Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min. železnic na interp. posl. Bergmanna, Procházky, Buřívala a druhů o poměrech pensistů košickobohumínské dráhy (tisk III./331),

II. vlády na interp. posl. dra Patejdla, Davida, V. Beneše, Jaši a druhů o zcizení velkostatku Batorkessi (tisk I./538),

III. min. zemědělství na interp. posl. Fr. Navrátila a druhů o nepřístojnostech v moravské zemědělské radě (tisk XVI./97),

IV. min. spravedlnosti na interp. posl. Sedorjaka, Mondoka, dra Gátiho a druhů o pozemkových knihách, které Rumuni zadržují v Marm. Sihoti (tisk V./358),

V. min. s plnou mocou pre správu Slovenska a min. školstva a národní osvety na interp. posl. dra Jabloniczkého a druhov, že nemecko-maďarské obyvatelstvo na Slovensku je poškodované v otázke divadiel (tisk XV./249),

VI. min. financí na interp. posl. H. Krebse a druhů o neslýchaném postupu jihlavské berní správy proti německým lékařům (tisk XIII./227),

VII. min. spravedlnosti na interp. posl. Mikulíčka a soudr. o persekuci Gustava Sýkory, správce důchodkové kontroly v. v. v Uherském Hradišti (tisk II./227),

VIII. min. financí na interp. posl. Bergmanna a spol. o pomalém vyřizování žádostí válečných poškozenců (tisk XI./229),

IX. předsedy vlády a min. vnitra na interp. posl. Procházky a druhů o násilnostech )derných rot fašistů při projevech "Mladé generace" národně demokratické dne 14. června 1926 na Slovenském Ostrově v Praze (tisk XIV./443),

X. min. železnic na interpelaci posl. dra W. Feierfeila a druhů, aby umožněno bylo zahájení provozu na železnici Olbernhau-Německá Nová Ves (v Sasku) v Rudohoří (tisk VI./528),

XI. min. národní obrany na interp. posl. Kreibicha a druhů, že podplukovník Spálený od ppl. 42 nadává záložníkům (tisk VIII./563),

XII. min. finančí na interp. posl. Buřívala a druhů o vyměřování poplatků (tisk II./538),

XIII. min. železnic na interp. posl. Špačka, Vencla, Rýpara a druhů o katastrofálních následcích nedostatečného přídělu uhelných vozů v ostravsko-karvínském revíru (tisk XIX./724),

XIV. min. železnic na interp. posl. Prokeše, Chalupníka, Brožíka a soudr. o nedostatečném přistavování uhelných vagonů v revíru ostravsko-karvínském (tisk IV./724),

XV. min. sociální péče a vnitra na interp. posl. Bečko, Koudelky a soudr. o nedodržování zákona o 8hodinové době pracovní firmou "Prvý slovenský rolnický cukrovar ve Farkašíně a o nedostaečném provádění živnostenské inspekce (tisk IV./351),

XVI. min. veřejných prací na interp. posl. R. Laubeho, J. Davida, L. Pechmanové a spol. o započetí regulačních prací na Labí v Nymburce (tisk XI./354),

XVII. min. vnitra a min. spravedlnosti na interp. posl. dra Lukavského, Špačka, dra Hajna, Ježka a spol. o zachování zákona a veřejného klidu a pořádku (tisk VI./443),

XVIII. min. vnitra na interp. posl. Fedora a druhů v záležitosti rozpuštění obecního zastupitelstva ve Spišské Nové Vsi (I./563),

XIX. min. zemědělství na interp. posl. Bergmanna a spol. o pronájmu honitby na státním velkostatku v okresu hodonínském a uherskoskalickém (tisk I./249),

Odpočivné a zaopatřovací požitky všech pensistů Košicko-bohumínské dráhy jsou vyměřeny podle stanov pensijního a podporovacího fondu této dráhy. Výjimka platí jednak pro požitky t. zv. unifikovaných zaměstnanců (jejich pozůstalých), t. j. těch, na něž s jejich souhlasem byly s platností od 1. ledna r. 1921 rozšířeny předpisy stanov pensijního fondu čs. státních drah podle výnosu ministerstva železnic ze dne 24. září 1921 č. 46.781, jednak pak pro požitky pensistů, jimž výnosem ministerstva železnic z 15. března r. 1922, číslo 7301 byla přiznána úprava požitků podle obdoby zákona číslo 99/1921. Nároky těchto pensistů posuzují se tudíž s platností od 1. ledna 1921, podle stanov pensijního fondu čs. státních drah s výjimkou procentuální sazby výměry pense, která podle ustanovení cit. zákona čís. 99/1921 zůstala i po úpravě nezměněna. Žádostem pensistů, aby vedle výhod, jichž se jim dostalo touto úpravou, byla pro ně zachována výhodnější ustanovení stanov zaopatřovacích fondů Košicko-bohumínské dráhy, nemohlo býti vyhověno a žadatelům bylo ponecháno na vůli, odmítnouti novou úpravu pense a spokojiti se s její výměrou dosavadní.

