Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Jest tudíž možno, až bude organisace státních berních úřadů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi lépe vybudována, pouhým vládním nařízením tuto výjimku odstraniti a dosáhnouti jednotného způsobu vybírání přímých daní státními berními úřady v celém státě.

Z opatrnosti stanoví se zde, že způsob vybírání jak státními berními úřady, tak i obcemi (daňovými městskými úřady) a notáři lze upraviti způsobem nařizovacím, ač se tato norma do jistých mezí kryje s obdobnou normou hlavy IX (§ 273).

Dokud nebudou nařízením nové předpisy vydány, platí až na další předpisy dosavadní.

Návrh zákona se na otázku účtování přímých daní nevztahuje, pokládaje tuto věc za otázku vnitřní organisace, kterouž lze vnitřními pokyny bez formy vládního nařízení podle potřeby upravovati.

Toto stanovisko srovnává se úplně s právním stavem v echách, na Moravě a ve Slezsku, kdežto na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jest "účtování a evidence" opětně upravena zákonem (zák. čl. XI/1909 §§ 21-25); ve zmocnění ministerstva financí jest ovšem obsaženo že dosavadní předpisy mohou býti ponechány v platnosti na tak dlouho, dokud nebudou nahrazeny novými.

K odst. 6.: Ustanovení zde uvedené jest jen logickým důsledkem odst. 1., ale jest třeba to výslovně vytknouti.

K odst. 1.: Podstatnou součástkou zákonů, upravujících vztahy hospodářské i sociální, bývají pravidelně též ustanovení daňová, ať již jde o stavební ruch, podporu elektrisace, veřejnoprávní pojištění, bankovnictví atd. Důsledek toho jest, že vznikla během války i po válce celá řada daňových ustanoveni, kteráž - má-li býti zamýšlená kodifikace norem, vztahujících se na obor přímých daní aspoň v době, kdy k ní dochází, úplnou - nutno převzíti do dotyčných hlav návrhu zákona, pokud ovšem mají býti pro budoucnost zachována, jsou trvalého rázu a obsahem svým se hodí do směrnic, které návrh zákona zachovává.

Do čl. III. patří tudíž ustanovení, která jsou určena pouze na dobu přechodnou anebo jsou rázu čistě výjimečného, anebo ustanovení potřebná z hlediska úpravy financí samosprávných svazků teprve od r. 1928.

Jde tu nejprve o osvobození od daně nebo jiné výhody; soubor právních norem, kteréž vedle kodifikovaného práva přímých daní v jeden celek musí býti ještě vedle toho zachovány v platnosti, zužuje se tak na míru nezbytně nutnou.

Zvláštní zmínky zasluhuje zák. čl. III/1907, jímž se na Slovensku a v Podkarpatské Rusi poskytuji hlavně nově vzniklým průmyslovým podnikům četné výhody, mimo jiné i v oboru přímých daní; vzniká tak hospodářsky velice důležitá otázka, doporučuje-li se, aby průmyslovému podnikání vůbec dostávalo se zvláštních výhod daňových. Je-li na místě taková politika, pak by důsledně myšlenka vtělená v citovaném čl. III/1907 měla platiti po celé území státní, není-li však na místě, pak nezbývá, než singulární toto ustanovení zrušiti, neboť nelze nadále snášeti právní stav, podle něhož by ex lege podmínky soutěže v oboru průmyslového podnikání nebyly pro celý průmysl v území jednoho a téhož státu stejné.

Vývoj v býv. Rakousku a v býv. Uhrách po této stránce byl naprosto různý.

Pokud jde o zásadní stanovisko, jsou-li takovéto výhody vůbec odůvodněny, nutno poukázati na zákon ze dne 10. srpna 1895. č. 11 ř. z., kterým byla býv. vláda rakouská zmocněna, aby poskytovala podrobněji naznačené výhody daňové a poplatkové průmyslovým podnikům, které v době od 1. listopadu 1896 až do 31. prosince 1900 v městě Terstu, v jeho obvodu anebo v katastrální obci Muggia budou zřízeny; cís. nař. ze dne 27. prosince 1900, č. 228 ř. z., byla účinnost tohoto zákona prodloužena na rok 1901; k dalšímu prodloužení nedošlo.

