Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Platnost zákona č. 268/1923 Sb. z. a n. se prodlužuje s těmito změnami:

V §u 1, odst. 1., č. 1., věta druhá bude zníti: Které dodávky a výkony se pokládají za tuzemské a co jest rozuměti tuzemskem podle tohoto zákona, ustanoví nařízení.

V §u 1, odst. 1., č. 2., věta první se doplní slovy:

dále v případech, kdy daň jest paušalována (§ 19, odst. 8.).

§ 4, č. 7., bude zníti:

dodávky vody, výkony vah a výkony jatečné (hlídání, krmení a porážení dobytka), prováděné státem a veřejnoprávními svazky v jejich vlastních podnicích, dále dodávky plynu a elektrického proudu pro veřejné osvětlení. Rovněž nejsou dani podroben vzájemné dodávky stejného množství elektrického proudu, provedené v daňovém období mezi elektrárnami, jejichž vedení spolusouvisí; dodávky elektrického proudu toto množství převyšující dani však podléhají;

§ 4, č. 10., bude zníti:

dodávky a výkony mezi spolusouvisícími tuzemskými závody téhož podniku a mezi spolusouvisícími tuzemskými závody a podniky téhož majetníka (§§ 1 a 6) mimo případy, kdy daň jest paušalována, neustanoví-li vyhláška o paušalování něco jiného. Pojem spolusouvisících tuzemských závodů téhož podniku a spolusouvisících tuzemských závodů a podniků téhož majetníka ustanoví nařízení;

§ 4, č. 12., bude zníti

dodávky léčiv, léčebných pomůcek (včetně pomůcek therapeutických), léčebných vod a podávání léčebných lázní, dále výkony lékařů a porodních asistentek, hradí-li úplaty za tyto dodávky nebo výkony nositelé veřejnoprávního sociálního pojištění podle příslušných právních ustanovení. Stejné osvobození platí i pro náhradní nositele sociálního pojištění (zaopatření) podle čl. III. zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., kterým se mění zákony o úrazovém pojištění dělníků, pokud se týče podle vlád. nařízení ze dne 23. září 1919, č. 516 Sb. z. a n., o zřízení Zemské úřadovny pro dělnické pojištění na Slovensku v Bratislavě a rozšíření působnosti zákonů o dělnickém pojištění na Slovensko, a podle §u 5, písm. a) a §u 6, písm. a), zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, pokud se týče podle §u 22 zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb. z. a n., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců, jakož i pro osoby, opatřené vysvědčením chudinským. Rovněž nejsou dani podrobeny dodávky a výkony veřejných léčebných a ošetřovacích ústavů na. všeobecných třídách. Tato osvobození však neplatí, jde-li o dodávky předmětů, na nichž jest daň paušalována (§ 19, odst. .). Ministr financí se zmocňuje, aby tato osvobození rozšířil i na jiná podobná zařízení, která snad později zákonem budou uvedena v život.

§ 4, č. 14., a), bude znáti:

v případech hodných zřetele poskytl zvláštní úlevy a osvobození pro vývozní nebo dovozní podniky;

V §u 4, č. 15., se vsune za slova "společný nákup" slovo "strojů".

§ 4, č. 16., bude zníti:

dodávky a výkony domáckých dělníků, prováděné jimi samými nebo členy jejich rodiny, kteří žiji s nimi ve společné domácnosti, a za této podmínky i výkony mistrů, záležející ve zpracování hmot, které obdrží od jiných podnikatelů, jimž odvádějí hotový výrobek a zbytky zpracovaných hmot a od nichž obdrží za svou práci jen smluvenou mzdu od kusu;

V §u 4, č. 17., věta první bude zníti:

dodávky a výkony pro stát nebo pro takové státní podniky, které nenáležejí k podnikům spravovaným podle zásad obchodního hospodaření, provádějí-li je podnikatelé, jimž byly dodávky nebo výkony ty zadány přímo nebo prostřednictvím družstev nebo společenstev, vyjímajíc případy, kdy daň jest paušalována.

§ 4, č. 18., bude zníti:

dodávky vývozcům, kteří mají bydliště nebo sídlo v tuzemsku, nepřevádí-li dodavatel na vývozce fysickou držbu, nýbrž vyvážejí-li předměty dodávky na účet vývozcův v nezměněném stavu do ciziny, dále pak výkony, prováděné v tuzemsku prokázaně pro cizinu. Podmínky těchto osvobození ustanoví nařízení;

K §u 4 připojí se jako č. 20 toto ustanovení:

převody souborů věcí a práv, uvedených v §u 2, při splynuti (fusi) nebo při přeměně právního útvaru podniků veřejně účtujících, společností s ručením obmezeným a společností komanditních, jakož i při přeměně právo válečných měšťanstev ve společnosti akciové.

