Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Vědomého zkrácení daně se dopustí, kdo ve věci vlastní nebo cizí daně nebo jako zákonný nebo zmocněný zástupce v přiznání nebo v oznámení tímto zákonem nařízeném, v odpovědi na dotaz finančního úřadu, v opravném prostředku nebo v jakémkoli jiném podáni k finančnímu úřadu vědomě něco nesprávného uvede, potvrdí nebo něco zatají nebo do stanovené lhůty vědomě nepodá přiznání nebo oznámení tímto zákonem nařízených, způsobí-li tím, že se jemu nebo třetí osobě nepředepíše daň vůbec nebo předepíše se daň menší než podle zákona příslušející.

(1) Vědomé zkrácení daně trestá se peněžitou pokutou jedenkrát až desetkrát tak velikou, jako jest částka, o kterou daň byla skutečně zkrácena.

(2) Vedle peněžité pokuty může býti uložen trest vězení:

a) jestliže částka, o niž byla daň zkrácena, převyšuje 5000 Kč;

b) jestliže vinník byl již jednou pro vědomé zkrácení daně pravoplatně odsouzen a dopustí se opět vědomého zkrácení daně do pěti let po odsouzení.

(3) Trest vězení stanoví se od jednoho dne do tří měsíců; jestliže však částka, o kterou byla daň zkrácena, převyšuje 50.000 Kč, stanoví se trest vězení až do jednoho roku, a převyšuje-li zmíněná částka 200.000 Kč, až do dvou let.

(4) Částky vztahující se na několik let nebo na různé přímé daně se sčítají.

(5) Byl-li uložen trest vězení, může býti zároveň v trestním nálezu vyřčeno, že bude nález bez odůvodnění uveřejněn na útrat vinníkovy v jednom nebo v několika časopisech. Vedle uveřejnění v časopisech nebo místo něho lze vyřknouti, že nález bude veřejně vyvěšen nebo jinak vyhlášen v obci, kde vinník bydlí.

Kdo se dopustí jednání nebo opominutí v § 185 uvedených z hrubé nedbalosti a způsobí tím, že se jemu nebo třetí osobě nepředepíše daň vůbec nebo předepíše se daň menší než podle zákona příslušející, je vinen zkrácením daně z hrubé nedbalosti a potrestá se peněžitou pokutou do 50.000 Kč.

Zaviněné zkrácení daně, které nespadá ani pod ustanovení § 185, ani pod ustanovení 187, potrestá se jako pouhé nedopatření peněžitou pokutou do 1000 Kč.

Kromě výkonu trestu vězení a peněžité pokuty nutno dodatečně zaplatiti částku, o kterou byla daň zkrácena.

(1) Kdo návodem, radou, utvrzováním, slíbením nebo poskytnutím pomoci, zejména též vědomě nesprávným vedením obchodních a hospodářských knih, nebo jinak vědomě spolupůsobil k vědomému zkrácení daně nebo při vědomém zkrácení daně, potrestá se nezávisle na potrestání osob podle § 185 trestných peněžitou pokutou do 50.000 Kč.

(2) Potrestán nebude, kdo napomáhá, jsa k tomu dohnán hospodářskou závislostí, leda by, jsa úřadem dotazován, činil též nesprávné údaje.

Jednání nebo opominutí v §§ 185 a 190 uvedená, pokud byla způsobilá zkrátiti daň, avšak z příčin na vinníkově vůli nezávislých nezpůsobila skutečného zkrácení daně, mohou býti trestána peněžitou pokutou do 50.000 Kč.

(1) Trest třeba uložiti v mezích zákonné sazby. Při tom nutno přihlížeti ku povaze a důležitosti spáchaného trestného činu, ku poměrné výši zatajené daně a zejména ku přitěžujícím a polehčujícím okolnostem podle toho, které z nich mají převahu.

(2) Trestné činy spáchané pouhým opominutím buďtež zpravidla trestány mírněji než činy spáchané jednáním.

Přitěžující okolnosti jsou zejména:

a) ztěžoval-li vinník zjištění pravdy vědomě nesprávnými údaji nebo jinými prostředky než pouhým zapíráním viny;

b) vedl-li vědomě nesprávně obchodní knihy nebo dvojí obchodní knihy aneb odstranil-li obchodní knihy, aby ztížil trestní vyšetřování;

c) byl-li již potrestán pro týž nebo podobný trestný čin;

d) byl-li trestný čin spáchán se zvláštní rozvahou nebo po zvláštních přípravách.

