Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Páni interpelanti si stěžují, že v poslední době v části veřejného tisku propuštěny byly protizákonné výzvy k násilnostem, zvláště k rozbíjení fašistických schůzí.

Z projevů, na něž v interpelaci jest poukazováno, uvésti jest především:

I. Článek: "Znemožněný projev fašistů v Pardubicích" v č. 116., "Večerníku Práva lidu" z 21. května 1926.

II. Článek: "Obrfašista Viktor Dyk v Moravské Ostravě" v č. 131. periodického tiskopisu "Dělnický Deník" z 8. června 1926.

V prvním článku jest referováno o rozpuštění důvěrné schůze fašistické v Pardubicích a k referátu připojen je projev: "Je to již druhá schůze našich fašistů v Pardubicích, v níž jim bylo zabráněno v posledním měsíci. Socialistické dělnictvo nepřipustí, aby fašistická ulice provokačním způsobem podrývala klidný vývoj republiky".

V druhém článku připojen k referátu o chystané schůzi fašistické v Mor. Ostravě tento projev: "Ale pracující lid fašistickým podvodníkům nevěří. Nejlepším důkazem toho je, že všude tam, kam přicházejí fašističtí, českým nacionalismem se ohánějící agenti mezinárodní buržoasie, dostává se jim náležitého uvítání a doprovodu na zpáteční cestě. A v Mor. Ostravě nepochodí fašističtí agenti lépe, nežli pochodili jinde."

Státní zastupitelství v Praze nezabavilo první článek a státní zastupitelství v Mor. Ostravě druhý článek z toho důvodu, že v obou projevech nelze spatřovati skutkovou podstatu §u 15, č. 4, ani §u 16 zákona o ochraně republiky. Ke skutkové podstatě §u 15, č. 4 zákona na ochranu republiky vyžaduje se oproti ustanovení §u 15. č. 2 a 3 téhož zákona (kde stačí pouhé podněcování), přímé vybízení, jež v doslovu obou článků spatřovati nelze. Pouhé podněcování k přestupu podle §u 4 zákona o teroru nebo schvalování tohoto trestného činu, o něž by se snad v druhém případě mohlo jednati, není trestné, neboť § 15 zákona na ochranu republiky vyhledává, aby podněcováno bylo ke zločinu, nebo k přečinu.

Podobné je schvalování trestných činů podle §u 16 zákona na ochranu republiky trestným jen tehdy, jde-li o zločin nebo přečin.

Poukazují-li páni interpelanti na články "Nová blamáž fašistů v Žilině" v čís. 129. časopisu "Rudé Právo" z 1. června 1926 a "Nové fiasko obrfašisty Dyka ve Vrútkách" v č. 126. časopisu "Rudé Právo Večerník" z 4. června 1926, nemohlo státní zastupitelství v Praze zakročiti zabavením, ježto v obsahu obou článků nebyla shledána skutková podstata trestného činu z úřední moci stíhaného, takže zabavení odporovalo by zákonu (§ 487 tr. ř.).

Nezabavení dvojjazyčného komunistického letáku, vydaného k táboru lidu 12. června 1926 v Mor. Ostravě nebylo by lze státnímu zastupitelství v Mor. Ostravě vytýkati i v případě, že by obsah letáku byl s hlediska trestního zákona závadným, ježto leták nebyl předložen státnímu zastupitelství k přehlídce. Bylo však zařízeno, aby odpovědné osoby byly stíhány pro přestupek §u 9 a 17 tiskového zákona.

Zbývá konečně projev uveřejněný v čís. 135. periodického tiskopisu "Právo Lidu" z 8. června 1926:"Pražské dělnictvo odmítá zdražovací útok spojené buržoasie". V tomto článku uveřejněna byla věta: "Přeplněná veliká zahrada Lidového domu, zachmuřené obličeje, zaťaté pěsti a z očí tisíců fosforující nenávist a odhodlání."