V §u 8, odst. 1., věta první bude zníti:

Převede-li se podnik úplatně nebo neúplatně, ručí nabyvatel za dlužnou daň z tohoto podniku nerozdílnou rukou s bývalým majetníkem podniku.

V §u 9, odst. 1., věty čtvrtá a pátá budou zníti:

Povolí-li se z úplaty srážka, jest vyměřovacím základem cena skutečně placená. Při dovozu se vyměřuje daň z úplaty, a kde té není, z obecné ceny dováženého zboží; k úplatě nebo k ceně se připočítá clo, výlohy dopravní ke hranici a dávky, vybírané z dováženého zboží. Co jest rozuměti cenou obecnou, ustanoví nařízení.

K §u 9, odst. 2., připojí se jako další tato věta:

Zasilatelé a majetníci skladišť mohou si vyloučiti z úplat za svůj výkon clo, daně a dávky, které státu zaplatili při celním odbavení, účtují-li je komitentovi zvláště.

V §u 9, odst. 6., na konci věty první se vsune za slova "cena obecná" "(odst. 1.) ".

V §u 9, odst. 6., věta druhá se zruší a věta třetí bude zníti:

Nebyla-li při dovozu úplata nebo cena dováženého předmětu udána, nebo byla-li udána, zdá-li se však celnímu úřadu podstatně nepřiměřená, jest rozhodna pro vyměření daně cena obecná, zjištěná odhadem (§ 17, odst. 8.).

V §u 12 věta pátá bude zníti:

Budou-li po uzavření dodávek, ale před jejich provedením určité předměty podrobeny dani z obratu při dovozu, nebo bude-li u určitých předmětů daň paušalována nebo paušál zvýšen, jest poplatník, nechce-li daňový rozdíl nebo daň nésti ze svého, oprávněn cenu o daňový rozdíl nebo daň zvýšiti a jest v tomto případě povinen zvýšení to účtovat zvláště.

V §u 17, odst. 7., se mezi větu první a druhou vsune tato nová věta:

Rovněž není zmíněný poplatník povinen platiti daň z povolených slev a z účtovaných částek, které se úpadkem nebo vyrovnáním staly nedobytnými.

§u 17, odst. 8., ve větě první se nahradí slova "do místa celního odbavení" slovy "ke hranici" a k témuž odstavci připojují se jako poslední tato věta:

Cenou podle tohoto odstavce rozumí se cena obecná (§ 9, odst. 1.).

K §u 18 připojí se jako druhý tento odstavec:

Ustanovení odst. 1. platí obdobně i pro případy, kdy poplatník platí daň z účtovaných cen (§ 17, odst. 7.).

V §u 21, odst. 2., se v první větě vsunou za slova "této daně" slova "nebo úroků z ní".

V §u 22, odst. 1., věta druhá bude zníti:

Tento nárok nelze však uplatniti u předmětu, kterého tuzemský podnikatel (vývozce) upotřebil k zpracování na jiný předmět nebo jako součásti ke zhotovení jiného předmětu nebo jako obalu, nebo kterého již použil v tuzemsku.

V §u 26, odst. 2., první a druhá věta budou zníti:

Je-li pro přepychovou povahu předmětu nebo výkonu směrodatnou cena, sluší touto cenou rozuměti smluvenou cenu předmětu nebo výkonu, a není-li takové, cenu obecnou podle §u 9 a to v obou případech bez daně přepychové. Při dovozu se k ceně smluvené nebo obecné připočítá ještě clo, výlohy dopravní ke hranici a dávky, vybírané z dováženého zboží.

§ 1, odst. 1., bude zníti:

(1) Dodávky přepychových předmětů, prováděné nepodnikateli, podléhají kromě případů, uvedených v §u 27, č. 11., a §u 28, č. 4., v každém případě 10%ní přepychové dani, nehledíc na výši úplaty.

V §u 88 se mezi odst. 1. a 2. vsune tento nový odstavec:

V případech, kde se dař vybírá podle §u 19, odst. 8., paušálně, může vyhláškou o paušalování nárok na vrácení daně podle odst. 1. býti vyloučen nebo omezen.

§ 41 bude zníti:

(1) Přestupku zkrácení daně se dopouští, kdo v daňovém přiznání nebo v odpovědi na dotaz nebo dekret nebo při celním odbavení, ve stížnosti, v žádosti za osvobození od daně, za snížení nebo vrácení daně nebo poskytnutí jinaké daňové výhody, vědomě a v úmyslu daň zkrátiti učiní nesprávná udání nebo zamlčí určité okolnosti, čímž může zmařiti předepsání daně, způsobiti vyměření daně nižší částkou, než kterou by podle zákona měl platiti, nebo získati osvobození od daně, snížení nebo vrácení daně nebo dosáhnouti jinaké výhody, která jemu po zákonu nepřísluší. Nezáleží na tom, byl-li daňový přestupek dokonán, či jde-li jen o pokus. Pokusu přestupku zkrácení daně dopouští se také, kdo vědomě a v úmyslu daň zkrátiti nesprávně vede předepsaný daňový záznam nebo obchodní knihy nebo vydává účty o tuzemských dodávkách tak, jako by šlo o dodávky z ciziny do tuzemska.

