Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s

1. úmluvou o závazcích vzešlých z hospodaření bývalé poštovní správy rakouské a poštovních správ států nástupnických,

2. závěrečným protokolem k této úmluvě, podepsanými v Římě dne 6. dubna 1922.

V území bývalého mocnářství rakousko-uherského působily tři poštovní správy: c. k. poštovní správa pro království a země na říšské radě zastoupené, král, uherská poštovní správa pro země koruny uherské a c. a k. vojenská poštovní správa pro Bosnu a Hercegovinu. Správa tato, ač hospodařila samostatně, byla do jisté míry oběma polovinám říše společná.

K těmto poštovním správám přistoupila pak za války c. a k. správa polních pošt, sprostředkující poštovní styk ze zázemí s armádou v poli a naopak.

Je zcela přirozeno, že rozpadnutí bývalé říše rakousko-uherské nepřesušilo obchodních, hospodářských a jiných vztahů obyvatelstev ve státech, vzniklých na jejím území, t, j. ve státech cessionářských a že tudíž činnost poštovních úřadů v jednotlivých územních částech automaticky pokračovala obvyklým krokem. Bylo to tím nezbytnější, že hranice nových států nebyly dlouhou dobu pevně vymezeny,dále, že v jednotlivých územích; jmenovitě pokud jde o republiku Československou, v zemích t. zv. historických poštovní úřady podřízené poštovní správě rakouské působily již druhý den po převratu jako poštovní úřady československé, kdežto některá území u nás, zvláště Slovensko a Podkarpatská Rus; teprve postupně přecházela v moc nové státní správy.

Z toho vznikly mezi poštovními správami shora zmíněnými a poštovními správami států cessionářských, tudíž i poštovní správou československou, vzájemné závazky nejrůznější povahy.

Aby závazky tyto byly vypořádány, bylo třeba, aby súčastněné státy sjednaly o tom zvláštní úmluvy. Tak došlo k úmluvě s poštovní správou rakouskou, podepsané dne 6. dubna 1922 v Římě. Mimo to byla sjednána zvláštní úmluva s poštovní správou uherskou, podepsaná dne 15. prosince 1922 v Budapešti, která se rovněž předkládá samostatnou předlohou Národnímu shromáždění k ústavnímu schválení.

Pokud jde o obsah jednotlivých článků úmluvy římské, bylo by uvésti toto:

Jako den, od kterého jednotlivé poštovní úřady připadly do oblasti států, které vznikly rozpadem bývalého Rakouska, byl vzat formálně 3. listopad 1918 jako den rozkladu armády rakousko-uherské na frontě italské a sjednání příměří mezi Italií a Rakouskem.

Ježto pro účtování poštovních úřadů, které se dálo a děje měsíčně, byl tento den spojen s různými technickými a praktickými obtíženi; bylo smluveno, aby pro vzájemné odúčtování byl vzat za základ 1. listopad 1918.

Jen odpočtu 1. listopad 1918 je ovšem všeobecnou zásadou. Nemůže se týkati poštovních úřadů, které po 1. listopadu 1918 byly ještě nějaký čas anebo přechodně v cizí poštovní správě.

Ustanovení tohoto článku jsou nezbytným 1ředpokladerň pro možnost vzájemného vyúčtování.

Peníze u jednotlivých poštovních úřadů postradatelné odváděly poštovní úřady jednak poštovním úřadům větším, k tomu zvláště určeným a jednak je odváděly přímo filiálkám rakousko-uherské banky, jako žirové složky na účet poštovní spořitelny vídeňské. Neměly-li poštovní úřady naopak dostatek peněz k výplatě, dostávaly od jiných úřadů peněžní příděly; byly-li poštovní úřady v sídle filiálek rakousko-uherské banky, braly si peněžní příděly přímo u těchto filiálek na vrub ústřední státní pokladny.

