek z Jihlavy 1 plivl do lidu a křičel: "Ten dobytek pověste!" - Ředitel tabákové továrny činně se fašistické provokace zúčastnil. - Ředitel reformního gymnasia dr. Fidler seděl se septimánem svého ústavu Vonesem v důvěrné fašistické schůzi. - Ředitel Masarykových škol v Jihlavě Kliment činně se zúčastnil provokace fašistické a na důvěrné schůzi vyzvedal za všeobecného potlesku zásluhy Geidlovy proti přes. Masarykovi. - Pan polic. komisař Vaněk zřejmě fašistům stranil. Nezakročil proti ozbrojeným úderným rotám, v nichž bylo mnoho najatých známých rváčů.

Občanstvo v Jihlavě jest neobyčejně roztrpčeno tímto chováním státního úřednictva, které, místo aby uklidňovalo a působilo ke svornosti v české menšině jihlavské, rozeštvává lid.

Občanstvo jihlavské žádá, aby tito pánové byli z Jihlavy odstraněni, neboť ztratilo v ně důvěru a nemíní zejména svěřovati své děti výchově fašistických štváčů-pedagogů.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Jest vláda ochotna co nejdříve a nejpřísněji vyšetřiti shora uvedené okolnosti a potrestati ty, kteří prohřešili se na svých úředních povinnostech a své stavovské cti?

2. Jest vláda ochotna učiniti opatření, aby se podobné zjevy neopakovaly, že státní úředníci a zaměstnanci staví se v čelo akcí, namířených proti hlavě státu a jednotlivým ministrům, a jež podrývají autoritu vládních činitelů ve státě?

3. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila, neb zaříditi hodlá?

V Praze dne 19. října 1926.

Od státního velkostatku v Brandýse n. Labem má 102 drobných pachtýřů z Brandýsa a Staré Boleslavi pachtované části pozemků a luk, na nichž úroda byla úplně zničena jarní povodní, jaké není pamětníka, takže tito drobní pachtýři nejen téměř ničeho nesklidili, ale měli ještě velké výlohy s odklízením bahna a nánosů, nanesených povodní na pronajaté pozemky a louky.

Občanský zákoník má v tomto směru ustanovení jež mají chrániti tyto drobné pachtýře před zničením existence živelními pohromami. Tak v § 1104 se stanoví, že pachtýř nebo nájemce není povinen platiti pachtovné nebo nájemné, když pachtovanou nemovitost nadobro nemůže užívati pro pohromy, jako jsou: požár, válka neb nakažlivé nemoci, velké povodně, krupobití nebo úplná neúroda. V následujícím § 1105 se stanoví, že tomu, komu byla nemovitost přenechána smlouvou pachtovní na jeden rok, má býti sleveno z pachtovného (není stanoveno kolik, tedy přiměřená částka), když úroda ztenčena byla více než o polovici.

V § 1106 se ustanovuje, že prohlásí-li pachtýř povšechně (ve smlouvě), že bere na sebe všechno nebezpečí, rozumí se tím požáry, povodně a krupobití. Jiné pohromy neobyčejné nejdou na vrub pachtýře.

Konečně v § 1108 jest ustanoveno, že chce-li pachtýř, aby mu pachtovné podle smlouvy nebo podle zákona bylo prominuto nebo sleveno, má toto propachtovateli hned po pohromě oznámiti a rozsah pohromy soudně neb dvěma znalci nechat zjistiti. Těchto opatření není však třeba v tom případě, když příhoda jest obecně známa.

Pomocné akce v tomto směru naprosto zklamala, neboť tito drobní pachtýři nedostali státní pomoci.

Rozsah a ničivost živelních pohrom, najmě povodně v okresu brandýském z jara letošního roku jsou všeobecně známy. Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra zemědělství:

1. Jest pan ministr ochoten poskytnouti drobným pachtýřům státního velkostatku brandýského přiměřenou slevu nájemného pro značné pohromy živelní?

2. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v tomto směru zaříditi hodlá?

V Praze dne 19. října 1926.

V r. 1920-21 bylo přijato na Podkarpatskou Rus 17 státních hajných, legionářů, jimž v přijímacích dekretech bylo vyznačeno, že po uplynutí jednoho roku provisoria uspokojivé služby budou jmenování definitivními. Ani u jednoho z nich není předpokladu, že by ve službě nevyhovoval.