(2) Přestupku zatajení daně se dopouští, kdo vědomě a v úmyslu daň zkrátiti:

a) neučiní povinného oznámení podle §§ 1, 3 4 a 32, nebo

b) v zákonné lhůtě nepodá daňového přiznání, nebo

c) nezaplatí daň při dodávkách nebo výkonech nepodnikatelů (§§ 13 a 31), nebo osob v tuzemsku přechodně meškajících (§ 20).

(3) Spoluviny přestupku zkrácení nebo zatajení daně se dopouští, kdo vědomě a úmyslně vede nesprávně obchodní knihy nebo nařízené daňové záznamy proto, aby napomáhal zkrátiti daň, kterou má platiti, kdo jest s ním obchodním spojení.

(4) Přestupku ohrožení daně se dopouští, kdo se bez zlého úmyslu z hrubé nedbalosti dopustí činů nebo opominutí, uvedených v odst. 1.-3.

(5) Přestupku zkrácení, zatajení neb ohroženi daně se dopouští i zmocněnec, jenž se dopustí při zastupování činů neb opominutí, uvedených v odst. 1.-4.

(6) Přestupku zkrácení nebo zatajení daně se dopouští také, kdo jako znalec nebo osoba přezvědná před finančními orgány učiní vědomě nesprávná udání v úmyslu, aby zmařil vyměření daně nebo způsobil vyměření daně nižší.

V §u 44, odst. 1., č. 3., bude zníti:

jestliže pachatel odčiní přestupek dříve, než úřední orgán při daňové kontrole (§ 16) závadu shledal a ve všech jiných případech dříve, než mu byla dodána obsílka nebo vyrozumění o zavedeném trestním řízení, a obojím případě zaplatí, byla-li daň zkrácena, zatajena nebo ohrožena, příslušnou částku u berního úřadu;

§ 47 bude zníti:

Nestanoví-li zákon nic jiného, platí obdobně ustanovení o přímých daních.

§ 49 bude zníti:

(1) Tento zákon nabude účinnosti dnem 1. ledna 1927. Jde-li však o daň za dobu před 1. lednem 1927 nebo o trestné činy před tímto dnem spáchané, nutno použíti ustanovení zákona, který v rozhodné době (odst. 3.) platil.

(2) Všechna osvobození a úlevy, udělené podle §u 4 zák. č. 268/1923 Sb. z. a n., pokud osvobození ta nenastala po zákonu samém a s výjimkou osvobození podle §u 4, č. 19., pozbývají platnosti dnem 31. prosince 1926.

(3) Doba provedeni dodávky nebo výkonu rozhoduje o tam, vztahuje-li se na dodávku nebo výkon ustanovení tohoto zákona či zákonů ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., ze dne 29. ledna 1920, č. 70 Sb. z. a r., ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n., nebo zák. č. 268/1923 Sb. z. a n.

(4) Budou-li po uzavření dodávek nebo výkonů, ale před jejich provedením určité předměty nebo výkony prohlášeny nově za přepychové nebo budou-li určité předměty podrobeny dani z obratu při dovozu nebo, bude-li u určitých předmětů daňový paušál zaveden nebo zvýšen, jest dodavatel, nebo kdo výkon provádí, oprávněn daňový rozdíl nebo daň, nechce-li je nésti ze svého, zvláště účtovati a cenu o to zvýšiti.

(5) Bude-li po uzavření dodávek nebo výkonů, ale před jejich provedením daň z obratu nebo dař přepychová snížena nebo, budou-li určité předměty nebo výkony prohlášeny za nepřepychové nebo, budou-li určité předměty sproštěny daně z obratu při dovozu nebo, bude-li u určitých předmětů daňový paušál zrušen nebo snížen, jest příjemce dodávky nebo výkonu oprávněn žádati na svém dodavateli nebo na tom, kdo výkon provádí, poměrnou srážku daňovou z úplaty za dodávku nebo výkon. Jestliže dodavatel, nebo kdo výkon provádí, daň již státu odvedl, má příjemce právo žádati na státu, aby mu daňový rozdíl nebo daň vrátil. Podrobnosti ustanoví nařízení.

(6) Změna úplaty, vzniklá podle odst. 4. nebo 5., nemůže býti důvodem zrušení smlouvy, nebylo-li ve smlouvě ustanoveno jinak.