Polehčující okolnosti jsou zejména:

a) přizná-li se vinník v trestním řízení;

b) nebyl-li dosud potrestán v daňových věcech;

c) jednal-li pod nátlakem nebo na popud jiného;

d) nebyl-li si dobře vědom důsledků spáchaného trestného činu;

e) nízký stupeň vzdělání, nedostatek inteligence nebo duševní obmezenost;

f) zvláštní okolnosti, zejména rodinné a majetkové poměry, které zasluhují, aby se k nim přihlíželo při vyměření trestu.

(1) Kdo se zdráhá, neuváděje omluvných důvodů, nebo se zdráhá, a když důvody byly zamítnuty, převzíti funkci člena nebo náhradníka v daňové komisi nebo v trestním senátu, může býti potrestán peněžitou pokutou až do 2000 KČ.

(2) Členům komise (senátu) nebo jejich náhradníkům, kteří, aniž uvedli dostatečných omluvných důvodů, opět se nezúčastní zasedání komise (senátu), ač byli napomenuti, může býti uložena peněžitá pokuta do 500 Kč. tejně mohou býti potrestáni členové (náhradníci), kteří dostavivše s odpírají při zasedání spolupůsobiti nebo odejdou před časem ze zasedání.

(3) Tyto tresty mohou býti tak dlouho znova ukládány, až dotčený člen nebo náhradník dostojí své povinnosti nebo jí bude zproštěn.

(1) Jsou-li peněžité pokuty podle předcházejících ustanovení (§§ 186 až 188, 190, 191 a 195) uložené nedobytny, nastoupí na jejich místo trest vězení od jednoho dne do šesti měsíců.

(2) Náhradní trest, který dlužno vyřknouti již v trestním nálezu, stanoví se podle stupně provinění a podle výdělečných, důchodových, majetkových a jinakých osobních poměrů vinníkových.

(1) Fysické i právnické osoby a neodevzdané pozůstalosti ručí za nezaplacené peněžité pokuty a útraty trestního řízení, které byly jejich zákonným nebo zmocněným zástupcům uloženy pro trestné činy podle §§ 185, 187, 188 a 191, spáchané při vykonávání povinností z tohoto zastupitelského poměru vyplývajících. Z ručení jsou vyňaty fysické osoby, které nejsou svéprávné, pokud jde o jejich zákonné neb úředně zřízené zástupce.

(2) Příslušníci rodiny ručí za nezaplacenou část peněžité pokuty hlavě rodiny uložené, která připadá poměrně na důchod příslušníků, pokud tento činí část trestní základny. Avšak ručení nenastává, byla-li daň zkrácena bez vědomí příslušníka rodiny.

(3) Výkon náhradního trestu vězení podle § 196 vylučuje, aby bylo uplatňováno ručení podle předcházejících odstavců a naopak.

(4) Ručení může býti uplatňováno teprve tehdy, když trestní nález nabyl moci práva vůči tomu, za něhož se ručí, a to platebním vyzváním, k němuž dlužno připojiti opis trestního nálezu. Z platebního vyzvání přísluší ručiteli odvolání.

(5) Ručení zaniká, zemřel-li ručitel dříve, než platební vyzvání nabylo moci práva.

Učiní-li svědek, znalec, přezvědná osoba nebo přísežný odhadce před vyměřovacími úřady, daňovými komisemi, trestními senáty nebo jejich předsedou aneb ve své výpovědi, určené potřebě těchto úřadů nebo činitelů, vědomě nepravdivé údaje a způsobí-li tím, že se uložení daně nebo trestu zmaří, neprávem přivodí aneb že se daň nebo trest nesprávně uloží, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný podle trestních zákonů, za přestupek vězením od jednoho dne do dvou měsíců nebo peněžitým trestem od 50 do 3000 Kč.

