Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

K§ 3.

V letech 1919 a 1920 byla státní mincovna znovuzřizována, takže činnost její obmezuje se pouze na výrobu medailí a na loučení zlata a stříbra. S vlastní ražbou mincí československých započalo se teprve v r. 1921.

naraženo bylo v roce 1919 3000 kusů, r. 1920 266.548, v r. 1921 25.629, r. 1922 98.400, r. 1923 347.959, r. 1924 272.596, v r. 1925 280.700.

zhotoveno v roce 1921-1922 7053, r. 1923 5360, r. 1924 1917 v r. 1925 1540.

naraženo bylo v milionech kusů:

naraženo r. 1923 jubilejních 1000, pamětních dvojdukátů 4000, obyčejných 55.751, vesměs na účet státu;

r. 1924 32.814, r. 1925 65.684, r. 1926 do 31. VII. 34.842 na účet soukromý.

Investice v roce 1921 činily 361.874,04 Kč.

Příjem pokladniční správy z ražby minci činil:

r. 1922 32,541.215,92, r. 1923 12,125.070,07, r. 1924 18,181.426,02, r. 1925 2,143.580,-.

K § 4. Československá pošta (včetně poštovní úřady šekové).

Rozpočet podniku "Československá pošta (včetně poštovní úřady šekové)" na rok 1927 jest ve skupině II. státního rozpočtu zařaděn do oddílu II. "Správní monopoly a přičleněná odvětví" pod § 4. Proti roku 1926 byl rozpočet čsl. pošty po stránce formální i věcné velmi podstatně pozměněn. Nejzávažnější změny rozpočtu čsl. pošty jsou tyto:

Rozpočet na r. 1927 rozlišuje důsledně v duchu zásad obchodního hospodaření účiny působivé (těžebné), jimiž se bezprostředně mění hospodářský výsledek, od účinů nepůsobivých, které zaznamenávají pouze vzájemné směny jednotlivých druhů majetkových součástí.

Podnikový rozpočet, sestavený podle nového účetního systému, je v podstatě preliminovaným pokladním účtem, rozděleným ve dvě části.

První část (A) rozpočtu obsahuje očekávané provozovací (těžebné) příjmy a výdaje, jichž rozdíl je pak očekávaným ziskem nebo ztrátou; jest tedy tata část pokladního účtu zároveň účtem ztráty a zisku.

Druhá část (B) obsahuje veškeré účiny nepůsobivé (majetkové), které, sloučeny se zůstatky, vykázanými v počáteční bilanci podniku, vyznačí zároveň konečnou peněžní hodnotu příslušných majetkových součástí.

Tato forma rozpočtu vyhovuje dokonale požadavkům obchodně orientované správy podniku "Československá pošta", neboť: 1. formou pokladního účtu zapadá organicky do celkového rozpočtu státního a podává zároveň obraz o platební (pokladní) pohotovosti podniku; 2. rozdělením ve dvě části vykazuje skutečný hospodářský výsledek, t. j. zisk nebo ztrátu, a dává možnost snadného konstruování konečného účtu rozvážného, čímž dosaženo včlenění evidence peněžní hodnoty věcného majetku do soustavy účetních hlavních knih.

Rubriky jsou nejen roztříděny podle právního důvodu účinů, nýbrž i seskupeny padle hospodářského účelu v účiny jednotlivých provozních odvětví, aby bylo možno posouditi také výnosnost těchto provozních odvětví. Pokud ovšem jde o 1. oddělení podnikového rozpočtu "Poštovní, telegrafní a telefonní provoz", není ze samotného rozpočtu výnosnost každého z těchto tří odvětvi patrna. Jsou totiž společné výdaje a příjmy, jichž právní důvod nevyznačuje zároveň jich hospodářského účele (platy zaměstnanců, režie místností, paušály a pod.), vykázány ve zvláštní skupině IV. "Správa", a budou teprve z této skupiny přeúčtovány na vrub příslušných provozních odvětví podle klíče, který se zjistí na podkladě statistických šetření.

