Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min. zemědělství na interp. posl. Koczora a druhů o zřízení podkovářského kursu v jazyku slovenském a podkovářského kursu v jazyku maďarském (tisk VII/215),

II. min. zemědělství na interp. posl. Füssyho a soudr. o zřízení odborných zemědělských škol s vyučovacím jazykem maďarským (tisk XV./215),

III. vlády na interp. posl. Bergmanna a spol. o přiznání nároku na mimořádný přídavek státním zaměstnancům přikázaným na Podkarpatskou Rus (tisk XIII./229),

IV. min. financí na interp. posl. Bergmanna a spol. o nutnosti zlikvidovati placení daně z příjmu státních zaměstnanců na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (tisk XII./229),

V. min. zemědělství na interp. posl. Bergmanna a soudr. o převzetí laborantů zestátněné výzkumné stanice v Táboře do státních služeb (tisk XII./358),

VI. min. spravedlnosti na interp. posl. Riedla a spol. o trestném posuzování rozhodnutí poručenského soudu pro Brno-město v brněnském časopisu "Tagesbote" (tisk I./663),

VII. min. financí na interp. posl. Gregorovitse a soudr. o vymáhání dávky z majetku a o vyřizování odvolání proti dávce z majetku (tisk V./563),

VIII. min. financí na interp. posl. dra Korlátha a spol. o berních křivdách páchaných na obyvatelstvu obcí Alki, Nevetlenfalu, Selešďula, Barat, Guďa, Fertešalmas a Velká Palata v Podkarpatské Rusi dále o povolení dodatečných přihlášek jich cenin (tisk XIV./215),

IX. min. železnic na interp. posl. dra Korlátha a spol o prepustení 62 zamestnancov "Hospodárskej dráhy v Boršave" (tisk VI./575),

X. min. průmyslu, obchodu a živností na interp. posl. Heegera, Pohla, Dietla a druhů o prováděcím nařízení k zákonu o podomním obchodě (tisk XV./443),

XI. vlády na interp. posl dra Henreicha a druhů, že v Rakousku bylo zavedeno clo na mléko (tisk VII./358) a na interp. posl. Zajicka a druhů o vývozu mléka do Vídně (tisk VII./443),

XII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Spiny, dra Feierfeila, Horpynky, Simma, Stenzla a druhů o postupu proti německým soukromým obecným školám v Hlavnici a Žimrovicích ve Slezsku (tisk XVI./249),

XIII. vlády na interp. posl. dra Korlátha a druhů o hrazení škod způsobených vpádem Rumunů r. 1919 (tisk IV./575),

XIV. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Korlátha a spol. o zdefraudování maďarského jazyka z obecné reformované školy v Dolních Michalanech (tisk X./351),

XV. min. veřejných prací na interp. posl. Bergmanna, Buřívala a spol. o poměrech kancelářských zaměstnanců v báňských a hutních podnicích státních (tisk VI./538),

XVI. min. národní obrany na interp. posl. Srby a soudr. o příčinách leteckých neštěstí, zvláště pak nedávné letecké katastrofy v Pardubicích (tisk I./603),

XVII. min. vnitra na interp. posl. Hodiny a druhů, že okresní správa politická v Moravské Třebové překáží činnosti německého okresního osvětového sboru v Mor. Třebové (tisk XIX./249),

XVIII. min. zemědělství, financí a národní obrany na interp. posl. Schuberta a druhů o náhradě za ztráty způsobené slintavkou a kulhavkou (tisk VII./181),

XIX. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Windirsche a druhů o zavedení celodenního vyučování na jednotřídních obecných školách v Krkonoších (tisk IV./603)

Až do vydání čsl. živnostenského zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi nebylo vůbec třeba, aby civilní podkováři na Slovensku a Podkarpatské Rusi navštěvovali podkovářské kursy nebo skládali podkovářské zkoušky. Péčí expositury ministerstva zemědělství bylo za účelem povznesení podkovářství zařízeno, aby se civilní podkováři mohli i v této době dobrovolně přihlásiti ke zkouškám podkovářským nebo k návštěvě podkovářského kursu na vojenské podkovářské škole v Košjcích. K umožnění návštěvy těchto kursů udělovalo ministerstvo zemědělství podpory. Vyučuje se jazykem státním, avšak instruktoři praktického podkovářství jsou znalí jazyka maďarského a v případě potřeby jsou s to podati maďarským návštěvníkům kursů patřičná vysvětlení v jich mateřském jazyce. Dosud se té příčiny nevyskytly také žádné stížnosti, poněvadž i podkovářské zkoušky se povoluje skládati v maďarském jazyku.

