Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Musím především konstatovati, že na zaměstnance dráhy v údolí Borži bylo právem použito předpisů zákona čís. 286/1924, ježto převod majetku společnosti podle §u 2 zákona čís. 71/1924 stal se usnesením valné hromady společnosti 31. června 1924.

Při restrikci u těchto zaměstnanců postupovala státní správa železniční úplně stejně jako u ostatních zaměstnanců státních drah.

Celkem bylo restringováno 56 zaměstnanců, a to 28 pro nedostatek čsl. státního občanství, 4 pro služební závady a tresty, 5 pro slabý a neuspokojivý služební výkon, 1 pro značný pokročilý věk, 3 proto, že jsou sami dosti majetkově zajištění, 2 pensisté jiných drah, kteří po svém pensionování byli zaměstnáni u místní dráhy v údolí Borži, a 13 pro neznalost služební řeči. Z restringovaných bylo 22 zaměstnanců provisorních. K tomu musím dodati, že v oblasti správy provozu v Beregsázu uspořádány byly 4 jazykové kursy, v Beregsázu samém dokonce po 2 roky, takže zaměstnanci měli dosti příležitostí, aby se služebnímu jazyku naučili.

Tak zv. unifikaci hodlá ministerstvo železnic přiznati zaměstnancům dráhy v údolí Borži při definitivním provedení zákona čís. 103/1926 pro zaměstnance železniční.

V Praze dne 2. prosince 1926.

Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, jehož oboru působnosti patří v první řadě provádění zákona ze dne 4. května 1926, č. 87 Sb. z. a n. o podomním obchodě, podniklo k přípravě prováděcího nařízení k § 17 citovaného zákona velice obsáhlé šetření prostřednictvím obchodních a živnostenských komor a úřadů politických, jehož výsledkem jest přesný seznam nouzových krajů na celém území republiky. Seznam byl publikován jako součást vládního nařízení č. 216/1926 Sb. z. a n.

Při pořizování seznamu bylo přihlíženo ke všem krajům a místům, v nichž se podomní obchod jednak odedávna provozoval, jednak stal se nutným prostředkem obživy obyvatelstva, které hospodářskou krisí ztratilo obvyklé zaměstnání a jest odkázáno na podomní obchod.

V Praze dne 16. prosince 1926.

V dohodě se zúčastněnými ministerstvy zemědělství, obchodu a financí a po slyšení v úvahu přicházejících odborných korporací a přímých zástupců zájemců z Moravy a ze Slovenska, mezi nimi i zástupců Svazu mlékáren a mlékařských družstev Moravy, uplatnilo ministerstvo zahraničních věcí při jednání o třetí dodatkovou úmluvu československo-rakouskou, podepsanou dne 23. června 1926, požadavek o snížení nového cla na mléko v Rakousku.

S poukazem na to, že clo vstoupilo v platnost teprve dne 26. května 1926 a že tato věc má povahu vyhraněné vnitropolitickou, odmítlo Rakousko snížení cla. Po obšírných debatách a obtížném jednání dosáhla československá delegace aspoň snížení vyrovnávacího zatížení daně obratové při dovozu ze 4% na 3%.

Ministerstvo zahraničních věcí, jsouc si vědomo toho, že jde zde s hlediska nejen postižených krajů, avšak i s hlediska celohospodářského o věc velmi značné důležitosti, jejíž příznivé čili nepříznivé vyřízení by mohlo vykonávati nepatrný vliv na usměrnění a intensitu zemědělské výroby v postižených krajích, hodlá požadavek o podstatné snížení cla na mléko při shora zmíněné revisi uplatňovati znovu s největší energií.

Pokud se týče vnitrostátních opatření jež by přispěla ku zmírnění exportu mléka, bylo dosud provedeno toto:

1. Ministerstvo železnic snížilo s platností od 23. srpna 1926 dovozné ze stanic, jež označili zájemníci ze stanice odesílací, do pohraničních stanic československo-rakouských o 30-51%.