Zdá se, že páni interpelanti v obsahu tohoto místa spatřují podněcování k nevraživosti proti jednotlivým třídám, resp. k nepřátelskému stranictví vůči určité části obyvatelů státu, než trestnost činu tohoto pominula zrušením §u 302 tr. z., jež nastalo §em 41 č. 3 zákona na ochranu republiky. Ustanovení §u 302 tr. z. nahrazeno bylo §em 14 č. 2 a 3 zákona na ochranu republiky, jehož obsah jest však podstatně užší, ježto za trestné prohlášeno jest jedině popuzování k zášti, k násilnostem nebo jiným nepřátelským činům proti jednotlivým skupinám obyvatel pro jich národnost, jazyk, rasu nebo náboženství nebo pro to, že jsou bez vyznání.

Ani v tomto případě nebylo tu ustanovení trestního zákona, jímž by státní zastupitelství mohlo odůvodniti zakročení zabavením.

Za tohoto stavu věci nelze zúčastněným státním zastupitelstvům vytýkati nezabavení.

Při důvěrné schůzi, kterou svolali fašisté v Pardubicích dne 20. května 1926, byla příslušným úřadem učiněna preventivní opatření, by schůze nebyla nezvanými účastníky rušena. Schůze byla však rozpuštěna zástupcem úřadu, když bylo zjištěno, že zákonné předpoklady, za kterých lze pořádati tak řečené důvěrné schůze, v daném případě splněny nebyly.

Osoby, které rušily schůzi, uspořádanou československou stranou národně-demokratickou dne 28. května 1926 v Žilině, byly zjištěny a bylo proti nim zavedeno trestní řízení pro přestupek podle §u 4 zákona proti útisku a na ochranu svobody ve shromážděních.

Veřejná přednáška, již uspořádala československá národně-demokratická strana ve Vrútkách dne 29. května 1926 a již páni interpelanti mají patrně na mysli, příslušníky jiných politických stran rušena nebyla, ani nedošlo na přednášce k žádnému teroru. Zpráva, kterou v tomto smyslu přinesl o průběhu schůze časopis "Rudé Právo", neodpovídá pravdě.

Na táboru lidu, jejž uspořádala komunistická strana dne 8. června 1926 ve Vítkovicích, doporučoval jeden řečník, aby dělnictvo účastnilo se všech veřejných schůzí a projevů fašistických. K rozbití schůze kterou téhož dne pořádala o půl 7. hod. večerní v Národním domě v Mor. Ostravě československá strana národně-demokratická, vybízeno nebylo.

Téhož dne večer konala se také v Lidovém domě v Mor. Ostravě schůze čsl. sociálně-demokratické strany dělnické. Když na této schůzi roznesla se kolem 10. hod. večerní pověst, že jeden příslušník čsl. sociálně-demokratické strany dělnické byl na současně konané schůzi čsl. národní demokracie v Národním domě ztýrán, odebrala se valná část účastníků soc. demokratické schůze v zástupu k Národnímu domu. Schůze národní strany demokratické byla již zatím bez jakéhokoliv rušení ukončena a účastníci se rozcházeli.

Vhodným opatřením bezpečnostního úřadu bylo zabráněno tomu, aby nedošlo ke střetnutí příslušníků protivných politických směrů.

Po útočnících, kteří přepadli dne 2. června 1926 za večera u Loun členy lounské místní odbočky fašistické, bylo ihned zavedeno pátrání a o případu učiněno trestní oznámení.

O zachování zákona na veřejných shromážděních a schůzích spolkových jest podle ustanovení §u 11 zákona o právu spolkovém povinen pečovati v prvé řadě předseda schůze, po případě pořadatelé. Bezpečnostní orgány jsou povinny zakročiti však samy podle příslušných ustanovení citovaných zákonů a podle svých instrukcí a zakročují také skutečně - eventuelně i rozpuštěním schůze - v každém případě, v němž by předseda, po případě pořadatelé v naznačeném směru shledali a nebránili výzvám k nezákonným činům.