V důvodové zprávě k návrhu finančního zákona (str. 304-326) a ve vysvětlivkách k podnikovému rozpočtu (str. 115-171) jest činnost čsl. pošty jak v letech minulých, tak v době přítomné ve všech jejích odvětvích podrobně a vyčerpávajícím způsobem vylíčena a jest tam zároveň poukázáno i na úkoly podniku v nejbližší budoucnosti.

Mimo to podávají podrobná statistická data, uveřejněná ve "Zprávách státního úřadu statistického" roku 1926 v č. 52-56 na 63 tabulkách zevrubné poučení o výkonech čsl. pošty v roce 1925, jakož i o jejích zařízeních a stavech zaměstnanectva.

Postačí tudíž, bude-li činnost čsl. pošty v mezidobí od projednání rozpočtu pro r. 1926 do doby přítomné znázorněna toliko v hrubých rysech, po případě jen v některých směrech novými daty blíže osvětlena.

Činnost podniku v oboru poštovního provozu směřovala v období 1925/1926 k dalšímu zlepšení dopravy jak po stránce rozsahu, rychlosti a přesnosti, tak i po stránce bezpečnosti.

Statistická data, uvedená v důvodové zprávě k finančnímu zákonu na str. 312, ukazují u srovnání s rokem 1924 značný rozmach dopravy. Bezpečnost zásilek poště k dopravě svěřených jest dokumentována statistickým přehledem - uvedeným rovněž na str. 312 zmíněné důvodové zprávy, podle něhož případy ztrát dosáhly již konstantního nepatrného zlomku procenta (0,02%).

Ve snaze, aby poštovní styky s cizinou byly jednak navázány ve směrech, kde dosud neexistovaly, jednak prohloubeny tam, kde již stávají, byly sjednány tyto nové styky mezinárodní: Výměna poštovních poukázek byla zavedena v r. 1925 s Litvou, Gdánskem, Lucemburkem, Sárským územím, Rumunskem, dále prostřednictvím britské poštovní správy s Japonskem, s britskými osadami a chráněnými územími, s Argentinou, Bolivií, Čínau, Costa-Ricou, Ecuadorem, Irskem, Holandskem, Chili, Mexikem, Peru, Portugalskem, s ostrovy Azory a Madeiru, Řeckem, Salvadorem, Uruguayem a konečně prostřednictvím správy francouzské s řadou francouzských osad; v r. 1926, a to od 1. ledna s Egyptem, od 1. září s Bulharskem a Albanií a od 1. října s Palestinou.

Výměna telegrafických poukázek byla sjednána s účinností od 1. ledna 1926 s Belgií, Dánskem, Estonskem, Francií, Alžírskem, Gdánskem, Islandem, Italií, Lucemburskem, Maďarskem, Nizozemskem, Norskem, Rakouskem, Španělskem, Švédskem a Švýcarskem, od 1. dubna 1926 s Litvou, od 1. července 1926 s Finskem, od 1. srpna 1926 s Tunisem a od 1. října 1926 s Egyptem.

Styk dobírkový zaveden byl s Litvou, Gdánskem, Lucemburkem, Estonskem, Sáárským územím, Finskem, od 1. ledna 1926 s Egyptem a od 1. srpna 1926 s Italií.

Cenná psaní se vyměňují ad r. 1925 též s Bulharskem, Argentinou, Litvou, Estonskem, Palestinou, Irskem, Marokem, Tunisem, Čínou, Persií a Rakouskem.

Celní výplatkové řízení bylo zavedeno ve styku s Maďarskem a Rakouskem.

Váha poštovních balíků byla zvýšena z 5 na 9 kg ve styku s Adenem a britskou Indií, na 10 kg ve styku s Anglií, některými britskými osadami a osadami nizozemskými, dále s Chili, Islandem, Nicaraguyou, Řeckem, Tureckem, Italií a italskými osadami a s některými zeměmi zámořskými při dopravě přes Italii.

