Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Všeobecný jest stesk našich občanů na špatný stav našich státních silnic.

Příčina vězí nejen v zanedbanosti silnic pro nedostatek peněz k řádným opravám, ale i v neutěšených poměrech státních cestářů, jimž po restrikci jejich počtu přiděleny byly delší silniční tratě, oni nepožívají ochrany podle §§ů 81, 312, 314 tr. z., trpí nedostatkem bytů a jsou odstrkováni při každé úpravě platové platné pro státní zaměstnance. Tyto poměry vyvolávají značnou depresi v řadách státních cestářů a mají také neblahý vliv na výkon, jímž pak trpí udržovací služba na státních silnicích.

Požadavky této kategorie zanedbaných a soustavně odstrkovaných státních zaměstnanců jsou tak skromné, že by při dobré vůli bylo lze jim aspoň v míře uspokojivé vyhověti.

Z toho důvodu táží se podepsaní pana ministra:

1. Jest pan ministr ochoten neříditi zkrácení cestářských tratí na 4-4 1/2 km a obsazení všech uprázdněných systemisovaných míst cestářských?

2. Aby při rozdělování tratí byl brán zřetel na rodinné a bytové poměry cestářů?

3. Aby při výkonu služebním byli cestáři chráněni podle §§ 81, 312 a 314 tr. z. jako orgánové veřejní, vykonávající silniční policejní službu?

4. Aby byla zahájena soustavná péče o státní cestáře stavbou služebních obytných domků při silničních tratích?

5. Aby cestářům, kteří v důsledku restrikce byli přeloženi na jiné trati, kde nemohou dostati bytu, byly přiznány diety z titulu dvojí domácnosti?

6. Aby substitutům cestářským byly přiznány příslušné substituční diety?

7. Aby silniční tráva byla ponechána cestářům jako součást jejich mzdy?

8. Jest pan ministr ochoten zasaditi se o to, aby veškeré výhody pensijních platových předpisů státních zaměstnanců vztahovaly se ananlogicky i na státní cestáře a kategorie s nimi spřízněné?

9. Jest pan ministr ochoten přiznati zřízencům zdýmadel noční služební hodiny, aspoň 2.50 Kč za 1 hodinu?

10. Zvýšiti paušál pro státní cestáře, kteří jezdí s automatickými válci z denních Kč 7.50 na Kč 20,- a pokud jezdí mimo svou služební trať, opatřiti náhradu na vlastní trati, aby nebyla tato zanedbána?

11. Jest pan ministr ochoten svolati poradu o služebním řádu státních cestářů, rozdělení doby pracovní, náležitosti služebních oděvů atd. a pozvati k ní příslušnou odbor. organisaci, Jednotu státních zřízenců?

12. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci míní zaříditi?

V Praze dne 19. října 1926.

Poněvadž umístění úřadů: poštovního, berního, berní správy, evidence katastru a důchodkového bylo velice nedostatečné, navrhlo ministerstvo pošt a telegrafů výnosem ze dne 14. dubna 1922, č. 23.665-XIII-22, aby pro úřady tyto byla vystavěna společná úřední budova. Celkový náklad na ni byl odhadnut na 3,000.000 Kč, z nichž připadnouti mělo na část pro úřední místnosti finanční asi 1,800.000 Kč. Byly také zhotoveny v březnu 1922 technickým odborem ministerstva pošt a telegrafů plány pro jednotnou budovu všech státních úřadů.

Městské zastupitelstvo v Brandýse nad Labem darovalo pozemek na postavení budovy pro všechny vyjmenované státní úřady a zbavilo se tím velkého nejcennějšího místa stavebního, jen aby umožnilo stavbu budovy pro všecky úřady.

Ministerstvo financí výnosem z 20. září 1922, čís. 86.030/11.225/22-I./1 rozhodlo, aby budova byla postavena ve dvou etapách a sice tak, že by se nejdříve provedla část stavby připadající na poštovní úřad, kdežto provedení části stavby pro potřebu úřadů finančních odsunula by se na dobu pozdější, až první část stavby bude úplně provedena. Při tom vyslovilo ministerstvo finanční očekávání, že přibližný počet stavebních nákladů 1,450.000 Kč nebude vydán, ale že nebude překročen ani náklad 1,000.000 Kč.