Mimo to jsou osoby, které by na schůzi pronesly výzvu k nezákonným činům, v každém případě oznámeny k potrestání příslušnému úřadu veřejné žaloby.

Za vylíčených okolností není důvodu k opatřením, jež jsou pány interpelanty žádána.

V Praze dne 9. listopadu 1926.

Obecní zastupitelstvo ve Spišské Nové Vsi bylo županem rozpuštěno proto, že nedalo se od něho očekávati úspěšné činnosti, neboť schůze zastupitelstva byly vždy bouřlivými a proto opětovně musily býti přerušeny, ba i ukončeny. důsledkem rozháraných poměru v zastupitelstvu resignovali členové tří stran. Zastupitelstvo konalo schůze i za nedostatečné praesence. Bylo proto rozpuštění zastupitelstva za daných poměrů odůvodněno.

Volby do zastupitelstva obecního byly provedeny dne 5. září 1926 a staly se již pravoplatnými.

V Praze dne 11. listopadu 1926.

Honitba na stáním velkostatku Holič ve výměře okrouhle 4969 ha (les 2755 ha, pole 2116 ha) byla zadána na základě ofertního řízení na dobu 12 roků od 1. září 1920 do 31. srpna 1932 Karlu Kudrnovi, mlynáři v Hodoníně, za ročních Kč 7.210,-.

Ze dvou nabídek (Kudrna, Přikryl) stejných, pokud se týká výše nájemného, byla nabídka Přikrylova daleko nevýhodnější, poněvadž nechtěl uznati nájemní podmínky, žádaje jich změnu.

Se svolením ředitelství státních lesů a statků v Praze vykonává lesní personál v honitbě v úvahu přicházející, stálý dohled, za což jest nájemcem zvláště honorován, takže jest o provozu pronajaté honitby podrobně informován. Nájemce vydržuje 1 polního hajného za odměnu Kč 600,- ročně, vedle zástřelného a jiných výhod, počínaje rokem 1926 přijal ještě další 2 polní hajné.

Že se Kudrna dovolává pomoci četnictva, za účelem potírání pytláctví v najmuté honitbě kopčanské bující, nelze mu jako státnímu občanovi zabraňovati.

Co se týká výtěžku z honitby nutno podotknouti, že lesní správa v Holiči určí každoročně podle nájemních podmínek množství zvěře stanovené k odstřelu, které nájemce jest povinen dodržeti a také dodržuje.

Podle výkazu lesní správy v Holiči má honební bilance tyto výsledky:

v r. 1926 byla větší část zvěře, zejména srnčí a bažanti následkem dlouhotrvající letní povodně zničena, takže bude třeba hájení několika roků, než bude uvedena v normální stav.

Škoda povodní způsobená odhaduje se přibližně na částku as Kč 10.000,-.

Výdaje nájemce za střelivo a pod nejsou zahrnuty do vydání.

Z uvedeného jest zřejmo, že tvrzení interpelace o tom, že Kudrna vytěžil z honitby v r. 1925 přes 22.000 Kč nezakládá se na pravdě; rovněž neodpovídá skutečnosti, že stát utrpí za dobu 12 let ztrátu kolem 200.000,- Kč.

Nutno ještě podotknouti, že pronajatá honitba v holičském lese byla z velké části znehodnocena tím že již po několik roků pracuje se tam na regulaci řeky Moravy, chovná plocha jest o tuto plochu zmenšena a v okruhu regulace jest zvěř stále znepokojována.

V Praze dne 12. listopadu 1926.