Při projednávání dotčené osnovy zákonné (prodloužené do konce roku 1901) uplatnily se z ústředního svazu průmyslníků z býv. Rakouska ve Vídni vzhledem k silnému průmyslovému vývoji Předlitavska velice závažné hlasy proti jakýmkoliv výhodám a nadprávím vůbec a to podstatně ze dvou důvodů:

a) v prvním směru bylo poukazováno na to, že trvajícím podnikům průmyslovým mohla by se strany zvýhodněných podniků vzniknouti velmi citelná soutěž;

b) v druhém směru pak vyslovovány obavy, aby pro ony podniky, které opatřovati musí různé specielní artikle, jako: polotovary, zvláštní stroje, nářadí anebo všeliké suroviny v cizině neznamenala výhoda pro určité podniky citelné zdražení nepostrádatelných potřeb.

Proto v osnově zákona bylo stanoveno, že výhody mohou býti uděleny jenom po slyšení příslušných odborných korporací.

K dalšímu prodloužení však už - jak již bylo řečeno - nedošlo.

Zcela odchylný byl vývoj v býv. Uhrách; Uhry, jakožto stát převahou zemědělský, vyvíjely na prospěch státní soběstačnosti intensivni podpůrnou politiku, kteráž poskytovala průmyslu jenž měl býti takřka ze země vydupán, rozmanité výhody, zasahující do různých oborů správních a m. j. též osvobození od přímých daní a přirážek (hl. I.) a daňové osvobození pro dělnické byty (hl. I. § 3).

Utvořením československého státu vznikla ovšem situace naprosto nová, kteráž vzhledem k žádoucí soběstačnosti průmyslové a jiné výroby vyžaduje řešení ze zcela nových hledisek. Silná industrialisace připouští myšlenku podpory v oboru výrobním jen ve velmi obmezené míře, jak jest blíže odůvodněno u obou daní výdělkových. V každém případě nutno ustanovení cit, zák. čl. III/1907 od 1. ledna 1927 zrušiti, při čemž ovšem (srv. odst. 2.) nabytá práva zůstávají nedotčena.

V odst. 2. jde o dalekosáhlé ustanoveni potud, že jim se zachovávají t. zv. "nabytá háva" z minulosti a to samozřejmě do konce lhůty, dokud nebyla vyčerpána, třeba se opírala o zákonné normy, které se podle odst. 1. pro budoucnost ruší.

Odst. 3. má poskytnouti zákonný podklad pro nutnou kontrolu.

Ustanovení tohoto článku jsou odůvodněna tím že se výpočet nejmenší hodnoty nemovitosti upravuje znova a jednotně (viz čl. XIII.).

Vzhledem k tomu, že na Slovensku a v Podkarpatské Rusi není kodifikovaného občanského práva, bylo nutno přechodně do té doby, než sjednoceno bude právo to v novém všeobecném občanském zákoníku, stanoviti, že tam, kde přítomný zákon mluví o občanském zákoně, rozumí se jím na Slovensku a v Podkarpatské Rusi také dosud tam platné nepsané právo obyčejové.

Soukromé právo, dosud na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platící, nezná vlastně pojmu "neodevzdaná pozůstalost" (hereditas iacens). Podle tohoto práva stává se dědic dnem úmrtí zůstavitelova neomezeným vlastníkem svého podílu dědického a může s ním od tohoto okamžiku zcela volně právně disponovati. Proto k zamezení pochybnosti stanoví čl. V. výslovně, že na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, pokud soukromoprávní ustanovení o pozůstalostech nebudou sjednocena, nebudou dani důchodové podrobovány neodevzdané pozůstalosti podle § 24, odst. 3., nýbrž dědicové podle ustanovení téhož paragrafu, odst. 4.

Na berní rok 1927 bude zvláštní daň výdělková vyměřena z ryzího výtěžku, dosaženého v obchodním roce, který se končí v berním roce 1927. V důsledku toho nebudou výtěžky obchodního roku 1926 (1925/1926), který by jinak byl základem pro vyměření daně výdělkové na berní rok 1927, vůbec zdaněny. Úložky do fondů a reserv ze zisku roku 1926 (1925/1926) pokládají se však za zdaněny, jelikož by se jinak jejich dodatečným zdaněním v budoucnosti výhoda pro berní rok 1926 poskytnutá opět rušila.