Ministerstvo zemědělství výnosem čís. 6635/L-25 pres. a prováděcím nařízením z 29, března 1920, čís. 151 Sb. z. a n. k zák. z 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n. zabezpečuje, že jmenování těchto 17 legionářů neodporuje nařízením. Uváží-li se, že všichni legionáři po uplynutí jednoho roku, není podepsaným jasno, z jakého důvodu nebylo jmenováno zmíněných 17 státních hajných na území Podkarpatské Rusi.

Tito musí zastávati daleko odpovědnější službu než-li kolegové jejich v zemích historických a žijí v nejzapadlejších místech republiky, kde chrání za mnohem obtížnějších podmínek jak služebních tak i životních majetky milionové ceny a jest tudíž jenom zpravedlivo, budou-li po své, u mnohých až 6ležé službě jmenováni definitivními.

Z toho důvodu táží se podepsaní pana ministra zemědělství:

1. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, proč tito hajní nebyli jmenováni definitivními?

2. Jest pan ministr ochoten tyto státní hajné definitivními jmenovati?

3. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v té věci zařídil?

V Praze dne 19. října 1926.

Platový zákon a převedení státních zaměstnanců, vyšlých z řad bývalých poddůstojníků z povolání, do nových platů, přineslo jim nezasloužené zklamání, požitkové zkrácení, nové znehodnocení státu odsloužené doby, které nalezlo odezvu i ve sboru zákonodárném - v senátě N. S.

Ve zprávě výboru rozpočtového senátu N. S. Č. S. R. r. 1926, II. volební období, 2. zasedání, tisk 157, o usnesení poslanecké sněmovny (Tisk 146), k vládnímu návrhu zákona o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců jest uvedeno: "Ničeho nezískají většinou zřízenci a úředníci v prostředním věku a třídách hodnostních." Zde je míněna jistě skupina zřízenců a podúředníků, dále úředníci skupin E, D, C, jmenovaní do XI., X., IX., VIII. hodnostní třídy - z řad bývalých poddůstojníků z povolání, z nichž posléze uvedení tvořili před vydáním zákona ze dne 18. února 1919, čís. 89 Sb. z. a n., po celá desetiletí kmen definitivního kancelářského i výkonného úřednictva pragmatikálního a zaujímali systemisovaná místa ve státních úřadech, fondech a podnicích spravovaných státem.

Shora citovaná zpráva praví dále: "Trpce si stěžují certifikatiské." Dnes pozbyli práv dříve nabytých a nový zákon není dosud vydán. Proto navrhuje výbor tyto příslušné resoluce:

I. Resoluce navržené a přijaté výbory sociálně-politickým a rozpočtovým, které se týkají otázek certifikatistů, zní: "Běž. čís. XVIII.: Vláda se vybízí, aby co nejdříve předložila osnovu zákon, jímž se upravuje nově otázka certifikatistů."

II. Resoluce, navržená a přijatá výborem sociálně-politickým: Běž. čís. 2: "Vládě se ukládá, aby při obsazování míst služební třídy III. vzat byl v prvé řadě zřetel na úředníky-certifikatisty, vzhledem k jejich dvanáctiletému praktickému výkonu služby kancelářské, evidenční, účetní a konceptní." - Běž. čís. 3: "Vládě se ukládá, aby při obsazování volných míst ve státní službě, vzala především ohled na rotmistry-certifikatisty, kteří byli při jmenování do státní služby zdržení válkou a zákazem přijímání nových sil do státní služby." - Běž. čís. 4: "Vládě se ukládá, aby při všeobecném převodu úředníků-certifikatistů do nových platových stupnic vzala v úvahu celou skutečnou služební dobu (vojenskou i civilní), při nejmenším však, aby jim byla prominuta čekatelská doba, podle nového zákona, která u nich, z důvodu 12leté služby vojenské nikdy neexistovala, jakož i vzhledem k zákonu ze dne 13. května 1919, č. 250 Sb. z. a n., který ve svém paragrafu 2 zachovává veškerá práva a výhody certifikatistů skupina C, D, C."

Resoluce uvedené, výbory senátu N. S. přijaté a vládě doporučené, vystihují plně oprávněné, nanejvýš spravedlivé, logicky samozřejmé požadavky a přání této kategorie, jejichž splněni dosud bylo odkazováno na nový platový zákon.