Auf die oben angeführte Interpellation beehren sich die gefertigten Minister zu antworten, wie folgt:

In der abgelaufenen Theatersaison 1925/1926 spielte das ungarische Theater in Bratislava während der ganzen Wintersaison jeden zweiten und vierten Montag und Dienstag im Städtischen Theater, welche Tage das Slovakische Nationaltheater freiwillig dem ungarischen Theaterdirektor überlassen hat, obgleich die Stadt Bratislava das Gebäude des Städtischen Theaters dem slovakischen Nationaltheater für die ganze Wintersaison vertragsmässig vergeben hat. Außerdem hat das ungarische Theater im Städtischen Theater von Bratislava eine Frühjahrssaison vom 15. Mai bis zum 15. Juni absolviert. Das deutsche Theater spielte während der ganzen Wintersaison jeden 1. und 3. Montag und Dienstag im Städtischen Bratislaver Theater zufolge des freiwilligen Entgegenkommens des Slovakischen Nationaltheaters, und in der Sommersaison vom 16. Juni bis 15 Juli.

Diese beiden Minderheitstheater pflegen in diesem wöchentlichem, auf zwei Tage sich erstreckenden Spielzeiten nur das Schauspiel, während sie in der zusammenhängenden Frühlings- und Sommersaison ausschließlich Operetten spielen.

Was die wirtschaftliche Seite betrifft, so geben die Unternehmer beider Theater selbst zu, daß sie während der Zeit ihrer Vorstellungen in Bratislava finanziell aktiv sind. Es muß ferner angeführt werden, daß in der slovakei kein ständiges deutsches Theater besteht, das mit Ausnahme von Bratislava auch nur so viel Besucher aufbrächte, um die Existenzberechtigung zu erweisen und überhaupt wirtschaftlich bestehen zu können. Bis zum vorigen Jahre versah den deutschen Teaterbedarf in Bratislava der Wiener Theaterdirektor Beer, der in der Slovakei mit einem asschließlich aus fremden Staatsangehörigen zusammengesetzen Ensemble spielte, in diesem Jahre spielte in Bratislava die Theatergesellschaft des deutschen Theatervereins asu Troppau unter der Leitung des direktors Greinitzer, der auch selbst nicht čechoslovakischer Staatsbürger ist.

Die einzige große Opernbühne in der Slovakei - das Slovakische Nationaltheater - wird zwar mit staatlicher Hilfe erhalten, aber seine Oper, die überwiegend ein großes internationales Repertoire pflegt, wird von der ungarischen und deutschen Bevölkerung in Bratislava eifrig besucht und wird von dieser Minderheitsbevölkerung, wie auch in den ungarischen und deutschen Zeitungen mehrmals konstatiert wurde, als bonum comune anerkannt, das in gleicher Weise den čechoslovakischen, ungarischen und deutschen Bedürfnissen dient.

Über die Verteilung der Theaterspielzeiten, in Bratislava und Košice zwischen dem slovakischen, ungarischen und (in Bratislava) deutschen Theater wurde am 7. April 1926 auf einer von dem bevollmächtigten Minister für die alovakei in Bratislava einberufenen Enquete und insbesondere in der Enquete über die Regelung der Theaterverhältnisse in Ko3ice eingehend verhandelt, an wlchen Beratungen außer den Theaterdirektoren aller Theater in der Slovakei, auch die Vertreter der Stadträte von Bratislava und Košice und die Vertreter der Theatervereine: Družstvo Slovenského Národného Divadla v Bratislave, Družstvo Východoslovenského Národného Divadla z Košic, des ungarischen Theatervereines "Oszinpátolé Egyszület" und des deutschen "Theatervereins" teilnahmen, wobei es zu der allgemein angenommenen und anerkannten Übereinkunft und zur vollständigen Aufklärung der Theaterverhältnisse kam.

