Dáno v Bernu, třiadvacátého října devitisícího devítistého dvacátéhočtvrtého.

Za Německo:

EDUARD HOFFMANN.

Za Rakousko:

Dr. LEO DI PAULI.

Za Belgii:

FERNAND PELTZER.

Za Bulharsko:

D. MIKOFF.

Za Dánsko:

A. OLDENBURG.

Za svobodné město Gdansko:

J. MODZELEWSKI.

Za Španělsko:

EMILIO de PALACIOS.

Za Estonsko:

K. MENNING.

Za Finsko:

URHO TOIVOLA.

Za Francii:

H. ALLIZÉ.

MAURICE SIBILLE.

C. COLSON.

Za Řecko:

VASSILI DENDRAMIS.

Za Maďarsko:

F. PARCHER DE TERJÉKFALVA.

Za Italii:

GARBASSO.

Za Lotyšsko:

Dr. O. VOIT.

Za Litvu:

V. SIDZIKAUSKAS.

Za Lucembursko:

LEFORT.

Za Norsko:

J. IRGENS.

Za Nizozemí:

W. DOUDE VAN TROOSTWIJK.

Za Polsko:

J. MODZELEWSKI.

Za Portugalsko:

A. M. BARTOLOMEU FERREIRA.

Za Rumunsko:

N. P. COMNÉNE.

Za vládní komisi Saarského území:

J. MORIZE.

Za království Srbů, Chorvatů a Slovinců:

M. JOVANOVIČ.

Za Švédsko:

ALSTRÖMER.

Za Švýcarsko:

MOTTA.

Za československo:

Dr. LANKAŠ.

Příloha II. (Článek 57.)

Řád ústředního úřadu pro mezinárodní železniční přepravu.

Článek 1.

§ 1. Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravu má své sídlo v Bernu. Jeho organisací v mezích ustanovení článku 57 Úmluvy, jakož i dohledem na jeho činnost jest pověřena Spolková rada švýcarská.

§ 2. Výdaje Ústředního úřadu budou hrazeny smluvními státy v poměru k délce železničních tratí nebo trati, které jsou v provozu jiných podniků, připuštěných k účasti na přepravách, konaných za podmínek, stanovených Mezinárodní úmluvou. Trati, na nichž se provozuje plavební doprava, účastní se však na výdajích jen v poměru k polovině délky svých tratí. Příspěvek činí pro každý stát nejvýše 0.80 franku za kilometr. Částka ročního úvěru, připadající na kilometr železniční sítě, bude stanovena pro každý správní rok švýcarskou spolkovou vládou po vyslechnutí Ústředního úřadu se zřetelem k nynějším okolnostem a potřebám. Bude vybírán vždy v celku. Nedosáhnou-li skutečné výdaje středního úřadu úvěrové sumy, vypočtené podle této zásady, bude užito zbytku, který nebude vydán; pro provisní a pensijní fondy jejichž úroky jsou určeny k poskytování podpor nebo náhrad úředníkům a zaměstnancům Ústředního úřadu, kdyby pro pokročilý věk nehody nebo nemoc se stali trvale neschopnými, aby nadále zastávali svou práci.

Rozesílaje smluvním státům výroční zprávu a každoroční rozpočet výdajů, požádá je Ústřední úřad, aby zapravily příslušný podíl na výdajích za uplynulý správní rok. Stát, který do 1. října nezaplatí svůj příspěvek, bude po druhé požádán, aby tak učinil. Bude-li toto vyzvání bez výsledku, obnoví je Ústřední úřad na počátku příštího roku při tom, když rozesílá výroční zprávu o uplynulém správním roku. Nebylo-li do příštího 1. července vyhověno tomuto vyzvání, bude po čtvrté zakročeno u státu, který je v prodlení, aby byl přiměn k zaplacení obou prošlých splátek; nebude-li to míti úspěchu; zpraví jej ústřední úřad tři měsíce později o tom, že nebude-li očekávané placení do konce roku uskutečněno, bude jeho zdráhání vykládáno jako mlčky vyjádřený projev jeho vůle Úmluvu vypověděti. Nebude-li tomuto poslednímu zákroku vyhověno do 1. prosince, přikročí Ústřední úřad, bera na vědomí mlčky vyjádřenou vůli dluhujícího státu, že chce Úmluvu vypověděti, k výmazu tratí tohoto státu ze seznamu tratí, připuštěných k mezinárodní přepravě.