Na základě tohoto rozhodnutí bylo přikročeno ku stavbě pouze části budovy pro poštovní úřad, která je hotova. Náklad na stavbu činil asi Kč 580.000.

Podle rozhodnutí ministerstva financí má se nyní přikročiti k stavbě druhé části budovy. Ministerstvo financí výše citovaným výnosem již rozhodlo, že budova pro státní finanční úřady se stavěti má, jakmile část pro poštovní úřad bude hotova a také náklad na budovu jest vlastně již povolen. Ministerstvo financí povolilo náklad Kč 1,000.000, vydáno bylo pouze Kč 580.000, takže se stavba jistě pořídí. Jedná se pouze o uvolnění povoleného již nákladu.

Nutnost nových místností pro finanční úřady prokázána je v podání města Brandýsa n. Lab. ze dne 15. května 1926, č. 3041 a ze dne 2. října 1926, čís. 5528. Berní správa má místnosti tak nedostatečné, že v jedné místnosti úřaduje 3-5 refereentů. Poplatníci při jednání o svých žádostech a stížnostech jsou nuceni přednášeti své stesky před ostatními poplatníky, kteří jednají s referenty jinými.

Zákony jest zaručena poplatníkům důvěrnost jejich sdělení, ale zde mají svá obchodní a soukromá tajemství prozrazovati zcela veřejně. Také referenti nemohou ve společných místnostech pracovati tak zdatně a pilně, jak by v zájmu státu bylo žádoucno. Rovněž zdraví úředníků v místnostech starého, sešlého domu je ohrožováno, úředníci často churaví a tím výkon úřadu se zmenšuje.

Ke stavbě budovy poštovní bylo použito pouze části darovaného pozemku. Nyní zbyla z pozemku část, která zůstala ležeti ladem. Pozemek ten se stal skladištěm různého starého materiálu, ba i hnojištěm. Policie ani při sebe větší opatrnosti nemůže zabrániti, aby se na pozemek neodkládaly nepotřebné věci z domácnosti, odpadky z dílen a pod.

Pozemek jest uvnitř města, v bezprostřední blízkosti škol, nových krásných nájemních domů obecních, prvního hotelu, který prováděnou přístavbou bude úplně zrenovován, a nemůže se proto trpěti, aby u těchto objektů nalézalo se skladiště starého materiálu. Ani v zájmu nově postavené budovy poštovní se to nemůže trpěti.

Kdyby ke stavbě druhé části budovy nemělo býti přikročeno v době nejkratší a kdyby obec nechtěla uplatňovati svůj nárok, aby jí pozemek, jehož nebylo použito k tomu, k čemu byl darován, byl vrácen, musela by aspoň žádati, aby pozemek byl řádně oplocen. Poněvadž pak pozemek jest ve středu města, muselo by býti oplocení vkusné a řádné. Musel by to býti plot ze zděné podezdívky a kovových sloupů, který by při dlouhé frontě do dvou ulic stál asi 100.000 Kč. Až by došlo ke stavbě budovy stal by se plot bezcenný. Bylo by proto daleko účelnější, postaviti druhou část budovy hned a náklad na plot ušetřiti. Jednalo by se tedy nyní o větší náklad asi 380.000 Kč, což je peníz jistě nepatrný poměrně k výhodám, které by z něho pro stát vyplynuly.

Z předchozího vyplývá jasně, že:

1. Výnosem ministerstva financí ze dne 20. září 1922, čís. 86.030/11.255/22/I/1 bylo rozhodnuto, že budova pro finanční úřady v Brandýse nad Labem se stavěti má.

2. Tímže výnosem povolený náklad Kč 1,000.000 pouze na poštu nebude překročen ani stavbou druhé části budovy.

3. Okamžitým započetím stavby ušetří se náklad 100.000 Kč na plot.

4. Postavení budovy zvýší se v zájmu státu výkonnost všech finančních úřadů.

Na okresu brandýském roste, jako v jiných okresích, armáda nezaměstnaných, jimž by touto stavbou bylo poskytnuto zaměstnání a příležitost k výdělku nejen dělnictvu, ale i živnostnictvu.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra financí:

1. Jest pan ministr ochoten, v zájmu úspory a v zájmu hladkého úřadování finančních úřadů v okresu brandýskému a v zájmu státních financí, povolenou stavbu státní budovy pro finanční úřady v Brandýse nad Labem provésti a k tomu účelu potřebnou částku do státního rozpočtu zařaditi?