Die Budgetmittel des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur lassen die Erteilung von Theatersubventionen nur dort zu, wo die absolute kulturelle Notwendigkeit vorliegt und wo die Vereweigerung der Staatssubvention der kulturellen Entwicklung und dem Vorteil des Staates Abbruch tun würde, so daß es notwendig ist, sie nur auf die kulturell bedeutsamsten und finanziell bedürftigsten Unternehmungen zu beschränken. Demzufolge kann das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur aus der Krise nicht einmal jenen Theatern in ausreichender Weise helfen, deren Lage weit schwieriger ist, als die Lage des deutschen und ungarischen Theaters in Bratislava und des ungarischen in Košice, welche Theater eine alte Tradition, ein treues Theaterpublikum und einen hinreichenden nachwuchs an ausübenden Künstlern für sich haben.

Das deutsche Theater in der Slovakei ist in seiner Wirksamkeit auf Bratislava beschränkt, wo bis nun, die deutschen Theaterunternehmer bei ihren Staggionen immer finanziellen Erfolg hatten; es kommt somit dieses Theater für unsere Frage überhaupt nicht in Betracht. Das ungarische Theater ist in Bratislava und Košice immer ein aktives Unternehmen; jetzt, wo es der ungarische Theaterverein "Szinpártolé egyeszület" unterstützen wird, wird es für den Rest des Jahres die Möglichkeit haben, auch auf dem Lande ohne Hilfe des Staates entsprechend zu existieren, welche Beihilfe kaum hinreicht, bei der notwendigen Sparsamkeit mit den Staatsmitteln das junge, eben im Aufbau begriffene slovakische Theater zu erhalten.

Bratislava, den 12. November 1926.

Die Beträge, von welchen die Steurradministration in Iglau den deutschen Ärzten die Umsatzsteuer für das Jahr 1924 bemessen hat, wurden im Wege einer gründlichen Erhebung ermittelt und erscheinen daher gänzlich angemessen. Die Steueradministration hat sich nämlich Auszüge aus den gerichtlichen Verlassenschaftsakten über die Honorare der Ärzte, Abschriften der Ärzterechungen, welche die Steuerträger zufällig (z. B. bei Ansuchen um Nachlässe an den direkten Steuern) der Behörde vorgelegt haben, und aus zwei Iglauer Apotheken die Verzeichnisse der von den einzelnen Ärzten vorgelegten Rezepte beschafft. Außerdem hat sie als Sachverständige sowohl čechische als auch deutsche Ärzte einvernommen, so daß die Ermittlung der Grundlage für die Umsatzsteuer vollständig unparteiisch, ohne Rücksicht auf die Nationalität erfolgt ist.

Wenn in der Interpellation der Steueradministration vorgehalten wird, daß sie die čechischen Ärzte mit lächerlich niedrigen Beträgen eingesetzt habe, so ist dieser Vorwurf unberechtigt. Es ist allerdings richtig, daß die deutschen Ärzte im Jahre 1924 eine weitaus bessere und ertragreichere Praxis hatten als die čechischen Ärzte, weil die vermögenden Schichten der Iglauer Bevölkerung zur Mehrzahl deutsch sind und bloß deutsche Ärzte rufen, abgesehen davon, daß sich die čechischen Ärzte in Iglau erst nach dem Umsturze, namentlich in den Jahren 1923 und 1924 angesiedelt haben, so daß sie noch keine größere Praxis besitzen können.