Částky nezaplacené mají býti, pokud je to možné, uhrazeny řádnými úvěry, kterými Ústřední úřad disponuje, a mohou býti rozvrženy na čtyry správní roky. Část schodku, která nemohla býti tímto způsobem uhrazena, bude převedena ve zvláštním zúčtování na vrub ostatních států v poměru k počtu kilometrických vzdáleností tratí, pro něž platí úmluva v době zúčtování, a pro každý stát do té míry, jak během období dvou let, které se končí vystoupením státu dluhujícího, byl s ním účasten na Úmluvě. Stát, jehož trati budou vymazány za podmínek stanovených v předchozím odstavci, nebude moci dáti je znovu připustiti k mezinárodní přepravě, leč zaplatí-li nejprve částky, které zůstal dlužen za. příslušná léta, a to s 5% úroky, které se počítají od konce šestého měsíce, který uběhl ode dne, kdy Ústřední úřad po prvé jej vyzval, aby zaplatil příspěvky naň připadající.

Článek 2.

§ 1. Ústřední úřad vydává měsíčník, který bude obsahovati zprávy; potřebné k používání Úmluvy, zejména zprávy o seznamu tratí železničních a jiných podniků a o předmětech, které jsou vyloučeny z přepravy nebo k ní připuštěny jen podmínečně, jakož i údaje o rozhodnutích soudních a o statistice, jejichž uveřejnění tam uzná za účelné.

§ 2. Časopis bude vydáván v jazyku francouzském a německém. Jeden výtisk bude zasílán zdarma každému státu a každé ze zúčastněných správ. Další vyžádané výtisky budou se prodávati za cenu, stanovenou Ústředním úřadem.

Článek 3.

§ 1. Účty a pohledávky z mezinárodních přeprav, které zůstaly nezaplaceny, může věřitelská správa oznámiti Ústřednímu úřadu, aby usnadnil jejich zaplacení a tím účelem požádá Ústřední úřad dluhující přepravní podnik, který jest v prodleni, aby vyrovnal dlužnou částku, nebo aby oznámil důvody, proč se zpěčuje platiti.

§ 2. Uzná-li Ústřední úřad, že důvody pro odmítnutí platby jsou dostatečně odůvodněné, odkáže strany na rozhodnutí příslušného soudce.

§ 3. Uzná-li Ústřední úřad, že celá suma. nebo její část jest řádným dluhem, může, poradiv se se znalcem, prohlásiti, že dluhující přepravní podnik jest povinen zaplatiti Ústřednímu úřadu celou pohledávku nebo její část; částka takto zaplacená zůstane uložena až do věcného rozhodnutí příslušného soudce.

§ 4. Nevyhoví-li přepravní podnik do 14. dnů vyzvání Ústředního úřadu, zašle se mu nová upomínka s upozorněním na důsledky jeho odmítnutí.

§ 5. Deset dní po této nové upomínce, zůstala-li bez účinku, zašle Ústřední úřad státu, kterému podléhá přepravní podnik, odůvodněnou zprávu se žádostí, aby uvážil, jaká opatřeni dlužno učiniti a zejména, aby zkoumal, má-li dluhující přepravní podnik ponechati v seznamu tratí.

§ 6. Prohlásí-li stát, kterému podléhá dluhující přepravní podnik, že přes to, že nebylo placeno, nepokládá za nutné tento podnik dáti vyškrtnouti ze seznamu, nebo nechá-li zprávu středního úřadu šest neděl bez odpovědi, bude beze všeho platiti o něm právní domněnka, že přejímá záruku za platební schopnost toho podniku, pokud jde o pohledávky z mezinárodních přeprav.

Dáno v Bernu, třiadvacátého října roku tisícího devítistého dvacátéhočtvrtého.