2. Jest pan ministr ochoten tímto způsobem čeliti přítomné hospodářské depresi a nezaměstnanosti?

3. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zaříditi hodlá?

V Praze dne 19. října 1926.

Výnosem ministerstva pošt a telegrafů ze dne 24. srpna 1925, čís. 4112/III-25 bylo po dohodě s ministerstvy vnitra a financí povoleno podle obdoby ustanovení § 50., odst. 3. služeb. pragmatiky započtení předchozí soukromé odborné služby několika dílenským zřízencům a řidičům.

Výnosem ministerstva pošt a telegrafů ze dne 12. ledna 1926, čís. 59555 III-25 byly zamítnuty žádosti řidičů vozů Albrechta Svobody, Josefa Tylingera, Václava Havla, Bohumila Bílka, Jana Rychetského, Ant. Tůmy, vesměs v Praze, Ladislava Pacáka ve Dvoře Králové, Karla Voslaře v Humpolci, Jaroslava Marhoula v Olomouci, Karla Šmída v Plzni a dílenského mistra Jana Maštalíře (čís. 4051-III-26 min. pošt a telegrafů) a dílenského zřízence Ferdinanda Motyčky v Praze o započtení předchozí soukromé odborné služby po dohodě s ministerstvy vnitra a financí, vzhledem k tendenci vl. nař. ze dne 30. května 1922, čís. 165 Sb. z. a n. a zákona ze dne 22. prosince 1924, čís. 286 Sb. z. a n.

O návrhu správy poštovní automobilové dopravy ze dne 2. listopadu 1925, č. 11798-25 zaslané ministerstvu pošt a telegrafů č. 67.349-III-25 dne 22. března 1926 před výpravou ministerstvu vnitra a financí k projevení souhlasu se započtením předchozí soukromé odborné služby pro zařadění a postup dílenským zřízencům Emilu Šimonovi, Václavu Hadrabovi, Jarosl. Řehákovi, Prokopu Škvárovi, Václ. Voříškovi, Boh. Stejskalovi, Frant. Pulcovi, Adolfu Slabihoudkovi, a Ant. Kračmerovi podle obdoby ustanovení § 50, odst. 3. služební pragmatiky nebylo dosud rozhodnuto. § 142 nového platového zákona čís. 103/1926 nevylučuje započtení předchozí doby pro postup do vyšších požitků a § 207 téhož zákona připouští započtení této doby, byla-li žádost podána před účinností tohoto zákona.

Nestejnoměrný postup v této záležitosti vyvolává mezi zaměstnanci autoprovozu řevnivost a nespokojenost, a vzbuzovati ji, nemůže býti v intencích státní administrativy ani v jejím zájmu a prospěchu. Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra vnitra a financí:

1.Jsou páni ministři ochotni naříditi v této záležitosti blahovolnější praksi?

2. Jsou ochotni naříditi, aby příslušné žádosti o započítání předchozí soukromé odborné služby podle obdoby ustanovení § 50, odst. 3. a § 51, odst. 6. služ. pragmatiky byly souhlasně posuzovány s odborným ministerstvem, tyto žádosti doporučujícím?

3. Jsou ochotni znovu dáti přezkoumati zamítnuté žádosti a příznivě vyříditi dosud nevyřízené žádosti vpředu uvedené?

4. Jsou ochotni sděliti podepsaným, co v této věci zařídili neb zaříditi míní?

V Praze dne 19. října 1926.