Jelikož výtěžek obchodního období 1926 (1925/1926) nebude podroben zdanění, bylo nutno učiniti opatření pro případy, kdy výdaje a ztráty budou v tomto období hrazeny z reserv a fondů (§ 81). Návrh zákona stanoví, že k okolnosti té bude přihlíženo při vyměřování daně výdělkové na rok 1927. Upotřebí-li tedy na př. podnik v uvedeném obchodním období nezdaněného reservního fondu k vypláceni dividendy, bude částka k tomu cíli z fondu vybraná připočtena k dani podrobenému ryzímu výtěžku na berní rok 1927; naopak zase, budou-li na př. ztráty na pohledávkách hrazeny v obchodním období 1926 (192/ 1926) ze zdaněného reservního fondu, odečte se částka ta od dani podrobeného ryzího výtěžku roku 1927.

Toto opatření jeví se nutným jednak proto, aby podniky, které v obchodním období končivším se v roce 1926 budou krýti odčitatelné ztráty z reservních fondů v minulosti již zdaněných, nepozbyly výhody, kterou jim zaručoval § 97, odst. 4. zákona o osobních daních, totiž že takovéto krytí ztrát má za následek odečtení upotřebené částky od daňové základny, jednak proto, aby okolnosti, že výsledky obchodního období, které se skončilo v r. 1926, nebudou předmětem zdanění, nebylo podniky zneužito k tomu, že by se v tomto obchodním období upotřebilo fondů v minulosti nezdaněných ku krytí výdajů a ztrát podle zákona neodčitatelných, ku příkladu ku placení dividend, tantiem členům představenstva společnosti a pod.

Pozemková daň stanoví se až na další prozatímně 22.7% z ryzího katastrálního výtěžku, se kterým jsou jednotlivé parcely zapsány do pozemkového katastru. K dani se vybírají mimořádné přirážky státní z lesů ve výši 400;, z ostatní půdy ve výši 200% daně.

Proč dochází k zatímní unifikaci pozemkově daně ve výši platné dosud v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jest uvedeno ve zvláštní části důvodové zprávy v oddílu V.

Úprava tato znamená pro Slovensko a Podkarpatskou Rus nepatrné zvýšení daňové sazby (ze 20% na 22.7%). Toto zvýšení možno bez obav připustiti již proto, že ryzí katastrální výtěžky jsou na Slovensku a v Podkarp. Rusi daleko nižší nežli v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, tak že co do celkového daňového břemena zůstane Slovensko a Podkarp. Rus na dále ve značné výhodě. Ostatně jest zvýšení daňové sazby rozvrženo postupně na 3 léta, tak že nepřivodí náhlou změnu v daňové výši.

Pro Hlučínsko nutno učiniti dalekosáhlejší přechodná opatření co do výše sazeb pozemkové daně, jelikož tam jsou dosud v platnosti značné daňové výhody, které byly po inkorporaci Hlučínska tamnějšímu poplatnictvu z hospodářských důvodů povoleny nařízením vlády ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb. z. a n.

Výhody zmíněné spočívají v tom, že se ku pozemkové, rentové a všeobecné dani výdělkové nevybírají válečné přirážky, dále že pozemková daň předepisuje se podle dosavadního pruského katastru dřívější výměrou (sazby podle obcí 9 1/2%,-10 1/4%) a že daň činžovní se vyměřuje pouze 5% z činžovního výnosu po srážce 30% na výlohy udržovací a umořovací.

Aby umožněno bylo poznenáhlé vyrovnání daňové povinnosti bez značnějších hospodářských otřesů, navrhuje se vyměřováni pozemkové a činžovní daně pro přechodná léta sazbami sníženými pod všeobecně platnou výměru.

Pozemkový katastr pruský stanoví ryzí katastrální výtěžek pozemků v tolarech výměnou daleko nižší, nežli jest katastrální výtěžek platný v okolních okresích slezských a moravských. Okres Hlučínský rovná se, pokud se týče hospodářského hodnocení půdy, vceňovacímu okresu Opava I., katastrální výtěžek půdy na Hlučínsku jest však ku katastrálnímu výtěžku v okresu opavském pouze v poměru jako 1 ku 1.47.