(1) Prozradí-li úředníci a jinací zřízenci zúčastnění řízení v daňových věcech, dále členové daňových komisí a trestních senátů, konečně svědci, přezvědné osoby, znalci, důvěrnici a zástupci stran neoprávněně výdělečné, důchodové a majetkové poměry poplatníkovy, o nichž zvěděli při vy konávání služby nebo zastávání funkce, zejména prozradí-li obsah přiznání nebo řízení o něm konaného, budou pro tento přestupek potrestáni vězením až do tří měsíců nebo peněžitým trestem až do 10.000 Kč. Se státními zaměstnanci naloží se mimo to podle disciplinárních ustanovení.

(2) Kdo by zneužil okolností týkajících se výdělečných, důchodových a majetkových poměrů poplatníkových, jež jsou patrny ze zápisů ku veřejnému nahlédání vyložených, ve veřejném shromáždění k nevraživým útokům na poplatníka, finanční úřad, jeho zaměstnance, daňovou komisi, trestní senát nebo jejich člena, bude potrestán za přečin vězením až do šesti měsíci nebo peněžitým trestem až do 20.000 Kč. Byl-li trestný čin spáchán obsahem tiskopisu, bude vinník potrestán za přečin tuhým vězením až do šesti měsíců.

(3) Pokus trestného činu podle ustanoveni předchozích odstavců je trestný.

(4) Trestní stihání zavádí se z moci úřední toliko na návrh ministerstva financí, dotčeného poplatníka nebo člena komise neb senátu.

(5) Tento návrh může býti odvolán, pokud nebylo počato s prohlášením rozsudku soudního I. stolice.

Kdo by bránil osobám podle tohoto zákona k tomu oprávněným v místní prohlídce podle §§ 319 a 320, nebo kdo by se pokusil překaziti místní prohlídku, bude potrestán, pokud toto jednání nezakládá skutkové povahy trestného činu podle trestního zákona přísněji stíhaného, za přestupek vězením od jednoho do čtrnácti dnů nebo peněžitým trestem od 50 do 10.000 Kč.

(1) Kdo dostatečně se neomluvě neuposlechne příkazů nebo vyzvání, vydaných podle tohoto zákona vyměřovacím úřadem, daňovou komisí, trestním senátem nebo jejich předsedou, může býti - a to i opětovaně potrestán pořádkovou pokutou do 5000 Kč, pokud zmíněná opominutí nejsou již trestna podle §§ 185 až 195.

(2) Úřední příkaz nebo vyzváni v předchozím odstavci zmíněné musí však, aby mohla býti uložena pořádková pokuta, obsahovati pohrůžku touto pokutou číselně určenou.

(3) Pokutě v 1. odstavci stanovené podrobena jsou též opominutí, pro která je v tomto zákoně zvláště pohroženo pořádkovou pokutou, aniž je výše její stanovena.

(1) Jakým způsobem zaniká trestnost činů, jež stíhati přísluší řádným soudům (§ 210, odst. 1.), ustanovuji trestní zákony.

(2) U ostatních podle této hlavy trestných činů (§ 210, odst. 2. a další) zaniká za podmínek v §§ 203 až 209 určených trestnost:

a) smrtí,

b) účinnou lítostí,

c) upuštěním od trestního řízení,

d) promlčením a

e) udělením milosti.

(1) Zemře-li vinník, nelze ani zavésti trestního řízení, ani v něm pokračovati.

(2) Peněžité a pořádkové pokuty, před smrtí vinníkovou pravoplatně uložené, předcházejí jako jiné pozůstalostní dluhy na dědice.

(1) Trestnost činů v §§ 185, 187 a 188 uvedených zaniká, jestliže vinník, dříve než bylo proti němu zavedeno trestní řízení (§ 213), u příslušného úřadu opraví nebo doplní své údaje nebo učiní dodatečně podání, jímž byl podle zákona povinen a které opominul.

(2) Trestnost činů v § 190 uvedených zaniká, jestliže návodce nebo pomahač, dříve než bylo proti němu zavedeno trestní řízení (§ 213), u příslušného úřadu oznámí, že se dopustil trestného činu.

(3) Táž ustanovení platí obdobně pro zánik trestnosti činů v § 191 uvedených.