Nejvyšší správní soud vyslovil ve svém rozhodnutí ze dne 26./4. 1926, čj. 8673/26 výslovně, že názor ministerstva spravedlnosti, jakoby autoritativní výklad zákona č. 457/19 nedovoloval, aby při úpravě pensijních příspěvků podle článku IV. zákona č. 2. ex 1920 bylo hleděno k válečným pololetím při zjišťování nároků na plné výslužné, jest zřejmě mylný a že stěžovatelé nabyli z výnosů, v nichž bylo při určení nároků na plnou pensi za účelem vyměření pensijních příspěvků hleděno k válečným pololetím a byly jim pensijní příspěvky podle tehdejšího právního stavu správně vyměřeny, práva, jehož se podle zásady § 5 obč. zák. nedotýká zákon č. 287/24, který nepůsobí zpět, ale naopak chrání nabytá práva.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, zajisté spravedlivé, poněvadž uznalo zásadu nabytého práva, uvítala značná část státních zaměstnanců s patřičným povděkem, neboť částky, o něž bylo těmto zaměstnancům od 1. ledna 1925 na pensijních příspěvcích více sraženo, než ve skutečnosti sraženo býti mělo, budou jim vráceny.

Dlouho však se ze svého uznaného nabytého práva tito zaměstnanci netěšili, neboť se jim nyní zasílají nové dekrety, jimiž se válečná pololetí a válečná léta pro výměru pensijního příspěvku opětně odečítají všem zaměstnancům, jimž v důsledku citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se znova tato léta připočetla, pokud do 1. ledna 1926 nenabyli nároku na plné výslužné bez připočtení těchto let.

Těmto zaměstnancům se znovu srážejí od 1. ledna 1926 celé pensijní příspěvky z celého základního služného ve výši 6% s odůvodněním §u 165, odst. 3. zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n.

Aplikujeme-li citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jež uznalo právem, že zaměstnanci, kteří před vydáním zákona čís. 287/1924 požívali výhody článkem IV. posl. odst. zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 2. Sb. z. a n. požívají této výhody i nadále, poněvadž se jejich práva podle zásady § 5 obč. zák. nedotýká zákon č. 287/1924, který nepůsobí zpět, ale naopak chrání nabytá práva, musíme přijíti k logickému právnímu závěru, že se práva těchto zaměstnanců, na něž se vztahuje citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu uznaného a nabytého, nedotýká ani podle zásady § 5 obč. zák. § 165, odst. 3. zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., který nepůsobí zpět, ale naopak chrání nabytá práva, která jsou ostatně podepřena i § 8 zákona ze dne 23. července 1919, čís.457 Sb. z. a n., který praví, že výhod tohoto zákona poskytuje se "bez uhrazování případných statutárních příspěvků". Poněvadž pak platnost §u 8 zákona ze dne 23. července 1919, čís. 457 Sb. z. a n. nebyla zákonem ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n. zrušena, nemůže býti ani zrušeno právo, přiznané citovaným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu na výhodu, plynoucí z ustanovení článku IV. posl. odst. zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 2. Sb. z. a n.

Nabyl-li tudíž někdo nesporného práva na placení snížených pensijních příspěvků v důsledku připočtení válečných let, válečných pololetí nebo legionářské výhody - výslovně bez náhrady pensijních příspěvků - před 1. lednem 1925 t. j. před účinností zákona č. 287/24, tedy také před účinností zákona čís. 103/26, a bylo-li mu toto jeho zákonem nabyté právo doručením právního spisu (dekretu) přiznáno, nemůže mu toto právo v právním státě býti opětně popíráno a dotyční oprávnění jeho zbavováni, t. j. jim opětně sráženy pensijní příspěvky.

Někteří zaměstnanci již obdrželi v této věci ne méně než pět dekretů vzájemně si odporujících, čímž se valně nezjednodušuje státní administrativa, nýbrž ještě více zatěžuje.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Jest ochotna dáti všem resortům státní správy příslušný pokyn, jímž by bylo nabyté a Nejvyšším správním soudem uznané právo zaměstnanců, kteří před 1. lednem 1925, t. j. před účinností zákona čís. 287/24 a tedy také před účinností zákona čís. 103/26 nabyli nárok na úlevu v placení pensijních příspěvků ve smyslu čl. IV. posl. odst. zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 2. Sb. z. a n. po případě vynesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 1926, čj. 8673/26 i na dále zachováno a uznáno?

2. Jest ochotna podepsaným sděliti, co v této věci zařídila, neb zaříditi hodlá?

V Praze dne 19. října 1926.

