Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. vlády na interp. posl. Šamalíka, Sedláčka, Stanislava a druhů, že nebyl zrušen příděl zbytkového statku Mistřín degradovanému legionáři Hlobilkovi (tisk VIII/538),

II. min. spravedlnosti na interp. posl. Bergmanna a spol. o poměrech soudních zřízenců a podúředníků v Československé republice (tisk IX/285),

III. min. národní obrany na interp. posl. Bergmanna a druhů o zasahování církevních hodnostářů do služebních věcí armády ve Staré Boleslavi (tisk IV/538),

IV. min. školství a národní osvěty a min. financí na interp. posl. Josefa Chalupníka a soudr. o předpisování a vybírání kostelních přirážek předpisovaných kostelními výbory jednotlivých obcí jinověrcům a bezvěrcům (tisk XVIII/215),

V. min. věcí zahraničních a min. spravedlnosti na interp. posl. dra Lukavského, Špačka, dra Hajna a spol. o přátelském poměru Italie a Československé republiky (tisk V/443),

VI. vlády na interp. posl. Práška, Sladkého, Zeminové, Hrušovského a druhů o jednání státních orgánů na Slovensku ve věcech církevních (tisk IV/331),

VII. min sociální péče na interp. posl. Bergmanna, Buřívala, Zeminové a spol. o zastavení vdovského důchodu vdovám po padlých vojínech v okresu táborském (tisk VII/538),

VIII. min. zemědělství na interp. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmanové a spol. o jmenování definitivními státních hajných, přijatých v letech 1920-1921 na území Podkarpatské Rusi (tisk VI/622),

IX. min. veřejných prací na interp. posl. Bergmanna a spol. o vypovídání státních pensistů a jich rodin z bytů ve státních domech (tisk I/622),

X. min. vnitra, spravedlnosti a min. s plnou mocí pro správu Slovenska na interp. posl. dra Fritze Onderčo a spol. v trestních záležitostech Bodnara Juraja, býv. okres. náčelníka v Sečovcích, (tisk XII/181),

XI. vlády na interp. posl. inž. R. Junga a druhů, že se zneužívá zákona na ochranu republiky (tisk III/528),

XII. min. železnic na interp. posl. dra Jabloniczkého a druhů o stavbě spojovací dráhy Handlová-Horní Štubňa (tisk VII/663),

XIII. min. vnitra na interp. posl. H Simma a druhů o praporové aféře jabloneckého tělocvičného spolku v neděli dne 13. června 1926 (tisk II/528),

XIV. min. vnitra na interp. posl. de Witte a druhů o zabavení plakátu spolku bývalých válečných zajatců (tisk XII/663),

XV. min. vnitra a min. spravedlnosti na interp. posl. Stenzla a druhů o stíhání poválečné lichvy (tisk XVIII/249),

XVI. ministra pověřeného vedením ministerstva pro zásobování lidu na interp. posl. Šamalíka, Hintermüllera, Rýpara a druhů o vládním nařízení o semilání žita (tisk IX/663),

XVII. min. spravedlnosti na interp. posl. Muny a soudr. o konfiskaci časopisu "Emigrant" (tisk VI/746),

XVIII. min. spravedlnosti na interp. pol. Štětky a soudr. o konfiskaci časopisu "Rudé Právo" a "Rudé Právo Večerník" (tisk V/746),

XIX. vlády na interp. posl. Szent-Iványho, Füssyho, Koczora a spol. o tom, ako bola provedena pozemková reforma v obci Ohaji (župa Nitranská) (tisk III/443),

XX. min. národní obrany na interp. posl. dra Korlátha a spol. o liknavém poukazování požitků invalidům (tisk V/575).

Státní pozemkový úřad zamýšlel původně ponechati jako zbytkový statek dvůr Mistřín o výměře 131.38 ha, když však obec s uchazeči vyslovili přání pro větší drobný příděl, snížil Státní pozemkový úřad výměru zbytkového statku na 98 ha. Stalo se tak po místním šetření, za účasti místního poradního sboru, tudíž zástupců všech žadatelů o půdu a také zástupce obce. Výměry získané zmenšením zbytkového statku použito bylo pro drobný příděl, při čemž vzat byl zřetel též k žádosti obce a přidělena jí půda potřebná pro chov plemenných býků.