Při nejistotě příslušnosti jednotlivých poštovních úřadů po převratu a mnohdy ještě později, se přiházelo, že tyto odvody dostal správa poštovní později (a nyní) nepříslušná a naopak, že příděly poskytla jiná poštovní správa než správa příslušná. Tyto peněžní částky má na mysli první odstavec čl. 4.

Pokud jde o žirové složky a žirové příděly zmíněné v odstavci druhém, je na jejich súčtování pamatováno v úmluvě o rozluce poštovní spořitelny vídeňské.

Nejistota poměrů, jaké po převratu zavládly, způsobila, že poukázky vydané v tom kterém státě nebyly poštovní správou, které místo určení poukázky podléhalo, vždycky realisovány a stávalo se také, že některé poštovní správy, vybravše od příjemců dobírkových zásilek nebo poštovních příkazů příslušné částky dobírkové nebo příkazní, částek těchto odesilatelům zásilek dobírkových nebo poštovních příkazů nepoukázaly.

Účelem tohoto článku je, aby se dostaly peněžní částky, o které tu běží, do rukou těch, jimž náležejí.

Propadnou lhůtu podle odstavce druhého čl. 5 byla nutno stanoviti proto, aby konečného vyúčtování těchto částek nerušily opožděné reklamace.

Článek tento má na mysli také vyúčtování poštovních poukázek, které nepříslušnou správou byly vyplaceny, a dává jen pokyny rázu vnitřního, jakým způsobem odúčtování těchto poukázek a poukázek zmíněných v čl. 5 má býti provedeno. Rozlišování mezi poukázkami vplacenými do 31. října 1918 a poukázkami vplacenými později je dáno samo sebou základním dnem odúčtovacím (1. listopad 1918).

Článek tento jedná o náhradě škod vzniklých ztrátou, vyloupením nebo poškozením poštovních zásilek a je vybudován celkem na zásadách, jaké platily a ještě platí v náhradovém území poštovním, ať podle poštovních řádů, platných pro styk tuzemský, ať podle pravidel platných pro náhradové řízení ve styku mezinárodním podle příslušných smluv. Podle zásad těchto přísluší platiti náhradu správě, jíž je podřízen poštovní úřad, u něhož zásilka byla podána, nebylo-li ovšem prokázáno, že se stala škoda v obvodu správy cizí, při čemž má správa země podací právo se hojiti na této správě cizí.

Jako tomu bylo při výplatě poštovních poukázek (čl. 5), neřídily se ani při výplatě náhrad za zásilky podané před 1. listopadem 1918 jednotlivé poštovní správy stejnou praxí. Některé správy tyto náhrady vyplácely, jiné výplatu odpíraly hned z počátku. Aby se dostalo poštovním správâm náhrady již vyplativším za to úhrady, stanoví odstavec šestý, aby částky tyto, pokud byly vyplaceny na účet bývalé poštovní správy rakouské, byly pojaty do všeobecného súčtování, které provede podle čl. 14 poštovní správa rakouská.

Do všeobecného súčtování budou také pojaty náhradové částky stranám sice přiznané, ale dosud nevyplacené.

Pokud jde o zásilky ze staré ciziny určené do území bývalého Rakouska, nastupuje v práva a povinnosti býv. správy rakouské ta poštovní správa cessionářského státu, jíž náleží nyní vstupní úřad vyměňovací, t. j. úřad, který před převratem v tom kterém případě sprostředkoval výměnu poštovních zásilek se starou cizinou.

Správa ta má ovšem práva postihu proti správě, na jejímž úzeîní se stala škoda.

Je přirozeno, že mezi poštovní správou a jejími zaměstnanci vznikají z výkonu služby provozní vzájemné náhrady nebo pohledávky.

Článek tento má uspořádati takovéto poměry zaměstnanců té které nynější poštovní správy proti poštovní správě, již tito zaměstnanci dříve náleželi.