Wenn die objektiv ermittelte Grundlage für die Bemessung der Umsatzsteuer druchschnittlich das Dreifache des einbekannten Einkommens der deutschen Ärzte bildet, ist dies ein Zeugnis für die unrichtige Einbekennung zur Umsatzsteuer. So hat Dr. M. Fischer für die Steuer für das Jahr 1924 als Bruttoertrag bloß 15.000 Kč einbekannt, obwohl er als Chefarzt der Krankenkasse in Iglau in der Krakenkasse keine Ordinationsstunden festgesetzt hat und auch die kranken Versicherten nicht besucht, so daß er hinlänglich Zeit, zum Betriebe der Privatpraxis besitzt. Als Chefarzt wird er als besonders qualifizierter Arzt angesehen und namentlich in die vemögenden deutschen Familien (die Fabrikanten Kern, Münch, Krebs u. a.) zu Konsilien gerufen, wofür er ziemlich hohe Rechnungen vorlegt. Einen gleich niedrigen Betrag hat Dr. Nietsch einbekannt, von dem in der Interpellation behauptet wird, daß er als Primarius des Bezikskrankenhauses in Iglau und asl Arzt der Tabakfabrik bloß eine ganz unwesentliche Privatpraxis habe. Es wurde jedoch festgestellt, daß Dr. Nietsch bloß bis zum 1. März 1924 Primarius war, zu welcher Zeit er in pension ging, und daß er als ehemaliger Primatius einen klanvollen Namen besitzt. Seine Praxis gehört zu den größten in Iglau. Er ist insbesondere als Frauenarzt und Geburtshelfer in den vermögendsten Familien tätig und hat z. B. bloß dem Fabrikanten Löw eine Rechnung auf ungefähr 80 - 100.000 Kč vorgelegt.

Dr. Thorsch hat für das Jahr 1924 bloß 31.158 Kč einbekannt, obwohl seine Ordination so besucht ist, daß er gar keine Zeit für Besuche bei Patienten erübrigt. Er ist zwar bloß praktischer Arzt, da er aber früher eine Ordinationstafel als Frauenarzt hatte, wird er hauptsächlich von Frauen sehr aufgesucht und hat eine hohe Ordinationstaxe. Dafür, daß das Bekenntnis des Dr. Thorsch tatsächlich sehr niedrig ist, zeugt insbesondere der Umstand, daß der erwähnte Steuerträger im Beschwerdeverfahren den einbekannten Betrag selbst auf 70.000 Kč erhöht hat und diese Erhöhung erst auf Anleitung Dr. fischers widerufen hat.

Von Dr. Hepner, der selbst für das Jahr 1924 eine Einnahme von 54.921 Kč einbekennt, wird in der Interpellation angegeben, daß er bloß eine kleine Praxis bei den weniger vermögenden Schichten besitze. Diese Behauptung wird jedoch durch die Tatsache völlig widerlegt, daß er im Jahre 1924 einen Techniker und zwei Lehrlinge voll beschäftigt hat und wie konstatiert wurde, ein kostspieliges Haus führt, so daß der besteuerte Betrag von 80.000 Kč eher zu niedrig als zu hoch erscheint.

Der Umsatzsteuerreferent bemüht sich ehrlich, die Steuerlast gerecht aufzuteilen und durch Kennenlernen der Eigenheiten der ärztlichen Tätigkeit zu verhindern, daß die Ärzte daraus, daß ihre Einnahmen nicht leicht kontrolliert werden können, Nutzen ziehen und durch Verkürzung des Staates um die Umsatzsteuer sich bereichern. Die vorgelegten Beweisanträge über den Umsatz, die Eintragungen über die Einnahmen, die Konti bei der Postsparkasse usw. wurden sorgfältig überprüft. Soweitjedoch in der Interpellation behauptet wird, daß auch die Auszüge aus den Büchern von vornherein als ungenau und unglaubwürdig bezeichnet wurden, muß bemerkt werden, daß die Ärzte durchwegs erklärten, keine Bücher zu führen, so daß Buchauszüge gar nicht vorgelegt werden konnten.

Über jeden Arzt wurden jeweils 2-3 Sachverständige und zwar sowohl čechischer als auch deutscher Nationalität einvernommen.

Soweit jedoch die Steueradministration in manchen Fällen es unterlassen hat, den Ärzten jene konkreten Umstände mitzuteilen, aus denen sie zu Zweifeln über den einbekannten Umsatz und zu einem Schlusse über die Richtigkeit des besteuerten Einkommens gelangt ist, werden gleichzeitig Maünahmen getroffen, daß dieser Mangel im Beschwerdeverfahren bveseitigt werde.

Prag, am 15. November 1926.