(7) Podnikatelé, kteří nejsou výrobci, mají ještě toho dne, kdy nabude účinnosti nařízení, kterým se mění seznam přepychových předmětů, na skladě zboží, zdaňované dříve v drobném prodeji, podle změněného seznamu zdaňované však u výrobce nebo pří dovozu, musí toto zboží zdaniti přepychovou daní tak, jako by bylo podle změněného seznamu ještě zdaňováno v drobném prodeji; výrobci však musí dnem, kdy nabude účinnosti nařízení, kterým se mění zmíněný seznam, odvésti z celé své tržby za přepychové předměty dani 12%ní.

(8) Zásoby předmětů, které mají na skladě podnikatelé v době, kdy předměty toho druhu nařízením byly prohlášeny za přepychové, zdaňují se 10%ní přepychovou daní až v drobném prodeji; jestliže však jde o předměty, zdaňované u výrobce, který tyto předměty sám vyrobil nebo z ciziny dovezl, zdaňují se při dodávce 12%ní přepychovou daní již u zmíněného výrobce. Proto musí všichni podnikatelé o této zásobě předmětů poříditi do 14 dnů po dni, kdy nařízení nabylo účinnosti, inventuru, a to podle stavu z tohoto dne; výsledek inventury zapíší jako první položku do předepsaného zásobníku a oznámí v téže lhůtě příslušnému finančnímu úřadu I. stolice.

(9) Zásoby předmětů, které podle seznamu přepychových předmětů nejsou přepychovým zbožím, které jsou však zcela nebo převážně zhotoveny z hmot, prohlášených nařízením za přepychové zboží, a které jsou na začátku účinnosti tohoto nařízení na skladě, zdaňují se 10%ní přepychovou daní až v drobném prodeji. Také stran těchto předmětů jsou podnikatelé povinni poříditi inventuru, výsledek její zapsati do zásobníku a oznámiti příslušnému finančnímu úřadu I. stolice ve lhůtě, stanovené v odst. 8.

(10) Zákon tento pozbývá platnosti dnem. 31. prosince 1929.

Ministru financí se ukládá, aby tento zákon provedl ve shodě s ministry spravedlnosti, obchodu, vnitra, zemědělství a zásobování lidu.

Koncem tohoto roku pomíjí platnost zákona o dani z obratu. Byl hned při svém prvním vydání a pak i při prolongaci roku 1923 časově obmezen v úvaze, že daň z obratu nemůže zůstati trvalým článkem berní soustavy řádného finančního hospodářství, a že jest pouze východiskem z nouze v mimořádných poválečných poměrech. Už revoluční Národní shromáždění bylo si vědomo vážných nedostatků této daně. Oproti daním spotřebním speciálním, postihujícím určitý okruh spotřeby, jest sice tato daň sociálně spravedlivější proto, poněvadž postihuje konsum veškerý a konsum luxusní dokonce intensivněji. Její vadou však obecné jest, že postihuje více ony produkty, které procházejí od prvovýroby až ke konsumentovi větší řadou podniků, než tomu je u produktů jiných. Intensita daně jde tedy ruku v ruce se specialisací práce a jest tudíž retardačním činitelem v tomto směru. Daň z obratu je míněna konec konců jako daň, která má býti nesena konsumentem a předpokládá se tedy její všeobecný přesun. Avšak v dobách hospodářské deprese a v dobách klesajících cen musí podnikatel tuto daň odváděti bez zřetele k tomu, zda ji může též snadně přenésti, či zda ji musí platiti ze svého čistého výnosu, takže se po případě tato daň stává daní, která postihuje čistý výnos, ale jest vyměřována podle tržby, která není vždy čistému výnosu úměrná. To jsou obecné námitky proti této dani. Avšak ve státě národohospodářsky tak konstruovaném jako jest konstruován stát náš, přistupují k tomu ještě námitky další. Stát náš jest státem, jak známo, převážně exportním a této jeho konstrukci musí odpovídati též soustava berní. Daň z obratu náleží mezi ony berně, které postihují produkt před jeho dokončením a jest tedy trvalou složkou výrobního nákladu a trvalým činitelem soutěžním beze zřetele k tomu, zda se produkt spotřebuje v zemi anebo vyváží do ciziny. Naproti tomu daně spotřební, které zatěžují produkt hotový, nejsou takovým soutěžním činitelem vůči cizině, poněvadž při vývozu zdaněného statku do ciziny odpadají a při dovozu takového statku z ciziny na hranici v ceně naskakují. Daně, postihující nehotové produkty v jakékoliv formě, ať jako polotovar anebo jako surovinu anebo při dopravě anebo veskrze při přechodu od prvoprodukce ke konsumentovi, jak tomu jest u daně z obratu, jsou tedy exportu nepříznivé. Tyto obchodové daně musí tedy býti v exportním státě stlačovány na minimum, poněvadž jsou v rozporu s jeho hospodářskou konstrukcí rozpočtu státního na rok 1927 je patrno, že právě tato skupina daní jest v rámci všech státních daní a dávek největší, zaujímajíc 37 % všech těchto daní a dávek. Toto poznání musí usměrniti naši finanční politiku do budoucna tak, aby bylo opravdu možno v průběhu doby především tyto obchodové daně zmenšiti na minimum. Ukázalo se nedávno při zrušení daně z uhlí, vyváženého ze země, jak se po zrušení jejím osvěžil vývoz. A lze a contrario domysliti, jakou brzdou jest náš finanční systém pro vývoz.