Pane předsedo vlády!

Nebývalá tíseň hospodářská dolehla na horské kraje a poříčí Jizery. Nebyl tam nikdy nadbytek. Nouze byla tam častějším hostem než blahobyt. Avšak nebylo hladu a nebylo nezaměstnanosti a třeba skrovně pracující lid Podkrkonoší uhájil existenci.

Po tři léta však panuje v tomto kraji úporná výrobní krise; většina závodů pracuje jen velmi omezenou dobu v týdnu nejdéle tři dny, po případě jen 14 dnů v měsíci, nehledě k závodům, jež jsou uzavřeny vůbec nebo ku sklářství, jež jest bez vývozu.

Ohromné tisíce dělníků jest bez zaměstnání, nebo pracují několik dnů v týdnu, takže poloviční výdělky nestačí krýti nejnutnější potřeby životní. Na horách není již jen bída, fysický hlad podlamuje tam zdraví tisícům dělníkům, jich ženám a dětem.

S nimi trpí všechna ostatní výroba a všechny živnosti odkázané na široké vrstvy konsumentů. Nevydělá-li dělnictvo, nevydělává ani živnostník, ani obchodník ani zemědělec.

Všechna svépomocná akce, již podnikly odborové organisace dělnické podporováním svých nezaměstnaných členů, samosprávné korporace uvolněním prostředků na obnovení nouzových prací, ukázala se nedostatečnou vůči ohromné této krisi.

Je potřebí podniknouti rozsáhlou akci celé státní správy na odstranění této krise dělnictvem nezaviněné.

Dne 4. října konala se v Semilech porada zástupců dělnictva okrasní správy politické v Semilech, zástupců obcí, podniků průmyslových a zástupců okresů.

Vyslechnuvši zástupce dělnictva, průmyslu a obcí o povšechné situaci nynějších poměrů provozních a uváživši, jakým způsobem bylo by možno odpomoci kritické situaci, způsobené nezaměstnaností textilního dělnictva, usneslo se shromáždění, aby byla vyzvána nejkompetentnější místa příslušných ministerstev a úřadů, pokud ve své působnosti mohou do poměrů těchto zasáhnouti, aby učinila všechna možná opatření, čelící k tomu, aby nezaměstnanost v textilním průmyslu se dále nešířila a aby normální chod výroby byl co nejdříve opětně zajištěn.

Usneseno, aby předloženy byly příslušným kruhům a jimi urychleně splněny požadavky textilních svazů předložené ministerskému předsedovi, ministrům sociální péče a financí dne 16. srpna 1926, které jsou:

1. Poskytnutí finančních záloh Gentským fondům odborových organisací od státu, aby bylo umožněno nezkrácené vyplácení organisačních a státních podpor v nezaměstnanosti.

2. Okamžité vyúčtování předložených měsíčních účtů o vyplaceném státním příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti ministerstvem sociální péče.

3. Povolení příslušné náhrady správních výloh odborovým organisacím vzniklých agendou vyplácení podpor.

4. Opatření, aby nezaměstnaným dělníkům, kteří vyčerpali organisační a státní podpory a nemohou nalézti zaměstnání, mohla býti vyplácena státní podpora pro další 3 měsíce.

5. Zřízení zvláštního podpůrného fondu, do něhož by přispíval stát, zaměstnavatel, obec a okres, pro podporu omezeně pracujícího dělnictva, které omezením výroby nedosáhne prostředků k nutné výživě.

6. Zařazení do prvého bodu programu Národního shromáždění a senátu v podzimním zasedání jednání o hospodářském postavení pracujícího lidu vůbec o kritické nezaměstnanosti textilního dělnictva na Semilsku zvlášť.

7. Neprodlené zrušení stanovených cel na dovoz všech zemědělských produktů, obilnin, masa do jara 1927 vládou republiky, použitím ustanovení celního zákona pro kritickou nezaměstnanost, nedostatek odbytu textilních produktů a bídu pracujícího lidu.

8. Snížení sazeb pro dopravu textilních surovin, polotovarů, hotových produktů a uhlí na drahách. Snížení daňových dávek pro textilní průmysl a neúčtování úroků z dani textilním průmyslem nezapravených po dobu stagnace po příchodu normálních poměrů.