Ich erlaube mir zunächst zu konstatieren, daß die Lösung dieser Frage in kürzester Zeit auf einer gemeinsamen Konferenz der Vertreter der čechoslovakischen Republik und des Deutschen Reiches erfolgen wird.

Ich muß jedoch bemerken, daß es nicht Schuld der čechsolovakischen Staatseisenbahnverwaltung ist, wenn die ganze Angelegenheit nicht bisher geordnet ist. Das Eisenbahnministerium hat wiederholt in seinen Mitteilungen an die deutsche Regierung auf die Notwendigkeit der Erledigung der mit dieser neuen Strecke zusammenhängenden Fragen hingewiesen, aber seitens der deutschen Regierung wurde der Standpunkt festgehalten, daß die Frage der Schweidnitzer Strecke zugleich mit den anderen Fragen zu lösen sein wird, die in den Staatsvertrag über die Regelung des gesamten Eisenbahnverkehres mit Deutschland aufzunehmen sein werden. Gerade auf das Drängen des Eisenbahnministeriums hat die deutsche Regierung erst in der letztem Zeit anerkannt, daß diese spezielle Frage der neuen Strecke nicht bis zur Verhandlung des Gesamtvertrages aufgeschoben werden kann, und stimmte der Regelung dieser Sache durch eine besondere Verhandlung zu.

Prag, am 2. November 1926.

Vor dem Abgang der Reservisten des Infanterieregiments Nr. 42 in Rumburg entwickelte sich in den Kasarnen eine bedeutende kommunistische Agitation. Der Kommandant des 3. Bataillons wollte der weiteren Agitation vorbeugen und hielt es für nötig, aus eigener Initiative die Reservisten darauf aufmerksam zu machen, daß sie sich ähnlicher Dinge enthalten und wies insbesondere auf die Fälle hin, in denem von der kommunistischen Agitation verführte Soldaten zur Verantwortung gezogen worden sind. Die Angelegenheit spielte sich ab, wie folgt:

Das Bataillon trat ohen Waffe im Kasarnenhofe an und nach der üblichen militärischen Meldung teilte der Oberstleutnant Spálený den Reservisten, deren Mehrheit der deutschen Sprache angehörte, mit, daß er gekommen sie, sich von ihnen zu verabschieden und ihnen für die gute Führung und den Fleiß, mit welchem sie den Offizieren des Bataillons die Arbeit erleichterten, zu danken. Er wies auf einige schwere Seiten des Militärlebens hin und vergaß nicht, auch der helleren Momente zu gedenken, welche die Ausbildung in den Waffen mit sich fringt. Er erinnerte die Reservisten an ihre Familien und apellierte an sie, daß sie als Söhne einer tausendjährigen Kultur auch im bürgerlichen Leben sich um ein gegenseitiges Einvernehmen bemühen. Im weiteren sprach er dann auch über verschiedene Erscheinungen des politischen Lebens, insbesondere über Fälle des Hereinziehens politischer Agitation in die Reihen des Militärs, charakterisierte diese Agitation, wobei er allerdings der inkriminierten Worte gebrauchte, aber nicht als seine eigene Behauptung, sondern nur als Zitat. Übrigens hat er auch in diesem Zitat keine von den politischen čechoslovakischen Parteien namentlich bezeichnet, sondern nur allgemein von Rußland gesprochen.

Ich habe dem Oberstleutnant Spálený die Verwendung solcher Ausdrücke - seien sie auch nur ein Zitat - ausgesetzt. Ausdrücke, deren sich ein Offizier bei jeder Gelegenheit zu enthalten hat, insbesondere dann, wenn er als Erzieher und Führer spricht. Durch Vermittlung des zuständigen Kommandanten habe ich den Oberstleutnant Spálený auch darüber belehrt, daß er in Hinkunft ähnliche Äußerungen, insoweit sie nicht direkt im ursächlichen Zusammenhang mit den Militärdienste stehen, vermeide.

Prag, dne 25. Oktober 1926.