Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ve věci postupu ministerstva veřejných prací při vypovídání státních pensistů a jejich rodin z bytů ve státních domech sděluji toto:

Státní správa staví obytné domy v místech bytovou nouzí ohrožených pro úřednictvo, jehož ubytování v dotyčném městě jest pro řádný chod státní správy nezbytně nutné, tudíž pro úřednictvo vykonávající aktivní službu. Odchodem státního zaměstnance ve státních obytných domech bydlícího a to buď pensionováním, nebo odchodem dobrovolným anebo úmrtím, pozbývá jeho rodina s hlediska čistě fiskálního vzato, práva na tento byt. Z ohledu lidskosti nelze ovšem připustiti, aby takový úředník nebo jeho rodina byla ze státního bytu vypovězena, aniž by jim bylo umožněno nalézti si přiměřený byt jiný. Vzhledem k tomu byly správy státních budov již v únoru 1925 poukázány, aby v případě, má-li se uvolniti byt v některém ze státních obytných domů následkem odchodu státního zaměstnance ze služby aktivní, nebo jeho úmrtím, stanovily lhůtu nejdéle 1 roku pro vyklizení bytu, a to v každém jednotlivém případě zvláště, po důkladné úvaze všech okolností, mluvících nejen pro zájmy služební, ale též pro zájmy postižené rodiny.

Při tom mají se vzíti v úvahu jednak soukromé a rodinné poměry vypovězeného nájemce, a jednak místní poměry bytové, jakož i ohled k rodinám s dětmi školou povinnými. Dále jest přihlížeti při vypovídání bytu zejména k tomu, neutrpí-li dosavadní nájemník výpovědí nepoměrně větší újmy, než by utrpěl uchazeč o byt, tím že by se byt pro něho neuvolnil.

Ponechání bytu pensistovi neb vdově přes uvedenou lhůtu jednoho roku ode dne vstupu do výslužby neb ode dne úmrtí jest závislým od schválení ministerstva veřejných prací. Toto schválení ministerstvo veřejných prací v případech řádného a ohleduplného odůvodnění pravidelně uděluje.

K poskytnutí náhradních bytů státní správa zákonem o ochraně nájemníků povinna není, a poskytovati postiženým náhradních bytů ovšem ani dobrovolně nelze, neb kdyby jich státní správa měla, použila by jich k umístění čekatelů na byt a vyhnula by se tak trapnému vypovídání pensistů a vdov.

Pokud by bylo zjištěno, že ten který postižený obdržel lhůtu k vyprázdnění bytu pouze čtvrtletní, aniž by prokázaně o tom věděl, že přerušením aktivního poměru pozbyl nárok na byt ve státním domě, má přirozeně právo žádati o prodloužení výpovědní lhůty, která se pravidelně povoluje, jsou-li okolnosti toto prodloužení odůvodňující, ohledu zasluhující.

V Praze dne 10. prosince 1926.

Bodnár Juraj, konceptní úředník politické správy na Slovensku, jest suspendován a vedeno jest proti němu disciplinární řízení u disciplinární komise při župním úřadě v Košicích a v Nitře, kamž byl ze Sečovců svého času přeložen.

Když žádosti jeho, aby trestní řízení bylo milostí presidenta republiky zastaveno, nebylo vyhověno, pokračovalo se v trestních řízeních, z nichž proti němu 8 bylo zavedeno. Z těchto trestních věcí tři jsou již skončeny, mezi nimi jedna věc odsuzujícím rozsudkem, proti němuž však státní zastupitelství podal odvolání pro nízkou výměru a podmínečný odklad trestu.

Dozorčí úřady sledují stále postup ve všech trestních záležitostech a naléhají na brzké jich skončení.

Podle výsledku trestního a disciplinárního řízení, jehož postup se rovněž bedlivě sleduje, neopomene ministerstvo vnitra další zaříditi.

V Praze dne 3. prosince 1926.