O zbytkový statek Mistřín ucházela se s počátku obec a odůvodňovala svou přihlášku jen tím, že drobný příděl není dostatečně uspokojen a že použije zbytkového statku pro drobné žadatele o půdu. Protože po nově provedeném místním šetření byla výměra zbytkového statku snížena a rozdílu použito pro drobné přídělce a ti jím uspokojeni, odpadl i jediný důvod, který měla obec pro svou žádost o příděl zbytkového statku. Zbytkový statek byl pak přidělen legionářskému družstvu v Přerově do vlastnictví.

Družstvo jest řádně ustaveno, zapsáno v obchodním rejstříku v Olomouci dne 17. června 1922 pod č. firm. 1454 pod firmou Hospodářské, pacht spol. VIII-225 tovní, stavební a úsporné legio-družstvo v Přerově, zaps. spol. s r. o. Podle stanov mohou býti členy také nelegionáři, pokud jsou nejbližšími příbuznými členů legionářů, ale jen do 40% všech členů. Toho času má družstvo 137 členů různých povolání, z nichž jest více než 40 členů zemědělců a to buď vlastníků hospodářství, nebo rolnických synků nebo zemědělských dělníků. Mezi členy družstva jsou také tři bratři Hlobilkové Antonín, Methoděj a František, absolventi vyšší hospodářské školy v Kroměříži.

Bratři Hlobilkové podle šetření vykonaného Státním pozemkovým úřadem sami neměli nemovitého majetku. Jejich matka Anna Hlobilková vlastnila usedlost čp. 1 v Břestu u Přerova, kterou v dobrovolné dražbě prodala, aby své syny mohla vybaviti.

Skutečnost, že jeden ze jmenovaných bratři byl zbaven hodnosti desátníka, týká se družstva a jeho poměru k členům, nikoliv však úřadů a Státní pozemkový úřad neměl důvodu, aby příděl zbytkového statku celému družstvu zrušil.

Státní pozemkový úřad přidělil, jak výše řečeno, zbytkový statek družstvu do vlastnictví. Družstvo může zbytkový statek propachtovati jen se svolením Státního pozemkového úřadu. O svolení k propachtování družstvo nežádalo a Státní pozemkový úřad neměl proto příležitosti v tomto směru rozhodovati.

Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 29. listopadu 1926.

Na interpelaci dovoluji si odpověděti toto:

K bodu 1.a 2. Stravování vězňů u okresních soudů bylo upraveno v roce 1921 takto:

Vězeň u okresního soudu obdrží každého dne ráno 0.4 l černé kávy, v poledne 0.5 l polévky a 0.5 l hutného příkrmu a večer 0.5 l černé kávy nebo zpražené polévky. Mimo to denně 400 g chleba ve vypečeném stavu a jednou týdně 120 g masa.

U každého okresního soudu sestaví se vždy jednou za rok týdenní jídelní vzorný lístek, ohodnotí se podle místních tržních cen, načež se vypíše soutěž na zadání stravování vězňů na rok. Presídia vrchního zemského soudu v Praze a v Brně, dále vrchní státní zastupitelství v Bratislavě a v Košicích jsou zmocněná zvýšiti soudnímu zřízenci, ucházejícímu se o zadání stravy pro vězně u okresních soudů, náhradu za celodenní porci, upravenou podle vzorného jídelního lístku a místních drahotních poměrů, až o 20%. V této přirážce jest obsažena náhrada za palivo, opotřebované nářadí a odměna. Povoleni vyšší přirážky v případech výminečných není vyloučeno a bylo již několikráte povoleno. V případě náhlého stoupnutí ceny potravin upraví se znovu hodnota jídelního lístku a povolená roční náhrada stravného.

Dá se souditi, že jídla pro vězně připravuje žena soudního zřízence současně s přípravou rodinných pokrmů, aby ušetřila paliva. Odpovědnost za řádné vyúčtování náhrad stravného jest však nutno ponechati soudním zřízencům, pověřeným dohledem nad vězni, ježto vedou přehled o uvězněných.

K bodu 3. Zprostiti soudní zřízence kolkovného na účtech za vydanou stravu vězňům není možno, beze změny stávajících zákonných předpisů, ježto kvitance na částky, jež justiční erár vyplácí stravovatelům vězňů za podané porce, podléhají kolku podle II. stupnice, byť i stravovatel byl státním zaměstnancem.