2. Ministerstvo obchodu zrušilo s platností od 1. listopadu 1926 dosavadní poplatek z vývozu mléka (3 hal. za 1 l).

3. Ministerstvo financí učinilo opatření, aby celní úřady odbavovaly vývozní zásilky mléka (též kyselého), jakož i smetany a yogurtu v každé době bez předpisování poplatků za odbavování domácími celnímu prohlídkami. Zrušením formy domácích celních prohlídek při odbavování takovýchto zásilek odpadá též dávka za eventuelní generelní povolení těchto prohlídek, podle položky 30. dávkového řádu K, vyhlášeného vládním nařízením ze dne 4. září 1925, čís. 185 Sb. z. a n.

V Praze dne 4. prosince 1926.

Oba případy, o nichž se interpelace zmiňuje, jsou na základě stížnosti, podané spolkem "Deutscher Kulturverband", předmětem řízení před nejvyšším správním soudem, jemuž byly také již zaslány spisy, věci se týkající. Jest proto nutno vyčkati výslledku soudního přezkoumání naříkaného opatření.

V Praze dne 16. listopadu 1926.

Škody, které utrpělo obyvatelstvo Podkarpatské Rusi za rumunské okupace v roce 1919 byly úředně vyšetřeny a sepsány.

Příslušné soupisy byly zaslány ministerstvu zahraničních věcí, která jedná s rumunskou vládou o jejich náhradě. Jednání toto není dosud skončeno.

Pokud jde o poskytnutí záloh na škody, neměla vláda dosud důvodu k nějakému opatření, ježto takové žádosti poškozenců jí nebyly předloženy.

V Praze dne 2. prosince 1926.

Šetření bylo zjištěno, že příslušníci reformované církve v obci Dolní Michalany podali v listopadu 1920 žádost, aby na tamní reformované lidové škole byl vyučovacím jazykem jazyk maďarský. Referát ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě žádosti této výnosem ze dne 7. ledna 1921 nevyhověl a vyučování maďarské řeči obmezil na tři hodiny týdně. Proti tomuto rozhodnutí nebyla podána žádná stížnost a proto rozhodnutí toto nabylo moci práva.

Dále bylo zjištěno, že vyučování na dotčené reformované škole nebylo přerušeno zaviněním státní školské správy, nýbrž proto, že učitelské místo na této církevní škole nebylo po odchodu učitele Vojtěcha Rozzgonyho příslušnými činiteli znovu obsazeno, a dále proto, že nová školní budova byla sice vydržovatelem školy vystavěna, ale nebyla zařízena. Proto většina dětí z Dolních Michalan chodí do škol jejich náboženského vyznání v sousedních obcích, kde rodiče těchto dětí jsou spoluvydržovateli škol.

O nynějších národnostních poměrech v uvedené obci bylo zahájeno šetření, podle jehož výsledku bude učiněno příslušné opatření.

V Praze dne 30. října 1926.

Ke shora uvedené interpelaci sděluje toto:

Ustanovení, uvedená v "Ujednání" ze dne 12. listopadu 1925 mezi odborovými organisacemi a mezi státními báňskými a hutnickými závody v odst. ad 2. až ad. 6. provedena byla s největším urychlením ještě v r. 1925 a počátkem roku 1926.

Částečně bylo také již vyhověno bodu 1., jelikož již dne 18. února 1926 bylo za spoluúčasti zástupců 6 organisací provedeno (až na několik nevyjasněných případů) zařazení kancelářských směnařů a výpomocných dozorců, do jednotlivých skupin A, B, C, D, podle školního vzdělání.

Zbývalo provésti jen vlastní platovou úpravu, spočívající v tom, že by na základě vyšetřených minimálních a maximálních platů byly stanoveny platové stupnice pro jednotlivé skupiny A, B, C, D. Po zpracování dotyčného obsáhlého materiálu vypracovalo ministerstvo veřejných prací "Směrnice" pro úpravu platů zaměstnanců, o než jde a projednalo tyto "Směrnice" dne 29. října 1925 spolupodepsanými.

