Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Obviněnému příslušejí tato oprávnění:

a) přibrati si právního zástupce nebo jinou osobu, která je po zákonu oprávněna zastupovati; tyto osoby buďtež, jakmile to dovolí průběh vyšetřování, každým způsobem však před skončením vyšetřováni, připuštěny k jednání a jsou oprávněny jako zástupci obviněného navrhovati důkazy.

b) navrhovati, aby o otázkách pro obviněného důležitých byli slyšeni svědci, znalci a přezvědné osoby, třeba-li i přísežně, o čemž rozhodne vyšetřující úřad; podrobnosti budou upraveny nařízením.

c) žádati, aby byl konfrontován se svědky, znalci a přezvědnými osobami, nebrání-li konfrontaci jejich neznámý nebo příliš vzdálený pobyt, veliký věk, nemoc, těžká choroba nebo i jiné závažné důvody, pro něž se nemůže konfrontace uskutečniti.

d) kdykoli žádati, aby mu byly ukázány listiny, jež vyměřovací úřad má po ruce, a aby mohl nahlédnouti do protokolů a jiných spisů a opsati si je; tomuto požadavku nutno vyhověti, jakmile to dovolí průběh vyšetřování, avšak staniž se tak včasně, aby obviněný mohl ještě před koncem vyšetřování navrhnouti důkazy. Které spisy jsou vyloučeny z nahlédnutí, určí nařízení.

e) podati do patnácti dnů po skončeném vyšetřování (§ 219, odst. 2.) písemnou nebo protokolární obhajobu, ve které však nemůže obviněný s právním účinkem uváděti ani nových skutečností ani nabízeti nových průvodů. Lhůtu k obhajobě lze z důležitých příčin prodloužiti.

(2) O těchto oprávněních budiž obviněný poučen; že se tak stalo, budiž poznamenáno do jednacího protokolu.

(1) Pokud výpovědi svědků, převedených osob nebo znalců. nebyly již dříve stvrzeny přísahou, je vyšetřující úřad oprávněn dožádati okresní soud, příslušný podle jejich bydliště, aby je vyslechl přísežně.

(2) Jestliže při jednání v daňové komisi byly poplatníkovi ukázány listiny nebo byli za jeho přítomnosti vyslýcháni svědci, přezvědné osoby a znalci, není třeba, aby byly tyto úkony opakovány vyšetřujícím úřadem.

(3) Vyšetřující úřad je též oprávněn naříditi, aby obviněný připustil nahlédnouti do svých obchodních a hospodářských knih. Pro toto nahlédnutí platí ustanovení §§ 314 až 318 s tou úchylkou, že v trestním řízení není předchozího oznámení obviněnému podle § 315, odst. 3. třeba a že mohou osoby nahlédnutím do knih pověřené a zvláštním písemným příkazem vyměřovacího úřadu opatřené i proti poplatníkově vůli vstoupiti do místnosti, v nichž jsou knihy uloženy, a nahlédnouti do nich.

(4) Vyšetřující úřad vyslechne za vyšetřování také osobu, která ručí za peněžitou pokutu a útraty řízení, zejména o okolnostech rozhodných pro uplatňování ručení.

(1) V trestním řízení pro trestné činy podle §§ 185, 187, 188, 190 a 191 mohou býti vykonány místní prohlídky podle §§ 319 a 320, může-li jejich provedení míti význam pro vyšetřování.

(2) Pokud nebylo při místní prohlídce shledáno nic podezřelého, vydá se zúčastněnému na jeho žádost o tom příslušné potvrzení.

(3) Ostatně platí o výkonu místní prohlídky ustanovení § 319 s výjimkou odst. 3.

(1) Neuposlechne-li obviněný v trestním řízení dostatečně se neomluvě obeslání podle 213, budiž obeslání opakováno s pohrůžkou, že, kdyby ani na toto obeslání obviněný do stanovené lhůty se nedostavil dostatečně se neomluvě, bude vydán nález bez dalšího účastenství obviněného podle pomůcek, které úřad má po ruce.

(2) Nebylo-li ani tohoto obeslání uposlechnuto, bude vydán trestní nález.

(3) Stejně budiž postupováno, nevyhoví-li obviněný jinému, v dalším řízení vydanému a jemu svědčícímu obesláni nebo vybídnutí, aby podal vysvětlení, nebo opomine-li vyhověti vyzvání, aby připustil nahlédnouti do svých obchodních a hospodářských knih.