Kdyby vyvařování pokrmů pro vězně měla převzíti žena soudního zřízence, bylo by nutno zpoplatniti i smlouvou, kterou za tím účelem by uzavřela s justičním erárem. Dohodne-li se justiční erár se stáním zaměstnancem o převzetí stravování, nevyžaduje se placení těchto smluvních poplatků, ježto výkon jeho jako stravovatele vězňů ukládá se mu ovšem za jeho souhlasu jako služební povinnost.

K bodu 4. a 6. Není známo, že by zřízencům u soudů bylo znemožňováno a po případě znesnadňováno použití řádné roční dovolené; ministerstvu spravedlnosti v tomto směru nedošly instančním pořadem žádné stížnosti.

Otázka, zda, pokud a jakým způsobem bude se bráti v úvahu odměňování nedělní služby, po případě služby přesahující 8 hodin denně, netýká se jen zřízenců, nýbrž i ostatních zaměstnanců a to nejen resortu justičního, nýbrž všech oborů státní správy. Řešiti tuto otázku bude příslušna vzhledem k předpisu § 148 platového zákona vláda s hlediska všeobecného podle směrnic, jimž právě pro jejich všeobecnost nemohu svým vyjádřením předbíhati.

K bodu 5. Pokud jde o převedení trestanců z věznice krajského soudu k věznicím okresních soudů za účelem získání síly pro úklid soudních kanceláři, nutno při rozhodování o podobných žádostech uvážiti účel trestu a možnost přiměřeného výkonu, jakož i opatření proti útěku ve věznici okresního soudu.

K bodu 7. Všichni zřízenci okresních soudů, pověřeni dozorem nad vězni u okresních soudů, byli podle výnosu z 15. listopadu 1924, č. 4192 věz. vyzbrojeni služebním gumovým obuškem. Podle potřeby jsou podělováni ještě služební střelnou zbrani a to buď revolverem nebo opakovací pistolí.

K bodu 8. Pokud jde o požadavek, aby výkonní soudní podúředníci byli po delší uspokojivé službě kancelářské zařazeni do stavu kancelářských úředníků, není zcela jasno, má-li interpelace na mysli individuelní jich jmenování nebo vydání všeobecného předpisu poskytujícího nárok na automatické jmenování na místa kancelářských úředníků. Připustiti tento nárok bylo by však v odporu s tendencí, na níž spočívá nový platový zákon, jenž při průkazu všech předepsaných všeobecných a zvláštních podmínek připouští bezvýhradně jen jmenování na uprázdněná řádně systemisovaná služební místa. Při individuelním obsazování míst kancelářských úředníků pak nutno poukázati na předpis (§ 7, odst. 7), jenž tato místa úřednická vyhrazuje v prvé řadě kvalifikovaným uchazečům z řad kancelářských oficiantů.

K bodu 9. Soudní zřízenci budou od roku 1927 dostávati služební šat soukenný látky, kterou zakupuje ministerstvo obchodu pro všechny státní neozbrojené zřízence hromadně. Vláda Československé republiky chystá nyní po vydání nového požitkového zákona jednotnou úpravu služebního šatu pro státní zřízence. Nedoporučuje se tudíž pro jednotlivý resort vypracovávati novou prozatímní úpravu.

V Praze dne 18. listopadu 1926.

Vyšetření případu ze dne 12. (nikoliv 30., jak v interpelaci uvedeno) května t. r. stalo se na základě intervence z kruhů parlamentních. Tímto šetřením zjištěno, že postup některých důstojníků nebyl v každém směru správný a stejně i jednání intervenujícího duchovního bylo by lze činiti různé výtky. Proto byl velitel II. korouhve 8. jezdeckého pluku, kteréhožto útvaru případ se týkal, upozorněn, že podobných incidentů nutno se vyvarovati.

Případ ze dne 13. června t. r. vůbec nebyl vyšetřován, poněvadž v té věci žádná stížnost nedošla.

V Praze dne 26. listopadu 1926.