9. Okamžité udělení státních dávek textilnímu průmyslu v soudním okrese semilském pro potřebu příštích tří roků, aby nezaměstnanému dělnictvu se dostalo alespoň částečné možnosti nejskrovnější obživy.

10. Prodloužením zákona o hospodaření cukrem a stanovení maximální ceny bramborů pro zimní období r. 1926-27, kteréžto výrobky a plodiny jsou téměř výhradní výživou dělnictva v Pojizeří.

11. Ponechání ministerstva pro zásobování lidu, dokud nepomine nebezpečí bezdůvodného nebo nesvědomitého zdražování předmětů denního konsumu.

12. Usnesení poslanecké sněmovny a senátu, aby zastaveno bylo vybírání osobní daně z příjmu od dělnictva pracujícího omezeně, aby nedostatek v jednotlivých rodinách nebyl zbytečně zvětšován.

13. Urychlené projednání zákona o stavebním ruchu.

14. Urychlené provádění regulačních prací na řece Jizeře v obvodu okresu semilského.

15. Urychlené povolení úvěru na vybudování železobetonového mostu přes dráhu v Podmoklicích ministerstvem železnic a započetí prací.

16. Urychlené vyřízení a schválení projektu vodovodu obce Podmoklic ministerstvem zemědělství a provádění přípravných zemních prací.

17. Uznání Ruska de jure.

Tyto požadavky odůvodňují takto:

Konkurenční schopnost textilního průmyslu při nezbytném 80% vývozu do ciziny jest podvázán způsobem dnešního zdaňování vysokými sazbami železničního tarifu, přespříliš vysokou mírou úrokovou z úvěru a podobnými nepříznivými okolnostmi a bylo by třeba působiti k úlevám, úpravám a státní podpoře pro textilní průmysl.

Nedostatek příznivých smluv se státy jest také jednou z hlavních příčin dnešní kritické situace, které by zaručovaly obchodní styky našich výrobních firem a vývozních podniků. S tím souvisí i ochromení existence našeho průmyslu oproti průmyslu jiných států, které uznaly již Rusko de jure a jsou s tímto stamilionovým státem již v čilém obchodním spojení.

Vývoz do Jugoslavie, Rumunska, Maďarska a Bulharska, který byl v textiliích nejsilnější, jest nyní minimální pro celní úpravu naší a jest v tomto směru nutna náprava.

Průmysl náš, schopný svým dobrým vkusem, kombinací barev atd. docíliti lepších cen než konkurence jeho z jiných států, musí přes svoji výrobní kvalifikaci ponechati pole cizí konkurenci, jelikož nemůže povolovati takových platových podmínek, jaké povoluje konkurence cizí. Vina spočívá ve valutárních ztrátách průmyslu na vlastním kapitále způsobených někdejší inflací i deflací a enormní úroky úvěrové u bank brzdí podnikání a znemožňují obnovovati dílny a strojové zařízení, takže jen vlivné působení u bank a peněžních ústavů o snížení míry úrokové na míru snesitelnou mohlo by býti věci samé prospěšno.

Okres samosprávný provádí různé práce nouzové, při nichž po dobu 9 měsíců zaměstnává přes 300 dělníků, obce jsou též ochotny v mezích jejich finanční schopnosti přispěti k úlevě nezaměstnanosti prováděním prací nouzových, které by za normálních poměrů neprováděly. Obec Podmoklice jest ochotna zahájiti ihned práce na zbudování nákladového vodovodu, jakmile schváleny budou plány ministerstvem zemědělství. K podnikání prací nouzových okresem a obcemi jest však potřeba pomoci ve způsobu subvencí, čímž by zase byly ušetřeny značné obnosy na podporách v nezaměstnanosti.

Velmi důležitou složkou hospodářského života v Pojizeří, která tvoří kapitolu pro sebe, jest regulace Jizery, jejíž každoroční velké vody působí okresu, obcím a obyvatelstvu škody jdoucí do milionů. V tomto směru mohlo by se pro zmírnění nezaměstnanosti působiti tím, že by se prováděly nutné regulační a zabezpečovací práce státem a okresem za pomoci státu.