(4) Je-li dostaveni obviněného trvale na překážku jeho nepřítomnost, může ho vyšetřující úřad vyzvati stejným způsobem, aby jmenoval vyšetřujícímu úřadu zástupce, s nímž jako zástupcem obviněného se provede trestní řízení; opomine-li obviněný tak učiniti, má to stejné následky, jako by se obviněný bez dostatečné omluvy nedostavil. Totéž platí, onemocní-li obviněný a jeho onemocněni podle vysvědčení úředního lékaře brání mu sice osobně se dostaviti, nevylučuje však, aby dal potřebné zprávy a vysvětlivky zástupci.

(5) Obviněný může býti předveden, nevyhoví-li dostatečně se neomluvě obeslání vyšetřujícího úřadu; předvedení stane se příslušným politickým nebo policejním úřadem, který jest povinen příslušnému dožádání vyšetřujícího úřadu neprodleně vyhověti.

(1) Shledá-li vyšetřující úřad za trestního řízení, že není tu trestného činu nebo že trestnost činu zanikla, zastaví trestní řízení a oznámí to obviněnému.

(2) Shledá-li však vyšetřující úřad, že podezřeni z trestného činu je odůvodněno a skutková povaha dostatečně objasněna, oznámí obviněnému, že je oprávněn do neprodlužitelné patnáctidenní lhůty navrhnouti, aby bylo vyšetřování doplněno, a neučiní-li tak, že, bude vyšetřování prohlášeno na skončené. Navrhne-li obviněný včas, aby bylo vyšetřování doplněno, doplní se, je-li třeba, vyšetřování a o výsledku zpraví se obviněný s podotknutím, že je vyšetřování skončeno. Nenavrhne-li včas doplnění vyšetřování, oznámí se mu, že je vyšetřování skončeno. V oznámení o skončeném vyšetřování nutno zároveň obviněného upozorniti na oprávnění jemu podle § 215, odst. 1, e) příslušející.

(1) Jednání nalézacího senátu koná se za nepřítomnosti obviněného. Na žádost nejpozději v obhajobě podle § 215, odst. 1, e) uplatňovanou nutno obviněnému povoliti, aby se před nalézacím senátem hájil osobně nebo též za účasti advokáta; pří tom nemohou býti s právním účinkem uváděny ani nové skutečnosti, ani nabízeny nové průvody. To však nezabraňuje, aby obviněný neopakoval svých průvodů, které již dříve za vyšetřování nabídl, které však nebyly vyšetřujícím úřadem provedeny, a aby senát, pokládá-li je za závažné, řízení v tomto směru nedoplnil.

(2) Další podrobnosti řízení v senátě budou upraveny nařízením.

(1) Nebylo-li trestní řízení zastaveno podle § 219, odst. 1, vydá vyšetřující úřad-třeba-li na podkladě usnesení senátu - nález, oceňuje při tom volně výsledky celého řízení.

(2) Nález může býti buď odsuzující nebo osvobozující a vyhotoví se vždy písemně.

(3) Odsuzující nález musí obsahovati:

a) vyznačeni trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným;

b) vyměření trestu;

c) stanovení náhradního trestu vězeni (§ 196);

d) výrok o útratách, jichž náhrada podle § 223 se snad obviněnému ukládá;

e) odůvodnění, které musí obsahovati vylíčení skutkové povahy trestného činu a vyznačení okolností a průvodů, jimiž se pokládá trestný čin za prokázaný; při tom smí se, pokud se nález nezakládá na ustanovení § 218, poukazovati toliko na takové průvody, které byly obviněnému v trestním řízení oznámeny. V odůvodnění budiž dále uvedeno, k jakým přitěžujícím a polehčujícím okolnostem se přihlíželo při vyměření trestu;

f) poučení o odvolání.

(4) S odsuzujícím nálezem může býti zároveň spojen předpis dodatečné daně (§ 210, odst. 6.).

(5) Osvobozující nález nechť obsahuje stručné důvody, z kterých se obviněný zprošťuje viny.

(1) Trest vězení vykoná se ve věznicích soudních podle ustanovení o výkonu trestu vězení (uzamčení).

(2) Trest vězení, uložený vojenským osobám v činné službě, vykoná se vojenskými soudy.