O věci jednal též Správní sbor státních dolů a hutí dne 5. listopadu 1926 a vzal ji na vědomí.

Jelikož podle "Směrnic" úprava platů má zpětnou platnost od 1. ledna 1926, nebudou zdržením zaměstnanci poškozeni. Tím jest "Ujednání" ze dne 12. listopadu 1925 ve všech svých bodech a detailech úplně provedeno.

V Praze dne 11. prosince 1926.

Měl jsem čest již v plenární schůzi senátu dnes 26. října 1926 zmíniti se o některých věcech, které páni interpelanti uvádějí. Tak jsem ukázal, že ze 16 zmařených životů, kterých vyžádalo si naše vojenské letectví v letošním roce, když nečítáme smrtelné zranění kapitána Ochrany ve Francii a 2 bolestné oběti z řad spojeneckého letectva jihoslovanského, připadá jich 8 na vrub polních cvičení a 8 na vrub normálního leteckého provozu. Z toho je patrno, že polní cvičení zhoršují velmi silně bilanci našich ztrát na poli vojenského letectví a že letecký provoz za poměrů normálních vykazuje poměrně daleko menší počet nehod. Upozornil sem také, že v poměru k ohromnému stoupnutí vykonaných letů a nalétaných hodin jsou naše ztráty, třebas bolestně, přece jen rok od roku relativně menší. Na některých číslech z ciziny ukázal jsem, že i v jiných státech, a to i v jiných státech, a to i ve státech se starým a vyspělým letectvím, mají bilanci ztrát v poměru k nalétaným hodinám a provedeným letům horší než my.

K vývodům pánů interpelantů, jakoby technicko-dozorčí služba v našem letectví nebyla dostatečná a dokonce byla postupně omezována nebo rušena, podotýkám: Technicko-dozorčí službu provádí především vojenská přejímací správa, v jejíž čelo byl postaven počátkem letošního roku jeden z nejzkušenějších našich techniků. Orgány této služby, zkušení technici, jsou přiděleni přímo v továrnách na draky a motory, kde prohlížejí a přejímají každou součástku draků i motorů a značkují jak polotovary, tak i hotové výrobky. Zkoušky jednotlivých zásilek surovin, jakož i hotové součástky zkouší jednak vojenský technický ústav, jednak již vojenský letecký ústav studijní, který po překonání velikých překážek blíží se konečně svému vybudování.

Po zahájení provozu ve vojenském leteckém ústavu studijním bude arci možno zkoušeti letecký materiál ještě důkladněji než dosud pomocí nejmodernějších strojů a přístrojů. Ale již nyní letecká přejímací správa a vojenský technický ústav přispívají značnou měrou k bezpečnosti leteckého personálu, doplňujíce přesný a svědomitý dozor, který provádějí již továrny o své újmě.

U pluků je dozorčí služba technická obstarána takto: Letadla ošetřují poddůstojníci a vojíni "ošetřovatelé letounů" pod dozorem zkušeného rotmistra "vrchního ošetřovatele letounů". Poněvadž krátká služební doba dovoluje použití nováčků vycvičených na ošetřovatele letounů teprve v posledních měsících jejich presenční služby, byli u každé letky systemisováni 3 délesloužící ošetřovatelé letounů, jejichž místa se obsazují poddůstojníky a vojíny, kteří se hlásí k dobrovolné další službě. V budoucnu budou tato místa obsazována v prvé řadě absolventy školy pro odborný dorost letectva. Poněvadž by však ani tento počet stálých sil nedostačoval, jsou systematisováni u každé letky 3 civilní ošetřovatelé letounů, kteří jako zdatné zapracované síly vykonali již vojenskému letectvu mnoho platných služeb.