Konečně bylo by z části odpomoženo nezaměstnanosti, kdyby ministerstvo železnic urychleně povolilo ředitelství státních drah v Hradci Králové úvěr na stavbu železobetonového mostu přes dráhu v Podmoklicích, na jehož vybudování přispěti chce okres, obec Podmoklice a soukromí zájemníci částkou 58.000 Kč.

Průmyslová krise poškozuje také řemeslnictvo, živnostnictvo a obchodnictvo a jeho platební schopnost značně klesá a klesala. Jest proto nemožno, aby náklady na nouzové práce okresu a obcí uhražovány byly výhradně přirážkovým systémem a jest nutno, aby zvláště na chudé a horské okresy bylo pamatováno značnějšími příspěvky a aby jim věnována byla veškerá pozornost.

Podepsaní interpelanti se táží:

1. Jest vládě republiky znám tento žalostný stav pohorských krajů?

2. Chce vláda učiniti rychlá opatření označená v memorandu shora uvedeném na odpomoc této krisi?

V Praze dne 20. října 1926.

Před sedrií berehovskou projednává se právě proces proti 970 občanům z Bílek a ze sedmi sousedních vesnic o náhradu škody, způsobené r. 1918 a 1919 v dubovém lese lesního komposesorátu bileckého. Žalobu tu, již je vymáhána na oněch občanech náhrada 6 mil. Kč, podal jménem komposesorátu jakýsi pan Króšlak, do jehož rukou přešla většina podílů komposesorátu, zkoupených za nejpodivnějších manipulací a za směšně nepatrné částky jednak za války a jednak po převratě. Částka 6 mil. Kč představuje dvojnásobnou výši škody, jež byla odhadnuta původně komisí, vyslanou roku 1919 z Berehova, jež si vedla nadmíru povrchně a svůj úkon prováděla podle mnohých svědectví v stavu opilosti.

Mezi žalovanými jsou mnozí, kteří v době plenění lesa byli majiteli podílů, ba mnozí, kteří jimi dodnes jsou. Nehledíc k trestní stránce, jež byla již před 5 léty amnestována, znamená proces proti bíleckým občanům existenční ohrožení 1.000 rodin, na nichž jsou vymáhány částky, převyšující několikanásobně celé jejich jmění.

Tím spíše překvapuje, že příslušné státní úřady neučinily ničeho, aby tuto zkázu od ubohého lidu odvrátily. Jak je zjištěno, vycházely naopak státní úřady nápadným přímo způsobem vstříc panu Króšlakovi. Ačkoliv krajina kolem Bílek je chudá na lesy, obdržel r. 1925 povolení k vymýcení 200 katastrálních jiter dubového lesa 100-120tiletého, kde bylo vytěženo 10.000 m³. Letos v červnu obdržel p. Króšlak nové povolení k vykácení dalších 170.000 m³ buku. Úřadům nemohlo býti neznámo, že p. Króšlak zamýšlí zahájiti proces, jenž znamená zbídačení 8 karpatoruských vesnic, a tedy měly úřady možnost nepovoliti toto kácení a mýcení dříve, dokud se p. Króšlak nevzdá svých nároků.

Podle různých známek vyjednává nyní státní administrativa s p. Króšlakem, aby od procesu upustil, začež mu má býti odpuštěno 2 mil. Kč daní, jež dluhuje státu.

1. Je vládě známo, že v celém tomto případě je ohrožena existence chudých rodin?

2. Jaké opatření hodlá vláda učiniti, aby po příp. cestou mimosoudní byla zachráněna existence tisíce chudých rodin?

V Praze dne 19. října 1926.