Vládním nařízením č. 105/1925 Sb. z. a n. bylo stanoveno, že žadatelé o koncesi k živnostenskému provozování podkovářství, uvedenému v § 22, pol. 20 zák. č. 259/1924 Sb. z. a n., jsou povinni prokázati svoji způsobilost vysvědčením o úspěšné návštěvě vojenské podkovářské školy nebo občanského podkovářského kursu nebo vysvědčením o podkovářské zkoušce bez navštěvování kursu. Organisační řád občanských podkovářských kursů a zkušební řád pro zkoušky podkovářské bez navštěvování kursu byl vyhlášen pod č. 28/1926 Sb. z. a n.

Šetření o vhodnosti míst pro občanské podkovářské kursy není skončeno a proto nemohlo býti dosud přikročeno k aktivování občanských podkovářských kursů podle ustanovení výše citované vyhlášky. Ustanovení odst. 2, čl. 1. této vyhlášky připouští, aby byly podkovářské kursy konány také v jiném než jazyku státním a ministerstvo zemědělství pomýšlí na to uskutečniti potřebný počet kursů podkovářských v jazyku maďarském.

Podle výše citované vyhlášky byly konány podkovářské zkoušky bez navštěvování kursu v měsíci dubnu a srpnu 1926 v Košicích a v měsíci květnu 1926 po předchozím přípravném kurse výhradně v jazyku maďarském ve státním hřebčinci v Nitře.

Z naznačeného jde na jevo, že podkovářům maďarské národnosti jest umožněno, aby skládali podkovářské zkoušky v mateřském jazyku, a že jim bude též umožněna návštěva občanských podkovářských kursů s vyučovacím jazykem maďarským. Tím jest zároveň vyhověno požadavku v posledním odstavci interpelace kladenému.

V Praze dne 12. října 1926.

Dlužno přiznati, že dosavadní maďarská rolnická škola v Komárně nevyhovuje dostatečně všem potřebám maďarského rolnictva na Slovensku. Ministerstvo zemědělství sleduje proto již delší dobu tuto otázku a hledá vhodnou formu pro její vyřešení. Ministerstvo zemědělství bude v prvé řadě uvažovati o zřízení a vhodném umístění potřebných maďarských paralelek při některých zemědělských školách ve smyslu usnesení na poradách v Trenčanských Teplicích, konaných dne 26. června 1926 a učiní v tom směru příslušné návrhy.

V Praze dne 25. října 1926.

Podle zásad B. pro úpravu osobních poměrů civilních státních zaměstnanců na Podkarpatské Rusi poskytuje se zaměstnancům na Podkarpatskou Rus zatímně přiděleným místo diet jako odškodné mimořádný přídavek, a to ženatým 1500 Kč měsíčně, svobodným pak 1200 Kč měsíčně.

Výnosem ze den 5. června 1924, čís. 9612 pres., vyslovilo ministerstvo vnitra, že ženatému zaměstnanci na Podkarpatskou Rus zatímně přidělenému přísluší zvýšený mimořádný přídavek 1500 Kč měsíčně pouze v tom předpokladu, že se oženil před svým exponováním na Podkarpatskou Rus, že však při tom nerozhoduje, uzavřel-li sňatek po 31. prosinci 1922, poněvadž nejde o drahotní přídavky rodinné, na něž vztahoval by se zákon ze dne 20. prosince 1922, čís. 394 Sb. z. a n. nýbrž o náhradu výloh spojených s vedením dvojí domácnosti.