Pro vzájemné súčtování pro c. a k. poštovní správu vojenskou a správu polních pošt platí stejný den a stejná ustanovení, jako pro súčtování s poštovní správou rakouskou.

Podle ustanovení prvního odstavce tohoto článku má býti umožněna realisace nevyplacených ještě poukázek, vplacených u polní pošty.

Jinak upravuje odstavec ten jenom způsob súčtováni těchto poukázek nevyplacených, jakož i poukázek polní pošty, které byly vyplaceny.

Čl. 13 je obdobou čl. 7.

Že poštovní správě rakouské bylo uloženo, aby působila jako společný úřad pro všeobecné súčtování, je odůvodněno vývojem a povahou věci samé.

Ustanoveni odstavce druhého tohoto článku dává na vůli poštovním správám nástupnických států, chtějí-li ještě před konečným súčtováním uspokojiti oprávněné nároky reklamantů na zjištěné náhrady.

Ku čl. 16 a 17, jakož i k závěrečnému protokolu není třeba připomínek.

Tato úmluva bude ratifikována všemi smluvními stranami. Jakmile dojdou veškeré ratifikace, sepíše se protokol, jehož datum bude dnem, jímž tato úmluva nabude účinnosti.

Po stránce formální projevuje vláda přání, aby tato předloha byla projednána současně s předlohou o poštovní úmluvě budapeštské, podepsané dne 15. prosince 1922, a aby byla přikázána v poslanecké sněmovně i v senátě výboru rozpočtovému a zahraničnímu s tím, aby tyto výbory podaly o předlohách zprávu vždy ve lhůtě osmi dnů.

RAKOUSKO, ITALIE, POLSKO, RUMUNSKO, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ a ČESKOSLOVENSKO, vedeny snahou upraviti otázky, jež se týkají závazků; vzešlých z hospodaření bývalé poštovní správy rakouské, císařské a královské poštovní správy vojenské a správy polních pošt, jakož i z hospodaření poštovních správ nástupnických států, a chtějíce k tomu cíli sjednati úmluvu, jmenovaly Vysoké smluvní strany svými zmocněnci:

Tito, předloživše své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, dohodli se takto:

Pro rozluku odpovědnosti bývalé poštovní správy rakouské a odpovědnosti poštovních správ, jež nastoupily na její místo, stanoví se zásadně 3. listopad 1918, a pokud se týká nových nástupnických států, den jejich vzniku.

Aby se však zamezily technické a praktické obtíže vyúčtovací, stanoví se, že má platiti za den, kterým se končí hospodaření bývalë poštovní správy rakouské, 31. říjen 1918, t. j. poslední den měsíce, předcházejícího přímo před 3. listopadem 1918, a že 1. listopad 1918 má platiti za den, kterým se počíná hospodaření poštovních správ nástupnických států.

Tím není nijak dotčeno stanovisko, jež o této stránce k jakémukoliv jinému účelu zaujaly Vysoké smluvní strany v jiných úmluvách o skutečném dni rozpadu bývalého mocnářství rakousko-uherského.

Ze všeobecného pravidla, uvedeného ve druhém odstavci předchozího článku, vyňaty jsou poštovní úřady, pojaté do seznamu připojeného k této úmluvě, jichž příslušnost bude se posuzovati podle údajů, tam obsažených.

Zúčastněné správy si vymění všechny měsíční účty s příslušnými doklady podle směrného dne, stanoveného článkem 1. a 2.

Nebylo-li by již účtů nebo jejich dokladů, zavazují se poštovní správy smluvních států, že si poskytnou navzájem veškeré možné podpory, aby ztracené účty a jejich přílohy mohly pokud možná přesně býti znova pořízeny.

Měsíční účty pro bývalou rakouskou správu poštovní se zašlou nové rakouské správě poštovní.

Peněžní odvody, které nedošly poštovní správy, příslušné podle článku 1 a 2, musí býti připsány ve prospěch této správy, a peněžní příděly, poskytnuté správou nepříslušnou, budou této správě nahrazeny.