Propočítání služební doby podle zákona číslo 222/1920, který se na zaměstnance soukromé Košicko-bohumínské dráhy vůbec nevztahuje, bylo přiznáno dobrovolným aktem státní železniční správy pouze zaměstnancům, kteří byli v den vyhlášky shora již cit. výnosu čís. 46.781/1921 v činné službě a jejichž přihláška o "unifikaci" byla přijata; zaměstnancům, kteří byli sice v stanovený den v činné službě, ale buď přihlášky nepodali nebo byli odmítnuti, nebyla ani výhoda propočítání služební doby přiznána a nemůže tudíž tím spíše býti přiznána výhoda tak značného finančního dosahu zaměstnancům, kteří byli již v uvedený den ve výslužbě.

Úprava otázky krácení pense úrazovou rentou byla provedena na základě čl. IX. zákona čís. 2 Sb. z. a nař. z roku 1920 resp. souhlasného ustanovení stanov pensijního fondu státních drah,jejichž platnost, jak jest výše uvedeno, byla rozšířena na pensisty Košicko-bohumínské dráhy při úpravě jejich požitků podle zákona čís. 99/1921 a při unifikaci předpisů podle cit. výnosu č. 46.781/21.

Pokud jde o krácení renty pensí u zaměstnanců neunifikovaných, bylo důvodem tohoto opatření rovněž citované zákonné ustanovení. Zavedení úrazového zaopatření s použitím tohoto ustanovení jest ostatně podstatným zlepšením proti stavu před převztetím Koš-boh. dráhy do státní správy, kdy se pense úplně na rentu započítávala.

Stanovy zaopatřovacích fondů Košicko-bohumínské dráhy neznají výhody připočítávání válečných let a půlletí do pense a správa Košicko-bohumínské dráhy nepřiznala této výhody svým zaměstnancům žádným pravoplatným aktem. Zákon čís. 457 Sb. z. a n. z r. 1919 vztahuje se jen na zaměstnance ve službě státní nebo jiné službě veřejné a jí na roveň postavené, ne tedy na zaměstnance soukromé Košicko-bohumíské dráhy a nelze se ho tudíž dovolávati. Je třeba podotknouti, že výhoda připočtení válečných půlletí do pense nenáleží ani tak zv. "unifikovaným" zaměstnancům. Košicko-bohumínské dráhy, neboť podle cit. výnosu ministerstva železnic čislo 46.781/1921 byla těmto zaměstnancům uznána do pense jen doba, která jim platila jako započitatelná podle platných předpisů Koš.-bohumínské dráhy.

Rozšíření platnosti zákona číslo 287 Sb. z. a n. z r. 1924, který se na pensisty Koš.-boh. dráhy nevztahuje a jehož výhody mohou býti jim tedy přiznány jen dobrovolně, bylo odloženo až do provedení nostrifikace společnosti Koš.-boh. dráhy; podle výsledků dosavadních jednání s maďarskou vládou v této věci dojde k mezistátní dohodě pravděpodobně v nepříliš vzdálené době.

Pensistům Koš.-boh. dráhy, bydlícím v Pol. Těšínsku, byla poskytnuta úprava pensí podle obdoby zákona čís. 3/1920 a pokud jsou čs. státní občané a prokáží, že bydlili v Pol. Těšínsku již před jeho rozdělením a že nemohou se k nám přestěhovati pro nouzí bytovou, jsou přiznávány jim podle okolností zasluhujících ohledu buď zcela nebo z části drahotní požitky k pensím, jež by jim příslušely, kdyby bydlili na území naší republiky; co do úpravy pensí základních bude lze rozhodnouti až po provedení nostrifikace společnosti Koš.-boh. dráhy.

V Praze dne 2. listopadu 1926.