§ 17 zák. na ochranu republiky prohlašuje za trestný čin založení tajné organisace, jejímž účelem jest podvraceti samostatnost, ústavní jednotnost nebo demokraticko-republikánskou formu státu, dále členství v takovém sdružení, styky s ním, jakoukoliv účast v jeho činnosti a hmotnou nebo jinakou podporu sdružení nebo jeho členům v jich podvratných snahách, je-li pachateli pravý účel sdružení znám. Při tom jest podle zákona tajnou organisací i taková, která majíc ve skutečnosti účel výše uvedený, předstírá účel jiný. Účelem tohoto zákonného předpisu nebylo a není, aby činěny byly překážky zákonným stykům mezi občany tuzemskými a cizími vůbec a s německými zvláště, tím méně pak stykům vědeckým a kulturním, čehož dokladem jest ostatně stálý, velmi čilý sty ve všech oborech, i politických, mezi občany německé národnosti tuzemskými i zahraničními, a to nejenom styk písemný, ale i osobní ve formě vzájemných zájezdů i společných podniků. S druhé strany jest stejnou samozřejmostí, že žádný stát nemůže se vzdáti své povinnosti, aby se bránil proti rozvratným snahám a plánovitým, ať zjevným či tajným útokům na svou existenci, samostatnosti, ústavní jednotnost a ústavní formu. Jest povinností úředníků uloženou přímo v zákoně (§ 17, odst. 2), dovědí-li se v konkrétním případě o existenci organisace, která sleduje účely výše zmíněné, nebo o jejich schůzkách, aby o tom učinili trestní oznámení; opomenutí trestního oznámení by je samy činilo trestnými. O takovém oznámení se zavádí přirozeně trestní řízení před neodvislými soudy, které po vykonaném šetření rozhodují v konkretních případech, zda jde o spolek sledující účely státu nepřátelské. Na rozhodování těchto neodvislých soudů nemůže ovšem vláda hledíc k § 98 úst. list. vykonávati žádný vliv. Řízení soudní jest však samo sebou zárukou, že v každém konkretním případě bude vše náležitě vyšetřeno, jak po stránce objektivní, tak subjektivní.

Ministerstvo spravedlnosti nikterak se s tím netají, kterak je nesnadno zjistiti skutkovou podstavu přečinu podle § 17 zákona na ochranu republiky, pokud jde o členství ve zmíněných sdruženích. Proto postupují státní zastupitelstva, chtějíce zabrániti možným přehmatům na úkor příslušníků německé říše, kteří oznámeni jsou pouze pro členství v dotyčných německých politických spolcích a organisacích s účely příčícími se samostatnosti našeho státu, již řadu měsíců tím způsobem, že nenavrhují uvalení vyšetřovací vazby a státní zastupitelství nepodávají obžalobu pro uvedený přečin než na základě obezřetného šetření, není-li o důvodnosti obžaloby nijaké pochyby.

Zastupitelské úřady republiky Československé nedostaly rozkazu konati špiclovských služeb a také takových služeb nekonají. Všímají si ovšem všech politických zjevů v příslušných cizích státech a tudíž také politických spolků a organisace se zabývají otázkami, jež jsou ve vztahu k našemu státu. Povinnost uložená v § 17, odst. 2., zákona na ochranu republiky úředníkům, vztahuje se i na tyto zastupitelské úřady.

Pokud jde o trestní věc Karla Schiebla a Ignace Götha, o nichž se děje v interpelaci výslovná zmínka, nejsou tyto dosud pravoplatně skončeny. Vláda tudíž nemá možnosti, aby o těchto případech se nyní vyjádřila, nemá-li způsobem příčícím se §u 98 ústavní listiny býti předbíháno rozhodnutí neodvislých soudů a vykonán na ně nepřípustný vliv.

V Praze dne 15. listopadu 1926.

Dovoluji si ujistiti, že ministerstvo železnic nijak neupustilo od programu výstavby nové dráhy Handlová- Horní Štubňa, jejíž důležitost i celostátní význam jest mu dobře znám.