Finanční správa usiluje všemožně, aby k tomuto cíli se dospělo co nejrychleji. Není-li možno rázem náš rozpočet snížiti o celé miliardy, jest nutno jej především stabilisovati a postupně zmenšovati a při vývoji ostatních daní a dávek přesunovati uvnitř příjmové prameny z daní obchodových na daně ostatní. Avšak toho času zápasí finanční správa o to, aby ustabilisovala rozpočet, provedla berní reformu a udržela v rovnováze veškeré veřejné finance, zejména samosprávné. Až toho bude dosaženo, získá finanční správa teprve pevný bod, od kterého bude lze reformní dílo spojené s přebudováním finančního systému v uvedeném smyslu zahájiti. Na ten čas není pomyšlení na to, aby se bylo možno vzdáti daně z obratu nejen pro státní, ale zvláště též pro autonomní finance. Dani z obratu je dnes největší státní daní a stala se opravdu úhelným kamenem sanace samosprávných svazků. V rozpočtu na rok 1927 se počítá s výnosem daně z obratu přes 1900 milionů korun, z čehož 40% připadá ve prospěch místní samosprávy. I berní reforma, která spočívá mimo jiné též v limitu přirážek samosprávných svazů k výnosovým daním, počítá právě s existencí daně z obratu, bez níž by se nedala vůbec uskutečniti, poněvadž z tohoto pramene bude možno alimentovati schodky vzešlé z limitování přirážek. Jestliže jest daň z obratu přechodným zjevem, třeba, dalšího trvání, jest patrno, že i toto řešení samosprávných financí při berní reformě jest zjevem provisorním, a bude nutno za současného odčiňování daně obratové pamatovati i na přebudování financí samosprávných svazků. Za této situace však jest finanční správa nucena žádati, aby nadále byl prodloužen zákon o dani z obratu, a nemůže toho času přistoupiti ani na lineární snížení této daně.

Naproti tomu snaží se finanční správa, vyhověti oprávněným požadavkům poplatníků, směřujícím ke zmírnění tvrdosti této daně v jednotlivostech.

Tak zvláště navrhuje osnova rozšíření okruhu dosavadních osvobození na vzájemné dodávky stejného množství elektrického proudu, provedené mezi elektrárnami, jejichž vedení spolusouvisí, dále na dodávky nebo výkony pro stát, provedené prostřednictvím družstev nebo společenstev, a na dodávky a výkony mezi spolusouvisícími tuzemskými závody téhož podniku a mezi spolusouvisícími tuzemskými závody a podniky téhož majetníka, i když úplata za ně přesahuje u jednoho závodu ročně 50.000 Kč. Rovněž se navrhuje rozšířiti dosavadní osvobození dodávek a výkonů, hrazených nemocenskými pokladnami, na dodávky a výkony, hrazené všemi nositeli veřejnoprávního sociálního pojištění, a na dodávky a výkony veřejných léčebných a ošetřovacích ústavů na všeobecných třídách.

Rovněž může nyní podle návrhu býti svépomocným organisacím podnikatelů přiznáno osvobození od daně i při zprostředkování nákupu strojů pro členy.

Dále navrhuje osnova, aby již po zákonu byly od daně osvobozeny výkony, prováděné v tuzemsku prokázaně pro cizinu.

Osnova přejímá také osvobození pro převody souborů věcí a práv při splynutí nebo při přeměně právního útvaru podniků, společností atd., které' jest uvedeno v §u 11 zákona ze dne 4. července 1923, č. 151 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 1. července 1926, č. 124 Sb. z. a n., a pozbývá platnosti dnem 31. prosince 1926.

Pro dovoz se navrhuje úleva v tom směru, že se vylučují z daňového základu dopravní výlohy vnitrozemské a že se zasilatelům a majetníkům skladišť při vyměření daně za srážkovou položku uznávají clo, daně a dávky, zaplacené při celním odbavení za komitenta.

Poněvadž podnikatelé, kteří platí daň podle' vydaných účtů místo podle přijatých výplat a kteří poměrně nejlépe plní svou daňovou povinnost, byli dosud v nevýhodě, protože si nesměli vylučovati z daňového základu účtované částky, jež se staly nedobytnými úpadkem nebo vyrovnáním, navrhuje se v zájmu daňové spravedlnosti, aby zmínění podnikatelé si směli tyto částky z daňového základu odečísti, z téhož důvodu se pro ně navrhuje, aby si směli v daňovém přiznání odečísti též částky, vrácené z důvodů storna nebo slevy.