Státní pozemkový úřad schválil podle §u 7 zákona záborového trhové smlouvy, kterými rozprodal Mikuláš Pálffy svěřenský statek Batorkessi třem akciovým společnostem a sice "Agricole" účastínarské polnohospodárské společnosti v Bratislavě, dále "Domovu" účastinarské společnosti pro hospodárstvo a kolonisaci v Bratislavě a konečně Polnolesohospodárské společnosti v Ružomberku.

Akcionáři těchto společností jsou skutečně jedny a tytéž osoby a ve společnostech jest část zahraničního kapitálu maďarského. Společnosti jsou zapsány v obchodním rejstříku.

Svolení k rozprodeji podmínil Státní pozemkový úřad tím, že všechny prodané nemovitosti zůstávají i nadále v záboru a že kupující společnosti nebudou míti nároku na vyloučení neb propuštění půdy ze zákona ani podle §§ 3a) a 11 záborového zákona ani podle § 20 přídělového zákona. Změnil se tudíž vlastník zabraného majetku, avšak kupující společnosti nemají práva uplatňovati nároky shora jmenované, jež prodávajícímu příslušely. Změna v osobě vlastníkově jest tudíž ve prospěch pozemkové reformy, již také skutečně Státní pozemkový úřad na prodaných nemovitostech provádí.

V Praze dne 26. listopadu 1926.

Působnost moravské zemědělské rady v záležitostech podpůrných, již se interpelace zabývá, jest zásadně jen povahy poradní v tom směru, že zemědělská rada podává subvenčním úřadům (ministerstvu zemědělství, po případě zemskému výboru) podle směrnic vydaných těmito úřady vyžadáné návrhy (§ 15 zákona o moravské zemědělské radě ze dne 19. května 1897 z. z. čís. 40.).

Posouzeni subvenčních žádostí a podáni návrhů náleží do kompetence výborů obou odborů, ač nespadá-li záležitost ta do působnosti ústředního sboru (§19 cit. zákona), při čemž výbor českého odboru pověřuje t. zv. subvenční komitét projednáním a přípravou návrhů (§29 cit. zákona a §§ 21. a 22. jednacího řádu).

Podle výsledku konaného šetření byl přísedící moravského zemského výboru Viktor Stoupal ve smyslu §u 6 bodu 4. cit. zákona řádně ustanoven členem výboru českého odboru moravské zemědělské rady (usnesením moravského zemského výboru ze dne 10. července 1920 č. 127/7) a jako takový, byl předsedou českého odboru jmenován dočasným zpravodajem subvenčního komitétu (§§ 21. bod c) a 23. ods. 2 jednacího řádu). Následkem toho byl též oprávněn zúčastniti se schůzí jak výboru českého odboru, tak i subvenčního komitéto a bráti na nich podíl v rámci oprávnění vyplývajícího z těchto funkcí.

Není tudíž tvrzení interpelace, jako by řečený nebyl oprávněn zúčastniti se schůzí subvenčního komitéto, odůvodněným.

Pokud interpelace vytýká postupu českého odboru moravské zemědělské rady politickou stranicknost, bylo šetřením zjištěno, že příslušné orgány moravské zemědělské rady si vedly při projednávání subvenčních záležitostí formelně správně podle jednacího řádu.

K posouzení materielní stránky třeba nejdříve zdůrazniti, že ministerstvo zemědělství rozhoduje o subvenčních žádostech není v zásadě vázáno návrhy zemědělské rady.

Jelikož interpelace neuvádí konkretních případů domněle nesprávného postupu, možno se také jen všeobecně obrátiti meritorní stránkou postupu zemědělské rady.

Interpelace mluví zejména o subvencování hospodářských strojů, družstevnictví a elektrisace zemědělského venkova.

Z veškrých žádostí o podporu na hospodářské sttroje, přicházevších v úvahu na rok 1925 bylo českým odborem moravské zemědělské rady doporučeno ministerstvu zemědělství k příznivému vyřízení více jak 76%; zbývající žádosti nebyly však navrženy k zamítnutí, nýbrž následkem nedostatečnosti dotyčného úvěru ponechány v záznamu na příští léta. Z toho jest zřejmo, že český odbor moravské zemědělské rady nevyloučil žádné žádosti z podpory naopak že ponechal i méně odůvodněné na příští subvenční období.