Dohledem na veškerou výkonnou technickou službu letky jest zvláště pověřen jeden z důstojníků pilotů. Vedle velitelů dozírají ovšem na technickou službu letek techničtí pobočníci perutí a pluků, jakož i velitelé parků, respektive jejich dílen a skladů. Vybudování parků jednotlivých leteckých pluků blíží se ke konci. Tím bude dána možnost dalšího zdokonalení technické služby v tom směru, že plukovní park bude základnou technické a technicko-správní služby u každého pluku. Dozor nad technickou službou bude svěřen veliteli parku, staršímu zkušenému technikovi a ulehčí se letkám, které se budou moci plně věnovati svým bezprostředním úkolům. U jednotlivých parků bude zařízen přímo výcvik ošetřovatelů letounů a případně i jiných specialistů, kterým pak bude již po dobu základního výcviku vojenského možno vštípiti zároveň základní znalosti technické služby a cvičiti je specielně v ošetřování onoho typu draků a motorů, který je u jejich útvaru používán. Tento systém se výborně osvědčil ve Francii, jak zjistili dva důstojníci-piloti, vyslaní letos na stráž k leteckým plukům francouzským.

Z toho je parno, že nemůže býti řeči o omezování nebo rušení technicko-dozorčí služby u našeho vojenského letectva, nýbrž že usilujeme naopak o její stále vybudování. Stav důstojnictva této služby se stále zvětšuje, ačkoliv početné stavy armády musily býti jinak podle restrikčního zákona zmenšeny.

Jakou péči věnovala a věnuje vojenská správa doplnění početného stavu a výcviku odborného technického personálu, je patrno z těchto dat: Aby byly získány další vedoucí technické síly, vyslali jsme na École supérieure aéronautique v Paříži 6 důstojníků, z nichž 2 absolvovali tuto školu a 4 jsou letos v třetím (posledním) ročníku. Jeden důstojník-inženýr byl mimo to ještě letos vyslán, aby absolvoval poslední ročník této školy. Pro vojenský studijní ústav letecký získáni byli 4 specielní letečtí inženýři. V inženýrské koleji je 15 chovanců, kteří studují vysokou školu technickou se závazkem, že po složení II. státní zkoušky vstoupí jako aktivní důstojníci k našemu vojenskému letectvu. Aby také v záloze byl dostatečný počet důstojníků-techniků, jsou zřízeny specielní technické kursy, ve kterých se část aspirantů na hodnost záložních důstojníků letectva cvičí pro službu letecko-technickou. K této službě jsou vybíráni průmyslové školy. Poněvadž krátká služební doba nedovoluje řádně vycvičiti specialisty vojíny k ošetřovatelské službě letecké, byla založena pro výcvik ošetřovatelů letounů před nastoupením presenční služby vojenská škola pro odborný dorost letectva. Aby byly získány další síly s určitou průpravou již před nastoupením presenční služby, jedná vojenská správa o rozšíření vyučovací osnovy nižších škol průmyslových také na předměty letecko-technické. Ošetřovatelé letadel vysílají se každým rokem do továren na letadla a motory, aby se obeznámili s novými typy a jejich specielním ošetřováním. Nepotřebují připomínati, že ani jeden kvalifikovaný inženýr nebyl od vojenského letectva propuštěn.

Technická služba u letectva, pokud se týče dozoru odborně školených sil, nedoznala, jak patrno, újmy, nýbrž se stále zdokonaluje. Výkonná služba ošetřovatelská trpí ovšem nedostatkem sil, který vzniká jmenovitě v letní době, kdy je činnost letectva největší, následkem ustanovení zákona o mírovém počtu vojska a o úlevách v branné povinnosti. Upozornil jsem již v senátě, že letecký výcvik nezbytně potřebuje delší presenční služby a že při kratší době presenční lze řádný chod služby zajistiti jen dostatečným počtem délesloužících, pro jejichž získávání musí se ovšem dostati vojenské správě lepších předpokladů než dosud. Vojenská správa snaží se tomuto nedostatku odpomoci alespoň částečně tím, že zařadila do návrhu rozpočtu na rok 1927 počet civilních sil technických o 62% vyšší než v roce letošním.