(3) O výkon trestu vězení požádá úřad, který vydal trestní nález, příslušný soud (úřad), připoje opis trestního nálezu bez odůvodnění, opatřený doložkou o pravoplatnosti a vykonatelnosti.

(4) Výkon trestu se odloží do doby, kdy pomine překážka:

a) je-li odsouzený v době, kdy se má trest vykonati, podle vysvědčení úředního lékaře duševně chorý nebo těžce nemocný, nebo je-li odsouzená těhotna;

b) podal-li odsouzený do rozhodnutí o odvolání prokazatelně do zákonité lhůty stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, kterou se podle příslušných, o nejvyšším správním soudu platných zákonných ustanovení potírá trest vězení, a zažádal-li z té příčiny za odklad jeho výkonu.

(5) Kromě toho lze na žádost odsouzeného povoliti odklad výkonu trestu:

a) byl-li by neprodleným výkonem trestu ohrožen výdělek odsouzeného nebo výživa jeho nevinné rodiny nebo je-li odklad naléhavé nutný za příčinou uspořádání jeho rodinných věcí; odklad z této příčiny nemá zpravidla přesahovati tří měsíců;

b) podal-li odsouzený před nastoupením trestu žádost o milost (§ 209) prominutím, snížením nebo proměněním trestu vězení, která se opírá o takové zvláštního ohledu hodné okolnosti, jež prokazatelně vyšly najevo teprve po vydání nálezu nebo po rozhodnutí o odvolání.

(6) žádost za odklad trestu nutno podati u vyšetřujícího úřadu, který v případech v odst. 4. a 5, a) uvedených rozhodne sám. V případu v odst. 5. b) uvedeném rozhodne úřad, který je příslušný k udělení milosti (§ 209). Z rozhodnutí finančního úřadu přísluší odsouzenému právo odvolati se ku přímo nadřízenému finančnímu úřadu, který rozhodne s konečnou platností.

(1) Pokud vzešly v trestním řízení končícím se odsouzením obviněného zvláštní útraty, zejména útraty spojené s místní prohlídkou (§ 217) nebo s prohlídkou obchodních a hospodářských knih (§ 216, odst. 3.), náhrada svědkům, znalcům a přezvědným osobám, cestovní útraty úředníků a jiných trestního vyšetřování zúčastněných osob, náhrada poštovních, telegrafních a telefonních poplatků, jest odsouzený povinen nahraditi tyto útraty.

(2) Kdo ručí za trest, ručí též za útraty podle 1. odstavce. Vzešly-li takové zvláštní útraty proti ručiteli, jest ručitel povinen i tyto nahraditi.

(3) K trestu vězení odsouzený je povinen nahraditi též útraty výkonu tohoto trestu.

(1) Z trestního nálezu, z předpisu dodatečné daně v trestním řízení a z uložení pořádkové pokuty přísluší vinníkovi, a jde-li o trestní nález zakládající se na usnesení nalézacího senátu, též předsedovi senátu právo se odvolati; v posléze uvedeném případě platí obdobně ustanovení §§ 254 a 332.

(2) Trestní nálezy (§ 221, odst. 3.), z nichž se vinník odvolal, nesou až do konečného vyřízení v berním správním řízení vykonatelny; avšak úřad, jenž vydal trestní nález, může zaříditi, aby byly peněžité (pořádkové) pokuty a útraty zajištěny, jakmile byl nález vinníku doručen.

(1) O odvoláních z trestních nálezů, pokud se tyto zakládají na usnesení nalézacího senátu, rozhoduje s konečnou platností finanční úřad II. stolice v pětičlenném senátě.

(2) O všech ostatních odvoláních (§ 224) rozhoduje finanční úřad II. stolice.

(1) Odvolací senát skládá se ze dvou finančních úředníků, dvou přísedících soudců a jednoho přísedícího laika. Každému členu zřídí se jeden nebo několik náhradníků.

(2) K odvolacímu senátu náleží jako členové přednosta finančního úřadu II. stolice a jeden jim ustanovený úředník tohoto úřadu; náhradníky ustanoví přednosta finančního úřadu II. stolice. Přísedící soudce a jejich náhradníky ustanoví na žádost finančního úřadu II. stolice presidium vrchního zemského soud (soudní tabule). Přísedícího laika a jeho zástupce, kteří mohou býti kdykoliv odvoláni, jmenuje na šest let ministerstvo financí z trojce poplatníků, navržených finančním úřadem II. stolice. Senátu předsedá vždy finanční úředník, který je členem nebo náhradníkem.