Pokud jde o podporu družstevnictví třeba nejdříve uvésti, že ministerstvo zemědělství vyžaduje si kromě subvenčních návrhů zemědělských rad ještě též bezpodmínečně návrhy družstevních ústředí (svazů) podle revisní příslušnosti žádajícího družstva. V tomto směru pokládám za svou povinnost zcela všeobečně zdůrazniti, aniž bych se obíral jednotlivostmi, že střížnosti interpelace v tomto směru jsou neodůvodněny vzhledem na úměrnost podpor poskytnutých v posledních letech ve shodě s moravskou zemědělskou radou všem složkám a směrům zemědělských družstev moravských.

Ze žádosti podaných v roce 1925 o podporu na soustavnou elektrisaci venkova bylo českým odborem moravské zemědělské rady doporučeno ministerstvu zemědělství k příznivému vyřízení 87%, takže jen 13% žádostí bylo navrženo k zamítnutí a to z toho důvodu, že tyto nevyhovovaly směrnicím ministerstva zemědělství. Jednalo se ve všech případech o staré stavby provedené před rokem 1924.

Konečně ještě třeba podotknouti, že nemohlo býti zjištěno, že by subvenční spisy byly odnášeny do místnosti sekretariátu některé politické strany.

Naopak možno tvrditi, jak ostatně ze zpráv o činnosti moravské zemědělské rady možno se přesvědčiti, že výbor českého odboru vyšlý z voleb hospodářských spolků, tedy institucí nepolitických, jichž členové jsou příslušníky všech politických stran, měl vždy na zřeteli jedině cíle hospodářské, neobíraje se nikdy otázkami politickými, což ostatně ani činiti nemohl.

Není tudíž odůvodněným tvrzení interpelace jakoby český odbor moravské zemědělské rady postupoval ve shora řečeném směru neobjektivně ve prospěch jedné politické strany.

Vyhověv prvnímu bodu dotazu nemohu však vzhledem na výsledek šetření vzíti v úvahu provedení ostatních návrhů interpelace.

V Praze dne 4. listopadu 1926.

S královstvím rumunským byla sjednána již dne 14. října 1922 úmluva o spisové rozluce, podle které zavázaly se oba státy, že si navzájem vydají spisy vztahující se výlučně na zemí, které tvoří nyní součást jich území. Spisy společné mají býti vydány v ověřeném opise. Provedením této úmluvy byla pověřena společná československo-rumunská komise. Práce této komise pokročily již velmi značně a byl na základě výše zmíněné dohody již příslušný spisový materiál z větší části odevzdán a převzat.

Z pozemkových knih obcí uvedených v interpelaci byly tímto způsobem převzaty již pozemkové knihy obcí Novoselice (dříve Sosfalu), Bílá Cerkev, Solotvina a Nižní Apša. Pozemkové knihy ostatních obcí (Bílý Potok, Luh, Velký a Malý Bočkov) jsou materiálem společným poněvadž obvod těchto obcí byl státní hranici rozdělen. Nutno proto poříditi ověřené opisy oněch částí pozemkových knih, které se vztahují na území, jež připadlo Československé republice. Příslušný úvěr k tomu cíli byl již povolen a justiční správa bude dbáti toho, aby práce tyto byly provedeny co nejdříve.

V Praze dne 30. října 1926.

K hore uvedenej interpellácii kladú si podpísani ministri za česť sdeliť:

V uplynulej divadelnej sezóne 1925/1926 hralo maďarské divadlo v Bratislave po celú zimnú sezónu každý druhý a štvrtý pondelok a útorok v Mestskom divadle, ktoré dni dobrovolne prenechalo maďarskému divadelnému riaditeľovi Slovenské Národné divadlo, ačkoľvek mesto Bratislava smluvne zadalo budove Mestského divadla Slvoenskému Národnému divadlu na celú zimnú sezónu. Okrem toho absolvovalo maďarské divadlo v Mestskom divadle bratislavskom jarnú sezónu od 15. mája do 15. júna. Nemecké divadlo hralo po celú zimnú sezónu všetky prvé a tretie pondelky a útorky v Mestskom divadle bratislavskom dobrovolnou ochotou Slovenského Národného divadla, a v letnej sezóne od 16. júna do 15. júla.

Obidve tieto menšinové divadla pestujú iba v týchto týždenných zimných dvojdenných staggionach repertoir činoherný, kým v súvislej sezóne jarnej a letnej hrajú výhradně operetu.