Požadavku, aby osvobození od daně z obratu, udělená pode §u 4, č. 14 c), pro dodávky svazů družstev přičleněným družstvům a naopak byla uveřejňována v "Úředním listu", bude podle možnosti vyhovováno.

K některým požadavkům nebylo zapotřebí zvláště přihlížeti, ježto lze jim vyhověti u v rámci dosavadního zákona.

Tak zejména požadavkům, aby vývozcům byla navracována daň z obratu, zaplacená při dodávkách nebo výkonech během výrobního procesu, nebo aby podnikatelům, kteří nejsou výrobci a kteří vyvážejí do ciziny zboží, u něhož jest daň paušalována, byl paušál částečně navracován, lze vyhověti v rámci zmocnění §u. 4, č. 14 a), podle něhož možno v případech hodných zřetele poskytnouti zvláštní úlevy a osvobození pro vývozní nebo dovozní podniky, Toto zmocnění se v praksi úplně osvědčilo. Finanční správa zaujímá dosti liberální stanovisko a tam, kde to poměry vyžadují, osvobození nebo úlevy uděluje, na př. u průmyslu textilního, sklářského a mlynářského. Z důvodů obchodně-politických bylo by však povážlivým stanoviti pro cizinu osvobození, resp. úlevy již v zákoně, nezávisle na přezkoumání se strany finanční správy.

Podle téhož zákonného zmocnění lze vyhověti i požadavku, aby zdejší dovozci byli postaveni na roveň cizincům nebo jejich zástupcům, kteří jsou ve výhodě, protože dovoz jest zásadně daně prost.

Podobně jest bezpředmětný požadavek, aby byl ministr financí zmocněn osvoboditi od daně z obratu první tuzemské dodávky dovezeného zboží v těch případech, kdy dovoz podléhá dani a daň při dovozu vybíraná převyšuje daň z první tuzemské dodávky, ježto již podle §u 4, č. 14 b), jest ministr financí zmocněn určiti případy, v nichž jest dovozce oprávněn při první tuzemské dodávce dovezeného zboží včítati si daň, kterou sám při dovozu jeho zaplatil.

Konečně jest bezpředmětný požadavek aby k cíli zjednodušení ukládacího řízení bylo používáno individuelního paušalování daně z obratu pro jednotlivé menší poplatníky, ježto v praxi se již nyní tohoto způsobu zdanění hojně používá, na př. při ukládání daně zemědělcům a drobným živnostníkům.

Přání, aby daň z obratu byla paušalována u veškerého zboží, nelze vyhověti, ježto důsledné provedení paušalování by příliš zatížilo výrobu a tím by podlomilo vývoz do ciziny. Ani v Rakousku, které jest státem hlavně reexportním, nebylo paušalování provedeno u všech druhů zboží.

Finanční správa však zásadně nezaujímá zamítavé stanovisko k paušalování v jednotlivých případech, kde paušalování lze. provésti. Toto stanovisko jest zřejmo z četných paušálů, které byly již zavedeny. Zejména jest paušalováno: koloniální zboží, cukr, cukrovinky, líh, lihoviny, ušlechtilé pálenky, víno, šťávy a jim podobné nápoje, pivo, maso, zvířecí tuky a masné výrobky, margarin a jiné umělé jedlé tuky, ovocné konservy a kompoty, cukřené ovoce a sušené cizozemské ovoce, umělý med, cukrový syrub a ovocné krémy, bramborový škrob, dextrin, bramborový syrub a bramborový cukr, dále máslo, kmín, majoránka, těstoviny, kondensované mléko, bobkový list, mořské ryby a výrobky z nich, dovážené z ciziny, sladkovodní ryby, droždí, strojená hnojiva, plechové smaltované zboží, železo, staré železo, cement, tažený železný a ocelový drát, osinkové výrobky, gumové podpatky a podešve kameninové zboží, mýdla, prací a toiletní prostředky, uhlí a koks, zápalky, kávové náhražky, filmy, dovážené z ciziny, rýžové odpadky, sušené kukuřičné výpalky, pokrutiny a vlčí bob, kyselina, octová, dřevěné uhlí, střeva, dovážená z ciziny a usně.

Předpokladem paušalování ovšem jest podle stanoviska, zaujímaného jak ministerstvem financí, tak ministerstvem obchodu, aby se zájemníci aspoň o hlavních zásadách paušálu mezi sebou dohodli a aby finanční správa paušalováním získala tolik, kolik by obdržela při pravidelném způsobu zdanění.