(1) Pokud nebyl vydán trestní nález, může se na žádost obviněného od zavedeného již trestního řízení pro činy podle §§ 185, 187, 188, 190 a 191 trestné upustiti, jestliže se zaváže obviněný kromě zkrácené daně zaplatiti přiměřenou upouštěcí částku a vzdá se dalších opravných prostředků.

(2) Upouštěcí částku stanoví u volném uvážení vyšetřující úřad přihlížeje ku výši zkrácené nebo ohrožené daně a pokuty, jež by se jinak pravděpodobně uložila. Stanovení upouštěcí částky podrobeno je schválení finančního úřadu II. stolice, který zároveň určí lhůtu, do které nutno zaplatiti upouštěcí částku.

(1) Trestnost činů v §§ 185, 187, 188, 190 a 191 uvedených zaniká promlčením, nebylo-li proti vinníkovi zavedeno trestní řízení (§ 213) do pěti let po projití. roku, v němž spáchal trestný čin.

(2) Dopustí-li se vinník nového, podle zmíněných paragrafů trestného činu, nepromlčuje se starší trestný čin před promlčením novějšího.

(3) Výkon trestů uložených pro trestné činy v odst. 1. a 2. zmíněné se promlčuje, prošlo-li pět let od pravoplatnosti trestního nálezu.

(1) Trestnost činů v §§ 195 a 201 uvedených se promlčí, prošlo-li šest měsíců od doby, kdy byl čin spáchán nebo opominuté jednání mohlo býti ještě včas provedeno.

(2) Výkon trestů uložených pro trestné viny v 1. odst. zmíněné se promlčuje, prošlo-li šest měsíců od pravoplatnosti trestního nálezu.

(1) Promlčení trestnosti činů a opominutí v §§ 206 a 207 zmíněných přerušuje se vydáním obsílky, obviněnému svědčící a trestný čin a den výslechu vyznačující, nebo výsledkem obviněného.

(2) Každým způsobem však se promlčují trestné činy, pro které do deseti let po projiti roku, v němž byl spáchán trestný čin, nebylo zavedeno trestní řízení podle § 213.

Pokud nejde o trestné činy v § 210, odst. 1. uvedené, může ministerstvo financí, pokud se týče finanční úřad II. stolice jím k tomu zmocněný, výjimečně z důvodů zvláštního ohledu hodných naříditi, aby trestní řízeni nebylo zaváděno nebo zavedené trestní řízení bylo zastaveno, aneb může uložený trest, pořádkovou pokutu, ručitelský závazek a útraty zcela nebo z části prominouti nebo trest vězení proměniti v peněžitou pokutu.

(1) Trestní řízení o přestupcích uvedených v §§ 198 až 200 náleží soudům okresním (brigádním), trestní řízení o přečinech uvedených v § 199 sborovým soudům první stolice (divisním), i když tyto trestné činy byly spáchány obsahem tiskopisu.

(2) O trestných činech v §§ 185, 187, 188, 190 a 191 uvedených provádí trestní vyšetřování a vydá nález vyměřovací úřad, příslušný stran daně, jíž se trestný čin týká.

(3) Jde-li o trestný čin, pro který vedle peněžité pokuty může býti uložen též trest vězení, vydá v I. stolici trestní nález vyměřovací úřad v tříčlenném nalézacím senátu (§ 211).

(4) Ministerstvo financí může několik daňových ukládacích okresů spojiti v jediný trestní okres a určiti jeden z vyměřovacích úřadů, ležících v jeho obvodu, aby pro celý trestní okres prováděl trestní vyšetřování a vydával trestní nálezy o trestných činech v 2. odstavci zmíněných.

(5) Jsou-li tu závažné důvody a okolnosti, zejména obviňuje-li se několik vinníků z téhož nebo z jiného, s ním v příčinné spojitosti jsoucího trestného činu nebo týž vinník z několika trestných činů zakládajících různou místní příslušnost nebo vyžaduje-li toho zřetel k možné snad zaujatosti vyšetřujících a nalézajících činitelů, jest ministerstvo financi oprávněno delegovati jiný vyměřovací úřad, aby provedl trestní vyšetřování a vydal nález.

(6) Vyměřovací úřad, který provedl trestní řízení, předepíše též zkrácenou daň, z výsledku trestního řízení vyplývající.