Po stránke hospodárskej doznávajú sami podnikateľia obidvoch divadiel, že po čas divadelných svojich hier v Bratislave sú finančne aktivní. Treba ďalej uviesť, že na Slovensku niet stálého divadla nemeckého, ktoré okrem Bratislavy nenašlo by nikde toľko návštevníkov, aby malo životné oprávnenie a mohlo vóbec hospodársky jestvovať. Až do vlaňajšieho roku obstarával divadelné potreby nemecké v Bratislave viedeňský divadelný riaditeľ Beer, ktorý hral na Slovensku s ensemblom, složeným výhradne z cudzích štátnych príslušníkov, toho roku hrala v Bratislave divadelná spoločnosť nemeckého divadelného Družstva z Opavy pod vedením riaditeľa Greinitzera, ktorý sám tiež nie ie československým štátnym občanom.

Jediné veľké operné divadlo na Slovensku - Slovenské Národné Divadlo, je sice udržované štátnou pomocou, ale jeho opera, pestujúca prevážne veľký medzinárodny repertoir je navštevovaná horlive obyvateľstvom maďarským aj nemeckým v Bratislave a týmto menšinovým obyvateľstvom výslovne, ako i v maďarských a nemeckých časopisov bolo viac razy konstatované, je uznavaná za bonum comune, slúžiace rovnako potrebám československým, maďarským i nemeckým.

O podeleni divadelných sezón v Bratislave a Košiciach medzi divadlo slovenské, maďarské a (v Bratislave) nemecké pojednávalo sa 7. apríla 1926 obšírne na ankéte, svolanej ministerstvom s plnou mocou pre správu Slovenska v Bratislave a zvláštnej ankéte o úprave divadelných pomerov v Košiciach, ktorýchto porád zúčastnili sa okrem divadelných riaditeľov všetkých divadiel na Slovensku aj zástupcovia mestských rád z Bratislavy a Košíc a zástupcovia divadelných spolkov: Družstva Slovenského Národného Divadla v Bratislave, Družstva Východoslovenského Národného Divadla z Košic, maďarského divadelného spolku "Szinpártoló Egyeszület" a nemeckeho "Theatervereinu", pri ktorýchžto poradách došlo k všeobecne akceptovanej a uznanej dohode a úplnému vyjasneniu divadelných pomerov.

Rozpočtové prostriedky ministerstva školstva a národnej osvety pripúšťajú udelenie divadelných subvencií iba tam, kde ide o naprostú kultúrnu nezbytnosť a kde odoprenie štátnej subvencie by spósobilo vážnu újmu na kultúrnom vývoji a prospechu štátu, takže je nutné, obmedzovať je iba na podniky kulturne najvýznamnejšie a finančne najpotrebnejšie. Následkom toho nemóže ministerstvo školstva a národnej osvety dostatočnou mierou pomocť z krize ani niektorým divadlám, ktorých situácia je ďaleko obtažnejšia, ako situácia nemeckého a maďarského divadla v Bratislave a maďarského v Košiciach, ktoré divadlá majú za sebou storočnú tradíciu, navyklé divadelné obecenstvo a dostatok výkonného umeleckého dorastu.

Nemecké divadlo na Slovensku je obmedzené svojou pósobnosťou iba na Bratislavu, kde dosiaľ vždy nemeckí divadelní podnikateľia pri svojich staggionach finančne získali; neprichádza tedy toto divadlo pri našej otázke vóbec do povahy. Divadlo maďarské je v Bratislave a Košiciach vždy aktivným podnikom; teraz, kde bude ho podporovať maďarský divadelný spolok "Szinpártoló egyeszület" bude pro zbytok roku mať možnosť i na vonkove slušne existovať bez pomoci štátu, ktorý nateaz sotva stačí, aby pri nutnej šetrnosti štátnymi prostriedkami udržal mladé, len teraz budované divadlo slovenské.

V Bratislave, dňa 12. novembra 1926.

Částky, ze kterých berní správa v Jihlavě německým lékařům daň z obratu za rok 1924 vyměřila, byly zjištěny důkladným šetřením a jeví se proto zcela přiměřenými. Berní správa si totiž opatřila výpisy ze soudních spisů pozůstalostních o honorářích lékařů, opisy lékařských účtů, jež poplatníci náhodou (na př. při žádostech za úlevy na přímých daních) úřadu předložili a ze dvou jihlavských lékáren seznamy receptů, předložených jednotlivými lékaři. Mimo to vyslechla jako znalce lékaře jak české tak i německé, takže vyšetřování základu pro daň z obratu dálo se úplně nestranně, bez ohledu na národnost.