Vyhotovení nového operátu katastrálního podle našich ustanovení pro Hlučínsko bude ovšem vyžadovati doby několika let. Z toho důvodu bylo nutným učiniti zákonné opatření pro stanovení daňového základu hro pozemkovou daň na dobu, než nový katastrální operát nabude platnosti. Přihlíží-li se ku předválečným měnovým poměrům, nutno znásobiti pruský katastrální výtěžek vyjádřený v tolarech pěti, aby bylo docíleno v československé měně přibližně stejného výtěžku, jaký jest v platnosti v okresu opavském. Z takto upraveného základu bude vyměřena daň na rok 1927 sazbou 10% a na ostatní léta sazbou na každý rok o 1% vyšší, až dosáhne po 13 letech (r. 1940) plné sazby 22.7%. Snížená sazba jest po přechodnou dobu také základem pro výpočet mimořádných přirážek státních.

V odst. 6. stanoví se pro dobu přechodnou výše příspěvků do zvláštních fondů zřízených podle § 109 u zemědělských rad pro podporu zemědělců poškozených živelními pohromami.

Odst. 7. stanoví až na další výtěžek stižený pozemkovou daní pro stanovení základu daně výdělkové (§ 55, odst. 2. a § 79, odst. 1., lit. b) dvacetinásobkem ryzího katastrálního výtěžku.

§ 18 zák. čl. VII/1875, resp. §§ 6 a dalšími zák. čl. XLII/1881 a § 1 zák. čl. XXIX/1889 byly poskytovány rozsáhlou měrou daňové výhody pro pozemky, jejichž výnosnost byla zajištěna a udržována zvláštními technickými opatřeními. Zmíněné výhody záležely v tom, že se přihlíželo k výdajům spojeným s udržováním zvláštních ochranných opatření již při stanoveni ryzího katastrálního výtěžku chráněných pozemků, nebo že normálním způsobem zjištěný katastrální výtěžek těchto pozemků, náležejících do inundačního obvodu, byl snížen o tolik procent, kolik procent z celého ryzího katastrálního výtěžku činily udržovací výdaje příslušných opatření, zřízených k ochraně inundačního obvodu. Pro vodní regulační družstva (podrobená ustanovením zák. čl. XXIII/1885) byly výhody tyta upraveny tím způsobem, že se katastrální výtěžek chráněných pozemků stanovil beze zření k výdajům spojeným s udržováním ochranných opatřeni, že však z pozemkové daně, majiteli pozemku zaplacené, se družstvům vracely v hotovosti částky daně, které připadaly na část ryzího katastrálního výtěžku, jež vzhledem k výdajům udržovacím měla býti z poplatného výtěžku vyloučena (t. zv. daňové restituce). Do výdajů udržovacích započítávaly se též 5% úroky kapitálů investovaných do ochranných opatření. Daňové restituce nesměly činiti více než 80%, daně připadající z ryzího katastrálního výtěžku chráněného obvodu.

Do návrhu tohoto zákona, pokud se týče do návrhu zákona o pozemkovém katastru byla výše citovaná ustanovení o výhodách pro pozemky, na jejichž prospěch jsou zřízena a udržována zvláštní ochranná nebo meliorační zařízení (ochranné hráze proti zátopám, zařízení zavodňovací a odvodňovací, drenáže, ostrohy, přepážky, ochranná opatření proti vodním stržím, přepadovým vodám nebo závějím a pod.), v tom smyslu převzata, že podle ustanoveni o základním katastrálním šetření (§ 20 návrhu zákona o pozemkovém katastru) se u zmíněných pozemků při stanovení sazeb jakostních tříd připočítávají k výdajům na obděláváni a těžbu též stálé náklady na udržováni ochranných nebo melioračních zařízení ve stavu použivatelném, zvětšené o 5 setin vynaložených původních stavebních nákladů, pokud ty to náklady nebyly opatř eny subvencemi veřejných korporací.

V důsledku nových ustanovení zákona o pozemkovém katastru (§ 20 návrhu) bude provedeno u chráněných pozemků, náležejících do obvodu regulačních družstev na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, nové vcenění, na jehož podkladě bude katastrální výtěžek a tím zároveň také náležitost daně pozemkové snížena. Sníženi daně bude všem na prospěch majitelům jednotlivých pozemků. Družstva vezmou újmu ve svých dosavadních příjmech zastavením daňových restitucí, kteréžto ztráty budou však po provedeném novém vcenění moci vyrovnati zvýšením členských příspěvků, z důvodu snížené daňové povinnosti jednotlivých členů družstev. Jelikož však nové ocenění pozemků náležejících do chráněných obvodů regulačních družstev bude vyžadovati několika roků, nastává nutnost na tuto přechodnou dobu zajistiti existujícím již vodním regulačním družstvům další vyplácení daňových restitucí do té doby, kdy nastane snížení daně pozemkové v důsledku provedeného nového vcenění chráněných pozemků.