(3) Na žádost nejpozději v odvolání uplatňovanou nutno obviněnému povoliti, aby se před odvolacím senátem hájil osobně nebo též z účasti advokáta; při tom však nemohou býti s právním účinkem uváděny ani nové skutečnosti, ani nabízeny nové průvody.

(4) Ostatně platí pro odvolací senát a řízení před ním obdobně ustanovení § 211, odst. 3. až 5., § 212 a § 220.

(1) Odvolací stolice, uvažujíc samostatně subjektivní i objektivní skutkovou povahu trestného činu, podle okolností případu doplní řízení, odstraní, pokud to bez újmy vinníkových práv jest možno, podstatné vady řízení u I. stolice, nebo zruší nález, nařídíc, aby bylo řízení doplněno nebo znovu provedeno a byl vydán nový nález, aneb konečně rozhodne u věci samé.

(2) Ustanovení § 221 platí obdobně i pro odvolací stolici.

(3) Odvolal-li se z nálezu pouze vinník, nemůže býti trest I. stolicí uložený zostřen.

Do rozhodnutí finančního úřadu II. stolice přísluší - dle zákona ze dne 2. listopadu 1918, č. 3 Sb. z. a n. o nejvyšším správním soudě - stížnost k nejvyššímu správnímu soudu vinníku vůbec, předsedovi odvolacího senátu pouze tehdy, zakládá-li se rozhodnutí na usnesení odvolacího senátu.

Nálezů právní moci nabyvších nelze měniti - ku případnostem § 209 nehledíc - ani ve prospěch ani na škodu vinníkovu.

Peněžité tresty a pokuty podle tohoto zákona připadají státu.

(1) Pokud zákon nic jiného neustanovuje, platí ustanovení této hlavy pro všechny přímé daně a pro trestní ustanovení jich se týkající, neplatí však pro pozemkový katastr, zvláštním zákonem upravený a jeho vedení.

(1) Správou přímých daní jsou pověřeny finanční úřady a to:

1. v prvé stolici: finanční úřady I. stolice neboli vyměřovací úřady,

2. v druhé stolici: finanční úřady II. stolice,

3. v třetí stolici: ministerstvo financí.

(2) Obor působnosti stanoví se, pokud zákon sám tak nečiní, nařízením.

(1) Vyměření daně důchodové a všeobecné daně výdělkové děje se, pokud zákon jinak neustanovuje, v daňové komisi, která jest pro tyto daně společnou.

(2) Daňová komise budiž zřízena pro obvod každého vyměřovacího úřadu a kromě toho pro města, mající více než 10.000 obyvatelů.

(3) Ministerstvo financí může zříditi pro rozsáhlé obvody nebo pro obvody se zvláště velikým počtem poplatníků podle potřeby několik daňových komisí anebo přiděliti města s více než 10.000 obyvatelů daňové komisi pro obvod vyměřovacího úřadu, k němuž náležejí.

Počet členů jednotlivých daňových komisi se stejným počtem náhradníků určí ministerstvo financí, přihlížejíc ku velikosti a poplatní síle daňového okresu.

(1) Předsedou (zástupcem předsedy) daňové komise jest přednosta (zástupce přednosty) vyměřovacího úřadu, pro jehož obvod daňová komise je zřízena.

(2) Za nepřítomnosti předsedy daňové komise nastupuje v jeho práva a povinnosti zástupce předsedy.

(1) Členy a náhradníky daňových komisi jmenuje pro svůj obvod finanční úřad II. stolice na 6 let tím způsobem, že prvou polovinu členů a náhradníků jmenuje z osob, které mu na každé období navrhnou zemědělské rady z poplatníků daně důchodové a obchodní a živnostenské komory (obchodní a priemyselné komory) z poplatníků podrobených jak dani důchodové tak i všeobecné dani výdělkové, a to po třech na každého člena a náhradníka. Druhou polovinu jmenuje finanční úřad II. stolice bez takového návrhu.

(2) Co jest v dalším řečeno o členech, platí též, pokud zákon jinak neustanovuje, o náhradnících.