Stavba této dráhy závisí ovšem, právě tak jako realisace jiných stavebních projektů, od toho, kdy bude lze potřebné finanční prostředky k tomuto účelu uvolniti. Jakmile se tak stane, bude neprodleně ku stavbě uvedené dráhy přikročeno.

V Praze dne 24. listopadu 1926.

Německý tělocvičný spolek v Jablonci n./N. neuvedl ve své žádosti ze dne 11. května 1926 o povolení veřejného cvičení a slavnosti na neděli dne 13. června 1926, že hodlá na místě slavnosti vyvěsiti prapory v barvách černo-červeno-žluté; okresní správa politická v Jablonci n./N., vyřizujíc zmíněnou žádost, neměla tudíž příčiny, aby předem vydala v tomto směru nějaký zákaz. Když v den slavnosti byly na spolkové tělocvičně, nad vchodem do této a později na nádvoří vyvěšeny prapory ve zmíněných barvách, okresní správa politická nařídila jich odstranění, a když příkazu nebylo uposlechnuto, dala prapory odstraniti četnictvem, neboť shledala, že vyvěšením dotyčných praporů, viditelných z veřejného místa, je ohrožen veřejný klid a pořádek, jehož porušení lze předejíti pouze odstraněním praporů. Jiných důvodů okresní správa politická pro své rozhodnutí neměla, k vytýkanému opatření rozhodla se sama po bedlivé úvaze všech okolností, a je vůbec vyloučeno, že by okresní správa politická - činíc své opatření, podvolovala se nějakému nespravedlivému přání nebo nátlaku.

Za vylíčených okolností neshledávám důvodu k opatření v interpelaci žádanému.

V Praze dne 13. prosince 1926.

Spolek "Hilfs-Unterstützungsverein ehemaliger Kriegsgefangener" v ČSR, se sídlem v Liberci ohlásil podáním ze dne 23. října 1926 policejnímu komisařství v Karlových Varech pořádání veřejné schůze lidu dne 7. listopadu 1926 v hotelu "Wachtmeister" v Rybářích. Dne 30. října 1926 předloženy pak byly policejnímu komisařství 2 plakáty, vztahující se na konání této schůze.

Policejní komisařství v Karlových Varech vzalo oznámení o pořádání této schůze na vědomí a dne 3. listopadu 1926 udělilo povolení k rozšiřování plakátů ve znění předloženém bez jakéhokoli zabavení neb vyloučení některých míst textu. Vylepení plakátů bylo též nezávadně s plným textem provedeno.

Neodpovídá tedy tvrzení interpelace o zabavení části textu plakátu vůbec skutečnosti a není tudíž důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 13. prosince 1926.

Vyhláška v interpelaci uvedená nebyla vydána ministerstvem spravedlnosti, nýbrž některým okresním úřadem politickým, a došlo k jejímu vydání takto:

Ministerstvo spravedlnosti vyžádalo si svého času od všech vrchních státních zastupitelstev zprávy o tom, jaká opatření by se doporučovala, aby boj proti lichvě byl proveden co nejúčinněji, a sdělila též své zkušenosti, pokud jde o protilichevní činnost úřadů pro potírání lichvy, policie, četnictva, obcí a konsumentů samých. Ministerstvo vnitra, jemuž na jeho žádost byly tyto zprávy sděleny upozornilo pak politické úřady na zkušenosti vrchních státních zastupitelstev a na opatření jimi proti lichvě doporučovaná. Na podkladě toho vydala pak některá okresní správa politická vyhlášku v interpelaci uvedenou;při jejíž stylisaci si ovšem nepočínala s náležitou opatrností; nebylo však jejím úmyslem snižovati, tím méně poškozovati stav obchodní, neboť jí šlo jedině o to, aby lichvě bylo účinněji čeleno.