Nálezem nejvyššího správního soudu ze dne 3. dubna 1925, č. 12779/24, jehož se interpelace dovolává, zrušeno bylo rozhodnutí žalovaného úřadu jedině proto, že v něm odepření výplaty tohoto zvýšeného mimořádného přídavku odůvodněno bylo ustanovením § 6 II zákona ze dne 20. prosince 1922, čís. 394 Sb. z. a n. V citovaném nálezu nejvyšší správní soud výslovně však podotýká, že nemohl vzhledem k §u 5 a 6 zákona o správním soudě zkoumati, zda po případě uplatňovanému nároku stěžovatelovu nestojí v cestě okolnosti jiné.

Mezi nálezem nejvyššího správního soudu a mezi zmíněným výnosem ministerstva vnitra, není tudíž rozporu, jejž v něm interpelace spatřuje, neboť jak nález, tak i výnos ministerstva vnitra úplně se shodují v tom, že ustanovení §u 6 II. zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., týkající se drahotních přídavků, nelze použiti na mimořádné přídavky zaměstnanců na Podkarpatskou Rus dočasně přidělených.

Jelikož pak také respektování nálezů nejvyššího správního soudu jest upraveno zákonnou normou (§ 7 zákona z 22. října 1875, č. 36 ř. z. z r. 1876), není za tohoto stavu věci důvodu k zvláštnímu opatření.

V Praze dne 29. listopadu 1926.

Požadavku, abych působnost výnosu ministerstva financí ze dne 25. února 1926, čís. 16340/26-III/9a, rozšířil na státní zaměstnance na Slovensku a Podkarpatské Rusi, vyhověl jsem vynesením z 22. dubna 1926, č. j. 30639/26-III/9a, kterým bylo povoleno, aby nedoplatky daně z příjmu předepsané ze služebních požitků na léta 1925 a dřívější, jakož i taková daň z příjmů za běžný rok 1926 byly u zaměstnanců s pevnými platy služebními (čítajíc v to i zaměstnance státní), jichž hrubé služební požitky v roce 1926 nečiní aspoň 608 Kč za měsíc, úplně odepsány a u zaměstnanců s pevnými platy služebními, jichž hrubé služební požitky v roce 1926 činí nejméně 608 a nejvýše 2000 Kč za měsíc, vyrovnány srážkami z hrubých příjmů služebních vyplácených za měsíce květen až prosinec 1926, a to ve výši 4% těchto požitků, nepřevyšují-li částku 1500 Kč za měsíc, a ve výši 5% těchto požitků, převyšují-li částku 1500 Kč, avšak nikoliv částku 2000 Kč za měsíc.

Úpravu srážek podle bodu 3. interpelace nelze mi povoliti, jednak, ježto by znamenala větší výhody, než jaké byly povoleny dělnictvu, jednak z důvodů zásadních a z důvodů prejudiciálnosti vůči jiným skupinám poplatnictva.

Pokud jde o požadavek stanovení daně prostého minima penízem 10.000 Kč u státních zaměstnanců na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, poukazuji, že návrh reformy daní přímých obsahuje zvláštní ustanovení o zdaňování důchodů ze služebních požitků provedením srážky u zaměstnavatele. Podkladem pro daňovou povinnost zaměstnance a z toho vyplývající provedení srážky daně jest nejnižší hranice důchodu okrouhle od 10.000 Kč hrubého příjmu ročně. Tato částka zvyšuje se u osob, v jichž zaopatření jsou, nehledíc k druhému manželu, další čtyři příslušníci rodiny, na okrouhle 11.500 Kč, u osob s 5 takovými příslušníky rodiny na okrouhle 13.800 Kč a konečně u osob se 6 takovými příslušníky na okrouhle 16.300 Kč.

Tím činí se dotyčným poplatníkům z důvodů sociálně-hospodářských velmi značný ústupek, jdoucí s hlediska potřeb státní pokladny na samy hranice možností.

Požadavku, vyslovenému v bodě 4., vyhovuje se zúplna chystanou reformou přímých daní, která zavádí všeobecně a obligatorně pro celé státní území republiky vybírání daně z příjmu ze služebních požitků všelikého druhu ve formě srážky z každé výplaty u zaměstnavatelů.