Šetřením bylo zjištěno, že kostelní konkurenční výbor v Paskově předložil za účelem předpisování a vybírání kostelních konkurenčních přirážek bernímu úřadu v Místku nepřesné výkazy osob povinných platiti konkurenční přirážky. Bylo proto učiněno opatření, aby výkazy ty byly opraveny.

Zemské finanční ředitelství v Brně kromě toho nařídilo bernímu úřadu v Místku a současně i ostatním berním úřadům na Moravě, aby napříště bez ohledu na výkaz kostelního konkurenčního výboru vyloučily z předpisu kostelní přirážky ony poplatníky, kteří se u berního úřadu vykáží výměrem okresního politického úřadu (§ 6, odst. 2. zák. z 23. IV. 1925. č. 96 Sb. z. a n.), že vystoupili z církve katolické, a budou žádati, aby od nich kostelní přirážka nebyla vybírána.

Poněvadž dosavadní předpisy zákonné, zejména pak zákon č. 96/25 Sb. z. a n. obsahují jasná ustanovení o úhradě potřeb jednotlivých církví, resp. o způsobu a následcích vystoupení z církve, nejeví se potřeba ani novelisace těchto zákonů, ani jiného všeobecného opatření. Vyskytne-li se někde případ nesprávného předpisu kostelní přirážky, jest na postiženém, aby se odvolal podle § 55 zákona č. 50/1874 ř. z., ochrany státní správy kultové.

V Praze dne 3. listopadu 1926.

Vláda Československé republiky sdělila své stanovisko k projevům, o nichž se interpela zmiňuje, v prohlášení, které bylo uveřejněno v denním tisku dne 4. června t. r. K tomu se ještě dodává, že se ministerstvu věcí zahraničních podařilo tyto nepříjemné incidenty, které byly předmětem intervence se strany zdejšího italského vyslance, urovnati.

K druhému dotazu interpelace se sděluje, že ministerstvo spravedlnosti nemá úřední vědomosti o případu p. Dra G. Wintra v Paříži. Zejména není ministerstvu spravedlnosti známo, zda bylo v té věci italskými soudy, jež by k tomu byly oprávněny podle čl. 6. italského tr. z., zahájeno proti jmenovanému československému příslušníku trestní řízení. Také nedošlo nijaké dožádání italských soudů, jež by se na věc tu vztahovalo a které by po rozumu čl. 6. úmluvy o právní ochraně státních příslušníků ze dne 6. dubna 1922, č. 126 Sb. z. a n. bývalo musilo jíti cestou tohoto ministerstva. Rovněž italská vláda nepožádala, aby bylo zahájeno v té věci nějaké trestní řízení, takže ministerstvo spravedlnosti nemělo dosud příčiny, aby se záležitostí touto úředně zabývalo.

V Praze dne 29. října 1926.

V záležitosti sporu v Osadě - do jehož vlastní podstaty státní správa nezasahovala, ježto šlo o věc, přináležející do vnitřní správy církevní - obrátil se spišský biskup Vojtaššák na soud se žádostí, aby Mattašovský podle zákona na ochranu nájemníků faru uprázdnil. Soud žádosti té vyhověl a dne 8. dubna 1926 bylo nařízeno a provedeno vyklizení fary za četnické asistence. Při tom shlukl se dav asi 400 osob, z něhož bylo po četnictvu házeno kamením. Četnictvo dav rozptýlilo, při čemž - jsou ohrožováno na životě - bylo nuceno použiti obušků. Z demonstrantů nebyl nikdo zraněn. Neodpovídá skutečnosti, že by při tomto soudním vyklizování fary byl nábytek a zařízení Mattašovského vyházen na ulici do deště a bláta a dva kusy dobytka vypuštěny z chléva na ulici. Rovněž nebyly matce Mattašovského potrhány šaty. Okresní náčelník a četnictvo postupovalo úplně podle zákonných předpisů a vina padá pouze na ty, kdož bránili výkonu soudem nařízenému.