(7) Trestní nález o činech podle § 195 trestných vydá vyměřovací úřad v sídle příslušné daňové komise (trestního senátu).

(8) Pořádkovou pokutu (§ 201) uloží činitel, kterým pohrozil, pokud se týče úřad, u něhož se mělo státi opominuté jednání.

(1) Nalézací senát skládá se z finančního úředníka, přísedícího soudce a přísedícího laika. Každému členu zřídí se jeden nebo několik náhradníků.

(2) K nalézacímu senátu náleží přednosta vyměřovacího úřadu jako člen, který ustanoví svého náhradníka. Přísedícím soudcem a jeho náhradníkem jsou přednosta okresního soudu v sídle vyměřovacího úřadu a jeho zástupce. Přísedícího laika a jeho zástupce, kteří mohou býti kdykoliv odvoláni, jmenuje na šest let finanční úřad II. stolice z trojice poplatníků, navržených vyměřovacím úřadem. Senátu předsedá vždy finanční úředník, který je členem nebo náhradníkem.

(3) Aktivní státní i jiní veřejní zaměstnanci, vojenské osoby v činné službě a bývalí finanční zaměstnanci nemohou býti jmenováni přísedícími laiky. Jmenováni mohou odmítnouti členové Národního shromáždění, duchovní všelikého vyznání, dále osoby, kterým je přes šedesát let nebo které jsou stiženy tělesnou vadou, jež by výkonu této funkce byla na závadu, konečně osoby, které již po šest let byly nepřetržitě členy (náhradníky) některého trestního senátu, na příštích šest let. Člen odvolacího senátu (§ 226) nebo jeho náhradník nemůže býti zároveň členem nebo náhradníkem v nalézacím senátu, který jest v obvodu působnosti odvolacího senátu.

(4) Přísedící laik a jeho náhradník, byvše dříve výslovně upozorněni na trestní ustanovení § 199, vykonají s počátku své činnosti tento přísežný slib:

"Slibuji na svou čest a svědomí, že při jednání v senátě budu si počínati podle zákona, nehledě k osobě, nestranně a podle nejlepšího vědomí a svědomí a že zachovám nejpřísnější tajemství o tom, co zvím z jednání v senátě vůbec a o poměrech poplatníků zvláště."

(5) Tento přísežný slib vykoná se tím způsobem, že slibující - nehledíc k tomu, zda a jakého jest náboženského vyznání - opakuje znění přísežného slibu a poté podá ruku předsedovi. O výkonu přísežného slibu sepíše se protokol, který podepíše slibující a předseda senátu. Jiné formálnosti a obřadnosti nejsou přípustny.

(1) Důvody, které vylučuji z účasti v jednání a rozhodováni v senátě, jsou:

a) že přísedící je s obviněným nebo s jeho zástupcem v poměru manželském, příbuzenském nebo švagrovském v povolení přímém vůbec nebo v pobočném pokolení až do třetího stupně nebo v poměru služebním;

b) že může od osvobození nebo odsouzení obviněného očekávati prospěch nebo škodu;

c) že v projednávané věci byl udavatelem nebo zástupcem obviněného nebo že byl vyslýchán jako svědek, znalec nebo přezvědná osoba;

d) že se v této věci zúčastnil již usnášeni v senátě jiné stolice.

(2) O uvedených vylučovacích důvodech rozhoduje v určitém případě předseda senátu s konečnou platností. Týkají-li se vylučovací důvody předsedy senátu, odevzdá předsednictví svému náhradníku.

Trestní řízení zavádí se tím, že uzavřená obsílka, vyznačující trestný čin a den, kdy se má obviněný dostaviti ku výslechu, doručí se obviněnému do vlastních rukou.

(1) Vydání nálezu musí - vyjímajíc případy v §§ 201 a 218 uvedené - předcházeti alespoň jeden výslech obviněného.

(2) Při tomto výslechu oznámí protokolárně vyšetřující úřad obviněnému podrobně skutkovou povahu trestného činu a všechny důvody podezření proti němu, aby se vyjádřil, a žádá-li o to obviněný, poskytne mu za touž příčinou patnáctidenní lhůtu. O tom, že může žádati za tuto lhůtu, budiž obviněný poučen; že se tak stalo, budiž poznamenáno do jednacího protokolu.