Co se týče vytýkaných nesrovnalostí mezi zdaněním státních zaměstnanců a zdaněním ostatních poplatníků na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, poznamenávám, že mi není známo, že by státní zaměstnanci byli zdaňováni nad svou zákonnou povinnost. Ostatní skupiny poplatnictva jsou pak zdaňovány na tolik, na kolik je finanční správa s to, aby jejich daňovou povinnost vystihla. Přirozeně v minulých létech, kdy finanční správa zápasila se všeobecně známými potížemi, mohly se vyskytnouti nesrovnalosti ve zdaňování, tyto však jsou stále odstraňovány a daňová povinnost všech kategorií poplatnictva se prohlubuje čím dál tím více.

Poplatníku K. B. z Hustu byla uložena daň z příjmů na berní rok 1921 ze základny Kč 34.247,- penízem Kč 2045.75 a na berní rok 1922 ze základny Kč 56.843,- penízem Kč 5260,-, Na berní rok 1923 byl v důsledku utrpené obchodní ztráty daňovou komisí od daně z příjmu osvobozen, ale referent se z osvobozujícího výroku daňové komise odvolal, takže náprava, stala-li se chyba, bude sjednána v řízení odvolacím.

Příjem H. L. z Berhova byl zdaněn - stejně jako i příjem jeho dvou bratří - pro berní léta 1921 až 1923 u jeho otce F. H. z Berehova, jenž na rok 1923 byl od daně z příjmu daňovou komisí osvobozen tím, že berní sazba,připadající na stanovený jeho poplatný příjem, s ohledem na počet (18) členů rodiny v jeho zaopatření jsoucích, byla podle čl. I., § 2 zákona z 12. srpna 1922, č. 294 Sb. z. a n., snížena o 45 stupňů. Na berní rok 1921 byla mu předepsána daň z příjmu ze základny Kč 90.398 penízem Kč 9539.20 a na berní rok 1922 ze základny Kč 91.049,- penízem Kč 9539.20.

V Praze dne 6 prosince 1926.

Bývalým zřízencům zemské vyšší hospodářské školy v Táboře, Rudolfu Vackovi, Fr. Maťhovi, Václavu Müllerovi, Václavu Holasovi a Ladislavu Volfovi, kteří byli dnem převzetí výzkumné stanice, zřízené u této zemské školy, do státní správy, považováni de facto za zaměstnance státní, zůstaly zachovány platy, jaké měli ve službách zemských.

Jen vyhotovení formálních dekretů jmenovacích zdrželo se pro různé (též nepředvídané) překážky rázu administrativního. Jakmile byly komplikace administrativního řízení překonány, vydalo ministerstvo zemědělství těmto zaměstnancům, jejichž hmotné zájmy průtahem administrativního řízení nikterak neutrpěly, bezodkladně jmenovací dekrety a to výnosem ze dne 3. června 1926, tudíž dříve, než mu výše uvedená interpelace byla doručena. Tím jest vyhověno všem požadavkům obsaženým v dotazech interpelace.

V Praze dne 27. listopadu 1926.

Článek "Polizei und Schule" otištěný v č. 485 per. tiskopisu "Tagesbote" z 19. října 1926 neušel pozornosti státního zastupitelství v Brně.

Přesvědčivše se o bezdůvodnosti uveřejněných útoků zahájilo u zemského soudu trestního v Brně trestní řízení proti pisateli článku a odpovědnému redaktoru listu pro urážku poručenského soudu v Brně-městě podle §§ 488, 493 tr. z. a čl. V. zák. č. 8/1863 ř. z.

Státní zastupitelství v Brně nezakročilo zabavením článku. Mělo totiž za to, že veřejnému zájmu lépe bude vyhověno, bude-li trestním řízením prokázána bezpodstatnost obvinění a bude-li o tom veřejnost řádně zpravena na podkladě ustanovení zákona z 30. května 1924 č. 124/24 Sb. z. a n.

Za uvedeného stavu věci nemám příčiny k dalšímu opatření.

V Praze dne 4. prosince 1926.

