Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min. železnic na interp. posl. Gregorovitsa a drohov o bezprávnom poslovenčení maďarských staničních názvov (tisk 538/XVIII),

II. min. železnic na interp. posl. Koczore a spol. o počeštění resp. zašantročení mien obcí a železničních stanic v územiach čiročiste maďarských (tisk 351/XI),

III. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Hellera a druhů o změně učebných osnov na obecných školách na škodu reálných předmětů (tisk 663/VI),

IV. min. vnitra na interp. posl. inž. R. Junga a druhů o domovních prohlídkách u příslušníků německé národně-socialistické strany dělnické (tisk 249/XVII).

V. min. spravedlnosti na interp. posl. Petera, Šliwky a soudr. o nových zbytečných konfiskacích časopisu "Dělnický Deník" v Moravské Ostravě (tisk 663/II),

VI. min. spravedlnosti na interp. posl. Kleina, Geršla, Chalupníka, Kříže a soudr. o trestním stíhání Cyrila Koburka pro pokus svádění ke zneužití moci úřední (tisk 663/V),

VII. min. nárední obrany na interp. posl. dr. Koberga a druhů o zřízení dvou skladišť na prach a vojenské střelnice v Bruntále (tisk 724/XIV),

VIII. vlády na interp. posl. Bergmanna, dra Frankeho a spol. o převzetí kontrolorů lichevního úřadu do kategorie pragmatikálních zaměstnanců státních (tisk 443/II),

IX. vlády na interp. posl. Szent-Iványhoo a spol. o rozdělení půdy, konané v obci Iža (tisk 229/VI),

X. min. financí, vnitra a zemědělství na interp. posl. Zeminové, Moudrého a spol. o neudržitelných pooměrech na českém spolkovém dívčím reformním reálném gymnasiu na Král. Vinohradech (tisk 663/XIII),

XII. min. sociální péče na interp. posl. Pechmanové, Davida, Laubeho a druhů, že se neprování nebo nedostatečně plní zákon č. 29/1920 Sb. z. a n., o úpravě praconích a mzdových poměrů domácké práce (tisk 249/XIII).

Změny názvů stanic, které provedla na Slovensku železniční správa, týkají se nejen oblasti prostoupených obyvatelstvem národnosti maďarské, nýbrž vůbec celého Slovenska. Šlo tu o úpravu slovenského zněné názvů míst podle výsledku šetření meziministerské komise názvoslovné, zřízené u ministerstva vnitra na základě zákona čís. 266/1920 a vlád. nařízení čís. 324/1921. Touto úpravou není prejudikováno úředním názvům obcí a osad, jež podle cit. zákona na nařízení přísluší ustanoviti ministru vnitra, a to po případě v mezích citovaných předpisů, i v jazyku maďarském.

Pokud jde o konkrétní případy, dovoluji si uvésti toto:

Název stanice Taň-Zemianská Oča byl změněn na Hodžovo proto, ježto názvy stanic se dvěma jmény jsou podle možnosti vůbec odstraňovány, při čemž jest pak voleno nové jméno stanice podle oné obce, na jejímž katastru stanice leží. Stanice Hodžovo není však vůbec na katastru obce Taň a zabírá z katastru obce Zemianská Oča pouze 85 m, kdežto z katastru obce Hodžovo plných 482 m.

Úpravou slovenských názvů železničních služeben Zlatna na Ostrove a Trnovec nad Váhom nebyla nijak dotčena pojmenování příslušných obcí v jazyce maďarském.

Zastávka Hokovce nazývala se dříve Hokovce-Slatina. Nový název byl stanoven proto, ježto obec Hokovce jest větší nežli Slatina (Hokovce mají 547 obyvatelů, Slatina však pouze 427); kromě toho bylo jména obce Slatina z názvu zastávky vypuštěno také proto, že Slatin jest na Slovensku mnoho, takže dochází lehce k záměnám.

V Praze dne 14. října 1926.

Změny názvů stanic, které provedla na Slovensku železniční správa, týkají se nejen oblasti prostoupených obyvatelstvem národnosti maďarské, nýbrž vůbec celého Slovenska. Šlo tu o úpravu slovenského zněné názvů míst podle výsledku šetření meziministerské komise názvoslovné, zřízené u ministerstva vnitra na základě zákona čís. 266/1920 a vlád. nařízení čís. 324/1921. Touto úpravou není prejudikováno úředním názvům obcí a osad, jež podle cit. zákona na nařízení přísluší ustanoviti ministru vnitra, a to po případě v mezích citovaných předpisů, i v jazyku maďarském.

Pokud jde o konkrétní případy, dovoluji si úvésti toto:

Název stanice Enyed-puszta byl změnně na Blažov proto, ježto železniční správa volí pro snažší orientaci cestujícího obecenstva názvy stanic podle příslušných katastrálních obcí, nikoliv podle pustatin nebo majerů.

Název stanice Taň-Zemianská Oča byl změněn na Hodžovo proto, ježto názvy stanic se dvěma jmény jsou podle možnosti vůbec odstraňovány, při čemž jest pak voleno nové jméno stanice podle oné obce, na jejímž katastru stanice leží. Stanice Hodžovo není však vůbec na katastru obce Taň a zabírá z katastru obce Zemianská Oča pouze 85 m, kdežto z katastru obce Hodžovo plných 482 m.

Musím upozorniti, že správa železniční postupuje při těchto svých opatřeních shodně se správou poštovní, takže nemohou vznikati v dopravě poštovní a železniční žádné zmatky.

V Praze dne 2. listopadu 1926.

Ruční práce i občanská nauka a výchova byly prohlášeny zákonem ze dne 13. VII. 1922, čís. 226 Sb. z. a n., povinnými učebnými předměty školy obecné a bylo jim tudíž nutno vykázati hodiny jako ostatním předmětům učebným. Poněvadž posavadní počet týdenních hodin nemohl býti překročen, byly některým předmětům hodiny ubrány, nikoli však tak, že by tím byly utrpěly cíle vyučování.

Učebné osnovy ženských ručních prací z roku 1924 předpisují dívkám jen ženské ruční práce a poučky o vedení domácího hospodářství.

Občanská nauka a výchova je na dolním stupni jediným vyučovacím celkem s prvoukou, na středním stupni jest spojena s učením o domově; teprve na vyšším stupni je osnována samostatně, a to v duchu důvodové zprávy k citovanému zákonu čís. 226/1922 Sb. z. a n.

Kreslení vyučuje se na obecných školách podle osvědčených osnov z roku 1911 a instrukcí z roku 1912, v něž byly vtěleny požadavky tří mezinárodních sjezdů kreslířských.

Vzhledem k těmto okolnostem není zapotřebí učiniti opatření, požadované pány interpelanty.

V Praze dne 24. prosince 1926.

Policejní ředitelství v Praze upozorněno bylo na začátku dubna 1926 na protistátní akci, které se účastní více osob. Poněvadž tyto osoby bydlí na různých místech, bylo nebezpečí v prodlení a proto policejní ředitelství v Praze vydalo ve smyslu ustanovení §u 141 tr. ř písemná zmocnění k provedení domovních prohlídek u osob v interpelaci uvedených.

V těchto písemných zmocněních důvody domovních prohlídek byly uvedeny a úředníci, k provedení domovních prohlídek vyslaní, se těmito rozkazy řádně vykázali.

O provedení domovních prohlídek sepsána byla na místě samém řádná protokolární potvrzení trestním řádem předepsaná.

Vydati potvrzení o výkonu a důvodech, po případě výsledku domovní prohlídky, jest povinen policejní orgán ve smyslu §u 141, po případě 142 tr. řádu pouze tenkráte, byl-li o to požádán.

František Pechtl nežádal, aby mu bylo vydáno potvrzení o provedení domovní prohlídky a jejich důvodech ve smyslu §u 141 tr. řádu, žádal toliko, aby mu bylo ponecháno písemné zmocnění k provedení domovní prohlídky, kterým se policejní úředník vykázal a v němž důvody prohlídky byly uvedeny. Přes to, že podle trestního řádu neměl Pechtl na to nárok, bylo mu skutečně toto písemné zmocnění vydáno.

Také protokolární potvrzení, sepsané dle §u 142 odstavec 4 tr. řádu o tom, že prohlídka byla u něho provedena a s jakým výsledkem, bylo Pechtlovi vydáno, ačkoliv o to rovněž nežádal.

O případu, který byl podnětem k provedení domovních prohlídek, učiněno bylo státnímu zastupitelství v Praze ve smyslu platných ustanovení zákonných trestní oznámení.

Poněvadž postup policejního ředitelství v Praze a jeho orgánů odpovídal předpisům trestního řádu, nemám příčiny ve věci činiti další opatření.

V Praze dne 6. ledna 1927.

Státní zastupitelstvo v Moravské Ostravě zabavilo č. 257 periodického tiskopisu "Dělnický Denník" ze 7. listopadu 1926, pro čtyři místa v interpelaci uvedená, ježto shledalo v jich obsahu skutkovou podstatu přečinů podle §u 14, č. 1 a 5. zákona na ochranu republiky a mělo za to, že veřejný zájem nutně vyžaduje, aby dalšímu rozšiřování obsahu míst bylo zabráněno.

Zmíniti se jest, že prvá dně místa, jak jsou v interpelaci uvedena, nebyla zabavena celá. Tak v prvním místě nebyly zabaveny prvé tři věty, z druhého místa nebyla zabavena věta poslední.

Soud potvrdil nařízené zabavení z týchž důvodů a tím uznal, že státní zastupitelství s Moravské Ostravě postupovalo podle zákona.

Odvozují-li páni interpelanti nezákonnost nařízeného zabavení ze skutečnosti, že zabavená místa shora uvedená prošla prý bez závady téměř ve všech časopisech komunistické strany, vytýkají tím vlastně nestejnoměrnost tiskové přehlídky u různých úřadů tiskové služby, která jest způsobována různým oceněním veřejného zájmu na zabavení.

Podle šetření, jež dal jsem vykonati, zjištěna byla nestejnoměrnost jedině u závadného místa:"8 let vlády buržoasie" ..... až "srovnejte výsledky", jež bez závady uveřejněno bylo v čísle 305 periodického tiskopisu "Rovnost" z 5. listopadu 1926, a v "Rudém Právu", č. 259 ze 4. listopadu 1926.

Naprosté stejnoměrnosti tiskové přehlídky u různých úřadů nelze docíliti z toho důvodu, že při ocenění veřejného zájmu na zabavení jest nutno vzíti v úvahu i bezpečnostní, sociální i kulturní poměry, jež v různých místech republiky mohou býti odlišné. Přístoupí-li k tomu i skutečnost, že pro ocenění veřejného zájmu nelze stanoviti přesných pravidel a že hodnocení vlivu tiskového projevu na poměry místa, pro jehož obyvatelstvo jest tiskový projev určen, jest ponechati volnému uvážení orgánů tiskové přehlídky, pak nelze zajisté vytýkati státnímu zastupitelství v Moravské Ostravě, že zabavilo projev, který uznán byl soudem za závadný, odůvodňujíc veřejný zájem na zabavení tím, že obsah závadného místa svým účelem, pro nějž byl uveřejněn, jest způsobilý vyvolati porušení veřejného pořádku.

Za daného stavu věci nemám příčiny k opatřením, jež jsou na mně pány interpelanty žádány.

V Praze dne 20. ledna 1927.

Dle zprávy státního zastupitelství v Praze z 19. prosince 1926 nevyšly v průběhu trestního řízení vedeného proti Dru Norbertu Eislerovi u zemského trestního soudu v Praze, dosud žádné takové okolnosti na jevo, které by odůvodňovaly zavedení trestního řízení proti Cyrilu Koburkovi.

Neměl proto veřejný žalobce příčiny, aby proti Cyrilu Koburkovi zavedl trestní řízení, po případě, aby navrhl uvalení vazby na něho.

V Praze dne 11. ledna 1927.

Před zřízením vojenské prachárny v Bruntále byli podle protokolu sepsaného u okresní politické správy v Bruntále dne 26. června 1923 vyrozuměni všichni zájemníci o této projektované stavbě a komisionelnímu jednání přítomni, což také vlastnoručním podpisem na protokolu potvrdili. Nejednala tudíž vojenská správa, zřizujíc skladiště prachu v Bruntále, ani svémocně, ani nezákonně.

Pokud se týká zřízení vojenské střelnice, sděluji, že i při tomto jednání vojenská správa postupovala cestou zákonnou. Jak jest viděti z protokolu sepsaného dne 3. srpna 1926, nikdo z majitelů pozemků proti zřízení střelnice ničeho nenamítal. Majitelé pozemků byli zastoupeni Josefem Blumem z Bruntálu a Josefem Schmidtem se Spillendorfu. Velkostatek Německého řádu byl zastoupen lesním Janem Bárem.

Ke zřízení střelnice v Bruntále přikročila vojenská správa po důkladné úvaze a vzhledem k celkové dislokaci armády.

V Praze dne 12. ledna 1927.

Služba protilichevní v Československé republice v době popřevratové vybudována byla hlavní měrou ze zaměstnanců, kteří byli přijati do služeb jednotlivých úřadů pro potírání lichvy na smlouvu s jednoměsíční výpovědí, poněvadž v době té nebylo pomýšleno na zavedení nějaké trvalé instituce, ježto vláda domnívala se, že mimořádné poměry hospodářské, válkou vyvolané v dohledné době přejdou v řádné koleje, takže odpadne potřeba zvláštní služby protilichevní.

V době největšího rozsahu této agendy bylo zaměstnáno u státu 340 orgánů, z nichž, pokud jde o personál smluvní, zůstalo do dnešního dne ve službách protilichevních již jen 108 orgánů; ostatní zčásti převzati byli jinými resorty do státní služby, zčásti věnovali se zaměstnání soukromého podnikání.

Vláda uznává v interpelaci vylíčenou tísnivou situaci těchto smluvních zaměstnanců, nemůže však převzíti je do pragmatikálního stavu stáních zaměstnanců, poněvadž ustanovením §u 5 zákona z 22. prosince 1924, č. 286 o úsporných opatřeních ve veřejné správě bylo přijímání nových sil do státní služby zakázáno.

Před vydáním zákona citovaného starala se vláda o to, aby, pokud toho protilichevní služba dovolovala, převedeni byli někteří zaměstnanci do služeb jiných resortů, příkladem služba policejní, finanční, soudní a pod.; žel, že snaha tato nepotkala se s úplným pochopením těchto zaměstnanců, neboť jen velmi nepatrná část jich použila možnosti tohoto přechodu, ostatní zaměstnanci na výzvu vládní nereagovali.

Jak upravena bude protilichevní služba po eventuelním zrušení ministerstva zásobování, není možno již dnes zodpověděti, ale vláda zajisté učiní v případu tom, pokud jde o existence výše uvedeného smluvního zaměstnanectva v mezích možnosti vše, aby orgánové protilichevní služby nebyli poškozeni.

V Praze dne 4. února 1927.

Trestní oznámení, učiněné o trestném činu, jak vylíčeno jest v interpelaci, stalo se u státního zastupitelství v Komárně a již dříve na telefonické zakročení Statního pozemkového úřadu u státního zastupitelství a policejního ředitelství v Praze provedly bezpečnostní orgány na Slovensku kroky, aby zajištěny byly osoby podezřelé z trestního činu. V důsledku tohoto zakročení byl notář z Iže Josef Bernyk zatčen, po soudním výslechu propuštěn však na svobodu, poněvadž nebylo zákoného důvodu k uvalení vazby na Josefa Bernyaka. Po Gejzovi Bergerovi marně pátraly bezpečnostní orgány. Uprchl do ciziny.

Státní zastupitelství v Komárně postoupilo trestní oznámení státnímu zastupitelství v Praze z důvodu, že trestní čin spáchán byl v Praze.

Nejvyšší soud v Brně rozhodnutím ze dne 26. ledna 1925 přikázal však trestní věc proti Gejzovi Bergerovi a spol. pro zločin podvodu sedrii v Komárně z důvodu, že obvinění i svědci a soukromí účastníci, úhrnem více než 150 osob, mají své bydliště v obvodu sedrie komárenské. Trestní řízení vedeno tudíž u sedrie v Komárně. Státní zastupitelství, Ivanu Försterovi a Etelce Leholové pro zločin podvodu na základě §u 101, č. 3 tr. p. p. Toto usnesení, jež doručeno bylo dne 26. března 1926 také poškozenému Františku Kuruczovi, stalo se právoplatným. Návrh poškozeného Františka Kurucze na zavedení vyšetřování proti Josefu Bernyakovi byl zamítnut a to jak usnesením vyšetřujícího soudce sedrie v Komárně ze dne 1. dubna 1926, tak i usnesením obžalobního senátu sedrie v Komárně ze dne 13. dubna 1926 a usnesením a soudní tabule v Bratislavě ze dne 7. června 1926, a byly tudíž všechny opravné prostředky vyčerpány. Notář Josef Bernyak byl podle §u 13 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n. přeložen do trvalé výslužby.

Proti Gejzovi Bergerovi vydala sedrie v Komárně usnesením ze dne 26. února 1926 zatykač pro pětinásobné spáchání zločinu falšování veřejné listiny, pro dvojnásobné spáchání zločinu podvodu. V trestním řízení proti němu bude možno pokračovati až po jeho dopadení.

Za tohoto stavu věci není pro vládu důvodu k dalšímu nějakému opatření.

V Praze dne 29. října 1926.