Některým požadavkům poplatníků však nebylo možno vyhověti, jež to odporují buď zásadám, na nichž jest vybudována daň z obratu, nebo všeobecně platným zásadám finančního práva.

Tak nelze vyhověti požadavku, aby bylo stanoveno, že tuzemské obchody se zbožím, uloženým ve svobodném celním skladišti, jsou podrobeny dani z obratu jen tehdy, když zboží po změně vlastníka jest ze svobodného skladiště dáno do tuzemského oběhu. Tento požadavek by totiž odporoval zásadě, že všechny tuzemské dodávky podléhají dani z obratu, nehledíc na to, převádí-li se fysická držba. Mimo to by přijetím tohoto požadavku bylo stíženo postavení zdejších dovozců, poněvadž by se tím cizím firmám umožnilo daně prosté obchodování s jejich zbožím, uloženým v celním skladišti. Ostatně lze v případech, kde to jest národohospodářsky odůvodněno, poskytnouti pro zboží, uložené v celním skladišti a určené pro vývoz, zvláštní úlevy a osvobození již podle shora uvedeného §u 4, č. 14 a).

Rovněž nelze vyhověti přání, aby stupnicový poplatek byl včítán do daně z obratu a tím od této daně byly osvobozeny dodávky, z nichž byl zmíněný poplatek zaplacen. Ustanovení o včítání stupnicového poplatku do daně z obratu bylo v roce 1921 do zákona pojato výhradně k vůli státním dodávkám. Poněvadž však nyní státní dodávky jsou podle §u 4, č. 17, od daně osvobozeny, není důvodu, aby ustanovení to bylo do zákona pojato.

Ježto daň z obratu podle své povahy má postihnouti každou samostatnou výdělečnou činnost, nelže stanoviti výjimky z této zásady všeobecnosti pro určitá povolání a nemůže tudíž býti vyhověno přání, aby samostatní zástupci byli sproštěni této daňové povinnosti. Totéž platí i o zastupitelských místech pojišťoven a o domáckých mistrech pracujících pro jiné podnikatele a zaměstnávajících cizí pomocné síly, jelikož tito mistři jsou na tom mnohdy sociálně lépe, než drobní mistři, kteří pracují přímo pro spotřebitele.

Požadavku, aby za daněprostý úvěr se pokládaly a z daňového základu se vylučovaly poštovné, kolky, poplatky a různé výlohy, spojené s provedením dodávky nebo výkonu a které účtoval zvláště, není výkon provádí, hradil za příjemce dodávky nebo výkonu a které účtoval zvláště, není možno vyhověti, protože by to odporovalo zásadě, že dani z obratu podléhá hrubá tržba. Mimo to by vylučování zmíněných výloh z daňového základu naprosto znemožnilo daňovou kontrolu. Tím méně lze vyhověti požadavku, aby za srážkové položky byly uznávány takové výlohy dopravní, které dodavatel ani zvlášť neúčtoval.

Přání, aby bylo upuštěno od požadavku vystavovati účty tam, kde prodávající vydává pokladní bloky, a aby částka úplaty, zakládající povinnost vystavovati účty nebo vyhotoviti pokladní blok, byla zvýšena na 5000 Kč, nelze vyhověti z příčiny, uvedené v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona o dani z obratu z r. 1923. Podle zmíněné zprávy se totiž v praxi ukázalo, že někteří obchodníci se dostavují do továren nebo velkoobchodů, platí v nich hotově zboží a nežádají výslovně za vydání účtu proto, aby revisní orgány při provádění daňové kontroly v těchto podnicích nemohly na podkladě vydaných účtů konstatovati, mnoho-li odebrali zboží a tím pak kontrolovati jejich vlastní obrat.

Dále byl vznesen požadavek, aby pro případ, že přes četné námitky bude kompetence revisního odboru ministerstva financí pro kontrolu daně z obratu zachována, buď v zákoně samém nebo v prováděcím nařízení byla jasně vytčena kompetence revisního odboru ministerstva financí, jeho poměr k orgánům ukládacím, práva a povinnosti jeho orgánů vzhledem ke kontrole této daně a práva a povinnosti poplatníků oproti těmto orgánům. Tomuto požadavku nelze vyhověti, protože dosavadní zkušenosti ukázaly, že existence revisního odboru ministerstva financí jest naprosto nutnou při provádění kontroly daně z obratu. Kompetence revisního odboru ministerstva financí jest jasně vymezena vládním nařízením ze dne 1. března 1919, č. 96 Sb. z. a n., na něž se § 16 zákona o dani z obratu odvolává. Ostatně poctivý poplatník nemůže v činnosti revisního odboru ministerstva financí spatřovati nějakou závadu. Práva a povinnosti orgány revisního odboru ministerstva financí jsou ostatně také vymezeny v čl. 21. prov. nařízení č. 156/1924 Sb. z. a n. Pokud jde o požadavek, aby poměr orgánů revisního odboru ministerstva financí k orgánům ukládacím byl vymezen, nutno uvésti, že operát orgánů revisního odboru ministerstva financí jest podle intencí a nařízení finanční správy pro orgány ukládací toliko pomůckou, kteréžto stanovisko důsledně také zaujímá nejvyšší správní soud.