V záležitosti co nejrychlejšího vyřízení odvolání podaných proti předpisům dávky z majetku a z přírůstku na majetku, dovoluji si poukázati na velmi úspěšně prováděnou t. zv. depurační akci. Tato akce, zahájená koncem roku 1925, bude míti ten výsledek, že koncem roku 1926 budou téměř všechny doposud nevyřízené věci a nevyměřené daně, jež se v důsledku poválečných poměrů nahromadily, vyřízeny, pokud se týče vyměřeny. Toto se ovšem vztahuje i na vyřízení odvolání protii předpisu dávky z majetku, a lze tudíž očekávati, že téměř všechna doposud plynoucí řízení v tomto směru budou v dohledné době ukončena.

Pokud pak jde o povolení všeobecného bezúročného odkladu placení dávky z majetku až do vyřízení podaných odvolání jest finanční správa vázána platnými zákonnými předpisy, jež podobného všeobecného a bezúročného odkladu cestou administrativní nepřipouští.

Přesto však finanční správa, používajíc zmocnění daného jí par. 18 zákona ze dne 16. března 1921, č. 116 Sb. z. a n., povoluje v ohledu vyžadujících individuelních případech slevu úroků z prodlení až na 5%. Také individuelní žádosti o posečkání splatné dávky z majetku jsou posuzovány co nejblahovolněji, a finanční správa se snaží, aby poplatníku co do doby placení vyšla co nejvíce vstříc.

V příčině výplaty přeplatků na dávce z majetku a z přírůstku na majetku vzniklých v důsledku novely k zákonu o dávce z majetku ze dne 21. prosince 1923, č. 6 Sb. z. a n. z roku 1924 pokud se týče jich přeúčtování na dlužné daně a dávky, bylo podřízeným úřadům nařízeno a je stále na to naléháno, aby provedení výplat, pokud se týče přeúčtování dělo se s urychlením co největším.

Poněvadž pak přeplatky na dávce z majetku nevznikají jen z tohoto důvodu, nýbrž i z mnoha jiných důvodů, jest pochopitelno, že tato agenda jest u finančních úřadů II. stolice, kde se soustřeďuje, velmi obsáhlá.

Ministerstvo financí věnuje této agendě stále největší péči a díky různým opatřením, jak personálního tak i věcného rázu zlepšil se její stav tou měrou, že i zde lze v dohledné době očekávati podstatné zlepšení.

V Praze dne 15. listopadu 1926.

K jednotlivým dotazům této interpelace dovoluji si dáti tuto odpověď:

"Pokud jde o výměnu peněz podle vládního nařízení ze dne 12. října 1920, č. 576 Sb. z. a n., o měně na Podkarpatské Rusi a Slovensku, pokud tam nebylo okolkováno, bylo zjištěno, že hlavní finanční ředitelství v Užhorodě zaslalo již koncem roku 1920 všem notářským úřadům vyhlášky, oznamující, ve kterém místě bude komise pro výměnu peněz zasedati a kdy možno peníze u ní vyměniti, takže úřady finanční zajisté učinily všechno, aby obyvatelstvo mohlo býti účastno výhodné výměny podle uvedeného vládního nařízení.

Ministerstvo financí koná ve věci výměny peněz v dotyčných obcích ještě další šetření, mohlo by však zakročiti jen, pokud by šetřením byly zjištěny případy dosud sand nevyřízené, kde o výměnu bylo sice včas zažádáno, ale o žádostech dosud nebylo rozhodnuto, nebo kde jde o výměnu snad nesprávnou. Povolovati novou lhůtu k přihláškám hotovosti k výměně není však právně možno, poněvadž výměna na Podkarpatské Rusi byla již zákonem ze dne 10. února 1921, č. 67 Sb. z. a n. prohlášena za ukončenou.

Pokud ovšem některé obce byly připojeny k republice Československé teprve po účinnosti vládního nařízení č. 576/1920 Sb. z. a n., nelze na ně vztahovati ustanovení tohoto nařízení. Výměna v těchto obcích mohla se státi jen podle denního kursu domácí měny.

Vkladní knížky a ostatní ceniny v době řádného soupisu nepřihlášené, byly až do konce roku 1925 na žádost majitelů se svolením hlavního finančního ředitelství v Užhorodě sepisovány a označovány dodatečně.