Pro bezpečnost létání byly zařízeny od roku 1924 povinně lámací zkoušky a statické zkoušky konstrukcí. Po dlouhé námaze podařilo se rovněž zavésti gumové obaly benzinových nádrží, které letos zachránily několik životů a cenný materiál.

Vůči tvrzení pánů interpelantů, že letecká neštěstí postihují zvláště síly poddůstojnické a že jsou následkem ještě nedokončeného výcviků letců, chtěl bych konstatovati, že mezi obětmi převyšuje počet důstojníků a rotmistrů, tedy letců z povolání, daleko počet mužstva a poddůstojníků. Od počátku trvání našeho letectví jsou důstojníci a rotmistři, kteří se stali obětí nehod, k poddůstojníkům a mužstvu v poměru 3:2.

Pokud jde o pomyslitelně nejdokonalejší výcvik letců a kontrolu jejich osobních vlastností, na něž se táží páni interpelanti, odpovídám tolik: Kandidáti pilotství jsou vybíráni z dobrovolně se přihlásivších co nejpečlivěji. Hlavními vodítky při výběru jsou zdraví,morální vlastnosti, spolehlivost a vzdělání,v prvé řadě odborné Vybrané kandidáty posílají letecké pluky k odborně-lékařské a psychotechnické prohlídce, která je soustředěna v Praze a zaručuje tudíž stejné měřítko při zkoumání všech kandidátů. V čele zkušebního oddělení psychotechnického při vojenském leteckém ústavě studijním stojí odborník na slovo vzatý. Teprve po těchto podrobných prohlídkách, při nichž vyhoví sotva 50% prohlížených, přiděleni jsou kandidáti leteckému učilišti. Naše letecké učiliště je jedním z nejlépe zařízených a organisovaných učilišť toho druhu. O tom svědčí fakt, že armáda jihoslovanská vysílá po zralé úvaze a studiu různých cizích učilišť své důstojníky, budoucí učitele jihoslovanského dorostu leteckého k výcviku do našeho leteckého učiliště. Důstojníci, kteří řídí výcvik v létání, jsou vybíráni z nejzkušenějších důstojníků našeho letectva a byli k doplnění svých odborných znalostí po stránce pedagogické vysláni do ciziny. Samozřejmě, že k polní službě za manévrů vybírán je toliko personál úplně vyškolený.

Vojenské správě nelze tudíž klásti za vinu nedostatek technického výcviku nebo nevhodný výběr pilotů co do duševních a morálních vlastností. Vylíčil jsem již v senátě a páni interpelanti to sami připouštějí, že vojenský letec při své přípravě pro skutečné úkoly válečné nemůže se vyvarovati jistého zvýšeného nebezpečí. Jisto je, že v řadě případů jsou letecká neštěstí zaviněna nedostatkem zkušenosti nebo nadbytkem sebevědomí mladších pilotů. Zkušenosti možno nabýti jen časem, ani nejlepší výcvik nemůže ji nahraditi. Pokud se týká přebytku sebedůvěry, snaží se vojenská správa všemožně zameziti svévolné konání akrobatických obratů, ostrých zatáček, glisád atd. nízko nad zemí. Jak jsem již v senátě uvedl, bylo letos potrestáno 20 pilotů pro tyto zakázané evoluce.

Chci však zde upozorniti na zjev, který je s to opatření vojenské správy v tomto směru paralysovati. Před nedávnem provedl jeden vojenský pilot podlétnutím železničního mostu pod Vyšehradem kousek se stanoviska sportovního sice bravurní, ale jinak zbytečný a přísně zakázaný, který v případě nuceného přistání pro poruchu motoru mohl míti neblahé následky nejen pro pilota, ale i pro přihlížející pokojné obyvatelstvo. Tehdy některé časopisy místo aby tento nepředložený čin odsoudily, kritisovaly velitele pluku, který pilota právem potrestal a oslavovaly pilota jako hrdinu. Tím nabádaly ostatní mladé piloty, toužící po slávě, aby podobnými evolucemi ukázali svoji vyspělost.