Poněvadž z interpelace nelze seznati, který úřad vyhlášku tu vydal, a poněvadž dále ani bližší data její nejsou známa, nelze ji dáti odvolati nebo opraviti.

Ministerstvo vnitra upozornilo však z podnětu této interpelace podřízené úřady, by při stylisování úředních vyhlášek postupovaly s náležitou opatrností.

Co se tkne dotazu v interpelaci obsaženého, jaký jest poměr mezi oznámeními a odsouzeními pro zdražování, podotýká se toto:

Řádné roční výkazy o činnosti soudů ve věcech trestních nejsou a nebyly nikdy tak specialisovány, aby mohl býti zjištěn poměr mezi trestními oznámeními a odsouzeními pro určitý trestný čin, nebo trestní činy určitého druhu. To platí o předražování od té doby, kdy zákonem č. 80/1924 Sb. z. a n. byly zrušeny lichevní soudy a tím i zvláštní výkazy o jejich činnosti. V zájmu zjednodušení správy a úlevy trestním soudům bylo nutno v roce 1925 omeziti ještě větší měrou statistická šetření a spokojiti se daty naprosto nezbytnými. Ministerstvo spravedlnosti nemůže proto z nedostatku statistických dat uvésti, jaký jest poměr mezi oznámeními a odsouzeními pro předražování.

V Praze dne 13. prosince 1926.

Ministerstvo pro zásobování lidu učinilo opatření, aby oprávněným stížnostem zemědělců v horských krajinách, kde se pšenice nepěstuje, a kde dosud zemědělci nahrazovali vařivou pšeničnou mouku výražkovou moukou žitnou, bylo za jistých podmínek, zejména zachování předpisů o výmelnosti žita, vyhověno.

Tím budou nesnáze vylíčené v interpelaci odstraněny.

V Praze dne 18. prosince 1926.

Státní zastupitelstvo v Praze zabavilo č. 3. periodického tiskopisu "Emigrant" z 1. července 1926 pro místo v interpelaci doslovně uvedené z toho důvodu, ježto v jeho obsahu shledalo skutkovou podstatu přečinů podle § 16 č. 1 zákona na ochranu republiky a § 300 tr. z. a mělo za to, že veřejný zájem nutně vyžaduje, aby dalšímu rozšiřování obsahu zmíněného místa bylo zabavením zabráněno.

Soud rozhodnutím z 22. června 1926, čj. T1 I 386/26 potvrdil nařízené zabavení a tím uznal, že státní zastupitelstvo postupovalo podle zákona.

Ježto ani s hlediska ocenění veřejného zájmu na zabavení nelze činiti státnímu zastupitelství v Praze výtek, nemám podkladu pro jakékoliv opatření.

V Praze dne 27. prosince 1926.

Interpelace dotýká se zabavení čísla 225. per. tiskopisu "Rudé Právo" z 23. září 1926 a čísel 218. a 261. per. tiskopisu "Rudé Právo Večerník" z 23. září 1926 a z 16. listopadu 1926.

Zabavení těchto tiskopisů nařídilo státní zastupitelstvo v Praze pro místa v interpelaci uvedená, ježto shledalo v nich skutkovou podstatu trestných činů z moci úřední stíhaných a zároveň mělo za to, že zabavení jest nutné, poněvadž veřejný zájem žádá, aby dalšímu rozšiřování obsahu závadných míst bylo zabráněno.

Pokud jde o první podmínku zákroku zabavením aby v obsahu projevu byl dán trestný čin, uznal soud, že zabavení bylo zákonem odůvodněno, potvrdiv zabavení z týchž důvodů ohledně všech míst, jichž se interpelace dotýká.

V ocenění veřejného zájmu na zabavení rovněž státní zastupitelstvo nepochybilo, ježto nelze jednak trpěti, aby ve veřejném tisku docházelo k otevřenému schvalování závažných trestných činů, jednak nutno zabrániti, aby na veřejnost za běhu trestního řízení bylo působeno tím, že jsou uveřejňovány úsudky o činu obžalovaných a převraceny dosavadní výsledky procesu.