Žirové složky a žirové příděly poštovních úřadů vyúčtuje poštovní spořitelna ve Vídni s poštovní správou, které náleží podle ustanovení článku 1 a 2 úřad, jenž peníze složil nebo vybral.

Každá správa zašle nevyplacené obyčejné poštovní poukázky, které se u ní nacházejí, správě, jíž náleží, aby vydala výplatní zmocnění neb obnovila na poukázce datum. Tato správa zašle řádně vyhotovené výplatní listiny poštovní správě, jíž je nyní podřízen poštovní úřad podací, aby je vyplatila zpět odesilateli podle předpisů, platných pro poštovní poukázky.

Poštovní poukázky, které nemohou býti pět vyplaceny odesilateli do tří měsíců ode dne, kdy bylo vydáno výplatní zmocnění neb obnoveno datum, jest pokládati za propadlé.

Nevyplacené poštovní poukázky dobírkové vyplatí adresátům poštovní správa, již je pokládati podle článku 1 a 2 za podací správu zásilky, zatížené dobírkou.

Byly-li by zadrženy dobírkové nebo příkazové částky některými nástupnickými státy, učiní jejich poštovní správy potřebná opatření, aby byly vyplaceny odesilatelům zásilek, zatížených dobírkou (příkazem).

K tomu cíli zmocní správy, příslušné podle článku 1 a 2, aby provedly výplatu na súčtovaní.

Propadná lhůta, stanovená v druhém odstavci tohoto článku, platí také pro poštovní poukázky dobírkové (příkazové).

O poštovních poukázkách již vyplacených a o poukázkách, jež jest podle článku 5 ještě vyplatiti, odevzdá každá vyplácející správa správě, kterou nutno pokládati podle článku 1 a 2 za správu podací, zvláštní seznamy pohledávek, vyjádřených v rakousko-uherských korunách:

a) za poštovní poukázky, vplacené do 31. října 1918 včetně,

b) za poštovní poukázky, vplacené po tomto dni.

Seznamy pohledávek za poštovní poukázky vplacené do 31. října 1918 se zašlou poštovní správě rakouské; ostatní pak správám, příslušným podle článku 1 a 2.

O ručení za ztrátu; vyloupení nebo poškození poštovních zásilek se stanoví toto:

Zásadně má poštovní správa, která se pokládá podle článku 1 a 2 za správu podací, provésti potřebné náhradové řízení a stanoviti podle poštovních předpisů, tehdy platných, právo na náhradu a její výši.

Náhradové řízení za bývalou poštovní správu rakouskou provede poštovní správa onoho nástupnického státu, na jehož území je nyní úřad podací.

Za náhradové závazky vzniklé ztrátou, vyloupením nebo poškozením poštovních zásilek, pokud vy plývají z tohoto nařízení, je zásadně odpovědna poštovní správa, příslušná podle dne podacího, ač-li nebylo prokázáno, že škoda jde na vrub jiné poštovní správy. V tomto případě je vyhrazen poštovní správě podací postih proti správě odpovědné.

Tyto částky postihové se neplatí hotově, nýbrž nutno je zapsati do zvláštního účtu v korunách rakousko-uherských. Částky ty uznány příslušnou správou poštovní, budou pojaty do všeobecného súčtování, o němž se zmiňuje čl. 14.

Pokud jde o náhradové závazky bývalé poštovní správy rakouské, je poštovním správám nástupnických států ponecháno na vůli, aby je buď samy splnily nebo jejich splnění ponechaly až pro všeobecnou úpravu dluhů bývalé správy rakouské. Všechny náhrady, vyplacené na účet bývalé poštovní správy rakouské, zapíše správa, která je vyplatila, do účtu, znějícího na koruny rakousko-uherské, jenž pak bude pojat do všeobecného súčtování, zmíněného v článku 14.