Stran bezpečnostních opatření letecko-technických sděluji toto: Veškerému létajícímu personálu je zakázáno létati bez padáku. Útvarům jsou přiděleny padáky v dostatečném počtu. Vojenská letecká správa snaží se zkouškami nejnovějších modelů amerických, italských a francouzských získati nejúspěšnější systém padáku. Nutno však upozorniti, že padák dnes ještě není při všech možnostech pádu letadla naprosto bezpečný záchranných prostředek a že při velké části přihodivších se úrazů nebylo by ho ani možno použiti (mlha, náraz na telegrafní tyč, sklouznutí po křídle v malé výšce atd.). Mimo to se opatřují veškeré letouny hasícími přístroji a při nových typech letadel opatřují se benzinové nádrže ochranným obalem.

Všichni vojenští letci jsou podle usnesení ministerské rady z 5. června 1924 pojištěni jak pro případ smrti, tak zranění a to vždy, kdykoliv létají na letadlech vojenských nebo s povolením vojenské správy na letadlech civilních. Pozůstalým a zrněným letcům vyplácí se v případě úmrtí svobodných letců Kč 20.000,- rodičům nebo prarodičům. Pozůstalým po ženatých: vdově Kč 40.000,- a každému nezaopatřenému děcku Kč 10.000,-. V případě invalidity odstupňuje se podpora postiženému letci podle prokázané neschopnosti k přiměřenému občanskému povolání, při čemž béře se za podklad: pro svobodné Kč 50.000,-, pro ženaté Kč 80.000,- bez ohledu na počet dítek. toto humanní opatření ministerské rady vyvolalo v cizině příznivou odezvu a přispělo k tomu, že i v jiných státech bylo podobným způsobem o letce postaráno nebo se na podobnou úpravu podpor pomýšlí. O tom svědčí jak dotazy zástupců cizích států u ministerstva národní obrany, tak i zprávy v cizím tisku.

Pokud se týká občanských osob, které při nehodě letadla nebo jeho přistání z nouze jsou zraněny nebo zabity, je samozřejmo, že jako při úrazech vojenskými automobily poskytne vojenská správa postiženým, resp. jejich pozůstalým přiměřené odškodnění, nezavinili-li si úraz sami. K tomu účelu má ministerstvo národní obrany ve svém rozpočtu pro letectvo zvláštní položku "Škody letadly způsobené".

V Praze dne 10. prosince 1926.

Městská rada v Mor. Třebové oznámila okresní správě politické, že německý okresní osvětový sbor v Mor. Třebové bude konati přednášku, při níž předvedeno bude sedm filmů. Ježto celková délka těchto filmů se rovnala průměrné délce celovečerního programu v biografech, měla okresní správa politická za to, že se nejedná o přednášku doprovázenou filmem, nýbrž spíše o předvádění kinematografické, k němuž má býti přednáška pouze doprovodem. Poněvadž však okresní osvětový sbor v Mor. Třebové nemá licence ku pořádání kinematografického představení podle §u 1 min. nař. ze dne 18. září 1912, č. 191 ř. z., zakázala okresní správa politická oznámené představení.

V postupu okresní správy politické nelze spatřovati ani svévolné zasahování do lidovýchovných prací osvětových sborů ani nesprávný výklad ministerského nařízení o pořádání veřejných předvádění kinematografických ze dne 18. září 1912, č. 191 ř. z., a není také z toho důvodu pro ministerstvo vnitra podnětu k nějakému zakročení.

Při nové úpravě předpisů o veřejných produkcích biografických, na níž se pracuje, bude však o tom uvažováno, jakým způsobem by mohl býti vzat zřetel i na lidovýchovnou činnost okresních osvětových sborů.

V Praze dne 11. listopadu 1926.