Za Německo:

EDUARD HOFFMANN.

Za Rakousko:

Dr. LEO DI PAULI.

Za Belgii:

FERNAND PELTZER.

Za Bulharsko:

D. MIKOFF.

Za Dánsko:

A. OLDENBURG.

Za svobodné město Gdansko:

J. MODZELEWSKI.

Za Španělsko:

EMILIO de PALACIOS.

Za Estonsko:

K. MENNING.

Za Finsko:

URHO TOIVOLA.

Za Francii:

H. ALLIZÉ.

MAURICE SIBILLE.

C. COLSON.

Za Řecko:

VASSILI DENDRAMIS.

Za Maďarsko:

F. PARCHER de TERJÉKFALVA.

Za Italii:

GARBASSO.

Za Lotyšsko:

Dr. O. VOIT.

Za Litvu:

V. SIDZIKAUSKAS.

Za Lucembursko:

LEFORT.

Za Norsko:

J. IRGENS.

Za Nizozemí:

W. DOUDE VAN TROOSTWIJK.

Za Polsko:

J. MODZELEWSKI.

Za Portugalsko:

A. M. BARTOLOMEU FERREIRA.

Za Rumunsko:

N. P. COMNÉNE.

Za vládní komisi Saarského území:

J. MORIZE.

Za království Srbů, Chorvatů a Slovinců:

M. JOVANOVIČ.

Za Švédsko:

ALSTRÖMER.

Za Švýcarsko:

MOTTA.

Za Československo:

Dr. LANKAŠ.

Protokol.

Přistupujíce k podpisu Úmluvy o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích, sjednané dnešního dne, prohlásili a smluvili podepsaní plnomocníci v přítomnosti a za účasti zástupce vládní komise Saarského území toto:

Úmluva bude ratifikována, ratifikační doklady mají býti co možná nejdříve uloženy v Bernu; úmluva vstoupí v platnost mezi státy, které ji schválí, jakmile vlády těchto států se o tom dohodnou.

Tento protokol, který bude ratifikován v týž čas jako Úmluva sjednaná dnešního dne, bude považován za podstatnou její část a bude míti touž platnost a trvání jako tato Úmluva.

Tomu na svědomí podepsali plnomocníci a zástupce vládní komise Saarského území tento protokol.

Dáno v Bernu, třiadvacátého října roku tisícího devítistého dvacátéhočtvrtého v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivu švýcarské spolkové vlády, a jehož jeden autentický výtisk bude dodán každé z podepsavších Mocností.

Za Německa:

EDUARD HOFFMANN.

Za Rakousko:

Dr. LEO DI PAULI.

Za Belgii:

FERNAND PELTZER.

Za Bulharsko:

D. MIKOFF.

Za Dánsko:

A. OLDENBURG.

Za svobodné město Gdansko:

I. MODZELEWSKI.

Za Španělsko:

EMILIO DE PALACIOS.

Za Estonsko:

K. MENNING.

Za Finsko:

URHO TOIVOLA.

Za Francii:

H. AILIZÉ.

MAURICE SIBILLE.

C. COLSON.

Za Řecko:

VASSILI DENDRAMIS.

Za Maďarsko:

F. PARCHER de TERJÉKFALVA.

Za Italii:

GARBASSO.

Za Lotyšsko:

Dr. O. VOIT.

Za Litvu:

V. SIDZIKAUSKAS.

Za Lucembursko:

LEFORT.

Za Norsko:

J. IRGENS.

Za Nizozemí:

W. DOLTDE VAN TROOSTWIJK.

Za Polsko:

J. MODZELEWSKI.

Za Portugalsko:

A. M. BARTOLOMEU FERREIRA.

Za Rumunsko:

N. P. COMNÉNE.

Za vládní komisi Saarského území:

J. MORIZE.

Za království Srbů, Chorvatů a Slovinců:

M. JOVANOVIČ.

Za Švédsko:

ALSTRÖMER.

Za Švýcarsko:

MOTTA.

Za Československo:

Dr. LANKAŠ.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP