Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s

1. úmluvou o závazcích vzešlých z hospodaření poštovní správy uherské a císařské a královské poštovní správy vojenské a správy polních pošt, jakož i z hospodaření poštovních správ států, jimž připadla bývalá území uherská, sjednanou mezi Maďarskem se strany jedné, Rakouskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem se strany druhé,

2. závěrečným protokolem k této úmluvě, podepsanými v Budapešti dne 15. prosince 1922.

Úmluva tato byla celkem sdělána podle zásad úmluvy, sjednané s poštovní správou rakouskou a podepsané v Římě dne 6. dubna 1922, která se současné předkládá zvláštní předlohu Národnímu shromáždění k ústavnímu schválení. Odchyluje se od ní, nehledíc k některým méně důležitým úpravám formálním, hlavně v článcích 1, 3, 3, 16 a 17.

Úmluva tato nerozeznává nynější poštovní správy maďarské od bývalé správy uherské; nemluví také o státech cessionářských, nýbrž jen o státech, jimž připadla bývalá území uherská.

K jednotlivým článkům této úmluvy bylo by uvésti toto:

Článek tento jednající o směrných dnech mysîl býti hledíc k postupu, jakým se uvázala republika československá v držení Slovenska a Podkarpatské Rusi, upraven jinak, než v úmluvě římské. Co je v této úmluvě výjimkou, t. j, stanovení jiného směrného dne, než 1. listopadu 1918, je proti Maďarsku pravidlem, neboť poštovní úřady na Slovensku a v Podkarpatské Rusi přecházely do československé správy postupně tak, že byl přejímán skoro každý úřad jiného dne, a bylo by tudíž takové množství směrných dnů, že by nebylo možno za těchto poměrů súčtovati. Proto bylo nutno stanoviti směrné dny na podkladě jiném, co možná jednotně.

Aby bylo tedy vzájemné súčtování pokud možno zjednodušeno, bylo sjednáno, že směrné dny budou tři; t. j. 31. prosinec 1918, 31. leden 1919 a 30. duben 1919, čili pro československou poštovní správu 1. leden, 1. únor a 1. květen 1919, a to podle toho, jak do jednotlivých bývalých komitátů uherských vznikalo československé vojsko.

Pro poštovní úřad v Petržalce, kterážto obec připadla Československé republice teprve po vpádu rudé armády maďarské na Slovensko, byl jako směrný den stanoven 11. srpen 1919.

Předposledním odstavcem tohoto článku úmluvy byla vyřízena otázka odpovědnosti obou poštovních správ (československé a maďarské) za škody vzniklé v době vojenských operací, jež se staly po směrných dnech na československém a na maďarském území, a to tak, že každá z obou poštovních správ bude svou odpovědnost za škody; způsobené na jejím území v době zmíněných vojenských operací, řešiti podle všeobecných zásad, jimiž je odpovědnost její za svěřené zásilky upravena.

S ustanovením, tímto souvisí i ustanovení čl. 15, jinak samozřejmé, podle něhož se nedotýká tato úmluva jednotlivých článků mírové smlouvy Trianonské.

Vzhledem ke znění čl. 1 nebylo třeba čl. 2 úmluvy římské a bylo do čl. 2 pojato ustanovení čl. 3 úmluvy římské.

Tímto přesunem nastala také nutnost přečíslovati články následující, takže čl. 3 úmluvy budapeštské = čl. 4 úmluvy římské atd. a teprve vsunutím shora zmíněného čl. 15 rozdíl tento byl vyrovnán.

Odstavec druhý tohoto článku, který mluví o hotovostech nalezených v poštovních pokladnách (pokladní zbytky) a jejich súčtování, proti úmluvě římské novum a byl pojat do tohoto článku proto, že tyto hotovosti náležej do administrativního súčtování.

O věci se zmiňuje také čl. 3 závěrečného protokolu.

Ustanovení odstavce třetího, který mluv o vkladech vložených do poštovní spořitelny uherské a jejich výplatách na rozdíl od žirových složek a žirových přídělů v úmluvě římské, vysvětluje se vnitřním zařízením pokladní služby bývalé poštovní správy uherské.

Vysvětlivky ku čl. 4. jsou obdobné vysvětlivkám ku čl. 5 úmluvy římské.

Ku čl. 5 není třeba připomínek.

Čl. 6 je obdobou čl. 7 úmluv římské.

Vysvětlivky ku čl. 7 jsou obdobné vysvětlivkám ku čl. 8 úmluvy římské.

Ku čl. 8 není třeba připomínek.

Ku čl. 9-12 není třeba připomínek.

(Viz čl. 14 úmluvy římské).

Do článku tohoto bylo pojato ustanovení, že do všeobecného účtu mohou býti zahrnuty i vzájemné pohledávky smluvních států vyjádřené v korunách rakousko-uherských, teď pohledávky vzniklé před rozlukou měnovou toho kterého státu. Jako podle úmluvy římské provede všeobecné súčtování poštovní správ rakouská, provede je podle tohoto článku úmluvy budapeštská poštovní správa maďarská, zašle je však poštovní správě rakouské aby je shrnula v jedno se všeobecným, súčtováním podle úmluvy římské. (Předposlední odstavec čl. 13).

K čl. 14 není třeba připomínek.

Vzpomenuto již v odůvodnění ku čl. 1.

Podle druhého odstavce tohoto článku, jenž jedná o zřízení rozhodčího soudu, nesmí z důvodu nestrannosti jeho předseda, volený oběma členy soudu, býti příslušníkem žádného ze Smluvních států.

Článek tento má konečně, aby bylo urychleno vyřízení záležitostí dosud neujasněných, na rozdíl od úmluvy římské, ustanovení, že úmluva byvši ratifikována Maďarskem nabývá účinnosti pro každý stát, jakmile ji ratifikoval sám.

Ježto sídla některých poštovních úřadů v bývalých komitátech uherských, pro něž platí jako směrný den 30. duben nebo 1. květen 1919, byla přechodně okupována vojskem rumunským, přejala rumunská poštovní správa za tyto poštovní úřady ručení až do dne, kdy je československá správa skutečně převzala. Stejná zásada byla smluvena též, pokud jde o odpovědnost za úřady, které přešly do československé správy později a naopak.

Ku čl. 2.-5 není třeba připomínek.

Tato úmluva ratifikována Maďarskem, nabude účinnosti pro každý súčastněný stát dnem ratifikace tímto státem. Ale všeobecné súčtování bude lze provésti teprve po ratifikaci této úmluvy všemi smluvními státy.

Po stránce formální projevuje vláda přání, aby tato předloha byla projednána současně s předlohou o poštovní úmluvě římské, podepsané dne 6. dubna 1922, a byla přikázána v poslanecké sněmovně i v senátě výboru rozpočtovému a zahraničnímu s tím, aby tyto výbory podaly o předlohách zprávu vždy ve lhůtě osmi dnů.