Váha pilných balíků zvýšena do 20 kg i s udanou cenou ve styku se zeměmi, které tento styk připouštějí. Doprava balíků nákladních do 20 kg i s udanou cenou byla v roce 1925 pokud se týče 1926 zavedena ve styku s Bulharskem, Lotyšskem, Lucemburkem, Estonskem a Litvou. Prostřednictvím správy německé lze nyní předpláceti poštou i noviny americké.

Začátkem roku 1925 byla zrušena povinnost úplného vyplácení všech zásilek pošty listovní ve styku s Maďarskem, Německem, Rakouskem a Polskem.

Dnem 1. října 1925 nabyla účinnosti světová poštovní smlouva stockholmská a k ní se pojící úmluvy a prováděcí řády. Stockholmské konvence zavedly rozličné zněny ve službě mezinárodní, na př. zavedení 50%ní slevy z normální sazby pro roviny a časopisy, rozesílané přímo vydavateli pokud mají právo používati novinových známek, dále dovolení vkládati do psaní předměty clu podrobené, pokud jich dovoz je do země určení dovolen.

Nově byly upraveny předpisy o tiskovinách vládními nařízeními ze 4. září 1925, č. 187 Sb. z. a n. a ze 2. července 1926, č. 120 Sb. z. a n., podle nichž se v poštovním styku tuzemském rozeznávají 2 kategorie tiskovin, a to tiskoviny úplné a částečné s dvojími sazbami pro nejnižší stupeň váhy do 50 gr. Nutné zvýšení těchto sazeb učiněno snesitelným pro širší veřejnost, zejména pro kruhy obchodní zmírněním dosud platných předpisů o podmínkách pro přiznání vlastnosti tiskoviny.

Vybudování tuzemské telegrafní sítě bylo v hlavních rysech dokončeno již v r. 1924. Také v příčině vybavení telegrafních vedení se silnou korespondencí výkonnějšími přístroji bylo dosažena v tomto roce vrcholu. Proto v letech 1925 a 1926 zabývala se telegrafní správa ponejvíce pouze rekonstrukcí vybudovaných telegrafních tratí a jejich udržováním.

V oboru bezdrátové telegrafie byla v této době dokončena radiotelegrafní stanice v Poděbradech a opatřena zařízením pro současný chod obou alternátorových souborů, jakož i zařízením pro ztrojnásobnění frekvence. Hlavní přijímací stanice na Bílé Hoře byla rozšířena a nové soubory pro zvýšený provoz a zároveň rozšířena síť radiotelegrafních spojů s cizinou finančně velmi výhodným radiotelegrafním spojením s Italií (Pisou). Nově byla zřízena radiotelegrafní stanice v Košicích a Bratislavě.

Zvláštní zmínky zasluhuje pozoruhodný rozmach čsl. radiofonního rozhlasu:

Čsl. rozhlas vznikl v polovině roku 1923. V této době utvořila se rozhlasová společnost Radiojournal, která byla s počátku čistě soukromou společností s r. o. s kmenovým kapitálem 500.000 Kč. Z toho připadalo na firmu Radioslavii, akc. spol. pro radiotelegrafní výrobu, 255.000 Kč, a na ostatní účastníky, mezi nimiž byl také Spolek čsl. žurnalistů, 245.000 Kč.

Rozhlas vysílal se nejprve ze státní radiotelegrafní vysílací stanice ve Kbelích, přizpůsobené pro vysílání radiofonie.