Náhradové nároky, uznané za oprávněné; ale nezaplacené, nutno sepsati, aby mohly býti pojaty do všeobecné úpravy dluhů bývalé správy rakouské.

Doklady (spisy), týkající se náhradových závazků bývalé poštovní správy rakouské, jest míti pohotově k případnému přezkoušení nejdéle po dvě léta počítajíc ode dne, kdy byl odeslán účet nebo seznam.

O poštovních zásilkách z bývalé ciziny koná potřebné postihové řízení proti bývalé cizině poštovní správa, jíž náleží vstupní úřad vyměňovací.

Tato správa bude zásadně také povinna zaplatiti postihovou částku příslušnému státu cizímu, bez újmy práva, požadovati náhrady vyplacené částky od správy, na jejímž území, jak se prokázalo, škoda se stala.

Výplaty postihových částek, vzniklých na vrub bývalé poštovní správy rakouské, budou provedeny na její účet nebo budou ponechány až pro všeobecnou úpravu dluhů bývalé správy rakouské proti bývalé cizině.

Postihových částek, které by byly snad vyplaceny, není pojímati do všeobecného súčtování, zmíněného ve článku 14.

Postihové částky jdoucí na vrub nástupnických států nutno vypořádati případ od případu.

Ustanovení tohoto článku jest užíti v náhradových věcech nástupnických států jen dotud, pokud o této otázce nebyla sjednána zvláštní dohoda.

Poštovní správy nástupnických států vyberou od zaměstnanců, jež převzaly ze služby bývalé správy rakouské nebo ze služby jiného nástupnického státu do svých služeb, náhrady škod nebo jakékoli jiné náhrady pocházející z jejich dřívější služby a odůvodněné poštovními předpisy.

Náhrady tyto budou vybrány podle zásad v předpisů platných pro takovéto závazky i vlastní správy.

Částky vybrané z tohoto důvodu se zaúčtují ve prospěch správy věřitelské a pojmou se do všeobecného súčtování podle článku 4. Naopak částky ve prospěch těchto zaměstnanců, jež se zjistí při zkoušce účtů, zapíší se ve prospěch správy, v jejíž službách jest nyní zmíněný zaměstnanec, aby mu příslušnou částku vrátila.

Každá správa sepíše výkazy svých vlastních pohledávek v rakousko-uherských korunách a zašle je správě, povinné platiti. Tato správa může podati námitky proti vyúčtování do 4 měsíců po době, kdy bylo odesláno, jinak bude pokládáno za uznané.

31. říjen 1918 se stanoví jako konečný den hospodaření také pro bývalou poštovní správu bosensko-hercegovskou. O všech poštovních úřadech bosensko-hercegovských se pokládá tudíž za to, že počínajíc 1. listopadem 1918 jsou podřízeny Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Ustanovení zahrnutá v první části této úmluvy platí obdobně o závazcích, vyplývajících z hospodaření vojenské správy v Bosně a Hercegovině.

O polních a etapních poštovních úřadech nutno míti za to, že náležejí až do konce své činnosti k císařské a královské správě polních pošt.

Polní poštovní poukázky nevyplacené ještě nutno zaslati poštovní správě, příslušné podle bydliště (sídla) reklamantova; aby s nimi dále naložila.

Polní poštovní poukázky, které jsou již vyplaceny nebo jež mají vyplatiti podle prvního odstavce poštovní správy nástupnických států, budou pojaty do zvláštního účtu.

Tento účet bude zaslán úřadu, pověřenému likvidací císařských a královských polních pošt, aby jej-uznal, a bude pojat do všeobecného súčtování podle článku 14.

Náhradové a postihové závazky bývalé císařské a královské správy polních pošt vypořádá úřad pověřený likvidací podle obdoby článku 7.

Poštovní správa rakouská jest ochotna působiti jako společný úřad pra všeobecné súčtování podle této úmluvy.