Daň činžovní předpisuje se na Hlučínsku dosud 5% ze zjištěného činžovního výnosu po srážce 30% na výlohy udržovací a amortisační, čili 3 1/2% z hrubého výnosu činžovního. Podle ustanoveni V. hlavy návrhu zákona činí činžovní daň 8%. Za účelem pozvolného zvýšení daně z dnešní výměry na zákonnou výměru stanoví článek IX., odst. 2., sazbu daně pro léta 1927 a 1928.4/°; a pro léta 1929 a 1930 6%.

Daňové komise a trestní senáty, podle tohoto zákona zřízené, mohou svoji činnost započiti až po projiti r. 1927, poněvadž daně na tento rok možno ukládati až po jeho projití. Uvážíme-li, že poplatníci musí nejdříve podati přiznání, že vyměřovací úřady musí přiznání zkoumati a konati o nich šetření, nelze očekávati, že by nové komise a trestní senáty mohly svoji činnost započíti před 1. březnem 1928.

Poněvadž lze očekávati, že o případech před r. 1927 bude rozhodováno též po nabytí platnosti tohoto zákona, bylo nutno stanoviti, že po 1. březnu 1928 budou v těchto ukladacích i trestních případech rozhodovati komise (senáty) nové, ovšem podle ustanovení pro tyto případy dříve platných; výjimka, pokud jde na Slovensku a Podkarpatské Rusi o sborové soudy, dána jest odchylným právním stavem - tomto území státu.

Důvod jest ten, že nelze připustiti, aby po 1. březnu 1928 - třeba po léta - trvaly vedle sebe dvoje komise (senáty), jedny podle dřívějšího, druhé podle tohoto zákona zřízené.

Po vzoru novely ze dne 23. ledna 1914, čís. 13 ř. z. (čl. II.) poskytuje tento článek rozsáhlou amnestií. Ač nelze popírati, že vůči poctivým poplatníkům nepoctiví poplatníci nezaslouženě získávají, nemožno přezírati, že pro ohromné zvýšeni daňového břemene za války a v létech popřevratových daňová morálka poklesla tak hluboce, že bude poměrně jen malé procento poplatníků, kteří by měli daňové svědomí úplně čisté. Aby se těmto poplatníkům umožnilo, aby bez obavy před trestním stíháním za minulé delikty mohli vyhověti své státoobčanské povinnosti ke správnému přiznávání k daním, stanoví tento článek bezpodmínečnou beztrestnost za delikty minul doby. Možno právem očekávati, že tato benevolence zákona dojde u všech vrstev poplatníků správného oceněni a že bude míti za samozřejmý následek podstatné zlepšení daňové morálky, a to tím spíše, že nové daně se tak značně snižuji, že nebudou již - jako dosud - býti moci pokládány za břímě nesnesitelné. Jestliže však někteří poplatníci i po této tak daleko jdoucí vše obecné amnestii setrvají ve svém stát a tudíž i celou veřejnost poškozujícím jednáni, pak ovšem musí si sami přičísti následky, když proti nim bude zakročeno se vší přísností zákona.

Výjimka, v odst. 1. jest dána zákonnou možností reasumace předpisu daně v neprospěch poplatníkův podle platných již zákonů.

Nabude-li tento zákon účinnosti dnem 1. ledna 1927, může dojíti k vyměření daní podle nových zásad za r. 1927 nejdříve počátkem r. 1928, jest tedy nutno stanoviti pro přechodnou dobu, kteráž se po případě nemusí obmezovati jen na r. 1927, zásadu, podle které se bude v r. 1927 a později platiti.

1. Daň pozemková.

Nynější ustanovení o nejmenší přípustne hodnotě nemovitostí pozemkové dani podrobených, platná v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, pro účely poplatkové, jsou obsažena v čl. III. zák. č. 49/1881 ř. z. a ve vyhlášce ministerstva financi čís. 301/1897 ř. z.