Pro různé počáteční potíže nedařilo se spolnosti Radiojournal v prvých dobách dobře. Nebylo domácí výroby radiových přístrojů a z ciziny dovážené přístroje byly drahé. Také rozhlasový poplatek (předplatné na rozhlas) nebyl širokým vrstvám dosti. přístupným. Vysílací stanice nebyla technicky dokonalá, poněvadž byla vlastně určena pro radiotelegrafii. Velmi obtížné bylo také dojíždění účinkujících umělců do Kbel, kde bylo vysílací studio. Účastníků rozhlasu přibývalo za těchto okolností pomalu. Koncem roku 1923 bylo jich u nás celkem pouze 47 a koncem roku 1924 teprve 1564. Radiojournal vypomáhal si sice vysíláním placené reklamy a prodejem přijímacích stanic, přesto však jeho hospodaření bylo stále pasivnější, až konečně začátkem roku 1925 toto pasivum dosáhlo částky 310.000 Kč.

Již od počátku bylo jasno, že státní správa má na rozhlase mimořádný zájem a že bude třeba, aby si získala také v rozhlasové společnosti rozhodující vliv. Zprávy šířené rozhlasem, mohou býti v kritických dobách státní správě velmi cennou pomůckou k nestrannému informování veřejnosti (jako na př. při generální stávce v Anglii). Stát má také zájem na kulturní stránce rozhlasu, kterým lze i do nejzapadlejších dědin šířiti nejlepší hudbu, zpěv a recitace. Rozhlas je také velmi účinným prostředkem hromadného šíření lidové osvěty vysíláním poučných přednášek, jazykových kursů atd.

Aby byl zajištěn náležitý vliv státní správy na vedení společnosti Radiojournalu, vypracovalo ministerstvo pošt a telegrafů návrh na reorganisaci této společnosti za kapitálové účasti státu. Návrh. ministerstva pošt a telegrafů byl dne 6. března 1925 projednán ve schůzi ministerské rady, která rozhodla o reorganisaci Radiojournalu na těchto základech:

1. Dosavadní kmenový kapitál společnosti v Radiojournal, činící 500.000 Kč se zvýší na 1,000.000 Kč. Z toho upíše stát (podnik "Československá pošta") jako nový podílník 510.000 Kč, tedy 51%, ostatních 49% kmenového kapitálu rozdělí se tak, že na společnost Radioslavii připadne 15%, na skupinu ostatních výrobců radiových přístrojů 14%, na skupinu žurnalistů 12% a na skupinu zemědělců 8%.

2. Deficit Radiojournalu (okrouhle 310.000 Kč) převezme reorganisovaná společnost Radiojournal.

3. Jednatelský sbor Radiojournalu rozšíří se na 7 členů, z nichž 4 - tedy většina - budou zástupci státní správy. Dva z těchto čtyř státních zástupců vyšle ministerstvo pošt, jednoho ministerstvo zahraničních věcí a jednoho Tiskový odbor presidia ministerské rady.

4. Do dozorčí rady Radiojournalu, která bdí nad hospodařením jednatelského sboru, byl ustanoven jeden zástupce ministerstva pošt (který je zároveň předsedou dozorčí rady), jeden zástupce ministerstva financí, jeden zástupce Radioslavie a jeden zástupe zemědělských interesentů. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy.

5. Při společnosti Radiojournal byl zřízen zvláštní Poradní sbor, který má společnosti podávati dobrá zdání o programových otázkách a tlumočiti přání z tohoto oboru. Předsednictví Poradního sboru bylo vyhrazeno zástupci ministerstva školství. V Poradním sboru jsou dále zastoupení: ministerstvo pošt, vnitra, národní obrany, veřejných prací, sociální péče, obchodu, zemědělství a zdravotnictví, dále zástupci zemědělských korporací, Červeného kříže, Masarykovy akademie práce, Svazu radioklubu a případně další zájemci rozhlasu.

Na valné hromadě dne 4. července 1925 provedla společnost Radiojournal svou reorganisaci a změnu společenské smlouvy podle usnesení ministerské rady.