Nutno jí tudíž zaslati všechny uznané účty. Podle nich bude zjištěno konečné saldo pro každou poštovní správu. Každá z poštovních správ bude zpravena o výsledku konečného súčtování.

Poštovní správa rakouská poskytne na žádost všech potřebných vysvětlení a dohodne se přímo s vyslanými orgány smluvních států.

Otázka zapravení konečného salda je ponechána všeobecně úravě, jak bude splniti závazky správ zúčastněných států.

Smluvním státům je dáno na vůli, aby stanovily svými vnitřními předpisy způsob, jímž se uspokojí nároky reklamantů.

Vyskytla-li by se různost mínění mezi sn2luvními státy, až se bude prováděti tato úmluva, a nebyl-li by ještě zřízen všeobecný stálý soud rozhodčí, aby řešil sporné otázky mezi jednotlivými státy, bude zřízen zvláštní soud rozhodčí.

Tento soud rozhodčí bude se skládati ze člena, vyslaného rakouskou republikou nebo po případě úřadem, pověřeným likvidací císařské a královské pošty vojenské a polních pošt, a ze člena, jmenovaného společnou dohodou ostatních smluvních států; tito dva členové zvolí předsedu, náležejícího některému ze smluvních států, jenž není ještě zastoupen členem soudu rozhodčím.

Kdyby se nepodařilo oběma rozhodčím, aby se dohodli o volbě svého předsedy, bude předseda zvolen všemi smluvními státy většinou hlasů.

Sídlem rozhodčího soudu bude Vídeň.

Smluvní státy se zavazují, že poskytnou rozhodčímu soudu veškeré potřebné podpory, aby mohl vykonávati své úkoly.

Náklady rozhodčího soudu ponesou zúčastněné státy podle poměru případů, v nichž bude rozhodovati.

Část nákladů, jež jde na vrub každého ze zúčastněných států, ustanoví rozhodčí soud případ od případu.

Rozhodčí soud bude svolán k žádosti kteréhokoli zúčastněného smluvního státu a bude rozhodovati většinou hlasů. Předseda hlasuje naposled.

Rozhodnutí rozhodčího soudu je závazně pro všechny státy smluvní, a z rozhodnutí jeho nebude již odvolání.

Tato úmluva bude ratifikována.

Ratifikace budou oznámeny zúčastněnými státy, pokud možná nejdříve, italské vládě. Italská vláda o tom vyrozumí všechny ostatní státy smluvní.

Ratifikační listiny zůstanou uloženy v archivech italské vlády.

Tato úmluva nabude účinnosti po ratifikaci všemi vysokými smluvními stranami.

Jakmile dojdou veškeré ratifikace, sepíše se protokol, jehož datum bude dnem, jimž tato úmluva nabude účinnosti.

Na důkaz čehož zmocněnci dole jmenovaní podepsali tuto úmluvu.

Sepsáno v Římě, šestého dubna roku tisícího devítistého dvacátého druhého francouzsky, italsky a německy. Francouzský a italský text je stejně platný. Vyskytnou-li se neshody, vezme se na poradu text německý. V tomto případě bude pouze onen z obou textů, francouzský nebo italský rozhodný, jenž se shoduje s textem německým.

Sepsáno v jediném vyhotovení, jež zůstane uloženo v archivech vlády království italského a jehož autentické opisy budou zaslány každému ze smluvních států.

Za

Ježto nemohl býti definitivně pořízen seznam, zmíněný v článku 2 této úmluvy, poněvadž chyběly přesné údaje některých smluvních států, jest každá poštovní správa povinna, aby obdržíc k tomu svolení ostatních súčastněných správ, zaslala příslušné seznamy pokud možno nejdříve a nejpozději do měsíce po ratifikaci této úmluvy její vládou, sekretariátu konference v Římě u ministerstva zahraničních věcí království italského.

V Římě, šestého dubna roku tisícího devítistého dvacátého druhého.

Za