Platový zákon č. 103/1926 Sb. z. a n., ruší však práva certifikatistů, dřívějšími zákony nabytá, hlavně novým odečítáním tří- až pětileté doby čekatelské úředníkům-certifikatistům při jejich převodu do nových platů (§ 169, bod 3).

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1. Jest vláda ochotna vyhověti usneseným resolucím sociálně-politického a rozpočtového výboru senátu N. S., jak neodečítáním čekatelské doby úředníkům-ceritifikatistům skupin C, D, E při jejich převodu do nových platů, tak i ostatním resolucím, tykajícím se úpravy služebních poměrů certifikatistů, umístění rotmistrů-certifikatistů a legionářů, kteří ještě v čsl. armádě slouží a dosud na umístění v civilní státní službě čekají, aby tak zachována byla nabytá práva ceritifikatistů a legionářů, zaručená platnými zákony?

2. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila, aneb zaříditi hodlá?

V Praze dne 19. října 1926.

Již v roce 1907 byla finanční stráž rozdělena na dvě platové schema a sice:

I. schema pro zaměstnance provisorní (doba tři roky).

II. schema pro veškeré ostatní trvale ustanovené zaměstnance stavu podúřednického.

Po slyšení odborníků uvedl tehdy odborový přednosta ministerstva financí Edmund Bernatzký jako důvody toto: "Ve sboru finanční stráže jest každý jednotlivec povahou a poměry služebními nucen jednati samostatně a za správnost výkonu služby ručí. Pro stejnorodost výkonu a stejnoměrné rozdělení odpovědnosti jest též spravedlivo, aby v platovém systému nebylo podstatných rozdílů, vyjma postupu podle prosloužených let."

Návrh ve formě výše uvedené byl uskutečněn nařízením ministerstva financí ze dne 15. prosince 1908, č. j. 89.696.

Služební hodiny finanční stráže v měsíci jeví se takto:

U sboru finanční stráže jest nebezpečí života a zdraví. V statistických číslech jeví se poměry takto: U finanční stráže bylo od převratu usmrceno ve službě 47 lidí z celkového stavu mužstva 5.000, předčasně zemřelo 93 lidí raněných, ať přímo podloudníky (zločince) neb pádem se skal a jinými nehodami, bylo včetně vlivem těžké služby jinak onemocněných, o 300% více u finanční stráže, nežli u četnictva.

Převážná část sboru je umístěna v obcích, kde je stanoveno činovné skupiny D. Tyto odlehlé osady, v důsledku drahé dopravy zboží zdražují vždy a po zvýšení tarifů zvláště vše, čeho příslušníci sboru a jejich rodiny potřebují. K drahotě přispívá i nedostatek bytů, jimiž není a dlouho nebude naše hranice vybavena. Není proto zvláštnosti, platí-li se za byt měsíčně 200 Kč i více. Tak zv. staré byty na nově osazené hranici neexistují. Sbor na hranici žije nejen hůře, ale i mnohem dráže, nežli ostatní státní zaměstnanci ve vnitrozemí. Hospodářské postavení sboru a jeho rodin je proto velmi tíživé nejen hospodářsky, ale i sociálně.

Finanční stráž je drobnou armádou, ustavičně v poli. Při mobilisaci a válce jsou úkoly sboru vytčeny (vl. nař. 201/1926). Námaha a nebezpečí v míru je u sboru daleko větší, než u vojska. Ve válce první náraz pocítí především sbor se svými rodinami i majetkem na hranici.

Pohraniční finanční stráž jest obezřetný ochráncem našich hranic, nasazujíc velmi často život na oltář služby v zájmu státu. Zaslouží si proto, aby hospodářsky a sociálně byla hodnocena jako jiné ozbrojené sbory a sice tím, že její místa budou systemisována v I. stupnici platové pro podúředníky, podle ustanovení § 27 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., ježto jsou zde dány všecky předpoklady tohoto zákona: "význam, odpovědnost, namáhavost a risiko".

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra financí:

1. Jest pan ministr financí ochoten systemisovati místa pohraniční finanční stráže v I. platové stupnici podúřednické?

2. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této záležitosti hodlá učiniti?

V Praze dne 19. října 1926.