Pokud v interpelaci činí se zmínka o přihláškách cizozemských pohledávek obyvatelů obcí tam uvedených, míněn jest patrně zejména soupis podle vládního nařízení č. 224/24 Sb. z. a n. o soupisu pohledávek a závazků vzniklých v bývalých korunách rakouských a uherských mezi věřiteli a dlužníky československými a maďarskými. V té příčině mohou však obyvatelé podati přihlášky svých pohledávek u Československého účtovacího ústavu v Praze nebo u Zemské banky, filiálky v Bratislavě, dodatečně."

Soupis a označení válečných půjček má význam jen s hlediska jejich zhodnocení buďsi úpisem IV. státní půjčky podle zákona č. 417/1920 Sb. z. a n. nebo výměnou za 3% odškodňovací dluhopisy podle zákona č. 216/1924 Sb. z. a n. Lhůta k úpisu IV. státní půjčky i k prosté výměně však uplynula již dnem 30. června 1925, tedy za více jak 6 měsíců po tom, kdy státní hranice, zahrnující jmenované obce do území československého byly definitivně určeny. Obyvatelé těchto obcí neměli nepříznivějšího postavení než obyvatelé ostatního území republiky a není proto důvodu k nějakému mimořádného opatření v tomto směru, na př. k otevření zvláštní lhůty, nehledíc ani k tomu, že by pro takovéto opatření chyběl vůbec právní podklad. Byly-li však od tamějších obyvatel upsány nebo přihlášeny k výměně válečné půjčky nesepsané, bude dodatečný soupis ministerstvem financí povolen stejně jako u jiných odůvodněných případech. Stejné stanovisko zaujímá ministerstvo financí i pokud jde o případný dodatečný soupis předválečných rent a o jejich dodatečnou úřední úschovu.

"Poplatníci v interpelaci uvedených obcí měli příležitost jako ostatní censisté včas dostáti své povinnosti podati daňová přiznání. Rovněž tak měli možnost použiti svého práva odvolacího. U dávky z majetku umožnila jim finanční správa tuto povinnost tím, že již v roce 1921 vyslala do každé obce úředníka, který sepsal s poplatníky příslušné přiznání, což také mnozí poplatníci ze všech obcí v interpelaci jmenovaných učinili a to na př. co do daně z příjmu pro léta 1918-1920, již v roce 1922. Poplatník, jenž odvolání nepodal, učinil tak buď proto, že uznával správnost dotyčných předpisů, nebo ze zřejmé liknavosti. Avšak i v tom případě mohl, resp. ještě může, neodpovídalo-li uložení daní skutečným poměrům, žádati dodatečně za prominutí zmeškané lhůty.

Jelikož uvedené obce leží blízko Tisy a jsou vydány nebezpečí povodní, zjišťuje se každoročně živelní škoda, na niž mohou se poplatníci jak v přiznání, tak i při odhadních komisích odvolati.

Nahromadění daní nebylo zaviněno jen opozděným předpisováním, nýbrž zejména též poplatníky samými, kteří nestarali se o včasné umoření svých daňových nedoplatků. Pokud toto jejich hospodářská situace nedovolovala, měli možnost žádati za povolení přiměřených splátek, po případě za poskytnutí mimořádných daňových úlev podle zákona z 8. října 1924 čís. 235 Sb. z. a n. O splátky žádalo však v r. 1925 pouze 7 poplatníků, v r. 1926 jenom jeden, za úlevy podle citovaného zákona pouze dva poplatníci.

Exekuční vymáhání, jehož je vzhledem k liknavosti poplatníků třeba, provádí se v době pro poplatníky nejpříznivější, totiž po žních a při odvodu tabáku. V r. 1925 bylo omezeno pouze na zájmy. Od dražeb bylo vzhledem k živelním pohromám upuštěno. V letošním roce nebyly dokonce exekuční kroky ve zmíněných obcích vůbec podniknuty.

O povolení splátek, po případě o prominutí úroků z prodlení může býti uvažováno pouze na základě individuelních žádostí."

V Praze dne 15. listopadu 1926.