Pro finanční správu jest také nepřijatelný požadavek, aby nárok na vrácení daně z důvodů vývozu mohl býti uplatňován nejen do jednoho roku po vývozu, nýbrž též do jednoho roku po zaplacení daně dodavatelem, poněvadž v zájmu pořádku v administrativě nelze vázati povinnost státu k vrácení daně na nejistou událost.

Dále bylo žádáno též za některé změny řízení, jež jsou pro finanční správu nepřijatelny. Sem patří zejména požadavek, aby byla daň z obratu ukládána komisí, která jest příslušnou pro uložení všeobecné daně výdělkové, a řízení této komise aby bylo upraveno dle §§ 210-213 zákona o přímých daních s tou úchylkou, že poplatník na požádání bude předloženo dobrozdání znalce nebo přezvědné osoby k nahlédnutí i s jeho jménem a adresou, dále pak požadavek, aby podnikům veřejně účtujícím ukládala daň místně příslušná komise pro všeobecnou daň výdělkovou I. třídy. Jelikož však u daně z obratu jest základ dán hrubou tržbou, tedy konkrétní skutečností, k jejímuž zjištění není potřeba odhadu nebo volného uvážení, není zapotřebí, aby byla ukládána komisí, která ostatně může znáti hubou tržbu poplatníků toliko přibližně. Požadavku, aby poplatníku na požádání bylo předloženo dobrozdání znalce nebo přezvědné osoby k nahlédnutí i s jeho jménem a adresou, nelze naprosto vyhověti, protože by to vůbec znemožnilo získání znaleckého dobrozdání. Ostatně již podle platných zákonných ustanovení se poplatníků obsah znaleckých dobrozdání sděluje ve vytýkacím řízení.

Dalším takovým požadavkem jest, aby v zákoně bylo vypuštěno ustanovení, že odvolací stolice může naříkanou daň i zvýšiti. Tomuto požadavku nelze vyhověti z příčiny, uvedené v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona o dani z obratu z r. 1923, podle níž jest účel tohoto ustanovení umožniti vyměření daně v těch případech, kde I. stolice daň vyměřila chybně. Tím má býti zároveň zjednodušeno správní řízení.

Požadavku, aby uložení pořádkové pokuty pro neplacení čtvrtletních splátek mohlo se státi jen po předcházející pohrůžce, nelze vyhověti, poněvadž finanční správa musí míti z důvodu včasného vybrání daně možnost zakročiti ihned proti těm poplatníkům, kteří vybranou daň si neprávem zadržují. Ostatně finanční správa postupuje zpravidla při ukládání pořádkových pokut pro neodvádění čtvrtletních splátek tak liberálně, že se dosud nevyskytly proti tomuto postupu stížnosti, ačkoliv ustanovení to se provádí již od roku 1920.

Dále bylo žádáno, aby všechny dosud udělené úlevy a osvobození zůstaly v platnosti, čemuž lze vyhověti jen, pokud jde o osvobození dodávek a výkonů výhradně a přímo dobročinných a vzdělávacích. U ostatních osvobození pokládá však finanční správa podle dosavadních zkušeností za účelné přezkoumati, trvají-li dosud podmínky, za nichž osvobození byla udělena.

Přání, aby stát platil náhradní úrok z přeplatků, které byly na poplatníku vydobyty exekucí a aby odvolání poplatníků měla odkládací účinek aspoň ohledně té částky daně, která jest uložena nad přiznání poplatníkovo nebo nad jeho dodatečné uznání, odporují všeobecně platným zásadám finančního práva. Mimo to odporuje první požadavek také zákonu ze dne 16. března 1921, č. 116 Sb. z. a n., podle něhož lze úrok nahraditi jen z těch přeplatků, které povstaly tím, že předpis byl snížen na stížnost.

Konečně byl z mnoha stran vznesen požadavek, aby daň přepychová byl zrušena, a bylo při tom poukazováno na Německo, které tuto daň od 1. dubna 1926 úplně odstranilo. Pokud to naléhavě vyžadovala schopnost soutěže našeho zboží na zahraničních trzích, bylo tomuto přání již vyhověno částečnou změnou seznamu přepychových předmětů a výkonů. Při nové úpravě tohoto seznamu bude přihlíženo k tomu, aby dani přepychové podléhaly jen takové předměty a výkony, jejichž zatížení přepychovou daní jest hospodářsky i sociálně odůvodněno.