Nejmenší hodnota podle nich činí 70 násobek daně. Dosavadní daň činí 22.7% ryzího katastrálního výtěžku. Jestliže tedy čím tento výtěžek na př. 100 Kč, činí 22 Kč 70 h a daňová hodnota 1589 Kč (22 Kč 70 h X 70). Tato hodnota jest s malou úchylkou, potřebnou k zaokrouhlení násobitele daně, kapitalisovaným (t. j. dvacetinásobným) ryzím katastrálním výtěžkem dosavadním, zmenšeným o dosavadní daň (100 Kč -- 22 Kč 70 h = 77 Kč 30 h X 20 = 1.546 Kč).

Ustanovení o daňové hodnotě, platná na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jsou obsažena v § 44, odst. 2., čís. 1., zák. čl. XI/1918 (sr. též § 129). Daňová hodnota se rovná 50násobnému ryzímu kat. výtěžku. Jestliže činí ryzí kat. výtěžek na př. 100 Kč, činí daňová hodnota 5000 Kč (proti hořejším 1589 Kč v témže případě). Tato hodnota jest 250 násobkem dosavadní daně (20 Kč) a 62 1/2násobkem ryzího katastrálního výnosu dosavadního zmenšeného o dosavadní daň (100 Kč - 20 Kč = 80 Kč).

Navrhuje se tudíž, aby bylo ustanovení býv. práva uherského rozšířeno na celé území republiky, ačkoliv ani podle něho nejsou ani zdaleka vystiženy správně nejmenší hodnoty pozemků.

Pro Hlučínsko stanoví se na dobu, pokud tam nenabude platnosti nový katastrální operát, nejmenší hodnota pozemků 250-násobkem dosavadního katastrálního výtěžku v tolarech.

2. Daň domovní.

O nejmenší hodnotě domů, která smi býti podkladem pro vyměření poplatků, platí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku § 13 zák. ze dne 9. února 1882, čís. 17 ř. z. a § 25 zák. ze dne 28. prosince 1911, čís. 242 ř. z., s příslušným ustanovením prov. nař. čís. 162/1912 ř. z. k tomuto paragrafu. Podle těchto ustanovení se nejmenší hodnota rovná 60násobku domovní daně činžovní. Pro domy s domovní daní třídní není ustanovení žádného.

Při hrubé činži 100 Kč činí domovní daň činžovní podle zák. čís. 17/1822 - 22 Kč 66 2/3 h (v hlavních městech) a 14 Kč (v ostatních místech), její 60násobek tedy činil 1350 Kč a 840 Kč.

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí výše zmíněný § 44 zák. čl. XI/1918. Podle toho jest při domech s domovní daní činžovní nejmenší hodnotou násobek hrubého domovního výtěžku, a to v místech podrobených všeobecné dani činžovní 15náobek a v ostatních místech 12násobek. Při hrubé činži 100 Kč činí tedy nejmenší hodnota 1500 Kč a 1200 Kč.

Osnova rozšiřuje toto ustanovení býv. práva uherského na celý stát, snižujíc však při tom 15násobek na 14násobek.

Ustanovení býv. práva uherského (cit. § 44) o nejmenší hodnotě domů s dani třídní (200násobek její) zůstávají v platnosti i nadále.

Odstavec 3, návrhu jest odůvodněn především tím, že se zdaňuje v prvé řadě skutečný výtěžek domu (§ 148), nutno tedy zejména činžovní hodnotu místností vůbec nebo dočasně nepronajatých ke skutečnému výtěžku připočísti. Dále je tento odstavec odůvodněn tím, že se při stavbách z domovní daně vyňatých nebo od ní trvale nebo dočasně osvobozených výtěžek pro daň nezjišťuje a tedy-by bez ustanovení tohoto odstavce nebylo pro určení nejmenší hodnoty potřebného podkladu. Toto ustanovení jest zdokonalenou zásadou § 25 zák. čís. 242/1911 ř. z.

Odstavec 4. návrhu přebírá ustanovení § 44, předposl. odst. zák. čl. XI/1918.

Odstavec 5. návrhu má za účel, aby právě v případech odst. 3. a 4. nahradil chybějící zjištění domovního výtěžku.