Když dne 21. dubna 1926 chtěl nově jmenovaný administrátor Josef Ďaďo vejíti do fary, shlukl se u fary ihned dav lidí, vyhrožujících mu zabitím, takže byl nucen utéci. Mimo to v noci ze dne 21. na 22. dubna hodil neznámý pachatel na dům, kde Ďaďo bylí, pumu, která vybuchla, poškodila dům a rozbila okna, nikoho však nezranila. Pachatel posud vypátrán nebyl. Za vylíčených okolností byla ovšem po dobu, než se poměry uklidnily, nutna v obci zvýšená bezpečnostní opatření. Jen tyto okolnosti to byly, jež nutily okresního náčelníka, aby nedoporučoval patriarchu Dr. Farskému návštěvu v Lipt. Osadě, poněvadž měl obavy, aby tamní dosti již rozhárané poměry se ještě nekomplikovaly.

Dne 2. května 1926 nebylo četnictvo do Lipt. Osady koncentrováno. Okresní náčelník nedal rozkazu k odnětí kostela občanům a župní úřad proto též nedal pokynu v interpelaci uvedeného.

Pokud jde o záležitost školy v Lipt. Osadě, poznamenává se, že místní příslušníci československé církve podali na ministerstvo školství a národní osvěty žádost, aby jejich dětem byla poskytnuta úleva od školní docházky, pokud nebude v Lipt. Osadě zřízena státní škola, a žádali prostřednictvím školního inspektorátu v Ružomberku o zřízení této státní školy, poněvadž nechtějí používati místní školy katolické.

Referát ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě nemohl ovšem vzhledem k ustanovení § 11, odst. 2. zákona čís. 226/22 Sb. z. a n. vyhověti žádosti o povolení úlevy, zahájil však úřední řízení za účelem zřízení státní školy v Lipt. Osadě za součinnosti místní politické obce, která by z vlastních prostředků hradila věcný náklad spojený se zřízením školy. V jednání tom se pokračuje.

Ve jmenované obci nastalo zatím uklidnění poměrů. Mattašovský vydal klíče od kostela v Lipt. Osadě zástupce spišského biskupského ordinariátu, čímž učinil zadost soudnímu rozsudku, kterým byl kostel v Lipt. Osadě přiřčen církvi římsko-katolické.

Politické úřady, snažíce se zachovati klid a pořádek, jakož i osobní bezpečnost v Osadě, vykonaly jen svou povinnost, pokusivše se o to, aby náboženské poměry v obci nebyly ještě více komplikovány, a nelze jim v tom směru učiniti žádné výtky.

Na průběh trestního řízení proti pachatelům násilností nemají administrativní úřady žádného vlivu.

V Praze dne 4. prosince 1926.

Zastavení výplaty důchodu vdovám, jež po události zakládající jejich nárok na důchod vdovský, totiž po dni smrti nebo nezvěstnosti manželovy přijaty byly do služeb továrny na tabák v Táboře, odůvodněno je ustanovením § 4., odst. 2., zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., podle něhož válečný poškozenec přijatý do služeb státu, země, kraje, okresu, obce, veřejného fondu nebo některého jejich podniku po události zakládající nárok na důchod, má nárok na zaopatřovací požitky pouze tenkráte, jestliže výdělečná způsobilost jeho je snížena aspoň o 50 procent a pak jen na polovinu požitků, které by mu jinak podle uvedeného zákona příslušely.

Zákon ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., změnil ustanovení toto v tom směru, že účinnost jeho nastupuje pouze v případech, kde služební požitky poškozencovy z tohoto služebního poměru (peněžité i naturální) přesahují ročních Kč. 6.000,-.

V příloze interpelace vyjmenované vdovy měly týdenní plat přes Kč 120,-, takže roční příjem jejich z továrny na tabák přesahoval Kč 6.000,- a - až na tři případy - přijaty byly nesporně po smrti manžela, od něhož nárok na důchod odvozují.

V žádném z těchto případů nebylo prokázáno, že by výdělečná nezpůsobilost vdovy činila aspoň 50 procent, takže v případech:

1. Antonie Severové z Tábora, čp. 472, přijaté do tabákové továrny 4. XI.1920,

2. Anny Kilianové z Tábora, čp. 177, přijaté do tabákové továrny 4. XI. 1920,

3. Anastázie Prokopové z Měšic, čp. 108, přijaté do tabákové továrny 23. VI. 1921,

4. Antonie Brillové z Tábora, čp. 322, přijaté do tabákové továrny 7. X. 1920,

5. Antonie Kvasničkové z Tábora, čp. 1072, přijaté do tabákové továrny 28. VI. 1921,

6. Josefy Hronové z Tábora, čp. 844, přijaté do tabákové továrny 16. IX. 1920,

7. Anny Linhartové z Tábora, čp. 341, přijaté do tabákové továrny 2. IX. 1920,

9. Růženy Maršíkové z Tábora, čp. 131, přijaté do tabákové továrny 16. IX. 1920,

10. Anežky Havlíčkové z Čekanic, čp. 70, přijaté do tabákové továrny 2. IX. 1920,

12. Anny Lengrové z Tábora, čp. 53, přijaté do tabákové továrny 7. X. 1920,

13. Josefy Samcové z Tábora, čp. 257, přijaté do tabákové továrny 2. IX. 1920,

14. Marie Mašíkové z Tábora, čp. 429, přijaté do tabákové továrny 4. XI. 1920,

15. Marie Slachové z Tábora, čp. 124, přijaté do tabákové továrny 16. IX. 1921,

16. Josefy Alexové z Tábora, čp. 460, přijaté do tabákové továrny 17. IX. 1920,

17. Anny Pytlíkové z Tábora, čp. 373, přijaté do tabákové továrny 27. V. 1921,

18. Růženy Macháčkové z Tábora, čp. 177, přijaté do tabákové továrny 4. XI. 1920,

19. Josefy Kadlecové ze Sezimova Ústí, čp. 134, přijaté do tabákové továrny 28. IV. 1921,

20. Antonie Soubustové z Košína, čp. 4, přijaté do tabákové továrny 10. III. 1921,

zastavení výplaty důchodu je zákonem odůvodněno.

Pouze v případě Marie Soldátové z Tábora, čp. 340 (č. 8) a Anny Simonové z Tábora, čp. 840 (č. 22), případně Marie Kratochvílové z Tábora, čp. 429 (č. 11), bude po doplnění šetření nově o nároku rozhodnuto.

Růžena Žáková z Tábora, čp. 1132 (č. 21), není vůbec vedena v evidenci zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze, takže nemůže býti případ ten předmětem jednání.

V Praze dne 31. října 1926.

Služební poměr lesních hajných, zaměstnaných ve správě státních lesů a statků, byl upraven výnosy ministerstva zemědělství ze dne 3. května 1922, čís. 34442-XV/21 a ze dne 22. září 1922, čís. 58942-XV/22 s platností od 1. ledna 1922.

Podle této úpravy nejsou přijímáni lesní hajní jako zřízenci ve smyslu zákona ze dne 25. ledna 1914, čís. 15 ř. z., anebo jako výpomocní (provisorní) zřízenci ve smyslu vládního nařízení ze dne 27. února 1920, čís. 128 Sb. z. a n. nýbrž lesní hajní tvoří zvláštní zaměstnaneckou skupinu, na kterou nevztahuje se výnos presidia ministerstva zemědělství ze dne 12. listopadu 1925, čís. 6635 pres. 1925, ani ustanovení §u 16 vládního nařízení ze dne 30. prosince 1920, čís. 12 ex 1921 Sb. z. a n. o definitivním ustanovení výpomocných (provisorních) zřízenců.

Při přijetí do služby vyměří se podle shora uvedené úpravy lesnímu hajnému denní plat a zařadění do 1. stupně stálých požitků stane se po tříletém uspokojivém výkonu služebním, pokud jest uvolněno systemisované místo.

Na Podkarpatské Rusi nebyla provedena systemisace služebních míst hájenských. Zde byli lesní hajní zaměstnáni na denní mzdu. V důsledku usnesení vlády ze dne 4. dubna 1925 o úpravě služebních požitků zaměstnanců na statcích, nabytých mírovými smlouvami, nařídilo ministerstvo zemědělství výnosem ze dne 26. října 1926, čís. 29504-XV/1-1926, aby lesním hajným-legionářům, pokud tito dosud požívají denní mzdy a služebně vyhovují, byly upraveny služební platy podle shora uvedených výnosů ministerstva zemědělství čís. 34442-XV/21 a čís. 58942-XV/22 na dobu, pokud nebudou jejich požitky upraveny v důsledku zákona ze dne 18. prosince 1922, čís. 404 Sb. z. a n. a vládního nařízení ze dne 25. září 1924, čís. 206 Sb. z. a n.

V Praze dne 3. prosince 1926.