Poštovní a telegrafní správa zřídila koncem roku 1925 moderní vysílací stanici amerického vzoru v Praze-Strašnicích a počátkem roku 1926 vysílací stanici nejnovějšího typu anglického v Brně. Tato dvě technická zařízení, dále zjednodušení úředního řízení při udělování koncesí přijímacích stanic, snížení rozhlasového poplatku od 1. dubna 1926 na 10 Kč měsíčně a velká propagace radiofonie, která se konala pod heslem "Týden radiofonie" a pod protektorátem ministra pošt v únoru 3.926, přispěly k tomu, že počet účastníků našeho rozhlasu začal konečně potěšitelně stoupati, což se jeví z těchto cifer, udávajících stav účastníků československého rozhlasu, který byl:

V říjnu t. r. bylo zahájeno pravidelné vysílání rozhlasu z vysílací stanice francouzského typu v Bratislavě.

V poslední době dochází do ministerstva pošt řada žádostí větších měst z celé oblasti republiky o rychlé zřízení vysílacích stanic, aby bylo umožněno poslouchání rozhlasu levnými přijímači detektorovými pokud možno všem občanům republiky.

Sluší uvážiti, že 2,000.000 platících účastníků rozhlasu v Anglii a jeden a čtvrt mil. účastníků v Německu lze přičísti na vrub jen té okolnosti, že byla v těchto státech zřízena celá řada vysílacích stanic a že tam byl sledován princip poslouchání na krystalový detektor.

Státní telegrafní správa ponechávala si dosud 30%, náležejících jí z poplatku placeného účastníky rozhlasu podle § 7 vl. nař. ze dne 16. dubna 1925, č. 82 Sb. z. a n., a to jednak na účet svého rekogničního poplatku za udělování koncesí na přijímací stanice, jednak platila z této částky celou režii státní administrativní, technické i účetní rozhlasové služby, výdaje spojené s udílením koncesí, vybíráním a vymáháním poplatků rozhlasových, jich účtováním atd.

Aby podnik "Čsl. pošta" mohl vyhověti co nejrychleji všem požadavkům moderního rozhlasu a zejména také splniti svůj úkol činiti rozhlas všeobecně přístupným bez citelného zatížení státního rozpočtu, byl na podkladě zákona o telegrafech z r. 1923 a shora zmíněného vládního nařízení z r. 1925 od 1. listopadu 1926 snížen podíl společnosti Radiojournal na rozhlasových poplatcích ze 70% na 50, a od 1. ledna 1927 na 40, při čemž státní telegrafní správa vzala na se povinnost rychlého vybudování celé sítě rozhlasových stanic v republice a jich spojení mezi sebou telefonem, jakož i technické udržování těchto stanic - a to až na nepatrné výjimky - ve státní režii, jakož i zřízení potřebných budov pro rozhlas. To vše za podmínky, že neutrpí tím kvalita vysílaných programů, aniž budou zvýšeny poplatky, placené nyní měsíčně státní správě účastníky rozhlasu.

Nejnaléhavějším úkolem vybudování čsl. rozhlasu jsou tyto stavby, resp. zařízení: Vybudování budovy pro studio v Praze, postavení definitivní anteny ve vysílací stanici ve Strašnicích, vysílací stanice v Košicích, definitivní stanice v Bratislavě (o silnější energii než dosavadní), několik regionálních vysílacích stanic v Čechách a na Moravě, zařízení pro simultánní rozhlas a přenesení dosavadní stanice bratislavské na jiné místo a nutné přizpůsobení a vybudování telefonní sítě pro účely rozhlasu.

Provedení tohoto stavebního programu, který by vyžadoval úhrnného nákladu cca 15,700.000 Kč, uskutečnilo by se s největším urychlením a ve shodě se vzrůstem příjmů ze zvýšeného podílu podniku "Čsl. pošty" na rozhlasovém poplatku. Je beze sporu, že toto rozšíření rozhlasové sítě by mělo ozdravující vliv na nynější stagnaci v radiotechnickém průmyslu a na živější odbyt radiových přístrojů a součástek, a přivodilo by zlidovění rozhlasu a stálý vzrůst počtu jeho účastníků, takže by po úplném technickém vybudování rozhlasu mohlo býti uvažováno i o snížení rozhlasového poplatku, aniž by byly ohroženy zájmy radiorozhlasu.