(3) Návrhy nutno podati do neprodlužitelné, alespoň dvouměsíční lhůty, kterou stanoví finanční úřad II. stolice. Pokud lhůta ku podání návrhů stanovená nebude dodržena nebo pokud ten onen návrh odporuje ustanovením odst. 1. a odst. 4., č. 1 a 2, vyzve finanční úřad II. stolice k doplnění návrhu nebo k podání návrhů nových a to se lhůtou měsíční. Nebude-li tato lhůta dodržena nebo bude-li návrh opětně odporovati ustanovení odst. 1. a 4., č. 1 a 2, není finanční úřad II. stolice návrhy vázán.

(4) Při jmenování nutno dbáti těchto zásad:

1. Jmenováni mohou býti pouze svéprávní poplatníci všeobecné daně výdělkové nebo daně důchodové, kteří jsou příslušníky republiky Československé, mužského pohlaví, více než třicetiletí a nebyli odsouzeni pro trestný čin, při němž byla vyslovena ztrát, volebního práva do obcí.

2. Poplatníci, kteří se dopustili podle tohoto zákona vědomého zkrácení daně nebo zkrácení daně z hrubé nedbalosti, mohou býti jmenováni teprve, když od pravoplatnosti nálezu prošlo 5 let.

3. Daňová komise musí čítati alespoň polovinu členů, kteří platí vedle daně důchodové také všeobecnou daň výdělkovou.

4. Hlavní prameny důchodu (zvláště zemědělství, obchod, průmysl a řemesla) mají býti, pokud se vyskytují v daňovém okresu, v daňové komisi podle možnosti přiměřeně zastoupeny.

5. V daňových komisích s nejmenším počtem členů nesmí býti mimo předsedajícího více nežli jeden člen ze stavu aktivních státních úředníků, v daňových komisích s větším počtem členů nejvýše dva. Toto ustanovení se nevztahuje na předsedu daňové komise (jeho zástupce).

(5) Členové daňových komisí mohou býti odvoláni a nahrazeni jinými osobami. Při tom šetřiti jest týchž zásad jako při prvém jmenování.

(6) Jmenování na místo členů (náhradníků) předčasně vystouplých nebo odvolaných platí na zbytek funkčního období (odst. 1.) a děje se podle zásad v odst. 1. uvedených.

(1) Jmenování členem daňové komise mohou odmítnouti členové Národního shromáždění, duchovní všelikého vyznání, činně sloužící státní a jiní veřejní zaměstnanci jakož i osoby vojenské, dále osoby, kterým jest přes 60 let nebo které jsou stiženy tělesnou vadou, jež by vykonávání této funkce byla na závadu, konečně osoby, které byly již po 6 let nepřetržitě členy některé daňové nebo odvolací komise, na příštích 6 let.

(2) O přípustnosti odmítnutí rozhodne finanční úřad II. stolice, z jehož rozhodnutí není odvolání.

(1) Členové, jichž funkční doba prošla, mohou býti opět jmenováni.

(2) Pokud nové jmenování není provedeno, podrží posavadní členové svoji funkci.

(1) Předsedové a všichni členové daňových komisí jsou povinni při jednání v komisi postupovati podle zákona, nehledíc k osobě, nestranně a podle nejlepšího vědomí a svědomí a zachovati nejpřísnější tajemství o jednání v daňové komisi i o poměrech poplatníků, o nichž při tom zvědí.

(2) Členové, kteří jsou státními zaměstnanci, vykonávají svoji činnost pod svou úřední přísahou. Jiní členové vykonají s počátku své činnosti tento přísežný slib, byvše dříve výslovně upozorněni na trestní ustanovení (§ 199):

"Slibuji na svou čest a svědomí, že při jednání v daňové komisi budu si počínati podle zákona, nehledíc k osobě, nestranně a podle nejlepšího vědomí a svědomí, a že zachovám nejpřísnější tajemství o tom, co zvím z jednání v daňové komisi vůbec a o poměrech poplatníků zvláště."

(3) Tento přísežný slib vykoná se tím způsobem, že slibující - nehledíc k tomu, zda a jakého jest náboženského vyznání - opakuje znění přísežného slibu a poté podá ruku předsedovi. O výkonu přísežného slibu sepíše se protokol, který podepíše slibující a předseda daňové komise. Jiné formálnosti a obřadnosti nejsou přípustny.

(1) Funkce člena daňové komise jest čestnou státoobčanskou povinnosti.

(2) členové daňové komise, kteří nejsou aktivními státními zaměstnanci, mají nárok na cestovné, které stanoví ministerstvo financi.