Vytýká-li se v interpelaci berní správě, že české lékaře odhadla směšně nízkými částkami, jest tato výtka neoprávněná. Jisto ovšem jest, že němečtí lékaři měli v roce 1924 daleko lepší a výnosnější praxi, než lékaři čeští, protože zámožné vrstvy jihlavského obyvatelstva jsou většinou německé a volají jen německé lékaře, nehledě ani k tomu, že čeští lékaři usadili v Jihlavě teprve po převratu, zejména v letech 1923 a 1924, takže nemohou dosud míti značnější praxi.

Jestliže objektivně vyšetřený základ pro vyměření daně z obratu jest průměrně trojnásobkem přiznaného příjmu německých lékařů, jest to jen svědectvím o nesprávném přiznávání k dani z obratu. Tak Dr. M. Fischer přiznak k dani za rok 1924 jako hrubou tržbu toliko 15.000 Kč, ač jako chéf-lékař nemocenské pokladny v Jihlavě nemá v pokladně stanoveny ordinační hodiny a nenavštěvuje ani nemocné pojištěnce, takže má dostatek času ku provozování soukromé praxe. Jako chéf-lékař jest pokládán za zvlášť kvalifikovaného lékaře a volán zejména v zámožných rodinách německých (továrníci Kern, Münch, Krebs a jiní) ke konciliím, za které předkládá značně vysoké účty. Stejně nízkou částku přiznal ku zdanění i Dr. Nietsch, o kterém se v interpelaci tvrdí, že jako primář okresní nemocnice v Jihlavě v lékař tabákové toárny má jen zcela nepatrnou soukromou praxi. Bylo však zjištěno, že Dr. Nietsch byl přimářem pouuze do 1. března 1924, kdy odešel do výslužby, a že má jako bývalý přimář zvučné jméno. Jeho praxe patří k největším v Jihlavě. Působí zejména jako ženský lékař a porodník v nejzámožnějších rodinách, tak na př. jen továrníku Löwovi předložil účet asi na 80-100.000 Kč.

Dr. Thorsch přiznal za rok 1924 pouze 31.158 Kč, ačkoliv je v ordinaci tak vyhledáván, že mu nezbývá ani času na návštevy u pacientů. Jest sice jen praktickým lékařem, ale poněvadž měl dříve návštěvní tabulku jako ženský lékař, jest velmi vyhledáván hlavně ženami a má vysokou ordinační taxu. O tom, že přiznání Dra Thorsche jest skutečně velmi nízké, svědčí zejména okolnost, že zmíněný poplatník sám ve stížnostním řízení přiznanou částku zvýšil na 70.000 Kč a toto zvýšení odvolal teprve na návod Dra Fischera.

O Dru Hepnerovi, který sám přiznává za rok 1924 tržbu 54.921 Kč, se v interpelaci uvádí, že má jen malou praxi uu méně zámožných vrstev. Toto tvrzení jest však úplně vyvráceno skutečností, že plně zaměstnával v roce 1924 jednoho technika a dva učně a vede, jak zjištěno, nákladný dům, takže zdaněná částka per 80.000 Kč se jeví spíše nízkou, než vysokou.

Referent daně z obratu se poctivě snaží daňové břemeno spravedlivě rozvrhnouti a poznáním zvláštností lékařské činnosti zabrániti tomu, aby se lékaři, těžíce z toho, že jejich příjmy lze nesnadno kontrolovati, neobohacovali zkracováním státu o daň z obratu. Předložené důkazní návrhy o obratu, zápisky o příjmech, účty u poštovní spořitelny atd. byly pečlivě zkoumány. Pokud však se v interpelaci tvrdí, že i výpisy z knih byly předem označovány za nepřesné a za nezasluhující víry, dlužno podotknouti, že lékaři vesměs prohlásili, že knih nevedou, takže výpisy z knih ani předložiti nemohli.

O každém lékaři byli syšeni vždy 2-3 znalci a to jak české tak i německé národnosti.

Pokud však berní správa v některých případech opomenula lékařům sděliti konkrétní okolnosti, ze kterých dospěla k pochybnostem o přiznaném obratu a k závěru o správnosti zdaněné tržby, činí se současně opatření, aby tato vada byla ve stížnostním řízení odstraněna.

V Praze dne 15. listopadu 1926.