Jak daleko přes značné pokroky v nejnovější době Čsl. republika zůstala ještě za státy v tomto oboru nejvyspělejšími, vysvítá z těchto dat: V Anglii bylo koncem srpna 1926 - 2,100.000 účastníků rozhlasu, ve Švédsku 30. září 1926 - 211.817, v Rakousku koncem srpna 1926 - 225.000, v Německu 30. září 1926 - 1,246.524, v Československu koncem září 1926 - 140.000 a v Maďarsku koncem srpna 1926 - 49.658. Připadalo tudíž na 1000 obyvatel účastníků rozhlasu v Anglii 44,7, ve švédsku 35,5, v Rakousku 34,7, v Německu 20,8, v Československu 9,8 a v Maďarsku 6,2.

Vývoj a rozsah činnosti v odvětví telefonního provozu po politickém převratu vylíčen jest podrobně ve vysvětlivkách k podnikovému rozpočtu na str. 158-160 a v důvodové zprávě k osnově finančního zákona na str. 315-319, kde zejména jsou vysvětleny výhody automatického systému v telefonním provozu a dalekosáhlý význam vybudování čsl. sítě dálkových kabelů.

Mezidobí od projednání rozpočtu na r. 1926 do doby přítomné znamená další úsilí jak o technické, tak i provozní zlepšení a rozšíření telefonního styku uvnitř státu i styku mezinárodního.

Zejména dlužno uvésti, že po překonání velkých obtíží byl konečně realisován velkolepý projekt decentralisace telefonní sítě a automatisace telefonního provazu ve Velké Praze; byly v prosinci 1925 odevzdány provozu nové automatické ústředny na Král. Vinohradech a na Smíchově a současně přeměněna část manuelní ústředny pražské na systém automatický.

Zvláštní zmínky zasluhuje též zjednodušení podmínek pro zřizování nových stanic v Praze v tom směru, že bylo upuštěna od požadavku koupě stavebních losů a stanoven jednotný stavební příspěvek v částce 2000 Kč. Mimo to bylo rozšířením působnosti technických oddělení poštovních ředitelství, resp. stavebních úřadů značně urychleno řízení při povolování nových stanic telefonních.

V oboru mezinárodního telefonního styku budiž poukázáno na účast čsl. poštovní správy na mezinárodní konferenci pro úpravu mezinárodní telegrafní a telefonní služby, konané ke konci roku 1925 v Paříži za účelem nové úpravy zásad pro mezinárodní styk telegrafní a telefonní, a na účast při poradách mezinárodního poradního sboru pro dálkovou telefonii v listopadu a prosinci 1925, konaných v Paříži jednak za účelem zajištění rozvoje mezinárodního telefonního styku s použitím všech technických zkušeností nové doby, jednak k cíli stanovení jednotných tarifních směrnic pro mezinárodní styk.

Mezinárodní telefonní styk naší republiky byl od podzimu r. 1925 rozšířen s jednáním nových telefonních relací, pokud se týče i zřízením dalších telefonních vedení mezinárodních.

Tak sjednány byly telefonní relace Praha - Paříž a Praha - Strassbourg, ujednáno zřízení přímého telefonního vedení Praha - Paříž, jehož čsl. úsek jest již hotov, a jež má býti odevzdáno provozu ještě v tomto roce. Aktivování tohoto vedení umožní nám styk se všemi význačnějšími místy celé Francie.

Telefonní styk s Polskem byl značně zlepšen zřízením nových mezinárodních vedení Mor. Ostrava - Varšava, Javorina - Zakapané a Mukačevo - Lvov.

Rovněž styk s Maďarskem doznal značného rozšíření sjednáním nových relací, což bylo zejména usnadněno zřízením dalších dvou mezinárodních vedení telefonních, t. j. v Tornale - Banreve a Slov. Nové Město - Sátoraljaújhely. Dohodou s maď. správou o telefonním kabelu Bratislava - Hegyeshalom zajištěno připojení naší kabelové sítě na síť maďarskou a tím i výhodné spojení telefonní nejen s Maďarskem, nýbrž i se státy balkánskými.

Telefonní styk s Jugoslavií rovněž rozšířen. Spojení se Zagrebem bude značně zlepšeno zřízením telefonního vedení Bratislava - Vídeň - Zagreb, jež má býti odevzdáno dopravě ještě letošního roku.

Zmínky zasluhuje konečně i vnitřní konsolidace telefonní služby, dovršená vydáním nového telefonního řádu, telefonního poplatkového řádu a seznamu státních meziměstských telefonních vedení.

Na rychlý rozvoj poštovní dopravy automobilní od doby popřevratové poukázáno bylo v důvodové zprávě k osnově finančního zákona na str. 312 a ve vysvětlivkách k podnikovému rozpočtu na str. 162.

K zmíněným údajům lze ještě dodati, že autobusy pro dopravu osob na tratích jsou dvojího typu: větší značky "Praga" na 85 osob a menší značky "Laurin & Klement" na 25 osob. Kromě toho bylo v r. 1925 a 1926 užíváno 6 malých automobilů typu "Walter" na 8 osob k dopravě na sezonních tratích, zřízených k podpoře turistického ruchu (Vrchlabí - Špindlerův Mlýn, Sušice - Čeňkova pila, Blansko - Macocha). Ježto se tyto vozy rychlostí dopravy a nízkými provozními výdaji velmi osvědčily, budou v roce příštím zařaděny další vozy tohoto typu do pravidelné dopravy i na jiných tratích.

V r. 1926 bylo objednáno u domácích firem 10 nových autobusů nejmodernější konstrukce o nízkém rámu a na pneumatikách, které podstatně umožní další rozmnožení provozu. Projektuje se zavedení nového typu malého autobusu na 10 - 12 osob pro tratě s menší frekvencí a pro dopravu osob v obtížném terénu, ve kterém nelze použíti velkých vozidel. Vozy starších typů budou postupně opatřovány pružnějším oráfováním kol (vzduchokomorovými obručemi), aby jízda v nich byla pohodlnější.

Osobní doprava na tratích provozována jest podle pravidelných jízdních řádů se zřetelem k tomu, aby automobilní trati měly v konečných stanicích připojení na důležité osobní vlaky a rychlovlaky. Jízdní řády jsou upravovány podle přání zájemníků.

V r. 1925 byla zřízena nová garáž ve Vrchlabí pro sezonní trať Vrchlabí - Špindlerův Mlýn na jaře r. 1927 bude provedena stavba nové garáže v Karlových Varech, kdež bude současně zřízena pravidelná trať do Lázní Jáchymova a trať Karlovy Vary - Nečtiny: Projednává se zřízení řady jiných tratí, zejména Vlašim - Načeradec, Prachatice - Volyně - Vácov, Kamenice n. L. - Pelhřimov, Brno - Pozořice, Brno - Svatá Kateřina, Prostějov - Dolní Otaslavice. Na Slovensku pak Kežmarok - Spišská Belá - Spišská Stará Ves, Levoča - Spišské Podhradie, Lučenec - Modrý Kameň, Košice - Rožnava, Levice - Pukanec - Baňská Štiavnica, Valašská Belá - Nováky nádraží - Dolné Vestenice.

Hlavní položkou příjmovou jest příjem z dopravy osob, který činil v r.1925 - 20 mil. 849.000 Kč na základě jízdní sazby, která byla v r. 1919 stanovena 40 hal. za osobu a km, v r. 1920 zvýšena na 60 hal., na kteréžto výši se udržuje až podnes. Kromě tohoto normálního sazebníku užíváno je při dopravě do vzdálenějších míst i sazebníku diferenciálního, který činí na vzdálenosti do 10 km 60 hal. za 1 km, od 10 - 20 km 50 hal. a přes 20 km pouze 40 hal.