(3) Členové daňové komise, kterým prokazatelně ujde účastí v jednání daňové komise výdělek, mají kromě toho nárok na přiměřené odškodněni, jehož výměru a podrobné podmínky stanoví nařízení.

(4) Aktivním zaměstnancům státním přísluší náhrada podle předpisů o dietách.

(1) Předseda daňové komise řídí její práce, zodpovídá ze správného užívání zákona a jest povinen výkon usnesení daňové komise zákonu zřejmě odporujícího zastaviti.

(2) Předseda přidělí daňové komisi finanční orgány za referenty, kteří mají hlasovací právo toliko tenkráte, jsou-li zároveň členy daňové komise.

(3) Jde-li o to, aby práce vyměřovací byly ulehčeny nebo důkladněji projednány, může předseda ze své moci nebo komise sama většinou hlasů k návrhu některého člena určiti subkomise z členů daňové komise, k jichž jednání, je-li potřebí, mohou býti po předchozím vykonáni přísežního slibu mlčenlivosti podle § 239 tohoto zákona přibrány osoby stojící mimo daňovou komisi, avšak pouze s hlasem poradním.

(4) Tyto osoby mají nárok na cestovné a na přiměřenou náhradu za ušlý zisk za podmínek stanovených v § 240 tohoto zákona.

(5) Úkol, který se subkomisi přiděluje, stanoví předseda; usnesení subkomise vyžaduji schváleni komise.

(1) Předseda pozve ke každému zasedání daňové komise všechny její členy. Pozvánky nutno doručiti alespoň 8 dní před zasedáním. Na místo zaneprázdněných členů pozve předseda náhradníky a to pokud možno takové, kteří náležejí k podobným vrstvám výdělečným nebo důchodovým.

(2) Pozvaní náhradníci vstupují v každém směru na místo členů.

(3) Daňové komise jsou schopny se usnášeti, je-li přítomna alespoň polovice členů mimo předsedu nebo jeho zástupce.

(4) Nedostaví-li se do ustanovené hodiny tolik členů, kolik jest třeba k usnášení, počne se schůze o půl hodiny později nehledíc ku počtu přítomných členů. Okolnost ta budiž v pozvánkách uvedena.

(1) Daňové komise rozhodují nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů. Předseda hlasuje toliko při rovnosti hlasů.

(2) Nedosáhne-li se při hlasování o některé číslici nadpoloviční většiny hlasů, buďtež připočítávány hlasy pro číslici poplatníku nejnepříznivější tak dlouho ke hlasům pro číslici nejbližší, poplatníku příznivější, až se dosáhne nadpoloviční většiny.

(1) Jedná-li se v daňové komisi o zdanění některého jejího člena, jeho manželky (družky), jeho příbuzných nebo sešvagřených v pokolení přímém vůbec nebo v pobočném pokolení až do třetího stupně, jedná-li se dále o zdanění zaměstnavatele nebo zaměstnance některého člena daňové komise aneb může-li člen očekávati od rozhodnutí prospěch nebo újmu, vzdálí se takový člen před poradou a usnesením.

(2) Předseda odevzdá v takovém případě předsednictví svému zástupci, zástupce pak v témže případě některému členu daňové komise.

(1) Daňová komise usnáší se zpravidla o každém poplatníku zvláště.

(2) O poplatnících, u nichž se návrhy vyměřovacího úřadu shodují s přiznáním, hlasuje se najednou, pokud členové daňové komise u jednotlivých poplatníků ničeho proti tomu nenamítají.

(3) Daňová komise může na předsedův podnět jediným usnesením shodně s návrhy vyměřovacího úřadu rozhodnouti o poplatnících, jejichž celkový zdanitelný důchod (výtěžek) nepřesahuje u každého 50.000 Kč.

O jednání a rozhodnutích daňové komise sepíše se protokol, podepsaný předsedajícíma dvěma členy, kteří se jednání zúčastnili.

(1) Neprovede-li daňová komise úkol jí uložený do doby ministerstvem financí přiměřeně stanovené, může ministerstva financi, když tato lhůta marně prošla, přenésti jej oprávnění na příslušný úřad I. stolice; na následek tento buďtež však všichni členové daňové komise napřed řádně upozorněni.

(2) Totéž opatření může ministerstvo financí učiniti, neřídí-li se daňová komise přes poučeni se strany předsedy daňové komise zákonnými ustanoveními nebo odepře-li výslovně svoji součinnost; ustanovení odst. 1., věta 2. platí tu obdobně.