Frýdlantský berní úřad se snaží v případech, kde se mění majetníci dědičných statků v jedné rodině, dosíci vysokých poplatků tím, že hodnotu oněch nemovitostí značně přeceňuje. Stalo se to nedávno u rolníků Rudolfa Ressela v Bernsdorfu č. 62 a Františka Ressela v Bernsdorfu č. 63. Frýdlantský berní úřad zvýšil sjednanou přejímací cenu hospodářství prvému ze 75.000 Kč na 193.000 Kč, kdežto druhému byla přejímací cena za hospodářství zvýšena ze 34.000 Kč na 94.000 Kč. Oba rolníci podepsali sice v této věci zápis sepsaný úřadem, avšak lze to vysvětliti tím, že frýdlantský berní úřad donutil rolníky k podpisu, hroze jim komisijním ohledáním, jehož útraty by nesly strany. Když si to později klidně rozvažovali, došli rolníci k tomu, že si sami způsobili těžkou hmotnou škodu a proto také podali proti tomu písemné námitky frýdlantskému bernímu úřadu. Stejně se zachoval berní úřad také k rolníkovi Adolfu Henkemu v Hegewaldě č. 100.

Přihlížejíce k těmto událostem poukazujeme na to, že také pro frýdlantský berní úřad musejí platiti ustanovení §§ 7 a 12 zákona ze dne 1. dubna 1889, č. 52 ř. z. a §u 8 zemského zákona ze dne 7. srpna 1908, č. 68 z. z. Nelze přece dopustiti, aby berní úřad nedbaje zákonných ustanovení přiměl strany, aby podpisovaly zápisy, vykazující hodnoty, jichž nelze nijak uvésti v souhlas se skutečnými poměry. Proto se tážeme pana ministra financí:

1. Zda ví něco o tomto nezákonitém jednání a ví-li, co zamýšlí podniknouti, aby učinil přítrž tomuto nezákonitému jednání?

2. Je-li pan ministr ochoten naříditi příslušným úřadům, aby dbaly zákonných ustanovení?

V Praze dne 26. října 1926.

Das Steueramt in Friedland i/B. verfolgt das Bestreben, in jenen Fällen, wo Erbhöfe innerhalb der Familie den Eigentümer wechseln, hohe Gebühren dadurch zu erreichen, daß die in Betracht kommenden Leigenschaften ihrem Werte nach bedeutend überschätzt werden. Solche Fälle ereigneten sich kürzlich bei den Landwirten Rudolf Ressel in Bärnsdorf Nr. 62 und Franz Ressel in Bärnsdorf N. 63. Dem ersteren wurde durch das Vorgehen des Steueramtes in Friedlant der vereinbarte Übernahmspreis der Wirtschaft von 75.000 Kč auf 193.000 Kč erhöht bekam. Die beiden Landwirte haben zwar im Zusammenhange damit ein vom Amte verfaßtes Protokoll unterfertigt, doch ist dessen zustandekommen darauf zurückzuführen daß das Steueramt in Friedland durch Androhung von kommissionellen Besichtigungen, deren Kosten zu Lasten der Partei gehen würden, die Landwirte zur Hergabe ihrer Unterschriften zwang. Bei späterer ruhiger Überlegung kamen dann die Landwirte darauf., daß sie sich selbst einen schweren materiellen Schaden zugefügt hatten und sie haben deshalb auch bei dem Steueramte in Friedlad in der Sache schriftlich Einsprache erhoben. In gleicher Art gang das Steueramt auch gegen den Landwirt Adolf Henke in Hegewald Nr. 100 vor.

Bezugnehmend auf diese Vorkommisse wird darauf verwiesen, daß gewiß auch für das Steueramt in Friedland die Bestimmungen der §§ 7 und 12 des Gesetzes vom1. April 1889, R. G. Bl. Nr. 52, und der § 8 des Landesgesetzes vom 7. August 1908, L. G. Bl. Nr. 68, Geltung haben müssen. Es geht nich an, daß die Steuerbehörde durch Außerachtlassung der gesetzlichen Bestimmungen die Parteien dazu veranlaßt, ihre Namen unter Protokolle zu setzen, Verhältnissen in gar keinen Zusammenhang gebracht werden können. Bezugnehmend hierauf wird deshalb der Herr Finanzminister gefragt;

1. ob ihm von diesem ungesetzlichen Vorgehen etwas bekannt ist und was er, wenn er Kenntnis haben sollte, zu tun gedenkt, dieser ungesetzlichen Vorgangsweise Einhalt zu tun?

2. ob der Herr Finanzminister bereit ist, die beteilegten Behörden und Ämter nazuweisen, daß sie die gesetzlichen Bestimmungen beachten?

Prag, am 26. Oktober 1926.