Zabavení bylo ale odůvodněno i ohledně těch míst, jež jsou kritikou vlády, neboť překročují zákonné meze do té míry, že zakročení zabavením nelze státnímu zastupitelstvu vytýkati.

Za daného stavu věci nemám podkladu pro jakékoliv opatření.

V Praze dne 27. prosince 1926.

Z velkostatku Kireš bylo dáno do přídělu celkem 417 kat. jiter půdy a nikoli tedy 397 kat. jiter. V přihláškovém řízení v r. 1925 bylo ze zájmové obce Horní Ohaj podáno celkem 38 přihlášek. Z těch bylo 13 uchazečů zamítnuto buď proto, že mají dostatek vlastní půdy (6-30 k. j.), nebo že jsou definitivními státními zaměstnanci (železničními zřízenci) a konečně, že běželo o řemeslníky, kteří se nikdy zemědělstvím nezabývali a nezaručovali řádného hospodaření. Nikdo ze zamítnutých si nestěžoval, že jeho žádost byla zamítnuta. Zbývajícím 25 uchazečům, oprávněným podle zákona přídělového, přiděleno bylo celkem 30 kat. jiter jakosti dobré, v I., II. a III. bonitní třídě.

Přiděleno 21 přídělcům po 1 kat. jitru, 3 po 2 kat. jitrech, 1 přídělci po 3 kat. jitrech. Uchazečům z obce Žitné Nové Vsi počtem 83 přiděleno bylo 104 kat. jiter a 61 uchazečům z obce Vráble 87 kat. jiter. Celkem dáno do drobného přídělu 221 kat. jiter.

Ze zbývající výměry 196 kat. jiter utvořen byl větší zbytkový statek pro velmi četné, prostorné a zachovalé budovy, o něž nikdo nežádal. Zbytkový statek přidělen byl prozatím do pachtu p. Vladimíru Veleckému a Státní pozemkový úřad zachoval si možnost při definitivním přídělu statku do vlastnictví zajistiti další výměru půdy pro drobný příděl.

Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda důvod k nějakému opatření.

V Praze dne 27. prosince 1926.

Vojenská správa pečuje toliko o předválečné invalidy ze stavu mužstva, bývalé poddůstojníky z povolání, invalidy legionáře a pozůstalé po těchto osobách. O ostatní invalidy, zejména tedy o invalidy ze světové války, jest pečovati ministerstvu sociální péče.

Výplatu požitků invalidním osobám, o něž pečuje vojenská správa, provádí vojenská pensijní likvidatura s největším urychlením. Stane-li se případ, že percipient musí delší dobu čekati, nebo to vinou vojenské pensijní likvidatury, nýbrž výsledkem úředního šetření, které nutno podniknouti nejen v zájmu vojenské správy, ale hlavně pro invalidy, aby nevznikly přeplatky, které se těžko zpět dobývají. Tato šetření jsou zvláště nutna kde jedná se o zaopatřovací požitky pouze časně přiznané. Trvale přiznané zaopatřovací požitky jsou invalidům po obdržení výměru ihned běžně poukazovány.

Patřičné listy vyžaduje si vojenská pensijní likvidatura jen zcela výjimečně a ojediněle. Činí v případech nejnutnějších, kde vojenským úřadům některá z dat chybí nebo jsou zřejmě nesprávné. Zbytečně se doklady nevyžadují nikdy.

V případech, kdy percipient musí čekati na řízení, jest vyrozuměn, z jaké příčiny není možno doplatek prozatím vyúčtovati a vyplatiti.

Žádosti osob, o něž podle zákona 142/1920 pečuje ministerstvo sociální péče v těch případech, osoby tyto obrátily se mylně na ministerstvo národní obrany buď o výplatu invalidního důchodu nebo léčení, podporu, půjčku a pod. postupují ihned k vyřízení kompetentním úřadům.

V Praze dne 6. prosince 1926.